9 C 266/2023 - 388

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 4 526 678 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalobní návrh o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci z titulu nemajetkové újmy odpovídající bolestnému v částce 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 225 142 Kč počínaje dnem 5. 5. 2023 do zaplacení a z částky 24 858 Kč počínaje dnem 25. 9. 2023 do zaplacení a z titulu ztížení společenského uplatnění částku 4 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 000 000 Kč počínaje dnem 25. 9. 2023 do zaplacení a z titulu další nemajetkové újmy částku 102 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 102 500 Kč počínaje dnem 25. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobní návrh o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci z titulu účelně vynaložených nákladů s léčením částku 174 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 129 856 Kč počínaje dnem 5. 5. 2023 do zaplacení a z částky 44 322 Kč počínaje dnem 25. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobní návrh o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci z titulu ztráty na výdělku částku 541 116 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné částky 541 116 Kč počínaje dnem 1. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] původně domáhal zaplacení 4 526 678 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 353 843 Kč ode dne 5. 5. 2023 do zaplacení, a z částky 4 172 835 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení. Uvedl, že se mu dne [datum] stal vážný úraz [Anonymizováno], když při procházce šlápl jednou nohou na kamennou klenbu propustku a z ničeho nic se s ním utrhl beton, na kterém stál. Vlastníkem komunikace, jejíž součástí je i zmíněný propustek, je žalovaný, který odpovídá za závadu ve schůdnosti komunikace. S úrazem, který žalobci v důsledku pádu vznikl, byl tři čtvrtě roku hospitalizován a nyní je v domácím ošetřování. Ačkoliv byl v důchodovém věku, stále byl zaměstnán jako [Anonymizováno]. Nyní je v pracovní neschopnosti, návrat do zaměstnání je s ohledem na jeho zdravotní stav vyloučen. Po žalovaném požaduje uhradit za újmu na zdraví jednak částku 250 000 Kč jako bolestné, částku 4 000 000 Kč za ZSU, účelně vynaložené náklady v částkách 9 600 Kč, 20 000 Kč, 684,79 Kč, 448 Kč, 363 Kč a 822 Kč, dále účelně vynaložené náklady v částkách 670 Kč za kompenzační pomůcku a cestovní náhrady ve výši 94 690 Kč, na nákladech spojených s poskytnutím péče o osobu blízkou ve výši 13 300 Kč a 33 600 Kč a dále 102 500 Kč z titulu další nemajetkové újmy. Žalobce dále v průběhu řízení vznesl vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 541 116 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení. Na výzvu soudu následně upravil petit žaloby tak, že se z titulu náhrady nemajetkové újmy – bolestného domáhá částky 250 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a., a to z částky 225 142 Kč ode dne 5. 5. 2023 do zaplacení, a z částky 24 858 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení, dále z titulu náhrady nemajetkové újmy – ztížení společenského uplatnění částky 4 000 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. z této částky ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení, z titulu náhrady nemajetkové újmy – další nemajetkové újmy částky 102 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. z této částky ode dne 25. 9. 2024 do zaplacení, z titulu náhrady účelně vynaložených nákladů s léčením částky 174 178 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a., a to z částky 129 856 Kč ode dne 5. 5. 2023 do zaplacení, a z částky 44 322 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení, a z titulu náhrady ztráty na výdělku částky 541 116 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. z této částky ode dne 1. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Uvedl, že chodec je povinen přizpůsobit svůj pohyb dopravně technickému stavu vozovky, což je mimo jiné i šířka vozovky. To však žalobce neučinil, pohyboval se mimo vozovku pozemní komunikace po zatravněném pásu, který je široký okolo 90 centimetrů. Žalovaný přitom nezná okolnost, která by žalobci bránila v užití vozovky. Závadou ve schůdnosti pozemní komunikace rozhodně nemůže být pád žalobce do potoka, který si přivodil proto, že nerespektoval šíři vozovky, na které by se chodci a vozidla měli pohybovat a z místa mimo vozovku spadl do potoka.

3. Na stranu žalovaného přistoupila vedlejší účastnice, která se zcela ztotožnila s postojem žalovaného. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu, ze kterého plyne, že je třeba také zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel a v jaké míře k úrazu přispěl vlastník komunikace. Žalobce se měl pohybovat při levém okraji vozovky. Pokud vystoupil mimo vozovku pozemní komunikace, měl věnovat stavu úseku, kam vstupuje, odpovídající pozornost.

4. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že šel společně s manželkou a vnučkami na výlet po silničce, vedoucí ze [adresa] směrem na [adresa]. Po komunikaci se pohyboval jednou vpravo, podruhé při levém okraji, podle toho, co ho v její blízkosti zaujalo. Na silničce nebyl žádný provoz, pouze občas projeli cyklisté. V místním muzeu se dozvěděl, že se v okolí [adresa] vyskytují bobři. Rozhodl se, že se podívá, jestli na potoce, který pod komunikací protéká, nebude bobří hrad. Najednou stoupl pravou nohou na betonovou římsu propustku, jejíž část se s ním okamžitě zřítila do potoka. Tuto událost zaznamenala svědkyně [jméno FO], která šla stejným směrem jako žalobce, ale rychlejší chůzí. Když byla asi dvacet metrů za žalobcem, všimla si, že se najednou letmo podíval vpravo a spadl do potoka. Okolí bylo velmi zarostlé, takže pokud by si ho nevšimla, hrozilo by, že by si ho tam nikdo nemusel všimnout. Jeho partnerka a vnučky byly asi 50 metrů vpředu, a musela na ně zavolat, aby jí přišly na pomoc. Žalobci pak držela hlavu nad vodou až do příjezdu záchranářů, které přivolala pomocí aplikace. K žalobě byla připojena řada fotografií. Na některých je zachycen betonový propustek nebo jeho okolí, na dalších žalobce v nemocnici nebo při rehabilitačním cvičení. Při místním šetření soud zjistil, že na komunikaci je povolen vjezd všech druhů vozidel bez dalších omezení, je na ní pouze omezená maximální rychlost na 40 kilometrů v hodině. Při tomto ohledání bylo soudem zjištěno, že nad betonové římsy propustku na obou stranách bylo umístěno zábradlí, které tam v den pádu žalobce do potoka umístěno nebylo. Mezi vozovkou a betonovou římsou propustku, jejíž část se vylomila, se nachází travnatý pás, široký několik desítek centimetrů. V době místního šetření projížděla po komunikaci velmi frekventovaně osobní vozidla nebo dodávky, kterým účastníci ustupovali. Pro umožnění jejich průjezdu ale nebylo nutné ustupovat na travnatý pás při vozovce. Žalobce sám soudu v podání ze dne 30. 11. 2023 sdělil, že v blízkosti místa, kde došlo k jeho pádu do potoka, se nachází penzion, ke kterému je přístup celoročně zajištěn právě touto komunikací. Žalobce dále předložil soudu mapu, ze které vyplývá, že i další nemovité věci jsou přístupné právě jen po této komunikaci. Soudu je z místní znalosti známo, že se jedná mj. o středisko údržby silnic, sběrný dvůr a průmyslový areál. Do všech těchto objektů nepochybně zajíždí i kamiony nebo jiná nákladní vozidla (sypače, doprava posypového materiálu, odvoz kontejnerů ze sběrného dvora, apod.). Nejspíše proto se na cestě nachází několik „vyhýbacích míst,“ kde je silnice rozšířená, aby – pokud se zde potkají dvě širší vozidla – nemusel některý z řidičů couvat příliš dlouhý úsek cesty. Žalobce také předložil soudu fotografii (barevně vytištěnou na č. l. 322 spisu), kde je zachycena dopravní značka „zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ s dodatkovou tabulkou „mimo dopravní obsluhy“. Nejedná se však o pohled na komunikaci, na které žalobce spadl z betonové římsy propustku. Komunikace zachycená na fotografii je jiná, vedoucí od rozcestí v blízkosti propustku směrem na [adresa] (do kopce směrem k [Anonymizováno]). Žalobce na jednu stranu v žalobě uvedl, že šel po místní komunikaci (což žalovaný v průběhu řízení nerozporoval) a zároveň tvrdí, protože se jednalo o silnici třetí třídy, že je její vlastník povinen ji kontrolovat nejméně jedenkrát měsíčně. Vlastníkem místní komunikace je vždy obec, na jejímž území se nachází, jak plyne z § 9 odst. 1 věty druhé in fine ZPK. Pokud by se však jednalo o silnici třetí třídy, jejím vlastníkem by bez dalšího nemohl být žalovaný, jak plyne z § 9 odst. 1 věty druhé před čárkou ZPK. Soud s ohledem na provedené dokazování nemá pochybnosti o tom, že propustek, z jehož betonové římsy spadl žalobce do potoka, je součástí místní komunikace ve vlastnictví žalovaného, jak ostatně potvrzeno i zprávou žalovaného ze dne 15. 3. 2023, že „součástí pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je místní komunikace v majetku města [adresa]: propustek je ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) z. č. 13/1997 Sb. součástí místní komunikace“.

5. K okolnostem vzniku úrazu soud z provedeného důkazního řízení vyvodil následující závěry: Výpověď žalobce ohledně toho, jak vypadalo okolí propustku v době jeho pádu, ohledně způsobu jeho pohybu po komunikaci i pádu z betonové římsy propustku, budí pochybnosti. Žalobce mj. uvedl, že bezprostředně před pádem měl jednu nohu na vozovce a druhou nohou stoupl na římsu propustku a ta se s ním zřítila. Při místním šetření však soud zjistil, že mezi asfaltovou vozovkou a římsou propustku je travnatý pás široký několik desítek centimetrů. Žalobce se nikdy na místo, které označil křížkem na fotografii na č. l. 63 spisu, nemohl dostat tím způsobem, že by stál jednou nohou na silnici a druhou šlápl na betonovou římsu můstku. Musel nejdříve přejít travnatý pás. Ohledně vegetace v okolí betonové římsy žalobce při účastnickém výslechu uváděl, že v místě byla normálně krátká tráva a vůbec si nevybavuje, že by mezi silnicí a betonovou římsou propustku byl nějaký travnatý pás (tzn., že římsa propustku byla hned vedle asfaltové vozovky). Naopak při místním šetření žalobce uvedl, že místo bylo celé zarostlé kopřivami, což následně potvrdila i při místním šetření přítomná svědkyně [jméno FO]. Tvrzení žalobce ohledně bujné vegetace příliš nepodporují fotografie, které soudu sám předložil. Soud v této souvislosti upozorňuje, že na třech fotografiích (na č. l. 321 spisu), na kterých jsou vidět malé javory a vysoká tráva nad římsou propustku, je zachycen stejný propustek, ale na druhé straně silnice, není tam totiž vylomená betonová římsa. Zarostlá tedy byla druhá strana propustku, ze které ale žalobce nespadl. Na jiných fotografiích (kde už je zachycena „správná“ strana propustku – s vylomenou římsou), je patrné, že se tam žádná bujnější vegetace nenachází. Naopak na straně, kde žalobce spadl, je z fotografií patrné, že je kolem silnice posekaný pruh trávy. Žalobce při svém účastnickém výslechu dále opakovaně zdůrazňoval, že údržba můstku byla zanedbána, protože byl podemletý po jarním tání sněhu. Je otázkou, jakým způsobem by podemletí mohlo způsobit vylomení kusu betonu z prostředka horní části betonové římsy, když zároveň krajní (kolmé) části tohoto soklu zůstaly vylomením nedotčené. Posekaná tráva naopak nasvědčuje tomu, že žalovaný věnoval i letní údržbě cesty určitou pozornost, což podporuje i výpověď svědka [jméno FO] vedoucího majetkového odboru žalovaného, který potvrdil, že se řídí plánem údržby nejen v zimních měsících, ale i v měsících letních provádějí pravidelnou údržbu trávy a přerostlých křovin. Žalobce dále vypověděl, že v okamžiku pádu měl obuté kecky nebo sandály s uzavřenou patou, při místním šetření však byla předložena spíše letní sportovní obuv se zapínáním na suchý zip v oblasti paty. Pokud se týče výpovědi svědkyně [jméno FO], před pádem žalobce z římsy můstku se neznali, nicméně po této události je s ním v kontaktu, pro žalobce fotila římsu můstku v různých ročních obdobích, jak potvrdil sám žalobce. Také sepsala prohlášení, založené na č. l. 23 spisu, ve kterém svědkyně popisuje pád žalobce do potoka a jeho následnou záchranu, nicméně datováno až dnem [datum]. [jméno FO] zde uvedla, že na cca 20 metrů viděla, že se žalobce při chůzi „u kraje silnice zastavil a podíval se letmo doprava směrem na potok. V tu chvíli jsem uviděla, jak padá pravým bokem kolmo do potoka“. Ve své svědecké výpovědi uvedla, že „pán šel přesně, jak říkal, podíval se a v tu chvilku padnul“. Žalobce ve své výpovědi uvedl „podle mě jsem rovnou z tý silnice šlápl na tohle“, šel se podívat, jestli tam není po bobrech nějaká památka. Padnul tak, jak je zachycen na fotografiích. Svědkyně také uvedla, že žalobce padal bokem, dopadl na pravý bok a hlavu měl po proudu. Pokud však žalobce má hlavu na fotografiích ve směru proudu potoka, musel ležet na levém boku. Nemohla nastat situace, že by žalobce současně měl hlavu po proudu potoka a ležel na pravém boku. Pokud svědkyně šla po pravé straně (jak sama uvádí), pak je otázkou, jak mohla ze vzdálenosti cca 20 metrů pozorovat pád žalobce do potoka. Pozemní komunikace je totiž klikatá, lemovaná starými stromy, mezi kterými se proplétá. Pokud se [jméno FO] nacházela v místě, na které při místním šetření ukázala, je otázkou, zda z něj vůbec mohla vidět pád žalobce do potoka. Ten by nepochybně mohla vidět, pokud by (v rozporu se svojí výpovědí) nešla u pravého okraje vozovky. Pokud by však okolí komunikace bylo zarostlé takovým způsobem, který při místním šetření uváděla, mohla by jeho pád zpozorovat jen stěží. Závěrem, pokud žalobce uváděl, že jednou nohou stál na silnici a druhou nohou stoupl na betonovou římsku, která se s ním utrhla, pak tento mechanismus pádu soud vylučuje. Jak bylo zjištěno při místním ohledání, k pádu žalobce muselo dojít jinak. Rozhodně by nemohla nastat situace, že by chodec ze silnice uhýbal projíždějícímu vozidlu (nebo např. cyklistům jedoucím vedle sebe) a přitom stoupnout na betonovou římsu propustku. Mezi silnicí a okrajem propustku se totiž nachází poměrně široký (několik desítek centimetrů) travnatý pás, na který teprve navazuje betonová římsa propustku, tudíž na něj musel žalobce nejprve vstoupit, ale nikoliv jednou nohou. Pokud se žalobcem [jméno FO] po pádu nemanipulovala, jak tvrdí, musel by žalobce ležet na opačném boku. Samotný popis pádu a okamžiků, které mu bezprostředně předcházely, ze strany žalobce i [jméno FO] v sobě skrývá řadu logických rozporů, na které soud poukázal výše. Je však vyloučeno, aby k pádu došlo způsobem, který žalobce a [jméno FO] popisují. Ačkoliv má soud za prokázané, že žalovaný nešel celou dobu po správné straně silnice, nepovažuje toto za relevantní pro určení, zda má nárok na náhradu újmy, případně v jakém rozsahu. K události by v místě totiž mohlo dojít, i když by žalobce šel cestou v opačném směru po správné straně silnice. Je také běžné, že chodci sice jdou při kraji pozemní komunikace, ale zaujme je něco na opačné straně silnice, a tak – při respektování ostatních účastníků silničního provozu – přejdou na druhou stranu. Pokud by soud k věci přistupoval tak, že žalobce měl jít po levé straně vozovky (a to nejen proto, že to předvídá zákon o pozemních komunikacích, ale také proto, že se u levé strany nenachází takový prudký sráz do potoka, jako na straně pravé), musel by žalobu bez dalšího zamítnout. Takovou úvahou se však soud nevydal, neboť ji v daném případě považoval za příliš formalistickou, je zapotřebí se na danou situaci dívat i z pohledu turistických i lidských zvyklostí v daném místě a čase.

6. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích dále ZPK, je vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

7. Toto ustanovení ZPK zakládá objektivní odpovědnost vlastníka komunikace bez ohledu na protiprávnost či zavinění za vznik újmy, jejíž příčinou je závada ve schůdnosti ( tj. zvláštní nekvalitní místo komunikace, které je výrazně kvalitativně zhoršené oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je svoji povahou i umístěním pro chodce nenadálé a nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1, 2 ZPK, svojí povahou se vymyká obecnému stavu natolik, že chodec není schopen rozlišit či upravit svoji chůzi vzniklému nenadálému nebezpečí). Co je závadou ve schůdnosti definuje ust. § 26 odst. 7 ZPK, což je taková změna na schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Tato odpovědnost vlastníka komunikace však není bezvýjimečná, pokud by žalovaný prokázal existenci liberačních důvodů (viz citace § 27 odst. 3 ZPK).

8. Průlomovým v dosavadní judikatuře, je nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15, který se nevztahuje jen na chodníky, ale také na silnice a cesty. Na jedné straně hovoří jak o správci komunikací, skrze kterého vlastník zajišťuje jejich údržbu (§ 9 ZPK), za případné škody pak odpovídá správce komunikace, dle § 27 odst. 6 ZPK, tak i o povinnosti chodce. Práva a povinnosti by měla být na obou stranách vyvážená. Tudíž je třeba posoudit, zda a v jakém rozsahu porušil vlastník komunikace své povinnosti, v důsledku čehož došlo k znemožnění bezpečného pohybu chodce a následně k jeho újmě. V nálezu je uvedeno, že: „Chodcům zákon ukládá povinnost přizpůsobit se stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu chodníku (§ 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), (…). Chodci dále mají povinnost obecně usilovat o to, aby jim újma nevznikla. V zimě či při náledí chodci musí, pokud existuje více cest na totéž místo, volit ošetřenou cestu nebo tu, která se jeví jako nejbezpečnější. Takové situaci musí rovněž přizpůsobit například svou obuv. Soudy musí zkoumat všechny okolnosti případu, aby zjistily, nakolik chodec dostál své povinnosti přizpůsobit se okolnostem a předejít vzniku újmy.

9. Pokud se týče vlastníka komunikace, soud nezjistil žádné pochybení ohledně její údržby, což bylo doloženo plánem údržby a dovysvětleno výslechem svědka, vedoucího majetkového odboru žalovaného, [jméno FO], jak je to s údržbou komunikací v letním období, která je činěna pravidelně i prostřednictvím pracovníků technických služeb. Pokud se týče žalobce, který chtěl jít mimo vozovku místní komunikace, měl věnovat zvýšenou pozornost tomu, kam kráčí. Pro pohyb chodců i vozidel je dle názoru soudu primárně určena asfaltová vozovka. Jakkoliv se chodec může dostat i na travnatý pás (například chce-li prozkoumávat okolí pozemní komunikace, jako žalobce), je nezbytné, aby v takovém případě věnoval chůzi mimo vozovku jinou pozornost, než při chůzi po zpevněném povrchu. To se však evidentně nestalo. Soud s ohledem na mechanismus vzniku úrazu – viz shora, dospěl k závěru, že si žalobce přivodil újmu sám tím, že se pohyboval na hraně propustku, který není určen primárně k chůzi. Nedostál tak své povinnosti přizpůsobit svůj pohyb prostředí, které si vyhledal mimo vozovku a nechoval se tak, aby předešel úrazu, ale naopak mu šel jakoby „naproti“. Na pád žalobce do potoka mohla mít vliv i ne příliš vhodná obuv na terén, který si právě žalobce vybral. Na okraj soud poznamenává, že skutečnost, kterou žalobce opakovaně zdůrazňoval, že se jedná o turistickou, vycházkovou cestu bez provozu aut, a že po komunikaci je vyznačena turistická trasa, není vůbec podstatná. Vyznačení turistické trasy nemá žádnou souvislost s pravidly silničního provozu, ale především ani s potřebnou obezřetností žalobce při užívání komunikace. Soudu je z místní znalosti známo, že turistická trasa je vyznačena například i po silnici I. třídy č. [hodnota] mezi [Anonymizováno] až před odbočku k hotelu [Anonymizováno], po stejné silnici je pak značena i cyklotrasa mezi [jméno FO] a odbočkou k rozcestí [Anonymizováno].

10. Poté, co se soud zabýval veškerými okolnostmi vzniku újmy žalobce dospěl k závěru, že žalobci požadované náhrady nepřísluší a jeho žalobní návrh byl tedy v plném rozsahu zamítnut (výrok ad I – III). K provedenému dokazování soud dodává, že neprováděl navržené důkazy vypracováním znaleckých posudků z oboru kriminalistika, forenzní biomechanika, kterým mělo být zjištěno, zda se pád do potoka mohl odehrát takovým způsobem, který žalobce a [jméno FO] popisují. To je však podle názoru soudu nadbytečné. Soud má za prokázané, že žalobce nikdy nemohl jít jednou nohou po asfaltové vozovce a druhou stoupnout na římsu můstku, která se s ním zřítila. I rozporné výpovědi žalobce a [jméno FO] soudu postačují k tomu, aby dospěl k určitým závěrům o způsobu pohybu žalobce po komunikaci, což je pro rozhodnutí v této věci stěžejní. O znaleckém posudku z oboru z oboru zdravotnictví ke zjištění, do jaké míry měla na poranění míchy žalobce vliv existence degenerativních změn jeho krční páteře, by soud uvažoval pouze v situaci, když by dospěl k závěru, že základ nároku žalobce je, byť i částečně, dán.

11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, ve věci byla v tomto rozsahu úspěšná žalovaná, na jejíž straně stála i vedlejší účastnice. Proto by měli jak žalovaný, tak i vedlejší účastnice nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jak soud prezentoval při posledním ústním jednání, o náhradě nákladů řízení rozhodoval za použití ust. § 150 o. s. ř. Dle tohoto ustanovení, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhrad nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi soud odepřel právo na náhradu nákladů řízení, s ohledem na předmět řízení, který byl žalobcem uplatněn v dobré víře, že mu náhrady za nemajetkovou i majetkovou újmu náleží. Způsobil si sice úraz dle názoru soudu vlastní nepozorností, ale od počátku tohoto řízení nebylo zřejmé, jak bude jeho nárok posouzen soudem, když ho nelze kvalifikovat jako zřejmě neúspěšný. Posouzení odpovědnosti žalovaného je v daném případě věcí názorového výkladu, který může být i opačný, než bylo rozhodnuto soudem prvého stupně. Soud by považoval za nepřiměřenou tvrdost, i s ohledem na zdravotní postižení žalobce, aby nesl v této fázi řízení ještě náklady, které by mu mohly způsobit finanční problémy, jako nepracujícímu, což se u žalovaného a vedlejšího účastníka nestane. Za této situace soud považuje za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého.

Poučení