9 C 257/2025 - 93

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 148 449 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 752 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 18 393 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 145 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení, c) částky 30 384,14 Kč, d) úroku ve výši 20 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 18. 1. 2025 do 10. 2. 2025, e) úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 1. 2025 dosáhne částky 352 742 Kč.

III. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 11 920 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 920 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení, c) úroku ve výši 48,34 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 18. 1. 2025 do 10. 2. 2025.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově 7. 10. 2025 uplatňovala žalobkyně vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6 124 Kč počínaje měsícem září 2024. Žalovaný nehradil řádně a včas. Ke dni 16. 1. 2025 tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se v souladu s čl. 6.4 smlouvy staly součástí nové jistiny ve výši 115 968,60 Kč. Žalovaný uhradil do data zesplatnění úvěru 12 248 Kč, po zesplatnění již neplnil. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 115 968,60 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, přičemž součet tří dosud zmíněných položek odpovídá v petitu žaloby prvně požadované částce 118 065 Kč (bez 0,60 Kč), dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 118 065 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení (dosud uvedené odpovídá bodu I.1 petitu), dále zaplacení částky 30 384,14 Kč (bod I.2 petitu; jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru od 18. 1. 2025 do dne vyhotovení žaloby) a dále zaplacení úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 18. 1. 2025 do 10. 2. 2025 ve výši 4 335,60 Kč a ve výši 12,75 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 1. 2025 dosáhne částky 352 742 Kč. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a připojením jedinečného kódu, který mu žalobkyně předem poskytla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla (zejména v podání ze dne 19. 1. 2026 na č. l. 68-72), že ji prověřila na základě dokladů a informací od žalovaného, z databází i z jiných zdrojů. Z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem 25 000 Kč, celkové měsíční náklady činily 13 807 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) 10 193 Kč. Ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Provedla tzv. scoring žalovaného (interní matematický model). Ověřila (mimo jiné), že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela zejména z tvrzení žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 4 621 Kč. Neuvedl žádnou vyživovací povinnost. V době uzavření posuzované smlouvy o úvěru měl žalovaný u žalobkyně uzavřenou další úvěrovou smlouvu s měsíční splátkou 4 326 Kč. Příjmy žalovaného převyšovaly tvrzené výdaje.

2. Podáním ze dne 19. 1. 2026 (č. l. 68-72) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 11 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 920 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení (pokud jde o bod I.1 žalobního petitu) a co do úroku ve výši 48,34 % ročně z částky 99 117,65 Kč od 18. 1. 2025 do 10. 2. 2025 (pokud jde o bod I.3 žalobního petitu).

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 1. 12. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu ([adresa]). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 4. 12. 2025, žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl, k jejímu doručení tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. tak došlo ke dni 15. 12. 2025. Obdobně bylo žalovanému zasíláno i předvolání k jednání, k jehož doručení fikcí došlo ke dni [datum]. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo dne [datum] a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle formuláře Hodnocení klienta ze dne [datum] (č. l. 28, 75) činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 25 000 Kč. Jiné příjmy neměl. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 4 860 Kč (životní minimum), částka 4 326 Kč (v kolonce „Splátky [Jméno žalobkyně]“) a částka 4 621 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), celkem 13 807 Kč. Rozdílem mezi příjmy a výdaji (se zohledněním finanční rezervy 1 000 Kč) jsou vypočteny volné zdroje ve výši 10 193 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO]; jednalo se o hlavní pracovní poměr s datem nástupu 1. 1. 2022 sjednaný na dobu neurčitou. Žalovaný byl rozvedený a měl žít ve vlastním bydlení. V podpisové části je u žalovaného uveden jedinečný kód [hodnota], datum [datum] a čas 10:44:11.

6. Dle listiny Prohlášení klienta, Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] (č. l. 23-24, 78-79) měl žalovaný (mimo jiné) potvrdit, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku či hrozícím úpadku a veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou o úvěru poskytuje, jsou pravdivé a úplné. V podpisové části je u žalovaného uveden jedinečný kód [hodnota], datum [datum] a čas 10:44:08.

7. Dle Potvrzení o provedení transakce vystavených dne [datum] [název banky] (č. l. 84-87) obdržel žalovaný na účet č. [č. účtu] vedený na jeho jméno (dále též jen „účet žalovaného“) dne 6. 5. 2024 částku 29 719 Kč, dne 5. 6. 2024 částku 24 400 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 27 625 Kč a dne 5. 8. 2024 částku 31 491 Kč, vše od [právnická osoba].

8. Dle Výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne [datum] (č. l. 21) činil součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele, jak jsou agregovány v dotazu z registru NRKI, částku 3 151 579 Kč, dluh po splatnosti 185 Kč.

9. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 11-13) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem činila celková výše úvěru 100 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, 293 952 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 48 měsíčními splátkami po 6 124 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 94,38 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle čl. 6.1 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V podpisové části je u žalovaného uveden jedinečný kód [hodnota], datum [datum] a čas 10:44:10.

10. Dle Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne [datum](č. l. 17-18) byla měněna některá ujednání smlouvy o úvěru týkající se procesu uzavření smlouvy, podmínek čerpání úvěru a předpokladů pro výpočet RPSN. V podpisové části je u žalovaného uveden jedinečný kód [hodnota], datum [datum] a čas 10:44:10.

11. Dle Předsmluvního formuláře (č. l. 29-32, 80-83) má úvěr parametry, jak jsou uvedeny ve shora rozebírané smlouvě o úvěru.

12. Dle Důkazu o odeslání 1 Kč (č. l. 36 verte) odeslala žalobkyně dne [datum] v čase 9:06 ze svého účtu částku 1 Kč na účet žalovaného pod variabilním symbolem [var. symbol] s poznámkou: „Pojištěná půjčka [hodnota]. Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru (…)“.

13. Dle Zaslané SMS (Informace o vyplacení; č. l. 37) odeslala žalobkyně dne [datum] v čase 9:07:12 SMS zprávu na telefonní číslo [tel. číslo](odpovídá číslu žalovaného dle smlouvy o úvěru). V ní informuje o odeslání platby 1 Kč, o tom, že variabilní symbol této platby má žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS ve tvaru: Souhlasím, jméno, příjmení, podpisový kód. Tím dojde k podpisu návrhu smlouvy, dodatku č. 1 ke smlouvě, prohlášení klienta, formuláře hodnocení klienta a dalších dokumentů.

14. Dle Důkazu o přijaté SMS (č. l. 37 verte) obdržela žalobkyně dne [datum] v čase 10:39:16 hodin potvrzovací SMS zprávu ve znění: „Souhlasím [Jméno žalovaného] [hodnota]“ z telefonního čísla [tel. číslo].

15. Dle Základních informací o klientovi (č. l. 36) byla s žalovaným uzavřena smlouva č. [hodnota], datum žádosti je [datum], datum podpisu i vyplacení [datum]. Dále je zde uvedeno telefonní číslo, e-mailová adresa i číslo účtu žalovaného.

16. Dle Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] (č. l. 9) žalobkyně oznamuje žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění dodatku č.

1. Přílohou oznámení je kromě smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 též splátkový kalendář (č. l. 10). Dle tohoto splátkového kalendáře by žalovaný při řádném splácení uhradil ke dni podání žaloby (7. 10. 2025) částku 79 612 Kč (13 x 6 124 Kč) a ke dni vyhlášení rozsudku (6. 2. 2026) částku 104 108 Kč (17 x 6 124 Kč).

17. Dle Výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dnů 14. 10. 2024, 13. 12. 2024 a 13. 1. 2025 (č. l. 33-35) byl žalovaný vyzván k úhradě splátek č. 1 a 2, resp. 3, 4 a 5. Již s úhradou první splátky tak byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně nedoložila doklad o doručení ani odeslání těchto výzev.

18. Dle Oznámení ze dne 16. 1. 2025 (č. l. 39) vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 118 065 Kč. Žalobkyně nedoložila doklad o doručení ani odeslání tohoto oznámení (výzvy).

19. Dle Předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2025 (č. l. 8) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k úhradě posléze žalované částky. Dle podacího archu (č. l. 20) byla tato výzva zaslána dne 15. 9. 2025 na adresu [Adresa žalovaného].

20. Dle Karty klienta žalovaný uhradil celkovou částku 12 248 Kč. Uhradil ji 25. 10. 2024, tedy po sjednaném datu splatnosti první ([datum]) a druhé ([datum]) splátky.

21. Dle sdělení [název banky] ze dne 8. 1. 2026 (č. l. 52), učiněného na výzvu soudu, je (byl) žalovaný v období od [datum] do dne sdělení majitelem a jediným disponentem s účtem č. [č. účtu] (k němuž již byla výše zavedena zkratka „účet žalovaného“).

22. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, který předložila na výzvu soudu [název banky] (č. l. 53-65) činily celkové příjmy na účtu za uvedené období 1 440 397,08 Kč a celkové výdaje 1 435 659,98 Kč. Žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry – např. dne 25. 6. 2024 obdržel od [právnická osoba] úvěr ve výši 10 000 Kč, téhož dne od stejné společnosti úvěr ve výši 18 000 Kč, dne 8. 7. 2024 od [právnická osoba] ve výši 28 000 Kč, dne 14. 8. 2024 od stejné společnosti ve výši 30 000 Kč, dne 16. 8. 2024 od [právnická osoba] ve výši 28 000 Kč (z takto poskytnutého úvěru obratem hradí jiné dluhy). Z výpisů se podává vynakládání značných prostředků na sázky či hry (např. dne 22. 7. 2024 byla zaslána příjemci [právnická osoba] v celkem 7 platbách celková částka 63 285 Kč). Z výpisu je patrné i čerpání úvěru od žalobkyně dne [datum] ve výši 100 000 Kč. Tuto částku žalovaný během několika dnů spotřeboval na splátky jiných dluhů, na sázky a hry.

23. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené téhož dne částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, že žalovaný uhradil celkovou částku 12 248 Kč, a že žalobkyně uvedený úvěr žalovanému poskytla, aniž by řádně zkoumala jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. V podrobnostech soud odkazuje na skutková zjištění uvedená výše u jednotlivých důkazních prostředků.

24. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 4. 2024 do 31. 12. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

29. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně uvedla měsíční příjem žalovaného, k němuž předložila doklad o vyplacení mzdy v měsících květen až srpen 2024. Řádně však nezkoumala výdajovou stranu rozpočtu žalovaného. Zde se spokojila především s informacemi od žalovaného, resp. s údaji o životním minimu, když vycházela z částek 4 860 Kč (životní minimum jednotlivce od 1. 1. 2023) a nákladů na bydlení 4 621 Kč. Žalobkyně pracovala s těmito údaji namísto toho, aby zkoumala skutečné výdaje žalovaného, které se mohou zásadně lišit. Na tom nic nemění ani zohlednění rezervy 1 000 Kč, kterou žalobkyně přičetla k výdajům žalovaného. Kdyby žalobkyně byť jen nahlédla do výpisu z účtu žalovaného, bylo by jí zřejmé, že žalovaný opakovaně čerpá spotřebitelské úvěry a z nově čerpaných prostředků hradí jiné dluhy. Jde o typické „vytloukání klínu klínem“. Žalobkyně neměla k výdajům žalovaného žádný doklad, ačkoli i jejich doložení je součástí odborné péče dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěr poskytla přesto, že žalovaný u žalobkyně již úvěr měl a (dle formuláře Hodnocení klienta) splácel 4 326 Kč měsíčně. Z takto nedostatečných informací o výdajích žalovaného a při vědomí dřívějšího dluhu u žalobkyně nemohla žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

30. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

31. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Neplatností je stižena celá smlouva. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou žalovanou dosud uhrazenou.

32. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (což se nestalo), smlouva o úvěru by byla i tak neplatná s ohledem na ujednání o úroku ve výši 68,34 % ročně.

33. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

34. Ujednání o úroku z úvěru je ujednáním hlavním předmětu závazku (úrok je cenou poskytnutých peněz) ve smyslu citovaného § 1813 odst. 1 o. z. a nevztahuje se na ně kritérium přiměřenosti, je-li informace poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

35. Od zkoumání přiměřenosti ujednání je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy. To druhou větou § 1813 odst. 1 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

36. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v srpnu 2024. Dle údajů České národní banky činila v srpnu 2024 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) za účelem spotřeby (včetně kontokorentu, běžného účtu a karet) se splatností nad 1 rok do 5 let 9,58 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší. V daném případě však mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

37. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná (vystupuje jako žalobkyně v mnoha soudních řízeních a musí vědět, jak se soudy k výši úroků, které se spotřebiteli sjednává, staví). V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek (k tomu z odborné literatury srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

39. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Jsou dány hned dva důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku – poskytnutí úvěru navzdory důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet a ujednání o výši úroku, které je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila (100 000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení na jeho straně. Žalovaný již žalobkyni uhradil 12 248 Kč, bezdůvodné obohacení tak přetrvává v částce 87 752 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., využil však možnosti stanovit ji delší než třídenní, a to při vědomí výše dlužné částky.

41. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout od skutečnosti, že kdyby žalovaný plnil zcela v souladu se smlouvou (se splátkovým kalendářem na č. l. 10), bezdůvodné obohacení (částku 100 000 Kč) by vydal až po zaplacení 17. splátky splatné 12. 1. 2026 (k tomuto datu by měl dle splátkového kalendáře zaplaceno 104 108 Kč). Jeho majetkové poměry však takové splácení zjevně neumožnovaly (viz informace zjištěné z výpisu z účtu). Včas neuhradil ani první splátku dle splátkového kalendáře. Za této situace nelze dovodit, že by se žalovaný již dostal s vydáním bezdůvodného obohacení do prodlení (že by ke dni vyhlášení rozsudku již uplynula doba přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.).

42. Následujícím výrokem III bylo řízení částečně zastaveno v reakci na částečné zpětvzetí žaloby obsažené v podání ze dne 19. 1. 2026 (č. l. 68-72). Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalovaného k tomuto dispozičnímu úkonu žalobkyně.

43. Přestože žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, nevzniklo jí právo na vrácení ani části soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku 7 423 Kč (5 % z 148 449 Kč). Po částečném zpětvzetí by soudní poplatek činil 6 827 Kč (5 % z 136 529,14 Kč). Rozdíl odpovídá částce 596 Kč, což je méně než částka, kterou soud nevrací (1 000 Kč).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. a zásada procesního zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 87 752 Kč. Žaloba byla naopak zamítnuta co do částky 76 014,93 Kč, zohlední-li soud i příslušenství požadované do zaplacení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Vedle toho žalobkyně zavinila zastavení řízení co do jistiny 11 920 Kč a příslušenství specifikovaného ve výroku III. V souhrnu byl nepatrně úspěšnější žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly.

Poučení