9 C 241/2022 - 176

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0].[Datum narození zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0], [Anonymizováno] obě zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o neplatnost darovací smlouvy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva ze dne [datum], kterou žalobce a [jméno FO] darovali žalovaným st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], je neplatná, se zamítá.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaných vrácení st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení č. p. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota].

III. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je výlučným vlastníkem st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení č. p. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota].

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovaným na nákladech řízení částku ve výši [částka] na účet [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] advokáta se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] doručil žalobce soudu podání, kterým se domáhal vrácení daru – domu v [Anonymizováno], který manželé, tj. žalobce společně s dnes již zesnulou [jméno FO] (narozenou dne [datum], zemřelou dne [datum]) darovali dne [datum] žalovaným. Žalobce uvedl, že vedle darovací smlouvy uzavřeli manželé s vnučkami (žalovanými) ve stejný den také smlouvu o péči, kterou se vnučky zavázaly pomáhat jim ve stáří dle vlastních možností. Ústně pak bylo konkretizováno, že jedna z vnuček bude za nimi jezdit každou sobotu na půl dne, druhá každou neděli na půl dne. Dále bylo dohodnuto, že vnučky budou každý den večer telefonovat a zjišťovat zdravotní stav manželů. Vnučky ústní dohodu nějakou dobu dodržovaly, pak se ale stávalo, že přijely obě v jeden den, když se jim to hodilo. Žalobce od vnuček dostal návrh, že zajistí pro [jméno FO] pečovatelku, která se o ní bude denně starat. To však [Jméno zainteresované osoby 0/0] považoval za zcela nedostačující. Mezi ním a vnučkami došlo opakovaně k rozepřím. Vyzval je proto k vrácení daru a dále k vrácení darovací smlouvy, smlouvy o péči a dodatků smluv. Vnučky za ním a [jméno FO] poté přestaly jezdit, což dosud trvá. Žalobce následně žalobu prostřednictvím svého zástupce doplnil dne [datum] a dne [datum]. Uvedl, že iniciátorem darovací smlouvy byl on sám, [jméno FO] ji podepsala na jeho pokyn. Dále uvedl, že je opatrovníkem manželky v rozsahu běžné správy jmění dle usnesení OS [adresa] ze dne [datum] j. č. [spisová značka], darovací smlouvu si nenechal schválit soudem, přesto, že manželka v době podpisu darovací smlouvy nebyla schopna své jednání posoudit. Žalobce navrhl, aby soud jednak určil, že darovací smlouva je neplatná, dále, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaných nemovitost vrátit a dále, aby soud určil, že vlastníkem nemovitých věcí je žalobce – upřesněno u jednání ze dne [datum]. Soud posledně zmíněnou změnu žaloby připustil.

2. Žalované se žalobou nesouhlasily a navrhly její zamítnutí. Uvedly, že žádná písemná ani ústní dohoda o tom, že jedna z žalovaných bude k dárcům jezdit v sobotu, a druhá v neděli, nebyla nikdy uzavřena. Taková dohoda by nikdy nemohla fungovat, protože obě žalované jsou v produktivním věku, a mají i pracovní povinnosti – [Jméno zainteresované osoby 2/0] pracuje jako [podezřelý výraz] a někdy má službu i o víkendech. Žalované nicméně zdůraznily, že péči o žalobce a jeho manželku realizovaly podle svých časových možností, což je právě to, co bylo dohodnuto. Žalobce však neustále měnil své postoje a požadavky vůči žalovaným. Poté, co k němu v [Anonymizováno] přijela [Jméno zainteresované osoby 2/0] umýt okna, ji slovně napadl a vyhrožoval jí soudním sporem. Následně žalobce požádal i [Jméno zainteresované osoby 1/0], aby za ním už také nejezdila. Žalované mají pochybnosti o duševním zdraví žalobce, je velmi emočně nestabilní a míra jeho agresivity se postupně zvyšuje. Žalované v zásadě namítaly, že k odvolání daru došlo až v [Anonymizováno], a proto je dána prekluze nároku žalobce na vrácení daru. Rovněž v darovací smlouvě nejsou stanoveny žádné darovací podmínky, ani je žalobce nekonkretizoval. Dle názoru žalovaných, ani tvrzení žalobce nenaplňuje zákonné požadavky na intenzitu závadového chování žalovaných pro naplnění skutkové podstaty §2072 a násl. o. z. Rovněž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by paní [jméno FO] byla omezena ve svéprávnosti, a že by nebyla schopna posoudit následky svého jednání.

3. Podle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to darovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

4. Podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že u nevděku se musí jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Nevděk by měl primárně směřovat k osobě dárce, nikoliv k osobám blízkým (§ 2072 odst. 2 o. z.). Nevděkem se zásadně rozumí chování obdarovaného, kterým ublížil dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Judikatura vysvětluje „rozpor s dobrými mravy“ tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru je jen takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o zjevné kolizi s dobrými mravy. Předpoklad trestního postihu zde není podmínkou, aby soud mohl posoudit otázku, zda v konkrétní situaci došlo k tomu, k takovému činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který by tedy měl za důvod vést k úspěšnému vrácení daru. Údajně závadné chování žalovaného je nutno posuzovat komplexně, mělo by v sobě nést prvky jak subjektivního, tak objektivního vyhodnocení tvrzeného důvodu. Rozhodující je samozřejmě objektivní hledisko, v dalším pak i to, jak nemravné chování pociťuje sám dárce. Teprve vzájemným porovnáním a vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o tom, zda je zde důvodné vrátit dar či nikoliv. K pouhému subjektivnímu pocitu dárce - žalobce - tedy nelze výlučně přihlížet. Proto soud zohledňoval všechny zjištěné skutkové okolnosti tohoto případu, tj. chování jak žalobce, tak i žalovaných, k tomuto účelu byl vyslechnut jak žalobce, tak i prvá žalovaná. Pro právní posouzení podmínek pro vrácení daru je také podstatné, zda a do jaké míry bylo chování žalovaných způsobilé žalobci zjevně ublížit.

5. Dle § 2075 odst. 1 dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru (věta prvá).

6. Právo na odvolání daru v případě nevděku je omezeno roční lhůtou. V případě provinění spáchaného několika skutky (z nichž každý může být sám o sobě považován za projev nevděku) se doba jednoho roku pro odvolání daru počítá od každého provinění zvlášť. Může však dojít i k situacím, kdy jednání dárce vůči obdarovanému spáchané několika skutky, až ve svém souhrnu naplní intenzitu nevděku; v takovém případě běží roční lhůta od posledního jednání obdarovaného, které mohlo nevděk založit. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že „vnučky nedělaly to, co dělat měly“, musel dělat všechno sám, míněno péči o manželku, netvrdil tedy, že se o jejich chování někdy dozvěděl, pak soud při preferenci lhůty subjektivní směřoval dokazování do doby jednoho roku zpětně od data, kdy žalobce odstupuje od darovací smlouvy dopisem adresovaným právnímu zástupci žalovaných ze dne [datum], čili rozhodným obdobím pro posouzení nevděku bylo od [datum] do [datum] (existence jiné výzvy před tímto datem nebyla prokázána). Nelze přihlížet k těm jednáním žalovaných, ke kterým by došlo mimo dobu vymezenou v § 2075 o. z. (viz stanovisko NS sp. zn. 33 Cdo 3370/2017). Odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, pak musí ve výzvě konkretizovat, v čem shledává chování žalovaných „nevděčným“, aby mohlo být posouzeno, zda došlo ke „zjevnému porušení dobrých mravů“ tak, jak má na mysli ust. § 2072 o. z., – viz shora. Žalobce ve výzvě uvedl, že vyzývá žalované k vrácení daru z důvodu, že 1) [jméno FO] nebyla v době uzavření darovací smlouvy schopna právně jednat, a „2) z důvodu nevděku obdarovaných vůči dárci; obdarované neplní závazky, jimiž se při uzavření smlouvy zavázaly projevovat vděk vůči dárci; jeho celoživotní zásluhy neberou vůbec v úvahu.“ Soudem byla vyhodnocena výzva k vrácení daru jako nedostatečná, protože není možné žádat o vrácení daru s ohledem tvrzenou neplatnost darovací smlouvy. Z komentářové literatury a i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. ve věci sp. zn. 33 Cdo 3370/2017) vyplývá, že ve výzvě k vrácení daru musí být uvedeno konkrétní jednání obdarovaného, ve kterém dárce spatřuje nevděk. Mělo by z ní být patrné, jak konkrétně se dárce vůči obdarovanému nesprávně zachoval. Tvrzení, že žalované nedodržují dohodnuté závazky, kterými se zavázaly projevovat vděk (aniž by žalobce uvedl, jaké konkrétní závazky má na mysli a jakým způsobem je žalované nedodržují), je zcela nedostatečné. Stejně tak je otázkou, jak se v praxi projevuje druhá výtka žalobce, tzn. že žalované neberou v potaz jeho celoživotní zásluhy, resp. není uvedeno, jak by se mělo projevovat jejich respektování. Žalobce v této souvislosti tíží důkazní břemeno a měl by proto prokazovat, že k jednání žalovaných (uvedené ve výzvě k vrácení daru) vůči dárci došlo, a že takové jednání naplňuje subjektivní i objektivní stránku nevděku. Pokud dárce žádné konkrétní jednání obdarovaným ve výzvě nevytýká, žaloba již z tohoto důvodu nemůže být úspěšná. Přesto se soud vyjadřuje i k samotné možnosti odvolání daru žalobcem. Jak shora uvedeno, nevděk v sobě skrývá objektivní hledisko (zjevné porušení dobrých mravů) a subjektivní hledisko (ublížení dárci). Zjevné porušení dobrých mravů nevyjadřuje intenzitu porušení: zjevnost (má být) ve smyslu zřejmosti/jednoznačnosti jednání, které je na první pohled patrné. Samotné porušení dobrých mravů nevede ke vzniku práva dárce odvolat dar, pokud mu subjektivně neublížilo. Dárce musí jednání obdarovaného osobně jako újmu pociťovat.

7. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že se žalované zavázaly, že budou jemu a jeho manželce pomáhat, ale ony nepomáhaly a nepečovaly o ně. Zdůraznil, že si nemovitost nezasloužily, a proto jí chce vrátit. Vztahy mezi ním a vnučkami byly již v době uzavření smlouvy špatné, což však později negoval a uvedl, že v té době byly ještě dobré. [jméno FO] ale vůbec nevěděla, že podepisuje nějakou darovací smlouvu, byla úplně dementní. Sám žalobce se však domnívá, že darovací smlouva byla platně uzavřena! Uvedl, že nemovitost vnučkám darovali pod podmínkou, že vnučky o ně budou pečovat způsobem, uvedeným v dohodě. V dohodě bylo, že jedna z dcer bude jezdit v sobotu a druhá v neděli, někdy ale přijely obě v jeden den a druhý den už žádná. (Bývalý) manžel [Jméno zainteresované osoby 1/0] mu každý den volal, jak se mu daří a zda něco nepotřebuje a také zjišťoval, co bude potřeba o víkendu udělat. Vnučkám především vytýkal, že za ním nejezdí jedna z nich v sobotu a druhá v neděli. Měl vůči nim i další výtky, které má někde poznamenané, nevzpomněl si však, co bylo jejich obsahem. Protože vnučky opakovaně nedělaly to, co měly, přerušil s nimi kontakt. K uvedenému tvrzení žalobce soud uvádí (odhlédneme-li od toho, co bylo uvedeno shora ohledně výzvy k vrácení daru), že vytýkané skutečnosti žalovaným nemohou naplnit skutkovou podstatu k vrácení daru tak, jak má na mysli ust. § 2072 o. z. V rozhodném období se žalobce se žalovanými téměř nestýkal, jejich pomoc potřeboval především o víkendu, což prvá žalovaná vysvětlila, že je zaměstnána stejně jako druhá žalovaná, o žádné konkrétní či ústní smlouvě nevěděla. Darování předmětných nemovitostí nebylo ničím podmíněné a pokud se týče Dohody ze dne [datum], kterou se žalované zavázaly poskytovat manželům [jméno FO] pomoc ve stáří dle vlastních možností, prostřednictvím své rodiny, pak má soud zato, že i tato dohoda, byť se k darovaným nemovitostem nevztahuje, byla žalovanými naplněna. Žalobce měl o péči o manželky jiné představy, které se nemohly potkat s rodinnými, pracovními závazky žalovaných, ale přesto, dle jejich možností se snažily žalobci pomoci. Konečně i sám žalobce uvedl, že vnučky za ním někdy přijely ve stejný den, jindy přijela každá v jiný den. Vyžehlily prádlo, umyly nádobí, pak si s prarodiči povídaly a pak zašly nakoupit. Žalované také nabízely žalobci pomoc ve formě zajištěné péče prostřednictvím jiné služby, což žalobce odmítl. Připustil, že vnučku [jméno FO] slovně napadl a požadoval po ní vrácení darovaného domu. Pokud se týče nutnosti provádět udržovací práce na nemovitosti, nemůže se jednat i v případě jejich neprovádění o důvod pro navrácení daru. Žalované uvedly, že v minulosti jim žalobce nechtěl sdělit, jaké udržovací práce je třeba vykonat s tím, že se sejdou u soudu a pokládal jim telefon. Zdůraznily, že žalobce odmítl, aby střechu darované nemovitosti opravila firma, kterou by zajistily. Zároveň požádaly o sepsání všech závad, které nemovitost má, protože jim žalobce do nemovitosti neumožňuje vstoupit. Pokud se týče dalšího důvodu pro odvolání daru pro nevděk, a to, že žalované neberou v úvahu celoživotní zásluhy žalobce, pak ani tento důvod nemůže naplňovat svojí intenzitou ust. § 2072 o. z., i kdyby se zakládal na pravdě. Z důvodů shora uvedených, soud rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva ze dne [datum], kterou žalobce a [jméno FO] darovali žalovaným st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení č. p. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], je neplatná, se zamítá (jak soud upozornil, tento výrok i v opačném případě by nemohl vyvolat změnu vlastnického práva v evidenci KN). Ze stejného důvodu byl zamítnut i návrh o vrácení předmětných nemovitostí žalobci.

8. Soud se dále věnoval žalobnímu petitu, kterým se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení č. p. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] (tento žalobní petit by byl přiléhavý jak pro vrácení daru pro nevděk, tak i pro žalobní tvrzení ohledně neplatnosti darovací smlouvy).

9. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

10. Pokud tedy v průběhu řízení začal žalobce tvrdit, že jeho manželka nebyla schopna právního jednání, že k formálnímu omezení ve svéprávnosti došlo později, že byla dementní, pak s tímto tvrzením se soud neztotožnil. K osobě [jméno FO] soud zjistil, že byl kvůli jejímu zdravotnímu stavu ustanoven Okresním soudem v Klatovech ve věci sp. zn. [Anonymizováno] opatrovníkem žalobce, [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Pro podání této žaloby, za života manželky žalobce, byl tedy s ohledem na § 483 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nutný souhlas opatrovnického soudu. Ten však žalobce ke dni podání žaloby neměl, jeho manželka v průběhu tohoto řízení zemřela, jako účastnice řízení zde proto nevystupovala. Návrh na schválení právního jednání byl žalobcem podán teprve v [Anonymizováno]. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud udělil opatrovníkovi souhlas se zasláním výzvy žalovaným k vrácení daru a (případnému) následnému podání žaloby na určení vlastnictví z titulu odvolání daru. [jméno FO] však ještě před právní mocí uvedeného rozsudku zemřela, proto byl tento rozsudek usnesením ze dne [datum] j. č. [hodnota] zrušen, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z darovací smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem, [jméno FO] a žalovanými dne [datum]. Dárci touto smlouvou bezúplatně převedli do podílového spoluvlastnictví žalovaných pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území a městě [adresa], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno]. Obdarované se zavázaly zřídit pro dárce služebnost užívání, a to bezúplatně a na dobu neurčitou. Jiná práva a povinnosti mezi dárci a obdarovanými nebyly ve smlouvě upraveny. Vedle darovací smlouvy uzavřely stejné osoby ve stejný den také dohodu (soud ji v rozsudku označuje jako „smlouvu o péči“), kterou se žalované zavázaly v případě budoucího prodeje předmětu daru zaplatit každému z dárců 25% z kupní ceny, za kterou případně předmět daru prodají. Dále se žalované touto dohodou zavázaly „poskytovat manželům [jméno FO] pomoc ve stáří, dle vlastních možností, prostřednictvím své rodiny – dle předběžné dohody. Pomocí ve stáří se rozumí zejména obstarávání potřeb domácnosti a nemovitosti.“ Nic bližšího není ve smlouvě ohledně povinnosti žalovaných o žalobce pečovat uvedeno. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že na základě darovací smlouvy ze dne [datum] se vlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], staly žalované. Ke dni [datum] byly dle výpisu z katastru nemovitostí zapsány žalované jako podílové spoluvlastnice darované nemovité věci. Dne [datum] pak zástupce žalobce zaslal zástupci žalovaných výzvu k vrácení daru. Soud k důkazu dále provedl žalobcem předložené lékařské zprávy, týkající se [jméno FO] a listinami ve věci Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. [Anonymizováno], kde bylo rozhodováno o opatrovnictví [jméno FO]. Ze spisového materiálu ve věci sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že návrh na jmenování opatrovníka si podal žalobce u zdejšího soudu dne [datum] a týkal se návrhu na jmenování opatrovníka pro svoji manželku [jméno FO]. Návrh byl odůvodněn tím, že je od [Anonymizováno] upoutaná na lůžko, neboť se jí stal úraz, po kterém není schopna chůze a je pouze ležící a není schopna si vyřizovat svoje záležitosti, proto mu bylo doporučeno [Anonymizováno], aby si podal tento návrh. Mj. je zde uvedeno, že je schopna se sama podepsat a je schopna slovní komunikace. Zhlédnutí posuzované bylo provedeno soudem dne [datum] v místě jejího bydliště, tj. cca 7 měsíců po uzavření darovací smlouvy. Z protokolu je zřejmé, že u rozhovoru byla přítomna dcera [jméno FO] a právní zástupce posuzované [tituly před jménem] [jméno FO]. Je zde uvedeno, že posuzovaná je schopna rozhovoru a je schopna porozumět otázkám. Uvedla, že souhlasí s tím, aby jí opatrovníka dělal její manžel. Posuzovaná sleduje vědomostní soutěže, žalobce zde uvedl, že má bohaté vědomosti. Žalobce byl jmenován opatrovníkem své manželky usnesením ze dne [datum] j. č. [hodnota], které nabylo právní moci dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] trval na protokolaci, že posuzovaná se spontánně zapojovala do rozhovoru i mimo položené otázky. Z těchto listinných důkazů lze s největší pravděpodobností vyvodit závěr, že v době uzavření darovací smlouvy ke dni [datum], paní [jméno FO] nebyla omezena ve svéprávnosti, a to ani v dalším období, byla komunikativní a byla také schopna posoudit následky svého jednání, i když jí zřejmě často ovlivňoval její manžel. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy, zejména lékařské zprávy, ze kterých by mohlo vyplývat, že paní [jméno FO] trpí nějakou duševní poruchou. K předložené zprávě o průběhu hospitalizace žalované v době od [datum] – [datum] soud uvádí, že informace o „dezorientaci“ paní [jméno FO] byla zřejmě převzata ze zprávy [tituly před jménem], posudkové lékařky, která byla podkladem pro poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ze dne [datum]. Zpráva propouštěcí popisuje průběh hospitalizace v období od [datum] do [datum], kde nehovoří nic o tom, že by byla paní [jméno FO] duševně chorá. Pouze je zde uvedeno, že se nechá obsluhovat a byla přeložena k rehabilitaci. Z opatrovnického spisu dále plyne, že při jednání konaném dne [datum] (tedy krátce před smrtí [jméno FO]), [Jméno zainteresované osoby 0/0] zdůrazňoval, že jeho manželka není omezena ve svéprávnosti a o všem si rozhoduje sama. Darovací smlouva (i smlouva o péči) byla navíc uzavírána za přítomnosti advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], který ověřoval podpisy všech zúčastněných. Lze předpokládat, že pokud by [tituly před jménem] [jméno FO], který se ověřování podpisů běžně věnuje, měl jakékoliv pochybnosti o duševním zdraví [jméno FO], její podpis na darovací smlouvě by neověřil. Tvrzení žalobce, že byla [jméno FO] při uzavírání darovací smlouvy dementní, považuje soud za zcela účelové. Žalobce navíc uvádí, že [jméno FO] podepsala darovací smlouvu právě proto, že jí to přikázal. I pokud by tomu tak skutečně bylo, nemůže to být důvod neplatnosti darovací smlouvy. Podle § 579 odst. 1 občanského zákoníku totiž platí, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Pokud tedy žalobce přesvědčil někoho k podpisu darovací smlouvy, aby mohl později tvrdit, že je z toho důvodu neplatná, nemá právo neplatnost (z tohoto důvodu) namítnout. Soud rovněž na tomto místě připomíná, že to byl právě žalobce, který při svém účastnickém výslechu naopak uvedl, že darovací smlouvu považuje za platnou, jeho tvrzení si tedy odporují a nepůsobí ve svém celku věrohodně. Nabízí se vysvětlení, že důvodem, pro který přestaly žalované žalobce (a [jméno FO]) postupně navštěvovat, bylo primárně nevhodné chování žalobce vůči žalovaným, který svými nekritickými požadavky vyvolal stav, jehož důsledky mají dle jeho názoru nést žalované. Obecně, obdarovaný má morální povinnost dárci v rámci svých možností mu pomáhat a projevovat přirozenou úctu, ale na druhé straně nemůže být jeho „otrokem“. S ohledem na výše uvedené, považuje soud darovací smlouvu ze dne [datum] za platně uzavřenou, neboť ji uzavřely osoby, které nebyly omezeny ve svéprávnosti, nebyly duševně choré, jak má na mysli § 581 o. z. Proto soud zamítl i žalobní návrh, kterým se žalobce domáhá určení, že je výlučným vlastníkem st. p. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba – objekt bydlení č. p. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota].

11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byly v celém rozsahu úspěšné žalované, a proto je jim žalobce povinen uhradit veškeré účelně vynaložené náklady.

12. Z ustálené judikatury Ústavního soudu (vizte např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22) vyplývá, že: „Jsou-li předmětem právního úkonu věci ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze proto vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu.“ Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Mezi žalobcem a žalovanými panuje shoda na hodnotě předmětu daru ve výši [částka], resp. je to žalobce, který uvádí, že tržní hodnota nemovité věci může být ještě vyšší. Soud neshledává, že by částka [částka] zcela zjevně neodpovídala hodnotě nemovité věci, a proto je na místě brát za tarifní hodnotu právě částku [částka]. Podle § 7 bodu 6 AT dosahuje výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes [částka] do [částka] částku [částka] a [částka] za každých započatých [částka], o které hodnota převyšuje [částka]. Hodnota jednoho úkonu právní služby tak (v případě jednoho žalovaného) dosahuje výše [částka]. Obě žalované si však (přestože každá mohla být zastoupena jiným zástupcem) zvolily stejného advokáta. Podle § 12 odst. 4 AT, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%. Za každou žalovanou proto náleží jejich zástupci za jeden úkon právní služby částka [částka] – [částka] = [částka]. Při zastupování 2 osob se jedná o částku [částka]/úkon.

13. Právní zástupce žalovaných účtoval na nákladech řízení celkem částku [částka] včetně DPH. V dané věci soud přiznal odměnu advokátovi žalovaných v nižší částce, neboť přiznal odměnu jen za ty úkony, které ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považoval za účelné. Zatímco právní zástupce žalovaných účtoval odměnu za 11 úkonů, soudem byla přiznána odměna za 6 úkonů. Jedná se o následující úkony: příprava a převzetí věci dle § 11 odst. 1 a) AT, vyjádření k upravenému žalobnímu petitu ze dne [datum], které bylo vyžadováno soudem dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a za závěrečný návrh ze dne [datum] (nazvaný vyjádření žalovaných ve věci, které sice nebylo vyžadováno soudem, ale považuje je soud za účelné). Za těchto 6 úkonů po [částka] náleží odměna ve výši [částka]. Nebyla přiznána odměna za vyjádření žalovaných ze dne [datum], které bylo soudu zasláno právním zástupcem žalovaných bez výzvy soudu před nařízeným jednáním dne [datum], když vyjádření k žalobě bylo právnímu zástupci přiznáno – viz shora. Nebyl přiznán úkon za účast u nařízeného jednání dne [datum], když si v podstatě před jednáním samosoudkyně ověřovala schopnost žalobce samostatně jednat před soudem a jednání bylo odročeno za účelem ustanovení opatrovníka žalobci, který si však posléze zvolil jiného právního zástupce. Za tento den však přísluší právnímu zástupci žalovaných RP ve výši [částka] a náhrada za ztrátu času [částka] a cestovné ve výši [částka]. Nebyl přiznán úkon za vyjádření ze dne [datum], ve kterém se žalované vyjadřují k úkonu žalobce, který se domáhá změny žaloby – a zároveň se žalované k jednání na den následující, tj. [datum] omlouvají. Nebyl přiznán jako úkon „návrh ve věci sp. zn. [Anonymizováno]“ ze dne [datum], který nebyl vyžadován, jedná se v podstatě o stručnou reakci na obdrženou výzvu k vrácení daru. Písemná podání žalovaných, která nebyla jako úkon přiznána, také neobsahují právní rozbor věci. Pokud se týče účtovaných porad s klienty dne [datum] a dne [datum], tato potvrzení o účasti na poradě v sídle advokáta jsou soudem považována za neprůkazná, možná i účelně vzhledem k výši odměny, předložena. Nutnost těchto porad neplyne ani ze spisu, když advokát sám při své profesi je schopen své klienty řádně hájit, aniž by potřeboval od svých klientek časově náročné „rady“. Dále bylo přiznáno cestovné vždy za jednu návštěvu procesního soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum] a za den [datum], vždy po 64 km, vypočtené dle programu Justtarif dle předloženého velkého technického průkazu, což činí [částka] + [částka] + [částka] + [částka] = celkem [částka] zaokrouhleno na [částka]. Ztráta času byla přiznána 4 x [částka] (jedna cesta po [částka] za každou započatou půlhodinu), tj. [částka] celkem. Dále náleží k odměně zástupce žalovaných dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, ve výši [částka] na jeden úkon. U 6 úkonů se jedná o částku [částka] x 6 = [částka] + za účast u nařízeného jednání za dne [datum] částka [částka] (celkem [částka]). Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. V daném případě činí DPH z částky [částka] činí [částka]. Náklady právního zastoupení dosahují výše celkem [částka], tj. zaokrouhleno [částka]. Tuto částku zaplatí žalobce žalovaným na účet jejich právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení