9 C 292/2020

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyň: a) [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) MUDr. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] obě zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezplatném převodu pozemků takto:

Výrok

1) Soud nahrazuje projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyněmi následující smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): Česká republika – Státní pozemkový úřad Sídlo: Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČ: [IČO], DIČ: [Anonymizováno] (dále jen „převádějící“) a [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem Palachova 401/46, [jméno FO], 290 01 [jméno FO], a [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0], bytem nám. [právnická osoba]. Masaryka 525/36, [jméno FO], 290 01 [jméno FO], (dále jen „nabyvatelky“) u z a v í r a j í podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemků Čl.

I. Převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. [Anonymizováno] Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví 10002 u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště Trutnov pro jednotlivá níže specifikovaná katastrální území. Převádějící touto smlouvou převádí do spoluvlastnictví nabyvatelek, a to id. každé z nich, následující pozemky, včetně trvalých porostů: pozemek v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO], obec [jméno FO] parc. č. [hodnota], vzniklý na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 6. 3. 2022, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště Trutnov, dne 9. 3. 2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (hodnota 18 163,20 Kč), pozemky v katastrálním území [jméno FO], obec [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno], vzniklý na základě geometrického plánu č. 1441-7/[Anonymizováno], ze dne 15. 2. 2022, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště Trutnov, dne 17. 2. 2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (hodnota 319 246,40 Kč) parc. č. [Anonymizováno] (hodnota 152 919,40 Kč) parc. č. 544/1 (hodnota 45 525,15 Kč) parc. č. 542 (hodnota 735 Kč) pozemek v katastrálním území Kalná Voda, obec [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno] (hodnota 28 733,40 Kč) a pozemek v katastrálním území [adresa], obec Trutnov parc. č. [hodnota] (hodnota 206 426,27 Kč). Čl. [jméno FO]. Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl: - pravomocným rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2020 sp. zn. 35 C 131/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka]. Nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly oceněny znaleckým posudkem č. 296/31/[Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2020 částkou 11 837 250 Kč. Z uvedeného nároku nabyvatelek bude touto smlouvou vypořádáno [částka]. Čl.

III. Převádějící převádí nabyvatelkám pozemky, uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatelky je do svého vlastnictví přijímají, přičemž každá z nabyvatelek obdrží id. každého jednotlivého výše uvedeného pozemku. Čl.

IV. Správní poplatky se za podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy dle ustanovení § 21a odst. 1 zákona o půdě a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nevyměřují. 2) Pokud se žalobkyně domáhaly vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného směřující k bezúplatnému převodu pozemků v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO], obec [jméno FO], parc. č. [Anonymizováno] (hodnota 28 631,20 Kč) a parc. č. [Anonymizováno] (hodnota 6 176,30 Kč), a v katastrálním území [adresa], obec Trutnov, parc. č. [Anonymizováno] (hodnota 28 221 Kč), žaloba se zamítá. 3) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně náklady řízení 223 571 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2020 se právní předchůdce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] domáhal vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného směřující k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví žalobce. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce si na přelomu let 1992 až 1993 požádal o navrácení pozemků, které byly jeho pratetě odňaty v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobci jako osobě oprávněné dle zákona o půdě vznikl nárok na poskytnutí náhradních pozemků za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a to v roce [Anonymizováno], tedy po více než 28 letech. Žalobce se nemůže domoci náhradních pozemků postupem stanoveným dle zákona o půdě, protože mezi žalobcem a žalovaným je spor o výši nároku žalobce (o ceně nevydaných pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Žalovaný jednal vůči žalobci liknavě a svévolně. Z toho důvodu jsou splněny podmínky dovozené judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu pro to, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobce vybral jako pozemky náhradní za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno], čímž by došlo k částečnému uspokojení jeho restitučního nároku. Žalobcem původně požadované pozemky se nacházely v obcích [jméno FO], [jméno FO] a [adresa]. Povinnost žalovaného nabízet oprávněným osobám náhradní pozemky za pozemky, které není možné oprávněným osobám vydat, je stanovena zákonem o půdě a zákonem č. [Anonymizováno] Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Splněním této povinnosti dochází k naplnění smyslu a účelu zákona o půdě, který je vyjádřen v jeho preambuli, tj. ke zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského majetku v období let 1948 až 1989. Žalobce je dle rozhodnutí Státního notářství v Pardubicích č.j. D 325/81 jediným dědicem po [jméno FO], zemřelé dne 1. 2. 1981, která byla původním vlastníkem pozemků parc. č. (dle pozemkového katastru – PK) [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a která byla v roce 1949 a v roce [Anonymizováno] přinucena pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek převést předmětné pozemky na Československý stát. Žalobce svou žádostí ze dne 17. 12. 1992 uplatnil u [jméno FO] úřadu Magistrátu hl. m. Prahy svůj nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě a projednání této žádosti u příslušného správního orgánu opakovaně urgoval. [jméno FO] úřadu dne 5. 5. 2017 mj. rozhodl, že žalobce není vlastníkem pozemků v katastrálním území [adresa], obec Praha, a to pozemků původního pozemkového katastru [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dle katastru nemovitostí [Anonymizováno], část [Anonymizováno], část [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], část [Anonymizováno] a část [Anonymizováno]). Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu podle části páté o.s.ř.. Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 35 C 131/2017 dne 2. 3. 2020 rozhodl, že žalobce není vlastníkem pozemků č. [hodnota] a [Anonymizováno] původního pozemkového katastru (PK), a že žalobci bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby podle § 16 odst. 1 a 3 zákona o půdě doručené Krajskému pozemkovému úřadu pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. V tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] [adresa], ze dne 5. 5. 2017, sp. zn.[spisová značka]; č.j. SPU 203411/2017 – PM 6828/92. Toto rozhodnutí bylo Městským soudem v Praze potvrzeno a nabylo právní moci dne 31. 8. 2020. Žalobce tak má nárok na náhradní pozemky za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které měly rozlohu 47 349 m2. Žalovaný pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ocenil jako pozemky zemědělské v celkové výši 361 124,70 Kč. Žalobce s výše uvedeným oceněním nesouhlasil. [jméno FO] PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] mají být ohodnoceny částkou 11 837 250 Kč v souladu se znaleckým posudkem, který žalobce opatřil. K přechodu pozemků na stát došlo za účelem výstavby opravárny strojů pro Československé stavební závody a pozemky byly již v roce 1949 zahrnuty do stavebního obvodu a bezprostředně po přechodu na stát byly zastavěny opravárnou strojů. Žalobce uplatnil nárok na vydání pozemků na přelomu let 1992 a 1993. V roce 2012, tedy téměř po 20 letech od uplatnění nároku, bylo rozhodnuto o zanedbatelné části nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] o výměře 110 m2. Žalobce zcela legitimně čekal na rozhodnutí o zbývající části o výměře 8 036 m2 v případě pozemku PK [Anonymizováno] a více než 47 000 m2 v případě pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalobce se následně po 25 let trvajícím řízení u pozemkového úřadu neúspěšně účastnil několika veřejných nabídek o náhradní pozemky. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že v případech, kdy žalovaný nesprávným určením ceny odňatých (nevydaných) pozemků ztěžuje uspokojení nároku oprávněných osob prostřednictvím veřejných nabídek pozemků, není „možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat její účast ve veřejných nabídkách“. Žalovaný neocenil pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v souladu s konstantní judikaturou nejvyšších soudů jako stavební. Žalobcem předložené ocenění pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je dokonce téměř 33x vyšší než ocenění provedené žalovaným. Žalovaný tak zásadním způsobem ztěžuje žalobci uspokojení jeho restitučního nároku. Proto se žalobce neúčastnil veřejných nabídek k získání náhradních pozemků za pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Nabídka náhradních pozemků žalovaného je navíc vzhledem k počtu restituentů nedostatečná, resp. jejich kvalita je nedostatečná. Z uvedených důvodů se žalobce v tomto řízení domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného směřujícího k převodu náhradních pozemků.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný eviduje ve vztahu k pozemkům PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] výši restitučního nároku žalobce v částce 361 124,70 Kč. V případě těchto pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nebyly splněny předpoklady pro jejich ocenění jako pozemků stavebních dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. V posuzované věci je skutkový stav takový, že nevydané pozemky sice byly ke dni jejich přechodu na stát zahrnuty do území stavebního obvodu, avšak současně ke dni jejich přechodu na stát neexistovalo žádné územní či jiné obdobné rozhodnutí, jež by je kvalifikovalo (blíže specifikovalo) jako pozemky stavební. Stavební obvod byl zřizován primárně za účelem stanovení oblastí potenciálně určených k zastavění, to ale ve značné obecnosti. Zařazení pozemku do stavebního obvodu totiž automaticky neznamenalo, že pozemek byl určen k zastavění, tím méně pak to, že bude skutečně zastavěn. Do stavebních obvodů byly pravidelně zařazovány i pozemky, které nikdy zastavěny nebyly. Stavební obvody totiž byly v obecné rovině zřizovány velmi extenzivně, a to z důvodů zjednodušení případného dalšího správního postupu (včetně eventuálního vyvlastnění). Lze tedy shrnout, že v případě pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se jednalo ke dni jejich přechodu na stát (21. 11. 1949 na základě trhové smlouvy) o pozemky zahrnuté do stavebního obvodu pro obec [adresa], k pozemkům neexistovalo k tomuto dni žádné správní rozhodnutí specifikující skutečnost, že by tyto pozemky měly být zastavěny a konečně i z faktického pohledu se ke dni 21. 11. 1949 jednalo o pozemky nezastavěné. I kdyby soud dospěl k závěru, že pozemky PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je třeba ocenit jako pozemky stavební, nebylo by možno akceptovat ocenění pozemků tvrzené žalobcem. [jméno FO] PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nacházely v době odnětí na území samostatné obce, tj. v obci, která nebyla součástí hl. m. Prahy. Pokud by byly pozemky oceňovány jako stavební, měly tak být oceněny dle ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky v částce 20 Kčs/m2. Obec [adresa] ke dni 21. 11. 1949 byla zcela samostatnou obcí, s Prahou nesousedila, neboť se mezi ní a Prahou nacházela ještě další samostatná obec [adresa]. V případě pozemků v k. ú. [adresa] musí být uplatněna srážka z ceny pozemků dle přílohy č. 7, tabulky I., položky 1.1, ve výši 60 %, neboť oceňované pozemky se v době přechodu na stát nacházely v části obce ([adresa]), která nebyla s obcí Praha stavebně srostlá. Smyslem a účelem restitučních předpisů byla snaha částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, nikoliv napravit je zcela. Z podstaty věci ani není možné uspokojit všechny oprávněné osoby ve stejném katastrálním území, neboť řada pozemků byla a dosud je zatížena zákonnými překážkami převoditelnosti. Osoby, které se domáhají vypořádání svého nároku žalobou, jsou mimo jiné povinny prokázat objektivní nemožnost svůj nárok uspokojit ve veřejných nabídkách pozemků jakýmkoliv pozemkem nacházejícím se na území České republiky. Restituční nároky oprávněných osob jsou v prvé řadě uspokojovány formou veřejné nabídky pozemků. Žalobce se těchto veřejných nabídek měl a mohl účastnit. Se žalobcem bylo ve veřejných nabídkách zacházeno rovnocenným způsobem (vzhledem k ostatním oprávněným osobám). Neúspěšnost žalobce ve veřejné nabídce byla dána tím, že nebyl připraven/ochoten za požadované konkrétní pozemky nabídnout vyšší nárok, než ostatní oprávněné osoby, které se těchto stejných veřejných nabídek také účastnily a úspěšné v nich naopak byly a pozemky získaly. Neúspěch žalobce ve veřejných nabídkách byl důsledkem jeho subjektivního postoje, konkrétně neúčasti ve veřejných nabídkách, tj. z jeho neochoty se těchto nabídek v dostatečném počtu případů účastnit a nabídnout v případě konkrétního náhradního pozemku takovou výši restitučního nároku, jež by mohla být v porovnání s ostatními oprávněnými osobami konkurenceschopnou. Pokud by se žalobce zúčastnil veřejné nabídky náhradních pozemků, mohl svůj restituční nárok již s vysokou pravděpodobností uspokojit. Žalovaný dále ve vztahu k některým ze sporných pozemků namítal, že jsou dány překážky jejich převoditelnosti (viz další část odůvodnění tohoto rozsudku).

3. Původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] v průběhu řízení zemřel. Nárok uplatněný v tomto řízení zdědily v pozůstalostním řízení žalobkyně, které se tak staly procesními nástupkyněmi původního žalobce. Ty na podané žalobě setrvaly. Uvedly, že výše restitučního nároku za nevydání pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 11 837 250 Kč. Doposud byl pravomocnými rozhodnutími soudů uspokojen nárok žalobkyň v rozsahu 1 272 573,41 Kč, nepravomocně v rozsahu 2 187 160,49 Kč. Pokud by se zohlednila srážka namítaná žalovaným, pak by výše nároku činila 11 008 642,50 Kč. Vzhledem k hodnotě pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu (ke dni vydání rozhodnutí 834 777,30 Kč), nebrání nic vyhovění žalobě. Žalobkyně nesouhlasily s tím, že jsou dány překážky převoditelnosti některých ze sporných pozemků, které namítal žalovaný.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že rozhodnutím Státního notářství v Pardubicích ze dne 3. 9. 1982, sp. zn. D 325/81, bylo potvrzeno, že veškerý majetek zůstavitelky [jméno FO], narozené dne 21. 11. 1897, zemřelé dne 1. 2. 1981, nabyl závětní dědic [tituly před jménem] [jméno FO], narozen 13. 5. 1955 (č.l. 12).

5. Z výpisu z pozemkové knihy soud zjistil, že vlastnické právo k pozemkům PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] bylo vloženo ve prospěch [jméno FO], provdané [jméno FO], v roce 1920 (č.l. 17 p. v.).

6. Dne 21. 11. 1949 byla uzavřena trhová smlouva, kterou [jméno FO] prodala Československým stavebním závodům, národnímu podniku, mj. parcely č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za částku 142 000 Kč (viz č.l. 223 p. v.).

7. Dopisem ze dne 17. 12. 1992 požádal [tituly před jménem] [jméno FO] úřad pro hlavní město Prahu o vydání nemovitostí podle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.. Konkrétně byl uplatněn restituční po právních předchůdcích [tituly před jménem] [jméno FO], tj. nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky v katastrálním území [adresa] (č.l. 13). Nárok na vydání náhradních pozemků [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil u stejného úřadu také dopisem ze dne 27. 1. 1993 (č.l. 14).

8. Ministerstvo zemědělství – [jméno FO] úřad Praha rozhodl dne 20. 11. 2012 pod č.j. 6828/92/1, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vlastníkem pozemku dle PK části parcely č. [hodnota], role o výměře 110 m (dle katastru nemovitosti části parcely č. [Anonymizováno], ostatní plocha, ostatní komunikace) v katastrálním území [adresa] (č.l. 15). Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro [Anonymizováno] [adresa] rozhodl dne 5. 5. 2017, pod č. j. 203411/2017 – PM 6828/92, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vlastníkem části pozemku dle původního pozemkového katastru (PK) číslo [hodnota] o výměře 8 036 m a pozemků dle původního pozemkového katastru (PK) [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dle katastru nemovitostí pozemky parc. č. [Anonymizováno], část [Anonymizováno], část [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], část [Anonymizováno] a část [Anonymizováno]) – viz č.l. 18.

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2020, č.j. 35 C 131/2017 – 305, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] není vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] původního pozemkového katastru (PK), nyní pozemků katastru nemovitostí [Anonymizováno], část [Anonymizováno], část [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], část [Anonymizováno] a část [Anonymizováno], všech v katastrálním území [adresa]. Dále bylo rozhodnuto, že za nevydané pozemky bude oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek dle § 11a zákona o půdě (viz č.l. 20 a 25).

10. Dopisem zaslaným Státnímu pozemkovému úřadu v roce [Anonymizováno] požádal [tituly před jménem] [jméno FO] o ocenění nevydaných pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Státní pozemkový úřad dne 14. 10. 2020 sdělil [tituly před jménem] [jméno FO], že pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly oceněny na 361 124,70 Kč (viz č.l. 29 a 30).

11. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Vysoké školy ekonomické v Praze, Institutu oceňování majetku, bylo zjištěno, že cena pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 11 837 250 Kč. Znalecký ústav neshledal důvody pro použití srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/19887 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (viz č.l. 62).

12. Z výměru Krajského národního výboru v Praze ze dne 14. 4. 1949, č.j. 713-4-28/3-1949-[jméno FO]/2, bylo zjištěno, že úřad určil stavební obvod pro obec [adresa] pro stavbu opravárny strojů pro ČSSZ tak, že do stavebního obvodu zahrnul i pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Důvodem bylo naplnění schváleného stavebního plánu na rok 1949, jenž byl schválen usnesením Vlády ČSR dne 15. 2. 1949. Podle plánu měla být ve [adresa] Československými stavebními závody provedena novostavba opravárny strojů. Jednalo se o rozšíření dosavadních stavebních objektů tak, aby vznikl stavební komplex takového rozsahu, že ovlivní i nejbližší okolí (viz č.l. 85).

13. Ze zápisů č. 3 ze dne 5. 10. 1953 a č. 4 ze dne 10. 11. 1953, které byly sepsány na staveništi opravny strojů [adresa], bylo zjištěno, že se zápisy týkaly kolaudace a superkolaudace provedených akcí. Dle prvního zápisu byly kolaudovány kanalizace (2. 7. 1953), vodovod (3. 10. 1952 a 2. 7. 1953), sklad hořlavin (rok 1952 a 2. 7. 1952) a vozovky uvnitř objektu (2. 7. 1953 a 6. 8. 1953). Dle dalšího zápisu byly kolaudovány trafostanice (2. 7. 1953), příjezdní silnice (2. 7. 1953), oplocení (2. 7. 1953) a kotelna (3. 10. 1952). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze zápisů na č.l. 296 a 297 spisu.

14. Na základě shora uvedených zjištění soud nejprve řešil otázku, zda je žalobou uplatněný nárok na převod žalobkyněmi zvolených náhradních pozemků co do základu dán a jaká je výše neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň. Konkrétně soud v prvé řadě řešil otázku, zda lze v postupu žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobkyň (potažmo jejich právního předchůdce) shledat prvky liknavosti a svévole.

15. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. [jméno FO] nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. [Anonymizováno] Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

16. Podle § 28a zákona o půdě se poskytují náhrady v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Podle ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky cena 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kč v hlavním městě Praze. Cena se upraví podle přílohy č. 7.

17. Původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil restituční nárok v letech 1992 a 1993. Rozhodnutí o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vlastníkem odňatých pozemků a že má nárok na převod náhradních pozemků, byla vydána v roce 2012 a [Anonymizováno]. Původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] požádal v roce [Anonymizováno] Státní pozemkový úřad o ocenění restitučního nároku za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Státní pozemkový úřad určil cenu nevydaných pozemků na 361 124,70 Kč.

18. Dle soudu je třeba v posuzovaném případě dovodit, že se v postupu žalovaného projevily prvky liknavosti i svévole. Předně nelze přehlédnout, že o restitučním nároku [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo řadu let rozhodnuto. První částečné rozhodnutí bylo vydáno až v roce 2012, tedy téměř 20 let po uplatnění nároku. O nárocích vztahujících se k pozemkům původního pozemkového katastru č. [hodnota] a [Anonymizováno] pak bylo rozhodnuto až téměř 30 let po uplatnění nároku.

19. Nevydané pozemky byly Státním pozemkovým úřadem oceněny nikoliv jako pozemky určené k zastavění, ale jako pozemky zemědělské (viz dále). V důsledku toho žalovaný evidoval výši restitučního nároku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši odpovídající několika procentům skutečného nároku. Tato skutečnost oprávněné osoby zásadně limitovala a limituje v možnosti účastnit se veřejných nabídek náhradních pozemků. I kdyby se žalobkyně ucházely o převod náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, mohly by reálně dosáhnout uspokojení pouze toho nároku, který žalovaný evidoval a eviduje. Za tohoto stavu lze považovat podanou žalobu v této věci za jediný způsob, jakým žalobkyně mohou dosáhnout převodu náhradních pozemků za účelem uspokojení svého skutečného restitučního nároku.

20. Na základě shora uvedených zjištění soud řešil otázkou, jak mají být oceněny pozemky původního pozemkového katastru [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Předmětné pozemky byly na základě výměru Krajského národního výboru v Praze ze dne 14. 4. 1949 zahrnuty do stavebního obvodu pro výstavbu opravárny strojů pro Československé stavební závody. Ke dni převodu pozemků do vlastnictví státu (21. 11. 1949) se tedy nejednalo o pozemky zemědělské, ale o pozemky určené k zastavění stavbou opravárny strojů. Tato stavba také byla následně realizována.

21. Dle ustálené soudní judikatury k oceňování restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě platí, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, pokud byly v době převodu na stát určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací a následně byly v souladu s ní zastavěny; byly tedy fakticky určeny k zástavbě, a tudíž mají být oceněny jako pozemky stavební (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014). V posuzované věci bylo prokázáno, že v okamžiku převodu pozemků na stát (21. 11. 1949) byly pozemky č. [hodnota] a [Anonymizováno] zapsané v pozemkové knize pro katastrální území [adresa] určeny k zastavění stavbou opravárny strojů národního podniku Československé stavební závody. Tato stavba také byla následně realizována. I se zřetelem ke smyslu restitučního zákonodárství by bylo nepřiměřeně formalistické, pokud by soud za tohoto stavu dovodil, že na pozemky nemá být pohlíženo jako na pozemky stavební. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 100/2020, v němž se mj. uvádí: Rozhodnutí odvolacího soudu judikatuře neodporuje ani v posouzení otázky výše restitučního nároku, respektive ocenění nevydaných pozemků. Nejvyšší soud se dlouhodobě kloní k názoru, že v případě, byly-li odnímané pozemky, byť formálně, vedeny jako pozemky zemědělské, je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební (viz mimo jiné i dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1754/2016, a ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012). K dovolatelčině výtkám ohledně podkladů, jež soudy vedly k závěru o stavebním charakteru původně odňatých pozemků (zejména územně plánovací dokumentaci), pak lze připomenout, že dovolací soud již dříve v řadě kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm odkazovaná). Na tomto místě je vhodné poznamenat, že řečená judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). Byl-li tedy pozemek právní předchůdkyni žalobce vyvlastněn za účelem vybudování stavby a byla-li tato stavba v roce následujícím po vyvlastnění skutečně vybudována, pak dle soudu při respektování smyslu restitučního zákonodárství není možno postupovat jinak, než na pozemek pohlížet jako na pozemek stavební. Z toho pak vyplývá, že určení výše restitučního nároku žalobce (jeho právních předchůdců) ze strany žalovaného bylo nesprávné.

22. Soud proto dovodil, že při ocenění odňatých pozemků je třeba vycházet ze základní částky 250 Kč/m2. Vyjde-li se z toho, že původní pozemky měly výměru celkem 47 349 m2, pak výše restitučního nároku žalobkyň za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 11 837 250 Kč. Předmětem tohoto sporu je bezúplatný převod pozemků v ceně 834 777,30 Kč. Se zřetelem k aktuálnímu rozsahu uspokojení restitučního nároku žalobkyň jinými soudními rozhodnutími (viz odstavec 3. tohoto odůvodnění) pak bylo nadbytečné zabývat se tím, zda jsou dány důvody pro použití srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Žalobkyně tak aktuálně disponují restitučním nárokem v dostatečné výši, a to i pro případ, pokud by žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

23. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok na vydání rozhodnutí nahrazujícího projev vůle žalovaného směřující k bezúplatnému převodu pozemků je co do základu dán. Soud tedy dále řešil otázku, zda převodu žalobcem zvolených pozemků nebrání zákonné překážky. Přitom soud vycházel z následujících zákonných ustanovení a skutkových zjištění.

24. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

25. Dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, 26. Ve vztahu ke všem pozemkům, kterých se týká toto řízení, nebylo sporné, že jsou ve vlastnictví státu a příslušným k hospodaření s majetkem je Státní pozemkový úřad.

27. Předmětem sporu v době vydání tohoto rozhodnutí předně byly pozemky nacházející se v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO], obci [jméno FO], konkrétně pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Po změně žaloby připuštěné usnesením ze dne 9. 5. 2022, č.j. [spisová značka], se spor týkal nahrazení projevu vůle ve vztahu k oddělené části pozemku parc. č. [hodnota], která vznikla na základě geometrického plánu č. [hodnota]/[Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2022.

28. Žalovaný namítal ve vztahu ke všem pozemkům existenci překážek převoditelnosti. Konkrétně bylo k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] namítáno, že jsou zařazeny platným a účinným územním plánem obce [jméno FO] do plochy BV – bydlení v rodinných domech – venkovské (BV). Dle platného a účinného územního plánu pozemky nejsou určeny k zemědělskému využití a nejsou tak k převodu na žalobkyně vhodné. Na pozemcích se nachází přístupová cesta k dalším pozemkům, včetně pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], se kterým pozemek (částečně) tvoří funkční spojení – na pozemku se nachází drobné příslušenství k domu, pozemek je užíván jako přístupová cesta k domu, slouží k parkování apod. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je vlastníkem stavby na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] užíván na základě nájemní smlouvy č. 5800N07/54, tento vlastník požádal o převod pozemku do svého vlastnictví. Žádost byla podána před zahájením řízení v této věci, k převodu pozemku nedošlo z důvodu vedení tohoto řízení. Ve vztahu k pozemkům parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] bylo namítáno, že se na nich nachází komunikace sloužící jako jediná přístupová cesta ke stavbám na pozemcích parc. č. St. 75/2 a parc. č. St. 72 v témže katastrálním území. Žalobkyně s uvedenými námitkami nesouhlasily. Skutečnost, že jsou pozemky dle územního plánu určeny k zastavění, nezakládá překážku jejich zemědělského využití. Překážka by byla dána pouze v případě, že by byly pozemky určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Na pozemku č. [Anonymizováno] nevázne žádné věcné břemeno, které by umožňovalo příchod a příjezd k pozemku parc. č. St [Anonymizováno] ve vlastnictví třetí osoby. Skutečnost, že je pozemek pronajatý, nezakládá překážku jeho vydání. [jméno FO] č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neobklopují pozemek parc. č. St. [Anonymizováno] zcela a jejich vydáním nedojde k faktickému ani právnímu znemožnění příchodu či příjezdu k pozemku parc. č. St. [Anonymizováno].

29. V průběhu řízení žalobkyně nově uvedly, že zahájily jednání s [jméno FO] a [jméno FO], kteří užívají dům na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], s cílem zajistit jmenovaným možnost přístupu k danému domu přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Výsledkem uvedených jednání je, že manželé [jméno FO] budou v případě převodu pozemků na žalobkyně ve výhodnějším postavení, než je tomu v současné době. Žalobkyně konkrétně se jmenovanými uzavřely nájemní smlouvu a smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Na základě nájemní smlouvy budou moci [jméno FO] pozemky užívat za nižší nájemné. Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene získají bezúplatný nerušený doživotní přístup a příjezd ke svému pozemku. Vedle toho žalobkyně [jméno FO] navrhly zřízení předkupního práva k pozemkům. Je to naopak žalovaný, kdo [jméno FO] žádné záruky užívání částí sporných pozemků do budoucna poskytnout nemůže.

30. Žalovaný s uvedenou argumentací žalobce nesouhlasil. Nelze zaručit, že možnost užívání sporných pozemků zůstane [jméno FO] zachována za nezměněných podmínek i do budoucna. Smlouvou o smlouvě budoucí žalobkyně zřídily ve prospěch [jméno FO] věcné břemeno jako osobní služebnost namísto služebnosti pozemkové, u které by bylo možno spíše uvažovat o tom, že má potenciál předejít možným sporům a zajistit práva manželů [jméno FO] i z hlediska jejich možných právních nástupců. Při uspokojování restitučních nároků nesmí být neproporčně zasahováno do práv jiných osob na těchto řízeních nezúčastněných.

31. Při rozhodování o uvedených pozemcích v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO] soud vycházel z následujících skutkových zjištění: [jméno FO] je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro katastrální území [jméno FO] [jméno FO], mj. stavební parcely č. [hodnota], jejíž součástí je dům č.p. [Anonymizováno], rodinný dům (viz výpis z katastru č.l. 447). Nájemní smlouvou č. 5800 N 07/54 ze dne 16. 5. 2007 přenechal [jméno FO] fond ČR [jméno FO] do nájmu pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/4 v kat. úz. [jméno FO] [jméno FO] za účelem provozování drobné zemědělské činnosti – sečení a údržby. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Bylo dohodnuto nájemné 419 Kč ročně. Dodatkem č. 2 došlo k aktualizaci předmětu nájmu po obnově katastrálního operátu, konkrétně ke změně specifikace pronajatých parcel, kterými byly parcely č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/5 (viz č.l. [Anonymizováno] – 504). [jméno FO] požádal dne 29. 9. 2020 Státní pozemkový úřad o převod mj. pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v kat. úz. [jméno FO] [jméno FO] do svého vlastnictví s tím, že pozemky jsou funkčně spojeny s pozemkem parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] (viz č.l. 147 – 149). Žalobkyně jako pronajímatelky uzavřely s [jméno FO] a [jméno FO], oběma bytem [jméno FO] [jméno FO] [Anonymizováno], jako nájemci dne 24. 11. 2023 nájemní smlouvu, kterou jim přenechali do užívání pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v kat. úz. [jméno FO] [jméno FO], a to za účelem jejich užívání k zajištění přístupu k domu č.p. [Anonymizováno] stojícím na pozemku parc. č. [hodnota] v obci [jméno FO], katastrálním území [jméno FO] [jméno FO]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Bylo dohodnuto nájemné ve výši 1 Kč ročně (viz č.l. 572 – 573). Dále byla dne 24. 11. 2023 uzavřena mezi týmiž účastníky smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. K uzavření budoucí smlouvy mělo dojít do 30 dnů ode dne, kdy se žalobkyně jako budoucí povinné stanou podílovými spoluvlastnicemi pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Budoucí smlouvou pak mělo být ve prospěch [jméno FO] zřízeno k části předmětných pozemků bezúplatně věcné břemeno – osobní služebnost „in personam“, a to služebnost cesty – právo jízdy pro vozidla podle ust. § 1276 o. z. včetně práva chůze pro chodce podle ust. § 1274 o. z., zahrnující právo jít pěšky, tj. pohybovat se lidskou silou, jezdit vozidly přes a na části služebných pozemků, a to v rozsahu určeném geometrickým plánem, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Služebnost byla zřízena na dobu časově neomezenou (viz č.l. 574 – 578). V územním plánu obce [jméno FO] nejsou navrženy žádné plochy pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření, stavby a opatření k zajištění obrany a bezpečnosti státu a plochy pro asanace a asanační úpravy, pro které by bylo možné práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit (viz zpráva [právnická osoba] v Trutnově č.l. 346 – 348). Dle sdělení [právnická osoba] [jméno FO] komunikace na pozemcích parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO] je místní komunikací III. třídy č. 20c (viz č.l. 350). Části pozemků parc. č. [hodnota] a č. [hodnota], které jsou dotčeny touto místní komunikací, byly odděleny geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků vyhotoveným [právnická osoba], sídlem Vlčice 116, 541 01 Trutnov, číslo plánu 337-29/2012 (viz č.l. 381). Původní pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v části, v níž jsou dotčeny místní komunikací, jsou nově označeny parcelním číslem [hodnota]. V části, v níž nejsou dotčeny místní komunikací, jsou nově označeny parcelním číslem [hodnota]. Ceny sporných pozemků byly určeny znaleckými posudky [jméno FO] (č.l. 476) a [tituly před jménem] Stanislava Hlaváče (č.l. 487), tyto ceny byly učiněny nespornými (viz vyjádření žalovaného č.l. 525 a žalobkyň č.l. 558). Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že přístup k prostorům nacházejícím se za jeho domem vede po pozemku č. [Anonymizováno] podél hranice stavební parcely v jeho vlastnictví. Na této hranici se nachází brána a branka. Jde o jedinou přístupovou cestu, např. pro dovoz [právnická osoba], dřeva na topení, a dalších věcí. V domě bydlí od roku [Anonymizováno], předtím tam bydleli rodiče jeho manželky. Sporné pozemky jsou z jejich strany užívány od počátku, užívali je předtím i rodiče manželky. [jméno FO] dvakrát ročně sekají.

32. Soud shledal žalobu důvodnou ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] vzniklému na základě geometrického plánu č. [hodnota]/[Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2022. Jde o pozemek sestávající z částí původních pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], které nejsou dotčeny místní komunikací. Ve vztahu k nově vzniklému pozemku parc. č. [hodnota] tak není dána překážka převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b), kdy nelze převést pozemek dotčený stavbou dopravní infrastruktury. Ve vztahu k tomuto pozemku proto soud žalobě vyhověl.

33. K opačným závěrům, soud dospěl ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO]. Přinejmenším části těchto pozemků funkčně souvisí s nemovitostí ve vlastnictví [jméno FO] (nemovitost zapsaná na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro katastrální území [jméno FO] [jméno FO] – pozemek parc. č. St [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č.p. [Anonymizováno]). Přístup na dvůr tohoto domu je možný pouze přes části pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalobkyně si byly uvedené skutečnosti vědomy a ve snaze situaci řešit uzavřely s manžely [jméno FO] smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, která by měla [jméno FO] do budoucna umožnit užívání částí obou pozemků sloužících jako příjezdová cesta k domu č.p. [Anonymizováno]. Funkční souvislost je překážkou pro vydání částí pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) věty druhé zákona o půdě. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. [spisová značka], se mj. uvádí: Zákon o půdě výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Překážkou vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako pozemku náhradního) může být i funkční souvislost pozemků se stavbou... Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky. Nedošlo-li v posuzované věci ke geometrickému oddělení částí sporných pozemků č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], pak nelze než dovodit, že i jen částečná funkční souvislost těchto pozemků s nemovitostmi ve vlastnictví [jméno FO] je překážkou převoditelnosti pozemků jako celku. [jméno FO] užívá předmětné pozemky na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným. [jméno FO] také požadal o převod obou sporných pozemků do svého vlastnictví právě z důvodu jejich funkční souvislosti s nemovitostí v jeho vlastnictví. Na závěru o překážce převoditelnosti dle soudu nemůže nic změnit ani uzavření smluv mezi žalobkyněmi jako oprávněnými osobami a manžely [jméno FO] v průběhu tohoto řízení. Uzavření nájemní smlouvy se jeví jako nadbytečné, protože pokud by žalobě ve vztahu k těmto pozemkům bylo vyhověno, vstoupily by žalobkyně bez dalšího do práv a povinností státu jako dosavadního pronajímatele (viz § 2221 odst. 1 o. z.). Došlo-li k uzavření nájemní smlouvy v době, kdy žalobkyně nebyly vlastnicemi pozemků, lze navíc o platnosti uzavřené smlouvy důvodně pochybovat. Byla-li uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, pak nelze přehlédnout, že by budoucí smlouvou mělo dojít ke zřízení věcného břemene – služebnosti zahrnující právo jízdy pro vozidla podle ust. § 1276 o. z. včetně práva chůze pro chodce podle ust. § 1274 o. z., a to jako služebnosti osobní. Občanský zákoník dodržuje tradiční rozdělení na služebnosti pozemkové a osobní. V případě pozemkových služebností je oprávněnou osobou vlastník pozemku označovaného za panující, v případě služebností osobních je to konkrétní oprávněná osoba. Z toho vyplývá i určení doby trvání těchto služebností, resp. otázka možnosti právního nástupnictví. U pozemkových služebností bude oprávněným vždy vlastník tzv. panujícího pozemku včetně jeho singulárního či univerzálního nástupce. U osobních služebností je pravidlem, že tyto služebnosti jsou omezeny jen na dobu života oprávněné osoby. Je tedy zřejmé, že by služebnost, které se týká uzavřená smlouva o smlouvě budoucí, chránila práva [jméno FO] po dobu jejich života, ale nikoliv již jejich právních nástupců. Ti by se ocitli v situaci, že by žádný právní titul pro užívání části pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neměli. Takový stav by měl nepochybně i zásadní dopad na obvyklou cenu nemovitosti ve vlastnictví [jméno FO]. Dle soudu by tedy vyhověním žalobě došlo k nepřiměřenému zásahu do práv třetích osob. Byť je smyslem tohoto řízení dosáhnout uspokojení restitučních nároků žalobkyň jako nároků, které mají být uspokojovány prioritně, nemělo by na základě rozhodnutí soudu docházet k nepřiměřeným a neodůvodněným zásahům do práv třetích osob. Soud tedy žalobu ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zamítl.

34. Dále byly předmětem sporu pozemky nacházející se v obci a katastrálním území v katastrálním území [jméno FO], obci [jméno FO]. Žalovaný namítal překážku převoditelnosti v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Předmětný pozemek je z převodu vyloučen dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. [Anonymizováno] Sb., o Státním pozemkovém úřadu, neboť je dle platného a účinného územního plánu městyse [jméno FO] určen k realizaci veřejně prospěšné stavby – 5 železniční zastávka – zřízení dvou železničních zastávek. Nadto je pozemek dotčen též realizací veřejně prospěšné stavby – 15 lokální technické vybavení, příprava území - VPS byla vymezena ÚPN VÚC Krkonoše. Tyto veřejně prospěšné stavby zasahují pozemek celý. Žalobkyně namítaly, že stavba železniční zastávky zasáhne pouze nepatrnou část pozemku. V průběhu řízení došlo ke geometrickému oddělení části pozemku dotčené stavbou, žalobkyně nadále požadovaly část pozemku označenou č. [Anonymizováno]. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalovaný namítal (stejně jako v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]), že je určen k realizaci veřejně prospěšné stavby – 15 lokální technické vybavení, příprava území. K tomu žalobkyně argumentovaly, že uvedené dokumenty již dávno nejsou aktuální a závazné. Zásady územního rozvoje o žádném lokálním technickém vybavení v katastrálním území [jméno FO] nepojednávají. Ve vztahu k pozemkům parc. č. 544/1 a 542 nebyly překážky převoditelnosti namítány.

35. Soud ve vztahu k posledně uvedeným pozemkům po skutkové stránce zjistil: [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] jsou dle platné územně plánovací dokumentace vedeny jako „Lokalita regionální občanské vybavenosti v blízkosti hranice k. ú. [jméno FO] a [adresa].“ Regulativy takto označených ploch umožňují: A) doporučené aktivity – občanská vybavenost nadmístního charakteru, komerční aktivity spádové regionální oblasti. B) povolené, výjimečně přípustné – občanská vybavenost a komerční aktivity místního charakteru, technická vybavení sloužící provozu doporučených a přípustných aktivit, spádové regionální záchytné parkoviště, výroba a služby výrobního charakteru, byty osob zajišťujících dohled a byty majitelů provozoven. C: zakázané – objekty pro bydlení, stavby pro školství, stavby sociálně zdravotní. Regulační podmínky – výroba a služby výrobního charakteru jsou přípustné pouze tehdy, pokud pro tuto funkci bude využito území jako celek a budou dodržena veškerá hygienická nařízení stanovená platnými předpisy, veškeré stavby na těchto plochách jsou ve smyslu § 18 zákona č. 360/92 Sb. považovány za významné stavby, veškeré sítě technické infrastruktury musí být řešeny jako podzemní. Část pozemkové parcely č. [Anonymizováno] je vymezena jako veřejně prospěšná stavba pod č. 5 – železniční zastávka (viz zpráva [právnická osoba] v [Anonymizováno] č.l. 346). Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku, který vyhotovila [právnická osoba], sídlem [adresa], číslo plánu č. [hodnota]-7/[Anonymizováno], došlo k oddělení části pozemku parc. č. [Anonymizováno], která je nově vedena jako pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 442 m2. Jde o část pozemku, která je dle územního plánu určena k výstavbě železniční zastávky (viz č.l. 380). Ceny pozemků byly určeny znaleckým posudkem [jméno FO] (č.l. 476), byly učiněny nespornými (viz vyjádření žalobkyň č.l. 558).

36. Ve vztahu k pozemkům v katastrálním území [jméno FO] soud neshledal existenci překážek převoditelnosti, pro které by měly být žaloba zamítnuta. Z územně plánovací dokumentace vyplývá obecný záměr budoucího využití pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], avšak dle téže dokumentace dosud žádná část uvedených pozemků nebyla určena pro umístění konkrétní veřejně prospěšné stavby, s výjimkou stavby železniční zastávky. Dle soudu tak nelze dovodit, že by i jiná část pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], s výjimkou části označené jako pozemek parc. č. [Anonymizováno] oddělené geometrickým plánem, byla konkrétně určena k umístění konkrétní veřejně prospěšné stavby nebo konkrétní stavby dopravní infrastruktury. Z uvedených důvodů soud ve vztahu k pozemkům v katastrálním území [jméno FO] (s výjimkou oddělené části označené jako pozemek parc. č. [Anonymizováno]) žalobě vyhověl.

37. Žalobkyně se dále domáhaly nahrazení projevu vůle ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [jméno FO], katastrálním území Kalná Voda. Ve vztahu k tomuto pozemku nebyly namítány překážky převoditelnosti. Cena tohoto pozemku byla rovněž určena znaleckým posudkem [jméno FO] (č.l. 476), byla učiněna nespornou (viz vyjádření žalobkyň č.l. 558).

38. Konečně byly předmětem sporu pozemky v katastrálním území [adresa], obci Trutnov. Ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] žalovaný namítal, že je z převodu vyloučen dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť je částečně zastavěn stavbami. Přes pozemek dále vede cesta, která slouží jako cesta přístupová k celé řadě dalších pozemků. Dle žalobkyň z dostupných důkazů nevyplývá, že by byl předmětný pozemek zastavěn, případně že se na něm nachází přístupová cesta k celé řadě pozemků. Tato skutečnost nevyplývá ani z map. Pokud se na pozemku nacházejí nějaké objekty, nejde o stavby zapsané v katastru nemovitostí, ale toliko o přístřešek pro koně, kteří se na daném pozemku pasou. Stáj, tedy stavba pro tyto koně, se nachází na sousedním pozemku. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] bylo žalovaným namítáno, že přes pozemek prochází hned několik místních komunikací, které jsou jedinými přístupovými cestami k řadě dalších pozemků. V části, kde se komunikace nachází, je pak pozemek neobhospodařovatelným. Tento pozemek tvoří funkční spojení se stavbami na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]. Dle žalobkyň se na pozemku nachází toliko cesty, které používají osoby, jež hospodaří na okolních pozemcích. Pozemek netvoří funkční spojení s žádnými stavbami ani jinými pozemky. Nadto blízce souvisí s pozemkem parc. č. [hodnota]. Na pozemcích se místní komunikace nenachází. Ta se nachází na vedlejším pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví města Trutnov.

39. K uvedeným pozemkům soud zjistil, že jsou dle platné územně plánovací dokumentace vedeny jako „Plochy zemědělské (NZ)“. [právnická osoba] speciálního stavebního úřadu nebyly dohledány písemnosti týkající se případných staveb pozemních komunikací na uvedených pozemcích (viz zpráva [právnická osoba] v Trutnově č.l. 346). Dle sdělení silničního správního úřadu v archivu tohoto úřadu nebyly dohledány písemnosti ve věci určení právního vztahu ve smyslu § 142 zákona č. 500/2004 Sb. (č.l. 349 p. s.). Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Od roku 2012 má v nájmu pozemek parc. č. [Anonymizováno], dále požádal o převod pozemků parc. č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]. Na pozemku č. [Anonymizováno] v jeho vlastnictví se nachází rozestavěná stavba rodinného domu. Již před zahájením stavby se dotazoval na možnost převodu pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], protože existuje funkční souvislost těchto pozemků se stavbou. Bylo mu řečeno, že převod bude možný, a proto také byla stavba založena. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] funkční souvislost spočívá v tom, že by měl sloužit jako příjezdová cesta k domu, dále se na pozemku nachází inženýrské sítě, konkrétně přípojka elektro. Pozemek aktuálně slouží k uskladnění materiálu. Do budoucna by měl sloužit k parkování. Na pozemku je nutno provést terénní úpravy, jinak zejména v zimě a na jaře přes tento pozemek vniká voda na pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stejně jako na pozemku parc. č. [Anonymizováno], protéká potok, který spravuje [právnická osoba]. Svědek na svém pozemku potok zatrubnil. Na základě toho má povinnost o zatrubnění pečovat. Je nutné několikrát do roka odstranit nanesený materiál. Zbývající část pozemku parc. č. [Anonymizováno] se využívá k pastvě koní. Tento pozemek svědek potřebuje celý, aby se dostal ke svému domu, musí jezdit po obecní cestě (č. [Anonymizováno]) a následně se vracet po pozemku č. [Anonymizováno] po celé délce až směrem k jeho pozemku č. [Anonymizováno]. Z nájemní smlouvy ze dne 11. 7. 2012 č. 7280 N 12/54 soud zjistil, že [jméno FO] fond ČR přenechal [tituly před jménem] [jméno FO] pozemek parc. č. [Anonymizováno] do užívání s účinností od 23. 7. 2012 na dobu neurčitou za účelem zřízení zahrádky (č.l. 553). [tituly před jménem] [jméno FO] jako vlastník stavby na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] požádal žalovaného o převod pozemků parc. č [Anonymizováno] (podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona č. [Anonymizováno] Sb.) a pozemku parc. č. [Anonymizováno] (podle § 10 odst. 3 písm. b) zák. č. [Anonymizováno] Sb.) dne 6. 1. 2022 (č.l. 552). Jak uvedl [tituly před jménem] [jméno FO] ve svědecké výpovědi, poprvé o převod žádal již asi před 5 lety, avšak pro nedostatek formy musel žádost podat znovu. Z rozhodnutí [právnická osoba] v Trutnově ze dne 19. 4. 2021, č.j. MUTN 29311/[Anonymizováno] (územní rozhodnutí, stavební povolení) soud zjistil, že k žádosti [tituly před jménem] [jméno FO] bylo rozhodnuto o umístění stavby s názvem: „Rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, garáží pro osobní automobil, přípojka vodovodu, kanalizace, elektro NN, dešťové kanalizace se vsakovací jímkou, zpevněné plochy“ na pozemkové parcele číslo [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v obci Trutnov, část obce [adresa], katastrální území [adresa] (viz č.l. 598). Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 10. 8. 2016, které bylo adresováno [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že bylo vydáno stanovisko k zatrubení Doleckého potoka v k. ú. [adresa]. Konkrétně mělo jít o zatrubení dvěma kameninovými trubami DN 300 – 350 v délce cca 15,0 m na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (č.l. 596 p. v.). Dne 5. 10. 2018 bylo podáno vyjádření správce toku k dokončenému zatrubení. Dle tohoto vyjádření všechna vybudovaná zařízení zůstanou v majetku a péči investora (č.l. 596).

40. Soud předně dovodil, že je dána překážka převoditelnosti ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Tu soud spatřuje v tom, že minimálně část tohoto pozemku funkčně souvisí s nemovitými věcmi ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], konkrétně s pozemkem parc. č. [Anonymizováno], na kterém se nachází rozestavěná stavba rodinného domu. Přes pozemek pak protéká Dolecký potok, jehož tok [tituly před jménem] [jméno FO] se souhlasem správce toku svedl do trub nacházejících se pod povrchem pozemku č. [Anonymizováno] ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO]. Vybudované zařízení je ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], který je povinen o ně pečovat (viz vyjádření správce toku). Čištění vstupu do potrubí je nutno provádět právě z pozemku parc. č. [Anonymizováno], přístup k zařízení (potrubí) je pak kvůli výškovým poměrům a konfiguraci terénu možný z komunikace na pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví města Trutnov, z níž se odbočí na pozemek parc. č. [Anonymizováno] a po tomto pozemku je pak dostupné zařízení nacházející se na hranici tohoto pozemku s hranicí pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] (tyto skutečnosti jsou patrné z fotografií na č.l. 593 až 595 spisu). [tituly před jménem] [jméno FO] má dále v úmyslu propojit pozemek parc. č. [Anonymizováno] a pozemkem parc. č. [Anonymizováno] schodištěm (za účelem překonání výškového rozdílu mezi oběma pozemky). O existenci popsané funkční souvislosti mezi nemovitostmi ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] a pozemkem parc. č. [Anonymizováno] svědčí i to, že se na možnost převodu mj. tohoto pozemku informoval před započetím výstavby domu, přičemž byl informován, že převod bude možný až po založení stavby (což je logické, když žádost o převod pozemku je odůvodněna tím, že část pozemku je zastavěna stavbou). V neposlední řadě zamítnutí žaloby ve vztahu k uvedenému pozemku znamená, že bude moci být i nadále využíván způsobem tvrzeným žalovaným, tedy k přístupu k obhospodařovaným pozemkům v okolí.

41. Ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] nebyla doložena existence veřejně prospěšných staveb či staveb dopravní infrastruktury na tomto pozemku. Nebylo doloženo ani to, že by se na pozemku nacházely jakékoliv stavby zapsané v katastru nemovitostí (stavby mající povahu nemovitých věcí). Ve vztahu ke stavbám nacházejícím se na pozemku zaznělo jediné konkrétnější tvrzení, když žalobkyně připustily existenci přístřešku pro koně pasoucí se na pozemku. K tomu je třeba uvést, že dle výše citovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě lze pozemek vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, dočasnou, jednoduchou nebo drobnou. Konečně bylo namítáno, že se na pozemku nacházejí cesty sloužící k přístupu na okolní pozemky. Tyto cesty však nejsou součástí dopravní infrastruktury (viz zpráva [právnická osoba] v Trutnově). Bude-li pozemek v případě jeho převodu žalobkyním nadále zemědělsky využíván, pak nic nebrání tomu, aby byly eventuální cesty na pozemku užívány shodně jako doposud (kdy pozemek je zemědělsky využíván k pastvě koní). Konečně přístup na uvedený pozemek je možný po komunikaci na pozemku parc. č. [Anonymizováno] (ve vlastnictví [adresa]) a přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] (viz předchozí odstavec). Ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] proto soud neshledal zákonné překážky převoditelnosti a žalobě vyhověl.

42. Lze tedy shrnout, že vyhověním této žalobě ve vztahu k 7 pozemkům uvedeným ve výroku 1) rozsudku došlo k uspokojení nároku žalobkyň představujícího náhradu za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v rozsahu 771 748,82 Kč. Hodnota pozemků, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, pak činí 63 028,48 Kč.

43. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 věty prvé o.s.ř., tedy bral v úvahu poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Soud si přitom byl vědom skutečnosti, že ze strany žalobkyň (případně jejich právního předchůdce) došlo v průběhu řízení k částečnému zpětvzetí žaloby ve vztahu k některým pozemkům, pokud u nich vyšly najevo překážky převoditelnosti. Dle soudu však není důvod k tomu, aby tato skutečnost byla při rozhodování o nákladech řízení podle ust. § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. zohledňována. Soud považuje za podstatné, že žalobou uplatněný nárok na převod náhradních pozemků je co do základu důvodný. K uspokojení nároku nedošlo pro svévolný a liknavý přístup žalovaného. Žalobkyně (jejich právní předchůdce) přitom nemohly před podáním žaloby ověřit, zda u konkrétních pozemků jsou dány překážky převoditelnosti či nikoliv. Právo opatřovat od příslušných správních úřadů informace o případných překážkách převoditelnosti má Státní pozemkový úřad (viz § 6 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb.). Vyšlo-li tedy v průběhu řízení najevo, že ve vztahu k některým sporným pozemkům existují překážky převoditelnosti, a žalobkyně (jejich právní předchůdce) vzaly z tohoto důvodu žalobu zpět, nemělo by to jít k jejich tíži. Posuzování míry úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení by se tedy mělo odvíjet od toho, jak bylo meritorně rozhodnuto o nárocích ve vztahu k pozemkům, jejichž převod zůstal předmětem sporu v okamžiku, kdy soud vydal toto rozhodnutí.

44. Jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, v okamžiku vydání tohoto rozhodnutí se spor týkal pozemků v ceně 834 777,30 Kč. Žalobkyně byly úspěšné ve vztahu k pozemkům v ceně 771 748,82 Kč, neúspěšné ve vztahu k pozemkům v ceně 63 028,48 Kč. Žalobkyně tak byly v řízení úspěšné v rozsahu 92 % hodnoty předmětu sporu, neúspěšné v rozsahu 8 % hodnoty předmětu sporu. Soud proto žalobkyním přiznal 84 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení.

45. Žalobkyně požadovaly přiznání nákladů zastoupení, jejichž výše byla účtována v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb.. Konkrétně jde o odměnu za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 7. 12. 2020, vyjádření ze dne 2. 3. 2021, 29. 4. 2021, 24. 1. 2022, 30. 1. 2023, 12. 12. 2023, 20. 12. 2023, 5. 2. 2024, 19. 2. 2024 a 21. 3. 2024, účast při jednáních soudu dne 30. 4. 2021, 25. 2. 2022, 11. 10. 2023, 9. 2. 2024 a 22. 3. 2024), která z tarifní hodnoty 834 777,30 Kč činí 11 660 Kč za úkon (viz § 7 vyhlášky). Za uvedené úkony byla přiznána rovněž náhrada hotových výloh po 300 Kč (viz § 13 odst. 4 vyhlášky). Soud naopak nepřiznal odměnu a náhradu výloh za vyjádření ze dne 28. 2. 2022 a 29. 3. 2022 (šlo o průvodní dopisy k zaslaným geometrickým plánům), ze dne 5. 4. 2022 (vyjádření obsahovalo v návaznosti na předložený geometrický plán změnu žaloby, kdy nově byla požadována pouze oddělená část jednoho ze sporných pozemků), ze dne 30. 11. 2022 (oznámení o úmrtí původního žalobce), ze dne 8. 10. 2023 (průvodní dopis k zaslanému znaleckému posudku). Na nákladech zastoupení by žalobkyním při plném úspěchu ve věci dále náleželo cestovné za použití vozidla k jednáním soudu v celkové výši 21 603,60 Kč (trasa Ostrava – Trutnov a zpět, celkem 600 km na 1 cestu tam a zpět, cestovné činilo v roce 2021 celkem 3 619,20 Kč – kombinovaná spotřeba 6 l/100 km, cena PHM 27,20 Kč/l, základní náhrada 4,40 Kč/km, v roce 2022 celkem 4 119,60 Kč – kombinovaná spotřeba 6 l/100 km, cena PHM 36,10 Kč/l, základní náhrada 4,70 Kč/km, v roce 2023 celkem 4 358,40 Kč – kombinovaná spotřeba 6 l/100 km, cena PHM 34,40 Kč/l, základní náhrada 5,20 Kč/km a v roce 2024 celkem 4 753,20 Kč – kombinovaná spotřeba 6 l/100 km, cena PHM 38,70 Kč/l, základní náhrada 5,60 Kč/km, vykonány 2 cesty) a náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním 7 000 Kč (každá z cest 14 půlhodin po 100 Kč). Při plném úspěchu by tak žalobkyně měly právo na odměnu a náhradu výloh v celkové výši 219 963,60 Kč (odměna za 16 úkonů po 11 660 Kč, náhrada výloh za 16 úkonů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 7 000 Kč a cestovné 21 603,60 Kč). Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu v řízení z částky 219 963,60 Kč náleží 84 %, tj. částka 184 769,42 Kč. Zástupce žalobkyň osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k uvedené částce náleží DPH v základní sazbě 21 %, která činí 38 801,58 Kč. Celkově tak bylo žalobkyním na nákladech řízení přiznáno 223 571 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyň (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..