9 C 252/2022 - 536

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] zastoupený advokátem prof. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o vydání náhradního pozemku - o povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemku jako pozemkové náhrady takto:

Výrok

I. Soud nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků se žalobcem, v tomto znění: Převodce: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] se sídlem [adresa], PSČ: [adresa] a Nabyvatel: [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bytem [adresa] uzavírají tuto Smlouvu o převodu pozemku

I. Státní pozemkový úřad, jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o půdě“), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: a) parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský; b) parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], [adresa], kraj Jihočeský; c) parc. č. [hodnota] nacházejícím se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský; d) parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský; e) parc. č. [hodnota] nacházejícím se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský (dále jen jako „pozemky“). II Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě. Pozemky uvedené v článku I. této smlouvy byly oceněny na částku 339.712,17 Kč (slovy: tři sta třicet devět tisíc sedm set dvanáct korun českých a sedmnáct haléřů). Tyto nároky nabyvatel uplatňuje na základě: - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 24. července 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 25. července 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 28. července 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 30. května 2002 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 30. července 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 28. června 2002 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. srpna 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 7. října 1997 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/98 ze dne 18. prosince 1998 - pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997

III. Převodce převádí na oba nabyvatele nemovitost – pozemky specifikované v článku I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatel je do svého vlastnictví přijímá. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

IV. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že mu je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá tak, jak je uvedeno v článku III. této smlouvy. V.

1. Smluvní strany se dohodly, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy.

2. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu této smlouvy smluvními stranami.

VI. Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašují, že s jejím obsahem souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 176 696,30 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 5. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu pozemku se žalobcem, jejímž předmětem by byly pozemky ve vlastnictví státu parc. č. 838/3, nacházející se v katastr. území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský; parcela č. 1451/1 nacházející se v katastr. území [adresa], obec [adresa], [adresa], kraj Jihočeský; parc. č. [hodnota], nacházející se v katast. území [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský; parc. č. 187/1, nacházející se v k. ú. [adresa], obec [adresa], kraj Jihočeský a parcely č. [hodnota], 2834 a 2756 nacházející se v k. ú. [adresa], obec [adresa].

2. V průběhu řízení vzal žalobce zpět žalobu v části týkající se parcely č. 187/1 v k. ú. [adresa] a parcel č. [hodnota], 2834 a 2756 v k. ú. [adresa]. V této části soud řízení zastavil.

3. Žalobce na místo pozemků, o nichž bylo řízení zastaveno navrhnul, by soud nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků ve vlastnictví žalovaného parc. Č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa] a parc č. [hodnota] v k.ů. [adresa].

4. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce je jediným právním nástupcem svého otce [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 20. července 2012, které téhož dne nabylo právní moci. Tímto také došlo k tomu, že se žalobce stal právním nástupcem oprávněné osoby, paní [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bytem [adresa], PSČ: [adresa], které pozemkový úřad podle zákona o půdě přiznal níže popsanými rozhodnutími v bodech II.1 až II.11 tohoto podání nárok na náhrady dle zákona o půdě. [jméno FO] svou závětí odkázala otci žalobce část nároků z rozhodnutí, které jsou dále blíže popsány, což vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 12. června 2006. Dle předmětných dědických usnesení [jméno FO] (žalobci) náleží 45/100 nároků dle zákona o půdě z níže popsaných rozhodnutí.

5. Vedle výše uvedeného [jméno FO] smluvně převedla částečné peněžní nároky na poskytnutí náhrad dle níže popsaných rozhodnutí pozemkového úřadu v částce 1 662 509,37 Kč na děda žalobce, [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2003. Touto smlouvou však došlo k postoupení jen části pohledávky na peněžité plnění [jméno FO] vůči [právnická osoba] ČR, když pouze tato část byla v době uzavření postupní smlouvy mezi [jméno FO] a [právnická osoba] ČR tímto uznána jako hodnota nároků [jméno FO]. Tato pohledávka pak přešla na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 9. prosince 2005 na otce žalobce, [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. 6. [jméno FO] nárokovala společně s dalšími oprávněnými osobami z níže popsaných rozhodnutí vůči [právnická osoba] ČR ocenění těchto nároků mnohem vyšší, než bylo ocenění učiněné ze strany [právnická osoba]. Proto se ihned po postoupení nároků v celkové hodnotě 3 325 018,75 Kč, na [jméno FO] a [jméno FO] (děda žalobce), společně s dalšími oprávněnými osobami domáhala řádného ocenění těchto nároků. Zůstatková hodnota těchto nároků (tj. co do výše, která nebyla do dnešního dne žalovaným uznána a správně oceněna) pak na základě výše popsaných dědických usnesení přešla na žalobce, a to co do velikosti 45/100 z všech nároků založených níže popsanými rozhodnutími, když tyto právě co do náležely [jméno FO]. Žalobce nezískal od žalovaného žádnou peněžitou náhradu za nároky z rozhodnutí popsaných níže, neboť žalovaný opakovaně a dlouhodobě odmítá nároky žalobce ocenit v zákonné výši, tj. ocenit protiprávně odejmuté pozemky jako pozemky stavební. To je také důvod, proč se žalobce obrací s touto žalobou k nadepsanému soudu.

7. Ohledně oprávněnosti nároku žalobce a k námitkám žalovaného k tomu, že jeho nárok není dán žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která stanovuje, že v případě postoupení restitučního nároku, kdy došlo k postoupení nároku mezi osobami v postavení osob blízkých k prekluzi restitučního nároku nedochází. V tomto ohledu žalobce poukazoval např. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. [spisová značka]. a dále např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce rovněž poukazoval na skutečnost, že z uvedeného východiska vychází rovněž i právní úprava ustanovení § 13 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 75/2012 Sb., kterým byl do ustanovení § 13 zákona o půdě doplněn uvedený odstavec 8, z něhož v žalobě cituje.

8. Žalobce je přesvědčen, že se ani na část restitučních nároků plynoucích z rozhodnutí ve výši 1 662 507,73 Kč, kterou nabyl jeho předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. června 2003 se účinky tzv. první restituční tečky nevztahují.

9. Výš uvedené závěry žalobce jsou přitom zcela v souladu se závěry Krajského soudu v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], který fakticky vyhověl žalobě žalobce, když v rámci posouzení oprávněnosti nároku žalobce mimo jiné dospěl k závěru, že z provedeného dokazování je třeba dovodit, že s ohledem na vztah, který panoval mezi právním předchůdcem žalobce ([jméno FO] nar. 25. dubna 1930) a paní [jméno FO], nelze na postoupení části nároku na právního předchůdce žalobce vztahovat následky tzv. první restituční tečky. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný dovolání, o kterém rozhodoval Nejvyšší soud v rámci rozsudku ze dne 30. srpna 2023, č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud pak dovolání žalovaného (s výjimkou otázky vydání jednoho z náhradních pozemků a souvisejícího výroku o nákladech řízení) odmítl, když ohledně otázky posouzení následků postoupení části restitučního nároku na právního předchůdce žalobce dal zcela za pravdu jak žalobci, tak i Krajskému soudu v Plzni. Žalobce má s ohledem na výše uvedené za to, že otázku jeho aktivní legitimace je tímto nutno považovat za v zásadě vyřešenou, když skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován, resp. že mu svědčí právo na poskytnutí náhrady i za část nároků, která na jeho předchůdce přešla z postupní smlouvy, byla posouzena výslovně Nejvyšším soudem, který potvrdil předchozí tvrzení a argumentaci žalobce. V tomto ohledu si žalobce dovoluje poukázat na skutečnost, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je dáno legitimní očekávání žalobce, že soudy budou v jeho věci rozhodovat o stejných otázkách zásadně totožně a neodchýlí se při rozhodování o zcela totožných předběžných otázkách od předchozích rozhodnutí obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu). V tomto ohledu žalobce poukazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2008, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/07. Žalobce tak má za to, že s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2023, č. j. [spisová značka] má být otázka aktivní legitimace žalobce ohledně části nároku, kterou jeho předchůdce nabyl postupní smlouvou, posouzena zásadně shodně jako ve fakticky stejném řízení ohledně žaloby žalobce, v jehož rámci byl vydán i uvedený rozsudek Nejvyššího soudu. Uvedená skutečnost přitom dle předchozích závěrů nemá vliv na existenci restitučního nároku žalobce. Nárok č. [hodnota] 10. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 24. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území [adresa]: pozemku č. kat. [Anonymizováno] – role o výměře 21.446 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy ze dne 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění obytnými domy a komunikacemi nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (srov. ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 24. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán uvedený pozemek a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) doposud v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že předmětný pozemek již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako pozemek stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě[footnoteRef:1]). Výše nároku žalobce tak měla být oceněna na částku 1 206 337,50 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 18/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], 171/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, jeho využití bylo plánováno pro objekty bytové a občanské výstavby a komunikace (nevybarvené objekty) a pro plochy s nimi funkčně související – zahrady (světlezelená barva). Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. [1: ] Nárok č. [hodnota] 11. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 25. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území [adresa]: pozemku č. kat. [Anonymizováno] – role o výměře 25.045 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX a z 4. února 1953 zn. [Anonymizováno]-14-19.12.52 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění obytnými domy a komunikacemi (zčásti je zde zeleň v zástavbě) nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 25. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán pozemek uvedený v odstavci 9 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že velká část předmětného pozemku již byla v době jeho přechodu na stát určena k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měla být část tohoto pozemku oceněna jako stavební, tj. cenou 250,- Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být oceněna na částku 1 130 343,75 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 22/15-[Anonymizováno] ze dne 28. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], [Anonymizováno]/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, převážná část pozemku je vybarvena světlezelenou a žlutou barvou – tyto části byly určeny pro výstavbu objektů a komunikací včetně ploch funkčně souvisejících. Celková plocha určená k zástavbě byla znalcem odměřena z katastrální mapy a činí 20.095 m2. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek v této části ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 12. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 28. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území [adresa]: zbytku pozemku č. kat. 354 – role o výměře 32.308 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX a z 4. 2. 1953 zn. 611-14-19.12.52 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění obytnými domy a komunikacemi (zčásti je zde zeleň v zástavbě) nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 28. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán pozemek uvedený v odstavci 13 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že předmětný pozemek již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250,- Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 1 817 325 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 23/15-[Anonymizováno] ze dne 28. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], 171/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, převážná část pozemku je vybarvena světlezelenou a žlutou barvou – tyto části byly určeny pro výstavbu objektů a komunikací včetně ploch funkčně souvisejících. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 13. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemky v katastrálního území [adresa]: pozemku č. kat. 346 – role o výměře 6.591 m, zbytku pozemku č. kat. 393 – role o výměře 10.715 m2. Předmětné pozemky byly na čs. stát převedeny výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jejich zastavění obytnými domy a komunikacemi (z části je zde zeleň v zástavbě) nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tyto pozemky možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 17 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že pozemek č. kat. [Anonymizováno] již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250,- Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla tak měla být stanovena ve výši 602 718,75 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 19/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], 171/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, jeho využití bylo plánováno pro objekty bytové a občanské výstavby a komunikace (objekty vybarvené červeně a nevybarvené objekty) a pro plochy s nimi funkčně související – zahrady (světlezelená barva). Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 14. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 30. května 2002 přiznána náhrada za následující pozemky v katastrálním území [adresa]: pozemku parc. č. [hodnota] – pastviny o výměře 200 m, pozemku parc. č. [hodnota] – louky o výměře 246 m2. Předmětné pozemky byly na čs. stát převedeny výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jejich zastavění komunikacemi a z důvodu, že slouží jako manipulační plocha bezprostředně související se stavebními objekty areálu [právnická osoba]., nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tyto pozemky možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 17, popřípadě podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Okamžik, kdy bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 30. května 2002, však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 27 podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 17 nebo § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že pozemek parc. č. [hodnota] již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 13 837,50 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 20/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], 171/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, jeho využití bylo plánováno pro těleso dráhy a komunikace. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 15. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 30. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území [adresa]: pozemku č. kat. [Anonymizováno] – role o výměře 12.886 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění obytnými domy a komunikacemi (zčásti je zde zeleň v zástavbě) nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 30. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán pozemek uvedený v odstavci 25 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že předmětný pozemek již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250,- Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 724 837,50 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 16/15-[Anonymizováno] ze dne 10. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], [Anonymizováno]/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 se jedná o pozemek určený k zastavění domy, komunikacemi a pro zahrady. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 16. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 28. června 2002 přiznána náhrada za následující pozemky v katastrálním území [adresa]: pozemku parc. č. [hodnota] – pastviny o výměře 1.041 m, pozemku parc. č. [hodnota] – role o výměře 1.244 m2 a pozemku parc. č. [hodnota] – role o výměře 29 m2. Předmětné pozemky byly na čs. stát převedeny výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jejich zastavění komunikacemi a objektem technické vybavenosti a dále z důvodu, že slouží jako manipulační plocha bezprostředně související se stavebními objekty areálu [právnická osoba]. a dále slouží jako zeleň v zástavbě a ostatní plocha nezbytně nutné k provozu obytných objektů, nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tyto pozemky možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 17, popřípadě podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Okamžik, kdy bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 28. června 2002, však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 29 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 17 nebo § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že pozemky, které mu byly bez náhrady odejmuty a které jsou uvedeny v rozhodnutí popsaném v předchozím odstavci této žaloby, již byly v době jeho přechodu na stát určen k zastavění komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měly být tyto pozemky oceněny jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 130 162,50 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 17/15-[Anonymizováno] ze dne 10. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a[Anonymizováno]zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], [Anonymizováno]/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 byly oceňované pozemky určeny pro komunikace. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemky ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 17. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. srpna 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v kat. území [adresa]: zbytku pozemku č. kat. 178 – role o výměře 1.939 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX a z 4. února 1953 zn. 611-14-19.12.52 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. srpna 1997 nabylo právní moci dne 15. října 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán pozemek uvedený v odstavci 33 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že nevydaný pozemek již byl v době jeho přechodu na stát určen k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 109 068,75 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 30/15-[Anonymizováno] ze dne 13. března 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XIX – ([adresa]) s přilehlou částí území Prahy XVIII – ([adresa] XIX – ([adresa]), 181/a v měř. 1:[Anonymizováno] ze dne 19. září 1938 nebyl pozemek určen pro zemědělskou výrobu, plocha nevydaného pozemku je vybarvena světlezelenou barvou s vyznačenými stavebními objekty. Tyto části byly určeny pro výstavbu objektů a komunikací včetně ploch funkčně souvisejících (zahrad). Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 18. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 7. října 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území [adresa]: zbytku pozemku č. kat. 291 – louky o výměře 13.239 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ 2109/97 ze dne 7. října 1997 nabylo právní moci dne 24. listopadu 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebude vydán pozemek uvedený v odstavci 37 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že nevydaný pozemek byl v době jeho přechodu na stát zastavěn zahrádkářskou kolonií, tedy fakticky sloužil jako pozemek stavební. Z tohoto důvodu tak měl být tento pozemek oceněn jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 744 693,75 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 31/15-[Anonymizováno] ze dne 13. března 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] (s ohledem na fakt, že žalobci doposud nebylo do podání žaloby zaplaceno ničeho). Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že ke dni ocenění byla nevydaná část pozemku zastavěna zahrádkářskou kolonií a z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemek ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 19. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/98 ze dne 18. prosince 1998 přiznána náhrada za následující pozemky v katastrálním území [adresa]: pozemku parc. č. [hodnota] – role o výměře 4.521 m, zbytku pozemku parc. č. [hodnota] – role o výměře 42.649 m2, zbytku pozemku parc. č. [hodnota] – role o výměře 6.124 m2. Předmětné pozemky byly na čs. stát převedeny výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jejich zastavění areálem strahovského stadionu a komunikacemi, nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tyto pozemky možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 17, popřípadě podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/98 ze dne 18. prosince 1998 nabylo právní moci dne 26. února 1999. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 41 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce totiž s oceněním jeho nároku nesouhlasí, což také žalovanému opakovaně sdělil a domáhal se jeho přecenění, neboť má za to, že pozemky, které mu byly bez náhrady odejmuty a které jsou uvedeny v rozhodnutí popsaném v předchozím odstavci této žaloby, již byly v době jejich přechodu na stát dotčeny výstavbou sportovišť v sousedství strahovského stadionu (s výjimkou pozemku parc. č. [hodnota]). Z tohoto důvodu tak měly být tyto pozemky oceněny jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobce tak měla být stanovena ve výši 2 653.312,50 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že dle schváleného Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], 171/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937 nebyly pozemky určeny pro zemědělskou výrobu. Podle leteckého snímku území z roku 1952 byly pozemky dotčeny výstavbou sportovišť v sousedství strahovského stadionu. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemky ocenil jako stavební. Skutečnost, že žalobci odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební Skutečnost, že žalobci odňatý pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, již byla několikrát potvrzena pravomocnými soudními rozhodnutími, jak je podrobně popsáno v odst. 7 až 9 této žaloby, žalovaný však přesto restituční nárok žalobce neuznává. Nárok č. [hodnota] 20. [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemky v katastrálním území [adresa]: pozemku č. kat. [Anonymizováno] – role o výměře 1.185 m2, zbytku pozemku č. kat. [Anonymizováno] – zahrady o výměře 22.615 m. Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy z 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX a ze 4. února 1952 zn. [Anonymizováno]-14-19.12.52 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní [jméno FO] nárok na vydání těchto pozemků, které jí však z důvodu jejich zastavění nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (viz ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že [jméno FO] nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 45 tohoto podání a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby. Tuto výzvu paní [jméno FO] učinila ihned po vydání dotčeného rozhodnutí, avšak dosud jí, popř. jejímu právnímu nástupci, náhradní pozemek poskytnut nebyl. K uspokojení tohoto nároku žalobce (tedy 45/100 původního nároku [jméno FO]) přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Výše nároku žalobce by tak měla dle ocenění [právnická osoba] (předchůdce žalovaného) ke dni podání žaloby činit 1.416.518,50 Kč.

21. Žalobce s oceněním výše popsaných nároků provedeným žalovaným nesouhlasil (s výjimkou nároku 11), neboť má za to, že výše popsané pozemky, který mu nebyly vydány, mají být oceněny jako pozemky stavební. S touto žádostí o přecenění se pak žalobce, případně i jeho právní předchůdce, opakovaně obraceli na žalovaného (případně jeho předchůdce [právnická osoba]) a zároveň také žalovanému společně s dalšími oprávněnými osobami z výše popsaných rozhodnutí předložili příslušné podklady, které si opatřili vlastním úsilím a vlastním nákladem. Žalobci a dalším oprávněným osobám pak nezbylo nic jiného než se pokusit dohledat další relevantní podklady, na jejichž základě by zvrátili výše popsané sdělení [právnická osoba] ČR. To se jim podařilo v roce 2010, kdy jim Úřad pro rozvoj hl. m. Prahy poskytl regulační a zastavovací plán pro území [adresa]. Z těchto podkladů, které jsou mj. také podkladem pro žalobcem předkládané znalecké posudky, přitom vyplývá, že předmětné pozemky byly určeny k zastavění již v době vyvlastnění. Tyto podklady předložil žalobce s dalšími oprávněnými osobami [právnická osoba] ČR dopisem ze dne 20. září 2010. Odpověď [právnická osoba] ČR je pak datována dnem 9. března 2011, jímž [právnická osoba] ČR odmítá přecenit nároky oprávněných osob. Rozdíl mezi částkou, která byla žalobci jako náhrada z výše popsaných rozhodnutí přiznána a vypořádána na základě uvedených rozsudků (8 967 117,41 Kč) a výše náhrady, která by měla žalobci dle výše popsaných rozhodnutí náležet (10 549 156 Kč), a to rovněž v souladu se závěry uvedených rozsudků, tak činí částku 1 342 420,55 Kč.

22. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nesprávně stanovil hodnotu ocenění jeho nároků na vydání náhradních pozemků, když nevzal v úvahu, že v době vyvlastnění předmětných nemovitostí, tj.

22. února 1952, byly tyto určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací (případně již na nich stavby umístěny byly), tedy že pozemky měly v době přechodu na čs. stát charakter pozemků stavebních ve smyslu ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě. Již ke dni 22. února 1952, kdy výše popsané pozemky přešly na čs. stát, je třeba na předmětné pozemky hledět jako na pozemky určené pro stavbu, za které náleží žalobcům jako oprávněným osobám náhrada ve výši 250 Kč za 1 m2 (ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 a ustanovení § 28a zákona o půdě) jako za pozemky určené pro stavbu (ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), a to z důvodů výše podrobně popsaných. Je přitom irelevantní, že nevydané pozemky byly ke dni 22. února 1952 stále vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, neboť za ně náleží náhrada jako za pozemky určené pro stavbu. Tyto závěry žalobců (ve vztahu k poskytnutí náhrady za nevydané pozemky) se přitom opírají o závěry Nejvyššího soudu, který se ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne 7. října 2010, sp. zn. [spisová značka], dále též usnesení ze dne 9. října 2013, sp. zn. [spisová značka] či rozsudek ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. [spisová značka]) zcela přidržel výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. července 2004, sp. zn. IV. ÚS [Anonymizováno]/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. [hodnota] svazek 34, str. 35.

23. Ke změně konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR dochází až v roce 2009, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. [spisová značka], ve věci žalobce [jméno FO] proti žalovanému PF ČR. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR přiklání k judikatuře Ústavního soudu a jednoznačně připouští možnost, aby se oprávněné osoby cestou soudní žaloby domáhaly po PF ČR nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, a to jako náhradních pozemků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě.

24. Shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ČR vychází mimo jiné z výše citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 4. března 2004, III. ÚS 495/02, www.nalus.usoud.cz, ve kterém Ústavní soud připustil možnost oprávněné osoby, aby se domáhala vydání konkrétních náhradních pozemků. Tento nález Ústavního soudu výslovně uvádí, že převod náhradních pozemků není rozhodováním ve správním řízení a že vztah mezi PF ČR, resp. nyní Státním pozemkovým úřadem a oprávněnou osobou není vztahem mocenským. Ústavní soud tento vztah charakterizuje rovností obou subjektů v rovině soukromoprávní s důrazem na to, že se jedná o vztah dlužníka a věřitele. Zákon o půdě stanoví Státnímu pozemkovému úřadu povinnost uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, avšak nestanoví prostředky, jimiž se má věřitel jejího uzavření domoci. Z tohoto důvodu platí obecný režim, kdy podle ustanovené § 161 odst. 3. občanského soudního řádu je možno projev vůle nahradit pravomocným rozsudkem soudu. Tento výklad Ústavní soud potvrdil v nálezu ze dne 13. prosince 2005, Pl. ÚS 6/05, www.nalus.usoud.cz. Z toho nálezu také vyplývá, že na originální nároky restituentů (jako je nárok žalobce) se nevztahuje tzv. restituční tečka. Žalobce pro úplnost poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 4139/16 ze dne

18. července 2017. V intencích těchto nálezů Ústavního soudu rozhodoval i Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 30. listopadu 2007, sp. zn. [spisová značka], ve kterém připouští vydávání pozemků i mimo rámec veřejných nabídek Státního pozemkového úřadu, a to opět v kontextu individuálního přístupu k jednotlivým případům, když takový postup vyžaduje, aby postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce byl liknavý. Jak vyšší soudní autority opakovaně konstatovaly, pokud stát nebyl schopen uspokojit restituční nárok původní oprávněné osoby (která se uspokojení svých práv ani nedožila) a nárok není po mnoha letech uspokojen dodnes, je hodnocení takového postupu státu jako „liknavého“ ještě značně zdrženlivé.

25. Za liknavý a svévolný postup žalovaného pak ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu opakovaně považuje situaci, kdy žalovaný nesprávně ocenil oprávněné osobě nevydané pozemky, čímž fakticky znemožnil plné uspokojení nároku oprávněné osoby. Žalobce v tomto ohledu poukázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že za liknavý postup je možné bez dalšího považovat rovněž i situaci, kdy žalovaný odmítá správně ocenit pozemky oprávněných osob. Nejvyšší soud pak problematiku liknavého přístupu žalovaného k oprávněným osobám spočívající v nesprávném ocenění jejich nároku shrnul ve svém usnesení ze dne 12. června 2018, sp. zn. [spisová značka]. Rovněž lze poukázat na nedávné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2020, sp. zn. [spisová značka]. nebo na zcela recentní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2021, sp. zn. [spisová značka]. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že je dána pravomoc a příslušnost obecných soudů nahradit projev vůle žalovaného k vydání náhradních pozemků oprávněné osobě.

26. Žalobce je přesvědčen, že shora popsaná judikatura vyšších soudních autorit je zcela aplikovatelná též na jeho případ. Ze skutečností, které žalobce uvádí v článku II. a IV. této žaloby, vyplývá, že žalovanému trvá více jak 20 let, než žalobci vůbec umožní dosažení odpovídající náhrady, přestože v případě jiných oprávněných osob z totožných rozhodnutí o odnětí náhradních pozemků již bylo pravomocně rozhodnuto o výši restitučního nároku a žalovaný si tak musí být vědom skutečnosti, že eviduje restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Dosud není postavena na jisto otázka výše jeho nároku, když žalovaný opakovaně vůči žalobci v tomto ohledu odmítá dostát své povinnosti poskytnout žalobci náhradu ve správné výši, čímž žalobce poškozuje, a i přes veškeré úsilí žalobce, které tento několik let neúspěšně vyvíjí, mu upírá náhradu v takové výši, která mu skutečně náleží. Nadto, v nabídkách nabízené pozemky jsou mnohdy již nedostatečné z hlediska jejich vhodnosti, a tedy jejich schopnosti nahradit pozemky žalobci, resp. jeho právním předchůdcům, zabavené jsou minimální. V prvé řadě však je žalobci upírána možnost svůj nárok náležitě uplatnit v odpovídající výši, a tedy se ani nemůže veřejných nabídek účastnit.

27. Žalobce má rovněž za to, že jím zvolené náhradní pozemky jsou na něj převoditelné, když prokázal, že žalobcem namítané překážky převoditelnosti ve skutečnosti žádné překážky převoditelnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“) ani dle judikatury nezakládají.

28. K pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 v k. ú. [adresa]. Žalovaný v průběhu řízení namítal, že tento pozemek je na žalobce nepřevoditelný z důvodu, že se na tomto pozemku nachází cesta, přes kterou vede jediný přístup k nemovitostem, na kterých se nachází stavby. Žalobce s tímto tvrzením žalovaného nesouhlasí, když tato tvrzení žalovaného byla vyvrácena v rámci ohledání předmětných pozemků, když sám předseda senátu na ohledání přijel po cestě, která se nachází na zcela jiném pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 v katastrálním území [adresa], přičemž i dle způsobu využití tohoto pozemku se jedná o ostatní komunikaci (na rozdíl od pozemku požadovaného žalobcem). Žalobce nadto poukazuje na skutečnost, že jak vyplynulo z ohledání předmětného pozemku, na tomto pozemku se žádná cesta ve smyslu jakkoli zpevněné komunikace vůbec nenachází, když se muže jednat maximálně o vyjeté koleje na travní ploše. Z této skutečnosti však nelze dovodit, že se na pozemku nachází cesta, veřejná komunikace či jakákoliv nezbytná cesta, když v průběhu místního šetření vyšlo najevo, že přístup k nemovitostem vede přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/2 v katastrálním území [adresa]. Při místním šetření bylo zjištěno, že příjezdová cesta k těmto objektům vede z jižního směru od obce [adresa], neboť cesta ze severního směru od obce [adresa] je osobním automobilem takřka nesjízdná. Z vyjádření vlastníků těchto objektů, které žalované soudu doložila, vyplývá, že označenou parcelu [Anonymizováno]/1 tito k přístupu ke svým pozemkům potřebují, neboť pozemek, který má sloužit jako přístupová cesta k těmto nemovitostem (parc. č. [Anonymizováno]/2) je při nepřízni počasí neprůjezdný, a proto využívají spíše parcelu [Anonymizováno]/1, a navíc je tento pozemek ve vlastnictví soukromé společnosti, která cestu neudržuje. Absolutně neprůjezdná je pak tato cesta v části mezi objekty ev. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Dále bylo zjištěno, že do této oblasti není zaveden veřejný vodovod. Jediný zdroj pitné vody pro vlastníky uvedených rekreačních objektů představují studny, které byly historicky ke každému z těchto domů vybudovány. Zatímco většina rekreačních objektů má studnu na jiném pozemku, tak studna, která patří k domu ev. č. [hodnota] se nachází právě na žalobcem požadovaném pozemku [Anonymizováno]/1. Tato studna byla zbudována již před rokem 1900 a neodmyslitelně k tomuto stavení patří a společně s jejím nejbližším okolím tvoří s tímto stavením funkční celek. Žalovaný ani nepředložil jakýkoli právní titul k tomu, aby mohl být předmětný pozemek takto využit. Nelze opomenout, že zřízení tzv. nezbytné cesty dle ustanovení § 1032 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že tuto není možné zřídit žádá-li se jen za účelem pohodlnějšího spojení. Žalobce pak rovněž uvádí, že tvrzení žalovaného (pouze podpořená osobami, které zjevně užívají předmětný pozemek bez jakéhokoli právního titulu) o tom, že by změna vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 v katastrálním území [adresa] měla vést ke zhoršení postavení třetích osob, je ryzí spekulací. Ostatně uvedený argument nemůže obstát již z důvodu, že dle výpisu z registru půdy (LPIS) žalovaný předmětný pozemek pronajímá panu Jiřímu Jandovi, a to pro zemědělské účely. Tvrzení žalovaného, že v případě vydání tohoto pozemku žalobce začne omezovat vlastníky sousedních nemovitostí je nejenom spekulativní, ale jedná se o tvrzení zcela nekorektní, proti kterému se žalobce důrazně ohrazuje. Ostatně žalobce je oprávněnou osobou, které již v minulosti byly vydány náhradní pozemky v nemalém množství, žalobce nikdy v minulosti žádnou osobu výkonem vlastnického práva k nabytým pozemkům nijak na právech nezkrátil – žalovaný ostatně toto ani netvrdí, pouze nekorektně a ryze spekulativně předpokládá, že žalobce se bude určitým způsobem chovat, ač pro to nemá jediný důkaz či indicii. Žalobce má s ohledem na shora uvedené za to, že v průběhu nadepsaného řízení bylo prokázáno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1 v katastrálním území [adresa] je vhodný náhradní pozemek k převodu na žalobce.

29. K pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa]. Žalovaný tento pozemek považuje za nepřevoditelný, jelikož se na něm nachází část rybníka, když opakovaně v průběhu nadepsaného řízení namítal, že převodem tohoto pozemku by mohlo dojít k zásahu do práva třetí osoby, jelikož žalobce by mohl této skutečnosti zneužívat a klást na něj nepřiměřené požadavky na kompenzaci za využívání části jejího pozemku. Žalobce s v průběhu nadepsaného řízení opakovaně ohrazoval proti ničím nepodloženým a ryze spekulativním tvrzením žalovaného o tom, že by měl v případě převodu předmětného pozemku jakkoli zneužívat svá práva. Pro uvedené tvrzení žalovaný nepředložil jediný důkaz a pouze žalobce neoprávněně obviňoval z něčeho, pro co nemá žalovaný jediný důkaz. Nadto žalobce zdůrazňoval, že je právně zcela bezvýznamné, kdo je v daném případě vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa] ve vztahu k rybníku, který se na pozemku nachází, když pouhou změnou v osobě vlastníka nejsou jakkoli dotčena práva osoby, která pozemek užívá, pokud existuje právní titul k takovému užívání. Rovněž nelze přehlédnout, že rybník (či jiná vodní plocha) není samostatnou nemovitou věcí v občanskoprávním smyslu, žalovaný tedy zcela opomíjí skutečnost, že příslušná část rybníku, která se na předmětném pozemku nachází, není ve vlastnictví třetí osoby, ale ve vlastnictví vlastníka pozemku. Žalobce ani jiný vlastník tak nemohou mít na kohokoli jakékoli požadavky ve vztahu k části rybníku, který se nachází na předmětném pozemku, když se nejedná o věc v právním smyslu, ale jedná se o součást pozemku ve vlastnictví vlastníka pozemku. Argumentace žalovaného, krom toho, že je ničím nepodložená a spekulativní, je navíc právně chybná. Žalobce v tomto ohledu opětovně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. [spisová značka], cit.: Zcela nad rámec výše uvedeného sluší se uvést, že existence rybníku sama o sobě nebrání vydání nárokovaného pozemku oprávněné osobě (§ 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.), když samotná vodní plocha (vzdutá vodní hladina) nepředstavuje samostatnou věc v občanskoprávním smyslu, tj. samostatný předmět občanskoprávních vztahů. S ohledem na vše shora uvedené je žalobce přesvědčen, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa] je na něj bez dalšího převoditelný.

30. Žalovaný navrhnul, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Své stanovisko odůvodnil tím, že pozemky, jež jsou předmětem řízení žalobce požaduje převést jako náhradu k vypořádání restitučního nároku z rozhodnutí č. j. PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/98, PÚ [Anonymizováno]/02 a PÚ [Anonymizováno]/02. Jedná se o restituční nárok původní oprávněné osoby, paní [jméno FO], za pozemky, které jí těmito rozhodnutími PÚ nebyly vydány. Hodnota podílu paní [jméno FO] na těchto pozemcích byla oceněna částkou 3 325 018,75 Kč. Restituční nárok z těchto rozhodnutí PÚ paní [jméno FO] postoupila v celém rozsahu smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2003 rovným dílem na pana [jméno FO] (roč. 1930) a na pana [jméno FO]. [Jméno zainteresované osoby 0/0] (roč. 1930) a pan [jméno FO] tak touto postupní smlouvou získali každý nárok na náhradu za pozemky nevydané rozhodnutím č. j. PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/97, PÚ [Anonymizováno]/98, PÚ [Anonymizováno]/02 a PÚ [Anonymizováno]/02 ve výši 1 662 509,37 Kč. Účinností postupní smlouvy přešlo právo uplatnit náhradu za nevydané pozemky z uvedených rozhodnutí PÚ a veškerá s tím spojená práva na pana [jméno FO] roč. 1930 a pana [jméno FO]. Uplatňuje-li v tomto řízení žalobce restituční nárok ve výši 10 549 156 Kč, jedná se o ten samý postoupený restituční nárok za ty samé nevydané pozemky, který mu paní [jméno FO] postoupila postupní smlouvou ze dne 30. 6. 2003. Rozdílná výše (10.549.156 Kč namísto 1.662.509,37 Kč) je způsobena pouze pozdějším přeceněním hodnoty nevydaných pozemků. V celém rozsahu se jedná o nárok ve vztahu k paní [jméno FO] postoupený, nikoliv zděděný. [právnická osoba] s restituční tečkou mohl právní předchůdce žalobce uplatnit nárok na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané výše uvedenými rozhodnutími PÚ nejpozději do 31. 12. 2005. Jelikož tak neučinil, nárok mu zaniknul.

31. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa] převést s ohledem na skutečnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo, nelze.

32. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa]. Z provedeného dokazování vyplývá, že přes tento pozemek vede přístupová cesta k několika objektům pro rodinnou rekreaci (č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [hodnota]; č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [hodnota], č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [Anonymizováno]/1, č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [Anonymizováno]/3). Při místním šetření bylo zjištěno, že příjezdová cesta k těmto objektům vede z jižního směru od obce [adresa], neboť cesta ze severního směru od obce [adresa] je osobním automobilem takřka nesjízdná. Z vyjádření vlastníků těchto objektů, které žalované soudu doložila, vyplývá, že označenou parcelu [Anonymizováno]/1 tito k přístupu ke svým pozemkům potřebují, neboť pozemek, který má sloužit jako přístupová cesta k těmto nemovitostem (parc. č. [Anonymizováno]/2) je při nepřízni počasí neprůjezdný, a proto využívají spíše parcelu [Anonymizováno]/1, a navíc je tento pozemek ve vlastnictví soukromé společnosti, která cestu neudržuje. Absolutně neprůjezdná je pak tato cesta v části mezi objekty ev. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Dále bylo zjištěno, že do této oblasti není zaveden veřejný vodovod. Jediný zdroj pitné vody pro vlastníky uvedených rekreačních objektů představují studny, které byly historicky ke každému z těchto domů vybudovány. Zatímco většina rekreačních objektů má studnu na jiném pozemku, tak studna, která patří k domu ev. č. [hodnota] se nachází právě na žalobcem požadovaném pozemku [Anonymizováno]/1. Tato studna byla zbudována již před rokem 1900 a neodmyslitelně k tomuto stavení patří a společně s jejím nejbližším okolím tvoří s tímto stavením funkční celek.

33. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa]. Při místním šetření bylo prokázáno, že pozemek je využíván převážně jako manipulační a odstavná plocha pro přilehlý zemědělský provoz. Jedná se o pozemek evidovaný v druhu ostatní plocha, se způsobem využití – manipulační plocha. Nejedná se o pozemek, který by byl součástí zemědělského půdního fondu. Bylo rovněž prokázáno, že na podstatné části tohoto pozemku se nachází rybník ve vlastnictví třetí osoby (na ploše cca 400 m2), který je využíván k chovu ryb, přičemž je zjevné, že k předmětné části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 nebude moci žalobce (v případě jeho nabytí) vykonávat své vlastnické právo žádným jiným způsobem než ve formě právního obchodu, kdy hrozí že mezi vlastníkem rybníka a žalobcem bude sporná část vodní plochy důvodem k právním sporům. Při normální hladině rybníka, bude část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 vždy zatopena.

34. Skutečnost, že žalobce je jediným právním nástupcem svého otce [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/0290, a to na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 20. července 2012, které téhož dne nabylo právní moci. Tímto také došlo k tomu, že se žalobce stal právním nástupcem oprávněné osoby, paní [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/029, bytem [adresa], PSČ: [adresa], které pozemkový úřad podle zákona o půdě přiznal níže popsanými rozhodnutími v bodech 1 až 11 tohoto podání nárok na náhrady dle zákona o půdě. [jméno FO] svou závětí odkázala otci žalobce část nároků z rozhodnutí, které jsou dále blíže popsány, což vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 12. června 2006. Dle předmětných dědických usnesení [jméno FO] (žalobci) náleží [Anonymizováno]/100 nároků dle zákona o půdě z níže popsaných rozhodnutí prokazují Usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne 20. července 2012 a Usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne 12. června 2006.

35. Skutečnost, že [jméno FO] smluvně převedla částečné peněžní nároky na poskytnutí náhrad dle níže popsaných rozhodnutí pozemkového úřadu v částce 1 662 509,37 Kč na děda žalobce, [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/115, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2003. Touto smlouvou však došlo k postoupení jen části pohledávky na peněžité plnění [jméno FO] vůči [právnická osoba] ČR, když pouze tato část byla v době uzavření postupní smlouvy mezi [jméno FO] a [právnická osoba] ČR tímto uznána jako hodnota nároků [jméno FO]. Tato pohledávka pak přešla na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 9. prosince 2005 na otce žalobce, [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/0290 je prokázána Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2003 a Usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 9. prosince 2005, Usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 12. června 2006 a Usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 20. července 2012.

36. Restituční nároky restituentky vyplývají z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. j. PÚ [Anonymizováno]/1997 ze dne 24. 7. 1997, č. j. PÚ [Anonymizováno]/1997 ze dne 25. 8. 1997, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 28. 7. 1997, č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. 7. 1997, č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 30. 5. 2002 ( pozemky v k. ú. [adresa]), č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 30. 7. 1997 (k. ú. [adresa]), č. j. PÚ [Anonymizováno]/02 ze dne 28. 6. 2002 (k. ú. [adresa]), č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. 8. 1997 (k. ú. [adresa]), č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 7. 10. 1997 (k. ú. [adresa]), č. j. PÚ [Anonymizováno]/98 ze dne 18. 12. 1998 (k. ú. [adresa]) a č. j. PÚ [Anonymizováno]/97 ze dne 29. 8. 1997 (k. ú. [adresa]).

37. Jakkoliv žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce na jeho aktivní legitimaci k uplatnění projednávaného nároku, má soud za prokázané, že aktivní legitimace žalobce je dána a tento názor jednoznačně učinil Krajský soud v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], který fakticky vyhověl žalobě žalobce, když v rámci posouzení oprávněnosti nároku žalobce mimo jiné dospěl k závěru, že z provedeného dokazování je třeba dovodit, že s ohledem na vztah, který panoval mezi právním předchůdcem žalobce ([jméno FO] nar. 25. dubna 1930) a paní [jméno FO], nelze na postoupení části nároku na právního předchůdce žalobce vztahovat následky tzv. první restituční tečky. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný dovolání, o kterém rozhodoval Nejvyšší soud v rámci rozsudku ze dne 30. srpna 2023, č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud pak dovolání žalovaného (s výjimkou otázky vydání jednoho z náhradních pozemků a souvisejícího výroku o nákladech řízení) odmítl, když ohledně otázky posouzení následků postoupení části restitučního nároku na právního předchůdce žalobce dal zcela za pravdu jak žalobci, tak i Krajskému soudu v Plzni. Nejvyšší soud k předmětné otázce konstatoval, cit.: „20. Z obsahu spisu se sice nepodává, že by postupník ze smlouvy uzavřené dne 25. 6. 2003, pan [Jméno zainteresované osoby 0/0] (ročník 1930), byl v poměru k původní oprávněné osobě osobou explicitně uvedenou v ustanovení § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě, na níž by se v souladu s citovaným ustanovením vztahovala výjimka zpravidla o zániku práva na převod náhradního pozemku ke dni 31. 12. 2005 (§ 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě), kteroužto okolnost měl ve smyslu závazného právního názoru Nejvyššího soudu v dalším řízení odvolací soud prověřit, nicméně na základě doplněného dokazování výpověďmi dvou svědků a účastnickou výpovědí žalobce byl zjištěn takový vztah původní oprávněné osoby a postupníka (děda žalobce), jenž byl důvodem pro takové dispozice, na jejichž základě by majetek získaný původní oprávněnou osobou byl uchován pro osoby, jež jsou jí blízké, byť ve smyslu faktického přátelství, náklonnosti či podpory a pomoci při vyřizování různých záležitostí. Takový vztah nepochybně může být ve smyslu shora označené judikatury takovou mimořádnou okolností, jež postupníka, děda žalobce, vyjímá z okruhu postupníků restitučních nároků, s nimiž spojené právo na náhradní pozemek ke dni 31. 12. 2005, nebylo-li uspokojeno, zaniklo. Restituční nárok v kvalitativně nezměněné podobě pak mohl z postupníka přejít na [jméno FO], ročník 1955, a po jeho smrti na další osobu v dědické posloupnosti, kterou je žalobce. Sluší se doplnit, že judikatura Nejvyššího soudu, byť převážně pocházející z doby před novelizací zákona o půdě provedené zákonem č. 75/2012 Sb., nemůže být opomenuta ani ve světle ustanovení § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě obsahujícího výčet osob, na něž restituční tečka nedopadá, Předobrazem této judikatury je nález Ústavního soudu z13.12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, rozlišující mezi postupníky sledující spekulativní (komerční) cíle a těmi, jež takové cíle nesledují, a právě z této diferenciace novelizované ustanovení vychází. Významným Nejvyšší soud shledává i ohled na ústavněprávní souvislosti rozhodování o vynětí určité osoby z důsledků tzv. první restituční tečky (tyto souvislosti byly zdůrazněny v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. [spisová značka]), jež jsou spojeny při existenci mimořádných okolností spotřebou poskytnutí individuální spravedlnosti korespondující ústavně zaručenému právu na jedinečné posouzení věci (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článek 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách). Nejvyšší soud se neztotožňuje s námitkou žalované nesenou argumentací o nesprávném právním posouzení věci spočívajícím v nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeném v rozsudku ze dne 14. 9. 2022, č. j. [spisová značka], odvolacím soudem. Odvolací soud byl pro potřeby dalšího řízení sice vázán pokynem prověřit, zda právní předchůdce žalobce, pan [Jméno zainteresované osoby 0/0], ročník 1930, byl některou z osob vyjmenovaných v ustanovení § 13 odst. 8 písm. c) zákona o půdě, a odvolací soud v této otázce uzavřel, že postupník ve vztahu k původní oprávněné osobě některou z uvedených osob nebyl, nicméně současně se měl odvolací soud zabývat ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. [spisová značka], existencí takových mimořádných okolností, jež by umožňovaly rozhodnout ve prospěch nároku postupníka na náhradní pozemek. Těmito mimořádnými okolnostmi se odvolací soud zabýval a po právní stránce je promítl do dalšího závěru o postavení žalobce jako oprávněné osoby mající právo na uspokojení restitučního nároku formou vydání náhradních pozemků.“ Žalobce je tedy aktivně legitimován k podání projednávané žaloby.

38. Znalecký posudek č. 31/15-[Anonymizováno] ze dne 13. března 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 30/15-[Anonymizováno] ze dne 13. března 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 17/15-[Anonymizováno] ze dne 10. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 16/15-[Anonymizováno] ze dne 10. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 20/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 19/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 23/15-[Anonymizováno] ze dne 28. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 22/15-[Anonymizováno] ze dne 28. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], Znalecký posudek č. 18/15-[Anonymizováno] ze dne 17. února 2015 zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] prokazují ocenění odňatých pozemků cenami uvedenými v odstavcích označeních v odůvodnění tohoto rozsudku pod Nárok 1 až Nárok 10.

39. Skutečnost, že odňaté pozemky je nutné považovat za pozemky stavební oceněné cenou 250 Kč za m2, jak to učinil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] schválený Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVIII – [adresa], [Anonymizováno]/a v měř. 1:2880 ze dne 20. července 1937. Tím má soud za prokázané, že nebyl pozemky určeny pro zemědělskou výrobu, jeho využití bylo plánováno pro objekty bytové a občanské výstavby a komunikace (nevybarvené objekty) a pro plochy s nimi funkčně související, případně pro těleso dráhy a komunikace (Nárok 5) a schválený Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa]) s přilehlou částí území Prahy XVIII – ([adresa] XIX – [adresa]), [Anonymizováno]/a v měřítku 1:2880 ze dne 19. září 1938 (Nárok 8)

40. Částečné výpisy z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], k. ú. [adresa], k. ú. [adresa], k. ú. [adresa] a k.ú. [adresa] prokazují, že tyto jsou ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit s majetkem státu po Státní pozemkový úřad.

41. Písemným vyjádřením [jméno FO] a [jméno FO] je prokázáno, že tyto vyjádřily svůj názor na případné vydání pozemku par. č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa] ve vztahu ke stavbě pro rodinnou rekreaci č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [Anonymizováno]/1 a k dalším nemovitostem v jejich vlastnictví, které jsou zapsány na LV č. [hodnota]. Vyjadřují názor, že vydání uvedeného pozemku by jim znemožnilo užívání studny, která je zdrojem vody pro jejich nemovitost a omezilo by přístup k jejich nemovitostem. Písemným vyjádřením pana [jméno FO] ve vztahu ke stavbě č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [hodnota], které jsou zapsány na LV č. [hodnota] je prokázáno, že tento nesouhlasí s vydáním pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1, neboť stejně jako u sousedů je na pozemcích stará povrchová studna, závislá na povrchové vodě. Vzhledem k tomu, že není známo, jak bude pozemek v případě jeho vydání dále užíván, má obavu o kvalitu povrchové vody. Přes louku vede jediná pro osobní automobily sjízdná příjezdová cesta. V dané lokalitě se vyskytuje velice vzácná a zákonem chráněná rostlina Vemeník zelenavý, který by mohl být v ohrožení. Písemným vyjádřením pana [jméno FO] a [jméno FO] ve vztahu ke stavbě č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [hodnota] a k parc. č. [Anonymizováno]/2, které jsou zapsány na LV č. [hodnota]) je prokázáno, že tito používají pozemek prac č. [Anonymizováno]/1 celoročně jako příjezdovou cestu ke svým nemovitostem a obávají se toho, že v případě vydání pozemku by byl jejich přístup omezen, a to případně i při zásahu IZS. Písemným prohlášením pana [jméno FO] ve vztahu ke stavbě č. ev. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [Anonymizováno]/3 a k parc. č. [Anonymizováno]/2, které jsou zapsány na LV č. [hodnota] je prokázáno, že podstatnou část roku je pozemek [Anonymizováno]/1 používán jako přístupová cesta k jeho pozemku.

42. Skutečnost, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/2 vlastní společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [IČO] je prokázána výpisem z katastru nemovistí LV č. [hodnota] a že jejími společníky jsou dva občané Rakouské republiky prokazuje výpis z obchodního rejstříku.

43. Návrh na výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] byly zamítnuty jako nadbytečné, neboť jejich stanoviska k vydání pozemku prac. č. [Anonymizováno]/1 jsou prokázána jejich písemnými prohlášeními.

44. Skutečnost, že pozemky v k.ú. [adresa] (Nárok 1. až 8) byly převedeny na čs. stát je prokázána výměrem ÚNV hl. m. Prahy ze dne 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX podle zákona č. [Anonymizováno]/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Skutečnost, že pozemek parc č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (který je též součástí nároku 8 a 11) byl převeden na stát prokazuje kromě shora uvedeného výměru ÚNV hl. m. Prahy ze dne 22. února 1952 zn. [Anonymizováno]-7-28.XI.50-IX také výměr ÚNV hl. m. Prahy ze 4. února 1953 zn. [Anonymizováno]-14-19.12.15 podle zákona č. [Anonymizováno]/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

45. Skutečnost, že v případě vydání pozemku par. č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa] je připraven koupit jej od žalobce prokazuje Smlouva o smlouvě budoucí kupní, uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba]

46. Účastníci učinili nesporným ocenění vydávaných pozemků následovně: 47. katastrální území 48. parc. č. 49. m2 50. cena 51. [adresa] 52. [Anonymizováno]/3 53. [Anonymizováno] 54. 20 214,35 Kč 55. [adresa] 56. 1451/1 57. 42 915 58. 91 364,25 Kč 59. [adresa] 60. 1906 61. 44 780 62. 104 079,43 Kč 63. [adresa] 64. 760/3 65. 9931 66. 85 157,94 Kč 67. [adresa] 68. 2603 69. [adresa] 70. 38 896,20 Kč 71. Celkem i. 339 712,17 Kč 72. Účastníci učinili nesporným, že nevyplynuly žádné překážky, které by bránily převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa].

73. Při místním šetření bylo zjištěno, že stav pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa] odpovídá stavu, jak je zaznamenán na fotografiích na č.l. 452 až 459, 477 až 480, 482 až 485 a na č.l.

487. Při místním šetření bylo dále zjištěno, že stav pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa] odpovídá stavu, jak je zaznamenán na fotografiích na č.l. 465 až 472, 487 strana 2 až 490 a 492 až 494. Stav také odpovídá snímkům katastrálních ortofotomap.

74. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci jako oprávněné osobě náleží ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě případně dle ustanovení § 16 zákona o půdě náhrada za pozemky, které nebylo možné žalobci ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydat, přičemž tato náhrada nebyla žalobci do dnešního dne plně poskytnuta, a to z důvodu, že žalovaný nepřiznává žalobci náhradu za nevydané pozemky ve správné výši, přestože o výši restitučního nároku žalobce již bylo opakovaně pravomocně rozhodnuto, když obecné soudy daly žalobci, popř. jiným oprávněným osobám z totožných rozhodnutí za pravdu a konstatovaly, že žalovaný ocenil jejich restituční nárok v nesprávné výši.

75. Žaloba je důvodná. Žalobce je jediným právním nástupcem svého otce [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/0290. Žalobce se stal právním nástupcem oprávněné osoby, paní [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/029, které pozemkový úřad podle zákona o půdě přiznal shora popsanými rozhodnutími. [jméno FO] nárokovala společně s dalšími oprávněnými osobami vůči [právnická osoba] ČR ocenění těchto nároků mnohem vyšší, než bylo ocenění učiněné ze strany [právnická osoba]. Proto se ihned po postoupení nároků v celkové hodnotě 3 325 018,75 Kč, na [jméno FO] a [jméno FO] (děda žalobce), společně s dalšími oprávněnými osobami domáhala řádného ocenění těchto nároků. Zůstatková hodnota těchto nároků přešla na žalobce, a to co do velikosti 45/100 z všech nároků založených níže popsanými rozhodnutími, když tyto právě co do náležely [jméno FO]. Žalobce nezískal od žalovaného žádnou peněžitou náhradu za nároky z rozhodnutí popsaných níže, neboť žalovaný opakovaně a dlouhodobě odmítá nároky žalobce ocenit v zákonné výši, tj. ocenit protiprávně odejmuté pozemky jako pozemky stavební. Žalobci do podání žaloby nebyla [právnická osoba] (předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalovaný nesprávně ocenil odňaté pozemky, neboť ty byly v době jejich přechodu na stát určena k zastavění objekty bytové a občanské výstavby a komunikacemi, a to schválenou územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu tak měla být část tohoto pozemku oceněna jako stavební, tj. cenou 250 Kč/m2 dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz ustanovení § 28a zákona o půdě).

76. Žalobce je oprávněn podat žalobu na nahrazení projevu vůle, neboť k tomu dospěla judikatura Ústavního soudu v Brně a Nejvyššího soudu v Brně, jak je žalobce shrnul v odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Děje se tak za situace, kdy žalovaný odmítá správně ocenit odňaté pozemky, což je považováno za liknavý přístup k žalobci jako oprávněné osobě. Za liknavý a svévolný postup žalovaného pak ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu opakovaně považuje situaci, kdy žalovaný nesprávně ocenil oprávněné osobě nevydané pozemky, čímž fakticky znemožnil plné uspokojení nároku oprávněné osoby. Žalobce v tomto ohledu poukázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že za liknavý postup je možné bez dalšího považovat rovněž i situaci, kdy žalovaný odmítá správně ocenit pozemky oprávněných osob. Nejvyšší soud pak problematiku liknavého a svévolného přístupu žalovaného k oprávněným osobám spočívající v nesprávném ocenění jejich nároku shrnul ve svém usnesení ze dne 12. června 2018, sp. zn. [spisová značka] a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2020, sp. zn. [spisová značka] nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2021, sp. zn. [spisová značka]. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že je dána pravomoc a příslušnost obecných soudů nahradit projev vůle žalovaného k vydání náhradních pozemků oprávněné osobě.

77. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť se jedná o nároky oprávněných osob podle tohoto zákona na vydání náhradních pozemků.

78. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám, kterým nelze vydat pozemek odňatý způsobem podle § 6 odst. 1 a 2 zákona, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

79. Ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu stanoví, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § [právnická osoba] § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

80. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1 v k. ú. [adresa] lze vydat. Při místním šetření soudu bylo shledáno, že na uvedený pozemek lze přijet po cestě - pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 v katastrálním území [adresa]. Podle způsobu využití tohoto pozemku se jedná o komunikaci. Na pozemku [Anonymizováno]/1 se žádná cesta ve smyslu jakkoli zpevněné komunikace nenachází (není ani takto evidována v katastru nemovitostí) když se jedná nejvýše o vyjeté koleje na travní ploše pozemku, který je fakticky louka. Studna, která patří k domu ev. č. [hodnota] se sice nachází na žalobcem požadovaném pozemku [Anonymizováno]/1, ale její existence, stejně jako žádný z žalovaným uváděných důvodů (odstavec 32 odůvodnění tohoto rozsudku – lepší přístup k chatám, skutečnost, že na pozemku roste chráněná rostlina či svépomocí vybudované hřiště pro pétanq nebo vlastnictví pozemku [Anonymizováno]/2 společností, jejímiž společníky jsou zahraniční osoby) není důvodem k nevydání pozemku, který by bylo možno přiřadit k důvodům uvedeným ve shora citovaném § 6 zákona s státním pozemkovém úřadu.

81. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa] lze vydat. Při místním šetření bylo zjištěno, že se na něm nachází část rybníka. Tato skutečnost nebrání vydání tohoto pozemku, žádný zákonem stanovený důvod na něj nedopadá. Je právně bezvýznamné, kdo je v daném případě vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa] ve vztahu k rybníku, který se na pozemku nachází, když pouhou změnou v osobě vlastníka nejsou jakkoli dotčena práva osoby, která pozemek užívá, pokud existuje právní titul k takovému užívání. [adresa] s žalobcem lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. [spisová značka], který uvádí.: Zcela nad rámec výše uvedeného sluší se uvést, že existence rybníku sama o sobě nebrání vydání nárokovaného pozemku oprávněné osobě (§ 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.), když samotná vodní plocha (vzdutá vodní hladina) nepředstavuje samostatnou věc v občanskoprávním smyslu, tj. samostatný předmět občanskoprávních vztahů.“ Převodem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa] se nijak neprojeví obsah vlastnického práva vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno]/8 v katastrálním území [adresa] – jeho vlastnické právo zůstává se stejným obsahem zachováno, přičemž nedochází ke změně jeho kvality, obsahu ani rozsahu. S ohledem na to, že vodní plocha, jak je uvedeno výše, není samostatnou věcí v právním smyslu, vlastník pozemku tak ani není vlastníkem části vodní plochy, která se nachází mimo jeho pozemek. Při místním šetření bylo rovněž zjištěno, že veškerá technická zařízení pro správu rybníku se nenachází na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 v katastrálním území [adresa]. Uvedený pozemek tedy ani není jakkoli nutný pro to, aby bylo možné rybník spravovat a užívat jej vlastníkem pozemku parc č. [Anonymizováno]/8. Část pozemku je ohrazena a zjevně je k zemědělským účelům užívána, takže neobstojí námitka žalovaného, že nejde o pozemek určený k zemědělské činnosti. Pokud žalovaný namítá, že pozemek je evidován jako ostatní plocha, není ani tako skutečnost důvodem pro nevydání, neboť žalovaný takto označené pozemky běžně nabízí do veřejných nabídek, jak je soudu z rozhodovací činnosti známo. Také pro tento pozemek tedy platí, že žádný z žalovaným uváděných důvodů (odstavec 33 odůvodnění tohoto rozsudku) není důvodem k nevydání pozemku, který by bylo možno přiřadit k důvodům uvedeným ve shora citovaném § 6 zákona s státním pozemkovém úřadu.

82. Protože je žalobce ve věci plně úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 13 úkonů dle ustanovení § 11 odst. 1 AT v částce 9 660 Kč za úkon v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 AT z předmětu řízení - částky 339 712,17 Kč představujících cenu vydávaných pozemků (převzetí a příprava zastoupení; 1x sepsání žaloby ze dne 5. srpna 2022; 1x sepsání repliky k vyjádření žalovaného sepsané dne 19. října 2022; 1x sepsání vyjádření k aktivní legitimaci žalobce ze dne 16. ledna 2023; 1x sepsání doplnění vyjádření žalobce ze dne 21. března 2023; 1x sepsání vyjádření k ocenění náhradních pozemků ze dne 29. června 2023; 1x sepsání repliky k vyjádření žalovaného sepsané dne 29. září 2023; 1x sepsání vyjádření žalobce ze dne 6. prosince 2023; 5x účast na jednání konaném před soudem dne 15. prosince 2022, 17. července 2023, 5. října 2023, 30. října 2023 a 11. prosince 2023, náhrada hotových výdajů 3 900 Kč za 13 úkonů právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v délce 25 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši celkem 2 500 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu jednáním soudu celkem ve výši 14 050 Kč (k jednání dne 15. 12. 2022 z [adresa] vozidlem se spotřebou 5,7 litru/100 Kč benzínu BA 95 podle metodiky 136/2014W třetí údaj ve velkém technickém průkazu, při ceně 44,50 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 4,70 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. na vzdálenost celkem [hodnota] km, tj. náhrada 2 562 Kč, k jednání dne 17. 7. 2023 a 5. 10. 2023 a 11. prosince 2023 z [adresa] vozidlem se spotřebou 5,7 litru/100 Kč benzínu BA 95 podle metodiky 136/2014W třetí údaj ve velkém technickém průkazu, při ceně 41,20 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,20 Kč podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. na vzdálenost celkem [hodnota] km, tj. náhrada 2 672 Kč x 3 = 8 010 Kč, k místnímu šetření dne 30. 10. 2023 z Prahy na pozemek parc. č. 1451/1 v k.ú. [adresa] a parc. č. 760/3 v k.ú. [adresa] vozidlem se spotřebou 5,7 litru/100 Kč benzínu BA 95 podle metodiky 136/2014W třetí údaj ve velkém technickém průkazu, při ceně 41,20 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,20 Kč podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. na vzdálenost celkem [hodnota] km, tj. náhrada 3 472 Kč), to vše navýšeno o DPH 21%, jehož je zástupce žalobce plátcem ve výši 30 666,30 Kč. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 176 696,30 Kč.

Poučení