9 C 220/2023 - 150

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/2] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 111 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 45 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 100 Kč za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení představující nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím, se zamítá.

II. Žaloba v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 66 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 000 Kč za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení představující nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč k rukám žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 9. 2023 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku v celkové výši 111 100 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem a dále nezákonným rozhodnutím v rámci správního řízení vedeného před Městským úřadem v [adresa] pod sp.zn. (č.j.) [Anonymizováno]. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedl, že Městský úřad [adresa] (dále jen správní úřad) vydal dne 16. 4. 2018 příkaz č.j. [Anonymizováno], jehož doručením žalobci do vlastních rukou zahájil řízení o přestupcích s žalobcem podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu). Správní úřad vydal následně dne 27. 6. 2018 rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu a podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. Žalobci byl uvedeným rozhodnutím – příkazem uložen správní trest, a to pokuta ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel (dále jen zákaz činnosti) v délce 6 měsíců. Proti tomuto příkazu podal žalobce odvolání, na jehož základě pak Krajský úřad [Anonymizováno], jako nadřízený správní orgán (dále jen odvolací správní úřad) rozhodnutím ze dne 13. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno] (dále také jen rozhodnutí druhého stupně) rozhodnutí správního úřadu potvrdil. Žalobce tak podal dne 15. 7. 2019 správní žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], který rozsudkem ze dne 17. 6. 2021 č.j. [spisová značka] rozhodnutí nadřízeného (odvolacího) orgánu zrušil a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku správního soudu podala žalovaná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tento v rámci projednání věci kasační stížnost rozsudkem ze dne 29. 11. 2022 č.j. [spisová značka] kasační stížnost zamítl. Na základě tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak odvolací správní úřad rozhodnutím ze dne 21. 12. 2022 č.j. [Anonymizováno] zrušil výrok I. rozhodnutí správního úřadu a řízení o přestupku podle 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu zastavil. Rozhodnutí správního úřadu prvého stupně co do výroku o vině žalobci z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu odvolací správní úřad potvrdil a dále pak změnil uložený správní trest, kdy nově již neuložil zákaz činnosti a snížil uloženou pokutu na částku 2 100 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno a právní moci tak nabylo dne 29. 12. 2022. Žalobce i toto rozhodnutí odvolacího správního úřadu napadl správní žalobou, nicméně toto řízení o podané správní žalobě ke Krajskému soudu v [Anonymizováno] dosud nebylo skončeno a žalobce ani svůj nárok od uvedené skutečnosti v zásadě nijak neodvíjel. Žalobce však požadoval náhradu ze nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena zrušeným nezákonným rozhodnutím spočívajícím v trestu zákazu činnosti řídit motorová vozidla. Tuto nemajetkovou újmu vyčíslil na částku ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná v rámci předběžného projednání uplatněného nároku žalobci přiznala nárok ve výši 4 900 Kč. Žalobce tedy žalobou uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 45 100 Kč. Uvedenou částku nemajetkové újmy odvozoval především ze skutečnosti, že zákazem řízení mu bylo znemožněno řádně vykonávat vlastní výdělečnou činnost, když žalobce jako jednatel a jediný společník společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřel se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], dohodu o zprostředkování (dále jen „smlouva“), na základě které vykonával pro druhou smluvní stranu činnost v podobě zprostředkování obchodu a služeb, přičemž byla sjednána provize za každý jeden žalobcem zajištěný obchodní případ. Právě v souvislosti s uložením zákazu řízení motorových vozidel žalobci jako jedinému společníkovi [právnická osoba], poklesly významně příjmy plynoucí ze smlouvy. Dále žalobce svou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím odvozoval i od jeho omezení poskytovat péči jeho matce [jméno FO], narozené [datum], o níž dlouhodobě pečuje, která je v důsledku zhoršeného zdravotního stavu (jako osoba se zdravotním postižením) trvale odkázána na péči a pomoc žalobce. Žalobce tak nemohl svou matku dovážet na vyšetření a zákroky do Prahy osobním motorovým vozidlem a byl nucen toto realizovat hromadnou dopravou ze [adresa], přičemž jak pro žalobce, tak i pro jeho matku bylo toto značně zatěžující. Cesta z místa bydliště matky žalobce do místa lékařské péče přitom co do délky jedné cesty hromadnou dopravou přesahuje 2 hodiny. Žalobce byl podle jeho mínění značně omezen v běžném způsobu života v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím, když se nemohl plně věnovat činnosti, jež zabezpečuje jeho příjmy, a dále mu byla zásadně ztížena péče o matku, o kterou dlouhodobě pečuje.

2. Pokud pak šlo o nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou správního řízení, pak žalobce především uváděl, že řízení, ač nebylo nijak složité, trvalo neúměrně dlouhou dobu a dosud fakticky ani neskončilo. Žalobce však požadoval podanou žalobou náhradu nemajetkové újmy pouze za trvání řízení po dobu, než došlo k pravomocnému zrušení (změně výroku) uloženého trestu zákazu činnosti. Po tuto dobu byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení nejzávažnější nemajetková újma, kdy měl mimořádný zájem na tom, aby řízení proběhlo co nejrychleji. Náhradu nemajetkové újmy pak požadoval za dobu 4 let 8 měsíců a 13 dnů, tj. od 16. 4. 2018 do 29. 12. 2022, kdy trvala část správního řízení. Přestupkové řízení a navazující soudní řízení správní trvalo v rozhodné době 56 měsíců. Základní částka peněžitého zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu byla žalobcem stanovena na 55 000 Kč (15 000 Kč za první dva roky řízení + 1 250 Kč * 32). Jako důvod pro zvýšení základní částky pak žalobce spatřoval ve skutečnosti, že byl projednáván „pouze“ dopravní přestupek, který nevyžadoval rozsáhlejší a náročnější dokazování ze strany rozhodujících správních orgánů. Právě „banalita“ (zde představována skutečností, že nebylo potřeba složitějšího dokazování) projednávané věci pak podle žalobce představovala důvod pro zvýšení základní částky o 20 %. Jako další důvod pro zvýšení základní částky žalobce uvedl, že měl mimořádný zájem na tom, aby věc byla projednána v co nejkratší lhůtě, a to zejména v důsledku uloženého správního trestu zákazu činnosti. Z důvodu mimořádně zvýšeného zájmu žalobce na rychlosti řízení měl žalobce za to, že existují důvody pro zvýšení základní částky o dalších 40 %. Důvody pro snížení základní částky naopak představovala skutečnost, že řízení bylo projednáváno na čtyřech stupních, což bylo důvodem pro snížení základní částky o 40 %. Na základě uvedených skutečností se žalobce rozhodl uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši základní částky zvýšené o 20 %, tedy 66 000 Kč. Za nepřiměřenou délku řízení pak žalobci nebyla v rámci předběžného projednání přiznána žádná částka ze strany žalované, když podle žalované bylo možné tuto nemajetkovou újmu odčinit pouhým konstatováním porušení práva. Celkově tak žalobce požadoval 111 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná od počátku odmítala požadované částky, když považovala žalobu za nedůvodnou. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 11. 2023 zejména uvedla a potvrdila, že byl u ní žalobcem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OdpŠk“) dne 23. 2. 2023, uplatněn nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, a to v celkové výši 186 250 Kč z titulu jak nezákonného rozhodnutí, tak i pro nepřiměřenou délku řízení. Žalobce se podanou žádostí domáhal náhrady škody a nemateriální újmy, které mu měly být způsobeny v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v rámci přestupkového řízení. Žalobce konkrétně uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši 2 000 Kč spočívající v nákladech za dopravně psychologické vyšetření, a jednak nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemožnost řídit motorová vozidla v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti uloženého mu nezákonným rozhodnutím. Žalobce dále uplatnil nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 86 250 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení o správních přestupcích žalobce, kterých se měl dopustit jako řidič vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ]. Dané řízení probíhalo jak před správními orgány, tak také před orgány soudní soustavy. Žalovaná svým vyjádřením k žádosti ze dne 24. 8. 2023 dospěla k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění pouze co do části uplatněného nároku týkajícího se náhrady škody ve výši 2 000 Kč spočívající v nákladech, které byly vynaloženy na dopravně psychologické vyšetření a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 900 Kč, která měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu č.j. [Anonymizováno] ze dne 13. 5. 2019 a poukázala žalobci částku v celkové výši 6 900 Kč. Žalovaná činila nesporným, že existuje nezákonné rozhodnutí, a to rozhodnutí Krajského úřadu č. j. [Anonymizováno], ze dne 13. 5. 2019, neboť toto bylo jako pravomocné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], ze dne 17. 6. 2021, neboť u přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 6. 3. 2018 v 8:29 hod. v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. [hodnota] u odbočky na [Anonymizováno] řídil ve směru od [Anonymizováno] motorové vozidlo zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], přičemž měl na vozidle přední tabulku registrační značky opatřenou sněhovou krustou tak, že byla znemožněna její čitelnost, nebyla naplněna jeho subjektivní stránka – zavinění. Krajský soud v [Anonymizováno] rozhodnutí Krajského úřadu zrušil a vrátil k novému projednání. S ohledem na toto rozhodnutí Krajský úřad následně rozhodnutí v části přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu zrušil a řízení zastavil. Rozhodnutí v části přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona změnil v části týkající se výše pokuty, kdy tuto snížil ze 6 000 Kč na 2 100 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 2022. Žalobci byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 6 měsíců, přičemž v konečném důsledku podle žalované trval od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019 celkem 3 měsíce a 5 dní. Podle žalované pak částka, která byla žalobci v souvislosti s tvrzenou nemajetkovou újmou již přiznána a vyplacena plně odpovídala i rozhodovací praxi soudů, zejména [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] v obdobných projednávaných věcech, kdy se přiznává částka ve výši 42 až 50 Kč za každý den trvání takového zásahu nezákonného rozhodnutí do sféry žalobce spočívajícího v nemožnosti řídit motorová vozidla. Podle žalované je nezpochybnitelné, že žalobce vykonal část trestu zákazu činnosti právě v důsledku nezákonného rozhodnutí, a právě v souladu s rozhodovací praxí [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] dospěla žalovaná k závěru, že lze vznik nemajetkové újmy v určitém rozumném rozsahu předpokládat, a z tohoto důvodu žalovaná přistoupila k přiznání náhrady nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu ze dne 13. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno] ve výši 4 900 Kč, kterou poukázala na účet žalobce. Žalovaná s ohledem na uváděné skutečnosti žalobcem namítala, že z jeho strany není ani nijak tvrzená nemajetková újma v zásadě prokazována, když nijak neprokázal, že by nemohl poskytovat péči jeho matce. Zároveň upozorňovala i na to, že tvrzení ohledně snížení jeho příjmů v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nelze zaměňovat s nemajetkovou újmou, když ani tato jeho tvrzení podle žalované nebyla nijak prokázána. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení uváděla, že nezpochybňuje nepřiměřenou délku řízení, když i podle žalované délka řízení odpovídající délce 4 roky, 8 měsíců, 6 dnů je nepřiměřená, a to zejména s ohledem na průtah v rámci odvolacího řízení u Krajského úřadu. Vedle toho však upozorňovala, že je vždy třeba posoudit, jaká forma odškodnění bude vzhledem k okolnostem daného případu přiměřená. Žalobci byl za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu uložen trest zákazu činnosti v délce šesti měsíců, který byl v konečném důsledku vykonán jen z části, a to za období od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tzn. celkem 98 dnů. Přičemž v této části bylo řízení pravomocně ukončeno dne 29. 12. 2022. Vzhledem ke skutečnosti, že byl trest zákazu činnosti vykonán již dne 21. 8. 2019, nemohl žalobce v období od 22. 8. 2019 pociťovat ohledně tohoto trestu jakoukoli nejistotu ohledně výsledku řízení, neboť uložený trest vykonal, a s ohledem na zásadu zákazu reformatio in peius nemohl očekávat uložení přísnějšího trestu. Dále byla žalobci za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona uložena pokuta ve výši 6 000 Kč, která byla na základě rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 21. 12. 2022 snížena na 2 100 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 2022. Podle žalované pokuta ve výši 2 100 Kč byla fakticky částkou bagatelní, byla pravomocně uložena dne 29. 12. 2022 a následně zaplacena. Žalobce v období od 30. 12. 2022 nemohl pociťovat ohledně tohoto trestu nejistotu o výsledku řízení, neboť pokutu uhradil a s ohledem na zásadu reformatio in peius nemohl očekávat uložení pokuty vyšší. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěla žalovaná v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že intenzita nemajetkové újmy, která žalobci mohla objektivně vzniknout, zdaleka nedosáhla takové míry, aby jí bylo třeba kompenzovat formou finančního zadostiučinění. Žalovaná byla přesvědčená, že konstatování porušení práva a omluva, které žalobci poskytla v rámci vyřízení jeho žádosti ze dne 24. 8. 2023 byla dostatečná a odpovídající forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou mohl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení pociťovat. S ohledem na uvedenou argumentaci tak žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

4. Žalobce považoval argumentaci žalované za ryze účelovou, a i nadále trval na tom, aby bylo jeho žalobě vyhověno.

5. Soud nařídil ve věci jednání na den 14. 6. 2024, k němuž se dostavila pouze žalovaná, když žalobce, respektive jeho zástupce se z jednání omluvil, když v tomto směru uvedl, že podle něj se jedná o věc s jednoduchým skutkovým i právním základem, přičemž nepochybně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť přestupkové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Podle žalobce pak byl problematický přístup Městského úřadu v [adresa] a Krajského úřadu [Anonymizováno], „…o kterých je obecně známo, že jde o dva propojené úřady, které se snaží každému činit naschvály a stíhat jednání, které není přestupkem, tak jako tomu bylo v této situaci. Soudy daly následně jasně najevo, že odsouzení žalobce ze strany správních orgánů je absurdní…“. Bylo pak věcí žalobce a jeho zástupce, zda se k jednání dostaví, aby případně mohl soud poskytovat jakékoliv poučení žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), ve vztahu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně vzniklé tvrzené nemajetkové újmy na straně žalobce v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a rovněž nesprávným úředním postupem.

6. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu Městského úřadu v [adresa] sp. zn. Spis[Anonymizováno] (dále jen spis) – a rovněž i ze shodných tvrzení účastníků následující skutková zjištění:

7. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobce fakticky požádal u žalované o náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, když nebylo sporu ani o tom, v jaké výši žalobkyně plnila žalobci na základě jeho žádosti. V tomto směru tedy bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaná uhradila žalobci částku 4 900 Kč odpovídající nemajetkové újmě za dobu, kdy u žalobce trval trest zákazu řízení motorových vozidel v délce 98 dní, přičemž tato částka odpovídala 50 Kč za každý den, kdy trval tento trest. Zároveň ve vztahu k nepřiměřené délce řízení poskytla žalobci náhradu nemajetkové újmy spočívající v konstatování porušení práva a omluvě žalobci, jakožto dostatečné satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím soud dále k důkazu provedl, čestné prohlášení učiněné [jméno FO], členkou představenstva společnosti [právnická osoba]., když z tohoto čestného prohlášení soud mohl zjistit, že uvedená společnost uzavřela se společností [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem a společníkem je žalobce, smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem bylo zprostředkování obchodu a služeb podle obsahu smlouvy, přičemž dále zde bylo uvedeno, že žalobce potřeboval k tomuto výkonu činnosti motorové vozidlo. Čestné prohlášení bylo učiněno dne 26. 1. 2023. K tomuto soud také provedl k důkazu smlouvu č. [Anonymizováno] o zprostředkování ze dne [datum]. Z této smlouvy pak soud zjistil, že žalobce měl pro uvedenou společnost provádět zprostředkovatelskou činnost spočívající v zajištění možnosti uzavřít kupní smlouvu a měl tak obdržet blíže nespecifikovanou provizi za realizovaný obchod. Zároveň mu náležela měsíční paušální náhrada ve výši 45 000 Kč spolu s DPH, a to na pokrytí nezbytných nákladů na akviziční činnost zprostředkovatele, vynaložených v souvislosti s plněním předmětu smlouvy. Vždy vše muselo být fakturováno ze strany žalobce. Smlouvy byla uzavřena na dobu neurčitou.

9. Dále k tvrzení ohledně péče o matku žalobce soud k důkazu provedl čestné prohlášení [jméno FO], narozené [datum], která uvedla, že se o ni žalobce dlouhodobě stará, že je na jeho pomoc a péči odkázána, mj. uvedla, že jí obstarává věci každodenního života a zajišťuje dopravu ke všem lékařským vyšetřením. Soud k důkazu také provedl lékařské zprávy ve vztahu k matce žalobce, [jméno FO], přičemž z těchto pouze zjistil, že fakticky se jednalo o lékařské zprávy o ambulantním vyšetření matky žalobce, když tato probíhala ještě předtím, než byl žalobci uložen trest zákazu činnosti, respektive kdy byl žalobce omezen v řízení motorových vozidel od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, neboť se jednalo o lékařské zprávy z období února 2018 až do dubna 2019 a dále pak o další lékařské zprávy prokazující vyšetření matky žalobce v září 2019 a listopadu 2019, tedy v období, kdy žalobce již mohl řídit motorová vozidla s ohledem na zrušení uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel. Žalobce nepředložil žádnou lékařskou zprávu, která by spadala do období od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, a které by prokazovaly, že v tomto období vozil svou matku na taková vyšetření. Ostatně ani z předloženého čestného prohlášení nevyplývalo, že by se snad toto týkalo předmětného období, bylo obecně uvedeno, že žalobce svou matku doprovází k lékařským vyšetřením, respektive ji k těmto vozí. V tomto čestném prohlášení nebylo ani ze strany matky žalobce uvedeno, že musela absolvovat jakékoliv vyšetření a k tomuto se musela dopravovat prostředky hromadné dopravy v době od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019. Ohledně matky žalobce pak soud ještě k důkazu provedl protokol o převzetí průkazu osoby se zdravotním postižením ze dne 14. 12. 2015 (duplicitně předložen ze strany žalobce na č.l. 13 i na č.l. 14), z něhož soud bezpečně zjistil, že matce žalobce byl předán průkaz osoby se zdravotním postižením dne 14. 12. 2015.

10. Dále z výpisu z účtu ve vztahu k úhradě v rámci odškodňovacího řízení soud zjistil, což nebylo ani sporné, že žalovaná žalobci uhradila částku ve výši 6 900 Kč dne 6. 9. 2023.

11. Soud dále provedl k důkazu Obsah správního spisu Městského úřadu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], když k důkazu byly provedeny jednotlivé důkazy, a to rozhodnutí o přestupku ze dne 27. 6. 2018, stanovisko ve věci odškodňovacího řízení Městského úřadu v [adresa], sdělení k žádosti o spisovou dokumentaci a uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ze strany žalobce, výpis doručenek datové zprávy, zaslání rozhodnutí k zápisu do EKŘ ve vztahu k žalobci ze dne 5. 1. 2023, rozhodnutí ze dne 21. 12. 2022 s doložkou PM: 29. 12. 2022, doručenku datové zprávy ve vztahu [jméno FO], z níž se podává, že pokud jde o rozhodnutí [Anonymizováno], toto bylo doručeno 21. 12. 2022 do jeho DS, doručenku datové zprávy ve vztahu k žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0], kdy datum doručení je 21. 12. 2022, doručenku datové zprávy ve vztahu k [právnická osoba], kdy datum doručení je 29. 12. 2022, rozsudek Nejvyššího správního soudu s doložkou PM: 30. 11. 2022, usnesení Odboru dopravy a silničního hospodářství o přerušení řízení do doby nabytí PM rozsudku Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti ze dne 8. 7. 2021, kopii doručenky žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0] dne 23. 7. 2021, doručenku datové zprávy ze dne 15. 7. 2021 ve vztahu k [právnická osoba] jakožto zástupci žalobce v rámci správního řízení, žádost o vrácení zaplacených částek v celkové výši 7 000 Kč na bankovní účet, když jedná se o žádost ze dne 25. 8. 2021 ze strany [jméno FO], potvrzení o přijetí zprávy do DS správního úřadu dne 25. 8. 2021, rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], výpis z Evidenční karty řidiče (EKŘ) ze dne 15. 8. 2019 provedený [právnická osoba] v Uherském [adresa], sjetinu ohledně zaplacení částek 1 000 Kč a 6 000 Kč, žádost o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti řízení motorových vozidel ze dne 1. 8. 2019, duplicitně rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019, zaslání rozhodnutí k zápisu EKŘ dne 27. 5. 2019 ve vztahu k žalobci, doručenku datové zprávy pro [Anonymizováno] město [Anonymizováno] dne 27. 5. 2019, kdy se jedná o datovou zprávu ohledně zaslání rozhodnutí k zápisu do EKŘ, rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po uplynutí poloviny doby výkonu správního trestu ze dne 15. 8. 2019, PM: 31. 8. 2019, prohlášení ze strany žalobce [jméno FO] ohledně vzdání se práva na podání odvolání proti rozhodnutí ohledně upuštění od zbytku trestu zákazu činnosti ze dne 21. 8. 2019, emailová komunikace mezi [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] ohledně zaslání prohlášení ve vztahu ke vzdání se práva opravného prostředku, rozhodnutí o přestupku s doložkou PM: 16. 5. 2019, doručenku datové zprávy ohledně rozhodnutí o přestupku ze dne 2. 7. 2018 ve vztahu k [právnická osoba], oznámení o přestupku, ověřovací list měřícího zařízení, fotodokumentaci, provedený úřední záznam, výpis EKŘ ve vztahu k žalobci, příkaz, který byl žalobci doručen 23. 4. 2018, odpor ze dne 24. 4. 2018, který byl doručen dne 25. 4. 2018 Městskému úřadu v [adresa], plnou moc bez jakéhokoliv podpisu ze dne 26. 4. 2018, odpor, který je podáván bez zjevného ověření elektronického podání na ePodatelnu, jedná se o odpor adresovaný příslušnému úřadu v elektronické podobě, výzvu k doplnění podání ze dne 27. 4. 2018, která byla doručována [právnická osoba] dne 27. 4. 2018, protokol o přijetí elektronického podání a o výsledcích kontroly digitálních podpisů, plná moc s podpisem zmocnitele s razítkem úřadu ze dne 2. 5. 2018 s dodaným detailem zprávy o doručení do DS úřadu ze strany odesílatele [právnická osoba] a originál plné moci ze dne 4. 5. 2018, která je datována dnem 3. 5. 2018, když z plných mocí bylo zjištěno, že předchozí plná moc byla datována dne 26. 4. 2018, originál plné moci byl datován 3. 5. 2018, přičemž odpor byl podáván a datován dnem 24. 4. 2018, doručován byl pak dne 30. 4. 2018 ze strany [právnická osoba], avšak bez podepsané plné moci. Dále soud k důkazu ze správního spisu provedl předvolání k ústnímu jednání obviněného cestou jeho zástupce [právnická osoba] dne 7. 5.2 018, kdy toto předvolání bylo doručeno [právnická osoba] dne 8. 5. 2018 spolu s poučením, dále soud zjistil, že dne 30. 5. 2018 bylo doručeno Městskému úřadu v [adresa] pověření pana [jméno FO] k jednání, což opět soud zjistil z detailu zprávy ohledně doručení do DS úřadu. Dále byl k důkazu proveden protokol o ústním jednání ze dne 30. 5. 2018, další předvolání k pokračování ústního jednání dne 22. 6. 2018 ve 12:30 hod., kdy toto bylo doručováno cestou zástupce žalobci, toto bylo doručeno 4. 6. 2018 [právnická osoba] jakožto zástupci žalobce, jak bylo opět možné z této listiny a ověření o doručení do DS zjistit. Dále bylo k důkazu provedeno předvolání svědka k ústnímu jednání ze dne 4. 6. 2018 prostřednictvím datové zprávy, když se jednalo o předvolání policisty k tomuto ústnímu jednání. Dále se jednalo o důkazy předvolání k ústnímu jednání dalších policistů ze dne 4. 6. 2018, a to ve vztahu a výslechů [jméno FO] a [jméno FO], protokol o pokračování ústního jednání ze dne 22. 6. 2018, identifikaci dalšího svědka ze dne 26. 6. 2018 doručenou dne 27. 6. 2018 správnímu orgánu, čestné prohlášení ohledně svěření motorového vozidla [Anonymizováno], RZ [SPZ] dne 6. 3. 2018 žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0], a dále odvolání ze dne 18. 7. 2018, doplnění odvolání ze dne 4. 9. 2018 a postoupení doplněného odvolání a doručenky k tomuto postoupení.

12. Tak z hlediska takto k důkazu provedeného obsahu správního spisu příslušného správního úřadu bylo především zejména bezpečně zjištěno, že: Dne 12. 3. 2018 obdržel Městský úřad v [adresa] oznámení o přestupku ze dne 12. 3. 2018 č.j. [Anonymizováno], kterého se měl žalobce dne 6. 3. 2018 jako řidič vozidla dopustit podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu, a podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona tím, že dne 6. 3. 2018 v 8:29 hodin na silnici I. třídy č. [hodnota] v katastru obce [adresa] u odbočky na [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ve směru jízdy od [Anonymizováno] na obec [adresa] nerespektoval svislé dopravní značení - B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“, přičemž s vozidlem [Anonymizováno] RZ [SPZ], mu byla Silničním laserovým rychloměrem LaserCam 4 naměřena rychlost 94 km/h po odečtu tolerance měřícího zařízení 91 km/h, a to v místě, kde je povolená rychlost dopravní značkou mimo obec 70 km/h, čímž překročil povolenou rychlost mimo obec o 24 km/h (po odečtení tolerance měřícího zařízení o 21 km/h). Při kontrole bylo rovněž zjištěno, že k jízdě užil vozidlo, jehož tabulka registrační značky [SPZ] nečitelná tak, že byla znemožněna její čitelnost. Na místě byla provedena dechová zkouška s negativním výsledkem. Řidič se odmítl k přestupkům vyjádřit.

13. Dne 16. 4. 2018 vypracoval Městský úřad v [adresa] (dále jen správní úřad či jen Městský úřad) příkaz č.j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků a uložil mu pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, od data nabytí právní moci příkazu. Žalobci byl příkaz doručen dne 23. 4. 2018.

14. Dne 25. 4. 2018 byl Městskému úřadu doručen odpor, který neobsahoval zákonem stanovené náležitosti. Dále nepodepsanou plnou moc, kterou žalobce zplnomocnil k zastupování v této věci společnost [právnická osoba], IČO [IČO], (dále jen „zmocněnec“).

15. Dne 27. 4. 2018 vypracoval Městský úřad výzvu k odstranění vad podání, zejména doplnění podpisu osob, která podání učinila, a to ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení výzvy. Žalobci byla výzva doručena dne 2. 5. 2018. Zmocněnci byla výzva doručena dne 27. 4. 2018.

16. Dne 30. 4. 2018 byl Městskému úřadu doručen odpor podepsaný zmocněncem.

17. Dne 2. 5. 2018 byla Městskému úřadu doručena podepsaná plná moc ze dne 26. 4. 2018 a následně dne 4. 5. 2018 podepsaná plná moc ze dne 3. 5. 2018.

18. Dne 7. 5. 2018 vypracoval Městský úřad předvolání k ústnímu jednání na den 30. 5. 2018 v 13:30 hodin. Předvolání bylo zmocněnci doručeno dne 8. 5. 2018.

19. Dne 30. 5. 2018 bylo Městskému úřadu doručeno pověření zaměstnance zmocněnce, který byl oprávněn k jednání ve věci žalobce a k tomu ještě v další záležitosti u Městského úřadu.

20. Dne 30. 5. 2018 proběhlo ústní jednání, na kterém byly provedeny důkazy. K jednání se dostavil zmocněnec žalobce, který uvedl, že žalobce se k přestupku, který mu byl kladen za vinu, a to znemožněná čitelnost dopravní značky, nedoznává a s přestupkem nesouhlasí, neboť ačkoliv byla tabulka registrační značky [SPZ], chyběl jeden ze základních znaků přestupku a tím bylo zavinění. Zmocněnec žalobce se rovněž seznámil s obsahem spisu a sdělil, že se případně k věci vyjádří do 5 pracovních dnů.

21. Dne 4. 6. 2018 vypracoval Městský úřad předvolání k ústnímu jednání na den 22. 6. 2018 v 12:30 hodin. Předvolání bylo zmocněnci doručeno dne 4. 6. 2018.

22. Dne 4. 6. 2018 vypracoval Městský úřad předvolání svědků – [jméno FO], a dále [jméno FO], oba příslušníky Policie ČR.

23. Dne 4. 6. 2018 byly Městskému úřadu zmocněncem žalobce doručeny doplňující podklady od žalobce týkající se přestupků, které mu byly kladeny za vinu.

24. Dne 22. 6. 2018 proběhlo ústní jednání, na kterém byli vyslechnuti svědci - [jméno FO], a dále [jméno FO]. K jednání se dostavil také zmocněnec, který vznesl námitky k výpovědi svědků a rovněž navrhl další důkazy k prokázání v rámci procesní obrany žalobce a z tohoto důvodu bylo jednání odročeno.

25. Dne 27. 6. 2018 byly Městskému úřadu doručeny kontaktní údaje svědka, kterého žalobce navrhoval vyslechnout, přičemž namísto výslechu dokládal jeho čestné prohlášení.

26. Dne 27. 6. 2018 vypracoval správní úřad rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu a podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona tím, že: 1) dne 6. 3. 2018 v 8:29 hod. v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. [hodnota] u odbočky na [Anonymizováno] řídil ve směru od [Anonymizováno] motorové vozidlo zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgány Policie ČR [adresa] naměřena rychlost jízdy 94 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +- 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 91 km/h. Nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou místní úpravou provozu na pozemních komunikacích na 70 km/h tak překročil nejméně o 21 km/h. 2) dne 6. 3. 2018 v 8:29 hod. v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. [hodnota] u odbočky na [Anonymizováno] řídil ve směru od [Anonymizováno] motorové vozidlo zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], přičemž měl na vozidle přední tabulku registrační značky opatřenou sněhovou krustou tak, že byla znemožněna její čitelnost.

27. Správní úřad uložil žalobci za uvedené skutky, respektive přestupky pokutu ve výši 6 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců od data nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci doručeno dne 2. 7. 2018.

28. Dne 17. 7. 2018 zaslal zmocněnec žalobce správnímu úřadu (Městskému úřadu v [adresa]) blanketní odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne 27. 6. 2018. Podání však neobsahovalo náležitosti stanovené zákonem.

29. Dne 20. 7. 2018 vypracoval Městský úřad výzvu, kterou vyzval žalobce k doplnění odvolání, a to ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. Zmocněnci žalobce byla výzva doručena dne 23. 7. 2018. Zmocněnec žalobce na výzvu nereagoval a vady podání ve lhůtě neodstranil.

30. Dne 3. 8. 2018 odeslal Městský úřad odvolání žalobce s kompletním spisovým materiálem Krajskému úřadu, tedy odvolacímu orgánu s tím, že podklady byly odvolacímu orgánu doručeny dne 6. 8. 2018.

31. Dne 4. 9. 2018 zaslal zmocněnec žalobce Městskému úřadu doplněné odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne 27. 6. 2018.

32. Dne 6. 9. 2018 odeslal správní úřad doplněné odvolání žalobce odvolacímu Krajskému úřadu dne 7. 9. 2018.

33. Dne 13. 5. 2019 vypracoval odvolací orgán rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního úřadu ze dne 27. 6. 2018 č.j. [Anonymizováno], změnil ve výrokové části 2, kde změnil výrok o vině tak, že jej žalobce spáchal z nedbalosti a ve zbytku rozhodnutí správního úřadu potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 15. 5. 2019. Účinnost trestu zákazu činnosti tedy nastala od 16. 5. 2019, přičemž s ohledem na délku uloženého trestu měl tento trvat do 15. 11. 2019. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo tedy právní moci dne 15. 5. 2019.

34. Dne 15. 7. 2019 podal žalobce prostřednictvím zmocněného advokáta [jméno FO] žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], kterou se domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu, Krajského úřadu ze dne 13. 5. 2019.

35. Dne 1. 8. 2019 požádal žalobce správní úřad o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti řízení motorových vozidel z důvodu péče o matku.

36. Dne 15. 8. 2019 vypracoval Městský úřad rozhodnutí o upuštění od zbytku zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, po uplynutí poloviny doby výkonu správního trestu. Žalobci bylo doručeno dne 21. 8. 2019 a téhož dne se žalobce vzdal práva na odvolání. Rozhodnutí správního úřadu nabylo právní moci dne 21. 8. 2019.

37. Dne 17. 6. 2021 vyhotovil Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudek č.j. [spisová značka], kterým rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 13. 5. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání stejnému úřadu. Rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] nabyl právní moci dne 23. 6. 2021.

38. Dne 2. 7. 2021 podal odvolací orgán kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 17. 6. 2021.

39. Dne 8. 7. 2021 vyhotovil odvolací orgán usnesení, kterým přerušil řízení o přestupcích ve vztahu k žalobci z důvodu podání kasační stížnosti.

40. Dne 25. 8. 2021 požádal žalobce správní úřad o vrácení zaplacených finančních prostředků, a to částku 6 000 Kč představující pokutu a 1 000 Kč představující náklady správního řízení. Dne 14. 9. 2021 byl vystaven poukaz k úhradě se splatností do 17. 9. 2021.

41. Dne 29. 11. 2022 vydal Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudek č.j. [spisová značka], kterým kasační stížnost odvolacího orgánu zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 11. 2022.

42. Dne 21. 12. 2022 vyhotovil odvolací soud rozhodnutí, kterým rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018 č.j. [Anonymizováno] ohledně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu ve výroku o vině bod I.2. rozhodl o tom, že se zrušuje a zastavuje současně rozhodnutí změnil tak, že žalobci nebyl ukládán trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a správní trest pokuty uložený ve výši 6 000 Kč byl tímto rozhodnutím snížen na částku 2 100 Kč. Jak dále soud zjistil, rozhodnutí bylo doručeno dne 21. 12. 2022 do datové schránky advokáta žalobce [jméno FO], téhož dne i žalobci a rovněž zmocněnci. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 2022.

43. Dne 20. 2. 2023 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 21. 12. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], kde řízení ke dni podání žádosti ani žaloby nebylo ukončeno. Věc je vedena u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka].

44. Pokud šlo o evidenční kartu řidiče (EKŘ), pak z této bylo soudem zjištěno, že žalobce měl (má) celkem 9 záznamů o přestupcích v EKŘ, posledním byl záznam ve vztahu k nyní projednávané věci, kde byl evidován i trest zákazu činnosti na 6 měsíců od 16. 5. 2019 do 15. 11. 2019, přičemž fakticky však tento trest trval od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tj. celkem 98 dnů.

45. Soud pak k návrhu žalované provedl k důkazu jednotlivé rozsudky Městského soudu v Praze, jakož i jiných soudů, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017 č.j. 55 Co 131/2017-166, usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1846/17, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023 č.j. 16 Co 110/2023-106, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023 č.j. 20 Co 323/2023-112, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023 č.j. 36 Co 213/2023-108, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 18 Co 331/2023-78, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2023 č.j. 114 C 56/2023-47, usnesení Nejvyššího soudu ČR (NS ČR) ze dne 10. 1. 2024 č.j. 30 Cdo 3297/2023-135, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2024 sp.zn. I. ÚS 3238/2023, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020 č.j. 54 Co 274/2020-178, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019 č.j. 11 Co 117/2019-121 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č.j. 11 Co 345/2020-152.

46. Z těchto rozhodnutí jiných soudů pak mj. zjistil, že v obdobných případech soudy přiznávají fakticky částku v rozmezí cca 42 Kč až 50 Kč za každý den, kdy u účastníka správního řízení (žalobců) trvá zásah z hlediska nezákonného rozhodnutí spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Tak z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020 č.j. 54 Co 274/2020-178, mohl citovat z odst. 30. „Nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011). Z těchto kritérií pak vyplývá i výše nemajetkové újmy. Odvolací soud nesdílí stanovisko žalobce, který výši újmy dovozuje z částky pro odškodnění vazby, tj. v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. Újma, kterou pocítí jakákoli osoba při odnětí řidičského oprávnění ve srovnání s osobou, na niž byla uvalena vazba, je podstatně nižší již při úvaze, že taková osoba není zbavena osobní svobody, není podřízena režimu ve věznici včetně s tím spojenými omezeními podle zákona č. 293/1993 Sb., a pociťuje pouze diskomfort výhod spojených s držením řidičského oprávnění a řízením motorových vozidel (pohodlí, dostupnost, rychlost, časové prodlevy spojené s hromadnou dopravou, velikost úložných prostor, apod.). Odnětí řidičského oprávnění, v jehož důsledku je znemožněno řídit motorová vozidla, je srovnatelné s uložením trestu zákazu řízení vozidel. Odvolací soud při vědomí všech výše uvedených skutečností nemajetkovou újmu stanovil částkou 50 Kč za jeden den shora uvedeného období 367 dnů, tj. celkem 18 350 Kč. Uvedenou náhradu považuje za spravedlivou, v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť přihlíží ke všem relevantním okolnostem daného případu a umožní poškozenému napravit důsledky nezákonného rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu 12. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 4227/12) a současně je srovnatelná s náhradami přiznanými soudy v obdobných případech (srovnej rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2018 č.j. 244 C 24/2016-58 s výší přiznané náhrady 1 250 Kč měsíčně, tj. 41,66 Kč denně, či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 2019 č.j. 14 C 65/2017-100 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019 č.j. 11 Co 117/2019-121 s výší přiznané základní náhrady 50 Kč denně). Správným pak shledal odvolací soud hledisko určení denní sazbou a nikoli fixní částkou.“ Shodná zjištění pak mohl učinit i z dalších rozhodnutí předkládaných žalovanou, kdy tato se týkala obdobných nároků, který byl projednáván před zdejším soudem. Zároveň v těchto rozhodnutích se soudy vypořádávaly i s postavením zmocněnce společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], a jeho činností, jakož i s dalšími osobami, které se zabývaly „obhajobou“ konkrétních osob před správními úřady. Obecně pak bylo v těchto rozhodnutích konstatováno, že ze strany zmocněnce a dalších osob dochází k obstrukčnímu jednání ze strany těchto subjektů v rámci správních, přestupkových řízení, přičemž tento postup pak ztěžuje průběh a prodlužuje celkovou délku správních přestupkových řízení. Tak bylo možno parafrázovat odůvodnění výše uvedených rozhodnutí soudů k důkazu provedených, když bylo uzavřeno, že byť je třeba vždy každou věc posuzovat striktně individuálně, nelze odhlédnout od jednání konkrétních subjektů a stejně tak nelze odhlédnout od chování konkrétních žalobců ve věcech odškodnění nemajetkové újmy. Nelze připustit, aby žalobce (žalobci) těžil ze svého nepoctivého jednání, resp. zneužíval právo na náhradu nemajetkové újmy. Rozpor s těmito elementárními principy tvořícími kostru soukromého práva lze spatřovat v tom, že žalobce využil v přestupkovém a navazujícím soudním řízení institutu tzv. „pojištění proti pokutám“ poskytovaného [právnická osoba], a osobami spojenými s tímto subjektem ([jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), potažmo společností [právnická osoba], IČO [IČO]. Na tomto místě je pak nutno zopakovat, že žalobce využil „pojištění proti pokutám“. Smyslem a účelem takového „pojištění“ je přitom právě to, že „poskytovatel pojištění“ „klientovi“ zaručuje beztrestnost za páchané přestupky, tj. zaručuje, že „klientovi“ nebude za přestupek uložen trest. „Poskytovatel“ pojištění pak „klientovi“ zaručuje i to, že za něj povede a provede obranu v přestupkovém řízení. Z uvedeného plyne, že „klient“ takového typu „pojištění“ nebude v nejistotě ohledně výsledku přestupkového řízení. Naopak bude veden myšlenkou, že je proti pokutám pojištěn, a tyto mu tak nehrozí. Obecně se pak soudy zabývaly i činností právě zmocněnce žalobce, když uváděly, že i činnost tohoto zmocněnce je tedy obecně známá v podobných věcech a nelze ji hodnotit jinak než jako jednání naplňující do jisté míry obstrukční charakter takového jednání.

47. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nenamítal pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci, respektive žalovaná pak ani neměla jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, kdy jí soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování. Zároveň soud musel nutně konstatovat, že bylo čistě věcí žalobce, zda se k jednání dostaví, zda bude jednání přítomen a umožní tak i soudu, aby mu případně poskytoval poučení ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobce však považoval svou účast u jednání jako zcela nadbytečné, neboť považoval celou věc za v podstatě „banální spor“, když poukazoval na svá učiněná tvrzení, a především odkazoval na důkazy, které sám v tomto řízení navrhl. Žalobce pak neoznačil žádné další důkazy, které by snad soud měl obstarávat a zároveň nebylo na soudu, aby nahrazoval činnost žalobce, vyhledával či obstarával za něj důkazy. Soudní řízení je totiž kontradiktorním řízením a nebylo by vhodné, aby soud postupoval tak, že bude obstarávat důkazy o své vůli namísto žalobce a bude tak fakticky stranit žalobci, tedy založil by nerovnost účastníků v tomto řízení. (viz níže)

48. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel ze skutkových zjištění soudu, ze shodných tvrzení účastníků a z obsahu správního spisu, přičemž tedy soud zcela jednoznačně zjistil, že správní řízení fakticky trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když bylo možno souhlasit s žalobcem, že toto přestupkové řízení trvalo 4 roky, 8 měsíců a 13 dnů, tj. od 16. 4. 2018 do 29. 12. 2022, respektive za tuto dobu žalobce požadoval nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení, když podle žalobce se jednalo o zcela nepřípustnou délku správního – přestupkového řízení, které nebylo nijak složité. Samotné správní řízení dosud fakticky nebylo skončeno. Soud mohl bezpečně uzavřít, že samotná délka řízení byla sice nepřiměřeně dlouhá, avšak bylo třeba také přihlédnout k tomu, že opakovaně docházelo k prodloužení délky řízení působením zmocněnce žalobce, společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. Zároveň bylo také nutné zdůraznit, že to byl fakticky žalobce, kdo porušil konkrétní právní povinnosti z hlediska zákona o silničním provozu, a právě v souvislosti s jeho protiprávním jednáním bylo zahájeno předmětné přestupkové řízení, byť v části se jednalo o řízení, které vyústilo do nezákonného rozhodnutí. Dne 12. 3. 2018 Městský úřad v [adresa] obdržel oznámení o přestupku ze dne 12. 3. 2018 č.j. [Anonymizováno], kterého se měl žalobce dne 6. 3. 2018 jako řidič vozidla dopustit podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu, a podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona tím, že dne 6. 3. 2018 v 8:29 hodin na silnici I. třídy č. [hodnota] v katastru obce [adresa] u odbočky na [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ve směru jízdy od [Anonymizováno] na obec [adresa] nerespektoval svislé dopravní značení - B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“, přičemž s vozidlem [Anonymizováno] RZ [SPZ], mu byla Silničním laserovým rychloměrem LaserCam 4 naměřena rychlost 94 km/h po odečtu tolerance měřícího zařízení 91 km/h, a to v místě, kde je povolená rychlost dopravní značkou mimo obec 70 km/h, čímž překročil povolenou rychlost mimo obec o 24 km/h (po odečtení tolerance měřícího zařízení o 21 km/h). Při kontrole bylo rovněž zjištěno, že k jízdě užil vozidlo, jehož tabulka registrační značky [SPZ] nečitelná tak, že byla znemožněna její čitelnost. Na místě byla provedena dechová zkouška s negativním výsledkem. Řidič se odmítl k přestupkům vyjádřit. Dne 16. 4. 2018 vypracoval Městský úřad příkaz č. j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků a uložil mu pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, od data nabytí právní moci příkazu. Žalobci byl příkaz doručen dne 23. 4. 2018. Žalobce pak využil svého práva a podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, avšak tento měl nedostatky a tyto bylo třeba odstranit, když dne 25. 4. 2018 byl správnímu úřadu doručen odpor, který neobsahoval zákonem stanovené náležitosti. Dále nepodepsanou plnou moc, kterou žalobce zplnomocnil k zastupování v této věci společnost [právnická osoba], IČO [IČO], (dále jen „zmocněnec“). Dne 27. 4. 2018 vypracoval Městský úřad výzvu k odstranění vad podání, zejména doplnění podpisu osob, která podání učinila, a to ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení výzvy. Žalobci byla výzva doručena dne 2. 5. 2018. Zmocněnci byla výzva doručena dne 27. 4. 2018. Dne 30. 4. 2018 byl správnímu úřadu doručen odpor podepsaný zmocněncem. Dne 2. 5. 2018 byla správnímu úřadu doručena podepsaná plná moc ze dne 26. 4. 2018 a následně dne 4. 5. 2018 podepsaná plná moc ze dne 3. 5. 2018. Dne 7. 5. 2018 vypracoval Městský úřad předvolání k ústnímu jednání na den 30. 5. 2018 v 13:30 hodin. Předvolání bylo zmocněnci doručeno dne 8. 5. 2018. Dne 30. 5. 2018 bylo Městskému úřadu doručeno pověření zaměstnance zmocněnce, který byl oprávněn k jednání ve věci žalobce a k tomu ještě v další záležitosti u Městského úřadu. Dne 30. 5. 2018 proběhlo ústní jednání, na kterém byly provedeny důkazy. K jednání se dostavil zmocněnec žalobce, který uvedl, že žalobce se k přestupku, který mu byl kladen za vinu, a to znemožněná čitelnost dopravní značky, nedoznává a s přestupkem nesouhlasí, neboť ačkoliv byla tabulka registrační značky [SPZ], chyběl jeden ze základních znaků přestupku a tím bylo zavinění. Zmocněnec žalobce se rovněž seznámil s obsahem spisu a sdělil, že se případně k věci vyjádří do 5 pracovních dnů. Dne 4. 6. 2018 vypracoval Městský úřad předvolání k ústnímu jednání na den 22. 6. 2018 v 12:30 hodin. Předvolání bylo zmocněnci doručeno dne 4. 6. 2018. Dne 4. 6. 2018 byly [právnická osoba] zmocněncem žalobce doručeny doplňující podklady od žalobce týkající se přestupků, které mu byly kladeny za vinu. Dne 22. 6. 2018 proběhlo ústní jednání, na kterém byli vyslechnuti svědci - [jméno FO], a dále [jméno FO]. K jednání se dostavil také zmocněnec, který vznesl námitky k výpovědi svědků a rovněž navrhl další důkazy k prokázání v rámci procesní obrany žalobce a z tohoto důvodu bylo jednání odročeno. Dne 27. 6. 2018 byly [právnická osoba] doručeny kontaktní údaje svědka, kterého žalobce navrhoval vyslechnout, přičemž namísto výslechu dokládal jeho čestné prohlášení. Dne 27. 6. 2018 vypracoval správní úřad rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu a podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona tím, že: 1) dne 6. 3. 2018 v 8:29 hod. v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. [hodnota] u odbočky na [Anonymizováno] řídil ve směru od [Anonymizováno] motorové vozidlo zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgány Policie ČR [adresa] naměřena rychlost jízdy 94 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +- 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 91 km/h. Nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou místní úpravou provozu na pozemních komunikacích na 70 km/h tak překročil nejméně o 21 km/h. 2) dne 6. 3. 2018 v 8:29 hod. v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. [hodnota] u odbočky na [Anonymizováno] řídil ve směru od [Anonymizováno] motorové vozidlo zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], přičemž měl na vozidle přední tabulku registrační značky opatřenou sněhovou krustou tak, že byla znemožněna její čitelnost. Správní úřad uložil žalobci za uvedené skutky, respektive přestupky pokutu ve výši 6 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců od data nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci doručeno dne 2. 7. 2018. Dne 17. 7. 2018 zaslal zmocněnec žalobce správnímu úřadu (Městskému úřadu v [adresa]) blanketní odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne 27. 6. 2018. Podání však neobsahovalo náležitosti stanovené zákonem. Dne 20. 7. 2018 vypracoval Městský úřad výzvu, kterou vyzval žalobce k doplnění odvolání, a to ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. Zmocněnci žalobce byla výzva doručena dne 23. 7. 2018. Zmocněnec žalobce na výzvu nereagoval a vady podání ve lhůtě neodstranil. Dne 3. 8. 2018 odeslal Městský úřad odvolání žalobce s kompletním spisovým materiálem Krajskému úřadu, tedy odvolacímu orgánu s tím, že podklady byly odvolacímu orgánu doručeny dne 6. 8. 2018. Dne 4. 9. 2018 zaslal zmocněnec žalobce Městskému úřadu doplněné odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne 27. 6. 2018. Dne 6. 9. 2018 odeslal správní úřad doplněné odvolání žalobce odvolacímu Krajskému úřadu, přičemž před odvolacím orgánem fakticky došlo k průtahům, když o odvolání bylo rozhodnuto až dne 13. 5. 2019, kdy bylo vydáno rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního úřadu ze dne 27. 6. 2018 č.j. [Anonymizováno], změnil ve výrokové části 2, kde změnil výrok o vině tak, že jej žalobce spáchal z nedbalosti a ve zbytku rozhodnutí správního úřadu potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 15. 5. 2019. Účinnost trestu zákazu činnosti tedy nastala od 16. 5. 2019, přičemž s ohledem na délku uloženého trestu měl tento trvat do 15. 11. 2019. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo tedy právní moci dne 15. 5. 2019. Dne 15. 7. 2019 podal žalobce prostřednictvím zmocněného advokáta [jméno FO] žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], kterou se domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu, Krajského úřadu ze dne 13. 5. 2019. Dne 1. 8. 2019 požádal žalobce správní úřad o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti řízení motorových vozidel z důvodu péče o matku. Dne 15. 8. 2019 vypracoval Městský úřad rozhodnutí o upuštění od zbytku zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, po uplynutí poloviny doby výkonu správního trestu. Žalobci bylo doručeno dne 21. 8. 2019 a téhož dne se žalobce vzdal práva na odvolání. Rozhodnutí správního úřadu nabylo právní moci dne 21. 8. 2019. Trest zákazu činnosti tak trval u žalobce od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tedy celkem 98 dnů. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 17. 6. 2021 č.j. [spisová značka] bylo rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 13. 5. 2019 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání stejnému úřadu. Rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] nabyl právní moci dne 23. 6. 2021. Na základě kasační stížnosti ze dne 2. 7. 2021 pak vydal Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudek ze dne 29. 11. 2022 č.j. [spisová značka], kterým kasační stížnost odvolacího orgánu zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 11. 2022. Následně dne 21. 12. 2022 vyhotovil odvolací soud rozhodnutí, kterým rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018 č.j. [Anonymizováno] ohledně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu ve výroku o vině bod I.2. rozhodl o tom, že se zrušuje a zastavuje současně rozhodnutí změnil tak, že žalobci nebyl ukládán trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a správní trest pokuty uložený ve výši 6 000 Kč byl tímto rozhodnutím snížen na částku 2 100 Kč. Jak dále soud zjistil, rozhodnutí bylo doručeno dne 21. 12. 2022 do datové schránky advokáta žalobce [jméno FO], téhož dne i žalobci a rovněž zmocněnci. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 2022. Dne 20. 2. 2023 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 21. 12. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], přičemž o této žalobě nebylo dosud rozhodnuto. Věc je vedena u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Soud pak sice, jak uvedl shora, dospěl k závěru, že celkové délka řízení byla nepřiměřená, avšak podle přesvědčení soudu poskytnuté zadostiučinění ve vztahu k délce řízení spočívající v omluvě a konstatování porušení práva se jevilo ve světle významu tohoto řízení jako dostatečné. Pokud šlo o nezákonné rozhodnutí, pak podle názoru soudu i poskytnutá nemajetková újma, respektive satisfakce za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 4 900 Kč spočívající v nezákonném uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, když tento trest fakticky trval od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tj. celkem 98 dnů. Podle názoru soudu pak tato částka odškodnění nemajetkové újmy plně odpovídala rozhodovací praxi především Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 s tím, že zdejší soud neviděl rozumný důvod, pro který by se snad měl odchylovat od této obecně přijaté rozhodovací praxe. Soud tedy nespatřoval odůvodněnost žalobou uplatněných nároků ze strany žalobce vůči žalované. (viz níže právní hodnocení)

49. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

50. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

51. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

52. Ve smyslu § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

53. Dále pak podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

54. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

55. Dále podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

56. Konečně podle odst. 4 téhož ustanovení je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup úřad nebo jiný orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento úřad nebo jiný orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně.

57. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

58. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

59. Nebylo jistě žádného sporu o existenci nezákonného rozhodnutí a zároveň i o tom, že v případě přestupkového řízení vedeného vůči žalobci bylo možno hovořit o nepřiměřené délce tohoto řízení, avšak podle přesvědčení soudu nebylo možno dospět k závěru, že by snad bylo neadekvátní již poskytnuté plnění ze strany žalované žalobci v rámci předběžného nároku uplatněného u žalované ze strany žalobce. Žalobce nárok u žalované uplatnil a tato plnila konkrétním způsobem, a to ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným rozhodnutím, tedy nezákonně uloženým trestem zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel ve výši 4 900 Kč a pokud šlo o nepřiměřenou délku řízení, pak žalobci poskytla satisfakci v podobě konstatování porušení práva a omluvy, což považovala za dostatečné.

60. Jestliže žalobce požadoval celkově za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná mu v tomto případě uhradila částku ve výši 4 900 Kč odpovídající době, kdy fakticky žalobce nemohl řídit motorová vozidla s ohledem na trvání nezákonně uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel, který trval od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tj. celkem 98 dnů, soud musel zdůraznit, že uvedená částka poskytnutá žalovanou plně odpovídala obecně přiznávaným částkám v obdobných řízeních. Soud ani nezjistil, že by snad zde existoval jakýkoliv zesílený důvod pro poskytnutí vyšší částky, než byla částka 50 Kč za každý den trvání účinků nezákonného rozhodnutí. Zároveň soud nebyl přesvědčen, že ani nezákonné rozhodnutí z hlediska původně uložené pokuty ve výši 6 000 Kč nebylo nijak zásadní a pořád se jednalo o částku v podstatě bagatelní. Jestliže žalobce poukazoval na to, že byl omezen v možnosti účinné pomoci jeho matce v inkriminované době, pak soud neměl za prokázané, že by žalobce v době od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019 realizoval jakoukoliv návštěvu u ambulantního specialisty s jeho matkou a že by snad tuto návštěvu, respektive cestu k tomuto lékaři musel s nemocnou matkou realizovat hromadnou dopravou. Bylo pak na žalobci, jakým způsobem k prokazování takových tvrzení přistoupí a stejně tak bylo jeho věcí, že se nedostavil k soudnímu jednání dne 14. 6. 2024, kde by mohl být soudem o nedostatečných tvrzeních a nedostatečných důkazech ve vztahu k již existujícím tvrzením poučen soudem podle § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ, kdy by mu soud také poskytl lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů po poskytnutém poučení. Jeho omluva z jednání a faktické nedostavení se k jednání podle názoru soudu nesvědčilo o zásadním významu tohoto řízení a jemu předcházejícímu přestupkovému řízení pro žalobce.

61. Je třeba připomenout, že pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk) je zapotřebí kumulativního splnění všech tří zákonem stanovených podmínek, tedy nejen existence nezákonného rozhodnutí, ale i vznik tvrzené nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím na straně jedné a uvedenou újmou na straně druhé. V tomto případě se vznik nemajetkové újmy nepresumuje, tudíž účastníka, který se v řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, stíhá povinnost nejen vznik uvedené nemajetkové újmy tvrdit, ale i prokázat. Pro obtížnou prokazatelnost vzniku nemajetkové újmy vychází judikatura ze závěru, že postačí, jsou-li dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy že by se vzhledem ke konkrétním okolnostem případu i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015)

62. Žalobce podle názoru soudu neprokázal tvrzenou (nedostatečně tvrzenou) nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Zároveň jestliže žalovaná vycházela z obecného předpokladu, že byla žalobci do určité míry taková nemajetková újma způsobena v době trvání zákazu řízení motorových vozidel, pak také odpovídajícím způsobem již byla taková újma odčiněna částkou 4 900 Kč, tj. 50 Kč za každý den, kdy trval účinek nezákonného rozhodnutí.

63. Tak i v kontextu mj. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020 č.j. 54 Co 274/2020-178 bylo možno konstatovat, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011). Z těchto kritérií pak vyplývá i výše nemajetkové újmy. Zdejší soud v žádném případě nezpochybňuje existenci nezákonného rozhodnutí, avšak nesdílí stanovisko žalobce, který výši újmy dovozuje z částky pro odškodnění vazby, tj. v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, když fakticky požadoval částku 510 Kč za každý den trvání účinků nezákonného rozhodnutí. Újma, kterou pocítí jakákoli osoba při odnětí řidičského oprávnění ve srovnání s osobou, na niž byla uvalena vazba, je podstatně nižší již při úvaze, že taková osoba není zbavena osobní svobody, není podřízena režimu ve věznici včetně s tím spojenými omezeními, a taková osoba pociťuje pouze diskomfort výhod spojených s držením řidičského oprávnění a řízením motorových vozidel (pohodlí, dostupnost, rychlost, časové prodlevy spojené s hromadnou dopravou, velikost úložných prostor apod.). Odnětí řidičského oprávnění, v jehož důsledku je znemožněno řídit motorová vozidla, je srovnatelné s uložením trestu zákazu řízení vozidel. Soud při vědomí všech výše uvedených skutečností nemajetkovou újmu stanovenou ze strany žalované částkou 50 Kč za jeden den shora uvedeného období 98 dnů, tj. celkem 4 900 Kč považoval za plně odpovídající presumované nemajetkové újmě žalobce způsobené nezákonným rozhodnutím. Uvedenou náhradu soud považoval za spravedlivou, v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť žalovaná při předběžném projednání nároku bezesporu přihlížela ke všem relevantním okolnostem daného případu a současně takto poskytnutá náhrada nemajetkové újmy je srovnatelná s náhradami přiznanými soudy v obdobných případech (srovnej rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2018 č.j. 244 C 24/2016-58 s výší přiznané náhrady 1 250 Kč měsíčně, tj. 41,66 Kč denně, či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 2019 č.j. 14 C 65/2017-100 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019 č.j. 11 Co 117/2019-121 s výší přiznané základní náhrady 50 Kč denně).

64. Zároveň musel dále soud zdůraznit, že další tvrzení ohledně omezení výdělečné činnosti žalobce směřovalo spíše, pakliže by snad bylo takové tvrzení řádně ze strany žalobce doloženo, k ušlému zisku žalobce, tedy ke hmotné škodě, nikterak podle názoru soudu toto přímo nemohlo souviset s nemajetkovou újmou tvrzenou žalobcem. Žalobce pak očividně ani nemohl pociťovat určitou úzkost z budoucnosti, když by mu snad mohl hrozit nedostatek příjmů a z toho pramenící obavy ze zhoršení jeho socioekonomické situace, přičemž ani toto žalobce nijak zásadně neprokazoval. Žádné důkazy jím předkládané nebyly schopné fakticky uvedená tvrzení žalobce jednoznačně prokázat, bez ohledu k tomu, že tato tvrzení podle přesvědčení soudu byla i nedostatečná.

65. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 45 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 100 Kč za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení představující nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím, zamítl. (výrok I.)

66. Pokud se jednalo o požadovanou náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou správního přestupkového řízení, kterou vyčíslil částkou ve výši 66 000 Kč, pak ani zde se soud nemohl ztotožnit s argumentací žalobce. Soud nijak nezpochybňuje nepřiměřenou délku řízení, když i podle žalované délka řízení odpovídající délce 4 roky, 8 měsíců, 6 dnů je nepřiměřená, a to zejména s ohledem na průtah v rámci odvolacího řízení u Krajského úřadu [Anonymizováno], tedy u odvolacího orgánu, avšak soud byl jednoznačně přesvědčen, že bylo nutné vzít v potaz chování žalobce a také to, jaká forma odškodnění vzhledem k okolnostem daného případu může být považována z objektivních hledisek přiměřená. Žalobci byl za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu uložen trest zákazu činnosti v délce šesti měsíců, který byl v konečném důsledku vykonán jen z části, a to za období od 16. 5. 2019 do 21. 8. 2019, tzn. celkem 98 dnů. Přičemž v této části bylo řízení pravomocně ukončeno dne 29. 12. 2022. Vzhledem ke skutečnosti, že byl trest zákazu činnosti vykonán již dne 21. 8. 2019, nemohl žalobce v období od 22. 8. 2019 pociťovat ohledně tohoto trestu jakoukoli nejistotu ohledně výsledku řízení, neboť uložený trest vykonal, a s ohledem na zásadu zákazu reformatio in peius nemohl očekávat uložení přísnějšího trestu v rámci další fáze dosud fakticky neskončeného řízení, přičemž nezákonný trest byl odčiněn a tento trest zákazu řízení motorových vozidel byl fakticky významný z hlediska vlivu na běžný život žalobce. Dále pak byla žalobci za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona uložena pokuta ve výši 6 000 Kč, která byla na základě rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 21. 12. 2022 snížena na 2 100 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 2022. Podle názoru soudu pokuta ve výši 2 100 Kč byla fakticky částkou bagatelní, byla pravomocně uložena dne 29. 12. 2022 a následně žalobcem zaplacena. Žalobce v období od 30. 12. 2022 nemohl pociťovat ohledně tohoto trestu nejistotu o výsledku řízení, neboť pokutu uhradil a s ohledem na zásadu reformatio in peius nemohl očekávat uložení pokuty vyšší. Zároveň i žalobce se „zasloužil“ o délku řízení vlastním postupem, respektive postupem jeho zmocněnce. Zároveň bylo nutné zdůraznit, že ani v předchozím průběhu řízení, když mu původně byla uložena pokuta ve výši 6 000 Kč nebylo možné hovořit o tom, že by snad taková výše pokuty byla zásadní a významná a že by hrozící trest v souvislosti s délkou řízení měl nějak zásadně působit na žalobce stran možné nemajetkové újmy z hlediska délky trvání nejistoty ve vztahu k výsledku přestupkového a následně na to navazujícího soudního řízení.

67. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva stěžovatele nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy, zmírněním uloženého trestu, a podobně. Jednotlivé prostředky nápravy se přitom mohou lišit podle toho, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení či z důvodu jiného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Poskytnutí finanční náhrady je tedy považováno za formu zadostiučinění pro poškozené nejsilnější a nejhodnotnější, zatímco konstatování porušení práva za pouhý mezník nutný k vyjádření, že k určitému pochybení orgánů veřejné moci došlo. Právní úprava § 31a odst. 2 OdpŠk stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné.

68. S přihlédnutím k závěrům učiněným zdejším soudem bylo možné jednoznačně konstatovat, že konstatování porušení práva na straně žalobce a vyslovená omluva ze strany žalované se s ohledem na povahu přestupkového řízení, jeho průběh, hrozící újmu žalobci v rámci přestupkového řízení a zároveň i ve vztahu k tomu, že žalobce vyvolal správní přestupkové řízení vlastním porušením právní povinnosti, přičemž ani pokuta původně ve výši 6 000 Kč a následně snížena na 2 100 Kč, která mu byla uložena vedle trestu zákazu činnosti, který však byl z hlediska jeho nezákonnosti odčiněn, nebyla natolik významnou hrozící újmou, která by snad svým významem zesilovala trvání nejistoty na straně žalobce, jevila jako dostatečná satisfakce za vzniklou tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního přestupkového řízení. Soud se tak ztotožnil i v tomto směru se žalovanou, že žalobcem požadovaná částka ve výši 66 000 Kč nebyla adekvátní a postačovalo tedy konstatování porušení práva a poskytnutá satisfakce v této formě, kterou zvolila žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce. I v této části pak žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. (výrok II.)

69. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ, když plně úspěšné žalované přiznal náhrady nákladů řízení v plné výši, tak jak je jako nezastoupený účastník uplatňovala a jak je soud také vyhodnotil jako účelně vynaložené. Žalované tedy přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v přiznané náhradě nákladů řízení za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl. ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 10. 11. 2023, další vyjádření ze dne 7. 6. 2024 a dále za přípravu k jednání ve výši 300 Kč a účast při jednání soudu dne 14. 6. 2024 ve výši 300 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 1 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok III.)

Poučení