9 C 25/2024 - 35

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Petrem Košíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno], Portugalsko proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 4 660 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 4 660 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky a s příslušenstvím ve formě nákladů na uplatnění nároku ve výši 95 EUR se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Tvrzení účastníků 1. Žalobkyně se svým návrhem na zahájení řízení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“) ze dne 30. 10. 2024 domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 660 EUR s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě licenčních smluv ze dne 30. 6. 2020 uzavřených s umělcem [Anonymizováno], vykonává výhradní majetková práva k jeho uměleckým fotografiím. [Anonymizováno] je známý umělec v oblasti výtvarné fotografie proslulý svou prací s živými barvami. Na rozdíl od obecných snímků, které postrádají záměrný umělecký vklad, odráží jeho dílo pečlivý tvůrčí proces včetně studia lokace, kompozice a měnícího se světla během dne a ročních období. Svá práva žalobkyně realizuje tak, že na svých webových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]nabízí autorova díla fotografie a poskytuje k nim výlučně výhradní licence. Žalovaný spravuje webovou stránku [Anonymizováno] na které bez uvedení autorství a bez předchozího souhlasu zveřejnil následující umělecké dílo [Anonymizováno] s názvem „[Anonymizováno]

2. Tím žalovaný porušil autorská práva žalobkyně k této fotografii. Výši svého nároku žalobkyně vyčíslila podle svého veřejně dostupného ceníku na [Anonymizováno], který upravuje cenu za poskytnutí výhradní licence k fotografiím v závislosti na délce jejího trvání, neboť nevýhradní licence poskytovány nejsou. Předmětné dílo bylo na stránkách žalovaného zpřístupněno veřejnosti minimálně od 10. 12. 2021 do 26. 10. 2024, tedy přibližně tři roky, čemuž odpovídá licenční poplatek žalobkyně ve výši 2 330 EUR. V souladu se svým ceníkem žalobkyně k této částce připočetla ještě přirážku ve výši 100 % z důvodu, že u fotografie nebylo uvedeno jméno autora. Kromě částky 4 660 EUR se dále domáhala zaplacení příslušenství ve formě úroku z prodlení a dále ve výši 95 EUR, což je suma, kterou žalobkyně uhradila společnosti [Anonymizováno], jež neoprávněné užití fotografie zdokumentovala.

3. Žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen spolu s odpovědním formulářem C podle nařízení o drobných nárocích dne 9. 1. 2025. Doručení do datové schránky žalovaného bylo vykázáno fikcí.

4. Soud usnesením č. j. 9 C 25/2024-25 ze dne 24. 4. 2025 doručeným žalobkyni společně s Formulářem B podle nařízení o drobných nárocích nazvaným „Žádost soudu o doplnění nebo opravu žalobního formuláře“ dne 30. 4. 2025, žalobkyni podle čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) a ve spojení s čl. 19 nařízení o drobných nárocích a za přiměřené aplikace ustanovení § 118a odst. 1, odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ohledně skutečností podrobněji popsaných v usnesení. Mimo jiné vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně obvyklé ceny licenčního poplatku za užití autorského díla, k němuž podle jejího tvrzení došlo, tedy za umístění fotografie na webu [Anonymizováno] v předmětném období od 10. 12. 2021 do 26. 10. 2024. Soud současně upozornil žalobkyni, že tyto skutečnosti jsou podstatné pro posouzení otázky výše nároku a dále výslovně upozornil žalobkyni na to, že samotný ceník žalobkyně není dokladem o důvodnosti této výše s tím, že navíc tento ceník nebyl žalobkyní ani založen. Soud poučil žalobkyni, že po právní stránce kvalifikuje požadovaný nárok podle tvrzení obsažených v žalobě jako nárok na sankční vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití autorského díla ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), a § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském (dále jen „AZ.“). Tato výše se odvíjí od obvyklé ceny licenčního poplatku (činí jeho dvojnásobek).

5. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 14. 5. 2025 svá žalobní tvrzení a důkazy doplnila. K výši obvyklé licenční odměny za užití chráněného díla žalobkyně toliko upřesnila, že požadovaná kompenzace vychází ze standardní licenční sazby, kterou žalobkyně běžně uplatňuje a která je závislá výhradně na době užití, nikoli na místě ani účelu použití. Tato sazba odráží zavedenou obchodní praxi žalobce a je veřejně dostupná a je tedy dostatečná k prokázání výše obvyklé licenční odměny. Potvrdila, že právním základem jejího nároku je bezdůvodné obohacení podle § 40 AZ, které dává nositeli práv nárok na odměnu ve výši dvojnásobku obvyklé licence v případě neoprávněného užití autorského díla. Dvojnásobek obvyklé licenční odměny (standardního licenčního poplatku žalobkyně za 3 roky užití) je tedy ve výši 4 660 EUR. Na podporu tohoto nároku žalobkyně předložila soudu faktury, které potvrzují konzistentní uplatňování tohoto cenového modelu v reálných obchodních transakcích s jinými klienty. Procesní souvislosti 6. Nejprve se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo v Portugalsku a ve věci je tudíž přítomen mezinárodní prvek soud nejprve zkoumal, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost řídí místem, ve kterém má žalovaný své bydliště nebo sídlo. Protože místo sídla žalovaného je situováno na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné české soudy.

7. Žalobkyně uplatnila svůj nárok v režimu nařízení o drobných nárocích, proto soud postupoval podle tohoto nařízení. V otázkách nařízením přímo neupravených soud postupoval v souladu s čl. 19 předmětného nařízení podle českých procesních předpisů. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1 a 1a nařízení o drobných nárocích rozhodl bez nařízení jednání na základě stranami předložených důkazů, neboť evropské řízení o drobných nárocích je primárně řízením písemným, ústní projednání věci soud nepovažoval za nutné a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala, přičemž žalobkyně v čl. 9.1 svého návrhu na zahájení řízení uvedla, že konání ústního jednání nepožaduje.

8. Pro úplnost soud konstatuje, že v uvedené věci neopomíjí nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2440/19, ze dne 11. 2. 2020, nicméně dospěl k závěru, že závěry přijaté Ústavním soudem v tomto rozhodnutí nejsou aplikovatelné na tento případ s ohledem na odlišný charakter a účel řízení zahájeného žalobkyní podle nařízení o drobných nárocích podle kterého se v dané věci postupuje. Podle čl. 19 nařízení o drobných nárocích má jeho úprava přednost před národní úpravou zakotvenou v o. s. ř. v případě, že upravuje určitou otázku odlišně. Proto má použití čl. 5 odst. 1 ve spojení s odst. 1a a dále čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 7 odst. 1 nařízení o drobných nárocích přednost před aplikací § 115 až §119a o. s. ř. a tuto úpravu obsaženou v o.s.ř. lze tedy aplikovat pouze přiměřeně a pouze tam, kde nařízení o drobných nárocích nestanoví jinak. Nařízení o drobných nárocích stanoví, že nejsou-li informace poskytnuté žalobcem přiměřené nebo dostatečně jasné, umožní mu soud, pokud nárok žalobce není zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná, tento formulář doplnit nebo opravit, popřípadě poskytnout doplňující informace nebo doklady, a to ve lhůtě kterou mu za tím účelem stanoví. Za tím účelem soud použije vzorový formulář B uvedený v příloze II nařízení o drobných nárocích (čl. 4 odst. 4 nařízení o drobných nárocích). Dále nařízení stanoví, že řízení o drobných nárocích je primárně řízením písemným a ústní jednání se nařídí pouze v případě, že o to některá ze stran požádala nebo pokud se soud domnívá, že není možné rozhodnout na základě písemných důkazů (typicky v případě nutnosti provedení svědeckého výslechu apod.) (čl. 5 odst. 1 a odst. 1a nařízení o drobných nárocích). Pro ukončení řízení nařízení o drobných nárocích stanoví, že soud do 30 dnů od obdržení odpovědi žalovaného nebo žalobce ve stanovené lhůtě vydá rozhodnutí. Soud má tedy za to, že žalobkyni umožnil dostatečně srozumitelnou a konkrétní výzvou a poučením ve smyslu jeho usnesení č. j. 9 C 25/2024-25 ze dne 24. 4. 2025 nedostatky skutkových tvrzení a důkazů odstranit a poté, co žalobkyně svá tvrzení (částečně) doplnila, byl souladu s nařízením povinen ve věci rozhodnout. Bylo by v rozporu se zásadou rychlosti, hospodárnosti a účelem písemného řízení o nárocích nízké hodnoty, aby soud žalobkyni opakovaně vyzýval k odstranění přetrvávajících nedostatků žalobního návrhu či za tím účelem dokonce nařizoval nákladné soudní řízení s nutnou účastí tlumočníka. Skutková zjištění soudu a hodnocení důkazů 9. Listinnými důkazy předloženými účastníky byly prokázány tyto skutečnosti.

10. Autorem umělecké fotografie s názvem „[Anonymizováno]”, která je předmětem sporu, je umělec [Anonymizováno] (zjištěno z prohlášení [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2025 a z porovnání původní RAW neupravené verze fotografie a její finální upravené verze zveřejněné na stránkách žalobce [Anonymizováno] )[Anonymizováno] 11. [Anonymizováno] poskytl dne 30. 6. 2020 společnosti [Anonymizováno] výhradní licenci k užívání svých fotografií včetně exkluzivního práva na marketing a sublicenci jím pořízených fotografií, a to včetně fotografií, které budou po podpisu této smlouvy teprve vytvořeny. Za uvedený převod, který smlouvou není časově omezen pak panu [Anonymizováno] náleží licenční poplatek. Společnost [Anonymizováno] poskytla téhož dne obdobou podlicenci žalobci (zjištěno ze Smlouvy ze dne 30. 6. 2020 uzavřené mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ze Smlouvy ze dne 30. 6. 2020 uzavřené [Anonymizováno]

12. Předmětná fotografie byla minimálně ode dne 10. 12. 2021 do 26. 10. 2024 užita zveřejněním na webové stránce [Anonymizováno]/. Jako datum zveřejnění článku s názvem „[právnická osoba]“ na této stránce, jehož součástí je i předmětná fotografie je uvedeno datum 10. 12. 2021. Předmětná fotografie se na této webové stránce nacházela konkrétně ke dni 8. 11. 2021[Anonymizováno]a 26. 10. 2024 (zjištěno z printscreenů zmiňované webové stránky předložených žalobkyní pořízených ke dni 8. 11. 2021 a 26. 11. 2024).

13. O předmětném porušení autorských práv se autor fotografie [Anonymizováno], který zároveň zastává funkci ředitele žalobkyně, dozvěděl dne 1. 11. 2022 (zjištěno z prohlášení [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2025).

14. V souladu s ceníkem žalobkyně je licenční poplatek za udělení výhradní licence k fotografiím stanoven v závislosti na délce jejího trvání, přičemž za období až tři roky činí 2 330 EUR. Užití díla nabyvatelem licence bez uvedení údajů o autorství žalobkyně dle svého ceníku zpoplatňuje 100% příplatkem z licenčního poplatku stanoveného podle délky poskytnutí licence. V souladu s aktuálním ceníkem žalobkyně platným ke dni rozhodování soudu je licenční poplatek za udělení výhradní licence k fotografiím stanoven v závislosti na délce jejího trvání, přičemž za období až tři roky činí 4 660 EUR. Užití díla nabyvatelem licence s uvedením údajů o autorství žalobkyně dle aktuálního ceníku zvýhodňuje slevou ve výši 50 % z licenčního poplatku stanoveného podle délky poskytnutí licence (zjištěno z písemné nedatované verze ceníku žalobkyně ze stránek „[Anonymizováno]“ předloženého žalobkyni a z aktuálního ceníku žalobkyně uvedeného ke dni rozhodování soudu na stránkách [Anonymizováno]).

15. Za exklusivní licenci pro on-line použití fotografie majáku [Anonymizováno] účtuje žalobkyně blíže neupřesněnému zákazníkovi částku ve výši 1 615 EUR za období jednoho roku (zjištěno z faktury FT [Anonymizováno]/124 ze dne 7. 11. 2023 a potvrzení o SEPA platbě ze dne 8. 11. 2023).

16. Za exklusivní licenci pro on-line použití fotografie s názvem nejlepší pohled [Anonymizováno] účtuje žalobkyně blíže neupřesněnému zákazníkovi částku ve výši 2 330 EUR za období tří let roku. Uvedené je dokladováno také dokladem o převodu finančních prostředků (zjištěno z faktury FT [Anonymizováno] ze dne 24. 7. 2023 a potvrzení o SEPA platbě ze dne 3. 8. 2023).

17. Za exklusivní licenci pro on-line použití fotografie Cabo da Roca účtuje blíže neupřesněnému zákazníkovi částku ve výši 2 860 EUR za období pěti let. Uvedené je dokladováno také dokladem o převodu finančních prostředků (zjištěno z faktury FT 2023/122 ze dne 11. 3. 2023 a potvrzení o platbě ze dne 9. 11. 2023).

18. Právní zástupce žalobkyně [jméno FO] upozornil emailovými komunikacemi ze dne 17. 11. 2022, ze dne 18. 11. 2022 a ze dne 6. 12. 2022 zaslanými na adresu [e-mail] žalovaného na porušování práv žalobkyně uveřejněním předmětné fotografie na stránkách www.[Anonymizováno].[Anonymizováno] a vyzval žalovaného k úhradě škody za neoprávněné užívání fotografie a ke sdělení dalších informací podstatných k vyčíslení škody, jakož i upozornil žalovaného na možnost soudního vymáhání práv žalobkyně (zjištěno z emailů i ze dne 17. 11. 2022, ze dne 18. 11. 2022 a ze dne 6. 12. 2022 právního zástupce žalobkyně [jméno FO]).

19. Listinné důkazy, které jsou obsahem spisu, soud hodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

20. Důkazy prokazující autorství k předmětné fotografii pana Nico Trikhause, stejně jako smlouvy prokazující poskytnutí licence společnosti Suminvest Ltd a podlicence žalobkyni hodnotil soud jako věrohodné. Stejně tak hodnotil jako věrohodné snímky webových stránek na jejich zaznamenanou podobu v čase. V tomto ohledu má tedy soud za postavené na jisto, že se fotografie skutečně nacházela od 10. 12. 2021 (datum publikace článku uvedené na stránkách) přinejmenším do 26. 10. 2024 (datum pořízení snímku podoby webových stránek žalobkyní před podáním žaloby) na webové stránce (https://[Anonymizováno] v určitém okamžiku s tím, že za předpokladu „běžného běhu věcí“ tento stav trval i po něm. V tomto konkrétním případě předložení souvislé řady několika zobrazení webových stránek v průběhu trvání protiprávního jednání je plně dostačující k tomu, aby žalobkyně unesla své důkazního břemeno ohledně umístění sporné fotografie na webových stránkách.

21. Následně se tedy soud zabýval otázkou, zda je možné přijmout skutkový závěr žalobkyně o tom, že předmětné webové stránky provozoval žalovaný, který je důležitý pro vyřešení právní otázky pasivní legitimace žalovaného ve sporu. Soud vyšel z prohlášení žalobkyně obsaženého jak v jejím návrhu na zahájení řízení, tak v doplnění žalobního návrhu na výzvu soudu. Žalobkyně (bez dalšího) v návrhu na zahájení řízení konstatovala, že žalovaný spravuje předmětné webové stránky pro své podnikání. Žalobkyně však neuvedla, z jakých konkrétních skutečností tuto skutečnost dovozuje ani k jejímu prokázání nepředložila společně s návrhem žádné důkazy. Soud proto výše citovaným usnesením ze dne 24. 4. 2025 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, z nichž bude patrno, že žalovaný provozoval předmětné internetové stránky [Anonymizováno], na nichž se nacházela od 10. 12. 2021 sporná fotografie, a to v období, kterého se týká žaloba (10. 12. 2021 – 26. 10. 2024). Alternativně byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, z nichž by bylo zřejmé, že umístění fotografie na těchto stránkách lze připisovat k tíži žalovaného, tedy že právě žalovaný neoprávněně užil předmětné autorské dílo. Soud poučil žalobkyni za přiměřeného užití ustanovení § 118a odst. 1-3 o. s. ř. pro písemné řízení o drobných nárocích o tom, že tyto skutečnosti jsou podstatné pro posouzení otázky pasivní věcné legitimace žalovaného, tedy pro posouzení toho, že je to právně žalovaný, a nikoliv jiný subjekt, kdo má případně povinnost plnit. Součástí poučení soudu bylo taktéž upozornění žalobkyně na to, že v případě, kdy výše požadované skutečnosti a důkazy o nich nedoplní, vystavuje se ohledně nich riziku neunesení břemene tvrzení, resp. břemene důkazního a s ním spojeného (dílčího) neúspěchu ve věci. V doplnění žaloby na výzvu soudu žalobkyně pak toliko uvedla, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem předmětných webových stránek. Toto své tvrzení však (opět) nepodložila žádným důkazem. Soud proto zkoumal, zda ze snímků obrazovky předmětných webových stránek předložených žalobkyní či ze samotného obsahu webových stránek dostupných pod odkazy uvedenými žalobkyní v jejich podáních skutečnost, že je žalovaný jejich vlastníkem, provozovatelem nebo správcem nevyplývá. Po důkladném posouzení obsahu předmětných webových stránek soud dospěl k závěru, že z nich nevyplývá skutečnost, že by právě žalovaný byl jejich vlastníkem, provozovatelem či správcem. Na těchto stránkách (ani na snímcích obrazovek předložených žalobkyní) se nevyskytuje název žalovaného, žádný kontakt na žalovaného ani jiná informace, která by předmětné webové stránky mohla spojovat právě s osobou žalovaného. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o pasivní legitimaci žalovaného ve sporu, přestože ji soud zcela konkrétně a srozumitelně vyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání pasivní legitimace žalovaného a upozornil ji na následky nedoplnění těchto tvrzení.

22. Soud v řízení dále posoudil i další listinné důkazy, a to zejména, pokud jde o důkazy, které žalobkyně předložila k prokázání tvrzené obvyklé ceny licence za užití předmětné fotografie ve výši 2 330 EUR. Konkrétně se soud zabýval tím, zda je možné obvyklou cenu licence zjistit ze 3 faktur vystavených žalobkyní jejím blíže nespecifikovaným zákazníkům, souvisejících potvrzení o platbách odměny za poskytnuté licence a z ceníku z webových stránek žalobkyně. Vzhledem k tomu, že měl soud za to, že tyto žalobkyní k návrhu přiložené důkazy nejsou k prokázání obvyklé ceny licence dostačující, vyzval konkrétně a srozumitelně žalobkyni (za přiměřeného užití ustanovení § 118a odst. 1-3 o. s. ř. pro písemné řízení o drobných nárocích), aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně obvyklé ceny licenčního poplatku za užití autorského díla, k němuž podle jejího tvrzení došlo. Soud výslovně upozornil žalobkyni na to, že samotný ceník žalobkyně není dokladem o důvodnosti obvyklé ceny žalobkyně s tím, že navíc tento ceník nebyl žalobkyní ani založen. Žalobkyně sice na výzvu soudu doložila chybějící ceník, nicméně žádná další tvrzení ani důkazy ohledně výše obvyklé ceny licence za umístnění fotografie na internetových stránkách po předmětnou dobu soudu nepředložila.

23. S ohledem na výše uvedené, soud posoudil veškeré žalobkyní navržené důkazy k jejímu tvrzení ohledně obvyklé tržní ceny licence za užití předmětné umělecké fotografie, avšak tato skutková otázka i po posouzení veškerých k tomu žalobkyní označených důkazů zůstala nezjištěna. Žádné další důkazy k tomuto svému tvrzení žalobkyně již nenabídla, přestože byla soudem poučena o následcích takového svého počínání. Důkazy předložené žalobkyní byly sice způsobilé k zodpovězení skutkové otázky o konkrétních subjektivních cenových podmínkách a cenové politice žalobkyně, nebyly však dle názoru soudu dostačující ke zodpovězení skutkové otázky o výši odměny, která by byla obvyklá (nikoliv pouze subjektivně pro samotnou žalobkyni, ale i pro všechny ostatní poskytovatele obdobných licencí jako žalobkyně) za získání licence pro tvrzené užití díla v době neoprávněného nakládání s dílem. Závěr o skutkovém stavu 24. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vykonává výhradní majetková práva k autorově umělecké fotografii s názvem „[Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno].. | [Anonymizováno] [Anonymizováno]”. Tato fotografie byla v období od 10. 12. 2021 přinejmenším do 26. 10. 2024 na webové stránce ([Anonymizováno]://[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/. Zda je žalovaný skutečně provozovatelem, vlastníkem či správcem těchto webových stránek, a tedy i osobou odpovídající za neoprávněné užití díla a pasivně legitimovanou v tomto sporu zůstalo, i přes poučení, které se žalobkyni ze strany soudu dostalo nezodpovězeno. Žalobkyně nabízí poskytnutí výlučně výhradní licence k užití předmětné fotografie až na tři roky za licenční poplatek 2 330 EUR. Obvyklá cena na trhu za poskytnutí licence k obdobné fotografii zůstala, i přes poučení, které se žalobkyni ze strany soudu dostalo, nezjištěna. Právní posouzení věci 25. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

26. Rozhodným právem je podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Nařízení Řím II“) české právo, jakožto právo země, pro které je uplatňována ochrana dotčených práv k duševnímu vlastnictví (lex loci protectionis) a současně podle čl. 8 odst. 2 Nařízení Řím II české právo v otázkách neupravených příslušným aktem ES/EU, jakožto právo země, ve které došlo k porušení jednotného práva duševního vlastnictví ES/EU.

27. Podle § 2 odst. 1 AZ předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

28. Podle § 5 odst. 1 AZ autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.

29. Podle § 6 AZ autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v seznamu předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

30. Podle § 9 odst. 3 AZ nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.

31. Podle § 10 AZ právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl.).

32. Podle § 11 odst. 2 AZ autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.

33. Podle § 12 odst. 1 AZ, má autor právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

34. Podle § 18 odst. 1 AZ sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Podle odst. 2 téhož ustanovení je sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Tímto sdělováním díla veřejnosti je také zpřístupňování díla veřejnosti poskytovatelem služby pro sdílení obsahu online podle § 46 odst. 1, bylo-li dílo nahráno uživatelem takové služby.

35. Podle § 40 odst. 4 AZ právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

36. Podle § 41 věty první AZ domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských.

37. Podle § 2358 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu. K zásahu do autorského práva jeho užitím 38. Pro posouzení nároku žalobkyně je zásadní, že autorské právo je právem absolutní povahy a jako takové působí proti všem (erga omnes). Autorské právo zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11 aut. zák.) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl. aut. zák.). Mezi výlučná majetková práva autora řadí autorský zákon především právo dílo užít. Jiné osoby, než autor mohou toto právo vykonávat jedině za předpokladu, že jim k tomu autor licenční smlouvou poskytne příslušné oprávnění. Autorský zákon ani jiné právní předpisy neuvádějí žádnou definici, která by vyčerpávajícím způsobem vymezila, co vše lze podřadit pod pojem užití autorského díla. Ustanovení § 12 odst. 4 aut. zák. nicméně obsahuje alespoň demonstrativní výčet práv, jejichž výkonem dochází k užití autorského díla a která jsou podrobněji popsána v ustanoveních § 13 až § 23 aut. zák. Jeden ze způsobů užití autorského díla představuje sdělování díla veřejnosti podle § 18 odst. 1 aut. zák., tedy zpřístupňování díla nebo jeho rozmnoženin v nehmotné podobě po drátě nebo bezdrátově, nevyjímaje zpřístupňování díla (jeho nehmotných rozmnoženin) veřejnosti takovým způsobem, že kdokoli má k tomuto dílu přístup z místa a v době, které si zvolí. Sdělováním díla veřejnosti se tak mimo jiné rozumí i zpřístupňování rozmnoženin autorského díla s využitím počítačové (internetové) sítě (§ 18 odst. 2 aut. zák.).

39. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je na základě licenční smlouvy ze dne 30. 6. 2020 nositelkou výlučného oprávnění k užití fotografií, jejichž autorem je [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zároveň bylo prokázáno, že na webových stránkách [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla bez souhlasu žalobkyně v období od 10. 12. 2021 do 26. 10. 2024 zveřejněna fotografie autora s názvem „[Anonymizováno]”. Po právní stránce lze tedy uzavřít, že toto dílo bylo neoprávněně užito tím, že bylo ve smyslu § 18 odst. 2 aut. zák. v nehmotné podobě zpřístupněno veřejnosti způsobem, že k němu kdokoli mohl mít přístup na místě a v čase podle své vlastní volby prostřednictvím internetu. K pasivní legitimaci žalovaného 40. Ve sporném řízení obecně tíží důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalované strany žalobce. Přeneseno do poměrů projednávané věci to znamená, že důkazní břemeno k prokázání, že žalovaný je provozovatelem, vlastníkem či správcem předmětných webových stránek, na kterých došlo k porušení práv žalobkyně, a tedy osobou odpovědnou za neoprávněné užití díla, tížilo žalobkyni. I přes poučení soudu však žalobkyně k prokázání pasivní legitimace žalovaného žádné důkazy neoznačila. S ohledem na skutečnost, že otázka pasivní legitimace žalovaného zůstala v řízení neobjasněna nezbylo než tento stav s ohledem na rozložení důkazních břemen ve sporném řízení připsat na vrub žalobkyni. K nároku žalobkyně a jeho výši 41. Na základě výše uvedeného soud učinil závěr, že na stránkách [Anonymizováno] osoba odpovědná za obsah těchto stránek neoprávněně užila autorské dílo, k němuž žalobkyně vykonává autorská majetková práva. Podle shora citovaného ustanovení § 40 odst. 4 o. z., by tak žalobkyni (pokud by prokázala pasivní legitimaci žalovaného) vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně osoby, jež neoprávněně nakládala s dílem, aniž by k tomu získala potřebnou licenci, a to ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Aby mohla být žalobkyně v rámci uplatnění tohoto svého nároku v řízení úspěšná, bylo na ni, aby prokázala nejen samotné neoprávněné užití autorského díla, pasivní legitimaci žalovaného, ale i obvyklou výši licenční odměny.

42. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení obecně tíží důkazní břemeno k prokázání nejen existence, ale i výše bezdůvodného obohacení žalobce, resp. ochuzeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 552/2022 a ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 32 Cdo 5550/2017). Přeneseno do poměrů projednávané věci to znamená, že důkazní břemeno k prokázání obvyklé výše odměny za poskytnutí licence, resp. jejího dvojnásobku, tížilo žalobkyni. I přes konkrétní a srozumitelné poučení ze stany soudu však žalobkyně k prokázání výše obvyklé odměny žádné relevantní důkazy (typicky např. znalecký posudek nebo důkazy (ceníky, smlouvy, faktury apod.) k prokázání dostatečně širokého vzorku výše odměn dalších poskytovatelů obdobných licencí jako žalobkyně, ze kterých by soud mohl zjistit, jaká je za obdobou licenci „obvyklá“, tzn. na daném trhu běžná průměrná odměna za obdobných podmínek) neoznačila. S ohledem na skutečnost, že tato otázka zůstala tedy v řízení neobjasněna, nezbylo stav „non liquet“ s ohledem na rozložení důkazních břemen v této věci připsat na vrub žalobkyni.

43. Nad rámec výše uvedeného se sluší ještě dodat, že „obvyklou výši“ odměny v žádném případě nelze odvozovat z ceníků, které si vytvořila sama žalobkyně. Obvyklá výše zahrnuje nikoliv ceny jednoho subjektu nýbrž ceny na trhu s obdobnými statky. Pojem obvyklosti je třeba vykládat zejména s ohledem na místo a dobu porušení majetkových práv, podobu a pružnost trhu obdobných statků, celkovou dobu trvání protiprávního stavu a druh licence, který by žalobkyně k nakládání s dílem musela získat. Všechny tyto (typicky znalecké) otázky zůstaly v řízení neobjasněny a žalobkyně k nim žádné důkazy nenavrhla. Pokud by soud přistoupil na argumentaci žalobkyně, otevřel by tak cestu ke zjevně neudržitelnému závěru, kdy by se autor mohl domáhal po tom, kdo bez oprávnění užije jeho dílo, zcela libovolně vysoké částky s odkazem na svůj vlastní „ceník“, aniž by tato částka měla jakoukoliv relevanci k obvyklé tržní ceně obdobných statků. V konkrétním případě sama žalobkyně svůj ceník po podání žaloby výrazně změnila, ceny za jednotlivé druhy licencí k užití fotografií dokonce zdvojnásobila, když ceník uveřejněný na stránkách žalobkyně pod odkazem uvedeným v žalobě v době rozhodování soudu již neodpovídá cenám licencí uvedeným v ceníku předloženém v písemné podobě na výzvu soudu a všechny ceny v aktuálním internetovém ceníku žalobkyně jsou ve dvojnásobné výši.

44. V této souvislosti není bez významu ani to, že po celé řízení bylo ústředním tvrzením žalobkyně, že spornou fotografii byla vždy připravena nabídnout výlučně a pouze zájemci o výhradní licenci. Tím odůvodňovala i na první pohled překvapivě vysokou částku, které se po žalované domáhala. Podle tvrzení žalobkyně pak užitím předmětné fotografie bez licence, byl de facto záměr spočívající v poskytnutí výhradní licence zmařen, neboť v předmětném čase fotografie již byla užita a nebylo ji možno poskytnout v exkluzivním režimu jinému zájemci. Na druhou stranu však žalobkyně vystavuje na svých stránkách fotografie, které je možno si volně stáhnout. Následně pak tyto fotografie vyhledává v prostřední internetu, a v případě, že je objeví, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení s odkazem na svůj vlastní ceník exkluzivních licencí, tvrdíc, že by byla jinak ochotna poskytnout k nim toliko výhradní licenci. Pro pořádek je třeba poznamenat, že z úřední činnosti je soudu známo, že obdobných řízení žalobkyně zahájila jen u zdejšího soudu více.

45. V tomto ohledu se jeví více než přiléhavý právní názor vyjádření v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne z 11. 12. 2013, sp. zn. 19 C 191/2012, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 7-8/2014, podle kterého „vlastník logotypu má dostupnými právními prostředky zajišťovat ochranu svých autorských práv k logotypu. Jestliže tak nečiní a mj. následkem této nečinnosti dojde k tomu, že logotyp využívá větší množství neoprávněných osob, nemůže po těchto osobách žádat bezdůvodné obohacení, které je odvozeno od skutečnosti, že vlastník tento logotyp nabízí výlučně v režimu exkluzivity (a tedy za cenu řádově vyšší než při neexkluzivním nabízení logotypu).“ Není přitom nejmenšího důvodu v případě sporné umělecké fotografie dovozovat závěry odlišné. V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobkyně předmětnou fotografii na svém webu umístila, aniž by ji chránila proti neoprávněnému (např. i nedbalostnímu) užití například vodotiskem či jinými technickými prostředky. I z tohoto důvodu žalobkyni nemohlo vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odvozené od ceny výhradní licence.

46. Pokud jde nicméně o obvyklou výši licence (ať již výhradní či nevýhradní), tu v řízení žalobkyně ani přes konkrétní srozumitelné poučení soudu za přiměřeného užití § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. pro řízení o drobných nárocích neprokázala.

47. Z výše uvedených důvodů neprokázání pasivní legitimace žalovaného a obvyklé výše licence soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. K nákladům řízení 48. Žalobkyně ve sporu úspěšnou nebyla, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení