9 C 294/2020- 249

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

1) Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a Ing. [celé jméno žalobce] r.č.: [číslo], [datum narození] trvale bytem [adresa žalobce] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), tuto Smlouvu o převodu pozemků: I. [země] – [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mimo jiné nemovité věci (dále jen„ pozemky“): - pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] (cena 16 330 Kč); - část pozemku parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], a to: část o výměře 12 801 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov, dne 21. 10. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 85 580 Kč); - část pozemku parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], a to: - část o výměře 3 700 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], dne 7. 4. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 24 697,50 Kč); - část o výměře 873 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], dne 7. 4. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 5 827,28 Kč); - část pozemku parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], a to: - část o výměře 4 264 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], dne 7. 4. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 28 462,20 Kč); - část o výměře 197 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], dne 7. 4. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 1 314,98 Kč); - část pozemku parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], a to: - část o výměře 3 153 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], dne 7. 4. 2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo] (cena 21 490 Kč). Uvedené geometrické plány [číslo] [číslo] tvoří nedílnou součást této smlouvy.

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu Praha č.j. PÚ 285/91, ze dne 30.6.1993.

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel: [země] – [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobce] 2) Nedílnou součástí tohoto rozsudku jsou geometrické plány č. [číslo] [číslo]. 3) Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] zapsanému na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], pro k.ú. [obec], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], se návrh na nahrazení projevu vůle zamítá. 4) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 115 679 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 9. 12. 2020 a změněnou podáními ze dne 11. 4. 2022 a 15. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je držitelem restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatého pozemku, který nebyl vydán, o němž bylo v souladu se zákonem o půdě rozhodnuto rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] č. j. PU 285/91 ze dne 30. 6. 1993 tak, že žalobce (jeho právní předchůdkyně) není vlastníkem nemovitosti dle PK [parcelní číslo] o výměře 786 m (dle katastru nemovitostí část parc. [číslo]) v [katastrální uzemí]. Restituční nárok plynoucí z uvedeného rozhodnutí žalovaný vyčíslil souhrnné výše 4 165,80 Kč (viz přehled nároku a plnění oprávněné osoby ze dne 17. 6. 2020). Žalobce nesouhlasil s výší restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí tak, jak byl žalovaným vyčíslen. Žalovaný při stanovení výše restitučního nároku zásadním způsobem pochybil a při oceňování nevydaného pozemku nevzal v úvahu rozhodné skutečnosti, zejména to, že nevydaný pozemek byl vyvlastněn na základě rozhodnutí referátu pro výstavbu ONV v [obec a číslo], č. j. XI–711 Str.p [číslo] ze dne 15. 3. 1954 za účelem uskutečnění výstavby. Žalobce požádal žalovaného o revizi ocenění. Žalovaný dne 2. 11. 2018 sdělil, že setrvává na stanovené hodnotě restitučního nároku ve výši 4 165,80 Kč. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 13. 6. 2018 byl nevydaný pozemek, a tedy žalobci příslušející restituční nárok, oceněn dle charakteru a stavu nevydaného pozemku ke dni jeho přechodu na československý stát na částku 196 500 Kč. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu žalobce argumentoval, že má nárok na přímý převod pozemků. Důvodem je skutečnost, že restituční nárok žalobce nebyl vypořádán, žalovaný vůči žalobci postupoval svévolně a liknavě a činil kroky, které vedly k odkládání vypořádání žalobcem uplatňovaného restitučního nároku. Tento nárok nebyl uspokojen ani po téměř 26 letech po jeho vznesení. Svévole a liknavost žalovaného je dána jednak tím, že restituční nárok žalobce byl nesprávně oceněn. Žalobce byl před podáním žaloby nucen ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci sám vyhledat relevantní doklady prokazující nesprávnost postupu žalovaného při vyčíslení restitučního nároku žalobce. Žalobce byl nucen sám zajistit znalecký posudek oceňující jeho restituční nárok. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že za situace, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době převodu existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem stavby, bezprostřední realizace výstavby atd.), je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Z rozhodnutí ze dne 15. 3. 1954 jasně vyplývá, že pozemek parc. [číslo] byl vyvlastněn za účelem výstavby. K uplatnění restitučního nároku došlo v průběhu roku 1991, přesto není do dnešního dne uspokojen. To samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalovaného. Dlouholetá nečinnost a sporování výše restitučního nároku povinnou osobou jsou judikatorně aprobovanými důvody pro převod náhradního pozemku. Žalobce dále poukázal na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek pozemků vyhlašovaných žalovaným. Do těchto nabídek nejsou a nebyly v naprosté většině případů zařazovány pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných. Veřejné nabídky nemají kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co nejširšímu oprávněných osob. Za situace, kdy žalovaný není ochoten provést revizi ocenění restitučního nároku žalobce a tento eviduje v mnohonásobně nižšího hodnotě, není ani v možnostech žalobce se plnohodnotně účastnit veřejných nabídek a jejich prostřednictvím uspokojit svůj restituční nárok. Žalobci tak nezbývá, než se vypořádání svého nároku a současně stanovení jeho správné hodnoty domáhat v soudním řízení. Žalobce z veřejných evidencí zjistil, že ve vztahu k pozemkům požadovaným původní žalobou neexistují práva třetích osob, která by bránila jejich převodu do vlastnictví žalobce za účelem uspokojení jeho zákonného restitučního nároku. K vytýkané neaktivitě žalobce a jeho právních předchůdců bylo uvedeno, že když se žalobce na základě veřejných nabídek o převod pozemků ucházel, bylo mu sděleno, že nedoložil zdědění restitučního nároku, ačkoliv již byl evidován jako oprávněná osoba. Žalobce ve veřejných nabídkách požadoval pozemky ve vyšší hodnotě než je ocenění jeho nároku žalovaným. Z nabídek byl vyřazen s tím, že jeho nárok je vzhledem k ceně nabízených pozemků nedostatečný. O uspokojení restitučního nároku žádal již otec žalobce v roce 2004. Náhradní pozemky jsou dotčeny stavbami technické infrastruktury, které však tvoří výjimku a nepředstavují překážku převoditelnosti.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Původní nositelkou nároku z označeného rozhodnutí PÚ 285/91 ze dne 30. 6. 1993, jež nabylo právní moci dne 13. 8. 1993, byla [jméno] [příjmení], [datum narození], následně Ing. [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý 14. 12. 2017. Žalobce náležitě neosvědčil, že se stal nositelem nároku po svém otci. Žaloba o nahrazení projevu vůle je zcela mimořádným způsobem uspokojení nároku oprávněné osoby. Je nutné zkoumat individuální okolnosti případu. [příjmení] žaloba byla přípustná, musí být kumulativně splněny obě podmínky stanovené konstantní judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Pro úspěch v řízení nepostačuje pouze zjištění liknavosti či svévole (nedostatečná nabídka náhradních pozemků) na straně žalovaného, ale současně musí být prokázáno, že oprávněná osoba byla dlouhodobě aktivní (účastnila se vyhlášených veřejných nabídek), a přesto její nárok nebyl ani po řadě let uspokojen. [příjmení] [jméno] [příjmení], stejně tak jako její právní nástupce Ing. [celé jméno žalobce], nar. 1934, se nezúčastnili po celou dobu od nabytí právní moci rozhodnutí PÚ [číslo], tj. od 13. 8. 1993, žádné veřejné nabídky, a to ani dle zákona [číslo] 1991 S, ani dle zákona č. 95/1999 Sb., resp. zákona č. 503/2012 Sb. Oprávněná osoba [jméno] [příjmení] měla až do roku 1998 (než nabyla účinnosti novela zákona o půdě) možnost požádat právního předchůdce žalovaného o převod konkrétního jí vybraného pozemku. Neučinila tak ani ona, ani její právní nástupce. Následně bylo uspokojování nároků oprávněných osob možné jejich účastmi ve veřejných nabídkách vyhlašovaných jak dle zákona o půdě č. 229/1991 Sb., tak dle zákona č. 95/1999 Sb. Dle zákona č. 95/1999 Sb. byly oprávněné osoby zvýhodněny, neboť projevilo-li o pozemek zájem více účastníků veřejné nabídky, oprávněné osoby dle zákona o půdě měly jednak přednost, jednak bylo možné pro nabytí pozemku kombinovat přiznaný nárok s finančním doplatkem. [jméno] [příjmení] ani její právní nástupce žádnou z těchto výhodných možností nevyužili. Žalovaný vyhlašoval pravidelně v každém roce několik kol veřejných nabídek, a to jak dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, tak dle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně jiných zákonů, resp. dle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. [příjmení] žalobce se účastnil pouze 2 veřejných nabídek, a to zjevně účelově, když se přihlásil do veřejné nabídky dne 25. 6. 2018, avšak jeho přihláška nesplňovala stanovené náležitosti, resp. žalobce neprokázal, že je právním nástupcem oprávněné osoby. V dané době nebylo ukončeno dědické řízení po Ing. [celé jméno žalobce], [datum narození]. Přihláška ze dne 5. 12. 2018 byla též neplatná, když žalobce žádal pozemek v k. ú. [obec], jehož hodnota převyšovala evidovanou výši nároku. Žalobce se v obou případech přihlásil vždy pouze o 1 pozemek. Původní oprávněná osoba/právní předchůdce žalobce uznávala výši nároku, nikdy nežádala o jeho přecenění. Stejně tak nikdy nebylo žalovanému doloženo, že požadavek žalobce na přecenění nároku je důvodný, tj. žalobce neposkytl žalovanému součinnost k tomu, aby mohl věc prověřit na základě relevantních dokladů a případně jeho nárok přecenit. Žalobce nepředložil schválenou ÚPD ke dni přechodu předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na stát. Žalovaný z uvedených důvodů považoval žalobu samotnou za odporující dobrým mravům. K požadavku na převod pozemků označených v žalobě se pak žalovaný vyjádřil tak, že dle vyjádření [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení], odboru výstavby a územního plánování, jsou pozemky parc. č. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. i obci [obec], zatíženy dle ÚPD veřejně prospěšnými stavbami (městský vodovod, páteřní kanalizace, přivaděče, venkovní vedení elektrorozvodů), a to některé celé, některé zčásti. Dle názoru žalovaného tak převodu předmětných pozemků brání překážka dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ, v platném znění. Dle nálezu Pléna Ústavního soudu ČR ze dne 5. ledna 2021 sp. zn. III. ÚS 3804/19 takové pozemky nelze převádět, neboť je nelze dělit. [příjmení] překážek dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ, v platném znění, a překážky definované výše označeným nálezem Pléna ÚS, namítal žalovaný, že všechny žalobcem vybrané pozemky podléhají zřejmě i ochraně dle zvláštního zákona, neboť dle výpisu z příslušného katastru nemovitostí se jedná o rozsáhlé chráněné území a v tom případě, pokud by soud neshledal důvodné překážky zákonem i nálezem vymezené, by se k možnosti převoditelnosti mělo dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, vyjádřit Ministerstvo životního prostředí.

3. Žalobce v průběhu řízení s přihlédnutím k vyjádření [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] žalobce zadal vyhotovení geometrického plánu, jímž došlo k oddělení sporných částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], které mají být dle platné a účinné územně plánovací dokumentace v marginální části dotčeny plánovanou stavbou dopravní infrastruktury. Náhradní pozemky byly oceněny celkem na 317 853,96 Kč. Restituční nárok žalobce činil 196 500 Kč. Ocenění náhradních pozemků tak přesahovalo restituční nárok žalobce celkem o 121 353,96 Kč. Žalobce proto navrhl rozdělení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] za účelem snížení výměry pozemku tak, aby zbylá část pozemku mohla být převedena na žalobce. Z toho důvodu žalobce zadal vyhotovení geometrického plánu [číslo] k rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], kterým došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] na tři části, a to část o výměře 12 801 m2 označenou dle geometrického plánu jako parc. [číslo] část o výměře 6 254 m2 označenou dle geometrického plánu jako parc. [číslo] část o výměře 12 000 m2 označenou dle geometrického plánu jako parc. [číslo]. Tímto geometrickým plánem došlo mj. k vyčlenění části pozemku označené geometrickým plánem jako parc. [číslo] která dle předběžného ocenění odpovídá zbývající výši restitučního nároku žalobce. Změny žaloby učiněné v souvislosti s předložením geometrických plánů soud připustil. Žalobce po provedeném dokazování na změněné žalobě setrval. Námitky překážek převoditelnosti považoval za neoprávněné. Pokud se na pozemcích nachází nějaké stavby, jde o stavby technické infrastruktury. Části pozemků, které by případně byly dotčeny stavbou veřejně prospěšnou, byly odděleny geometrickými plány. Výše restitučního nároku žalobce je dostatečná pro převod požadovaných pozemků.

4. Žalovaný po provedeném dokazování trval na zamítnutí žaloby. Žalobce ani jeho právní předchůdci nevyvinuli odpovídající aktivitu za účelem uspokojení jejich restitučního nároku. K námitce, že zejména v letech 2010 - 2013 byla nabídka náhradních pozemků nedostatečná, žalovaný poukázal na to, že Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že v následujícím období byla nabídka dostatečná po stránce kvalitativní i kvantitativní. Žalovaný nemohl přecenit nárok na základě návrhu územně plánovací dokumentace, k takovému přecenění by mohlo dojít pouze na základě schválené a platné územně plánovací dokumentace, a to v okamžiku přechodu věci na stát. V daném případě sice došlo dodatečně k zastavění pozemku, který přešel na stát, ale v době jeho přechodu zde neexistovala platná územně plánovací dokumentace, dle níž k zastavění došlo. Žalovaný tak nemohl nárok přecenit, protože by postupoval v rozporu s právní úpravou. V případě požadovaných náhradních pozemků existují překážky převoditelnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., což vyplývá ze zprávy [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaný nesouhlasil s oceněním náhradních pozemků provedených znalkyní [titul] [jméno] [příjmení]. Současně vyslovil pochybnosti o nepodjatosti jmenované znalkyně.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 30. 6. 1993 bylo deklarováno, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], která je podle § 4 odst. 1 zákona o půdě osobou oprávněnou, není vlastnicí pozemku č. kat. [číslo] o celkové výměře 786 m v [katastrální uzemí], a to z důvodu zastavění pozemku (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona). Dále bylo deklarováno, že za uvedený pozemek bude poskytnut náhradní pozemek ve smyslu § 11 odst. 2 a § 17 zákona, popřípadě náhrada podle § 16 zákona, a to na základě výzvy oprávněné osoby k vydání náhrady podle § 16 odst. 3 zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 8. 1993. V odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že vlastnictví k předmětnému pozemku přešlo na československý stát ve prospěch [anonymizována dvě slova] v [obec], ústřední dílny v [obec] – [část obce], národní podnik [obec] – [část obce], za tím účelem, aby na pozemku byla provedena stavba domu pro bytové jednotky zaměstnanců podniku. Tyto skutečnosti byly zjištěny z rozhodnutí [stát. instituce] – [anonymizována dvě slova] (č.l. 9).

6. Z rozhodnutí referátu pro výstavbu ONV v [obec a číslo], č. j. XI–711 Str.p [číslo] ze dne 6. 3. 1954 (vypraveného dne 15. 3. 1954) bylo zjištěno, že na základě žádosti Státních statků v [obec], ústřední dílny v [obec] – [část obce], o vyvlastnění pozemku č. kat. [číslo] v [obec] – [část obce] bylo rozhodnuto o vyvlastnění daného pozemku zapsaného ve vložce č. 2040 pozemkové knihy pro katastrální území Strašnice ve výměře 786 m, který náležel [jméno] [příjmení]. K vyvlastnění došlo ve prospěch Státních statků v [obec], ústřední dílny v [obec] – [část obce], národního podniku [obec] – [část obce]. V bodě 4. rozhodnutí bylo uvedeno, že se vyvlastňuje za tím účelem, aby na pozemku byla provedena stavba domu pro bytové jednotky zaměstnanců podniku. Dle bodu 5. bylo třeba začít s použitím pozemku pro účel, pro nějž se vyvlastňuje, do tří měsíců od vydání tohoto výměru. O náhradě za vyvlastněný pozemek mělo být rozhodnuto zvláštním výměrem. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno:„ Státní statky potřebují pozemku ke stavbě bytů pro zaměstnance a pozemek byl pro tento účel určen ÚNV hlav. města Prahy. Majitelka namítla, že hodlá na pozemku vystavěti v rámci individuelní bytové výstavby domek, avšak ve lhůtě při ústním jednání dne 14. 1. 1954 jí dané nesdělila žádné podrobnosti ani úřadu ani žadateli o vyvlastnění a proto bylo přikročeno k vyvlastnění pro uvedený účel. Vyvlastnění je v souhlase se zastavovacím plánem a proto použití předpisu § 20 zákona č. 280/49 a dalších je na místě.“ Tyto skutečnosti soud zjistil z výše označeného rozhodnutí (č.l. 8).

7. Ze zprávy Ministerstva financí ČR ze dne 18. 5. 2021 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl vyvlastněn v roce 1954 za náhradu ve výši 1 572 Kč. Na základě podaného odvolání byla stanovena náhrada 15 297,40 Kč. Pozemek byl vyvlastněn pro výstavbu bytových jednotek a tento účel byl splněn. Na pozemku byl vystavěn obytný dům – stavba dokončena v roce 1955 O poskytnutí finanční náhrady podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, požádala dne 28. 1. 1993 [jméno] [příjmení] (žádost evidována pod č.j. 7641/93). Po posouzení žádosti dospělo ministerstvo financí k závěru, že podmínky pro poskytnutí odškodnění ve formě finanční náhrady za majetek podle zákona č. 87/1991 Sb. nebyly splněny, protože vyvlastněná věc sloužila účelu, pro který byla vyvlastněna. Žalobce neprochází evidencí žádostí o poskytnutí finanční náhrady podle zákona č. 87/1991 Sb. Tyto skutečnosti soud zjistil ze zprávy Ministerstva financí (č.l. 120).

8. Z dopisu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], státního podniku, ze dne 5. 2. 1992, který byl zaslán [anonymizována dvě slova] [územní celek] – [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] požádala o vydání pozemku č. kat. [číslo] v [katastrální uzemí] dopisem ze dne 5. 9. 1991. Žadatelce bylo doporučeno, aby se obrátila se žádostí o finanční náhradu na Ministerstvo financí ČR (viz č.l. 111).

9. Dopisem ze dne 12. 2. 1994, který byl téhož dne doručen [anonymizována tři slova] – územnímu pracovišti [obec], požádal [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], o vydání náhradního pozemku za pozemek č. kat. [číslo] o celkové výměře 786 m katastrální území Strašnice dle rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] ze dne 30. 6. 1900 značka PÚ [číslo] (viz č.l. 97).

10. Dopisem ze dne 14. 4. 2004 požádal [anonymizováno] [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], [anonymizována tři slova] – územní pracoviště [obec] o ocenění nároku č. [číslo]. V žádosti uvedl, že podle přiložených dokladů byl daný pozemek [číslo] v k.ú. [část obce] určený k zastavění. K žádosti žadatel doložil snímek mapy Pražských vodovodů a kanalizací, na němž byl datován uliční vodovodní řad JS 100 mm pořízený v roce 1940 a nedatovaný zákres řadu kanalizačního s vysazenými odbočkami pro přípojky, snímek pozemkové mapy bez datování s už postaveným domem, dále výpis z pozemkové knihy, z něhož je patrné, že došlo ke změně čísla parcely a domu bylo přiděleno číslo popisné 486 (viz č.l. 26).

11. Dopisem ze dne 18. 8. 2004 sdělil [anonymizována tři slova] Ing. [celé jméno žalobce] k jeho žádosti ze dne 12. 8. 2004 o zaevidování jako osoby oprávněné, že žádá o předložení originálu nebo ověřené kopie usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, č. j. 22 D 561/96–25. Dále bylo sděleno, že ocenění pozemku [parcelní číslo] k. ú. [část obce] bylo provedeno ve smyslu zákona a metodických předpisů PF ČR s ohledem na jeho stav ke dni odnětí, tj. 6. 3. 1954. Žadateli bylo sděleno, že pokud se domnívá, že předmětný pozemek měl být oceněn jako pozemek stavební, má předložit územní rozhodnutí, ze kterého by vyplývalo, že ke dni jeho přechodu na stát byl již pozemek určen k zastavění (č.l. 96).

12. Z potvrzení Státního pozemkového úřadu ze dne 3. 2. 2021 bylo zjištěno, že Ing. [celé jméno žalobce], narozen 14. 5. 1934, se nezúčastnil žádné nabídky pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., č. 95/1999 Sb., č. 503/2012 Sb. (viz č.l. 78).

13. Dopisem ze dne 29. 1. 2018 oznámil [anonymizována tři slova] zástupci žalobce, že potvrzuje zaevidování restitučního nároku ve prospěch žalobce na základě potvrzení od Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 22 D 9/2018. Restituční nárok činil 4 165,80 Kč (č.l. 91).

14. Dopisem ze dne 2. 11. 2018 sdělil [anonymizována tři slova] zástupci žalobce k žádosti žalobce o přecenění restitučního nároku, že této žádosti nemůže vyhovět. K datu přechodu pozemků na stát, tj. 6. 3. 1954, byla platná vyhláška č. 709/1950 Sb., ve které v § 4 odst. 1 bylo uvedeno, co se rozumí stavebním pozemkem. Šlo jednak o plochu, která je zastavěna nebo určena k zastavění jednou stavbou nebo skupinou staveb s příslušným oborem, přiměřenou zahradou, popřípadě s vedlejšími stavbami a jinými zařízeními nebo plochami, které tvoří se stavbou účelový celek, a to za podmínky, že zastavění je ve shodě se zastavovacím plánem nebo upravovacím plánem z dřívější doby anebo s podmínkami stanovenými krajským národním výborem při stavbách přípustných mimo stavební obvod, anebo, není-li uvedených plánů, plocha zastavěná se souhlasem příslušného stavebního úřadu (č.l. 14).

15. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 4. 2019 ve věci pozůstalosti Ing. [celé jméno žalobce], narozeného 14. 5. 1934, zemřelého dne 14. 12. 2017, bylo zjištěno, že nárok zůstavitele na náhradní pozemek v [katastrální uzemí] vůči [anonymizována tři slova], který zůstavitel nabyl dědictvím po své matce [jméno] [příjmení] na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, č. j. 22 D 561/96–25, ze dne 1. 4. 1997, zdědil žalobce (viz č.l. 93).

16. Z listiny nazvané„ Přehled nároků a plnění oprávněné osoby § 11“ ze dne 17. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný k tomuto dni evidoval restituční nárok žalobce ve výši 4 165,80 Kč (č. l. 90).

17. Ze znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného dne 13. 6. 2018 soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, bylo zjištěno, že cena pozemkové parc. [číslo] o celkové výměře 786 m v [katastrální uzemí], obci [obec], stanovená podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., činí 196 500 Kč. Znalec vycházel z toho, že vlastnictví k pozemku přešlo na československý stát za tím účelem, aby na pozemku byla provedena stavba domu pro bytové jednotky zaměstnanců podniku. Znalec tedy pozemek hodnotil jako pozemek stavební. Při určení ceny pak vycházel dle § 14 odst. 1 vyhlášky z toho, že cena za 1 m2 čtverečný pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady v hlavním městě [obec] činí 250 Kč/m2. Znalecký posudek obsahuje prohlášení znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (č.l. 15).

18. Dne 25. 6. 2018 požádal žalobce jako oprávněná osoba o převod pozemku v [katastrální uzemí] [číslo] kdy cena pozemku v nabídce činila 3 516 Kč. [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] sdělil žalobci dne 25. 6. 2018, že žádost byla vyloučena z nabídkového řízení. Důvodem byla skutečnost, že na základě vyjádření notářky nelze vyloučit existenci vícero dědiců (nejen žalobce). Nelze tedy s určitostí určit, kdo je nástupcem zemřelého předchůdce žalobce (č.l. 30 – 32).

19. Dne 5. 12. 2018 požádal žalobce jako oprávněná osoba o převod pozemku v [katastrální uzemí] [číslo] kdy cena pozemku v nabídce činila 91 352,80 Kč. [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] sdělil žalobci dne 16. 1. 2019, že k jeho žádosti nebude přihlédnuto. Důvodem byla skutečnost, že dle správce nároku, tj. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] a [část Prahy] doložena potřebná výše nároku 91 352,80 Kč (č.l. 33 – 35).

20. Dále požádal žalobce jako oprávněná osoba o převod pozemku v [katastrální uzemí] [číslo] kdy cena pozemku v nabídce činila 80 117,60 Kč [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] sdělil žalobci dne 15. 6. 2018, že má žádost za neplatnou. Mimo jiné sdělil, že pozemek byl vyřazen z veřejné nabídky (č.l. 36 – 37, 40).

21. Na základě shora uvedených zjištění soud nejprve řešil otázku, zda je žalobou uplatněný nárok na převod žalobcem zvolených náhradních pozemků co do základu dán.

22. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

23. Podle § 28a zákona o půdě se poskytují náhrady v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Podle ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky cena 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kč v hlavním městě Praze Cena se upraví podle přílohy č. 7.

24. Dle ustálené soudní judikatury k oceňování restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě platí, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, pokud byly v době převodu na stát určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací a následně byly v souladu s ní zastavěny; byly tedy fakticky určeny k zástavbě, a tudíž mají být oceněny jako pozemky stavební (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014). V posuzované věci nebylo prokázáno, že v okamžiku vyvlastnění (březen 1954) byl pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] určen schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění. Na straně druhé však účel vyvlastnění spočívající v tom, že pozemek měl být zastavěn stavbou domu s byty určenými pro zaměstnance [anonymizována dvě slova] v [obec], jednoznačně vyplýval ze samotného rozhodnutí o vyvlastnění. Tato stavba také byla v roce 1955 realizována (viz zpráva ministerstva financí). I se zřetelem ke smyslu restitučního zákonodárství by bylo nepřiměřeně formalistické, pokud by soud za tohoto stavu dovodil, že na pozemky nemá být pohlíženo jako na pozemky stavební. Soud v této souvislosti považuje za případný odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 100/2020, v němž se mj. uvádí: Rozhodnutí odvolacího soudu judikatuře neodporuje ani v posouzení otázky výše restitučního nároku, respektive ocenění nevydaných pozemků. Nejvyšší soud se dlouhodobě kloní k názoru, že v případě, byly-li odnímané pozemky, byť formálně, vedeny jako pozemky zemědělské, je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební (viz mimo jiné i dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1754/2016, a ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012). K dovolatelčině výtkám ohledně podkladů, jež soudy vedly k závěru o stavebním charakteru původně odňatých pozemků (zejména územně plánovací dokumentaci), pak lze připomenout, že dovolací soud již dříve v řadě kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm odkazovaná). Na tomto místě je vhodné poznamenat, že řečená judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). Byl-li tedy pozemek právní předchůdkyni žalobce vyvlastněn za účelem vybudování stavby a byla-li tato stavba v roce následujícím po vyvlastnění skutečně vybudována, pak dle soudu při respektování smyslu restitučního zákonodárství není možno postupovat jinak, než na pozemek pohlížet jako na pozemek stavební. Z toho pak vyplývá, že určení výše restitučního nároku žalobce (jeho právních předchůdců) ze strany žalovaného bylo nesprávné. Nelze než dovodit, že výše nároku skutečně činí 196 500 Kč, jak ji určil znalec [příjmení] [příjmení]. Závěry jeho posudku žalovaný nijak nerozporoval.

25. Soud dále dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován. Po úmrtí původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení] zdědil restituční nárok otec žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce], který zemřel dne 14. 12. 2017. Jeho právním nástupcem a dědicem restitučního nároku je žalobce.

26. Zprávou ministerstva financí bylo prokázáno, že k uspokojení restitučního nároku žalobce (jeho právních předchůdců) nedošlo podle jiných norem, zejména podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Byly tak naplněny podmínky k tomu, aby se soud meritorně zabýval nárokem uplatněným v tomto řízení.

27. V návaznosti na výše uvedené závěry soud řešil otázku, zda lze v postupu žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce potažmo jeho právních předchůdců shledat prvky liknavosti a svévole. V této souvislosti bylo třeba se vypořádat zejména s argumentací žalovaného, že žalobce a jeho právní předchůdci nevyvinuli dostatečnou aktivitu, což je důvodem, proč daný restituční nárok nebyl do současné doby uspokojen.

28. Soud předně nesouhlasí s tím, že by žalobce a jeho právní předchůdci nevyvíjeli žádnou aktivitu za účelem uspokojení jejich restitučního nároku. Otec žalobce již v roce 1994 požádal o převod náhradního pozemku (byť tehdy ještě žila původní oprávněná osoba [jméno] [příjmení]). Otec žalobce dále v roce 2004 požádal o„ přecenění“ restitučního nároku, žádost odůvodnil a připojil k ní dostupné dokumenty. Žalobce sám se pak ve 3 případech ucházel o převod náhradního pozemku v rámci veřejných nabídek, přičemž v jednom případě neuspěl s odůvodněním, že výše jeho nároku je nedostatečná.

29. Dle soudu je třeba v posuzovaném případě dovodit, že se v postupu žalovaného projevily prvky liknavosti i svévole. Žalovaný přes žádosti žalobce i jeho otce neprovedl„ přecenění“ výše restitučního nároku, ačkoliv dle soudu bylo v daném případě od počátku zřejmé, že k přechodu vlastnictví k pozemku na stát došlo za účelem stavby a že tento účel byl naplněn. Přesto byl nevydaný pozemek žalovaným oceněn nikoliv jako pozemek určený k zastavění, ale jako pozemek zemědělský. V důsledku toho žalovaný evidoval výši restitučního nároku ve výši odpovídající pouze přibližně 2 % skutečného nároku. Tato skutečnost žalobce (i jeho právní předchůdce) zásadně limitovala a limituje v možnosti účastnit se veřejných nabídek náhradních pozemků. I kdyby se žalobce ucházel o převod náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, mohl by reálně dosáhnout uspokojení pouze toho nároku, který žalovaný evidoval a eviduje. Za tohoto stavu lze považovat podanou žalobu v této věci za jediný způsob, jakým žalobce může dosáhnout převodu náhradních pozemků za účelem uspokojení svého skutečného restitučního nároku. Vedle toho je třeba zdůraznit, že žalobce (na rozdíl od jiných oprávněných osob) uplatňuje nárok na převod náhradních pozemků pouze v tomto řízení a po změnách žaloby se domáhá pouze převodu pozemků, jejichž cena odpovídá výši jeho restitučního nároku.

30. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán. Soud tedy dále řešil otázku, zda převodu žalobcem zvolených pozemků nebrání zákonné překážky. Přitom soud vycházel z následujících skutkových zjištění.

31. Ze zprávy [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] – stavebního úřadu podané dne 28. 1. 2021 Krajskému pozemkovému úřadu pro Královéhradecký kraj bylo zjištěno, že se zřetelem k ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., je pozemek [číslo] v k. ú. [obec] částečně vyloučen z převodu, protože část pozemku je určena k zastavění stavbou WD4 – východní propojení. Pozemek [číslo] je částečně vyloučen z převodu, protože se na něm nachází stavba WT4 – páteřní kanalizace [část obce]. Pozemek [číslo] je částečně určen k zastavění stavbou venkovního vedení elektrické energie – napojení zahrádek. Pozemek [číslo] je částečně dotčen stavbou WD2 – východní přivaděč a částečně je určen k zastavění stavbou vodovodu [územní celek]. Pozemek [číslo] je částečně dotčen stavbou WD2 – východní přivaděč. Konečně pozemek [číslo] je částečně určen k zastavění stavbou vodovodu [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] (č.l. 110).

32. Ze zprávy [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] – Odboru výstavby a územního plánování ze dne 5. 5. 2021 bylo zjištěno, že stavby označené WD4. – východní propojení, WT4. – páteřní kanalizace [část obce] a WD2. – východní přivaděč jsou v územním plánu [obec] vymezeny jako veřejně prospěšné stavby, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Stavba WD4. – východní propojení je plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – pozemní komunikace. Touto stavbou je z menší části dotčen pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] na severovýchodě. Stavba WT4. – páteřní kanalizace [část obce] je plánovanou veřejně prospěšnou stavbou kanalizačního řadu (potrubí), pravděpodobně podzemní. Touto stavbou je z menší části dotčen pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] při severozápadní hranici. Konečně stavba WD2. – východní přivaděč je plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – pozemní komunikace. Touto stavbou jsou z menší části dotčeny pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení]. Součástí zprávy jsou i náčrtky, z nichž je patrné, které části uvedených pozemků jsou dotčeny plánovanými stavbami (viz č.l. 118). Tato zpráva byla podána na výzvu soudu k doplnění zprávy téhož úřadu podané Krajskému pozemkovému úřadu pro Královéhradecký kraj (viz předchozí odstavec).

33. Ze zprávy Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky – regionálního pracoviště východní [obec] ze dne 9. 11. 2021 bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] nejsou součástí zvláště chráněného území ani jeho ochranného pásma ve smyslu kategorií uvedených v § 14 odst. 2 písm. a) až f) a § 37 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Evidovaný způsob ochrany v katastru nemovitostí rozsáhlé chráněné území nemusí mít souvislost s ochranou přírody a krajiny, může se také jednat například o ochranu památek (stavby či území), ochranu vodních zdrojů a dalších.

34. Ze znaleckých posudků Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí, které byly objednány žalovaným, bylo zjištěno, že znalec prováděl ocenění pozemků podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Posudkem [číslo] ze dne 25. 6. 2021 určil znalec cenu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] na částku 33 950 Kč. Znalec mimo jiné zjistil, že pozemek se nachází na severním okraji [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] mimo zastavěné území, je využíván pro zemědělskou prvovýrobu. Na severním a jižním okraji je několik vzrostlých dřevin. Na severním okraji je připravován dopravní koridor, plocha DS, dopravní infrastruktura o výměře 240 m (č. l. 130). Znaleckým posudkem č. 40 A/2468 /2021 určil jmenovaný znalec cenu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] na částku 12 341 Kč. Uvedený pozemek se nachází na východním okraji [územní celek], mimo zastavěné území. Původně šlo zřejmě o vodní plochu, nyní v rekultivaci. Na pozemku je několik vzrostlých dřevin. Platný územní plán zařazuje tento pozemek do ploch ZO, plochy zeleně ochranné a izolační (č.l. 139). Znaleckým posudkem č. 40 B/2468 /2021 určil stejný znalec cenu pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení] na 16 330 Kč. Pozemek se nachází na okraji [územní celek], mimo zastavěné území, je využívaný jako louka. Platný územní plán zařazuje tento pozemek do ploch ZP, plochy zeleně přírodního charakteru (č.l. 147). Znaleckým posudkem [číslo] C/2468 [číslo] byla stejným znalcem určena cena pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] Cena pozemku [číslo] byla určena celkem na 83 702 Kč, cena pozemku [číslo] celkem na 71 220 Kč. Znalec k pozemkům zjistil, že se nachází na jihovýchodním okraji [územní celek], mimo zastavěné území, využívány jsou jako louka. Platný územní plán zařazuje pozemky do ploch NSp, plochy smíšené, nezastavěné území s funkcí přírodních a zemědělskou. Na severním okraji je připravován dopravní koridor, plocha DS, dopravní infrastruktura o výměře 1 055 m a 835 m. Znalec při určení ceny pozemků části pozemků oceňoval jako trvalý travní porost, části jako zastavěné plochy (č.l. 155). Konečně znaleckým posudkem [číslo] D [číslo] byla určena cena pozemku parc. [číslo]. Znalec určil cenu na 207 391 Kč. Znalec zjistil, že se pozemek nachází na jihovýchodním okraji [územní celek], mimo zastavěné území, je využíván jako louka. Platný územní plán zařazuje tento pozemek do ploch NP, plochy přírodní. Na pozemku je 1 vzrostlý strom (č.l. 165).

35. Geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], byl pozemek parc. [číslo] o výměře 3 449 m2 rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 3 153 m2 a [číslo] o výměře 296 m2. Pozemek parc. [číslo] o výměře 5 850 m2 byl rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 3 700 m2, [číslo] o výměře 1 278 m2 a [číslo] o výměře 873 m2. Konečně pozemek parc. [číslo] o výměře 5 375 m2 byl rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 4 264 m2, [číslo] o výměře 914 m2 a [číslo] o výměře 197 m2 (viz č.l. 185).

36. Geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, a odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce], byl pozemek parc. [číslo] o výměře 31 054 m2 rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 12 801 m2, [číslo] o výměře 6 254 m2 a [číslo] o výměře 12 000 m2 (viz č.l. 210).

37. Další znalecké posudky byly vypracovány [titul] [jméno] [příjmení], znalkyní z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí. Tato znalkyně provedla ocenění pozemků oddělených z dosavadních pozemků geometrickými plány, jejichž zhotovení v průběhu řízení zajistil žalobce. I v tomto případě bylo ocenění prováděno podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne 4. 8. 2022 určila jmenovaná znalkyně cenu pozemku parc. [číslo] na 19 668 Kč, cenu pozemku parc. [číslo] na 24 697,50 Kč, cenu pozemku parc. [číslo] na 5 827,28 Kč, cenu pozemku parc. [číslo] na 1 314,98 Kč a cenu pozemku parc. [číslo] na 28 462,20 Kč (č.l. 199). Znaleckým posudkem [číslo] ze dne 12. 11. 2022 určila jmenovaná znalkyně cenu pozemku parc. [číslo] na 85 580 Kč (č.l. 216).

38. Žalovaný vyjádřil pochybnosti o nepodjatosti znalkyně [titul] [příjmení], kterou odůvodnil tím, že jmenovaná je„ bývalou nejvýše postavenou pracovnicí právního předchůdce žalobce“. Žalobce k tomu uvedl, že jmenovaná byla ve vedoucí pozici u právního předchůdce žalovaného od února 2006 do března 2010. Dle soudu z uvedené skutečnosti nelze dovodit, že zde existují pochybnosti o nepodjatosti jmenované znalkyně. Podle ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeny osoby zúčastněné na řízení, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle soudu výkon pracovní činnosti pro právního předchůdce žalobce ([anonymizována dvě slova]) před více jak 10 lety nemůže být sám o sobě skutečností zakládající pochybnost o nepodjatosti znalkyně.

39. Žalovaný zpochybnil rovněž správnost odborných závěrů znalkyně [titul] [příjmení]. Znalkyni vytýkal, že neprovedla místní šetření. Soud se ve vztahu k uvedené námitce ztotožňuje s argumentací žalobce. Znalkyně při ocenění částí pozemků vzniklých geometrickým oddělením vycházela ze shodných jednotkových cen (cen za 1 m2 pozemku), z nichž dříve vycházel znalec [příjmení] [příjmení], který vyhotovil znalecké posudky na základě objednávek samotného žalovaného. Jmenovaný znalec místní šetření provedl. Soud má za to, že za této situace není nutno striktně trvat na provedení místního šetření ze strany znalkyně [titul] [příjmení]. Námitky žalovaného k závěrům posudků jsou nadto obecné a neurčité. Žalovaný obecně poukazuje na to, že mu je z úřední činnosti známo, že ve znaleckých posudcích této znalkyně se vyskytují nedostatky. Na straně druhé žalovaný neuvádí, v čem jsou závěry znalkyně v případě těchto konkrétních posudků nesprávné (jinak řečeno, jaká konkrétní cena oddělených částí pozemků odpovídá příslušnému cenovému předpisu, tj. vyhlášce č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Soud tedy neshledal důvody, pro které by nebylo možno vycházet ze závěrů znalkyně [titul] [příjmení].

40. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo [anonymizována tři slova] zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

41. Soud se dále zabýval tím, zda v tomto typu sporů může být za účelem uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby rozhodnuto o nahrazení projevu vůle pouze ve vztahu ke geometricky oddělené části existujícího pozemku. Judikatura k této otázce se vyvíjela. K jejímu sjednocení pak došlo nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1778/2021 ze dne 25. 10. 2021, v němž Ústavní soud dovodil, že není možné, aby při vypořádání spoluvlastnictví obecné soudy měly pravomoc rozhodnout o dělení pozemku na základě přiloženého geometrického plánu, a v řízení o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků dle zákona o půdě nikoliv. Domáhá-li se proto žalobce v tomto řízení nahrazení projevu vůle rovněž ke geometricky odděleným částem vybraných náhradních pozemků, pak obecně nic nebrání tomu, aby takovému návrhu bylo vyhověno.

42. Prvním geometrickým plánem bylo provedeno oddělení těch částí sporných pozemků, které mají být dotčeny stavbami dopravní infrastruktury (viz zpráva [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2021). Po vyhotovení tohoto geometrického plánu a odpovídající změně žaloby se žalobce nadále domáhal vydání těch částí stávajících pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [příjmení], které nejsou dle platného územního plánu dotčeny stavbami dopravní infrastruktury. Skutečnost, že geodet při geometrickém oddělování částí pozemků spolupracoval se stavebním úřadem, vyplývá mj. ze sdělení žalobce ze dne 12. 1. 2022 (viz č.l. 177). Soud tedy dovodil, že oddělené části pozemků parc. [číslo] ve vztahu k nimž se žalobce domáhá nehrazení projevu vůle, nejsou dotčeny překážkami převoditelnosti, a proto ve vztahu k nim lze žalobě vyhovět.

43. K odlišnému závěru soud dospěl ve vztahu k pozemku parc. [číslo] jehož část je dotčena stavbou WT4. – páteřní kanalizace [část obce]. Byť kanalizace obecně patří mezi stavby technické infrastruktury, pro které z hlediska překážek převoditelnosti platí výjimka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b) bodě 4. zákona č. 503/2012 Sb., tak tato konkrétní stavba technické infrastruktury je dle zprávy stavebního úřadu ze dne 5. 5. 2021 veřejně prospěšnou stavbou, pro kterou lze práva k pozemku vyvlastnit. Soud tudíž dovodil, že ve vztahu k tomuto pozemku nemůže být žalobě vyhověno a žalobu v této části zamítl.

44. Druhým geometrickým plánem došlo k oddělení části pozemku parc. [číslo] o výměře 12 801 m2, tedy části, která může být vydána, aniž by došlo k překročení restitučního nároku žalobce. Soud neshledal žádnou zákonnou překážku, která by takovému postupu oprávněné osoby bránila. V této souvislosti považuje soud za významné, že příslušný katastrální úřad s provedeným rozdělením pozemku i očíslováním parcel vyjádřil souhlas. Žalobce se domáhá vydání náhradních pozemků nacházejících se v jednom katastrálním území, naopak se neuchází o převod pozemků nacházejících se ve zcela odlišných regionech, jak tomu bývá v jiných případech. Konečně nelze přehlédnout, že celý spor vznikl kvůli dosavadnímu postupu žalovaného, který evidoval nárok žalobce v nesprávné výši. Pokud by žalovaný nepostupoval nezákonně, mohlo dojít k uspokojení nároku žalobce jiným způsobem již v minulosti a tento spor vůbec nemusel vzniknout. Dle soudu tak nic nebrání tomu, aby žalobě bylo vyhověno rovněž ve vztahu k oddělené části pozemku parc. [číslo].

45. V rámci podání ze dne 17. 1. 2023 žalovaný mj. namítl, že se v jižní části pozemků parc. [číslo] nacházejí„ jakési blíže nespecifikované objekty“. Jde o námitku zcela neurčitou. Pokud měl žalovaný za to, že existence uvedených objektů představuje překážku převoditelnosti, pak bylo jeho povinností tvrdit, o jaké objekty se jedná, kdo je jejich vlastníkem, zda a jaký je právní důvod jejich umístění na pozemcích, případně z jakého důvodu existence objektů brání převodu pozemků. Dále měl ke svým tvrzením navrhnout důkazy. Je to především žalobce jako subjekt hospodařící s daným majetkem ve vlastnictví státu, kdo by měl uvedenými informacemi disponovat. Nelze tedy než dovodit, že uvedená skutková tvrzení žalobce jsou neurčitá a nedostatečná, na jejich základě nelze žalobu zamítnout.

46. Ve stejném podání žalovaný poukazoval též na skutečnost, že dle ortofotomapy do severní části pozemků parc. [číslo]„ zasahuje pozemní komunikace“. Ani v tomto případě se nejedná o dostatečně konkrétní námitku. Snímky ortofotomapy mají omezenou vypovídací hodnotu. Relevantním důkazem toho, že se na pozemku nachází stavba, by mohl být například geometrický plán. Soud v tomto směru považuje za významný posudek znalce [příjmení] [příjmení] [číslo] C/2468 [číslo], kterým byly oba pozemky oceněny. Znalec provedl místní šetření, planimetricky zaměřil části pozemků, které mají být dotčeny stavbou dopravní infrastruktury. Provedl tedy podrobné ohledání pozemků. Jeho posudek žádnou informaci o tom, že se na pozemcích nachází pozemní komunikace, neobsahuje.

47. Zprávou Agentury ochrany přírody a krajiny pak bylo prokázáno, že není dána překážka převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb. (ve znění změn a doplňků).

48. Celková cena pozemků, ve vztahu k nimž soud nahradil projev vůle žalovaného, činí dle znaleckých posudků Ing. [příjmení] a [titul] [příjmení] 183 701,96 Kč. I v případě, že by došlo k vyhovění žalobě rovněž ve vztahu k pozemku parc. [číslo] činila by cena pozemků 196 043 Kč, tedy ani v tomto případě by nepřevyšovala výši nároku žalobce.

49. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v podstatné části předmětu sporu úspěšný. Vyjádřeno výší restitučního nároku, žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle ve vztahu k pozemkům v celkové ceně 196 043 Kč, úspěšný byl ve vztahu k pozemkům v ceně 183 702 Kč (po zaokrouhlení). Žalobce tak byl úspěšný v rozsahu 94 % hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 6 % hodnoty předmětu sporu. Soud tak žalobci přiznal oprávněně účtované náklady řízení v rozsahu 88 %. Žalobce požadoval náklady právního zastoupení, které byly účtovány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. Odměna za úkon právní služby z tarifní hodnoty 196 043 Kč činí dle § 7 vyhlášky 8 980 Kč za úkon, náhrada hotových výloh činí dle § 13 odst. 4 vyhlášky 300 Kč za úkon. Odměna a náhrada výloh v uvedené výši náleží za celkem 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 26. 2. 2021, účast při jednání soudu dne 21. 4. 2021, vyjádření ze dne 15. 10. 2021, vyjádření se změnou žaloby ze dne 11. 4. 2022, vyjádření ze dne 15. 8. 2022, vyjádření se změnou žaloby ze dne 15. 11. 2022, účast při jednání soudu dne 25. 11. 2022, vyjádření ze dne 3. 2. 2023 a účast při jednání soudu dne 17. 2. 2023). Soud naopak nepřiznal odměnu a náhradu výloh za vyjádření ze dne 17. 5. 2021 (oznámení, že žalobce vyčká na ocenění náhradních pozemků objednané žalovaným), ze dne 3. 6. 2021 (další oznámení, že žalobce vyčká na ocenění pozemků objednané žalovaným), ze dne 12. 1. 2022 a ze dne 30. 3. 2022 (sdělení ve věci geometrického plánu), ze dne 1. 6. 2022 (sdělení o ceně geometricky oddělených částí pozemků) a ze dne 23. 11. 2022 (průvodní dopis k předloženému znaleckému posudku). V těchto případech se dle soudu nejednalo o písemná podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu us. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky. Celkem tak na odměně náleží 98 780 Kč, na náhradě výloh 3 300 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné k jednání soudu dne 21. 4. 2021 ve výši 334 Kč (jízdné autobusem na trase Praha – Trutnov 165 Kč, jízdné vlakem na trase Trutnov – Praha 169 Kč) a náhrada za promeškaný čas cestou k tomuto jednání za 5 hodin a 20 minut, tj. 1 100 Kč. Konečně bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k jednáním soudu dne 25. 11. 2022 a 17. 2. 2023 v celkové výši 4 335,36 Kč ([obec] – [obec] a zpět, vzdálenost 160 km, průměrná spotřeba 4 l /100 km, cena PHM 44,10 Kč, základní náhrada 4,70 Kč/km resp. 5,20 Kč/km) a náhrada za ztrátu času 1 600 Kč (celkem 16 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 104 780 Kč (odměna, paušální náhrada výloh a náhrada za promeškaný čas), daň činí 22 003,80 Kč. Dále žalobci náleží 4 669,36 Kč na cestovném. Celkem by tedy náklady řízení při plném úspěchu žalobce ve věci činily 131 453,16 Kč. Z této částky soud přiznal 88 %, tj. částku 115 679 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení