9 C 260/2023 - 181

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 2 282 700 Kč a částky 240 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky 200 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 082 700 Kč a částku 240 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 90,5 % náhrady nákladů řízení, to je částku 44 024 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 282 700 Kč představující nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které pravomocně skončilo jejím zproštěním po 2 402 dnech, a dále zaplacení částky 240 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy způsobenou průtahy v uvedeném trestním řízení. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody rozmezí dvou až osmi let, což ji neúměrně zatěžovalo obavami a nejistotou, jak bude vypadat její budoucí život, byla proto pod neúměrným stresem. To se projevilo dokonce tak, že se nemohla ze zdravotních důvodů účastnit osmi soudních jednání ve dnech od [datum] do [datum], trpěla nespavostí, depresemi, zhoršily se jí již existující zdravotní problémy jako např. diabetes, polyneuropatie, byla nucena podstoupit lékařská vyšetření na neurologii a kardiologii, zhoršily se jí potíže s tinitem, páteří, zazíváním, musela docházet na rehabilitace, užívala prášky proti nespavosti, ale také antidepresiva. Pokud vzpomíná na její trestní stíhání, prožívá stejné negativní emoce stále dokola. Nejcitelněji trpěla v oblasti soukromého života při vysvětlování svého trestního stíhání svým vnučkám, kterým bylo 16 a 6 let, vnučky nemohly pochopit co znamená zvlášť závažný zločin, divně se ni dívaly, a to těžce nesla. Také rodina a přátelé si neodpustili poznámky typu, jestli jí to stálo za to dávat se na politiku.

2. Žalobkyně dále uvedla, že byla narušena její pověst a dobré jméno v celém městě i širokém okolí, kde žalobkyně bydlí od roku [rok], byla známa jako radní statutárního města a nyní je vnímána jako někdo, kdo „svým zločineckým jednáním poškodil město“, neboť veřejnost vnímá trestní stíhání značně negativně. Žalobkyně také oddávala svatby a vítala občánky, kde se o jejím trestním stíhání často šuškalo, což pochopitelně neuniklo její pozornosti a bylo jí to krajně nepříjemné. Na žalobkyni ulpělo stigma trestně stíhaného člověka, kdy se na ní řada lidí nově dívá jako na člověka, jenž se dopustil trestného činu a jako na někoho, kdo pravděpodobně „zneužil svého postavení, aby způsobil městu škodu a jinému opatřil neoprávněny prospěch“ a „kolik si toho nahrabala“.

3. Trestní stíhání zasáhlo do jejího politického života, a to tak, že zejména ovlivnilo její rozhodnutí opětovně nekandidovat do zastupitelstva města, ale i další působení ve veřejných funkcích. Od zveřejnění faktu, že došlo k zahájení trestního stíhání, bylo žalobkyni neustále a za každých okolností podsouváno, že přece trestně stíhaný politik by měl odstoupit ihned ze všech svých funkcí a opětovná kandidatura kamkoliv je vrchol arogance. Žalobkyně věřila, že se brzo ukáže, na čí straně je pravda, nicméně postupem času tuto víru ztratila, a proto své působení ve veřejném prostoru začala omezovat. Zastávala funkce v různých organizacích, např. byla členkou sociálně zdravotní komise, členkou kulturní komise města, přísedící u soudu, členkou dozorčí komise v společnosti [právnická osoba]. postupně se na tyto posty rozhodla znovu nekandidovat z důvodu výše uvedeného „zpochybnění“ jejího morálního kreditu, či již na ně nebyla zvolena, a to právě z důvodu trestního stíhání. Tím přišla o velkou část příjmu (cca 7-8 tisíc), což vedle jejího důchodu představovalo převážnou část příjmu. Žalobkyně byla zastupitelkou města ([rok]) a radní města ([rok]). Ve volbách do zastupitelstva obcí v roce [rok] skončila ze 40 kandidátů na 16. místě v počtu nejvíce hlasů, v roce [rok] skončila ze 43 kandidátů na 15. místě v počtu nejvíce hlasů. Opoziční kolegové žalobkyně, zastupitelé, dodnes neopomenou téměř v každém svém veřejném vystoupení nebo vyjádření zmínit, že žalobkyně spolu s kolegy z ČSSD jsou zločinci. Tato jejich vyjádření pochopitelně vždy nabývají na intenzitě v období voleb. Dalším zásahem byla medializace případu, na internetu lze vyhledat minimálně 3 články, které vyobrazují žalobkyni, jeden z nich dokonce uvádí její jméno. V dalších cca 30 článcích se lze dočíst, že byli stíhání radní města [adresa], kdy bylo ve [adresa] a přilehlém okolí všeobecně známé, kdo oni radní jsou, případně byla tato informace dohledatelná během pár sekund. Kromě toho lze na sociálních sítích dohledat stovky diskuzí na toto téma. Také v televizi byla tato kauza součástí hlavních zpráv.

4. Újmu žalobkyně shledávala také v tom, že byla vedena v databázi trestně stíhaných osob a odstranění této informace z registru police nelze právně ani technicky provést, neboť tento údaj prochází několika databázemi a bude zde zaznamenán po zbytek života. Kromě toho se musela podrobit odběru otisků a biologického materiálu a jeho vedení v Národní databázi DNA, kdy jí bylo vyhrožováno spoutáním a donucením k odběru otisků a biologického materiálu. Po zproštění obvinění mají byt DNA profily, na žádost orgánů činných v trestním řízení, likvidovány, tento systém je však dlouhodobě nefunkční.

5. K nároku za průtahy v trestním řízení žalobkyně uvedla, že průtahy byl značné, orgány činné v trestním řízení nevydaly svá rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem, případně v přiměřené lhůtě. Trestní stíhání trvalo 6 let, 6 měsíců a 29 dní, což samo o sobě zakládá její nárok na zadostiučinění. Vyšetřování neskončilo nejpozději do 2 měsíců od zahájení trestního stíhání, ale až po víc než 7 měsících byla podána obžaloba. Soudce následně své rozsudky vyhotovil po více než 10 pracovních dnech v rozporu s trestním řádem, stejně tak průtahy činil krajský a Nejvyšší soud.

6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala ji zamítnout s tím, že žalobkyni již bylo žalovanou poskytnuto zadostiučinění, které odpovídá způsobenému zásahu a že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení v této věci nedošlo. K nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení žalovaná uvedla, že otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. V předmětné věci bylo trestní stíhání proti žalobkyni zahájeno dne [datum] skončilo dne [datum] a celková délka trestního řízení činila 6 let a 6 měsíců. Předmětné řízení probíhalo dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím a jednou před Nejvyšším soudem, procesně bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodováno o návrhu na odnětí věci z důvodu tvrzené podjatosti senátu odvolacího soudu. Věc byla složitá jak po skutkové, tak i právní náročnosti, které netkví v příčinách vycházejících z působení státu. V dané věci bylo třeba vypracovat znalecky posudek znaleckým ústavem a rovněž byly vyslechnuty jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem desítky svědků. V prvním kole proběhlo celkem patnáct hlavních líčení, ve druhém kole čtyři. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně nikterak nezapříčinila délku řízení. V dané věci žalovaná nezjistila, že by došlo k neodůvodněným průtahům a tudíž ani nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, proto žalobkyni není možné požadované přiměřené zadostiučinění přiznat.

7. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní řízení žalovaná uvedla, že se za něj žalobkyni omluvila a vyplatila jí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Co se týče jednotlivých následků do sfér žalobkyně, tak k zásahům do zdravotní a psychické sféry sice žalobkyně dokládá lékařské zprávy, ale z nich nijak nevyplývá příčinná souvislost s předmětným trestním řízením. Tvrzenou psychickou zátěž a další dopady do osobnostní sféry žalobkyně již byly kompenzovány v rámci poskytnutého zadostiučinění. Případné narušení dobrého jména a pověsti jsou pouze obecnými tvrzeními. Žalobkyně nedokládá nijak, že by dopady do osobnostní sféry vnímala dodnes, nedoložila žádný článek apod., který by doložil, že takové články i nadále vycházejí. Současně nijak nedokládá údajná negativní vyjádření ze strany politické opozice, za které by však žalovaná ani odpovědná nebyla, neboť se týká vyjádření třetích subjektů. Co se týče tvrzené medializace, tak ta je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, jestliže některé sdělovací prostředky o žalobkyni jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly, měla se domáhá nápravy u nich, žalobkyně totiž netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. Žalobkyně nebyla pouze řadovou občankou, ale naopak byl nominantem své strany do zastupitelstva a do rady Statutárního města [adresa], přičemž od takových osob se obecně očekává, že strpí větší míru zásahu do svého soukromí a budou pod zvýšenou kontrolou s ohledem na výkon své činnosti. Žalobkyně byla zastupitelkou města v období let [rok] až [rok], kdy v obecních volbách v roce [rok] na kandidátní listině sice byla, avšak zvolena nebyla a stalo se tak již před zahájením trestního stíhání, tudíž její nezvolení do zastupitelstva není v příčinné souvislosti s trestním stíháním. V dalších volbách v letech [rok] a [rok] kandidovala sice do zastupitelstva, avšak z obtížně volitelných míst na kandidátní listině, z zatímco v roce [rok] žalobkyně kandidovala na 10. místě kandidátní listiny ČSSD, tak v roce [rok] (tedy ještě před zahájením trestního stíhání) kandidovala na 31. místě kandidátní listiny ČSSD (a mandát nezískala), v roce [rok] kandidovala na 25. místě kandidátní listiny ČSSD (a mandát nezískala) a v roce [rok] kandidovala na (posledním) 43. místě kandidátní listiny [právnická osoba] (a mandát nezískala). Ve funkci radní statutárního města [adresa] byla žalobkyně v letech [rok] až [rok], tedy dávno před zahájením trestního stíhání. Členství v dozorčí radě společnosti [právnická osoba]. pak žalobkyni zaniklo ke dni [datum], tedy rovněž dávno před zahájením trestního stíhání. Žalobkyně tedy (obecně) omezovala své působení ve veřejném prostoru již před zahájením trestního stíhání, tudíž žalované nejsou známy žádné konkrétní dopady do politického života žalobkyně, které by byly v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Nejednalo se navíc o první trestní stíhání žalobkyně, neboť bylo vůči žalobkyni (a dalším osobám) vedeno souběžně běžící jiné trestní řízení vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Odběr otisků prstů a biologického materiálu a jeho vedení v Národní databázi je pak standartním postupem v rámci trestního řízení.

8. Při vydání svého stanoviska žalovaná komparovala věc žalobkyně s případy obdobnými vedenými u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Dále označila ke komparaci rozsudek Okresního soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a řízení vedená u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]

9. Soud ve věci nařídil jednání, při kterých provedl dokazování dle návrhů stran a z jednotlivých provedených důkazů zjistil tyto skutečnosti. Strany učinily nesporným, že žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění v rozsahu 200 000 Kč, a to v době po podání žaloby, která byla soudu doručena dne [datum].

10. K prokázání zásahů do rodinného a soukromého života, jakož i do zdraví žalobkyně označila také svědecké výpovědi, a to své vnučky, kolegyně a kamarádky.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], vnučky žalobkyně, soud zjistil, že s žalobkyní měla a nadále má dobrý vztah, jezdí k ní každou neděli s rodinou na oběd, pomáhá jí. Když byla žalobkyně stíhaná, tak se navštěvovali stejně. Když začalo trestní stíhání bylo jí 16 let a vnímala, že na žalobkyni šlo vidět, že je na to psychicky hůř, byla skleslá, chodila častěji k doktorům a byla častěji nemocná. Tyto zdravotní komplikace žalobkyně připisovala stíhání. Cukrovkou žalobkyně trpěla již déle. Její sestře v té době bylo 14, tolik to tehdy nechápala a moc jí neříkali, co se děje. O stíhání se dozvěděla tak, že se to probíralo na rodinném obědě, přesně si to však již nepamatovala. Na žalobkyni nezměnila názor. S politikou žalobkyně skončila, hlavně proto, že už byla starší, bylo toho na ní hodně, byla unavenější. Na Facebooku zaznamenala článek o kauze a že tam lidi psali negativní komentáře, to ale nikomu neukazovala, žalobkyně to asi neviděla.

12. Soud výpověď svědkyně hodnotil jako věrohodnou, když byla v souladu jak s výpovědí žalobkyně, tak výpověďmi dalších svědků, když pouze potvrdila, že žalobkyně na tom byla psychicky hůř, ale k žádné změně stran rodinných vazeb nedošlo, zároveň i z výpovědi této svědkyně se podává, že hlavním důvodem konce politické kariéry žalobkyně byl spíše vysoký věk.

13. Dále soud vyslechl blízkou kamarádku žalobkyně, paní [jméno FO], se kterou se znají 30 let, z jejíž výpovědi bylo zjištěno následující. Když stíhání začalo byla na tom žalobkyně psychicky velice špatně, dokonce si jednou musela vzít lexaurin, dokonce žalobkyně musela přestat s jógou. Zdravotní stav do detailu neprobíraly, jen se jí zhoršila cukrovka, ale pak se to trochu uklidnilo. Její pohled na žalobkyni se s trestním stíháním nezměnil. S rodinou věc žalobkyně určitě probírala, jak reagovaly vnučky jí žalobkyně nezmínila. Politice se žalobkyně již nevěnuje, jednak měla zdravotní problémy, neměla již chuť a také vzhledem k svému věku už taky neměla tolik sil. Ví, že žalobkyně měla dvě stíhání, ale časově to nedokázala rozlišit.

14. I tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, korespondující s ostatními důkazy s tím, že se potvrdilo, že ani na přátelské úrovni nedošlo u žalobkyně ke zpřetrhání vazeb, na které by mělo vliv trestní stíhání, stejně tak opět svědkyně potvrzuje to, proč žalobkyně skončila v politice.

15. Soud rovněž provedl výslech svědkyně Ing. [jméno FO], která byla v předmětné kauze trestně stíhaná, jedná se navíc o sousedku žalobkyně, na stejném místě bydlí 51 let. Žalobkyně celý život vede slušně a najednou zničehonic byla obviněna ze zvlášť závažného trestného činu, do toho jim podsouvali, že jim obstaví majetky, jen toto už je na zhroucení. Žalobkyně se čas od času zmínila, že má psychické problémy, že nemůže spát, že bere prášky na spaní chodila jako tělo bez duše. Žalobkyně potom na jednání trestního soudu nechodila. Žalobkyně byla členkou zastupitelstva, v Radě města byla v období [rok]. Žalobkyni bylo dáno najevo, že už není žádoucí, aby působila třeba i v té kulturní komisi nebo ve zdravotní komisi nebo v sociální komisi. Novináři se dodneška neobtěžovali, aby dali ve známost to, že byli osvobozeni. Svědkyně dále popisovala dopady stíhání na sebe a ostatní obviněné.

16. Výpověď svědkyně soud sice považoval za věrohodnou, nicméně nebyla vypovídající konkrétně ve vztahu k žalobkyni, a to zejména z toho důvodu, že si nebyly natolik blízké, aby spolu probíraly detaily z rodinného a soukromého života, či důvody pro svoje další setrvání v politice. Z výpovědi svědkyně tak soud vzal v potaz zejména to, že obecně žalobkyně byla ve stresu, měla problémy se spaním.

17. V neposlední řadě soud vyslechl žalobkyni. Trestní stíhání se jí velice dotklo, žila spořádaný život čtyřicet let pracovala v laboratoři, dostudovala, řádně se starala o rodinu. Stíhání považovala spíše za politickou věc, hledali na ně špínu. Bylo jí těžko to vysvětlovat jak rodině, vč. svých vnuček, tak i známým, svěřovala se přítelkyni [jméno FO], vysvětlovala to i některým dalším kamarádkám. Vztahy v rodině byly a jsou dobré, vnučky se na ni dívaly velmi rozpačitě. V rodině však neslyšela žádné negativní výpady na svou osobu, stýkali se stále stejně. Stáhla se do soukromí, předtím byla hodně činná v klubu žen, začala předtím chodit do cvičení. Když začala v politice v roce [rok], byla v klubu – sociálně demokratických ženách, kde byla předsedkyní, potom kromě zastupitelstva a rady byla v komisi sociální, zdravotní kulturní, oddávala, vítala občánky. Do zastupitelstva byla zvolena poprvé od [rok], působila i v radě města. Po zahájení kauz už nekandidovala, odradilo jí to, taky už jiní měli zájem o činnost. Její činnost při svatbách, vítání občánků nebyla ovlivněna stíháním. Stíhání bylo jeden z hlavních důvodů, ale roli hrál i věk, únava a zdravotní komplikace, byla už z toho otrávená. Činnost ukončila v roce [rok], pak byla ještě v kulturní komisi od [rok]. Ve straně ji žádali, aby odstoupila. Co se týká medializace, články z ní dělaly podvodníka, vyznívaly negativně. Pokud se týká zdraví, musela užívat prášky na spaní. Zhoršilo se jí diabetes a srdeční obtíže, také tinitus, stalo se to skokově po zahájení trestního stíhání. Když se blížilo hlavní líčení, byla na nervy, nemohla spát, byla nervózní, unavená, roztržitá, znechucená a otrávená. Stalo se, že k soudu i nešla, nebylo jí dobře.

18. Výpověď žalobkyně byla věrohodná, korespondovala s ostatními provedenými důkazy, potvrdila, že v rodině nedošlo k žádným změnám s příchozím trestním stíháním a že stíhání bylo jen jednou z příčin jejího konce v politice s tím, že o její činnosti měli zájem již jiní lidé. Pokud se týká zdraví shodně s ostatními důkazy uvedla, že došlo ke zhoršení již nastalých obtíží s cukrovkou, dále že byla ve stresu. Za pozornost stojí rovněž ta část výpovědi, kde žalobkyně uvádí, že její činnost při oddávání a vítání občánků nijak ovlivněna nebyla (na rozdíl od toho, co je uvedeno v žalobě).

19. V souhrnu ke svědeckým výpovědím soud uvádí, že skutečnost, že se na žalobkyni vnučky dívaly divně a musela jim složitě vysvětlovat své trestní stíhání bylo vyvráceno jak její účastnickou výpovědí, tak výpovědí její straší vnučky, která uvedla, že v rodině se jejich vtahy nezměnily, má babi ráda stále. Zde soud pouze uvádí, že pro nadbytečnost nevyslýchal mladší z vnuček žalobkyně, a to jednak s ohledem na její věk v době stíhání, kdy i svědkyně [jméno FO] potvrdila, že to sestra tolik nevnímala, ale zejména proto, že již provedenými výslechy byl prokázán opak toho, co tvrdila žalobkyně.

20. Nárok, jenž je předmětem tohoto řízení žalobkyně uplatnila u žalované, a to podáním ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že její argumentace se shoduje se žalobní argumentací. Žalovaná potvrdila přijetí podání přípisem ze dne [datum].

21. Uplatněný nárok žalovaná posoudila a vydala k němu dne [datum] stanovisko, ve kterém uznala, že došlo k porušení práva žalobkyně být trestně stíhána jen ze zákonných důvodů, omluvila se jí a přiznala jí zadostiučinění za prokázané zásahy ve výši 200 000Kč, a to poté, co provedla komparaci s případy vedenými u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dále u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a dále u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Zároveň žalovaná konstatovala, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

22. Žalobkyně předložila k důkazu množství článků z médií, které soud shrnuje následovně. Pozornost médií se zaměřovala zejména na tehdejšího primátora a bývalé primátory města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“, „[adresa] radní“ apod. Fotografie žalobkyně spolu se svědkyní Ing. [jméno FO] a bývalým primátorem RNDr. [jméno FO] se objevila v článku ze dne [datum] „Obžalovaní v kauze levně prodaných pozemků stanuli před soudem“, kde je informováno o kauze jako takové, rovněž je zde zmíněno, že celá kauza je „vedena kvůli zastupitele a bývalého primátora [jméno FO]…“. Podobizna žalobkyně se objevila v článku ze dne [datum] („Nevinni, rozhodl soud o radních v kauze prodeje městských pozemků“), kde pod fotografií však nebylo její jméno zmíněno, odkazovalo se na primátora a svědkyni Ing. [jméno FO], stejně tak se její fotografie objevila v článku ze stejného data s názvem „Soud osvobodil radní [adresa] obžalované kvůli prodeji pozemků“, kde sedí v jednací síni, avšak opět pod fotografií není její jméno uvedeno. Dále její fotografie (obdobná jako v posledně jmenovaném případě) je v článku „Osvobození politiků z [adresa] neplatí. Případ prodeje pozemků se vrátí k okresnímu soudu“, kde je fotografie popsána se slovy „sedm radních…“. Kromě uvedených je zde i článek „Soud osvobodil primátora [adresa] a jeho předchůdce….“ nebo článek ze serveru irozhlas „Tři primátoři a čtyři radní [adresa] neprodali majetek města pod cenou, rozhodl soud“, kde je na první fotografii vyobrazena i žalobkyně, v popisu fotografie je zmíněna i jménem. Je zřejmé, že média informovala, jak o probíhajícím stíhání, tak i o zproštění obviněných. Články samozřejmě informovaly o tom, že policie zahájila trestní stíhání, že budou probíhat a pokračují soudy, nicméně v žádném ze článků soud nezjistil pochybení v označení žalobkyně např. jako osoby odsouzené, podvodnice, co si něco nahrabala apod. Z předložených článků nebylo zjištěno, že by znevažovaly osobu žalobkyně, neinformovaly nestraně, ve většině článků se mluví o podezření, o obviněných, případně, že jim hrozí trest vězení. Jako nejvíce negativně nastavený článek se jeví „Podvody s pozemky na radnici řeší soud. V úterý padne rozsudek nad třemi primátory“ z publikace Naše [adresa], kde je citováno vyjádření předsednictva Místní organizace [adresa] a kde se mimo jiné píše, že organizace přináší stanovisko k lživému tvrzení primátora Pobuckého, že pozemky kupovali členové ODS a ANO. Tento článek sice může vyznívat výrazně negativně, nicméně soud jej hodnotí jako politický boj mezi dvěma stranami, když toto ladění je zřejmé i z jiných článků, např. „Primátor [adresa] popřel chyby při prodeji pozemků“, kde dostal prostor k vyjádření jak bývalý primátor, tak podatel trestního oznámení [jméno FO] (strana ANO), který oznámení sepisoval poté, co se ve městě rozpadla koalice, žalobkyně zde jmenovitě zmíněna nebyla. Článek ze serveru Novinky „Soud potvrdil tresty za manipulování zakázek, primátora [adresa] obžaloby zprostil“ se pak vůbec netýkal projednávané trestní věci.

23. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně byla členkou představenstva v době od [datum] do [datum], členkou dozorčí rady byla v době od [datum] do [datum].

24. Z výsledků voleb do zastupitelstev obcí konaných v říjnu [rok] kandidátů ČSSD bylo zjištěno, že žalobkyně se umístila na 10. místě se ziskem mandátu. Z výsledků voleb do zastupitelstev obcí konaných říjnu [rok] kandidátů ČSSD bylo zjištěno, že žalobkyně se umístila na 31. místě, mandát nezískala, když poslední mandát získal kandidát umístěný na 12. místě. Z výsledků voleb do zastupitelstev obcí konaných říjnu [rok] kandidátů ČSSD bylo zjištěno, že žalobkyně se umístila na 25. místě, mandát nezískala, když poslední mandát získal kandidát umístěný na 11. místě. Z výsledků voleb do zastupitelstev obcí konaných září [rok] za Přátele [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně se umístila na posledním 43. místě.

25. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno FO] (č. l. 139) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně navštívila kardiologickou ambulanci, zjištěna hypertenze. Obdobné soud zjistil z lékařské zprávy z příjmové ambulance Nemocnice ve [adresa] (č. l. 140) ze dne [datum], kde žalobkyně byla odeslána od praktického lékaře pro bolesti hrudní páteře, udávala, že měla velké psychické vypětí, 2x soud, po podané medikaci došlo k ústupu obtíží, byla odeslána domů, byla jí předepsána medikace. Ze zprávy praktické lékařky MUDr. [jméno FO] (č. l. 141) soud zjistil, že žalobkyni shledala neschopnou se účastnit soudního jednání ve dnech [datum] až [datum]. Z lékařských zpráv tedy soud vzal za prokázané zejména to, že došlo k spíše k přechodnému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku stresu.

26. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že trestní stíhání bylo proti žalobkyni a dalším sedmi obviněným zahájeno na podkladě usnesení policejního orgánu ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum] (usnesení o zahájení trestního stíhání a doručenky k usnesení č. l. 117-162). Zprvu bylo trestní stíhání zahájeno pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c), § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona dílem dokonaný dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace tak, že státní zástupce dne [datum] upozornil všechny obviněné, že jejich jednání naplňuje také znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3[Anonymizováno]trestního zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný (upozornění na změnu právní kvalifikace č. l. 180). Žalobkyně si proti usnesení podala stížnost (stížnost a odůvodnění stížnosti č. l. 216 a násl.). Krajské státní zastupitelství stížnost žalobkyně proti usnesení zamítlo svým rozhodnutím ze dne [datum] (č. l. 256-261). Pro doplnění soud dodává, že trestní oznámení v této věci bylo podáváno ze strany Ing. [jméno FO], bývalého primátora [adresa] (trestní oznámení č. l. 2) dne [datum]. Jednání obviněných mělo ve zkratce spočívat v tom, že jako zastupitelé města [adresa] a zároveň jako radní měli vykonávat svou pravomoc způsobem hrubě poškozujícím město [adresa], tím že rozhodli o prodeji osmnácti parcel ve vlastnictví města za nižší cenu, než činila cena obvyklá. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu ve [adresa] podána na všechny obviněné obžaloba (obžaloba č. l. 2010-2053) pro skutek shodný s tím, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Z uvedené právní kvalifikace je zřejmé, že žalobkyně byla ohrožena trestní sazbou od 3 do 10 let odnětí svobody. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo Statutární město [adresa], a to s částkou 9 957 270 Kč. Ve věci bylo konáno hlavní líčení ve dnech [datum]-[datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. a [datum]. Státní zástupce dne [datum] v závěrečném návrhu navrhoval, aby všem obžalovaným, tedy i žalobkyni, byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávního celku na dobu 10 let (protokol o hlavním líčení z uvedeného dne). Okresní soud rozsudkem ze dne [datum] zprostil všechny obviněné obžaloby s odkazem na § 226 písm. b) trestního řádu (rozsudek z č. l. 3238 a násl.). Tento rozsudek byl žalované doručen [datum] poté, co byla řádně prodloužena lhůta k jeho vyhotovení. Proti tomuto rozsudku si státní zástupce podal odvolání v neprospěch obžalovaných (č. l. 3278-3292) na podkladě něhož Krajský soud v [adresa] svým usnesením ze dne [datum] rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí (usnesení č. l. 3369 a násl.) poté, co dne [datum] konal veřejné zasedání. Usnesení krajského soudu bylo zástupkyni žalobkyně doručeno dne [datum], poté, co senátu krajského soudu byla řádně prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení a vypravení rozhodnutí. V dalším řízení soud provedl hlavní líčení dne [datum], 1. 3. a [datum]. V posledním hlavním líčení státní zástupce v závěrečné řeči opět navrhoval pro všechny obžalované shodný trest. Okresní soud svým rozsudkem ze dne [datum], zprostil znovu všechny obžalované obžaloby (rozsudek z č. l. 3827 a násl.). Rozsudek byl zástupkyni žalobkyně doručen dne [datum], poté, co byla řádně prodloužena lhůta k jeho vyhotovení. Podané odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných pak bylo krajským soudem zamítnuto dne [datum] (usnesení z č. l. 4436 a násl.), a to poté, co bylo konáno veřejné zasedání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum]. Usnesení krajského soudu byl zástupkyni žalobkyně doručeno [datum] poté, co byla řádně prodloužena lhůta k jeho vyhotovení. Státní zastupitelství ve věci ještě podalo dovolání (č. l. 4497-4505), které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] odmítnuto (usnesení č. l. 4601 a násl.). Posledně jmenované usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum], dne [datum] bylo doručeno obhájkyni.

27. Ve stejném období běželo proti žalobkyni i další paralelní trestní stíhání (tzv. kauza [hodnota]). V této věci bylo trestní stíhání zahájeno proti žalobkyni dne [datum] (č. l. 137). Trestní stíhání se ve stručnosti týkalo toho, že jako členka rady města měla schválit „předražené“ zakázky na čištění příkopů na území města [adresa] s kvalifikací zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do [datum], jednak přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. V této věci pak byla podána obžaloba dne [datum]. Rovněž v této věci bylo rozhodováno dvakrát. První zprošťující rozsudek byl okresním soudem vydán dne [datum] pod č. j. [spisová značka], který však byl zrušen na podkladě odvolání státního zástupce usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Okresní soud poté znovu zprostil obžalované obžaloby státního zástupce rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Odvolání státního zástupce pak bylo zamítnuto (usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Dovolání pak ve věci podáváno nebylo. K tomu soud dodává, že i za toto trestní stíhání žalobkyně uplatnila své nároky u žalované, a to podáním ze dne [datum] (č. l. 119-125).

28. Soud v rámci dokazování předložil účastníkům jednotlivá komparativní rozhodnutí, která má vzít při svém rozhodování v úvahu. Konkrétně se jednalo o rozsudek Okresního soudu v [adresa] pobočky v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 417/21, a na něj navazující rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Před rozhodnutím soudu bylo do spisu rovněž založeno rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] týkající se žalobce, který byl v předmětné kauze stíhán spolu se žalobkyní. Z těchto soud nic pro skutkový stav nezjišťoval, když závěry soudů byly důležité pro právní hodnocení věci.

29. V řízení nebylo nikterak prokázáno poškození dobrého jména, dobré pověsti, jak uváděla žalobkyně, a to nad rámec obecného, co lze ve spojitosti s trestním stíháním očekávat.

30. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

31. Žalobkyně byla v období od [datum] do [datum] trestně stíhána s dalšími sedmi osobami. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] pro podezření (po upozornění na změnu právní kvalifikace kvalifikace) ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dílem dokonaný podle § 158 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), c) trestního zákona účinného do [datum], dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odstavec 1 k § 158 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), c) trestního zákona účinného do [datum], a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dílem dokonaný podle § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 trestního zákona účinného do [datum], dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odstavec 1 k § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 trestního zákona účinného do [datum]. Proti usnesení si žalobkyně podala stížnost, která však nebyla úspěšná. Dne [datum] byla u Okresního soudu ve [adresa] podána obžaloba. Poškozené statutární město [adresa] se k trestnímu stíhání připojilo s nárokem na náhradu škody ve výši 9 957 270 Kč. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech [datum]-[datum], [datum]-[datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum], na závěr státní zástupce navrhl žalobkyni odsoudit a uložit jí nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců jakož i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávného celku po dobu 10 let a samozřejmě uložit obžalovaným nahradit způsobenou škodu. Dne [datum] okresní soud všechny obžalované zprostil obžaloby, s čímž nesouhlasil státní zástupce a podal si proti tomuto rozsudku odvolání v neprospěch obžalovaných, tedy i žalobkyně. Krajský soud rozsudek okresního soudu dne [datum] zrušil a uložil okresnímu soudu o věci znovu rozhodnout, a to poté, co bylo dne [datum] konáno veřejné zasedání. Poté okresní soud konal tři hlavní líčení ([datum], [datum]), závěrečný návrh státního zástupce ohledně viny a trestu zůstal u žalobkyně nezměněn. I přesto okresní soud znovu rozhodl, že všechny obžalované zprošťuje obžaloby, a to rozsudkem ze dne [datum]. Byť proti tomuto rozsudku podal státní zástupce opět odvolání v neprospěch obžalovaných, krajský soud tentokrát jeho odvolání usnesením ze dne [datum] zamítl poté, co ve věci konal veřejná zasedání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ve věci podalo státní zastupitelství i dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno [datum], dne [datum] (doručeno obhájkyni). Pro doplnění lze uvést, že žalobkyně se většiny hlavních líčení a veřejných zasedání neúčastnila. Rozhodnutí soudů nebyla vyhotovována do 10 pracovních dnů, nicméně vždy ve lhůtě delší s ohledem na obsah spisového materiálu, složitost věci s tím, že lhůta k vyhotovení byla vždy řádně prodloužena předsedou soudu.

32. Proti žalobkyni běželo i další trestní stíhání, a to nejméně v době od [datum] do [datum], ve kterém se jednalo o obvinění ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Toto trestní stíhání rovněž skončilo pravomocným zproštěním od obžaloby. Žalobkyně byla a dosud je osobou bezúhonnou.

33. Dne [datum] požádala žalobkyně žalovanou o poskytnutí zadostiučinění ve formě nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Dne [datum] žalovaná vyřídila žádost žalobkyně tak, že uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla jí přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč.

34. V oblasti politiky žalobkyně působila od roku [rok], byla činná v klubu sociálně demokratických žen, členkou zastupitelstva byla od roku [rok]. Ve volbách do zastupitelstva v roce [rok] se umístila na 10. místě v rámci své politické strany ČSSD a mandát získala. Ve volbách konaných v říjnu [rok][rok]však již mandát nezískala. Ve volbách na podzim [rok] na mandát již také nedosáhla. Členkou rady města byla žalobkyně v době od [rok]. Současně byla žalobkyně také členkou představenstva v době od [datum] do [datum], členkou dozorčí rady byla v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně z pozice zastupitelky oddávala, vítala občánky, zde však trestní stíhání vliv dle jejích slov nemělo, také působila v nejrůznějších komisích. Kolegy jí bylo naznačováno, že by měla skončit. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že trestní stíhání nebylo rozhodujícím faktorem, proč se žalobkyně rozhodla v politice nepokračovat, naopak za to mohl věk, zdravotní stav a rovněž, jak je obecně známo, pokles preferencí ČSSD. Rovněž je důležité upozornit na fakt, že do zastupitelstva se žalobkyně nedostala již po volbách v říjnu [rok], tedy před zahájením trestního stíhání v předmětné věci, stejně tak členkou dozorčí rady byla do [datum], tedy do doby dávno předtím, než začalo vytýkané trestní stíhání. Vztahy v rodině žalobkyně se s trestním stíhání nezměnily. Stejně tak ke změně nedošlo v oblasti přátel. Je naopak pravdou, že žalobkyně se spíše uzavřela do sebe, přestala chodit do cvičení, nebyla činná v klubu žen, zhoršily se jí zdravotní obtíže s vysokým tlakem, bolestí zad a cukrovkou, které zjevně byly způsobeny stresem, který prožívala v důsledku stíhání, chodila jako tělo bez duše a brala léky na spaní. S blížícím se hlavním líčením nemohla spát, byla unavená, roztržitá, otrávená. Pro zdravotní stav (zde soud vychází z toho, že se jednalo o již uvedené obtíže, když ze zprávy praktické lékařky nevyplývají konkrétní obtíže) se žalobkyně neúčastnila většiny hlavních líčení ve věci.

35. Pokud se týká medializace kauzy, žalobkyně nebyla hlavní osobou zájmu, pozornost médií se zaměřovala zejména na primátora města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“, „[adresa] radní“ apod. Podobizna žalobkyně se objevila v článcích vyjmenovaných výše v tomto odůvodnění, jedenkrát i s jejím jménem, jak již bylo podrobně popsáno. Média informovaly objektivně, ctily princip presumpce neviny, o žalobkyni nikdy nebylo hovořeno jako o osobě odsouzené, vždy byla označována jako podezřelá, obviněná či bylo uváděno, že jí hrozí trest. V žádných článcích se orgány činné v trestním řízení nevyjadřovaly nedůstojně či jinak nevhodně na adresu žalobkyně. Rovněž média informovala o tom, jakým způsobem bylo trestní stíhání žalobkyně skončeno.

36. Soud nehodnotil to, zda žalobkyně v rámci trestního řízení využila či nevyužila práva nevypovídat, neboť osoba trestně stíhaná by neměla být trestána za zvolený způsob obhajoby, který zahrnuje i možnost ve věci nevypovídat. I přes veškeré provedené dokazování v trestní věci se názor státního zástupce, který navrhoval žalobkyni odsoudit a uložit jí nepodmíněný trest odnětí svobody nezměnil, z čehož lze dovodit, že výpověď žalobkyně by neměla žádný vliv na postup policejního orgánu či státního zástupce. K trestnímu stíhání je nutné ještě dodat, že bylo zahajováno na podkladě podnětu podaného bývalým primátorem města [adresa] Ing. [jméno FO] dne [datum].

37. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

38. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

39. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, neníli dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

40. Podle § 13 odst. 1 a odst. 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

41. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

42. Nejprve soud výrokem pod bodem I. rozsudku podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé o. s. ř. řízení částečně zastavil, a to s ohledem na dispoziční úkon žalobkyně učiněný při jednání dne [datum], kterým vzala z důvodu plnění žalované žalobu v uvedeném rozsahu zpět (jednalo se o nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním).

43. Zjištěný skutkový stav pak soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Základními podmínkami pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda (např. náklady obhajoby), tak újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do 6 měsíců od jeho uplatnění, předpokladem uplatnění nároku u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se však promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, přiklonila se judikatura dovolacího k odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl obžaloby zproštěn.

44. K výši náhrady za nemajetkovou újmu judikatura uvádí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odst. 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) a stanovit výši zadostiučiněné s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

45. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ lze uzavřít, že trestní stíhání žalobkyně v předmětné kauze vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] skončilo jejím pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobkyni je namístě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotná omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující. V projednávané věci na jedné straně stály zásahy do osobního[Anonymizováno]a rodinného života žalobkyně a na straně druhé také zásah do jeho politického života.

46. V oblasti soukromého života má soud za to, že byť je nepochybné, že žalobkyně pociťovala velký stres, který byl podložen strachem z možného uvěznění a povinnosti nahradit škodu, trpěla nespavostí, byla nervózní a chodila jako „tělo bez duše“, tak se nejedná o významnější újmy než takové, které v případech trestního stíhání běžně nastávají a lze je očekávat, presumovat. Soud nikterak nebagatelizuje skutečnost, že v důsledku stresu mohlo u žalobkyně dojít ke zhoršení onemocnění, se kterými se léčila, jako je vysoký tlak a cukrovka, nicméně se opět jedná o očekávané újmy, které nezákonné trestní stíhání na poškozené osobě zanechává. Negativní dopady do rodinného života, počtu přátel se v případě žalobkyně neprojevily. Rovněž délka nejistoty ohledně budoucnosti žalobkyně vzhledem ke složitosti řízení nebyla nijak nepřiměřená, když projednávaná trestní kauza si vyžádala značně rozsáhlé dokazování, spoluobviněných bylo celkem 8 osob včetně žalobkyně, jinak ale proces probíhal koncentrovaně bez zbytečných prodlev.

47. Soud neshledal příčinnou souvislost mezi ukončením politické kariéry žalobkyně a předmětným trestním stíháním, když z provedeného dokazování vyplynulo, že sice trestní kauza, přičemž žalobkyně byla stíhaná i v jiné věci, byla jedním z faktorů, nicméně se jednalo v prvé řadě o vyšší věk žalobkyně a zdravotní problémy a také fakt, že o její pozice měly zájem i jiné osoby. Na tuto skutečnost pak lze usuzovat z toho, že ačkoliv trestní stíhání bylo zahájeno v roce [rok], žalobkyně se do zastupitelstva nedostala již ve volbách konaných v říjnu [rok]. Ačkoliv mělo být žalobkyni naznačováno, aby v politice nepůsobila, přesto byla umístěna na kandidátku pro volby na podzim [rok] a rovněž tak v roce [rok], avšak ze spodních míst s malou šancí na zvolení. Shodné lze uvést k jejímu působení ve společnosti [právnická osoba]., kde její účast zanikla na konci roku [rok], tedy opět mnohem dříve než bylo zahájeno trestní stíhání ve věci. K příčinné souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21, které však zcela neodpovídá konci politické kariéry žalobkyně, jak byl v tomto řízení zjištěn. Ze žádných provedených důkazů nevyplývá, že by v důsledku stíhání, a nikoliv svého vlastního rozhodnutí, nebyla postavena na kandidátku (opakem jsou právě volby [rok]), či že by došlo k takovému poklesu hlasů v její prospěch (náhled veřejnosti na její osobu v důsledku stíhání), který by měl za následek její nezvolení. Kromě věku žalobkyně a jejího zdraví, které vedlo k rozhodnutí již nekandidovat, nemohlo být důvodem jejího nezvolení v roce [rok] předmětné trestní stíhání, které bylo zahájeno až v listopadu [rok], tedy po dvou letech od voleb. Důsledkem jejího nezvolení v roce [rok] mohl zapříčinit také pokles preferencí ve prospěch ČSSD v celostátním měřítku. Soud tedy mezi koncem politické kariéry žalobkyně a předmětným nezákonným trestním stíháním neshledal příčinnou souvislost.

48. Jelikož žalobkyně v rámci svých tvrzení upozorňovala na medializaci celé kauzy, odkazovala na ni rovněž svědkyně Ing. [jméno FO], je třeba uvést, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobkyně jako veřejně známá a činná osoba, musí strpět větší míru zásahu do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy se podílela na rozhodováních stran hospodaření s prostředky města, lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. V tomto směru je nutné upozornit, že pozornost médií se zaměřovala zejména na primátora města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“, „[adresa] radní“ apod. Podobizna žalobkyně se objevila v některých článcích, paradoxně pojednávajícím spíše o osvobození obžalovaných. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobkyni informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohla se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona. Žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci (např. urážlivé chování příslušníků policejního orgánu, soudu či jejich nevhodné vyjadřování do médií). Pokud byly soudu předloženy články, tak z nich bylo patrné, že média dávaly prostor jak obžalovaným (vyjadřovali se zejména současný či bývalí primátoři), tak orgánům činným v trestním řízení, nedopouštěly se excesů v označení žalobkyně (např. jako osoby odsouzené) a po skončení kauzy informovaly o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni.

49. Na věc soud pro komparaci aplikoval zcela přiléhavá rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kde byli tamní žalobci stíháni za trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby a byli tedy ohroženi shodnou trestní sazbou jako zdejší žalobkyně (3 až 10 let). Případy srovnatelné, co do bezúhonnosti, psychického stavu žalobkyně, tak medializace a také, co do skutkového stavu, neboť i tam byli žalobci stíháni za prodej pozemků. Co však není shodné je fakt, že žalobci jako členové zastupitelstva hlasovali pro prodej za ceny, které si sami stanovili (zde bylo vycházeno z tabulkových cen) a dali souhlas s prodejem i starostovi a členům jeho rodiny. Zásadním rozdílem pak budiž i trestnímu řízení předcházející civilní řízení, které bylo jeho podnětem, což projednávaném případě žalobkyně vůbec nebylo, když trestní stíhání bylo zahájeno na podnět bývalého primátora. Ve věci bylo žalobcům přiznáno 80 000 Kč a 90 000 Kč, po přepočtu za 3 roky trestního stíhání se jednalo o částku 2 222 Kč a 2 500 Kč za měsíc stíhání. Ke komparaci bylo také vhodné rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], kde tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, nicméně byl ohrožen trestní sazbou od 2 do 8 let odnětí svobody a dále se poškozený připojil k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody ve výši 1 500 000 Kč, což je méně než hrozilo žalobkyni, obdobným je však postavení žalobců, když tamní žalobce byl členem městského a okresního výboru, nicméně žalobce měl na rozdíl od zdejší žalobkyně dostat výpověď od zaměstnavatele a dále z důvodu doporučení kolegů nekandidovat. Ve jmenované kauze bylo žalobci přiznáno odškodnění v celkové výši 80 000 Kč za 21 měsíců trestního stíhání, což v přepočtu činí cca 3 810 Kč za jeden měsíc.

50. Pro komparaci soud také užil rozhodnutí Okresního soudu ve [adresa] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za způsobenou nezákonným trestním stíháním domáhala žalobce, který byl v předmětné kauze také obviněn a zproštěn, přičemž soud dospěl k závěru, že zadostiučinění ve výši 200 000 Kč poskytnuté žalovanou je s ohledem na zjištěný skutkový stav zcela dostačující. Tamní žalobce prokázal hádky v rodině, váznutí komunikace, zhoršil se mu zdravotní stav, byl podrážděný, vyhýbal se společenským akcím. stran medializace soud zjistil, že žalobce byl zmiňován okrajově. Ve shodě s případem žalobkyně lze spatřovat zhoršení zdravotního stavu, uzavření se do sebe a rovněž medializaci.

51. Z vlastní úřední činnosti je soudu také známo rozhodnutí ve věci další osoby, která byla v předmětné trestní kauze spoluobviněná, a která byla vedena u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], nicméně v této věci okresní soud, zatím nepravomocně, poskytl žalobci zadostiučinění nad rámec vyplacené částky 200 000 Kč, a to v souvislosti s citelným zásahem do politického života, což u žalobkyně prokázáno nebylo. Tento případ tudíž ke komparaci vhodný nebyl.

52. Soud do okolností projednávaného případu promítl i fakt, že žalobkyně byla souběžně stíhaná v kauze vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud tedy žalovaná při vyřizování žádosti žalobkyně jí přiznala zadostiučinění v rozsahu 200 000 Kč, tedy částku, která v přepočtu na měsíce činí cca 2 985 Kč, neodchýlila se od právě uvedených komparativních případů a žalobkyni za její újmu přiznala částku přiměřenou, odpovídající vzniklým a prokázaným zásahům do jejího života, kterou soud neměl důvod navyšovat, a proto žalobu v tomto směru neshledal důvodnou.

53. V případě požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon či vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě nesprávného úředního postupu soud uvádí, že na právní posouzení aplikoval zejména závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Pro rozlišení pojmů nepřiměřená délka řízení a průtahy v jeho průběhu Nejvyšší soud uvádí, že průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení, naopak k porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Počátkem řízení v případě trestního řízení je okamžik sdělení obviněné osobě podezřelé z trestného činu, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Koncem je pak nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tedy i případné řízení o dovolání. Je-li určena celková délka řízení, je třeba přistoupit k posouzení, zda je toto řízení možno považovat za přiměřeně dlouhé. Od obecného pravidla, že přiměřenost délky řízení je nutno posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu, je však nutno odlišit ty situace, v nichž zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat určité rozhodnutí ve stanovené lhůtě (zde platí zásada speciality). Jinak je vždy nutno přihlédnout ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. Až poté, co bude zjištěna nepřiměřená délka řízení, se přistupuje k určení formy zadostiučinění a případně jeho výše.

54. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že řízení jako celek odpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Žalobkyně nekonkretizovala žádné průtahy, ke kterým mělo v řízení dojít, soud se proto zabýval délkou řízení jako takovou. Žalobkyni bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno [datum]. Řízení pak bylo skončeno doručením usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, což se stalo dne [datum] (doručeno obhájkyni) a dne [datum] pak bylo doručeno žalobkyni. Soud přistoupil k posouzení toho, zda je toto možno považovat řízení za přiměřeně dlouhé, přičemž přihlédl k okolnostem daného případu a kritériím spočívajícím ve složitosti případu, chování žalobkyně, postupu příslušných orgánů a významů řízení pro žalobkyni. Co do složitosti případu, soud přihlédl k tomu, že trestní stíhání bylo vedeno proti celkem 8 obviněným, probíhalo na více instancích, když dvakrát rozhodoval okresní soud, dvakrát krajský soud a jedenkrát Nejvyšší soud, což z logiky věci samo o sobě zakládá prodloužení doby trvání věci. V tomto směru nelze k tíži jedné ze stran klást, že svůj procesní postoj nechá v případě neúspěchu podrobit přezkumu v rámci opravných prostředků. Ve věci taktéž bylo nutné vyslechnou řadu svědků, vypracovat nový znalecký posudek a provést řadu listinných důkazů. Ve věci proběhlo patnáct hlavních líčení a následně byl dne [datum] vydán „první“ rozsudek Okresního soudu ve [adresa]. Krajský soud pak konal jedno veřejné zasedání než věc vrátil okresnímu soudu zpět k novému projednání. Následně byly provedeny tři hlavní líčení a dne [datum] byl vydán „druhý“ rozsudek. Krajský soud pak konal pět veřejných zasedání a odvolání státního zástupce zamítl usnesením ze dne [datum]. Ve věci pak bylo podáno dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl dne [datum]. vzhledem k tomu, že spis do konce usnesení krajského soudu čítal 4 465 listů, nelze předpokládat, že senát Nejvyššího soudu takto obsáhlý spis nastuduje a rozhodne v krátké lhůtě a rozhodně tuto dobu nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou. Stejně tak není možné při obsáhlosti projednávané věci očekávat, že rozhodnutí soudu budou bez dalšího vyhotovena v nepřiměřeně krátké lhůtě 10 pracovních dnů. Pokud soudy potřebovaly k vyhotovení rozhodnutí lhůtu delší, tato byla řádně v souladu s trestním řádem na žádost prodloužena. Vzhledem k obsáhlosti spisu a složitosti věci a dokazování nelze prodloužené lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku považovat za nepřiměřené zakládající liknavost soudních orgánů.

55. Všechny orgány činné ve věci se dle názoru soudu snažily rozhodnout věc v co nejkratším čase, jednání probíhala koncentrovaně a pokud byly povoleny delší lhůty k vypracování písemných vyhotovení rozhodnutí, lze je s ohledem na obsáhlost věci považovat za odůvodněné. Ve věci pak nebylo žádné rozhodnutí soudu zrušeno snad proto, že by se nižší soud neřídil závazným právním názorem soudu vyššího a nerespektoval jeho závazný právní názor na věc. Pokud se týká chování žalobkyně v trestním řízení, tak soud nemá za to, že by žalobkyně svou činností jakkoliv zavinila prodloužení řízení jako takového. Jestliže se rozhodla ve věci nejprve nevypovídat, je to její právo a pokud se pak nedostavovala k jednáním soudu, svou nepřítomnost měla omluvenu a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Pokud se týká významu předmětu řízení pro žalobkyni, tak jelikož se jednalo o trestní stíhání, zvýšený význam předmětu řízení pro žalobkyni se presumuje z povahy věci.

56. Po zohlednění všech právě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že v projednávané trestní kauze nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a žalobě v tomto směru nevyhověl ani z části.

57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16). Předně nutno zmínit, že předmětem řízení byly dva nároky (v celkové výši 2 522 700 Kč), přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé věci je proto třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které účastník současně vynaložil na více společně projednávaných sporů, je třeba rozdělit podle poměru výše jednotlivých nároků, tj. podle toho, jak se ta která ze společně projednávaných věcí podílela na vzniku těchto nákladů. Nárok na zaplacení 2 282 700 Kč se podílel na vzniku nákladů řízení co do 90,5 %, nárok na zaplacení 240 000 Kč co do 9,5 %.

58. Byť byla žaloba nakonec zamítnuta, musel se soud vypořádat s učiněným částečným zpětvzetím žaloby, co do rozsahu 200 000 Kč představující zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je totiž třeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalovanou. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalované. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobkyně právo, aby mu žalovaná nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Žalovaná nesporně plnila žalobkyni v částku 200 000 Kč v době po podání žaloby, když o žádosti žalobkyně rozhodla až dne [datum], tedy po více než 6 měsících, které jí zákon ukládá a jak zjistil soud, byla by žaloba v této části důvodná. Částku, pro kterou bylo řízení zastaveno soud „počítal“ jako procesní úspěch žalobkyně, za který jí dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť celkově úspěšnějším účastníkem v řízení byla právě žalobkyně.

59. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 48 646 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za řízení ve výši 2 000 Kč a dále náklady, které soud pro lepší přehlednost zpracoval do uvedených tabulek. Při určení tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby bylo vycházeno z částky 100 000 Kč (2krát 50 000) v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 AT ve znění do [datum] a z částky 60 000 Kč (2krát 30 000) v souladu s § 9a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 12 odst. 3 AT pro úkony od [datum] (žalobkyni nebyla soudem fakticky přiznána žádná další náhrada a proto soud nevyházel z částky přisouzené), a to vše ve spojení s § 7 AT. S ohledem na změnu právní úpravy hodnota režijního paušálu pro úkony do [datum] činí 300 Kč a pro úkony od [datum] pak 450 Kč, a to dle § 13 odst. 4 AT v příslušeném znění. Zástupce žalobkyně prokázal, že je registrovaným plátcem DPH a rovněž tak žalobkyni náleží náhrada za 21% DPH za každý úkon. úkon právní služby datum hodnota režijní paušál příprava a převzetí zastoupení 5 100 Kč 300 Kč sepis žaloby [datum] 5 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 5 100 Kč 300 Kč vyjádření [datum] 5 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 5 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 5 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 3 500 Kč 450 Kč účast u jednání - vyhlášení [datum] 1 750 Kč 450 Kč součet 35 850 Kč 2 700 Kč DPH 21 % 8 096 Kč soudní poplatek 2 000 Kč celkem 48 646 Kč Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za výzvu před podáním žaloby ze [datum], když se jednalo o uplatnění nároku u žalované v souladu s OdpŠk, když na náhradu dle § 31 OdpŠk nárok není. Jelikož žalobkyni náleží procesní úspěch v 90,5 % sporu, byla jí i náhrada přiznána v tomto rozsahu, tedy v částce 44 024 Kč. Lhůtu k plnění 15 dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; tedy v takové délce, aby žalovaná, která je organizační složkou státu a čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu, měla dostatek prostoru pro administrativu dané pohledávky. Současně má soud za to, že takto stanovená delší lhůta nebude na újmu žalobkyni, které se vyplacení prostředků dostane i tak v poměrně krátké lhůtě.