9 C 250/2025 - 112

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 23 989 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 998 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 991 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,06 Kč za období od 9. 8. 2025 do 26. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 989 Kč od 27. 8. 2025 do 4. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 991 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 588,86 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 26. 8. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“).

2. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že ji lze uzavřít prostřednictvím webových stránek [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci žalobkyně. Zájemce vyplní požadované údaje, poté probíhá automatický schvalovací proces. Je-li žádost schválena, na webových stránkách či v mobilní aplikaci se objeví text smlouvy. Na telefonní číslo uvedené v žádosti je zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu na webových stránkách či v mobilní aplikaci je smlouva uzavřena. Následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti, v daném případě na [e-mail]. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována z kopie dokladů totožnosti, nedošlo-li k jejímu ověření prostřednictvím Bank iD. Žalobkyně ověřuje i majitele účtu. V tomto případě ověřovala žalobkyně totožnost žalovaného i majitele účtu prostřednictvím Bank iD.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumá, zda má žadatel u jiných společností úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Rovněž provádí tzv. credit scoring, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává ukazatele jako věk, rodinný stav a jiné. Dále žalobkyně odkázala na listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ (č. l. 16-17). Soud tuto listinu považuje za součást žalobních tvrzení. Je v ní popsána metodika posuzování úvěruschopnosti, zejména statistický model, jehož výstupem má být pravděpodobnost dodržení závazku ze strany klienta. Žalobní tvrzení obsahují jen informace obecné, nikoli individualizované ve vztahu k žalovanému. Proto soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (č. l. 53), což učinila podáním doručeným 6. 1. 2026 (č. l. 78-82). Kromě odkazu na Metodiku posouzení úvěruschopnosti a Kartu klienta doplnila výpočty limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS) žalovaného i jeho domácnosti s tím, že vychází z nižšího ze dvou uvedených limitů. Při výpočtu MLS žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 40 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, měsíčních splátek uvedených klientem ve výši 12 000 Kč, splátek jiným společnostem z NRKI ve výši 15 643 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 0 Kč, „buffer“ žadatele ve výši 100 Kč a splátky schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč; zbývající MLS žalovaného činí dle tohoto výpočtu 17 889 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 40 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč, splátek jiným společnostem z NRKI ve výši 15 643 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 0 Kč, minimálních výdajů na bydlení ve výši 9 585 Kč, životního minima členů domácnosti ve výši 4 860 Kč a splátky schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč; zbývající MLS domácnosti činí dle tohoto výpočtu 8 404 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že u žalovaného provedla lustraci v NRKI (s výsledkem „klient nalezen, pozitivní vyhodnocení“), ISIR („v registru nenalezen“) a CRIBIS („bez exekuce“). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nenabyla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

4. K samotné smlouvě o úvěru žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem na jeho účet č. [č. účtu] částku 15 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný měl uhradit kromě poskytnuté jistiny též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Dále byly sjednány zpoplatněné volitelné služby, a to expres výplata (výplata do 60 minut od ověření identity klienta) za poplatek 199 Kč, tzv. bezpečná splátka (umožňující dvakrát za trvání smlouvy odložit splatnost splátky o měsíc) za poplatek 99 Kč a SMS servis (informování o každé důležité události prostřednictvím SMS) za poplatek 49 Kč měsíčně. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Úroky byly účtovány ve dnech 1. 5. 2025, 1. 6. 2025 a 27. 6. 2025, vždy pevnou částkou 735 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně dlužné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to ve dnech 1. 2. 2025 a 2. 3. 2025, kdy uhradil vždy 1 Kč. Za toto prodloužení žalobkyně vždy účtuje poplatek ve výši 1 485 Kč uvedený ve smlouvě. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil pouze 2 Kč (dva zmíněné korunové odklady). Žalovaný se dostal do prodlení, žalobkyně jej vyzývala prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalobkyně účtovala žalovanému sjednanou smluvní pokutu za prodlení, a to ve dnech 16. 4. 2025, 5. 5. 2025 a 3. 6. 2025, vždy částkou 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Dále účtovala účelně vynaložené náklady, konkrétně ve dnech 7. 4. 2025, 12. 5. 2025 a 3. 6. 2025, vždy částkou 300 Kč, a dále dne 15. 8. 2025 částkou 130 Kč (zde za zesplatňující dopis), celkem 1 030 Kč. Žalobkyně popsala, jak k těmto nákladům dospěla (rozdělila je do oblastí segmentace a reporting, operátoři, rozvoj a kontrola kvality operátorů a zásadní systémová podpora). Dne 12. 5. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru doporučeným dopisem. Úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni 27. 6. 2025 a žalovaný byl doporučeným dopisem vyzván k úhradě. Posléze mu byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

5. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 2 970 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč – přičemž součet dosud uvedených položek odpovídá částce 23 989 Kč uvedené v petitu návrhu, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,06 Kč za období od 9. 8. 2025 do 26. 8. 2025 (žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 989 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení.

6. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 26. 11. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu ([adresa]; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 11. 12. 2025 (čtvrtek). Vedle toho soud zasílal žalovanému výzvu k vyjádření se k žalobě na další adresy ([adresa]), které jsou předchozími adresami trvalého pobytu žalovaného, ani na nich však žalovaný zásilku nepřevzal a nevyzvedl v úložní době. Předvolání k jednání již bylo žalovanému doručováno postupem dle § 50m o. s. ř. a k doručení fikcí dle odst. 3 zmíněného ustanovení došlo ke dni [datum].

7. Jednání ve věci se konalo [datum] a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (i právního zástupce žalobkyně). Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili (č. l. 90). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalovaného), z nichž zjistil následující:

8. Dle Úvěrové zprávy (č. l. 83-85) měl žalovaný před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně celkem tři existující splátkové úvěry a jeden nesplátkový. Dále bylo pět splátkových odmítnuto, jeden odvolán a pět ukončeno. Zbývající dlužná částka existujících splátkových úvěrů činila 784 454 Kč. Jednalo se o úvěr ze dne 5. 7. 2024 o celkové výši 25 000 Kč s měsíční splátkou 1 462 Kč a sumou zbývajících splátek (k měsíci 11/2024) 30 702 Kč, u nějž nejsou uvedeny splátky po splatnosti; úvěr ze dne 15. 11. 2024 o celkové výši 221 000 Kč s měsíční splátkou 11 690 Kč a sumou zbývajících splátek (k měsíci 11/2024) 561 120 Kč, u nějž nejsou uvedeny splátky po splatnosti (v době vyhotovení zprávy zřejmě nenastala splatnost ani první splátky); a úvěr ze dne[Anonymizováno]12. 5. 2023 o celkové výši 140 000 Kč s měsíční splátkou 2 471 Kč a sumou zbývajících splátek (k měsíci 11/2024) 192 632 Kč, u nějž nejsou uvedeny splátky po splatnosti. Součet tří uvedených měsíčních splátek odpovídá částce 15 623 Kč tvrzené žalobkyní. Jediným nesplátkovým kontraktem je kontokorentní úvěr ze dne 19. 1. 2024 s úvěrovým rámcem 1 000 Kč. Žalovaný v minulosti čerpal další úvěry, která byly dle úvěrové zprávy uhrazeny. Jde o úvěr ze dne 9. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč, ze dne 15. 1. 2024 ve výši 35 000 Kč, ze dne 8. 1. 2024 ve výši 15 000 Kč, ze dne 9. 11. 2023 ve výši 5 000 Kč a ze dne 27. 7. 2022 ve výši 45 000 Kč. V části úvěrové zprávy věnované žádostem je uvedeno, že žalovanému bylo odmítnuto pět žádostí o úvěr v následujících datech: 18. 1. 2024 (celková částka 250 000 Kč), 19. 1. 2024 (celková částka 300 000 Kč), 17. 3. 2024 (celková částka 30 000 Kč), 14. 5. 2024 (celková částka 400 000 Kč) a[Anonymizováno]8. 11. 2024 (celková částka 300 000 Kč).

9. Dle Karty klienta (č. l. 18) potvrzuje Oddělení řízení rizik žalobkyně, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici mimo jiné následující informace sdělené žalovaným: počet dětí (0), zdroj příjmů (zaměstnanec), výše příjmu (40 000 Kč), příjem ostatních členů domácnosti (0 Kč), splátky jiným společnostem (12 000 Kč). Dále byl žalovaný lustrován v ISIR, NRKI a CRIBIS s výsledky, jak byly uvedeny v shora v rekapitulaci žalobních tvrzení.

10. Smluvní dokumentace (č. l. 25-34) sestává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, samotné Úvěrové smlouvy (od č. l. 30v), Splátkového kalendáře a Sazebníku (č. l. 20). Dle Úvěrové smlouvy ze dne [datum] činil úvěr 15 000 Kč, poplatek za jeho poskytnutí 495 Kč, celková částka k úhradě (bez zohlednění doplňkových služeb) 20 640 Kč, byla sjednána doplňková služba [název] výplata za jednorázový poplatek 199 Kč, doplňková služba [název] za 99 Kč měsíčně, poplatek za tzv. korunový odklad splatnosti úvěru činil 1 485 Kč, dále byla sjednána doplňková služba [název] za 49 Kč měsíčně, úvěr měl být uhrazen 24 splátkami splatnými od 1. 2. 2025 do 1. 1. 2027, 1. splátka odpovídá částce 1 467 Kč, 2. až 8. splátka částce 1 508 Kč, 9. až 24. splátka částce 773 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. [č. účtu]. V podpisové části úvěrové smlouvy jsou u jména a příjmení žalovaného uvedeny tyto údaje: IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, SMS kód, telefonní číslo, datum a čas odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem a datum a čas podpisu smlouvy tímto kódem ([datum] v 15:35).

11. Dle sdělení [název banky] ze dne 5. 1. 2026 (č. l. 58) byl žalovaný v období od [datum] do dne podání zprávy jediným majitelem a disponentem s účtem č. [č. účtu] (dále jen „účet žalovaného“)[Anonymizováno]

12. Dle výpisu z účtu žalovaného (č. l. 92-108) byla na účet žalovaného připsána dne [datum] částka 15 000 Kč od žalobkyně s poznámkou pro příjemce: „[Anonymizováno]“ pod variabilním symbolem [var. symbol] (což koresponduje s variabilním symbolem pro platby dle úvěrové smlouvy na č. l. 30v; k provedení této platby předložila žalobkyně opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 21).

13. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 19) uhradil žalovaný celkem 2 Kč (dva tzv. korunové odklady).

14. Dle Výzvy ze dne 12. 5. 2025 (č. l. 24) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 7 545 Kč s upozorněním na zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení do 30 dnů. Doklad k doručení či odeslání této výzvy žalobkyně nepředložila.

15. Dle Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 27. 6. 2025 (č. l. 22) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu dle úvěrové smlouvy ve výši 23 989 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu (č. l. 23) byla výzva zaslána žalovanému dne 30. 6. 2025 na adresu [adresa] (jde o adresu trvalého pobytu žalovaného, ovšem jen do [datum], a o doručovací adresu dle smlouvy o úvěru).

16. Dle Předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 7. 2025 (č. l. 36) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 23 989 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru nejpozději do 14 dnů od odeslání výzvy. Dle poštovního podacího archu (č. l. 35) byla výzva zaslána žalovanému dne 27. 7. 2025 na adresu [adresa].

17. Žalobkyně dále učinila součástí podání ze dne 6. 1. 2026 kopie (výňatky) e-mailových výzev k úhradě (č. l. 80v-82v) ze dnů 3. 4. 2025, 5. 4. 2025, 6. 4. 2025, 21. 5. 2025 a 2. 6. 2025, z nichž se však nepodává, že by byly žalovanému odeslány.

18. Dle vrácené zásilky určené k doručení do vlastních rukou žalovaného (č. l. 48) byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu ([adresa]) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025.

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru; že žalobkyně na základě této smlouvy vyplatila žalovanému na jeho účet dne [datum] částku 15 000 Kč; že žalovaný žalobkyni dosud uhradil 2 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal nečinný); že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací dne 30. 6. 2025 zesplatňující výzvu k úhradě celého úvěru do 14 dnů od odeslání výzvy a dne 27. 7. 2025 na stejnou adresu předžalobní výzvu k plnění; že zásilka zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025. Soud dále zjistil a má za prokázané, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným, jelikož (zejména) nijak nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a informace k příjmům a výdajům neověřovala (viz dále).

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Soud již v rámci rekapitulace tvrzení žalobkyně pod bodem 3 odůvodnění shrnul tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti. Z těchto tvrzení i z provedených důkazů plyne, že žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, z lustrací v dostupných registrech a z výpočtového modelu. Neměla však k dispozici informace o skutečných výdajích žalovaného. Výdaji nejsou míněny jen splátky dluhů, které žalobkyně zmiňovala, ale též výdaje na nájem, energie, dopravu či jakékoli další výdaje žalovaného. O skutečných výdajích (vyjma výdajů na další závazky) není v žalobních tvrzeních ani v žádné z doložených listin ani zmínka. Žalobkyně si vystačila s výpočtovým modelem, do kterého dosazovala údaje o životním minimu či minimálních výdajích na bydlení, které se však mohou od skutečných výdajů zásadně lišit. Nevyžádala si např. výpisy z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru, ačkoli věděla, že žalovaný bankovní účet zřízen má (vyplácela mu na něj úvěr). Ani k příjmové straně rozpočtu žalovaného neměla žalobkyně dostatek informací a podkladů. Soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala. Žalovaný pak již u první splátky využil možnost tzv. korunového odkladu.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud uhradil 2 Kč. Proto mu soud uložil zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč (výrok I).

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 1. 12. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 48). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 1. 12. 2025 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 4. 12. 2025 a od 5. 12. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal žádnou z doložených výzev, jelikož nebylo zjištěno, zda a kdy byly žalovanému doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojití projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona ‚došlá zásilka‘), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), která se shoduje se sazbou uplatněnou v žalobě.

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní pokuty, poplatky, úroky, náklady spojené s uplatněním pohledávky). V neposlední řadě byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 25 311,67 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 267,34 Kč (14 998 + 269,34), tj. 60,32 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 10 044,33 Kč, což odpovídá 39,68 %, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,64 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 038 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Soud neakceptoval jako samostatný úkon podání doručené soudu dne 6. 1. 2026, jelikož tvrzení zde obsažená mohla a měla být součástí žaloby (žalobkyni musí být známo, že otázka řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je v těchto věcech klíčová). Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 2 a. t. činí 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, což soud ověřil v systému ISAS. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 315 Kč (0,21 x 1 500 Kč). Náklady právního zastoupení tak odpovídají celkové částce 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 038 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 2 853 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 20,64 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 588,86 Kč.

37. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení