9 C 25/2024 - 124

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] pro 14 295 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 935 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 640 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 820 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 370,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 295 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný, co by vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. [SPZ] neměl v období od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je vozidlo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaná částka představuje příspěvek dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen „zákon“, za 285 dnů v sazbě 47 Kč za den, tj. 13 395 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3x300 Kč.

2. Žalobkyně dále doplnila k tvrzením žalovaného, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně z předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon"), kdy údaje, které eviduje, jsou porovnávány s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy, jež provozuje Centrální registr vozidel. Ministerstvo dopravy následně žalobkyni sdělí výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo] (dále jen „vozidlo“) je zapsán v registru silničních vozidel nikoliv jako vyřazený z provozu, jako zaniklý nebo jako vyvezený do jiného státu. Žalovaný, coby vlastník a provozovatel, neměl ode dne 14.11.2022 do dne 13.03.2023 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 120 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně si dovoluje založit do spisu výpis ze své databáze, v níž je uvedeno, že údaj o vlastnictví a provozování vozidla byl zjištěn z Centrálního registru vozidel č. j.: [čísla]. Žalobkyně na základě Zákona vychází z registru silničních vozidel jako ze zdroje informací a je oprávněna považovat ho za správný. Podle § 4 odst. 2 Zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Pokud jako v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobkyni sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 větou poslední Zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 13. 9. 2022, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku tak je žalovaný. Pokud žalovaný tvrdí, že od kupní smlouvy odstoupil, tak k tomu žalobkyně uvádí, že předmětem žaloby je nepojištěné období od 14. 11. 2022 do 13. 3. 2023. Žalovaný předložil odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2024. Odstoupit od smlouvy lze jen ze zákonem vymezených důvodů, odstoupení od smlouvy předložené žalovaným žádný z těchto důvodů nenaplňuje, nadto je datováno až téměř 2 roky po prodeji vozidla (a nadto výzva k úhradě byla žalovanému odeslána již 12. 10. 2023), žalobkyně tak toto odstoupení považuje za účelově sepsané a nelze k němu přihlížet.

3. Žalovaný uvedl, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Žalovaný odkázal na nesplnění podmínek §4 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pro to, aby byl považován za osobu povinou k úhradě požadovaného příspěvku. Žalovaný však nikdy nebyl veden jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, a proto tak není osobou povinnou k úhradě příspěvku. Přestože žalovaný uzavřel s vlastníkem předmětného vozidla reg.zn. [SPZ] s panem [jméno FO] kupní smlouvu, a to výlučně za účelem jeho vyřazení ze silničního provozu a využití na náhradní díly, nedošlo nikdy k naplnění kupní smlouvy, neboť vlastník nepředal Žalovanému nezbytné doklady od vozidla zejména pak velký technický průkaz, pročež nemohl být předmět kupní smlouvy realizován. Jelikož žalobkyně v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu odkazuje na postup provedený dle § 15 odst. 1-3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který cílí na zjišťování údajů o vlastníkovi z veřejného registru silničních vozidel, nemohlo pro neexistenci zápisu žalovaného ve vztahu k předmětnému vozidlu v registru silničních vozidel dojít k naplnění aktivní legitimace žalovaného vůči uplatněnému žalobnímu návrhu. Povinným je tak stále pan [jméno FO], nar. 26.12.1994, jež je veden jako vlastník a provozovatel vozidla shora uvedené registrační značky. Dále uváděl, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla neobsahuje v § 4 odst. 3 zákona ustanovení o připuštění důkazu opaku, a proto jde o domněnku nevyvratitelnou, tedy takovou, která se přepokládá bez dalšího. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce zakotvit domněnku vyvratitelnou, uvedl by do ustanovení znění obdobné jako „není-li prokázán opak“, což se však v příslušném zákonném ustanovení nevyskytuje. Proto je tato zákonná domněnka nevyvratitelná a je třeba k povinnosti hradit příslušný příspěvek povolat osobu zapsanou v registru. Na toto pak ostatně odkazuje i samotná žalobkyně, když v podání uvádí, že: „Žalobce na základě Zákona vychází z informací poskytnutých ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel a je oprávněn považovat je za správné.“ V návaznosti na shora uvedené, tedy nemožnost vyřazení vozidla pro nedodání nezbytných listin k vozidlu, pak žalovaný opakovaně urgoval[Anonymizováno]vlastníka o splnění kupní smlouvy, načeš vlastník nereagoval. Proto též žalovaný od předmětné kupní smlouvy pro podstatné porušení smlouvy odstoupil, a to prohlášením doručeným panu [jméno FO] dne 13. 8. 2024. Tímto kupní smlouva též s účinky ex nunc zanikla. Aktivní legitimace žalovaného je pak nedostatečná i proto, že odpadl právní důvod, dle kterého by bylo s to považovat žalovaného fakticky za vlastníka či provozovatele vozidla. Nadto je v projednávaném případě přítomna ještě další právní skutečnost, která povinnost k úhradě příspěvku zapovídá, a to s odkazem na § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Povinnost k úhradě příspěvku totiž osobu ustanovenou v § 4 odst. 1 předmětného zákona nestíhá, bylo-li vozidlo odcizeno. K tomu pak došlo i v právě projednávaném případě. Vozidlo bylo na podzim roku 2022 zaparkováno v areálu firmy [jméno FO] [adresa], který měl v pronájmu bývalý zaměstnavatel žalovaného společnost [právnická osoba]. Žalovaný zde odstavil nepojízdný vrak předmětného vozidla, kdy správci areálu za umístění vozidla uhradil částku 1 000 Kč. Poté, co se zaměstnavatel žalovaného dostal do finančních problémů a areál firmy opustil, došlo majitelem (případně neznámou třetí osobou) ke svévolnému vyklizení areálu, a to včetně předmětného vozidla [značka]. Žalovaný oznámil tuto skutečnost Policii ČR, shodně vypovídal ve věci i pan [jméno FO]. V současné době byl případ odložen pro nedostatečnou hodnotu odcizených věcí, neboť ta nedosahuje škody potřebné pro kvalifikaci trestného činu krádeže.

4. Na výzvu soudu podle § 118b o. s. ř., aby žalovaný doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení, že, automobil, který byl předmětem kupní smlouvy mezi ním a panem [jméno FO] reg. zn. [SPZ] byl odcizen. Žalovaný uvedl své dosavadní argumenty a doplnil, že zásadní skutečností, která s absencí dokladů k vozidlu zapříčinila faktickou nemožnost žalovaného s automobilem disponovat či jej nechat vyřadit z evidence vozidel a jeho existenci, jakkoliv ukončit. Proto žalovaný od kupní smlouvy pro absenci nezbytných dokumentů odstoupil. Je zřejmé, že pokud by dokumenty disponoval, postupoval by v případě nepojízdného vozidla [značka], které pořídil na náhradní díly, shodně jako v případě vozu [značka] SPZ [SPZ], které bylo též odcizeno, avšak vzhledem k držení průvodních dokumentů bylo možné formálně jeho existenci ukončit. V případě vozu [značka] však žalovaný žádnou jinou faktickou ani právní možnost neměl a odstoupení od smlouvy tak bylo zcela důvodné a po právu. Ohledně nepředaných dokumentů žalovaný upomínal pana [jméno FO], ten však na výzvy nereagoval. Neexistenci dokumentů k vozu není schopen žalovaný jako negativní skutečnost prokázat a ani to na něm nelze požadovat. Chování žalovaného směrem k druhému vozidlu [značka], jež stihnul stejný osud, je však dokladem toho, že pokud by měl dokumenty v držení, naložil by s nimi shodně za účelem vyřazení vozidla z evidence. Pokud je pak platně odstoupeno od smlouvy, nelze ze strany žalobkyně vlastnictví vozidla prokazovat právě předmětnou smlouvou, na kterou se žalobkyně s odkazem na vyvratitelnou zákonnou domněnku (kterou žalovaný sporuje) odvolává. Osobou povinnou k úhradě poplatku za předmětné vozidlo je tak i nadále osoba zapsaná jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.

5. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [jméno žalobkyně] ze dne 12. 10. 2023 je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 2 820 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy, neboť zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebyl v období od 15. 9. 2022 do 13. 11. 2022, tj. 60 dnů, pojištěn. Denní sazba u uvedeného typu automobilu činí 47 Kč na den.

6. Upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 17. 1. 2024 je prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán o zaplacení částky 3 143 Kč nejpozději do 1. 2. 2024.

7. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [jméno žalobkyně] ze dne 12. 10. 2023 je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 5 640 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy, neboť zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebyl v období od 14. 11. 2022 do 13. 3. 2023, tj. 120 dnů, pojištěn. Denní sazba u uvedeného typu automobilu činí 47 Kč na den.

8. Upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [jméno žalobkyně] ze dne 17. 1. 2024 je prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán o zaplacení částky 5 987 Kč nejpozději do 1. 2. 2024.

9. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [jméno žalobkyně] ze dne 5. 10. 2023 je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 4 935 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy, neboť zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebyl v období od 14. 3. 2023 do 26. 6. 2023, tj. 105 dnů, pojištěn. Denní sazba u uvedeného typu automobilu činí 47 Kč na den.

10. Upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [jméno žalobkyně] ze dne 10. 1. 2024 je prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán o zaplacení částky 5 276 Kč nejpozději do 25. 1. 2024.

11. Ze sdělení [právnická osoba] v Jičíně (č. l. 78 spisu) bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel automobilu reg. zn. [SPZ] je od 22. 8. 2018 dosud [jméno FO], narozený 26. 12. 1994, bytem [adresa].

12. Z listiny (č. l. 77 spisu) bylo zjištěno, že dne 25. 7. 2024 žalovaný sděloval [jméno FO], že odstupuje od kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2022, jejímž předmětem byl převod osobního automobilu [značka] reg. zn. [SPZ]. Z dokladu o doručení (č. l. 74-75 spisu) bylo zjištěno, že si pan [jméno FO] zásilku převzal dne 13. 8. 2024.

13. Z kupní smlouvy (č. l. 87 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný jakožto kupující a [jméno FO], narozený [datum] uzavřeli dne 13. 9. 2022 tuto smlouvu jejímž předmětem byl osobní automobil reg. zn. [SPZ]. Sjednaná kupní cena činila 1 000 Kč.

14. Ze spisu Policie ČR sp. zn. [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný podával v této věci vysvětlení dne 22. 2. 2024 podle § 61 odst. 1 tr. ř. a uvedl, že ke konci roku 2022 kupoval osobní automobil [značka] reg. zn. [SPZ]. Následně toto vozidlo půjčil svému kamarádovi [jméno FO], který s ním jezdil, jelikož neměl v tu dobu vozidlo. Následně mu v zimě 2022 řekl, že pod vozidlem teče voda. On mu řekl panu [jméno FO], ať mu vozidlo přiveze domů a že ho odveze na dílnu v areálu společnosti [právnická osoba],[Anonymizováno]kde má svou dílnu. Zde vozidlo odstavil, s tím, že jej opraví. Následně měl žalovaný rodinné problémy, takže se k té opravě nedostal. Pak v roce 2023 se odstěhoval k přítelkyni do [adresa]. V tu dobu se dozvěděl, že společnost, u které měl odstavené vozidlo, zkrachovala. Vydal jste teda odvést své vozidlo a následně si vzít i své věci z dílny, kterou měl taktéž v areálu společnosti. Po příjezdu k areálu zjistil, že je zde totální chaos. Všude se nacházely zaparkované kamiony a služební vozidla. Venku před areálem se nacházeli lidé, kteří si vyžadovali své peníze. On si vzal také nějaké věci z místa a odjel, jelikož věděl, že v té době toho víc nenadělá. Následně to přestal řešit. Posléze v listopadu roku 2023 mu přišel jeden dopis od [jméno žalobkyně], kde je vyzývali k zaplacení dlužné částky za vozidlo. Pak to začal řešit, kdy obvolával, že má buď zaplatit dlužnou částku, nebo to začít řešit. On to v tu chvíli řešit nemohl, protože neměl žádné dokumenty od uvedeného vozidla. Co se týče odcizení vraku vozidla, tak uvádí, že v areálu byla nějaká nová firma. Místo bylo vyklizené. On se snažil dopátrat komu momentálně areál patří, což se mu nepodařilo. Správcem areálu je stále pan [jméno FO], kterého se ptal, zda neví něco o jeho vozidle, který uvedl, že neví. Škodu na vozidle žalovaný vyčíslil asi na částku 2 000 Kč. Dále uvedl, že mu od [jméno žalobkyně] chodí stále dopisy k tomu, aby zaplatil dlužné částky ohledně vozidla [značka],[Anonymizováno]reg. zn. [SPZ], kdy vlastník jako vlastníka a provozovatele, uvádí [jméno FO]. Toto vozidlo, že od svého kamaráda [jméno FO] odkoupil. Byla zaslána i smlouva o koupi tohoto vozidla a ohledně toho mu pak chodí od společnosti [jméno žalobkyně] také dopisy k zaplacení dlužné částky, i když stále nedošlo k přepisu vozidla. Dne 22. 2. 2024 podal vysvětlení podle § 61 odst. 1 tr. ř. také [jméno FO], narozený [datum], který uvedl, že se s panem [jméno FO] zná asi tři roky, protože to byl jeho automechanik. Během toho vlastnil vozidlo [značka], které přestalo jezdit. On se jí chtějí zbavit, ovšem [jméno FO] řekl, že jej od něho koupí i jako vrak. Sepsali spolu kupní smlouvu. Dne 13. 9. 2022, kdy tedy prodal toto vozidlo [jméno žalobkyně] reg. značky [SPZ] [jméno FO]. Vozidlo bylo prodáno za částku symbolických 1 000 Kč. Domluvili že p. [jméno FO] vozidlo ekologicky zruší, co si z něj vezme potřebné díly. Vozidlo nepřepisovali, protože na to nebyl čas a také mělo být brzy zrušeno. Den na to, tzn. 14. 9. 2022 u pojišťovny [právnická osoba] zrušil povinné ručení na výše uvedené vozidlo. Poté mu nějaký čas chodili upomínky od [jméno žalobkyně] k uhrazení pojistky na vozidlo [značka]. Tak to šlo až do června 2023, kdy sám kontaktoval [jméno žalobkyně] a obeznámil je se situací, že vozidlo prodal [jméno FO], ovšem vozidlo bylo nepojízdné. Poté, co kvůli osobním důvodům musel vozidlo nechat na pozemku, kde podniká, zhruba lednu 2023 z pozemku zmizelo. On o zmizení automobil z pozemků nic neví, řekl mu to pan [jméno FO], který řekl, že si myslí, že současný majitel pozemku nechal vozidlo buď odtáhnout nebo rozebrat. S panem [jméno FO] tuto situaci řeší asi už půl roku s prodlevami. Nikam se však nedopracovali. Tak došli k závěru, že automobil mohl být odcizen, a proto se rozhodli věc oznámit na policii. Z úředního záznamu ze dne 14. 3. 2024 bylo zjištěno, že opakovaným šetřením v místě bývalé společnosti [právnická osoba] v obci [adresa] bylo zjištěno, že za posledních několik měsíců se v areálu vystřídalo větší množství firem a nájemců. Bylo zjištěno, že z areálu vedou dvě cesty, přitom jedna z cest není monitorována. Druhá se nachází na hlavní cestě u vrátnici. Kamerové záznamy jsou uchovávány 30 dnů. Při komunikaci s vrátným bylo zjištěno, že si není vědom, že by byly poslední dobou z areálu vyváženy nějaké vraky vozidel. Provedeným šetřením v areálu nebyla uvedená vozidla nalezena, ani v přístupových halách a nebylo zjištěno žádného kladného poznatku k jejich nalezení. Provedenou lustrací nebyl zjištěn pohyb vozidel za poslední dva roky. Ani bylo zjištěno nějakého kladného poznatku k jejich nalezení. Dne 14. 3. bylo telefonicky voláno na odstavné parkoviště, kde také nebyla přítomnost vozidel zjištěna. Z rozhodnutí ze dne 14. 3. 2024 bylo zjištěno, že věc byla odložena podle § 74 odst. 3 písm. b) zák. č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

15. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. asi do prosince 2022, nevzpomene si přesně na období. Jeho zaměstnavatel měl v areálu společnosti [právnická osoba] v pronájmu odstavnou plochu, kde zaměstnavatel parkoval kamiony i osobní automobily. Žalovaný zde měl zaparkována svoje vozidla, kdy nejprve využíval tuto možnost přes svého zaměstnavatele. Poté co se zaměstnavatel dostal do finančních problému, sjednal si parkování svých vozidlem se správcem areálu panem [jméno FO] někdy ke konci roku 2022 nebo začátkem roku 2023. Vozidlo [značka] měl v areálu zaparkované asi od podzimu 2021, kdy odkoupil automobil za 1 000 Kč. S panem [jméno FO] měl domluveno, že automobily může v areálu zanechat asi na půl roku za částku 15 000 Kč. Jednalo se o více automobilů, kdy za jeden automobil zaplatil asi 800 Kč. S panem [jméno FO] se domluvili ústně, žádný doklad o zaplacení částky nemá. Má za to, že pan [jméno FO] by toto jejich ujednání popřel. Žalovaný chtěl vozidlo ekologicky zlikvidovat, ale to se mu nepodařilo, vzhledem k tomu, že nemá doklady od vozidla. Z automobilu vymontoval převodovku, jinak věděl, jaké součásti má automobil mát, aby mohl být zlikvidován. Asi měsíc nebo dva poté, co se domluvil na parkování s panem [jméno FO], tak mu zavolala pan [jméno FO], který má dílnu v areálu bývalé společnosti [právnická osoba] a říkal, že auta jsou odvezená. Žalovaný o odvozu nic nevěděl, tak se jel do areálu podívat. Na místě byly pouze střepy od skla, domnívá se že někdo musel přijet a auta naložit a odvézt. Žalovaný žádal o dodání dokladů od automobilu pana [jméno FO] telefonicky. [jméno FO] se různě vymlouval, že je ztratil, že se několikrát stěhovat apod. Od kupní smlouvy neodstoupil bezprostředně poté, co neobdržel doklady od pana [jméno FO] ze známosti s ním a jeho matkou, která mu říkala, že má [jméno FO] pomoct. Nechtěl na pana [jméno FO] moc tlačit. Myslel si, že pan [jméno FO] bude platit povinné ručení na automobil [značka] a on na automobil [značka]. Na tom se s [jméno FO] nedomluvili, nevěděl, že [jméno FO] povinné ručení na automobil [značka] zrušil, jinak by chtěl, aby něco dělali.

16. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákona“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

17. Dle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

18. Dle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

19. Dle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

20. Dle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

21. Dle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

22. Dle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

23. Dle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Tato povinnost vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem.

24. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle cit. zákonných ustanovení, žalobu žalobkyně shledal po právu a jako takové ji vyhověl. Soud vycházel z toho, že vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v předmětné době žalovaný. Žalovaný nabyl vlastnické právo k automobilu [značka] reg. zn. [SPZ] na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s [jméno FO] dne 13. 9. 2022. Následně došlo k odevzdání a převzetí předmětu koupě i zaplacení kupní ceny. Nedošlo k předání dokladů od vozidla, zejména technického průkazu. Doklady vozidla, zejména technický průkaz vozidla je součástí věci, bez které nelze věc řádně používat (nakládat s automobilem), pokud pak tím vznikla vlastníku škoda, lze se domáhat náhrady škody nebo nároků práv z vad (viz. dále). Nepředání dokladů k automobilu nemá vliv na dokonání předání věci. Kupní smlouva uzavřená mezi žalovaným a [jméno FO] se tak stala perfektní. V registru vozidel je zapsán jako vlastník a provozovatel v předmětné době i dosud [jméno FO]. Podle § 4 odst. 2 zákona se vychází pro účely učení osoby povinné k úhradě příspěvku, pokud vozidlo není povinně pojištěno, že vlastníkem a/nebo provozovatelem vozidla je ta osoba, která je zapsána v registru vozidel jako vlastník a/nebo provozovatel. Soud má za to, že jde o vyvratitelnou domněnku tzn. že se předpokládá určitý stav, pokud není prokázáno jinak, zde pokud není jiným způsobem prokázáno vlastnické právo (v těchto případech zejména kupní smlouvou). Zápis v registru vozidel má pouze evidenční charakter, není veřejným seznamem (viz. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Tomu pak odpovídá uvedená úprava § 4 odst. 2 zákona. V tomto případě, pak bylo vlastnické právo žalovaného prokázáno jinak než zápisem v registru vozidel, a to shora uvedenou kupní smlouvou uzavřenou mezi původním vlastníkem [jméno FO] a žalovaným. Žalovaný dále argumentoval tím, že od předmětné kupní smlouvy odstoupil. Odstoupení od smlouvy jakožto následek práva z vadného plnění kupní smlouvy je upraveno v § 2099 a násl. o. z. a v obecné části § 2001 a násl. o. z. Žalovaný odstoupil od kupní smlouvy z důvodu, že mu prodávající nedodal potřebné doklady k automobilu. Podle § 2099 odst. 1 věty poslední o. z. se za vadu považují i vady v dokladech nutných k používání. Vadu v dokladech nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, nýbrž i jejich úplná absence, přičemž nedodání dokladů neznamená, že nedošlo k řádnému dodání věci, k níž se vztahují, nedodání dokladů tak nezakládá prodlení s dodáním (hlavního) předmětu koupě, který byl předán, nýbrž nároky je třeba uplatňovat v režimu práv z vad (ZAPLETAL, Jiří. § 2099 [Vymezení vady věci]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. [hodnota]. Dostupné na beck-online.cz.). Soud má za to, že jde o podstatné porušení smlouvy, které zakládá právo kupujícího na odstoupení od smlouvy podle § 2103 odst. 1 písm. d) o. z. Kupující má vadu věci oznámit včas, jinak pozbývá právo odstoupit od smlouvy (§ 2111 o. z.). V tomto případě prodávající kupujícímu předával automobil bez potřebných dokladů. Z výpovědi žalovaného vyplývá, že zkoušel prodávajícímu volat, aby mu doklady dodal, ale ze známosti i s matkou prodávajícího ho nechtěl příliš urgovat. K samotnému odstoupení od kupní smlouvy došlo až v průběhu tohoto řízení. Soud má za to, že k oznámení vady věci kupujícímu, resp. k odstoupení od kupní smlouvy nedošlo včas. Účinky odstoupení od smlouvy jsou uvedeny v § 2004 o. z., tak že se závazek ruší od počátku. Podle § 2005 odst. 1 věty poslední o. z. odstoupením od smlouvy nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Lze mít za to, že nová právní úprava jednoznačně vyjadřuje záměr, že práva třetích osob nabytá v dobré víře nemají být odstoupením od smlouvy dotčena, a to včetně případných věcněprávních účinků (hovoří se o „právech třetích osob“ obecně). Navazuje se tak na závěry vyslovené ÚS v nálezu Pl. ÚS 78/06, k němuž se přihlásila v podstatě celá odborná obec. K tomu se pak připojuje mimořádně důležité pravidlo § 7, dle něhož se dobrá víra presumuje. Platí tedy, že třetí osoba nemusí svou dobrou víru aktivně prokazovat, aby jí mohla být nabytá práva zachována. Naopak, bylo by třeba prokázat její zlou víru, přičemž pak by bylo zpravidla namístě i souběžné uplatnění dalších důsledků (například neplatnost nabývacího titulu dle § 580 odst. 1). (ŠILHÁN, Josef, SKOČOVSKÝ, Dominik. § 2005 [Rozsah účinků odstoupení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025. Dostupné na beck-online.cz.). Soud má tedy za to, že i kdyby došlo účinně k odstoupení od kupní smlouvy, tak tím nemůže být dotčen nárok žalobkyně. Dále žalovaný argumentoval tím, že mu automobil byl odcizen, a proto by v souladu s § 12 odst. 1 písm. d) zákona, neměl požadovaný příspěvek žalobkyni platit, protože došlo k zániku povinnosti platit povinné pojištění. Soud by k tomu uvedl, že toto ustanovení zákona je velmi strohé a nijak blíže nedefinuje co pojem odcizení znamená. Nápomocně lze použít trestní zákon, který upravuje trestný čin krádež podle § 205, loupež podle § 173 nebo neoprávněné užívání věci podle § 207. Dále pak obdobné skutkové podstaty přestupků dle zákona č. 261/2016 Sb., zákona o přestupcích, zejména proti majetku § 8 odst. 1 a 2. V tomto případě došlo k tomu, že žalovaný měl předmětné vozidlo (přitom šlo o nepojízdný vrak), umístěno na cizím pozemku. Údajně měl sjednáno s osobou, kterou označuje za správce areálu, za úplatu ponechání vozidla na tomto pozemku na dobu asi půl roku. Žalovaný zjistil (nejpozději na začátku roku 2023), že auta z areálu byla odklizena, ale bezprostředně po tomto zjištění neoznámil na policii, že by k nějakému protiprávnímu jednání došlo. To žalovaný učinil až v únoru 2024. Soud má za to, že nejblíže je skutková podstata přestupku – krádeže. Ostatně i jako přestupek mělo být nahlášené jednání žalobcem kvalifikováno podle policie. Co však soud považuje za podstatné je to, že žalovaný údajnou krádež nahlásil až rok poté, co k ní mělo dojít. Podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona, nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile Policie České republiky přijala oznámení o odcizení vozidla. Pokud žalovaný do té doby byl nečinný, byl také povinný povinné pojištění platit a nelze se své povinnosti zprostit zpětně, jak to učinil. Ze všech těchto skutečností má soud za to, že předmětné ustanovení naplněno nebylo. Ještě v ust. § 12 odst. 2 zákona je uvedeno, že pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d). Z uvedeného je zřejmé, že má jít o bezodkladné jednání směřující k evidenci zániku pojištění. V tomto případě sice žalovaný pojistníkem není (ale měl být) a případné kroky měl činit ihned. Žalovaný však nic podstatného neučinil, zřejmě pouze informoval prodávajícího [jméno FO]. Soudu je zřejmé, že postavení žalovaného v situaci, kdy mu prodávající neposkytl doklady od automobilu, a hlavně součinnost při zápisu o změně vlastníka silničního vozidla, je složité. Současná úprava obsahující postup při změně zápisu vlastníka silničního vozidla je uvedena v zák. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Ústavní soud ČR uvedl se ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 114/20, kde bylo rozhodováno o návrhu na zrušení ustanovení § 8a tohoto zákona, že požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Jak tedy z uvedeného vyplývá není právní úprava v rozporu s ústavním pořádkem, nicméně při koupi automobilu je nutné být obezřetný a dbalý svých práv a povinností. Např. v § 2095 o. z. je úprava týkající se předání dokladů k věci a zaplacení kupní ceny. Případným komplikacím se dá tedy předejít tak, že kupující zaplatí kupní cenu současně s předáním dokladů k věci. Případný nedostatek součinnosti prodávajícího při změn zápisu vlastníka v registru vozidel, lze řešit podáním žaloby na určení vlastnického práva u soudu. V této věci však žalovaný plnění svých práv a povinností vyplývající z vlastnického práva k automobilu velice podcenil. Plnění povinností po prodávajícím žalovaný požadoval, ale jak vyplývá z jeho výpovědi, tak nijak výrazně, bral ohled na známost s ním a jeho matkou. Ještě nutno dodat, že z vyjádření žalovaného vyplývá, že se nejednalo o tento jeden automobil, ale že automobilů (zřejmě vraků) měl víc a dodnes platí žalobkyni své dluhy buď ve splátkách nebo exekučně. Situaci začal řešit až poté, co jej žalobkyně vyzývala k zaplacení dlužných částek (nepojištěné období trvalo od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023), a to tak, že oznámil na PČR krádež auta (dne 22. 2. 2024) a také, že od kupní smlouvy odstoupil (dne 25. 7. 2024). Soud má za to, že to činil proto, aby se zprostil své povinnosti stíhající vlastníka automobilu mít vozidlo pojištěno, resp. povinnosti platit žalobkyni příspěvek za nepojištěný automobil. Soud má za to, že zde nejsou prokázány žádné skutečnosti, které by odvrátily nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky. Žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz automobilu (byť šlo o nepojízdný vrak), proto je povinen uhradit za dobu, kdy toto pojištění neměl sjednáno, příspěvek. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku za dobu od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023 tj. za 285 dnů, kdy automobil žalovaného nebyl pojištěn, příspěvek v sazbě 47 Kč za den, tj. 13 395 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3x300 Kč. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a jeho výše vychází z § 2 vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tj. od data následujícího po splatnosti dlužných částek, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 370,82 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 295 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a podání žaloby) tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 14 295 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu (vyjádření ve věci, 2x účast u jednání soudu) ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a jednou po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 861,52 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 3. 2025 náhrada 1 930,76 Kč za 188 ujetých km v částce 1 480,76 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 10. 2025 náhrada 1 930,76 Kč za 188 ujetých km v částce 1 480,76 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 842 Kč ve výši 2 528,82 Kč.

Poučení