9 C 247/2025 - 70

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 14 077,16 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 077,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 077,16 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 18. 9. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění celého úvěru. Zesplatněním také vznikla nová jistina ve výši 58 036,16 Kč daná součtem nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze [datum], č. j. [spisová značka], bylo vyhověno žalobě, jíž se žalobkyně domáhala mj. zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 9 924,84 Kč za období do 9. 1. 2023. Žalovaný však dále neplnil a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za další období. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 58 036,16 Kč od 10. 1. 2023 do 9. 9. 2023, přičemž v souladu s čl. 6.9 smlouvy a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, omezila svůj požadavek na částku 14 077,16 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 1. 9. 2025, žalovaný ani poté neplnil.

2. Podáním doručeným soudu dne 8. 1. 2026 (č. l. 40-44) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. Rozsáhle se vyjádřila ke kontraktačnímu procesu, který probíhal prostřednictvím komunikace na dálku. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji prověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem 20 000 Kč, celkové měsíční náklady 6 780 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) 12 220 Kč. Prověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Provedla tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Ověřila, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela zejména z tvrzení žalovaného, jenž uvedl náklady na bydlení ve výši 2 920 Kč (nájemné a inkaso). K tomu žalobkyně přičetla částku 3 860 Kč odpovídající tehdejšímu životnímu minimu dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. a dále rezervu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný neuvedl, že by měl vyživovací povinnost k jiné osobě. Neuvedl ani další závazky.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno 28. 11. 2025 do datové schránky fyzické osoby [v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a doručeno taktéž 28. 11. 2025, kdy se žalovaný do datové schránky přihlásil. Shodně bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání, k jehož doručení došlo [datum]. Žalovaný se z jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

4. Jednání ve věci se konalo [datum] a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle formuláře Hodnocení klienta ze dne [datum] (č. l. 61) činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 20 000 Kč. Jiné příjmy neměl. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 3 860 Kč (životní minimum) a částka 2 920 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), celkem 6 780 Kč. Rozdílem mezi příjmy a výdaji (se zohledněním finanční rezervy 1 000 Kč) jsou vypočteny volné zdroje ve výši 12 220 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „zaměstnavatel žalovaného“); jednalo se o hlavní pracovní poměr s datem nástupu 1. 2. 2021 sjednaný na dobu neurčitou. Žalovaný měl žít sám ve vlastním bydlení.

6. Dle Informací o platbách na účet (č. l. 47-50) obdržel žalovaný od svého zaměstnavatele na účet č. [č. účtu] dne 13. 12. 2021 částku 21 288 Kč, dne 13. 1. 2022 částku 21 273 Kč, dne 11. 2. 2022 částku 20 278 Kč a dne 11. 3. 2022 částku 19 761 Kč.

7. Dle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] (č. l. 51) nebyl zjištěn dluh žalovaného po splatnosti. Ve výpisu je uveden dluh na telekomunikačních poplatcích, resp. službě elektronických komunikací, který měl být uhrazen 14. 5. 2021. Dle Výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne [datum] (č. l. 60) bylo žalovanému přiděleno skóre 292, což odpovídá kategorii I, vyššímu riziku, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

8. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 10-12) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem činila celková výše úvěru 50 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, 140 544 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 48 měsíčními splátkami. Zápůjční úroková sazba činila 64,60 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 87,61 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] (dále též jen jako „účet žalovaného“). Dle čl. 6.1 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5, o který žalobkyně opírá svůj nárok v tomto řízení, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně předložila též kopii občanského průkazu žalovaného (č. l. 62-63).

9. Dle Důkazu o odeslání 1 Kč (č. l. 45 verte) odeslala žalobkyně dne [datum] v čase 20:01 ze svého účtu částku 1 Kč na účet žalovaného pod variabilním symbolem [var. symbol] s poznámkou: „Pojištěná půjčka [hodnota]. Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru (…)“.

10. Dle Zaslané SMS (Informace o vyplacení; č. l. 46) odeslala žalobkyně dne [datum] v čase 20:02:10 SMS zprávu na telefonní číslo [tel. číslo](odpovídá číslu žalovaného dle smlouvy o úvěru). V ní informuje o odeslání platby 1 Kč, o tom, že variabilní symbol této platby má žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS ve tvaru: Souhlasím, jméno, příjmení, podpisový kód. Tím dojde k podpisu návrhu smlouvy, dodatku č. 1 ke smlouvě, prohlášení klienta, formuláře hodnocení klienta a dalších dokumentů.

11. Dle Důkazu o přijaté SMS (č. l. 46 verte) obdržela žalobkyně dne [datum] v čase 6:13 hodin potvrzovací SMS zprávu ve znění: „Souhlasím [Jméno žalovaného] [hodnota]“ z telefonního čísla [tel. číslo].

12. Dle Základních informací o klientovi (č. l. 45) byla s žalovaným uzavřena smlouva č. [hodnota], datum žádosti je [datum], datum podpisu i vyplacení [datum]. Dále je zde uvedeno telefonní číslo, e-mailová adresa i číslo účtu žalovaného.

13. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] (č. l. 33), učiněného na výzvu soudu, byl žalovaný v období od [datum] do [datum] majitelem a jediným disponentem s účtem č. [č. účtu].

14. Dle výpisu z účtu žalovaného, který předložila na výzvu soudu [právnická osoba] (č. l. 34), byla na účet žalovaného dne [datum] připsána částka 50 000 Kč od žalobkyně pod variabilním symbolem č. [var. symbol] odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného se podává čerpání dalších spotřebitelských úvěrů zejména od [právnická osoba], např. dne [datum] ve výši 6 900 Kč, dne [datum] ve výši 4 400 Kč nebo dne [datum] v částkách 3 000 Kč a 8 300 Kč. Den před poskytnutím úvěru od žalobkyně (tj. [datum]) žalovaný čerpal úvěr od [právnická osoba] ve výši 7 000 Kč.

15. Dle Oznámení ze dne 21. 7. 2022 (č. l. 6) vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 60 661 Kč.

16. Dle Předžalobní upomínky ze dne 1. 9. 2025 (č. l. 5, 9) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného s odkazem na čl. 6.5 smlouvy k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 077,16 Kč za období od 10. 1. 2023 do data sepsání výzvy. Dle podacího archu (č. l. 16) byla tato výzva zaslána dne 1. 9. 2025 na adresu [adresa], což byla adresa trvalého pobytu žalovaného, ovšem jen do 27. 2. 2024 (viz lustrace v ISZR na č. l. 24).

17. Dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 25. 11. 2023 (č. l. 13-15), bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 72 655,48 Kč s příslušenstvím, přičemž součástí uvedené jistiny je (dle odůvodnění rozsudku) též částka 9 924,84 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 6.5 smlouvy o úvěru za období do 9. 1. 2023. V odůvodnění rozsudku je k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedeno v rámci skutkových závěrů pouze to, že „žalobce hodnotil podle svých vnitřních kritérií žalovaného a zjišťoval jeho výskyt v rejstříku SOLUS, kde nemá žalovaný záznam (zjištěno z výpisu SOLUS a hodnocení klienta)“, a dále v rámci právního posouzení toliko věta, že „žalobce také posoudil úvěruschopnost žalovaného“.

18. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], že na základě této smlouvy žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet dne [datum] částku 50 000 Kč, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, že se žalobkyně 21. 7. 2022 dovolávala automatického zesplatnění úvěru a že se žalobkyně úspěšně domáhala nároků ze smlouvy o úvěru u Okresního soudu v [adresa] ve věci se sp. zn. [spisová značka], včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy za období bezprostředně předcházející tomu, za které je smluvní pokuta žádána v tomto řízení.

19. Soud předně uvádí, že není vázán rozsudkem ze dne ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydaným Okresním soudem v [adresa] ve věci stejných účastníků a stejné smlouvy o úvěru. Soud z uvedeného rozsudku shora citoval pasáže věnující se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ty se v zásadě omezují na konstatování, že úvěruschopnost řádně posouzena (aniž by byl tento závěr dostatečně odůvodněn). S tím zdejší soud nesouhlasí, jak bude dále rozvedeno.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně uvedla měsíční příjem žalovaného, k němuž doložila výplatu mzdy ze strany zaměstnavatele žalovaného za 4 měsíce. Řádně však nezkoumala výdajovou stranu rozpočtu žalovaného. Zde se spokojila především s informacemi od žalovaného, který uvedl výdaj na bydlení 2 920 Kč. Žalobkyně dále pracovala s částkou životního minima v tehdejší výši 3 860 Kč namísto toho, aby zkoumala skutečné výdaje žalovaného, jež se od částky životního minima mohou zásadně lišit. Na tom nic nemění ani zohlednění rezervy 1 000 Kč, kterou žalobkyně přičetla k výdajům žalovaného. K výdajům neměla žalobkyně žádný doklad, ačkoli i jejich prověření a doložení je součástí odborné péče dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. I výsledek lustrace v NRKI (vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) měl žalobkyni vést k důkladnějšímu zkoumání poměrů žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně bylo zjištěno opakované čerpání spotřebitelských úvěrů. Lze uzavřít, že žalobkyně nemohla dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na projednávanou věc aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde přitom o neplatnost absolutní.

28. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Takovým nárokem je i v tomto řízení uplatňovaná smluvní pokuta dle čl. 6.5 smlouvy o úvěru. Neplatností je stižena celá smlouva, tedy i ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, konkrétně na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč.

29. Již tento závěr postačuje k zamítnutí žaloby. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (což se nestalo), žaloba by přesto úspěšná nebyla s ohledem na ujednání o úroku ve výši 64,60 % ročně.

30. Podle § 1812 odst. 1 věty první o. z. (ve znění účinném od 1. 7. 2021 do 4. 1. 2023; s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy) k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

31. Ujednání o úroku z úvěru je ujednáním „o ceně“ (úrok je cenou poskytnutých peněz) ve smyslu citovaného § 1813 o. z., tudíž se na ně nevztahuje kritérium přiměřenosti, je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

32. Od zkoumání přiměřenosti ujednání je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy. To samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.). Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v [měsíc] 2022. Dle údajů České národní banky činila v [měsíc] 2022 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) se splatností nad 1 rok do 5 let 8,51 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší. V daném případě však násobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů (jde o 7,6násobek). O rozporu s dobrými mravy nemůže být pochyb. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

33. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná. V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek (k tomu z odborné literatury srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

34. Pouze nad rámec lze uvést, že výpočtovou základnu pro požadovanou smluvní pokutu tvoří dle žalobních tvrzení nezaplacená jistina ke dni zesplatnění úvěru a (neplatně sjednaný) úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru.

35. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I).

36. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Plný procesní úspěch je na straně žalovaného. Ten však zůstal zcela nečinný, žádné náklady mu nevznikly, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).

Poučení