9 C 269/2025 - 53

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 10 872 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 500 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 372 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 872 Kč od 18. 4. 2024 do 9. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 372 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 7 500 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 307,96 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 15. 7. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 7 500 Kč bezhotovostním převodem na její účet. Žalobkyně se vyjádřila k procesu uzavření smlouvy. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na webových stránkách [webová adresa] zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace odeslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Podpis žalované na smlouvě je nahrazen verifikačním SMS kódem, který obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na sdělené telefonní číslo. Žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Nevznikly důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splatit. Žalobkyně výslovně uvádí, že žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti nenavrhuje. Pohledávku za žalovanou měla žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Uvedeného dne měla být pohledávka za žalobkyní postoupena nejprve právní předchůdkyní žalobkyně na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], následně posledně uvedenou společností na žalobkyni. Žalovaná neplnila ani částečně. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 10 872 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 150,08 Kč a sjednaného úroku ve výši 221,92 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 872 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, jelikož úvěr byl splatný 17. 4. 2024.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 1. 12. 2025 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu ([adresa]; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 4. 12. 2025, žalovaná si ji v úložní době nepřevzala, k doručení tak došlo tzv. fikcí ke dni 15. 12. 2025 (pondělí). Soud výzvu k vyjádření se k žalobě zasílal též na jinou adresu, na níž by se mohla žalovaná zdržovat ([adresa]), ani na této adrese však žalovaná zásilku nepřevzala. Předvolání k jednání soud žalované doručoval postupem dle § 50m o. s. ř., k doručení fikcí dle § 50m odst. 3 o. s. ř. došlo ke dni [datum].

3. Jednání ve věci se konalo [datum]. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným [datum] (č. l. 47). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k ústnímu jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 35) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila. V neposlední řadě je třeba uvést, že žalobkyně již v samotném návrhu uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalované nenavrhuje „žádných dalších důkazů“ (aniž by jakékoli navrhla). Soud doplňuje, že nepřihlížel k podání žalobkyně, které bylo doručeno v den jednání v čase 8:21:46 (č. l. 48), tedy poté, co již soud v nepřítomnosti účastníků vyhlásil rozsudek (jednání bylo nařízeno na 7:30).

4. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 5-8), která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, se úvěrující zavázala poskytnout úvěr ve výši 7 500 Kč na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 9 611,97 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč, úroku ve výši 221,92 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 890,05 Kč, dojde-li k úhradě nejpozději 17. 4. 2024, tj. ke sjednanému datu splatnosti. V případě překročení data splatnosti měla žalovaná uhradit celkovou částku 10 872 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč, úroku ve výši 221,92 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 150,08 Kč. Totéž se podává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (č. l. 16-18). V podpisové části smlouvy i formuláře je u jména, příjmení a rodného čísla žalované elektronický kód [hodnota]. Soud považuje za nadbytečné poukazovat na jednotlivá ustanovení smlouvy s ohledem na závěry dále uvedené.

6. Dle sdělení [název banky] ze dne 7. 1. 2026 (č. l. 40-41) na dotaz soudu byla žalovaná v období od [datum] do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. [č. účtu] (dále jen „účet žalované“).

7. Dle výpisu z účtu žalované předloženého [název banky] (č. l. 42) obdržela žalovaná dne [datum] od právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 500 Kč s poznámkou „[Anonymizováno]“ a pod variabilním symbolem [var. symbol] (ten je uveden i ve smlouvě o úvěru na č. l. 5 verte), což koresponduje s žalobkyní doloženým potvrzením o provedení transakce s datem zaúčtování [datum] (č. l. 20). Soud měl k dispozici výpis z účtu žalované za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024. Lze konstatovat, že žalovaná čerpala před tvrzeným uzavřením smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně obrovské množství spotřebitelských úvěrů a vynaložila značné prostředky na sázení a hry. Obrat na účtu, který je dán zejména objemem čerpaných úvěrů a vynakládaných prostředků, je patrný z údaje o celkových příjmech za uvedené období (527 149,30 Kč)[Anonymizováno]a celkových výdajích (532 900,43 Kč).

8. Dle Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 9) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a přílohy k této smlouvě (č. l. 10, 12, 13) byla na žalobkyni postoupena též pohledávka za žalovanou specifikovaná jménem, příjmením a rodným číslem žalované, číslem smlouvy ([hodnota]) a postoupenou částkou (10 872 Kč).

9. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2025 (č. l. 14) oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky. Dle podacího lístku (č. l. 19) bylo oznámení zasláno dne 7. 6. 2025 na adresu trvalého pobytu žalované ([adresa]).

10. Dle Výzvy k úhradě ze dne 7. 6. 2025 (č. l. 14v) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 34 363,33 Kč sestávající z „neuhrazené jistiny“ ve výši 25 506,33 Kč (přestože v oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14 je u téže částky uvedeno, že sestává z neuhrazené jistiny, poplatku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) a nákladů právního zastoupení ve výši 8 857 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 19) byla výzva zaslána dne 7. 6. 2025 na adresu trvalého pobytu žalované. Výzva byla zjevně zasílána současně s oznámením o postoupení pohledávky (viz předchozí odstavec).

11. Dle vrácené zásilky obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhu (č. l. 33) byla zásilka doručována na adresu trvalého pobytu žalované a byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 4. 12. 2025.

12. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná obdržela na účet č. [č. účtu], jehož je majitelem, od právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku 7 500 Kč (sdělení banky, výpis z účtu). Žalovaná dosud neplnila ani částečně. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně; pokud žalovaná plnila, měla to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese ona. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dílčí smlouva o postoupení a její příloha). Byť žalobkyně v žalobě tvrdila, že pohledávka byla nejprve postoupena na společnost [právnická osoba] a teprve následně téhož dne touto společností na žalobkyni, z doložených listin se podává uzavření smlouvy o postoupení pohledávek přímo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní (bez uvedeného „mezikroku“). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalované zaslány (společně) dne 7. 6. 2025 na adresu trvalého pobytu (podací lístek). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispozice žalované dne 4. 12. 2025.

13. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 35), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení elektronického kódu v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalované, zda měla v té době k dispozici předložené znění (návrhu) smlouvy a zda smlouvu v předkládaném znění odsouhlasila (není prokázáno, jak, kdy a kým byl kód na smlouvu o úvěru připojen). Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalované, zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení (zejména k příjmové a výdajové straně rozpočtu žalované před poskytnutím úvěru; k tomu viz dále). Žalobkyně navíc již v návrhu sdělila, že žádné další důkazy k této otázce (aniž by navrhla jakékoli) nenavrhuje.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou. V ní jsou uvedeny postoupené pohledávky, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je řádně specifikována.

17. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

18. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaná ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednaly. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

19. I kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

25. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu na vydání EPR pouze uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na výzvu soudu nic nedoplnila.

26. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 7 500 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud neplnila ani částečně, proto jí soud uložil uhradit částku 7 500 Kč (výrok I).

33. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 4. 12. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 4. 12. 2025 (čtvrtek) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo úterý 9. 12. 2025 a od 10. 12. 2025 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití návrhu na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (14,75 %).

34. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek za poskytnutí úvěru, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 872 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 872 Kč od 18. 4. 2024 do 9. 12. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 372 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 10. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % (rozdíl sazby uplatňované a přiznané) ročně z částky 7 500 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 13 771,68 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 639,41 Kč (7 500 + 139,41), tj. 55,47 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 6 132,27 Kč, což odpovídá 44,53 % Kč, byla úspěšná žalovaná. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10,94 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši[Anonymizováno]1 000 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz následující odstavec) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 2 a. t. činí 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 315 Kč (0,21 x 1 500 Kč). Náklady právního zastoupení tak odpovídají celkové částce 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 2 815 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 10,94 %, je žalovaná povinna jí zaplatit částku 307,96 Kč.

36. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Soud dále výrokem IV uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013).

Poučení