9 C 230/2022 - 163

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se označování žalobkyně jako „osoby známé tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy“, jako „pachatele trestného činu“ a jako „nedůvěryhodnou osobu pokoušející se mařit spravedlnost“, a to v rámci jakéhokoliv řízení před soudem a dále jakýmkoliv veřejnosti volně přístupným způsobem, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen se žalobkyni písemně omluvit ve formě doporučeného dopisu, který bude odeslán na adresu [adresa], a který bude opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného, a zároveň tuto omluvu zaslat Krajskému soudu v Praze, k insolvenčním řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], to vše do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž omluva bude v následujícím znění: „OMLUVA [jméno FO] „Já, [Jméno žalovaného], [adresa], se omlouvám paní [jméno FO] za to, že jsem ji lživě označil jako „pachatele“ a že jsem ji lživě obvinil z toho, že v žádosti o osvobození od soudního poplatku ve věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] uvedla lživé údaje a dopustila se tak trestného činu. Dále se omlouvám paní [jméno FO] za to, že jsem ji lživě nařkl z toho, že se dopouští neustálých pokusů o maření spravedlnosti, že je nedůvěryhodně jednající osobou, a že je známá tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy. Dále se omlouvám paní [jméno FO] za to, že jsem označil jednání spočívající v zápočtu ze strany [jméno FO] vůči mé pohledávce jako absolutní výmysl jevící se jako pokus o podvod ze strany [jméno FO]. Shora uvedená obvinění jsou lživá. Pravdou je, že paní [Jméno žalobkyně] nebyla nikdy trestně stíhána, natož odsouzena za jakýkoli trestný čin a o mnou uvedeném trestném činu maření spravedlnosti v jakémkoli stadiu či pokusu o podvod nikdy nerozhodoval ani soud. Pravdou dále je i to, že paní [Jméno žalobkyně] neposkytuje a nikdy neposkytla soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy, tím spíše není pravdou, že je takovým jednáním známá.“ [Jméno žalovaného] (vlastnoruční podpis)“ se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, tj. částku 12 631 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zdržení se ve výroku uvedeného jednání a omluvy uvedené rovněž ve výroku tohoto rozsudku, a to z titulu ochrany její osobnosti. Žalovaný dle žalobních tvrzení v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], u Krajského soudu v [adresa], proti dlužníkovi [jméno FO] (manžel žalobkyně), a dále také v rámci insolvenčního řízeni vedeného pod sp. zn. [spisová značka], u Krajského soudu v [adresa], proti žalobkyni, opakovaně uvádí nepravdivá a lživá tvrzeni, která intenzivním a nenávratným způsobem zasahuji do osobnostních práva žalobkyně ve smyslu ustanoveni § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Konkrétně žalobkyně označila tato: a) V podáni ze dne [datum], zveřejněném de [datum] v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn [spisová značka], oddíl [hodnota], číslo [hodnota], žalovaný o žalobkyni uvádí: "Vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby [Jméno žalobkyně], jsem nucen veškeré její jednáni kontrolovat a činit nezbytné kroky k tomu aby vše probíhalo řádně dle zákona, jelikož je tato soba známá tím, ze opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy. Dávám tedy tímto soudu [adresa] na vědomi, ze zápočet ze strany [jméno FO] vůči mé pohledávce (nikoliv vůči pohledávce žalované, jelikož žádná taková neexistuje), je absolutní výmysl jevící se jako pokus o podvod ze strany [jméno FO].“. b) V podáni ze dne [datum], zveřejněném dne [datum] v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn. [spisová značka], oddíl [hodnota], číslo [hodnota], žalovaný o žalobkyni uvádí: „Vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby [Jméno žalobkyně], jsem nucen veškeré její jednáni kontrolovat a činit nezbytné kroky tomu aby vše probíhalo řádně dle zákona.". c) V podáni ze dne [datum], jez je adresováno Krajskému soudu v [adresa] ke sp. zn. [spisová značka] a k sp. zn. [spisová značka], jez je součástí oddílu [hodnota] uvedených insolvenčních spisů, Žalovaný uvádí: „Vzhledem ke zcela viditelným nepoctivým záměrům manželů [jméno FO], které dlouhodobě provází insolvenční řízení těchto osob, zasílám do spisu na vědomí podaná trestní oznámení na tyto osoby, aby nadále nedocházelo k dalším pokusům o maření spravedlnosti a trestným činům ze strany manželů [jméno FO].“. V rámci trestních oznámení žalovaný opakovaně označuje žalobkyni jako „pachatelku“. V trestním oznámení ze dne [datum] žalovaný výslovně uvádí mimo jiné následující: „Pachatel se dopustil možného zločinu maření spravedlnosti, jelikož předložil soudu nepravdivá tvrzení jako důkazní prostředek v prohlášení o majetkových poměrech, na základě čehož bylo pachateli usnesením č. [spisová značka]) přiznáno osvobození od soudního poplatku a tím pachatel poškodil státní rozpočet ČR o částku 2 237 022 Kč.“. V trestním oznámení ze dne [datum] „na organizovanou skupinu“ žalovaný uvedl na adresu žalobkyně tytéž okolnosti, v nichž spatřoval možný zločin maření spravedlnosti a dále uvedl následující: „Vzhledem ke skutečnosti, že účastník řízení je povinen prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti a v tomto případě pachatel doložil lživé údaje a dopustil se tak trestného činu byl soud opakovaně požádán o odnětí přiznaného osvobození od soudního poplatku.“. Žalovaný současně zaslal insolvenčnímu soudu Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, ze dne [datum], které však na žalobkyni bylo podáno neznámou třetí osobou, a to paní Ing. [jméno FO]. V této souvislosti však žalobkyně od policejního orgánu obdržela sdělení, že na základě podaného trestního oznámení paní [jméno FO] byla žalobkyně vedena jako prověřovaná, ale toto postavení bylo ukončeno dne [datum].

2. Žalobkyně dále uvedla, že se proti uvedeným opakovaným tvrzením žalovaného, že měla údajně soudům poskytovat lživé, nepravdivé a účelové důkazy, ba dokonce, že je tímto známá, že uváděný zápočet se jeví jako pokus o podvod, musí ohradit, neboť tyto se nezakládají na pravdě, nejsou jakkoli konkretizována, přičemž se jedná o zcela smyšlená tvrzení. Žalobkyně doplnila, že nikdy nebyla obviněna, obžalována, a tedy ani odsouzena v souvislosti se zločinem maření spravedlnosti ani jiným trestným činem v jakémkoliv stádiu, jak ve svých podáních uvádí žalovaný, což dovodily i orgány činné v trestním řízení, když na základě trestních oznámení podaných žalovaným dosud nepodnikly žádné úkony v rámci trestního řízení. V této souvislosti je nepřípustné, aby žalovaný označoval žalobkyně jako pachatele jakéhokoliv trestného činu, natož aby pak taková nařčení prezentoval civilním soudům či veřejnosti. V tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1304/2019. Žalobkyně má za to, že shora uvedená trestní oznámení nejsou podávána a insolvenčnímu soudu zasílána k hájení bezprostředních zájmů žalovaného, nýbrž jsou zasílána právě s cílem poškodit žalobkyni v probíhajících insolvenčních řízeních vedených proti její osobě a jejímu manželovi. Shora popsaným jednáním žalovaný informuje soud a též veřejnost o nepravdivých okolnostech, které se týkají žalobkyně. A dopouští se tak soukromoprávního deliktu, který spočívá ve značně intenzivním a nenávratném zásahu do osobnostního práva žalobkyně. Odkázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1107/2006, přičemž žalovaný ji bez jakéhokoliv vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení opakovaně označuje jako „osobu známou tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy“ a dále jako „pachatelku trestných činů“, kdy tato podání jsou zveřejňována v insolvenčním rejstříku, který je široké veřejnosti volně přístupný. Takové výroky žalovaného nelze podle žalobkyně podřadit pod kategorii výkonu zákonem předpokládaných oprávnění k ochraně práv žalovaného v rámci insolvenčního řízení a jedná se zde již o exces takovýchto možností, neboť taková vyjádření nijak nesouvisí s realizací procesních práv a povinností žalovaného v rámci insolvenčního řízení.

3. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k ve výroku uvedenému jednání, žalovaný však na to odpověděl, že se omlouvat nebude a pokud na žalobě trvá, bude se upřímně těšit, což žalobkyně považuje za zjevný zlý úmysl žalovaného zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Žalovaný se svými výroky snaží zdiskreditovat a znevážit žalobkyni opřed soudními orgány a tím ovlivnit rozhodování soudních orgánů.

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť své jednání nepovažuje za protiprávní. Toliko vyjádřil vlastní hodnocení konkrétních a skutečných jednání žalobkyně, která popsal a zadokumentoval a která jsou v insolvenčním řízení zjistitelná, nejedná se o nepodložené soudy, které by postrádaly logický a věcný základ. Všechna jeho sdělení jsou vysvětlena tak, aby bylo možné objektivně posoudit, dokonce jsou doložena přílohami a jedná se o hodnocení obsahu insolvenčních spisů. Žalobkyně se cítí dotčena z textu svévolně vybranými pasážemi, nikoliv sděleními žalovaného v jejich celistvosti. Žalovaný nesouhlasil, že by v důsledku jeho jednání mohlo objektivně dojít k zásahu do práva žalobkyně, pouhý subjektivní pocit zásahu nestačí. Žalovaný se dále vyjádřil k jednotlivým podáním označeným žalobkyní v žalobě, které dle jeho názoru vždy doplnil důkazy, na základě kterých, jakož i na základě celého insolvenčního řízení, si každý mohl učinit svůj závěr o osobě žalobkyně. Bránil se dále tím, že podání byla zveřejněna insolvenčním soudem, on sám je nezveřejnil, adresoval je insolvenčnímu soudu v rámci uplatnění vlastních práv, pročež zpochybnil svou pasivní věcnou legitimaci. Také uvedl, že insolvenční rejstřík je sice veřejný, ale zpravidla do něj nahlíží toliko věřitelé, kterým žalobkyně dluží, a insolvenční správce, tedy osoby se zájmem na výsledku řízení. Zveřejnění v rejstříku probíhá na základě zákona, žalovaný souhlas se zveřejněním neudělil a pokud by kdokoliv podal sdělení s řízením nesouvisející nebo protiprávní, soud by jej nezveřejnil. Žalovaný dále ve svých vyjádřeních rozváděl důvody, pro které uvedené věty o žalobkyni napsal, z čeho konkrétně vycházel.

5. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami předloženými účastníky. Provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyni bylo povoleno oddlužení v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Manžel žalobkyně je rovněž v insolvenci, která je vedena u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Z nesporných vyjádření účastníků pak vyplývá, že žalovaný je přihlášeným věřitelem do insolvenčního řízení manžela žalobkyně. Dne [datum] žalovaný zaslal do insolvenčního řízení manžela žalobkyně podání (č. l. 18), které původně adresoval insolvenčnímu správci, kde píše, že „Vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby [Jméno žalobkyně], jsem nucen veškeré její jednáni kontrolovat a činit nezbytné kroky k tomu aby vše probíhalo řádně dle zákona.“. Podání rovněž obsahuje žádost o doplnění znaleckého posudku, jakož i popis toho, z jakého důvodu píše citovaný text, čímž je předchozí odstavec uvedeného podání, ve kterém popisuje, že zápočet žalobkyní provedený v řízení o žalobě [spisová značka] v roce [rok] je podezřelý, neboť původní věřitelka pohledávku nevlastní od roku [rok]. Tento popis událostí je také podkladem pro jeho žádost o vypracování znaleckého posudku. K podání žalovaný připojil prohlášení žalobkyně o majetkových poměrech ze spisu [spisová značka], ve kterém mezi své dluhy zařadila i pohledávku žalovaného, proti které měla podle tam uvedeného textu provést zápočet právě v řízení o žalobě [spisová značka] (č. l. 18-19) a také návrh na vstup nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení vč. smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalovaný nabyl pohledávku za žalobkyní od původní věřitelky v roce [rok] a také oznámení o postoupení pohledávky, které bylo zasláno v této souvislosti žalobkyni v prosinci [rok] (č. l. 20-27).

6. V podání ze dne [datum], které žalovaný zaslal do insolvenčního řízení manžela žalobkyně, žalovaný mimo jiné napsal, že „Vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby [Jméno žalobkyně], jsem nucen veškeré její jednání kontrolovat a činit nezbytné kroky k tomu aby vše probíhalo řádně dle zákona, jelikož je tato osoba známá tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy.“. V dopise žalovaný uvedl další věc, a to, že dává soudu na vědomí, že řízení o žalobě [spisová značka] je popisovaný zápočet pohledávky učiněný žalobkyní nemožný a uvádí z jakého důvodu (č. l. 14). Přílohou tohoto podání je smlouva o postoupení pohledávky, dle které žalovaný nabyl pohledávku za žalobkyní v roce [rok] (č. l. 14-16), jakož i prohlášení žalobkyně o majetkových poměrech, které zaslala do příslušného spisu, ke kterému založila i seznam svých dluhů a označila zde pohledávku žalovaného s tím, že proti ní započetla v řízení o žalobě o náhradu škody (č. l. 16-17).

7. Do insolvenčního řízení manžela žalobkyně přihlásili pohledávky i pan [jméno FO] a společnost [právnická osoba] (přílohy podání žalovaného ze dne [datum]). [jméno FO] uplatnil dvě pohledávky v celkové výši 4 494 714 Kč, která vznikla na podkladě smlouvy o půjčce ze dne [datum] a smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve kterých žalobkyně a její manžel vystupovali jako dlužníci. Jmenovaná společnost pak přihlásila dvě pohledávky v celkové výši 64 397 852,05 Kč, a to na podkladě notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. [hodnota] a smlouvy o postoupení pohledávky. Z uvedeného notářského zápisu pak vyplynulo, že společnost [právnická osoba] jako věřitelka a manželé [jméno FO] jako dlužníci v zápise zejména uznali dluh vůči věřitelce ve výši 14 000 000 Kč, co do důvodu a výše a zavázali se jej zaplatit do [datum].

8. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že jako věřitelka vystupovala Ing. [jméno FO] a jako dlužníci žalobkyně a její manžel. Věřitelka se zavázala manželům poskytnout částku 4 217 442 Kč oproti závazku dlužníků tuto částku věřitelce vrátit spolu s úrokem 84 349 Kč měsíčně (s výjimkou měsíce října [rok], kdy úrok činil 19 046 Kč) nejpozději do [datum]. Na tuto smlouvy pak navazoval exekutorský zápis sepsaný dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že oprávněná Ing. [jméno FO] a povinní manželé [jméno FO] se dohodli, že povinní splní pohledávku oprávněné vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž osoby povinné svolí, aby podle tohoto exekutorského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svoji povinnost nesplní řádně a včas. Předmětem zápisu byl právě závazek z uvedené smlouvy o půjčce ze dne [datum]. S touto půjčkou pak souvisí i prohlášení o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne [datum] sepsaného žalobkyní a adresovaného Ing. [jméno FO] (součástí podání žalovaného ze dne [datum]), kterým žalobkyně chtěla provést zápočet své pohledávky ve výši 93 027 927,68 Kč představující újmu za porušení povinnosti a spočívající v součtu pohledávek věřitelů přihlášených do insolvence manžela žalobkyně a pohledávek vzniklých výlučně za žalobkyní a dluhů vzniklých z podnikání, a to proti její pohledávce vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], která byla splatná nejpozději dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], (součástí přílohy žalovaného „trestní oznámení [číslo]“) byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti žalované Ing. [jméno FO] o zaplacení částky 63 702 133,13 Kč, kterou měla žalovaná dle žalobkyně dlužit, protože namísto poskytnutí součinnosti podala na žalobkyni a jejího manžela exekuční návrh dle exekutorského zápisu ze dne [datum], což vyústilo v to, že žalobkyně a její manžel byli postiženi neoprávněnou exekucí, byli morálně a společensky znemožněni a znevýhodněni a v důsledku nařízené exekuce přišli o klienty, nedostali další úvěr apod. Soud uzavřel, že Ing. [jméno FO] neporušila žádnou zákonnou či smluvní odpovědnost, ale naopak se prostřednictvím zákonného prostředku domáhala splnění povinnosti žalobkyní, když žalobkyně neplnila dluh, který proti ni jmenovaná měla, stejně tak neporušila prevenční povinnost.

9. Žalovaný měl do insolvenčního spisu rovněž zaslat trestní oznámení (dvě pocházející od jeho osoby a další sepsané zástupcem paní Ing. [jméno FO]), která mají být rovněž veřejně dostupná v insolvenčním rejstříku. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala a soud navíc nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, a to jak žalobkyně, tak jejího manžela, zjistil, že žádná podání obsahující trestní oznámení v něm nejsou dostupná. Ostatně také texty oznámení (č. l. 28-40) jsou nafocené ze spisu (zřejmě tedy z insolvenčního spisu), nejde o podání stažená z insolvenčního rejstříku, což lze jednoduše zjistit porovnáním těchto fotografií a podání žalovaného ze dne [datum] a [datum]. Z těchto listin soud dále nic nezjišťoval s ohledem na povahu dokumentu, kterým je trestní oznámení. Z žádosti o lustraci a odpovědi Policie ČR na tuto žádost (č. l. 41-42) pak soud zjistil, že žalobkyně se dne [datum] dotázala policejního orgánu, zda evidují trestní oznámení Ing. [jméno FO] nebo zda evidují další oznámení, které se jí týkají, na což policejní orgán sdělil, že ve věci oznámení [jméno FO] byla žalobkyně vedena jako prověřovaná, ale toto postavená bylo ukončeno dne [datum], neboť byl podán návrh na uložení spisového materiálu Ad acta, bez dalšího opatření. Jiná oznámení týkající se žalobkyně tamní policejní orgán nevedl.

10. Před podáním této žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného ke zdržení se zásahů do její osobnosti, jež jsou předmětem tohoto řízení, jakož i k omluvě (č. l. 43-45). Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že se omlouvat nebude, jeho výroky jsou v rámci práva a pokud na žalobě trvá, bude se upřímně těšit (č. l. 46).

11. Pro doplnění soud dodává, že z ostatních provedených důkazů nezjistil další skutečnosti, které by měly vliv na závěr o skutkovém stavu věci. Rovněž soud neprováděl další listiny, které návrh žalovaný zejména ve svém vyjádření ze dne [datum] pro nadbytečnost, jelikož z ostatních listin zjistil skutkový stav, který postačuje pro právní závěr o předmětu řízení. Nadto žalovaný ve svých podáních upřesňoval své výroky o nevěrohodnosti žalobkyně a předkládal soudu důkazy toto jeho tvrzení podporující. Soud však vzhledem k podáním, která jsou předmětem tohoto řízení, posuzuje přímo tato podání a jestli na základě pouze nich, bylo možné, aby si případný čtenář udělal svůj názor, nebo zda se již jednalo o porušení práv žalobkyně.

12. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

13. Podle § 81 odst. 2 o. z. požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

14. Podle § 82 odst. 2 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Podstatou projednávané věci bylo posouzení, zda žalovaný protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně výroky, které vyřkl z pozice účastníka, přihlášeného věřitele, insolvenčního řízení manžela žalobkyně. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, případně že narušují jeho soukromí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020). I přestože by se některé zásady jevily jako odporující objektivnímu právu, nelze je považovat za protiprávní, protože takovým není zásah tedy, když je dovolen zákonem a pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze, tedy pokud se zásah stal přiměřeným způsobem a zároveň není v rozporu s takovými oprávněnými zájmy osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osoby za všech okolností bezpodmínečně trvat. Ve vztahu k podáním u soudu, nelze automaticky každé podání považovat za procesní obranu, ale je třeba zkoumat obsah takového podání a způsobilost v něm uvedených výroků přivodit újmu na osobnostních právech osoby, které se týká. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 137/2007). Tato zákonná licence není dána tam, kde se jednající při zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu. Je nepochybné, že o exces může jít tehdy, pokud jedna ze stran sporu bez vztahu k předmětu řízení nedůvodně osočí jiného účastníka z nečestného jednání, označí jej hanlivě nebo se jiným způsobem dotkne jeho práva na ochranu cti a vážnosti. V případě osob zúčastněných na soudním řízení je první z kritérií pro posouzení této otázky (zda jde o exces), zda předmětný zásah bezprostředně spočíval v realizaci jejich procesních práv a povinností. Určujícím je zvážení obsahu poslušného sdělení a jeho vztahu k projednávanému předmětu řízení a současně míry jeho akceptovatelnosti v rámci volených výrazů.

16. Ačkoliv se právě citovaná judikatura váže k účastníkům občanského soudního řízení a žalovaný předmětné výroky napsal v insolvenčním řízení manžela žalobkyně (tedy nejednalo se fakticky o vztah mezi účastníky), tak má okresní soud za to, že takové závěry lze vztáhnout i na projednávanou věc. Žalovaný měl totiž pohledávku proti jak žalobkyni, tak proti jejímu manželovi, kterou přihlásil právě do insolvenčního řízení manžela žalobkyně. Žalobkyně pak ve vztahu k této pohledávce žalovaného provedla zápočet z titulu náhrady škody, které se domáhala v řízení [spisová značka]. Jedná se tedy o spojené nádoby, které spolu souvisejí a žalobkyně a žalovaný jsou fakticky ve vztahu účastníků řízení.

17. K porušení práva na soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti zásahu se totiž rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakta, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).

18. Na podání žalovaného, resp. na pasáže, které žalobkyně učinila předmětem žaloby nelze hledět odděleně, ale je třeba k nim přihlížet v širším kontextu. Žalovaný má i za žalobkyní pohledávku, kterou vymáhá v insolvenčním řízení. Žalovaný jako věřitel se cítí být znevýhodněn oproti ostatním věřitelům, když přihláškami pohledávek citovanými v závěru o skutkovém stavu věci zjistil, že si žalobkyně a její manžel půjčovali i jinde než u jeho právní předchůdkyně. Také nelze nevidět výsledek a povahu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] a k němu se vážící argumentace žalobkyně v návrzích na osvobození od soudního poplatku, ve kterých sice zahrnula dluh vůči žalobci, nicméně u něj uvedla, že byl proveden zápočet v právě citovaném řízení. Jelikož žalovaný se stal vlastníkem pohledávky, proti které měl být proveden zápočet právě výsledkem řízení u obvodního soudu (které však skončilo neúspěchem žalobkyně), bylo naopak právem žalovaného cítit se jednáním žalobkyně „dotčen“, neboť tušil, že její žaloba není důvodná. Žalovaný si byl vědom toho, že žalobkyně podává neúspěšnou žalobu a vytváří tak další pohledávky (náklady řízení), které vzhledem ke své finanční situaci nebude hradit. Z těchto všech skutečností si tedy vyvodil vlastní úsudek takový, že žalobkyně je nedůvěryhodná. Nadto tento hodnotící soud provedl i na základě přihlášek do insolvenčního řízení, které dokládají, že žalobkyně a její manžel nedlužili pouze jemu, ale dalším osobám. Hodnotící soudy uváděné žalovaným v podáních ze dne [datum] a [datum] tak nejsou zcela smyšlené či zcela nepravdivé, pokud nejsou vytrženy z kontextu. Žalovaný navíc ke svým podáním přikládá přílohy, dle kterých si případný čtenář může sám posoudit, zda napsaný výrok je spíše pravdivý, nebo nikoliv. Pokud již čtenář zabředne do podání žalovaného, nic mu nebrání projít si celé insolvenční řízení žalobkyně či jejího manžela a sám se přesvědčit o míře pravdivosti tvrzení žalovaného. Soud samozřejmě nechce zlehčovat chování žalovaného, nicméně má za to, že výroky, které formuloval mohou stěží žalobkyni poškodit natolik, aby jí mohla být přiznána ochrana dle shora citovaných ustanovení. Je totiž pravdou, že žalobkyně a žalovaný jsou účastníky insolvenčního řízení a jako takoví v rámci řízení požívají menší ochrany, než kdyby se jednalo o osoby, které se z určitého jednání nařknou veřejně, např. právě prostřednictvím tisku, sociálních sítí apod. Výroky žalovaného měly vztah k předmětu řízení, jednalo se o jeho argumentaci stran jím přihlášené pohledávky a jejího možného zániku zápočtem, který žalobkyně učinila v žalobě vedené u jiného soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Výroky, které učinil žalovaný jsou hodnotícím soudem – kritikou, kterými polemizuje nad jednáním žalobkyně a jejím započtením pohledávky, které hodnotí a vyjadřuje k němu vlastní úsudek. Ačkoliv jeho výroky se mohou zdát expresivní, je pravdou, že žalobkyně se žalobou v citovaném řízení úspěšná nebyla 19. Soud proto výroky žalovaného nepovažoval za exces při výkonu jeho procesních práv. Je sice pravdou, že žalovaný svá podání formuluje poněkud tvrdě a zasílá jich mnoho, nicméně jejich text není objektivně schopen zasáhnout do osobnosti žalobkyně.

20. Nadto je potřeba připomenout, že žalobkyně se nedomáhala ochrany ve vztahu k výrokům žalovaného, které by on provedl v jejím insolvenčním řízení, ale v insolvenčním řízení jejího manžela. Pokud tedy žalobkyně argumentovala tím, že do jejího insolvenčního řízení nahlíží případní zaměstnavatelé a ti si mohou přečíst podání žalovaného, pak tento argument postrádá logiku. Navíc si lze těžko představit, že si někdo bude otevírat všechny záznamy ve spise a je spíše pravděpodobné, že údaje si případný zaměstnavatel zjistí pouhým ověřením průběhu insolvence (způsob řešení úpadku, plnění povinností). Jestliže se pak žalobkyně domáhala ochrany osobnosti ve vztahu k trestním oznámením, pak tato nebyla v insolvenčním rejstříku vůbec zveřejněna. Nebyla zde tedy naplněna žalobkyní opakovaná okolnost, že obsah trestních oznámení si může přečíst kdokoliv. Ze samotné povahy trestního oznámení je pak zjevné, že osoba, kterou podatel podezřívá je označena za pachatele. Obecně je pak známo, že trestní oznámení není odsuzujícím rozsudkem, ani obžalobou a nedokládá v očích veřejnosti nic o tom, zda skutek zde popisovaný je pravdou či nikoliv. Nadto soud a úřady fungují v rámci své činnosti natolik profesionálně, že k jejich ovlivnění opravdu nedojde zaslaným trestním oznámením bez dalšího. Pokud má žalobkyně za to, že některý soud či jiný státní orgán postupuje proti ní zaujatě, právní řád dává různá opatření, jak tomuto předejít, není tím však žaloba na ochranu osobnosti.

21. Soud má rovněž za to, že insolvenční rejstřík nelze přirovnávat k tištěné nebo elektronické formě médií, které mají možnost ovlivnit široký okruh lidí, jedná se sice o veřejně přístupný rejstřík, ale nahlíží do něj spíše osoby, které mají nějaký zájem na výsledku řízení, ať už jde o věřitele, potenciální věřitele nebo samotné dlužníky. Jestliže žalobkyně byla odmítnuta některým zaměstnavatelem pouze proto, co o ni nějaká osoba udává informace ve veřejném rejstříku, pak takové skutečnosti tvrdila až u jednání a navíc k nim neoznačila žádný důkaz.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný úspěch, proto je žalobkyně povinna uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 12 631 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalovaného tvořené odměnou advokáta dle § 7 AT ve spojení s § 9 odst. 3 písm. d) AT ve výši 7 500 Kč za 3 úkony právní služby učiněných zástupkyní žalovaného [příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu] po 2 500 Kč, dále částkou 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupkyně žalobce k jednání soudu z [adresa] do [adresa] a zpět v délce celkem 220 km osobním automobilem značky Hyundai o spotřebě 4,7 l/100 km nafty, celkem 1 500 Kč (náhrada za cestovné 1 144 Kč, náhrada za palivo 356 Kč), za tyto za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za 6 půlhodin, celkem 600 Kč, to vše, vyjma náhrady za palivo (cena dle vyhlášky již včetně DPH), včetně 21% DPH z částky 10 144 Kč, tj. ve výši 2 131 Kč, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalovaného jako registrovaný plátce DPH. Lhůtu k plnění soud stanovil na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení