9 C 246/2018-380

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [jméno], Dr. se sídlem [adresa] o určení trvání nájemního vztahu takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení trvání nájemního stavu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52.001,57 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu a po připuštění její změny usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2019 č.j. 9 C 246/2018-113 domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla určena neplatnost výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (dále jen smlouva o nájmu honitby či smlouva o nájmu) a dále určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. K odůvodnění žaloby pak žalobkyně zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o nájmu honitby, avšak následně po změně statutárního zástupce žalobce na valné hromadě, jejíž platnost byla napadena u soudu, se nově zvolený statutární zástupce snažil dosáhnout toho, aby bylo na nájemní smlouvu pohlíženo jako na smlouvu absolutně neplatnou. I v rámci správního soudnictví však podle žalobkyně bylo jednoznačně uzavřeno, že smlouva byla od počátku platně uzavřena a byla až do února roku 2015 respektována oběma stranami, přičemž podle odůvodnění žalobkyní citovaných rozhodnutí učiněných Krajským soudem v Brně v rámci správního soudnictví (řízení vedená pod sp. zn. 29 A 137/2015, 29 A 138/2015 a 29 A 139/2015) pak nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovaným také nadále trval, o čemž byla přesvědčena i žalobkyně a nesouhlasila s tím, že by výpověď z nájmu honitby (výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum]) byla učiněna ze strany žalovaného platně. Podle přesvědčení žalobkyně nebyl žádný zákonný důvod k výpovědi z nájmu, která jí byla doručena žalovaným dne [datum], když tvrzené porušení ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném a účinném znění, (dále jen zákon o myslivosti), nikdy nenastalo. Ve smlouvě o nájmu honitby se totiž podle žalobkyně smluvní strany zavázali k vzájemné spolupráci tak, aby honitba mohla prosperovat a aby o ni mohlo být řádně pečováno, avšak žalovaný žalobkyni neposkytoval potřebnou součinnost a zároveň jí bránil v plnění úkolů nájemce honitby, stejně tak jí fakticky bránil užívat honitbu. Logicky tedy žalobkyně nemohla dostát vlastním povinnostem. Z tohoto důvodu se pak podle žalobkyně žalovaný nemohl dovolávat porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, když toto porušení zapříčinil výhradně sám žalovaný jednak neposkytnutím součinnosti žalobkyni jakožto platnému nájemci, a jednak i protiprávním jednáním spočívajícím v bránění užívání pronajaté honitby. Podle názoru žalobkyně se nemohl žalovaný dovolávat porušení smluvních povinností ten, kdo sám tyto povinnosti porušoval. Žalobkyně pak dále odkazovala na jednotlivé listiny jí předkládané a zároveň argumentovala především uváděnými rozhodnutími v rámci správního soudnictví. Pokud šlo o naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pak tento ve vztahu k určení neplatnosti výpovědi z nájmu dovozovala z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, kdy podle názoru žalobkyně by určení neplatnosti výpovědi z nájmu honitby jednoznačně odstranilo a eliminovalo její právní nejistotu, kdy ochrany by nebylo možné dosáhnout jinak, přičemž se vedle toho ještě tedy domáhala určení existence nájemního vztahu mezi ní a žalovaným založeného nájemní smlouvou (smlouva o nájmu honitby) ze dne [datum] mezi nimi uzavřenou. Podle žalobkyně totiž bylo třeba nejen určit neplatnost výpovědi, ale s ohledem k dalším učiněným krokům žalovaného, který měl uzavřít jinou nájemní smlouvu ve vztahu k předmětné honitbě s jiným subjektem, i určit trvání nájemního vztahu mezi ní a žalovaným. Žalobkyně byla přesvědčena, že pouhé soudní určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu honitby by nebylo dostatečným podkladem pro eliminaci nejistoty v právním vztahu mezi účastníky řízení a nevedlo by k odvracení jiných sporů účastníků a k vyřešení sporu mezi účastníky řízení a nebyl by tedy dán na takovém určení naléhavý právní zájem. Avšak právě s ohledem k učiněným dalším krokům žalovaného byl podle žalobkyně dán i naléhavý právní zájem právě na určení existence nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Takové určení totiž představovalo (představuje) preventivní návrh, který bude soudním podkladem pro odstranění právní nejistoty a odstranění ohrožení práva, přičemž zároveň se žalobkyně nemohla svého práva domáhat jinou formou žaloby, když předmětem sporu není žádné peněžité plnění, ale určení trvání právního vztahu a platnost právního úkonu. Žalovaný pak ani nepodal případně žalobu na vyklizení předmětu nájmu, kde by se případně mohla žalobkyně takto argumentačně bránit. Podle žalobkyně oba žalobní návrhy splňovaly všechny funkce určovací žaloby, a byla u obou bez pochybností naplněna podmínka naléhavého právního zájmu na takovém určení. Naopak jako předběžnou otázku vnímala posouzení platnosti smlouvy o nájmu honitby.

2. Žalovaný se k žalobě podrobně a opakovaně vyjádřil, kdy po celou dobu tohoto řízení, jak ve vztahu k původnímu nároku, tak i ve vztahu k následně změněné žalobě namítal, že ani na jednom z těchto určení není dán na straně žalobkyně naléhavý právní zájem. Primárně měl totiž žalovaný za to, že i kdyby snad byla shledána neplatnost výpovědi z nájmu honitby, ničeho by to nezměnilo na skutečnosti, že i tak by nikdy právo nájmu honitby žalobkyni nesvědčilo, neboť podle žalovaného žalobkyně k datu [datum], kdy došlo k uzavření nájemní smlouvy, nesplňovala podmínky zakotvené v kogentním ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, podle kterého lze honitbu pronajmout jen a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek, b) mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a), c) české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a). Žalovaný tak měl za to, že žalobkyně k datu podpisu nájemní smlouvy tj. [datum] nebyla českou fyzickou osobou, která má platný český lovecký lístek, a nebyla ani mysliveckým sdružením vzniklým podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby a nebyla ani právnickou osobou splňující podmínky podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, neboť na pozemcích v honitbě [obec] zemědělsky ani lesnicky nehospodařila, když k jejímu vzniku došlo dne [datum], tedy jeden měsíc před podpisem nájemní smlouvy, přičemž žalobkyně neměla a dosud nemá lesnické ani zemědělské hospodaření zapsáno v předmětu své činnosti v obchodním rejstříku, a neměla v předmětu své činnosti uvedenu ani myslivost, neboť k zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního rejstříku u žalobkyně došlo až [datum]. Z těchto důvodů tedy bylo nutné považovat uvedenou nájemní smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen ObčZ). Zároveň byla podle žalovaného smlouva o nájmu i neurčitá z hlediska vymezení subjektů – stran smlouvy s tím, že podle něj tyto zásadní vady zakládají neplatnost dokumentu pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost podle § 37 odst. 1 ObčZ. Žalovaný pak byl toho názoru, že samotná výpověď z nájmu honitby byla jen formálním úkonem, který neměl ve světle neplatnosti smlouvy o nájmu a tedy neexistenci nájemního vztahu žádnou relevanci a ani případné určení neplatnosti výpovědi z nájmu by ničeho neřešilo a z tohoto důvodu pak podle žalovaného neexistoval skutečně naléhavý právní zájem na takovém určení. Ten pak podle žalovaného neexistoval ani pro určení existence či trvání nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu ze dne [datum], neboť ani takové určení by nemohlo přinést vyšší míru právní jistoty na straně žalobkyně a zcela jistě by se nejednalo ani o žalobu na určení, která by měla preventivní charakter. I ve vztahu k tomuto určení tak žalovaný namítal, že vyhovující rozsudek by nebyl s to odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k rozhodující otázce, kdo je uživatelem honitby [obec]. V tomto směru totiž argumentoval, že byl a je zcela legálně za uživatele honitby v současné době žalovaným i orgány státní správy myslivosti považován Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby [obec] uzavřené dne [datum], přičemž vyhovující výrok ve vztahu k tomuto žalobkyní požadovanému určení by stav právní nejistoty nejen neodstranil, nýbrž podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. Podle žalovaného by tedy fakticky nebyla splněna základní podmínka pro existenci naléhavého právního zájmu, tedy že bez navrhovaného určení by bylo právo žalobce ohroženo nebo by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Stejně tak namítal, že podle jeho přesvědčení by se však takového určení musela žalobkyně domáhat i vůči Mysliveckému spolku [obec]. Ze všech těchto důvodů pak žalovaný navrhoval žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

3. Zdejší soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2019 č.j. 9 C 246/2018-229, kterým byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta v části, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (výrok I.), a dále byla zamítnuta žaloba i v části, jíž se žalobkyně domáhala určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (výrok II.) a bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.798 Kč (výrok III.).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, na jehož základě pak bylo odvolacím soudem, Krajským soudem v Brně, pobočka ve [obec], rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně (též soud nalézací) byl ve výroku I. potvrzen, avšak výroky II. a akcesorický výrok III. o nákladech řízení byly odvolacím soudem zrušeny a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení a opětovnému rozhodnutí v této věci, a to právě ve vztahu k požadavku žalobkyně na určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. V rozsudku ze dne 22. 10. 2020 č.j. 58 Co 69/2020-293 pak odvolací soud uložil soudu nalézacímu, jakým způsobem má v další fázi řízení postupovat. Odvolací soud tak ve svém rozsudku uložil nalézacímu soudu, aby v dalším řízení nejprve posoudil, zda na požadované určovací žalobě je dán naléhavý právní závěr a pokud by jej shledal, měl řádně odůvodnit, v čem takový naléhavý právní zájem shledává; přitom se měl soud I. stupně vypořádat i s argumentací obou stran, tedy s tvrzeními, že je dán naléhavý právní zájem (tvrzení žalobkyně) i s tvrzeními, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán není (tvrzení žalovaného). Při posouzení naléhavého právního zájmu pak bylo zdejšímu soudu, aby vycházel z toho, že z pohledu naléhavého právního zájmu na určení v řízení podle § 80 OSŘ není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případná úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z ustanovení § 80 OSŘ.

5. Dále pak odvolací soud provedl vlastní právní posouzení předmětné Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (dále případně jen Smlouva), kdy dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že tato Smlouva není neplatná z toho důvodu, že v době jejího sepisu došlo k porušení podmínek ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, neboť porušení těchto podmínek podle přesvědčení odvolacího soudu nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy, když důsledkem takového pochybení je správní sankce.

6. Dále pak odvolací soud uložil soudu nalézacímu, aby v případě, bude-li shledán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, posoudil platnost Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum], a to i z pohledu žalovaným namítaných nedostatků. V případě, že by nalézací soud, vázán právním názorem soudu odvolacího, uzavřel, že Smlouva ze dne [datum] je platná, měl se dále zabývat tím, zda je platná výpověď, kterou žalovaný dal žalobkyni dne [datum], přičemž pak měl tedy soud vést účastníky při tomto možném dalším vývoji řízení k doplnění tvrzení a důkazů v intencích těchto množných závěrů.

7. Nalézací soud se tak zabýval primárně otázkou existence naléhavého právního zájmu na předmětném určení trvání nájmu honitby ze Smlouvy ze dne [datum], přičemž poučil žalobkyni, aby v této souvislosti ještě doplnila svá tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na takovém určení. Zároveň pak vyšel i z vyjádření žalovaného ohledně jím tvrzeného nedostatku naléhavého právního zájmu na takovém určení ze strany žalobkyně. Ostatně toto bylo nalézacímu soudu uloženo i ze strany odvolacího soudu.

8. Tak žalobkyně uvedla, že v tomto řízení se podle ní tedy nadále posuzuje naléhavý právní zájem na určení trvání nájemního vztahu založeného Smlouvou ze dne [datum], přičemž žalobkyně byla přesvědčena, že v kontextu posuzování naléhavého právního zájmu je třeba posuzovat otázky související s postupem orgánů veřejné správy, v tomto případě Městského úřadu v Uherském Hradišti a Krajského úřadu ve [obec]. Žalovaný dal žalobkyni výpověď ze Smlouvy, respektive z nájmu honitby ze dne [datum], přičemž tato byla odůvodněna tím, že Smlouva nebyla nikdy platnou smlouvou o nájmu honitby [obec] pro její neurčitost ve vymezení smluvních stran a předmětu smlouvy, a pro rozpor s § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, a dále byla Smlouva vypovězena pro nedodržení podmínek smlouvy o nájmu spočívající v dlouhodobém a několik let trvajícím (od roku 2015) neplnění povinností uživatele honitby podle § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o myslivosti. Podle žalobkyně pak žalovaný touto výpovědí z nájmu honitby založil pochybnost o platnosti samotné Smlouvy i v důsledku jiných právních skutečností, než je podání této výpovědi z nájmu honitby a podle žalobkyně pouhé soudní určení neplatnosti výpovědi Smlouvy by nemohlo vést k odstranění nejistoty v právním vztahu mezi účastníky a nevedlo by k odvrácení ani jiných sporů mezi účastníky. Naopak v případě určení trvání nájemního vztahu založeného Smlouvou podle přesvědčení žalobkyně by znamenalo pro žalobkyni odstranění stavu nejistoty jejího právního postavení ve vztahu k žalovanému, který nájemní vztah neuznává, a proto se určením existence trvání nájemního vztahu může předejít i případným dalším právním sporům ohledně právních poměrů k předmětu nájmu, kdy žalobkyně byla přesvědčena o tom, že takové rozhodnutí soudu o trvání nájmu by vytvořilo pevný právní základ nejen pro uplatnění dalších nároků žalobkyně vůči žalovanému, ale i pro případné jednání se správním orgánem Městským úřadem v Uherském Hradišti, potažmo Krajským úřadem ve [obec], když v této souvislosti označila konkrétní rozhodnutí orgánů státní správy a rovněž soudů v rámci správního soudnictví. Žalobkyně byla přesvědčena, že naléhavý právní zájem na určení trvání nájmu honitby ve smyslu § 80 písm. c) OSŘ je dán s ohledem na jí uplatněnou argumentaci.

9. Žalovaný byl nadále přesvědčen, že žalobkyni nesvědčí na navrhovaném určení, že nájemní vztah mezi ní a žalovaným z titulu Smlouvy ze dne [datum] trvá, naléhavý právní zájem. Absence naléhavého právního zájmu byla podle přesvědčení žalovaného dána skutečností, že ani vyhovující rozsudek není s to odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k otázce, kdo je uživatelem honitby [obec]. Za uživatele honitby je totiž v současné době žalovaným i orgány státní správy myslivosti považován Myslivecký spolek [obec] (dříve [příjmení] sdružení [obec]), [IČO], a to na základě Smlouvy o nájmu honitby [obec] uzavřené mezi žalovaným a tímto subjektem dne [datum]. Podle žalovaného tak by nebyla splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ze strany žalobkyně spočívající v tom, že bez navrhovaného určení je právo žalobkyně ohroženo nebo by se bez tohoto určení její právní postavení stalo nejistým, neboť právo žalobkyně, pokud jde o užívání honitby [obec], by zůstalo podle žalovaného ohroženo, respektive by zůstalo nejistým i v případě vyhovění žalobě ze strany soudu a na právním postavení žalobkyně by se tak nic nezměnilo. Žalovaný naopak argumentoval i tím, že vyhovující výrok by namísto odstranění stavu právní nejistoty právní nejistotu podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. Vedle toho pak podle žalovaného by takové určení nebylo nijak závazné pro Myslivecký spolek [obec], jelikož žaloba nesměřovala proti tomuto spolku.

10. Soud tak zaměřil vlastní dokazování nejprve na vyřešení primární otázky existence naléhavého právního zájmu na určení trvání nájemního vztahu mezi účastníky na základě Smlouvy na straně žalobkyně.

11. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně a žalovaného pak soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

12. Ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel smlouvu o nájmu honitby na dobu od [datum] do [datum] s Mysliveckým sdružením [obec], přičemž předmětem nájmu byla honitba, která byla uznána rozhodnutím o uznání společenstevní honitby ze dne [datum] Okresního úřadu [obec], referátem životního prostředí, č. j. M [číslo] Ha/209, kdy tato honitba měla být podle žalobkyně na základě Smlouvy ze dne [datum] i v jejím nájmu.

13. Ze stanov Honebního společenstva [obec] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že podle čl. 7 ([ulice] starosta) bod 4 písm. b) těchto stanov byl honební starosta oprávněn po předchozím souhlasu honebního výboru o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o pronájmu honitby.

14. Z aktuálního úplného výpisu ze spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně ve vztahu k současnému nájemci honitby soud zjistil, že k datu [datum] byl zapsán název spolku Myslivecké sdružení [obec], [IČO], se sídlem [adresa], [IČO], se sídlem [adresa].

15. Ze zápisu z valné hromady Honebního společenstva [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný velkou část této valné hromady projednával další postup ve věci vedených soudních řízení a možnosti ukončení sporů s žalobkyní. Zároveň pak bylo na této valné hromadě také přijato usnesení:„ Valná hromada Honebního společenstva [obec] vyslovuje souhlas s rozhodnutím honebního výboru pronajmout honitbu [obec] Mysliveckému spolku [obec]“ Této valné hromady se pak účastnil i zástupce žalobkyně, respektive zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (tj. jednatelů žalobkyně).

16. Z dotazu na Městský úřad v Uherském Hradišti, který se týkal sdělení, kdo je k aktuálnímu datu veden jako uživatel honitby [obec], ev. [číslo] kterého dne postavení uživatele Honitby [obec], ev. [číslo] vzniklo a z poskytnutí informací ze strany Městského úřadu v Uherském Hradišti ze dne [datum] měl soud za zjištěné, že žalovaný učinil tento dotaz ohledně uživatele honitby [obec], ev. [číslo] přičemž bylo pak z odpovědi správního orgánu zjištěno, že k datu [datum] byl evidován jako uživatel honitby Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum].

17. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum] sp. zn. 1RM3465 [číslo], č.j. 9930/2020-MZE-1631 bylo soudem zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 12. 2019 č.j. KUZL 53767/2019, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení, a to řízení o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1. 6. 2015 č.j. MUUH- OŽP/40349/2015, které bylo ukončeno rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 26. 8. 2015 č.j. KUZL 45811/2015, když tato rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 26. 8. 2015 č.j. KUZL 45811/2015) byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019 č.j. 29 A 138/2015-110, kdy podle Ministerstva zemědělství bylo třeba považovat ustanovení [jméno] [příjmení] za mysliveckou stráž za platné. Toto pak soud zjistil i z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2020 č.j. 1 As 229/2019-76.

18. Ze žaloby o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a dále jednatelé žalobkyně, podali žalobu na neplatnost rozhodnutí valné hromady žalovaného ze dne [datum], kterou se domáhali určení neplatnosti přijatého usnesení valné hromady žalovaného ze dne [datum] spočívajícího ve schválení pronájmu honitby nájemci Myslivecký spolek [obec], [IČO], se sídlem [adresa].

19. Z rozhodnutí o odvolání Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 11. 4. 2018 č.j. 26663/2018 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím došlo ke zrušení rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1. 6. 2015 č.j. OŽP/40349/2015, ze dne 1. 6. 2015 č.j. OŽP/40293/2015 a ze dne 1. 5. 2015 č.j. OŽP/39822/2015, kterými orgán státní správy myslivosti odvolal [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odvolal z funkce myslivecké stráže a Ing. [jméno] [příjmení] z funkce mysliveckého hospodáře.

20. Ze sdělení o vydání usnesení o zastavení řízení pak bylo bezpečně zjištěno, že Městský úřad v Uherském Hradišti sdělil všem účastníkům, že dne [datum] vydal usnesení č.j. MUUH- SŽP/69107/2018, spis [číslo], kterým podle § 66 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavil společné řízení ve věci zrušení ustanovení mysliveckých stráží [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jelikož odpad důvod pro jeho vedení.

21. Ze sdělení datovaného dne [datum] pak měl soud za prokázané, že Městský úřad v [obec] sděloval zástupci žalobkyně, že obdržel dne [datum] od Ing. [jméno] [příjmení] dopis, v němž rezignoval na výkon funkce mysliveckého hospodáře v honitbě [obec], s tím, že ve funkci mysliveckého hospodáře pro citovanou honitbu respektuje Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a nemá vůči jeho osobě výhrady. Ustanovení o výkonu funkce mysliveckým hospodářem tímto ve smyslu § 13 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 35 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, (dále jen zákon o myslivosti), zaniklo dnem doručení oznámení Ing. [jméno] [příjmení] o ukončení funkce mysliveckého hospodáře. Městský úřad v Uherském Hradišti následně usnesením ze dne 20. 6. 2018 č.j. MUUH- SŽP/48311/2018 původní řízení zahájené z moci úřední o odvolání Ing. [jméno] [příjmení] z funkce mysliveckého hospodáře v honitbě [obec] zastavil.

22. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020 č.j. 10 As 232/2019-63 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla zamítnuta kasační stížnost žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019 č.j. 29 A 137/2015-110, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 26. 8. 2015 č.j. KUZL 45805/2015, sp.zn. KUSP [číslo] 2015 ŽPZE-AO.

23. Z listiny nazvané zaslání spisového materiálu soud pouze zjistil, že Krajský úřad Zlínského kraje informoval účastníky správního řízení o rozhodnutích soudů v rámci správního soudnictví a o tom, že nemohl opětovně rozhodovat, neboť již předtím rozhodl pravomocně o zrušení původního rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti, kdy věc zrušil a vrátil k novému projednání rozhodnutím č.j. KUZL 26663/2018, které bylo pravomocné, nebylo napadnuto žádným opravným prostředkem, respektive podanou správní žalobou.

24. Soud dále již v předchozím průběhu tohoto řízení provedl k důkazu i tyto následující listiny.

25. Z výpovědi smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] ze dne [datum] pak měl soud za prokázané, že žalovaný vypověděl touto listinou nájem honitby založený smlouvou o nájmu honitby. Sám žalovaný v této listině uvedl, že považuje smlouvu o nájmu honitby za absolutně neplatný právní úkon pro porušení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Nicméně v tomto případě k výpovědi smlouvy o nájmu honitby bylo žalovaným přistoupeno pro porušení povinností nájemce jako uživatele honitby podle § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o myslivosti.

26. Z repliky na přípis ze dne [datum], výzvy ke stažení výpovědi pak soud zjistil, že žalobkyně s výpovědí nesouhlasila s tím, že její argumentace byla shodná s tou, jakou zvolila v tomto soudním řízení, kdy ostatně i sama žalobkyně na tuto listinu odkazovala. Tato listina byla doručena žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z kopie dodejky ze dne [datum]. I z dalších listinných důkazů dopisu ze dne [datum], který byl adresován ze strany právního zástupce žalobkyně [příjmení] společenstvu [obec], sdělení, návrhu jednání ze dne [datum], emailové komunikace a kopie podacích stvrzenek soud pouze zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace a rovněž pokus o případné mimosoudní řešení celé věci.

27. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud měl pak za to, že s ohledem na předmět řízení a na provedené důkazy a z nich bezpečně učiněná zjištěná, jakož i k přihlédnutí k právní úpravě obsažené v zákoně o myslivosti i ve vztahu k § 80 OSŘ. Žádné další důkazy soud v této fázi řízení již neprováděl, ani nijak nehodnotil jiné důkazy provedené v rámci předchozích jednání soudu před rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2020 č.j. 58 Co 69/2020-293.

28. Na základě výše uvedeného a především v intencích shora opakovaně citovaného rozsudku odvolacího soudu se tedy soud nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení trvání nájemního vztahu založeného Smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne [datum], kdy po právní stránce hodnotil věc takto:

29. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci žalobce domáhal určitého pro sebe pozitivního výsledku určovací žalobou, musel se soud i přes výše uvedené dokazování zabývat primárně otázkou, zda má žalobce na požadovaném určení ve vztahu k pozitivnímu vymezení ohledně jeho práva nájmu k honitbě založeného na základě podle něj platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] naléhavý právní zájem ve smyslu ustálené soudní praxe a judikatury podle § 80 OSŘ.

30. Podle § 80 OSŘ platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na určení je tedy prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce ohroženo, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] sp.zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod pořadovým [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 3, ročník 1995 – I. díl). Určovací žaloba podle § 80 OSŘ je preventivního charakteru a má tedy místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem po takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 1997 sp.zn. 3 Cdon 1097/96 a ze dne 27. 3. 1997 sp.zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod pořadovými čísly 20 a 21).

31. Shora uvedeným východiskům z hlediska vymezení funkce určovací žaloby a jejího pojetí podle názoru soudu neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobkyně, ani jí uváděná východiska pro takové určení trvání nájmu honitby. Objektivně vzato, i kdyby snad bylo žalobě vyhověno, tedy bylo by soudem rozhodnuto deklaratorně o tom, že i nadále zde trvá nájemní vztah založený Smlouvou ze dne [datum], žádným způsobem by takové určení soudem nemohlo nijak působit vůči třetím subjektům, tedy ani vůči současnému nájemci a uživateli honitby, kterým je Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum], když platnost takto uzavřené smlouvy nebyla podle přesvědčení soudu nijak zpochybněna. Ostatně i příslušný správní úřad tj. [stát. instituce] i v současné době eviduje jako nájemce a uživatele honitby [obec], ev. [číslo] k datu [datum] Myslivecký spolek [obec], a to právě na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum]. Požadované určení by tedy podle názoru soudu nijak nepřispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky, nijak by takové určení těmto sporům nemohlo zabránit. Stejně tak takové rozhodnutí není schopno zlepšit postavení žalobkyně, odvrátit jí tvrzenou právní nejistotu, neboť i nadále by zde panoval spor o to, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby. Takovým rozhodnutím by v podstatě ani nedošlo ke zlepšení postavení žalobkyně z hlediska faktického výkonu nájmu honitby, když si lze jen těžko představit, jakým způsobem by takový výkon jí tvrzeného práva probíhal za situace, kdy je předmětná honitba užívána jiným subjektem.

32. Jestliže žalobkyně uváděla a usuzovala z původního rozhodnutí zdejšího soudu, že tento měl naléhavý právní zájem za prokázaný, pak soud musel jednoznačně postupovat podle rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], jako soudu odvolacího, přičemž musel také zdůraznit, že při svém původním rozhodování nevzal v potaz veškeré otázky týkající se prokázání naléhavého právního zájmu na určení, které však musel vzít v potaz nyní, z nichž dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyni tedy nesvědčí naléhavý právní zájem na určení trvání nájemního vztahu založeného Smlouvou ze dne [datum] (výrok I.)

33. Pro úplnost soud musel uvést, že si byl vědom z provedených důkazů v tomto řízení, které předcházelo tomuto rozhodnutí respektive rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobkyně po celou dobu hradila řádně sjednaný nájem za honitbu, aniž by na ní řádně hospodařila, což ostatně ani sama nijak nesporovala, přičemž toto nebylo sporováno ani žalovaným, avšak ani tato skutečnost nemohla ničeho změnit na závěrech soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení trvání nájemního vztahu, kdy bylo pouze věcí žalobkyně a otázkou její motivace, proč hradila nájem za něco, co v podstatě ani řádně neužívala. Ostatně nic jí nebránilo, aby požadovala vrácení takto uhrazovaných částek z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

34. Soud se tak již s ohledem na výše uvedený závěr ohledně otázky splnění podmínky podle § 80 OSŘ z hlediska důvodnosti žaloby na určení nijak nezabýval dalšími otázkami ve vztahu k platnosti Smlouvy ze dne [datum], ani ve vztahu k výpovědi z nájmu ze dne [datum]. V tomto směru pak byl také vázán sděleným závazným právním názorem ze strany odvolacího soudu, podle něhož nemohla být důvodem pro absolutní neplatnost Smlouvy ze dne [datum] absence splnění podmínek uvedených v § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Za takové situace se soud již ani nezabýval dalšími námitkami vznesenými ze strany žalovaného ve vztahu k předmětné Smlouvě, které se týkaly neurčitosti a nesrozumitelnosti a z toho dovozované její neplatnosti ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ především z důvodu nesprávného označení pronajímatele tj. žalovaného, kdy podle žalovaného bylo podstatnou vadou, že byl označen jako [ulice] společenstvo [anonymizováno], ač správné označení mělo být [název žalované]. Z tohoto důvodu pak ani neposkytoval další poučení účastníkům, jak mu bylo uloženo ze strany odvolacího soudu.

35. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v rámci řízení před soudem nalézacím před rozhodnutím o odvolání proti původnímu rozsudku a dále i před soudem odvolacím a v následném řízení opětovně před zdejším soudem v spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 35.000 Kč tj. 2.500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 12 úkonů právní služby tj. 30.000 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, vyjádření k rozšíření žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum], vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], stanovisko po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, a dále účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum], doplnění tvrzení ze dne [datum]), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 12 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 3.600 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), v náhradě cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum], dne [datum] a dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 936,90 Kč za každou takto uskutečněnou cestu k soudu dne [datum] a dne [datum] tj. za tyto cesty k soudním jednáním celkem částku 1.873,80 Kč, dále ve výši 920,40 Kč za takto uskutečněnou cestu dne [datum] a dále ve výši 935,70 Kč za uskutečněnou cestu k jednání soudu po rozhodnutí Krajského soudu v Brně dne [datum] a [datum], celkem tedy 1.871,40 Kč, a konečně za cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1.110,90 Kč (osobní automobil ŠKODA Karoq, RZ 2 BB [číslo], palivo nafta motorová (NM), cena 36,60 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 164 tj. za obě cesty k soudu dne [datum] a [datum] celkem 328 km, v roce 2021 cena 27,20 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km, počet km za cestu 164 tj. za obě cesty k soudu dne [datum] a [datum] celkem 328 km, osobní automobil ŠKODA Octavia, [registrační značka], palivo nafta motorová (NM), cena 36,60 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 164 tj. tam i zpět) tj. celkem za všechny uskutečněné cesty ve výši 5.776,50 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 3.600 Kč za 36 půlhodin za uskutečněné cesty k soudu dne [datum], [datum], 22. 11. [číslo], [datum], [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět a z [obec] do [obec] a zpět (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Odměna a hotové výdaje pak byly navýšeny o DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 OSŘ, což je částka 9.025,07 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 52.001,57 Kč Lhůta k plnění byla i v tomto případě stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

Poučení