9 C 246/2018-229

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi z nájemní smlouvy a určení trvání nájemního vztahu, takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení trvání nájemního stavu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.798 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu a po připuštění její změny usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2019 č.j. 9 C 246/2018-113 domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla určena neplatnost výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (dále jen smlouva o nájmu honitby či smlouva o nájmu) a dále určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. K odůvodnění žaloby pak žalobkyně zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o nájmu honitby, avšak následně po změně statutárního zástupce žalobce na valné hromadě, jejíž platnost byla napadena u soudu, se nově zvolený statutární zástupce snažil dosáhnout toho, aby bylo na nájemní smlouvu pohlíženo jako na smlouvu absolutně neplatnou. I v rámci správního soudnictví však podle žalobkyně bylo jednoznačně uzavřeno, že smlouva byla od počátku platně uzavřena a byla až do února roku 2015 respektována oběma stranami, přičemž podle odůvodnění žalobkyní citovaných rozhodnutí učiněných Krajským soudem v Brně v rámci správního soudnictví (řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) pak nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovaným také nadále trval, o čemž byla přesvědčena i žalobkyně a nesouhlasila s tím, že by výpověď z nájmu honitby (výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum]) byla učiněna ze strany žalovaného platně. Podle přesvědčení žalobkyně nebyl žádný zákonný důvod k výpovědi z nájmu, která jí byla doručena žalovaným dne [datum], když tvrzené porušení ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném a účinném znění, (dále jen zákon o myslivosti), nikdy nenastalo. Ve smlouvě o nájmu honitby se totiž podle žalobkyně smluvní strany zavázali k vzájemné spolupráci tak, aby honitba mohla prosperovat a aby o ni mohlo být řádně pečováno, avšak žalovaný žalobkyni neposkytoval potřebnou součinnost a zároveň jí bránil v plnění úkolů nájemce honitby, stejně tak jí fakticky bránil užívat honitbu. Logicky tedy žalobkyně nemohla dostát vlastním povinnostem. Z tohoto důvodu se pak podle žalobkyně žalovaný nemohl dovolávat porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, když toto porušení zapříčinil výhradně sám žalovaný jednak neposkytnutím součinnosti žalobkyni jakožto platnému nájemci, a jednak i protiprávním jednáním spočívajícím v bránění užívání pronajaté honitby. Podle názoru žalobkyně se nemohl žalovaný dovolávat porušení smluvních povinností ten, kdo sám tyto povinnosti porušoval. Žalobkyně pak dále odkazovala na jednotlivé listiny jí předkládané a zároveň argumentovala především uváděnými rozhodnutími v rámci správního soudnictví. Pokud šlo o naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pak tento ve vztahu k určení neplatnosti výpovědi z nájmu dovozovala z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, kdy podle názoru žalobkyně by určení neplatnosti výpovědi z nájmu honitby jednoznačně odstranilo a eliminovalo její právní nejistotu, kdy ochrany by nebylo možné dosáhnout jinak, přičemž se vedle toho ještě tedy domáhala určení existence nájemního vztahu mezi ní a žalovaným založeného nájemní smlouvou (smlouva o nájmu honitby) ze dne [datum] mezi nimi uzavřenou. Podle žalobkyně totiž bylo třeba nejen určit neplatnost výpovědi, ale s ohledem k dalším učiněným krokům žalovaného, který měl uzavřít jinou nájemní smlouvu ve vztahu k předmětné honitbě s jiným subjektem, i určit trvání nájemního vztahu mezi ní a žalovaným. Žalobkyně byla přesvědčena, že pouhé soudní určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu honitby by nebylo dostatečným podkladem pro eliminaci nejistoty v právním vztahu mezi účastníky řízení a nevedlo by k odvracení jiných sporů účastníků a k vyřešení sporu mezi účastníky řízení a nebyl by tedy dán na takovém určení naléhavý právní zájem. Avšak právě s ohledem k učiněným dalším krokům žalovaného byl podle žalobkyně dán i naléhavý právní zájem právě na určení existence nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Takové určení totiž představovalo (představuje) preventivní návrh, který bude soudním podkladem pro odstranění právní nejistoty a odstranění ohrožení práva, přičemž zároveň se žalobkyně nemohla svého práva domáhat jinou formou žaloby, když předmětem sporu není žádné peněžité plnění, ale určení trvání právního vztahu a platnost právního úkonu. Žalovaný pak ani nepodal případně žalobu na vyklizení předmětu nájmu, kde by se případně mohla žalobkyně takto argumentačně bránit. Podle žalobkyně oba žalobní návrhy splňovaly všechny funkce určovací žaloby, a byla u obou bez pochybností naplněna podmínka naléhavého právního zájmu na takovém určení. Naopak jako předběžnou otázku vnímala posouzení platnosti smlouvy o nájmu honitby.

2. Žalovaný se k žalobě podrobně a opakovaně vyjádřil, kdy po celou dobu tohoto řízení, jak ve vztahu k původnímu nároku, tak i ve vztahu k následně změněné žalobě namítal, že ani na jednom z těchto určení není dán na straně žalobkyně naléhavý právní zájem. Primárně měl totiž žalovaný za to, že i kdyby snad byla shledána neplatnost výpovědi z nájmu honitby, ničeho by to nezměnilo na skutečnosti, že i tak by nikdy právo nájmu honitby žalobkyni nesvědčilo, neboť podle žalovaného žalobkyně k datu [datum], kdy došlo k uzavření nájemní smlouvy, nesplňovala podmínky zakotvené v kogentním ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, podle kterého lze honitbu pronajmout jen a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek, b) mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a), c) české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a). Žalovaný tak měl za to, že žalobkyně k datu podpisu nájemní smlouvy tj. [datum] nebyla českou fyzickou osobou, která má platný český lovecký lístek, a nebyla ani mysliveckým sdružením vzniklým podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby a nebyla ani právnickou osobou splňující podmínky podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, neboť na pozemcích v honitbě [obec] zemědělsky ani lesnicky nehospodařila, když k jejímu vzniku došlo dne [datum], tedy jeden měsíc před podpisem nájemní smlouvy, přičemž žalobkyně neměla a dosud nemá lesnické ani zemědělské hospodaření zapsáno v předmětu své činnosti v obchodním rejstříku, a neměla v předmětu své činnosti uvedenu ani myslivost, neboť k zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního rejstříku u žalobkyně došlo až [datum]. Z těchto důvodů tedy bylo nutné považovat uvedenou nájemní smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen ObčZ). Zároveň byla podle žalovaného smlouva o nájmu i neurčitá z hlediska vymezení subjektů – stran smlouvy s tím, že podle něj tyto zásadní vady zakládají neplatnost dokumentu pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost podle § 37 odst. 1 ObčZ. Žalovaný pak byl toho názoru, že samotná výpověď z nájmu honitby byla jen formálním úkonem, který neměl ve světle neplatnosti smlouvy o nájmu a tedy neexistenci nájemního vztahu žádnou relevanci a ani případné určení neplatnosti výpovědi z nájmu by ničeho neřešilo a z tohoto důvodu pak podle žalovaného neexistoval skutečně naléhavý právní zájem na takovém určení. Ten pak podle žalovaného neexistoval ani pro určení existence či trvání nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu ze dne [datum], neboť ani takové určení by nemohlo přinést vyšší míru právní jistoty na straně žalobkyně a zcela jistě by se nejednalo ani o žalobu na určení, která by měla preventivní charakter. I ve vztahu k tomuto určení tak žalovaný namítal, že vyhovující rozsudek by nebyl s to odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k rozhodující otázce, kdo je uživatelem honitby [obec]. V tomto směru totiž argumentoval, že byl a je zcela legálně za uživatele honitby v současné době žalovaným i orgány státní správy myslivosti považován Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby [obec] uzavřené dne [datum], přičemž vyhovující výrok ve vztahu k tomuto žalobkyní požadovanému určení by stav právní nejistoty nejen neodstranil, nýbrž podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. Podle žalovaného by tedy fakticky nebyla splněna základní podmínka pro existenci naléhavého právního zájmu, tedy že bez navrhovaného určení by bylo právo žalobce ohroženo nebo by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Stejně tak namítal, že podle jeho přesvědčení by se však takového určení musela žalobkyně domáhat i vůči Mysliveckému spolku [obec]. Ze všech těchto důvodů pak žalovaný navrhoval žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

3. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně a žalovaného pak soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Soud ve vztahu k otázce názvu žalovaného provedl důkazy, z nichž jednoznačně zjistil, že žalovaný pod stejným IČO byl uváděn v některých případech jako [ulice] společenstvo [obec] (či [anonymizováno]), jindy jako [název žalované]. Takové zjištění soud učinil z uznání společenstevní honitby ze dne [datum], Smlouvy o řízení a vedení podnikatelského konta [právnická osoba] pro [ulice] společenstvo [anonymizováno], žádosti ze dne [datum] o přidělení identifikačního čísla organizace, kde byl uveden název [ulice] společenstvo [anonymizováno] a [IČO]. Shodně toto soud zjistil i z osvědčení o zápisu evidence honebních společenstev ze dne [datum], kde byl opět název [ulice] společenstvo [anonymizováno] se sídlem v [obec], přičemž jako statutární orgán byl uváděn v této listině [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]

4. Z dalších listin však bylo zjištěno, že byl užíván i správný název žalovaného, což bylo v případě listinných důkazů, jako byl plán péče o zvěř na rok 1993, kde bylo uvedeno Myslivecké sdružení [obec], název Honitby [anonymizováno], žádost ze dne [datum], kde je mj. uvedeno Myslivecké sdružení [obec] žádá o schválení mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže z důvodu nové Honitby [anonymizováno]. Stejně tak byl název žalovaného správně uveden ve stejnopisu notářského zápisu NZ 72/ 2013, N 399/2012 a osvědčení právně významných skutečností z průběhu valné hromady Honebního společenstva [obec]. Naopak z návrhu na usnesení valné hromady Honebního společenstva [obec] konané dne [datum] byly stanovy uváděny jak stanovy Honebního společenstva [anonymizováno].

5. Nicméně mezi účastníky ani nemohla panovat jakákoliv neshoda a bylo zcela zřejmé i ze všech žalobcem či žalovaným předkládaných rozsudků, že správný název žalovaného je opravdu [název žalované].

6. Dále soud k důkazu provedl především podle něj stěžejní důkaz, a to Smlouvu o nájmu honitby ze dne [datum], přičemž v kontextu tohoto listinného důkazu pak i další velmi důležitý listinný důkaz, úplný výpis z Obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni. Tak z uvedené smlouvy o nájmu honitby soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným (o tomto nebylo podle názoru soudu spíše žádného sporu), který však byl nesprávně označen jako [ulice] společenstvo [anonymizováno], bez uvedení IČO, se sídlem [obec], kdy žalovaný vystupoval jako pronajímatel a byl zastoupen honebním starostou [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo]. Jako nájemce pak byla uvedena žalobkyně zastoupená jednatelem Ing. [jméno] [příjmení]. Předmětem smlouvy o nájmu honitby byl pronájem společenstevní honitby s názvem„ [anonymizováno]“, jejímž držitelem je pronajímatel a tato byla uznána rozhodnutím o uznání společenstevní honitby ze dne [datum] Okresního úřadu [obec], referátem životního prostředí, č. j. M [číslo] Ha/209, (kde bylo i v tomto rozhodnutí uváděno [ulice] společenstvo [anonymizováno] namísto [název žalované], pozn. soudu). Celková výměra honitby činila [číslo] ha a nájemné bylo stanoveno na 10 Kč za 1 ha/rok. Celkové nájemné tedy činilo 10.520 Kč. Nájem byl uzavřen na dobu 10 let od [datum] do [datum]. Dále z úplného výpisu z obchodního rejstříku (OR) ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že žalobkyně byla zapsána do OR k datu [datum], přičemž jednateli byli [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa], přičemž nikdy neměla zapsané v předmětu podnikání lesnické či zemědělské hospodaření a v době uzavření smlouvy o nájmu honitby ani na pozemcích honitby fakticky nehospodařila.

7. Z výpovědi smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] ze dne [datum] pak měl soud za prokázané, že žalovaný vypověděl touto listinou nájem honitby založený smlouvou o nájmu honitby. Sám žalovaný v této listině uvedl, že považuje smlouvu o nájmu honitby za absolutně neplatný právní úkon pro porušení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Nicméně v tomto případě k výpovědi smlouvy o nájmu honitby bylo žalovaným přistoupeno pro porušení povinností nájemce jako uživatele honitby podle § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o myslivosti. Z repliky na přípis ze dne [datum], výzvy ke stažení výpovědi pak soud zjistil, že žalobkyně s výpovědí nesouhlasila s tím, že její argumentace byla shodná s tou, jakou zvolila v tomto soudním řízení, kdy ostatně i sama žalobkyně na tuto listinu odkazovala. Tato listina byla doručena žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z kopie dodejky ze dne [datum]. I z dalších listinných důkazů dopisu ze dne [datum], který byl adresován ze strany právního zástupce žalobkyně [příjmení] společenstvu [obec], sdělení, návrhu jednání ze dne [datum], emailové komunikace a kopie podacích stvrzenek soud pouze zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace a rovněž pokus o případné mimosoudní řešení celé věci.

8. Ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel smlouvu o nájmu honitby na dobu od [datum] do [datum] s Mysliveckým sdružením [obec], přičemž předmětem nájmu byla shodně honitba, která byla uznána rozhodnutím o uznání společenstevní honitby ze dne [datum] Okresního úřadu [obec], referátem životního prostředí, č. j. M [číslo] Ha/209. Ze zápisu z valné hromady Honebního společenstva [obec] ze dne [datum] soud pak zjistil, že tato valná hromada žalovaného předcházela uzavření shora uvedené smlouvy, přičemž v rámci této valné hromady bylo mj. rozhodnuto o odvolání předchozího – stávajícího honebního starosty, honebního místostarosty, kdy důvodem bylo i to, že stávající honební starosta a místostarosta, jakož i další člen výboru navzdory proklamacím pronajali honitbu [anonymizováno] žalobkyni. Ze zápisu ohledně žalovaného pak bylo zjištěno, že změna v rámci žalovaného byla zapsána k datu [datum] na základě právě shora uvedené valné hromady, kdy došlo ke změně na pozicích honebního starosty, honebního místostarosty a rovněž na pozicích členů výboru, neboť stávající výbor a stejně tak honební starosta a místostarosta byli odvoláni a došlo ke zvolení nového starosty Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., bytem [obec a číslo], stejně tak i honebního místostarosty a členů výboru. Ze zápisu ze schůze Honebního společenstva [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že výbor se usnesl po projednání, že bude honitba [anonymizováno] pronajata Mysliveckému sdružení [obec].

9. Soud k návrhu žalobkyně provedl k důkazu listiny prokazující, že žalobkyně hradila nájem za honitbu, kdy toto soud zjistil z jednotlivých výpisů ohledně vkladů hotovosti na účet ze dne [datum], [datum], [datum] a dále také poštovní poukázky znějící na částku 10.560 Kč ze dne [datum] a dále z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a dále [datum], kdy dále bylo provedeno k důkazu i potvrzení o vkladu hotovosti na účet ze dne [datum]. Z těchto listin pak tedy soud zjistil, že žalobkyně hradila nájem za uvedenou honitbu po celou dobu od 2013 až do 2019.

10. Soud dále provedl i další důkazy, které však s ohledem k projednávané věci nepřinesly pro soud žádná zásadní skutková zjištění. V tomto případě se jednalo o jednotlivá rozhodnutí v rámci správního řízení a správního soudnictví tj. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 140/2015-75, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 138/2015-67, rozsudek Krajského soudu v Brně 29 A 139/2015-78, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 350/2017-43, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 348/2017-47, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 304/2017-56, rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti ze dne 21. 9. 2015 č. j. M SŽP/68162/2015, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019 č.j. 29 A 140/2015-117, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019 č. j. 29 A 137/2015-110, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019 č. j. 29 A 138/2015-110, rozhodnutí MěÚ v [obec] ohledně odvolání [jméno] [příjmení] z funkce myslivecké stráže ze dne [datum], rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ohledně odvolání proti rozhodnutí MěÚ, rozhodnutí o odvolání [jméno] [příjmení] z funkce myslivecké stráže ze dne [datum], rozhodnutí o odvolání Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, rozhodnutí MěÚ v [obec] ze dne [datum] o odvolání Ing. [jméno] [příjmení] z funkce mysliveckého hospodáře, rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje o odvolání ohledně odvolání Ing. [jméno] [příjmení] z funkce mysliveckého hospodáře, usnesení MěÚ v [obec] ze dne [datum] ohledně zastavení řízení o odvolání Ing. [jméno] [příjmení] z funkce mysliveckého hospodáře, pozvánku na valnou hromadu Honebního společenstva ze dne [datum] a zápis z valné hromady Honebního společenstva [obec] ze dne [datum].

11. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud měl pak za to, že s ohledem na předmět řízení a na provedené důkazy a z nich bezpečně učiněná zjištěná, jakož i k přihlédnutí k právní úpravě obsažené v zákoně o myslivosti i ve vztahu k § 80 OSŘ, nebylo rozumného důvodu a jevilo se soudu jako neekonomické provést k důkazu výslechy navrhovaných svědků ze strany žalobkyně, přičemž v rámci soudního jednání dne [datum] pak soud i návrh na doplnění dokazování výslechem navrhovaných svědků [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] zamítl, stejně tak učinil i ve vztahu k navrhovaným listinným důkazům plán mysliveckého hospodaření za rok 2013 a 2014 Tyto důkazy pak podle názoru soudu nebyly ani nijak podstatné pro posouzení platnosti samotné smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], když jistě nemohly nijak zvrátit učiněná skutková zjištění právě z této smlouvy o nájmu honitby, stejně tak i z jiných podstatných důkazů právě pro posouzení tohoto právního úkonu, kdy otázka platnosti této smlouvy byla otázkou předběžnou pro rozhodnutí soudu o žalobou uplatněných nárocích ze strany žalobce.

12. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, kdy pro rozhodování o oprávněnosti žalobou uplatněných nároků ze strany žalobkyně bylo především podstatné, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o nájmu honitby, když však byl žalovaný nesprávně označen jako [ulice] společenstvo [anonymizováno], bez uvedení IČO, se sídlem [obec], přičemž žalovaný vystupoval jako pronajímatel a byl zastoupen honebním starostou [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo]. Jako nájemce pak byla uvedena žalobkyně zastoupená jednatelem [údaje o zástupci] pronajata Mysliveckému sdružení [obec]. Toto pak bylo stvrzeno uzavřením Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], kterou žalovaný pronajal honitbu na dobu od [datum] do [datum] Mysliveckému sdružení [obec], přičemž předmětem nájmu byla shodně honitba, která byla uznána rozhodnutím o uznání společenstevní honitby ze dne [datum] Okresního úřadu [obec], referátem životního prostředí, č. j. M [číslo] Ha/209. Po celou dobu, navzdory uvedené skutečnosti žalobkyně hradila nájem za honitbu sjednaný smlouvou o nájmu honitby, a to i po podání samotné žaloby. Žalovaný pak až dne [datum] přikročil k výpovědi smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] s tím, že sice vypověděl touto listinou nájem honitby založený smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum], avšak sám v této listině uvedl, že považuje smlouvu o nájmu honitby za absolutně neplatný právní úkon pro porušení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Nicméně v tomto případě k výpovědi smlouvy o nájmu honitby bylo žalovaným přistoupeno pro porušení povinností nájemce jako uživatele honitby tj. žalobkyně podle § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o myslivosti. Žalobkyně však tuto výpověď neuznala a měla za to, že i nadále jí svědčí nájemní právo založené smlouvou o nájmu honitby a z tohoto důvodu taky žalobkyně podala tuto žalobu a domáhala se právě uvedeného negativního a pozitivního rozhodnutí soudu (určení soudu), kterým by byla určena neplatnost výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (dále jen smlouva o nájmu honitby či smlouva o nájmu) a dále určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum].

13. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci žalobce domáhal určitého pro sebe pozitivního výsledku určovací žalobou, musel se soud i přes výše uvedené dokazování zabývat primárně otázkou, zda má žalobce na požadovaném určení ve vztahu k jeho negativnímu vymezení ohledně neplatnosti výpovědi z nájmu honitby ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], stejně tak i ve vztahu k pozitivnímu vymezení ohledně jeho práva nájmu k honitbě založeného na základě podle něj platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] naléhavý právní zájem ve smyslu ustálené soudní praxe a judikatury podle § 80 OSŘ.

14. Podle § 80 OSŘ platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na určení je tedy prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce ohroženo, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] sp.zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod pořadovým [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 3, ročník 1995 – I. díl). Určovací žaloba podle § 80 OSŘ je preventivního charakteru a má tedy místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem po takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 1997 sp.zn. 3 Cdon 1097/96 a ze dne 27. 3. 1997 sp.zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod pořadovými čísly 20 a 21).

15. Uvedenému pojetí určovací žaloby podle názoru soudu především neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném negativním určení ve vztahu k neplatnosti výpovědi z nájmu honitby ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu Honitby ze dne [datum], kdy podle názoru soudu bylo třeba zdůraznit, že s ohledem na výše uvedené nemohla (nemůže) být úspěšná určovací žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti určitého právního jednání tj. výpovědi z nájmu honitby ze dne [datum]. Otázka neplatnosti právního jednání má totiž povahu otázky předběžné ve vztahu k existenci právního poměru nebo práva, a nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního poměru nebo práva (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005 sp. zn. 29 Cdo 539/2003). V daném případě totiž, i kdyby snad soud určil, že předmětné právní jednání žalovaného je od počátku neplatným právním jednáním, ani tak by v tomto případě nedošlo k podstatnému zlepšení právního postavení žalobkyně ve vztahu k existenci nájmu honitby – nájemnímu vztahu, když nadto podle názoru soudu i tato otázka byla z hlediska hierarchie (posloupnosti žalobních nároků) v rámci určovacích žalob spíše otázkou předběžného charakteru, jestliže pak žalobce mohl žalovat i jinak, tedy na určení existence práva nájmu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Za takové situace tedy nemohl existovat v tomto případě pro požadavek tohoto negativního určení naléhavý právní zájem na straně žalobkyně. Shodně pak i se žalovaným soud považoval za zcela nepřípadné zdůvodnění tohoto žalobního nároku z preventivního důvodu ve vztahu k nejistotě žalobkyně, že soud bude postupovat v souladu s ustálenou soudní praxí a judikaturou. Ze všech uvedených důvodů byla tedy žaloba v části, kdy se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu honitby ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] zamítnuta, aniž by bylo třeba k tomuto hodnotit jakékoliv provedené důkazy. (výrok I.)

16. Jestliže ve vztahu k výše požadovanému negativnímu určení soud v podstatě neprováděl žádné důkazy, respektive tyto důkazy nepovažoval za nikterak podstatné s ohledem na absenci naléhavého právního zájmu na tomto negativním určení na straně žalobkyně, pak ve vztahu k dalšímu požadavku na určení trvání nájemního stavu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] již soud některé důkazy hodnotil a především provedený důkaz Smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum] byl pro jeho rozhodování o tomto určení trvání (existence) nájmu rozhodující. Soud totiž od počátku účastníkům avizoval, a to právě i při změně žaloby, že podle jeho názoru je posouzení platnosti samotné smlouvy o nájmu honitby prejudiciální otázkou, kterou bude nutné vyřešit ve vztahu k předmětu řízení. Tak jak soud shora uvedl, v rámci skutkových zjištění učinil jednoznačné zjištění, že smlouva o nájmu byla od počátku neplatným právním úkonem (jazykem ObčZ) ve smyslu § 39 ObčZ, podle kterého platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle názoru soudu byla důvodem pro tuto neplatnost ta skutečnost, že žalobkyně v inkriminované době uzavření smlouvy o nájmu dne [datum] nesplňovala předpoklady stanovené v § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že pronajmout lze honitbu jen a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek, b) mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a), c) české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a).

17. Pro kvalifikaci české právnické osoby jako nájemce honitby jsou uvedeny dvě podmínky. Prvá se týká osobní myslivecké kvalifikace statutárního orgánu, popřípadě odpovědného zástupce. Druhá podmínka je stanovena přímo pro právnickou osobu, a to alternativně: buď v honitbě (zákon nesprávně užívá pojmu "v honitbách" - postačí v té honitbě, o jejíž nájem se právnická osoba uchází) zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti. I u lesnického nebo zemědělského hospodaření musí být takové hospodaření zapsáno v předmětu činnosti v obchodním rejstříku (či jiném obdobném registru), není vyžadováno vlastnictví pozemků, ani jejich vedení v katastru nemovitostí v některém zemědělském nebo lesním druhu kultury - postačí tedy faktické hospodaření na několika pozemcích, přičemž zákon nevyžaduje, aby šlo o pozemky honební. Právní vztah k pozemkům a skutečné obhospodařování je třeba prokázat. Nestačí tedy například nájem honebních pozemků, které zůstávají ležet ladem. V tomto případě žalobkyně nesplňovala ani jednu z alternativně uvedených podmínek pod písm. c) tohoto citovaného ustanovení, neboť jak vyplynulo dále z úplného výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni, u předmětu podnikání měla žalobkyně zapsanou myslivost podle § 2 písm. a) zákona o myslivosti až od [datum], tedy nikoliv v době, kdy došlo k podpisu – uzavření smlouvy o nájmu honitby a bylo lhostejné, že nájem byl sjednán až od [datum], neboť takto stanovené podmínky byl třeba podle názoru soudu splňovat již v době uzavření, podpisu smlouvy o nájmu honitby. V tomto případě tedy žalobkyně nesplňovala podmínku spočívající v tom, že by v předmětu své činnosti měla uvedenu myslivost v době uzavření smlouvy o nájmu honitby, přičemž zároveň ani nesplňovala alternativní podmínku spočívající v tom, že by již na pozemcích v honitbě zemědělsky nebo lesnicky hospodařila. Jak zcela jednoznačně plyne i z jazykového výkladu uvedeného ustanovení, tyto alternativně stanovené podmínky musí být splněny (jedna nebo druhá) v době uzavření smlouvy o nájmu honitby. Toto však splněno nebylo, a z tohoto důvodu se v případě Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] jednalo o právní úkon neplatný pro jeho rozpor se zákonem, neboť ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti je ustanovením kogentním a nelze se od něj nijak odchýlit.

18. Za takové situace se soud již ani nemusel zabývat dalšími námitkami vznesenými ze strany žalovaného ve vztahu k předmětné smlouvě o nájmu, které se týkaly neurčitosti a nesrozumitelnosti a z toho dovozované její neplatnosti ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ především z důvodu nesprávného označení pronajímatele tj. žalovaného, kdy podle žalovaného bylo podstatnou vadou, že byl označen jako [ulice] společenstvo [anonymizováno], ač správné označení mělo být [název žalované]. V tomto směru se soud tedy nemusel nijak zásadně vypořádávat ani s tím, že v rámci správního soudnictví Krajský soud v Brně považoval smlouvu o nájmu honitby za platně uzavřenou, respektive neposuzoval tuto smlouvu o nájmu honitby jako neplatnou pro její neurčitost či nesrozumitelnost, když se však fakticky nezabýval nijak tím, zda byla naplněna na straně žalobkyně v inkriminované době uzavření smlouvy o nájmu honitby alespoň jedna z alternativně stanovených podmínek § 32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, jak soud již rozebral shora. Bylo také nutné zdůraznit, že i v rámci notářského zápisu ze dne [datum] sp. zn. NZ 72/ 2013, N 399/2012, byl žalovaný uváděn jako [název žalované], nikoliv jako [ulice] společenstvo [anonymizováno], jak bylo uvedeno v posuzované smlouvě o nájmu honitby. Nicméně na jiných dokumentech, které byly rovněž provedeny k důkazu, jako například rozhodnutí o uznání společenstevní honitby ze dne [datum] Okresním úřadem [obec], referátem životního prostředí, č. j. M [číslo] Ha/209, kde bylo uváděno [ulice] společenstvo [anonymizováno] namísto [název žalované]. Shodně takto byl žalovaný označován i v dalších listinných důkazech jako byla např. Smlouva o zřízení a vedení podnikatelského konta [právnická osoba], ve vztahu k Honebnímu společenstvu [anonymizováno], dále žádost o přidělení IČO organizace ze dne [datum], kde bylo opět uvedeno [ulice] společenstvo [anonymizováno] s tím, že IČO organizace bylo [číslo], přičemž toto IČO je shodné s žalovaným. Stejně tak byl žalovaný nazván i v osvědčení o zápisu evidence honebních společenstev ze dne [datum]. Dokonce i dále byl žalovaný takto nazýván, respektive byl vžit a užíván dvojí název, tedy jak [ulice] společenstvo [anonymizováno], tak i [název žalované]. V tomto případě tedy podle názoru soudu byl užíván název žalovaného v obou podobách, kdy však jistě nebylo pochyb a tyto nemohly panovat ani u orgánů státní moci, že byl a je registrován pouze jeden spolek, a nebylo pochyb ani o tom, že by měl být řádně uváděn jako [název žalované]. K předkládaným rozsudkům Krajského soudu v Brně v rámci správního soudnictví pak soud musel ještě zdůraznit, že tyto byly zrušeny následnými rozsudky Nejvyššího správního soudu na základě podané kasační stížnosti ze strany právě žalovaného. Uvedené skutečnosti však nemohly mít žádný vliv na závěr zdejšího soudu ve vztahu k podané žalobě v rámci požadavku na určení existence nájemního vztahu, kdy tento nikdy fakticky nemohl vzniknout, neboť právní úkon tj. smlouva o nájmu honitby, na jejímž základě měl vzniknout smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posuzoval v rámci vyřešení předběžné otázky ve vztahu k uzavřené smlouvě o nájmu honitby jako právní úkon neplatný, jak uvedl již výše. Soud tak i v tomto požadavku žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. (výrok II.)

19. Pro úplnost soud musel uvést, že si byl vědom toho, že žalobkyně po celou dobu hradila řádně sjednaný nájem za honitbu, aniž by na ní řádně hospodařila, což ostatně ani sama nijak nesporovala, přičemž toto nebylo sporováno ani žalovaným, avšak ani tato skutečnost nemohla ničeho změnit na neplatnosti smlouvy o nájmu honitby, kdy bylo pouze věcí žalobkyně a otázkou její motivace, proč hradila nájem za něco, co v podstatě ani řádně neužívala.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 35.000 Kč tj. 2.500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 6 úkonů právní služby tj. 15.000 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006, a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a dále vyjádření k rozšíření žaloby), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1.800 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), v náhradě cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednání soudu dne [datum], [datum] a 22. 11. [číslo] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 936,90 Kč za každou takto uskutečněnou cestu k soudu dne [datum] a dne [datum] tj. za tyto cesty k soudním jednáním celkem částku 1.873,80 Kč a dále ve výši 920,40 Kč za takto uskutečněnou cestu dne [datum] (osobní automobil ŠKODA Karoq, RZ 2 BB [číslo], palivo nafta motorová (NM), cena 36,60 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 164 tj. celkem za obě cesty 328 km za cesty k soudu dne [datum] a [datum], osobní automobil ŠKODA Octavia, [registrační značka], palivo nafta motorová (NM), cena 36,60 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 164 tj. tam i zpět), v náhradě za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 9 půlhodin za uskutečněné cesty k soudu dne [datum], [datum] a 22. 11. [číslo] z [obec] do [obec] a zpět (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Odměna a hotové výdaje pak byly navýšeny o DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 OSŘ, což je částka 4.303,80 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 24.798 Kč Lhůta k plnění byla i v tomto případě stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

Poučení