9 C 31/2021 - 256

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o popření pohledávky přihlášené v exekučním řízení § 267a odst. 1 o. s. ř. takto:

Výrok

I. Určuje se, že pohledávka žalované přihlášená k uspokojení do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa][název města], [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 8 356 819,04 Kč skládající se z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 766 885,90 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 3 517 893,16 Kč, byla přihlášena po právu, a to ve výši 2 000 000 Kč a v tomto rozsahu náleží do skupiny podle § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř.

II. Přihláška pohledávky žalované přihlášená k uspokojení do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]-[název města], [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] se ve výši 1 072 039,98 Kč, představující část přihlášené jistiny, se odmítá.

III. Přihláška pohledávky žalované přihlášená k uspokojení do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]-[název města], [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] se ve výši 1 766 885,90 Kč představující smluvní úrok z úvěru, se odmítá.

IV. Přihláška pohledávky žalované přihlášená k uspokojení do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]-[název města], [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] se ve výši 3 517 893,16 Kč představující smluvní úrok z úvěru, se odmítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 934,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal proti žalované popření její pohledávky ve výši 8 471 423,77 Kč přihlášené k rozvrhu výtěžku prodeje nemovité věci provedeného v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], exekutorský úřad [adresa] – [název města], sídlem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to co do důvodu, výše a pořadí.

2. K návrhu žalobce byla pro uspokojení jeho zástavním právem zajištěné a vykonatelné pohledávky ve výši 11 020 000 Kč s příslušenstvím proti povinné společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] nařízena u zdejšího soudu exekuce prodejem zástavy pod sp. zn. [spisová značka]. Do exekučního řízení se dne [datum] přihlásil se svou pohledávkou ve výši 3 271 335,33 Kč právní předchůdce žalované, [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalované“) s tím, že se má jednat o pohledávku na zaplacení neuhrazeného kontokorentního úvěru, který byl dlužníkovi poskytnut na základě smlouvy o kontokorentním úvěru č. [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatků 1-14. Pohledávka má být zajištěna zástavním právem k téže zástavě, a to na základě smlouvy o zajištění nemovitosti č. [číslo] ze dne [datum], když se má jednat o zástavní právo prvé v pořadí. Doplněním přihlášky byla dne [datum] právním předchůdcem žalované uplatněná pohledávka rozšířena o úroky z prodlení na částku 5 335 368,94 Kč. Následně došlo k připuštění změny účastníků, k níž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky, kdy namísto právního předchůdce žalované vstoupila do exekučního řízení žalovaná, která rovněž přihlášku doplnila a přihlášenou pohledávku opětovně rozšířila. Nejprve dne [datum] na celkovou částku ve výši 8 356 819,04 Kč, když vedle jistiny a úroku z prodlení uplatnila nově další pohledávku, a to úrok z úvěru ve výši 7 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 3 072 916,05 Kč, které od [datum] do dne dražby činí 1 766 885,90 Kč. Žalovaná zároveň doplnila skutková tvrzení v tom ohledu, že finanční prostředky byly dlužníkovi poskytnuty na základě 14. dodatku k úvěrové smlouvě se splatností do [datum]. Další doplnění přihlášky učinila žalovaná dne [datum], kdy ji znovu rozšířila o příslušenství pohledávky na celkovou částku 8 568 916,05 Kč. Po dražebním jednání konaném dne [datum], kdy byla zástava vydražena za nejvyšší podání 6 300 000 Kč, proběhlo dne [datum] rozvrhové jednání, při kterém žalobce pohledávku žalované popřel, co do její pravosti, výše a pořadí z níže uvedených důvodů. Téhož dne vydal soudní exekutor usnesení ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kterým rozhodl o nákladech exekuce, vyzval žalobce k podání návrhu podle § 267a odstavce 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl tak, že zbytek rozdělované podstaty ve výši 5 435 802,05 Kč bude projednán při dalším rozvrhovém jednání. Do předmětného usnesení se žalobce řádně a včas odvolal, když Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka] usnesení soudního exekutora ve výroku I. a II. potvrdil a odvolání žalobce do výroku III. odmítl. Žalobce podal mimořádný opravný prostředek ve formě dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2022 sp. zn. [spisová značka] odmítnuto.

3. Žalobce uvedl, že přihlášená pohledávka je sporná a nevykonatelná a jako takovou ji lze v exekučním řízení uspokojit pouze, je-li platně zajištěna zástavním právem, a pouze v rozsahu zástavního práva. Popíraná pohledávka však zástavním právem zajištěna není, navíc zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí neodpovídá zástavní smlouvě předložené přihlášeným věřitelem. Na základě smlouvy o zajištění nemovitosti č. [číslo] ze dne [datum] („dále jen „zástavní smlouva“) byla do katastru nemovitostí ve prospěch žalované zapsána dvě zástavní práva, a to zástavní právo pro pohledávku 2 000 000 Kč a zástavní právo pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč. Již pouze z této skutečnosti je nepochybné, že obecně nemůže být zástavním právem kryta pohledávka převyšující 5 000 000 Kč, tedy v žalovanou přihlášené výši 8 568 916,05 Kč. Žalovaná tvrdí, že přihlášená pohledávka vznikla na základě dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], tedy po [datum], tedy nevznikla z již uzavřené úvěrové smlouvy, ale z dalších budoucích smluv. Zástavní právo se však vztahuje na budoucí pohledávky pouze, vznikly-li do [datum]. Zajištění zástavním právem zřízeným pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč se na přihlášenou pohledávku tedy nemůže vztahovat. To ostatně žalovaná ani netvrdí, když ani žádné budoucí pohledávky nepřihlásila.

4. Žalovaná opírá zajištěnou přihlášenou pohledávku o prvé zástavní právo ve výši 2 000 000 Kč, nicméně dovozuje možnost uspokojení i pohledávky tuto částku převyšující. Žalobce se domnívá, že z pouhého zápisu v katastru nemovitostí je zcela zřejmé, že popřená pohledávka nemůže být ani hypoteticky zajištěna v rozsahu převyšujícím 2 000 000 Kč, když žalovanou tvrzené neomezené zajištění by odporovalo principu materiální publicity. V katastru není zapsáno zástavní právo pro jistinu 2 000 000 Kč, ale pouze zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč, čímž je zástavní právo ohraničeno částkou ve výši 2 000 000 Kč. Kdyby bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo pouze pro jistinu ve výši 2 000 000 Kč, mohl by žalobce legitimně očekávat, že se zástavní právo může vztahovat i na případné příslušenství pohledávky. Tak tomu však v posuzovaném případě není. Bylo povinností žalobce, jako zástavního věřitele druhého v pořadí, aby si z výpisu z katastru nemovitostí ověřil rozsah prvé zástavy. Žalobce svoji povinnost splnil a při zřízení svého zástavního práva k zástavě vycházel ze zapsaného stavu, tedy z existence dvou zástavních práv, a to zástavního práva pro pohledávku 2 000 000 Kč a zástavního práva pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč, znamenající ve svém souhrnu krytí pohledávek zástavním právem do částky 5 000 000 Kč. Žalobce je chráněn dobrou vírou v zápis do katastru nemovitostí, neboť případná nepřesnost zápisu v katastru nemovitostí jde k tíži zástavního věřitele (žalované). Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby přezkoumával veškeré smlouvy mezi prvním zástavním věřitelem a dlužníkem. Žalobce se tedy dovolává dobré víry v zápis zástavního práva do katastru nemovitostí, když případný nedostatek projevu vůle nelze nahrazovat výkladem zápisu v katastru nemovitostí.

5. Žalobce však zároveň poukázal na skutečnost, že žalovaná změnila svá skutková tvrzení ohledně vzniku přihlášené pohledávky. Zatímco v přihlášce pohledávky tvrdila, že pohledávka vznikla na základě dodatku č. [hodnota] k úvěrové smlouvě, tj. v roce 2011, v řízení před soudem uvádí, že vznikla již v roce 2002 na základě původní úvěrové smlouvy. Tato změna je zcela zásadní pro posouzení promlčení, a proto žalobce z opatrnosti vznáší námitku promlčení nejen přihlášené pohledávky, ale i obou zástavních práv. Pokud by totiž jednotlivé dodatky k úvěrové smlouvě byly pouze kumulativní novací a závazek vznikl již k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy, pak daný typ novace nemá žádný vliv na běh desetileté objektivní promlčecí lhůty a celá pohledávka je promlčena, jelikož promlčecí lhůta běží od původní splatnosti závazku, tj. od [datum] a žalovaná své nároky v desetileté promlčecí lhůtě neuplatnila žalobou, když její právní předchůdce podal insolvenční návrh až [datum]. Jelikož námitka promlčení není otázkou skutkového tvrzení, je žalobce oprávněn ji vznést i po uplynutí koncentrační lhůty, když současně nelze přehlédnout, že kdyby žalovaná předložila důkazy prokazující existenci přihlášené pohledávky (tj. poskytnutí finanční prostředků) řádně v koncentrační době, mohl by i žalobce námitku promlčení uplatnit řádně před koncentrací.

6. Žalobce sporuje i samotnou existenci pohledávky. Žalovaná v zákonné lhůtě (tj. do prvého dražebního jednání) nepředložila žádný důkaz o tom, že by tvrzené prostředky ve výši 3 000 000 Kč na základě dodatku č. [hodnota] k úvěrové smlouvě skutečně dlužníkovi poskytla. V případě úvěrové smlouvy vzniká sice závazek již jejím uzavřením, nicméně bance vzniká pohledávka na vrácení nikoli samotným uzavřením smlouvy či poskytnutím úvěrového rámce, nýbrž až tehdy, když dlužníkovi prostředky skutečně poskytne, a to ve výši, v níž dlužník finanční prostředky skutečně vyčerpá. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně vzniku přihlášené pohledávky, tj. tvrzení a prokázání vyčerpání finančních prostředků dlužníkem, kdy se tak stalo a do jaké výše, tíží žalovanou, která však tuto svou povinnost v zákonné lhůtě v dané věci nesplnila. V tomto směru poukazuje žalobce na usnesení soudního exekutora ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (dále jen „usnesení soudního exekutora“), který konstatoval, že o popřené pohledávce nebylo možné rozhodnout pouze na základě listin obsažených ve spise, kdy je nutné ze strany žalované prokázat skutečnou existenci přihlášené pohledávky. Žalovaná totiž nepředložila ve lhůtě, tj. před dražebním jednáním, potřebné důkazy k prokázání existence uplatněné pohledávky a tyto předkládá až v řízení před soudem. Splnění této povinnosti až v rámci vedeného řízení však není možné žalované umožnit, neboť by tím došlo k prolomení zákonné koncentrace.

7. Nehledě k tomu žalobce uvedl, že důkazem o tom, že povinný vyčerpal na svém účtu finanční prostředky do debetního zůstatku v tvrzené výši, nemůže být žalovanou předložený výpis z knihy jejího právního předchůdce, tedy listina vystavená samotným věřitelem. Bankovní výpisy z účtu dlužníka pak žalovaná nepředložila ve shora uvedené koncentrační lhůtě, a proto k nim nelze přihlížet. Nehledě k tomu z nich však lze seznat, že dlužník finanční prostředky čerpal postupně do debetu a postupně je také vracel. Je proto sporné, kdy přesně ke vzniku přihlášené pohledávky došlo a v jaké výši, když není pravdou, že by dlužník v květnu 2002 vyčerpal 2 000 000 Kč a tyto následně trvale dlužil. Existenci přihlášené pohledávky, její výši či splatnost nemůže prokazovat ani přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení. Právní jednání v rámci insolvenčního řízení by mohlo mít vliv pouze vůči dlužníkovi a pouze vůči němu by mohla mít povahu pohledávky vykonatelné, to však pouze za předpokladu jejího nepopření a na základě pravomocného rozvrhového usnesení. Dlužník však popřel všechny pohledávky a rozvrhové usnesení vydáno nebylo. Důkazy o existenci pohledávky jsou nedílnou součástí přihlášky pohledávky, na jejich předložení se rovněž vztahuje zákonná koncentrace, a proto je přihláška pohledávky v dané věci neúplná a z tohoto důvodu nezpůsobilá k uspokojení v exekučním řízení a měla by být odmítnuta.

8. Prokázání skutečného poskytnutí finanční prostředků je pak nezbytné i s ohledem na akcesorickou povahu zástavního práva, tedy pro určení, zda může zástavní právo vůbec existovat a tedy zda lze přihlásit spornou nevykonatelnou pohledávku. Zástavní právo vzniká sice zápisem do katastru nemovitostí, jeho faktický vznik je však podmíněn skutečným poskytnutím finančních prostředků.

9. Žalobce dále namítá, že přihláška pohledávky žalované nesplňuje podmínky řádného vyčíslení přihlášeného úrokového příslušenství spočívající v uvedení procentní sazby úroku a konkrétní částky, z níž se úrok požaduje, uvedení výše úroku přesnou částkou, uvedení doby, za kterou se úroky požaduje a podobně. Z přihlášky pohledávky ohledně smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z dlužné jistiny nevyplývá, za jaké období jej žalovaná požaduje. V případě smluvního úroku z úvěru ve výši 7 % ročně žalovaná sice řádně specifikuje, nicméně tento byl sjednán až dodatkem č. [hodnota], tedy po [datum] a nemůže se tedy na něj vztahovat zástavní smlouva. Vyjma toho žalovaná ani nespecifikuje, jaké příslušenství, v jakém rozsahu má být kryto kterým zástavním právem.

10. Nad to žalobce upozorňuje, že žalovaná ani nevysvětlila, z jakého důvodu uplatňuje na jistině pohledávku ve výši 3 072 039,98 Kč, kdy debetní limit měl činit pouze částku 3 000 000 Kč.

11. V neposlední řadě žalobce poukazuje na neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právním předchůdcem žalované a žalovanou, neboť za právního předchůdce jednala a smlouvu uzavírala jiná osoba, než ta, které k tomu byla udělena plná moc. Předložená plná moc byla udělena [tituly před jménem] [jméno FO], která byla zmocněna k určitým úkonům, nicméně se netýká zmocnění k postoupení pohledávky. Navíc samotnou smlouvu o postoupení pohledávky neuzavřela za postupitele zmocněná [tituly před jménem] [jméno FO], ale jiné osoby, jejichž zmocnění nebylo doloženo. Následně nedošlo ani k dodatečnému schválení úkonů. Zároveň s ohledem na současné postoupení i zajištění ve formě zástavního práva k nemovité věci je pro účinné postoupení zástavních práv nezbytná nejen písemná forma smlouva, ale též úředně ověřený podpis zmocněného zástupce postupitele.

12. Ze všech shora uvedených důvodů navrhl žalobce, aby soud určil, že pohledávka žalované ve výši 8 471 423,77 Kč nebyla přihlášena po právu a není způsobilá k uspokojení ze zbytku rozdělované podstaty, a dále určení, že přihlášená pohledávka žalované náleží do skupiny dle § 337c odstavce 1 písmene h) o. s. ř.

13. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila.

14. Uvedla, že svoji pohledávku za dlužníkem na jistině ve výši 3 072 039,98 Kč přihlásil její právní předchůdce řádně dne [datum] v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, kde byla v přezkumném řízení pohledávka zjištěna v celém rozsahu. Dlužník, jiný věřitel, ale ani žalobce, který měl v insolvenčním řízení rovněž přihlášenou pohledávku, pohledávku, její existenci, výši ani zajištění nepopřel. Zjištění pohledávky v insolvenčním řízení přitom představuje de facto soudní rozhodnutí, neboť přihláška pohledávky do insolvenčního řízení musí obsahovat stejné náležitosti jako žaloba. Zároveň poukázala na to, že výpis ze seznamu přihlášených pohledávek lze po skončení insolvenčního řízení považovat za exekuční titul ve smyslu insolvenčního zákona. Rovněž soudní exekutor v exekučním řízení pohledávku přihlášenou dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] jako takovou zjistil v celém rozsahu. Jedná se tedy o bankovní pohledávku, jejíž pravost a výše byla opakovaně potvrzena. Zároveň samotnou existenci pohledávky, její výši, včetně jejího příslušenství, a zajištění lze jednoznačně zjistit i z listin, které žalovaná doložila již před začátkem dražebního jednání, a to z účetních knih. V tomto směru však žalovaná upozorňuje, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální. Závazek z ní tedy vzniká již okamžikem jejího uzavření, nikoliv až poskytnutím finančních prostředků či splněním jakékoli jiné podmínky. Nicméně výpisy z účetních knih je prokázáno, že právní předchůdce žalované dlužníkovi finanční prostředky prokazatelně poskytl. Pohledávka tedy není v žádném případě sporná, byť nebyla pravomocně přiznána, což ani žalovaná nikdy netvrdila. Pravomocné přiznání pohledávky však není podmínkou pro její přihlášení.

15. Přihlášená pohledávka vznikla z původní úvěrové smlouvy ve znění jejích dodatků, nikoli z jakékoli nové úvěrové smlouvy, a jako taková je zajištěna zástavním právem v celém svém rozsahu. Úvěr byl dlužníkovi poskytnut již v roce 2002, a nikoli až na základě dodatku č. [hodnota] k úvěrové smlouvě. S ohledem na povahu úvěru, kdy se jedná o úvěr kontokorentní, čerpal dlužník finanční prostředky průběžně od poskytnutí úvěru, tj. od roku 2002. Jednotlivými dodatky bylo vždy reagováno pouze na aktuální situaci, a to úpravou dne splatnosti či výše úvěrového rámce (dodatek č. [hodnota], dodatek č. [hodnota]). Jednotlivými dodatky však nedošlo ke zrušení, k novaci či jinému nahrazení úvěrové smlouvy. Kontokorentní úvěr byl dlužník povinen splatit nejpozději do [datum]. Ke dni [datum] činil zůstatek úvěru 3 072 039,98 Kč.

16. Žalovaná poukazuje na to, že ze strany žalobce se jedná o chybný výklad smluvních ustanovení zástavní smlouvy. Z ní je zcela zřejmá vůle smluvních stran zajistit veškeré peněžité pohledávky věřitele za dlužníkem vzniklé z uzavřené úvěrové smlouvy, tedy vzniklé na jejím základě, jakož i z jejího porušení či její neplatnosti nebo výpovědi, neboť zástavním právem byly zajištěny veškeré peněžité pohledávky právního předchůdce za dlužníkem vzniklé či v budoucnu vzniklé z již uzavřené úvěrové smlouvy, a zároveň další peněžité pohledávky až do výše 3 000 000 Kč vzniklé na základě jakýchkoliv jiných smluv o poskytnutí bankovních produktů uzavřených mezi účastníky do [datum]. Přihlášená pohledávka žalované vyplývá právě a jen z té uzavřené úvěrové smlouvy ze dne [datum] ve znění jejích dodatků, jimiž došlo pouze k úpravě výše úvěrového rámce. Jako taková postrádá jakoukoli horní hranici určenou pro maximální výši uplatňovaného nároku, a je proto zajištěna, včetně veškerého příslušenství vyplývajícího z dané úvěrové smlouvy bez dalšího zástavním právem v celém přihlášeném rozsahu. I kdyby dospěl soud k závěru, že je zapotřebí vycházet z materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí, pak by se však omezení výše pohledávky zapsané v katastru nemovitostí muselo týkat pouze omezení výše její jistiny, nikoli příslušenství. Jednak tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona § 155 odstavce 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se zástavní právo vztahuje vždy i na příslušenství zajišťované pohledávky, a jednak i z ustanovení § 11 odstavce 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhlášky platné a účinné v době zřizování zástavních práv žalobcem, dle kterého se u zástavního práva v katastru eviduje zástava, výše jistiny zajištěné pohledávky, popřípadě podíl na pohledávce vyjádřený zlomkem, procentem nebo výší části jistiny, atd. Příslušenství přihlášené pohledávky je tedy zajištěno zástavním právem bez dalšího. V takovém případě by pohledávka činila ke dni dražby částku 5 515 178,07 Kč, a to ve výši jistiny 3 072 039,98 Kč, smluvního úroku z úvěru 1 367 013,69 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 2 148 164,38 Kč. V katastru nemovitostí je však zástavní právo zapsáno k zajištění pohledávky ve výši 2 000 000 Kč, nikoli do výše 2 000 000 Kč. Z něho je patrné, že si třetí osoby musely být vědomy zajištění pohledávky zástavním právem jen na jistině ve výši 2 000 000 Kč bez příslušenství. Limit zajištění byl zapsán do katastru nemovitostí ve výši 3 000 000 Kč pouze ve vztahu k budoucím pohledávkám, jež by vznikly na základě jakýchkoliv jiných smluv o poskytnutí bankovních produktů uzavřených mezi právní předchůdcem žalované a dlužníkem do [datum], což se však přihlášené pohledávky netýká. Tomu odpovídá též zápis v katastru nemovitostí, když je nerozhodné, že v něm nebyla upravena výše úvěru sjednaného v dodatcích k původní úvěrové smlouvě.

17. Pohledávku žalovaná do exekučního řízení řádně přihlásila přihláškou ze dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] a vyčíslila ji ke dni konání dražby, tj. ke dni [datum], kdy následně ke dni předcházejícímu rozvrhovému jednání ([datum]) činila výši pohledávky částku 8 471 423,77 Kč skládající se z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč, smluvní úroku z úvěru ve výši 7 % p. a. z částky dlužné jistiny od [datum] do [datum] celkem ve výši 2 099 760,36 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % p. a. z částky dlužné jistiny od [datum] do [datum].

18. K neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky žalovaná uvedla, že smlouvu podepisovali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] zaměstnanci právního předchůdce žalované, a to na základě zmocnění. Námitka žalobce je tedy nepodložená. Zároveň vznesená námitka žalobci ani nepřísluší, neboť nebyl stranou smlouvy, ani dlužníkem.

19. Z listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

20. Z přihlášky pohledávky právního předchůdce žalované ze dne [datum] a jejího doplnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalované přihlásil do exekučního řízení pohledávku zajištěnou zástavním právem, a to na základě úvěrové smlouvy ve znění dodatků 1 - 14, na základě které poskytl dlužníkovi úvěr do výše 3 000 000 Kč. Jako celkovou výši pohledávky s příslušenstvím přihlásil částku 3 271 335,33 Kč skládající se z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč a úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 199 295,35 Kč. V rámci doplnění přihlášky poté právní předchůdce žalované vyčíslil pohledávku na částku 5 335 368,94 Kč, kdy při stejné výši jistiny činil úrok z prodlení k [datum] částku 2 263 328,96 Kč. Pohledávku právní předchůdce žalované zařadil do třetí skupiny dle § 337c odstavce 1 písmene c) o. s. ř. v tehdejším znění (pozn. soudu dnes písmene d) o. s. ř.). Následně podala do exekučního řízení přihlášku pohledávky i žalovaná, a sice dne [datum] a dne [datum] poté její doplnění. V prvé přihlášce žalovaná přihlásila pohledávku v celkové výši 8 356 819,04 Kč, když se skládá z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 7 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, tj. ke dni konání dražby 1 766 885,90 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 3 517 893,16 Kč. V doplnění přihlášky žalovaná uplatnila celkově částku v celkové výši 8 568 916,05 Kč, když vyjma shora uvedené jistiny požadovala též smluvní úrok ve výši 7% p. a. z dlužné jistiny od [datum] do dne konání dražby [datum] tj. ve výši 1 849 368,07 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 3 647 508 Kč. V obou přihláškách zařadila žalovaná pohledávku do skupiny uvedené v § 337c odstavce 1 písmeni d) o. s. ř., přičemž jako rozhodný den uvedla [datum] tj. den vzniku zástavního práva, neboť přihlášená pohledávka vzniklá ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum] ve znění dodatků č. [hodnota]-14 a všeobecných podmínek, byla zajištěna zástavním právem na základě smlouvy o zastavení nemovitosti ze dne [datum]. V obou podáních žalovaná rovněž uvedla, že dlužník byl povinen splatit úvěr nejpozději do [datum] dle dodatku č. [hodnota].

21. Z výpisu z knih [právnická osoba]. ze dne [datum] k úvěrové smlouvě znějící na jméno dlužníka vyplývá jistina po splatnosti ve výši 3 072 039,98 Kč a úrok z prodlení ve výši 199 295,35 Kč. Obdobně pak soud shledal i z výpisu vedeného k účtu dlužníka právním předchůdcem ze dne [datum] k datu [datum], z něhož vyplývá jistina ve výši 3 072 039,98 Kč. Z ostatních jednotlivých výpisů od [datum] jsou patrná též jednotlivá čerpání úvěru.

22. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [číslo] ze dne [datum] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalované a [jméno FO], IČO [IČO] (dále jen „dlužník“) a všeobecných obchodních podmínek soud mimo jiné zjistil, že jejím předmětem je závazek právního předchůdce žalované poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky až do výše 2 000 000 Kč formou umožnění debetního zůstatku běžného účtu dlužníka č. [číslo]. Úvěr se dlužník zavázal uhradit nejpozději do [datum]. Zároveň byl dlužník povinen zajistit řádné a včasné úhrady pohledávek banky za dlužníkem v souvislosti s úvěrovou smlouvou a všeobecnými úvěrovými podmínkami zřízením zástavního práva k budově (technická vybavenost) na pozemku parc. č. st. [číslo], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v [název města] a dále blankosměnkou vlastní vystavenou dlužníkem na řad právního předchůdce žalované s doložkou „bez protestu“. Následnými dodatky ke smlouvě o kontokorentním úvěru č. [číslo] ze dne [datum] uzavřenými mezi totožnými smluvními stranami docházelo k nahrazení článku IV. odstavce 1 úvěrové smlouvy, a sice vždy stanovením nové konečné splatnosti úvěru. Dále bylo ujednáno, že ustanovení úvěrové smlouvy příslušným dodatkem nedotčená se nemění a jsou nadále platná a účinná. Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] pak došlo dále k ujednání, jímž se právní předchůdce zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky až do výše 3 000 000 Kč stejnou formou, jako bylo ujednáno v úvěrové smlouvě. Obdobně došlo ke změně článku I. odstavce 1 úvěrové smlouvy týkající se úvěrové částky a měny úvěru dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum], jímž se právní předchůdce zavázal poskytnout dlužníkovi v období do [datum] peněžní prostředky až do výše 3 000 000 Kč a v období od [datum] do data konečné splatnosti, tj. dne [datum] až do výše 2 700 000 Kč. Shodně jako v dodatku č. [hodnota], bylo i v dodatku č. [hodnota] ujednáno, že ustanovení úvěrové smlouvy dodatkem nedotčená se nemění a jsou nadále platná a účinná.

23. Ze smlouvy o zastavení nemovitosti č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalované jako zástavním věřitelem a dlužníkem, jako zástavcem (dále jen „zástavní smlouva) vyplývá, že jím bylo zřízeno zástavní právo za účelem zajištění řádného a včasného splnění zajištěných pohledávek k budově bez čp/če stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], v katastrálním území [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále jen „zástava“). Zajištěnými pohledávkami se přitom dle zástavní smlouvy rozumí veškeré peněžité pohledávky banky (právního předchůdce žalované) za klientem (dlužníkem), které vznikly nebo vzniknou z již uzavřené „Zajištěné smlouvy“, a dále peněžité pohledávky až do celkové výše 3 000 000 Kč, které vzniknou ze „Zajištěných smluv“ uzavřených v období od podpisu zástavní smlouvy do [datum]. Zajištěné pohledávky zahrnují veškeré peněžité pohledávky vzniklé na základě, z porušení, neplatnosti zajištěných smluv nebo jejich výpovědi kteroukoliv ze stran nebo jejichž vznik je vázán na splnění podmínky. Zástavní právo se vztahuje na veškeré příslušenství zajištěných pohledávek, zejména úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním veškerých zajištěných pohledávek. „Zajištěnou smlouvou“ se přitom rozumí smlouva o kontokorentním úvěru č. [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalované dlužníkovi kontokorentní úvěr ve výši 2 000 000 Kč, a dále veškeré smlouvy o úvěru, smlouvy o kontokorentním úvěru, smlouvy o poskytnutí bankovních záruk a smlouvy o poskytnutí záruky banky formou avalu, které spolu smluvní strany uzavřou v období od podpisu zástavní smlouvy do [datum] a na jejichž základě právní předchůdce poskytne dlužníkovi úvěr, kontokorentní úvěr nebo za dlužníka poskytne záruku nebo aval.

24. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba]., IČ [IČO] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem mimo jiné vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky postupitele za dlužníkem [jméno FO] a spoludlužníkem společností [právnická osoba], vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatků a všeobecných obchodních podmínek, včetně úvěrů hypotečních podepsaných dlužníkem dne [datum]. K datu podpisu smlouvy činila jistina po splatnosti 3 072 039,98 Kč a úrok z prodlení 2 302 070,80 Kč. Za postupitele smlouvu podepsal [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí týmu vymáhání a [tituly před jménem] [jméno FO], specialista úvěrových rizik, jejichž podpisy byly na smlouvě úředně ověřeny.

25. Z pověření vyplývá, že představenstvo právního předchůdce žalované pověřilo svou zaměstnankyni [tituly před jménem] [jméno FO], narozenou [datum] k jednání jménem právního předchůdce žalované v záležitostech týkajících se správy a vymáhání pohledávek. [tituly před jménem] [jméno FO] byla na základě pověření mimo jiné oprávněna podepisovat smlouvy a dokumenty související s činností Odboru restrukturalizace a vymáhání korporátních klientů, činit právní úkony, podepisovat písemnosti a indosovat směnky. Podpisy členů představenstava [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], byly úředně ověřeny.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa] ze dne [datum] týkající se zástavy je patrné, že na zástavě vázlo pět zástavních práv. Jako první v pořadí jsou zapsána dvě zástavní práva ve prospěch žalované s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], a sice zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva s právními účinky vkladu ke dni [datum] a zástavní právo smluvní pro zajištění budoucích pohledávek až do výše 3 000 000 Kč rovněž na základě zástavní smlouvy s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Další dvě v pořadí zástavní práva byla zřízena ve prospěch žalobce pro pohledávku do výše 7 800 000 Kč s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] a pro pohledávku do výše 5 200 000 Kč s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Poslední v pořadí zástavní právo s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] bylo zřízeno pro pohledávku ve výši 16 472 685 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba]., která byla v době pořízení výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem zástavy.

27. Z usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že ve věci žalobce proti společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] byl nařízen soudní prodej zástavy, a to budovy bez čp/če se všemi součástmi a příslušenstvím stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], v katastrálním území [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále jen „zástava“) k uspokojení pohledávek žalobce zajištěných zástavním právem, a to v prvém případě ve výši 6 612 000 Kč, k níž bylo zajištění zástavním právem zřízeno zástavní smlouvou ze dne [datum] zapsané do katastru nemovitostí pod č. j. [číslo] s právními účinky vkladu práva k [datum] a ve druhém případě ve výši 4 408 000 Kč zajištěné zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne [datum] zapsané v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo] s právními účinky vkladu k [datum].

28. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byla na základě shora uvedeného pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. [spisová značka] nařízena exekuce prodejem nemovité věci, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – [název města].

29. Exekučním příkazem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] rozhodl soudní exekutor [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – [název města] o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné společnosti [právnická osoba]., a to zástavy, k uspokojení pohledávky oprávněného (žalobce) ve výši 11 020 000 Kč a předběžně stanovených nákladů oprávněného ve výši 144 024 Kč a předběžně stanovených nákladů exekuce ve výši 1 523 892 Kč.

30. Z protokolu o dražebním jednání ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jakož i z usnesení o udělení příklepu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že zástava byla vydražena za nejvyšší podání 6 300 000 Kč vydražitelem společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], jemuž byl udělen příklep.

31. Z protokolu o rozvrhu podstaty ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a shodně z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorského úřadu [adresa] – [název města] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] je zřejmé, že jím bylo rozhodnuto po provedeném rozvrhovém jednání tak, že z části rozdělované podstaty ve výši 864 197,95 Kč se uspokojí pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení. Dále byl výrokem II. vyzván žalobce, aby ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podal návrh, který je nyní předmětem zdejšího řízení, a v neposlední řadě rozhodl soudní exekutor výrokem III., že zbytek rozdělované podstaty ve výši 5 435 802,05 Kč bude projednán při dalším rozvrhovém jednání. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že do první skupiny pohledávek náleží pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 864 197,95 Kč. Do druhé a třetí skupiny nebyla přihlášena žádná pohledávka a do čtvrté skupiny náleží pohledávka oprávněného (žalobce) ve výši 8 063 095,70 Kč a 5 304 383,50 Kč a zástavního věřitele (žalované) ve výši 8 471 423,77 Kč skládající se z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč se smluvního úroku ve výši 7 % p. a. z částky 3 072 039 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 454 042,81 Kč, smluvního úroku ve výši 7 % p. a. z částky 3 072 039 Kč od [datum] do 16. 3. 2021ve výši 645 717,55 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % p. a. z částky 3 072 039 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 284 924,42 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % p. a. z částky 3 072 039 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 014 699,01 Kč, a to ve znění doplnění přihlášky pohledávky. Do páté až osmé skupiny nebyla přihlášena žádná pohledávka. Dále jsou uvedeny důvody popření pohledávky žalované žalobcem shodně jako v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že o popřené pohledávce nebylo možné rozhodnout bez provádění důkazů jen na základě listin obsažených ve spise, vyzval soudní exekutor žalobce k podání odporové žaloby.

32. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], jímž odvolací soud rozhodl o podaném odvolání žalobce proti usnesení soudního exekutora ze dne [datum] č. j. [spisová značka] vyplývá, že usnesení soudního exekutora ve výrocích I a II bylo potvrzeno a části, směřující do výroku III, jímž bylo rozhodnuto o projednání zbytku rozdělované podstaty v dalším rozvrhovém jednání, bylo odvolání odmítnuto. V odůvodnění rozhodnutí Krajský soud v Plzni mimo jiné konstatoval, že při odvolání podaném proti výzvě k podání odporové žaloby posuzuje výlučně otázku, zda o vznesených námitkách mohl soud rozhodnout již v rozvrhovém usnesení. O námitce popření výše, pravosti i pořadí pohledávky žalované vznesené žalobcem však nebylo možné s ohledem na celou řadu námitek žalobce, v důsledku nichž je pohledávka žalované sporná, rozhodnout bez provádění důkazů a bude nezbytné provést širší dokazování nikoli pouze na základě listin, které jsou součástí spisu. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že přihlášky jak žalované, tak právního předchůdce žalované splňují základní náležitosti požadované zákonem co do její určitosti a úplnosti. Obě byly dostatečně specifikovány co do výše, odůvodněny popisem skutečností, jež vzniku předcházely, a současně podloženy odpovídajícími důkazy. Nad rámec uvedeného odvolací soud předestřel, že posouzení přihlášeného příslušenství pohledávky žalované bude předmětem samostatného řízení o odporové žalobce v souvislost s prokázáním existence a výše popřené pohledávky.

33. Usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] připustil soudní exekutor vstup žalované do řízení na místo právních předchůdce žalované.

34. Obdobně byl návrh na změnu v osobě věřitele právním předchůdcem žalované podán dne [datum] v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL [spisová značka], jemuž bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. KSPL [spisová značka]-[Anonymizováno] vyhověno, když bylo rozhodnuto o tom, že do insolvenčního řízení na místo věřitele (právního předchůdce žalované) vstupuje žalovaná. K návrhu byla předložena i výše uvedená smlouvy o postoupení pohledávky, a to včetně pověření [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnance právního předchůdce žalované, ze dne [datum] mimo jiné k podepisování smluv a dokumentů související s činností odboru restrukturalizace a vymáhání korporátních klientů, k činění právních úkonů, podepisování písemností a podobně.

35. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že shora uvedené insolvenční řízení bylo proti dlužníkovi zahájeno dne [datum] na základě insolvenčního návrhu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO]. Vyjma jiných věřitelů byli do řízení se svými pohledávkami přihlášeni i žalobce a právní předchůdce žalované s pohledávkou ve výši 3 072 039 Kč spolu s příslušenstvím. Z protokolu z přezkumného jednání konaného dne [datum] před Krajským soudem v Plzni soud zjistil, že insolvenční správce uznal všech 28 přihlášených pohledávek co do pravosti i výše s tím, že jako pohledávky zajištěné majetkem dlužníka byly uznány: pohledávka společnosti [právnická osoba]. do výše 24 752 242,30 Kč, pohledávka [tituly před jménem] ing. [jméno FO] ve výši 7 865 Kč, pohledávka [právnická osoba]. ve výši 913 557,05 Kč, pohledávka žalobce ve výši 9 948 383,50 Kč a pohledávka společnosti [právnická osoba]. ve výši 1 388 572,07 Kč. Ostatní pohledávky byly zjištěny jako nezajištěné, nepodmíněné a splatné. Dlužník popřel všechny pohledávky společnosti [právnická osoba]., co do pravosti i výše. Zároveň mělo dojít žalobcem k popření dílčích pohledávek přihlášených společnosti [právnická osoba]., pod č. [hodnota] a 2 co do pravosti a výše a dílčí pohledávka č. [hodnota] co do pravosti, výše i pořadí (zajištěná pohledávka). Soudem bylo konstatováno, že společnost [právnická osoba]., není legitimována k podání incidenční žaloby a zároveň, že popření dlužníkem nemá vliv na jejich zjištění. Tedy ani právní předchůdce žalované nemá důvod k podávání incidenční žaloby.

36. Podle § 336f odstavce 1, odstavce 2 o. s. ř. ve znění účinném do [datum], věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.

37. Podle § 337e odstavce 1, odstavce 2, odstavce 3, odstavce 4 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty. Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odstavce 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně. K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a odstavce 1. V návrhu podle § 267a odstavce 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.

38. Podle § 337c o. s. ř. se z rozdělované podstaty pohledávky uspokojují postupně dle skupin, kdy pohledávky zajištěné zástavním právem se uspokojují spolu s pohledávkou oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný a s pohledávkami zajištěnými zajišťovacím převodem práva uspokojují ve čtvrté skupině pod písmenem d). Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se při rozvrhu považují za splatné. Do poslední osmé skupiny pod písmenem h) poté náleží ostatní pohledávky. Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se dle pořadí. Pro pořadí je přitom u pohledávky zajištěné zástavním právem rozhodující den vzniku zástavního práva.

39. Existenci pohledávky a námitku promlčení soud posuzoval podle právní úpravy účinné před [datum], a to s ohledem na uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] a dobu splatnosti pohledávky dne [datum].

40. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

41. Podle § 516 odstavce 1, odstavce 2, odstavce 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum] (dále jen „o. z.“), účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti. Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo.

42. Podle § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

43. Podle 397 odstavce [právnická osoba] zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

44. Podle § 392 odstavce [právnická osoba] zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.

45. Podle § 408 odstavce [právnická osoba] zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

46. Vznik zástavního práva, jakož i práva a povinnosti z něho vzniklé před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), posoudil soud ve smyslu § 3028 odstavce 2 občanského zákoníku dle dosavadních právních předpisů, tedy o. z.

47. Podle § 157 odstavce 1 o. z., zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.

48. Podle § 153 odstavce 2 o. z., se zástavní právo vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.

49. Podle § 266 odstavce 1, odstavce 2, odstavce 4 obchodního zákoníku, projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

50. Podle § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti.

51. Podle § 11 odstavce 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), u zástavního práva se v katastru eviduje zástava, výše jistiny zajištěné pohledávky, popřípadě podíl na pohledávce vyjádřený zlomkem, procentem nebo výší části jistiny, údaje o věřiteli, údaje o zástavním dlužníku v případě, kdy se zástavní právo vztahuje pouze ke spoluvlastnickému podílu a nemovitosti, a pokud bylo zástavní právo sjednáno na omezenou dobu, též doba, na kterou bylo právo sjednáno. Je-li zřízeno zástavní právo pro určitý druh pohledávek, eviduje se místo výše jistiny zajištěné pohledávky druh pohledávek, jejich limit a doba, po kterou pohledávky mohou vzniknout, aby se na ně vztahovalo zajištění. Zápisy zástavních práv na listu vlastnictví nevyjadřují pořadí zástavních práv. Jedná-li se o zajištění nepeněžité pohledávky, zapíše se i tato skutečnost do katastru. Pokud nepeněžitá pohledávka nebyla oceněna, výše jistiny se neuvede. U podzástavního práva se postupuje obdobně jako u zástavního práva.

52. Podle § 3064 občanského zákoníku ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky podle § 980 až 986 uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. [adresa] stanovené v § 983 a 986 počnou běžet po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

53. Podle § 982 odstavce 1 občanského zákoníku, pro pořadí věcných práv k cizí věci rozhoduje doba podání návrhu na zápis práva. Práva zapsaná na základě návrhů podaných v téže době mají stejné pořadí.

54. V dané fázi tohoto rozsudku je nutno uvést, že soud prvního stupně ve věci již jednou meritorně rozhodl, když určil, že pohledávka žalované ve výši 8 471 423,77 Kč byla přihlášena k uspokojení do exekučního řízení po právu a náleží ve výši uspokojení maximálně do [právnická osoba] 000 Kč do skupiny dle § 337c odstavce 1 písmene d) o. s. ř. a do zbývající výše náleží do skupiny dle § 337c odstavce 1 písmene h) o. s. ř. Rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jímž bylo uvedeným způsobem rozhodnuto, byl k včasně podaným odvoláním oběma účastníky řízení odvolacím soudem zrušen a věc byla nalézacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

55. V usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud nalézací soud zavázal, aby se v dalším řízení znovu zabýval žalobcem vznesenou námitkou promlčení s ohledem na všechny okolnosti a důvody, kterými žalobce uplatnění námitky odůvodňuje. Pro případ, že poté uzavře, že námitka promlčení není důvodná, má se soud prvního stupně opětovně zabývat skutkovými tvrzeními a k tomu předloženými důkazy týkající se okamžiku a důvodu vzniku přihlášené pohledávky a konkrétním obsahem této přihlášky ve smyslu § 336f o. s. ř, tedy zda byla přihláška podána včas, řádně a před uplynutím koncentrační lhůty. Zároveň by měl soud znovu posoudit, zda žalovaná přihlásila svoji pohledávku nejen ohledně jistiny, ale i jejího příslušenstvím. Vzhledem k rozporným tvrzením účastníků o rozsahu zajištění pohledávky zástavním právem musí soud prvního stupně opětovně řádně vyložit obsah předmětné smlouvy v souladu s příslušnými výkladovými ustanoveními občanského zákoníku. V neposlední řadě odvolací soud pro případ, že by nalézací soud opětovně dospěl k závěru, že pohledávka žalované mohla být zajištěna pouze do výše [právnická osoba] 000 Kč, uložil nalézacímu soudu řádně zbývající část tvrzené pohledávky vyčíslit. Při takovém závěru zároveň odvolací soud upozornil na skutečnost, že by se vůbec nejednalo o pohledávku, která by mohla být uplatněna v exekučním řízení (§ 251 odst. 1 o. s. ř.) a nemohla by být přeřazena do skupiny podle § 337c odstavce 1 písmena h) o. s. ř., případně musí nalézací soud svůj závěr o tom, že i v takovém případě zbývající část pohledávky do uvedené skupiny náleží, srozumitelně zdůvodnit.

56. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, k tomu, co uvedli účastníci a při vázanosti závaznými pokyny odvolacího soudu, a poté dopěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.

57. Na úvod se soud musel zabývat námitkou žalobce ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, a tedy absencí legitimace žalované k přihlášení sporné pohledávky do exekučního řízení. Soud dospěl k závěru, ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. [spisová značka], o použitelnosti dřívější judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. [spisová značka]) i na současnou právní úpravu, a proto je námitka žalobce neopodstatněná, neboť žalobce ze své pozice není oprávněn námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek vznést. Pro vztah žalobce a žalované (postupníka) není otázka platnosti postoupení významná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi. Není proto podstatné, zda ve skutečnosti k cesi platně či vůbec došlo. Notifikační úkon totiž vyvolává zamýšlené právní důsledky, týkající se osoby oprávněné přijmout plnění, i tehdy, jestliže k cesi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Tím se chrání dobrá víra dlužníka. Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že smlouvu o postoupení pohledávky podepsal dle pověření i zaměstnanec právního předchůdce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], jehož podpis, stejně jako druhé osoby zastupující právního předchůdce žalované, byl úředně ověřen. Nelze proto ve vztahu k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vycházet z žalobcem uváděného pověření pro [tituly před jménem] [jméno FO], která učinila doplnění přihlášky pohledávky do exekuce, k čemuž byla na základě pověření právního předchůdce žalobkyně zmocněna.

58. Druhou v pořadí se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalobcem nejen vůči uplatněné pohledávce, ale též vůči oběma zástavním právům. Soud námitku akceptoval, přestože ji žalobce vznesl až v řízení před soudem, tj. po zákonné koncentraci, když dle konstantní judikatury lze námitku promlčení vznést kdykoli až do rozhodnutí odvolacího soudu, neboť námitka promlčení nemá povahu skutkového tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. [spisová značka]). Zároveň v daném případě zákonná koncentrace zakotvená v ustanovení § 337e odstavci 3 o. s. ř. nemohla nastat, neboť pro její vznik nebyly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, jelikož žalobce nebyl poučen podle jmenovaného ustanovení v tom smyslu, že k námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží. S ohledem na tuto skutečnost by pak bylo v rozporu se zásadou rovnosti řízení, kdyby se důsledky absence koncentrace řízení vztahovaly pouze na žalobce, který by tak mohl uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, zatímco žalovaná by neměla možnost na žalobcem nově namítané skutečnosti a navržené důkazy reagovat. Soud proto při posuzování projednávané věci vycházel z rovné možnosti obou účastníků tvrdit a navrhovat k prokázání svých tvrzení nové důkazy neuvedené v exekučním řízení.

59. Žalobce vznesl námitku promlčení až v řízení před soudem, neboť dle jeho názoru žalovaná změnila svá tvrzení ohledně okamžiku vzniku pohledávky, když oproti podané přihlášce, v níž tvrdila, že: „Na základě dodatku č. [hodnota] poskytl Dlužníkovi peněžní prostředky (i) v období do [datum] (včetně) až do výše 3 000 000 Kč a (ii) v období od [datum] do data konečné splatnosti (včetně) až do výše 2 700 000 Kč.“, v řízení před soudem datuje žalovaná vznik ke dni uzavření smlouvy, tj. [datum]. Soud názor žalobce v tomto ohledu nesdílí. Žalovaná od počátku tvrdí, že závazek vznikl z úvěrové smlouvy, na jejímž základě byly dlužníkovi finanční prostředky poskytnuty. Citovaným textem přihlášky pohledávky žalovaná pouze uvedla časové údaje, od nichž byla účinná změna nové výše úvěrového rámce, a dále že byl stanoven nový termín splatnost. Soud jednotlivě uzavřené dodatky č. [hodnota] – 14 k úvěrové smlouvě, jimiž byl zvyšován úvěrový rámec či posunuta doba splatnosti posoudil pouze jako dohody o změně obsahu úvěrové smlouvy ve smyslu § 516 o. z., jimiž smluvní strany pouze změnily závazek tak, že jednotlivá práva a povinnosti zrušily a současně je nahradily jinými. Jelikož si smluvní strany všemi dodatky zároveň ujednaly, že: „Ustanovení Smlouvy nedotčená Dodatkem se nemění a jsou nadále platná a účinná“, je z nich zcela jednoznačně zřejmá vůle smluvních stran ponechat celý závazkový vztah založený úvěrovou smlouvou v platnosti a účinnosti. Jednotlivé dodatky tedy závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nezrušily a neměly ani za cíl jej nahradit novým závazkem. Pouze nahradily některá vzájemná práva a povinnosti novými, avšak při ponechání všech ostatních ujednání v platnosti a účinnosti. Nové ujednání smluvních stran o úvěrovém rámci či termínu splatnosti sice znamená zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nejde však o zánik jeho povinnosti plnit ani o zánik závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru, nýbrž jde jen o změnu jednotlivých práv a povinnosti v existujícím právním vztahu. (viz komentář Občanský zákoník I, II, 2. vydání 2009, st. 1543 – 1545, M. Škárová, k ustanovení § 516 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).

60. Soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že jsou-li dodatky pouze tzv. kumulativní novaci, nemá to žádný vliv na běh desetileté objektivní promlčecí doby (§ 408 obchodního zákoníku), která běží od splatnosti původního závazku, tj. od [datum], a protože právní předchůdce žalované přihlásil své nároky do insolvenčního řízení až [datum], je pohledávka žalované promlčena. Výklad citovaného ustanovení žalobcem by ve své podstatě znamenal, že smluvní strany by neměly fakticky možnost prodloužit dobu splatnosti celkově o více než deset let. Takový výklad by však byl s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a znění smluvních ujednání v rozporu se zásadami smluvní volnosti a autonomie vůle. Je sice pravdou, že cílem ustanovení § 408 odstavce 1 obchodního zákoníku zakotvujícího absolutní promlčecí dobu 10 let je zabránit, aby sporné nebo nejasné nároky přetrvávaly neúměrně dlouho, a má tak přispět k jistotě v obchodních vztazích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. [spisová značka]), nicméně uvedené míří na případy, kdy se pohledávka stala dospělou, avšak věřitel z nějakého důvodu otálí s uplatněním svého nároku u soudu, zatímco ve věcech změny závazku dohodou smluvních strany příslušný nárok ještě vůbec nevznikl, případně již zanikl. (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 1. 2016 sp. zn. III. ÚS 119/14, jímž byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. [spisová značka]). Rovněž výjimkou z uvedeného pravidla § 408 odstavce 1 obchodního zákoníku, mohou být právě případy změny těch skutečností, od nichž se odvíjí v jednotlivých případech počátek běhu promlčecí doby, jako je okamžik splatnosti závazku. (Promlčení a prekluze v obchodních závazkových vztazích, 3. vydání Praha 2009, D. Weinhold). Odpověď na otázku, od kdy vůbec promlčecí doba v posuzovaném případě běží, je zapotřebí hledat v ustanovení § 392 odstavci 1 obchodního zákoníku, dle něhož u práva na plnění závazku běží ode dne, kdy měl být závazek splněn, nebo mělo být započato s jeho plnění (doba splatnosti). Počátek běhu promlčecí doby tedy není vázán na vznik závazku, ale na okamžik splatnosti pohledávky. V posuzovaném případě byla doba splatnosti prodloužena (modifikována) jednotlivými dodatky vždy před jejím uplynutím, a proto je zapotřebí při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty vycházet z okamžiku marného uplynutí doby splatnosti stanovené naposledy dodatkem č. [hodnota], který stanovil splatnost úvěru nejpozději ke dni [datum]. Jelikož dlužník v den splatnosti úvěr nesplatil, dostal se následující den do prodlení a od tohoto data, tj. dne [datum] tedy začala běžet promlčecí doba k uplatnění práva žalované, resp. jejího právního předchůdce. Podle § 397 odstavce [právnická osoba] zákoníku činí subjektivní promlčecí doba čtyři roky, a v daném případě tedy uplynula [datum]. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalované uplatnil pohledávku přihláškou v insolvenčním řízení dne [datum], není nárok žalované na úhradu popřené pohledávky promlčen.

61. Další spornou otázkou mezi účastníky bylo, zda žalovaná přihlásila do exekučního řízení pohledávku řádně a včas. Při posuzování přihlášky žalované vycházel soud z právní úpravy účinné do [datum]. Vyplývá to z článku II „Přechodná ustanovení“ části první „Změna občanského soudního řádu“ zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dalších související zákony, kterým byl [Anonymizováno] mimo jiné § 336f o. s. ř. Dle uvedených přechodných ustanovení se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí [Anonymizováno] dosavadních právních předpisů. Exekuční řízení v dané věci bylo zahájeno dne [datum], kdy byl usnesením Okresního soudu v Domažlicích č. j. [spisová značka] vedením exekuce pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – [název města]. Ustanovení § 336f o. s. ř. ve znění účinném do [datum] předpokládá předložení listin k prokázání na jedné straně existence samotné pohledávky a na druhé straně jejího zajištění zástavním právem, nejde-li o vykonatelnou pohledávku. V daném případě se jedná o nevykonatelnou pohledávku, což nebylo mezi stranami sporné. Lichý je v tomto směru argument žalované, že zjištění přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení představuje de facto vydané soudní rozhodnutí, neboť přihláška musí splňovat veškeré náležitosti jako žaloba.

62. Pro uspokojení své pohledávky byla tedy žalovaná povinna tuto přihlásit do exekučního řízení přihláškou podanou nejpozději do zahájení dražebního jednání a v téže lhůtě rovněž prokázat jak její existenci, tak zajištění zástavním právem. V tomto kontextu soud posuzoval pouze přihlášku uplatněnou žalovanou dne [datum], a to z celkového počtu čtyř přihlášek uplatněných buď žalovanou, nebo jejím právním předchůdcem. Účinky spojené s prvním dražebním jednáním se totiž vztahují k dražebnímu jednání, které se skutečně konalo, nikoli které bylo odvoláno či odročeno, aniž by se konalo. Protože předchozí dražební jednání byla odročena, aniž by se konala, je proto zapotřebí účinky prvního dražebního jednání vztahovat až ke dni [datum], kdy se dražba konala, byť byla ukončena pro nesložení dražební jistoty. Do této doby je nutné umožnit věřiteli přihlásit se s pohledávkou zajištěnou zástavním právem ve smyslu § 336f odstavce 1 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka]), případně ji modifikovat.

63. V přihlášce pohledávky ze dne [datum] žalovanou vylíčené skutečnosti rozhodné pro posouzení vzniku a existence pohledávky soud posoudil jako dostatečné a řádné. Žalovaná uvedla, že pohledávka vyplývá ze smlouvy o úvěru ve znění dodatků č. [hodnota]-14 a všeobecných podmínek, neboť její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky formou debetního zůstatku na běžném účtu dlužníka nejprve do výši 2 000 000 Kč, když dodatkem č. [hodnota] došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 3 000 000 Kč a dále na základě dodatku č. [hodnota] byly dlužníkovi poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 000 Kč do [datum] a od [datum] do data konečné splatnosti dne [datum] do výše 2 700 000 Kč. K přihlášce pohledávky připojila žalovaná mimo jiné vyjma úvěrové smlouvy, včetně jejích dodatků a všeobecných podmínek, též zástavní smlouvu, výpis z katastru nemovitostí, smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a výpis z knihy jejího právního předchůdce ze dne [datum] vztahující se k úvěrové smlouvě (dále jen „výpis z knihy“), a to vše v koncentrační lhůtě.

64. Na úvod posouzení řádnosti uplatnění pohledávky je nutné uvést, že je zapotřebí odlišovat prokázání existence pohledávky způsobilé k přihlášení do exekučního řízení k uspokojení z výtěžku prodeje nemovitosti, od hodnocení těchto listin soudem při zpochybnění pravosti pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že se obě hlediska v posuzované věci prolínají, hodnotil je soud dále souběžně. Z úvěrové smlouvy, včetně jejích dodatků a všeobecných obchodních podmínek vyplývá vznik závazkového vztahu mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalované spočívající v povinnosti právního předchůdce žalované poskytnout dlužníkovi finanční prostředky do výše měněného úvěrového rámce formou debetního zůstatku na běžném účtu a oproti tomu povinnost dlužníka tyto vrátit spolu s příslušenstvím v termínu splatnosti, který byl rovněž jednotlivými dodatky měněn až do konečného data splatnosti dne [datum]. Výše jistiny po splatnosti a úroku z prodlení k datu [datum] je zřejmá z výpisu z knihy. Soud se tak neztotožnil s názorem žalobce, že výpis z knihy nemůže existenci pohledávky prokazovat s odůvodněním, že pochází od právního předchůdce žalované. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. V případě úvěrů je zcela běžné, že jejich poskytnutí či čerpání bývá v soudních řízeních prokazováno bankovními výpisy, či jinými evidencemi pocházejícími nejen od právních předchůdců jednotlivých účastníků, ale jsou jako důkaz akceptovány i tehdy, když jejich pořizovatel (banka) je přímo účastníkem řízení. Soud pak v daném řízení neshledal žádné zvláštní okolnosti, pro které by daný důkazní prostředek neměl žalovanou tvrzenou pohledávku za dlužníkem prokazovat.

65. Pro věc však faktické poskytnutí finančních prostředků není podstatné. Závazek ze smlouvy o úvěru je dle právní teorie závazkem konsenzuálním. Vzniká tedy již shodou smluvních stran na obsahu smlouvy. K jeho vzniku proto není skutečné předání finančních prostředků zapotřebí, na rozdíl od kontraktů reálných. Ke dni uzavření smlouvy je proto nutné vztahovat nejen vymahatelnost nároku úvěrovaného (dlužníka) na poskytnutí finančních prostředků, ale také úvěrujícího (právního předchůdce žalované) na jejich vrácení za ujednaných smluvních podmínek, tj. jinými slovy ke dni uzavření smlouvy se datuje i vznik pohledávky žalované na vrácení finančních prostředků, a nikoli až na okamžik jejich faktického poskytnutí. Shora uvedeným výpisem z knihy je pak prokázána výše pohledávky žalované za dlužníkem ke dni dražebního jednání. Je sice pravdou, že listina je datována rokem 2012, zatímco dražba se uskutečnila v roce 2019, nicméně i přesto z ní lze vycházet pro účely zjištění její výše, neboť výše jistiny pohledávky se od prvotní přihlášky právního předchůdce žalované ze dne [datum] nezměnila, když docházelo pouze k navyšování jejího příslušenství. Prokázání skutečného poskytnutí finančních prostředků žalovanou před zahájením dražebního jednání není tedy pro posouzení existence pohledávky rozhodné, když její výši žalovaná v koncentrační lhůtě prokázala výpisem z knih. Sporuje-li žalobce předložení bankovních výpisů žalovanou až v řízení před soudem, pak lze uvést, že tyto soud provedl s ohledem na shora předestřený závěr o přípustnosti uplatnění nových důkazů v řízení před soudem i ve vztahu k žalované, avšak pouze jako doplňující důkazní prostředek s ohledem na žalobcem sporovanou listinu výpis z knihy. Jak však bylo uvedeno shora, existence pohledávky je prokázána úvěrovou smlouvou, včetně příslušných dodatků a všeobecných obchodních podmínek, a její výše vyplývá k výpisu z knih. Provedené bankovní výpisy k důkazu proto neměly na úvahu soudu o vzniku závazku, existence pohledávky a její výši žádný vliv. Žalovaná tedy existenci přihlášené pohledávky řádně a včas prokázala.

66. V meritu věci žalobce sporoval nejen samotnou existenci pohledávky žalované, ale i její zajištění zástavním právem. Mezi účastníky řízení bylo sporné, nejen zda je přihlášená pohledávka vůbec zástavním právem založeným zástavní smlouvou kryta, ale případně i do jaké výše se na ni zajištění vztahuje.

67. Na úvod lze konstatovat, že nelze přisvědčit názoru žalované o tom, že z existence seznamu přihlášených pohledávek pořízeného v dosud neskončeném insolvenčním řízení vedeném proti osobě zcela odlišné od účastníků zdejšího řízení lze bez dalšího pro zdejší řízení uzavřít, že se jedná o pohledávku zajištěnou zástavním právem v celé její výši. Skutečnost, že přihlášená pohledávka nebyla v insolvenčním řízení popřena, a seznam nepopřených pohledávek může po skončení insolvenčního řízení sloužit jako exekuční titul, nemůže mít na předmětné řízení o odporové žalobě žádný vliv, neboť žalobce využívá řádných zákonem předvídaných procesních institutů pro vydobytí své pohledávky.

68. Z uzavřené zástavní smlouvy vyplývá vůle stran zajistit zřízením zástavního práva k nemovitostem dlužníka postižených v exekučním řízení prodejem nemovitosti na jedné straně pohledávky vzniklé či v budoucnu vzniklé z již uzavřených smluv vymezených pod pojmem „Zajištěná smlouva“, tj. mimo jiné i z úvěrové smlouvy ve výši 2 000 000 Kč, a na druhé straně jiné peněžité pohledávky až do celkové výše 3 000 000 Kč, které vzniknou ze smluv vyjmenovaných pod pojmem „Zajištěná smlouva“, budou-li uzavřeny od podpisu zástavní smlouvy do [datum], tj. ze smluv, které nebyly ke dni uzavření zástavní smlouvy mezi smluvními stranami uzavřeny. Zástavní smlouvou bylo mezi smluvními stranami postaveno na jisto, že mezi pohledávky zajištěné zástavním právem náleží i veškeré peněžité pohledávky vzniklé na základě, z porušení či neplatnosti „Zajištěných smluv“ nebo jejich výpovědi kteroukoliv ze stran nebo jejichž vznik je vázaný na splnění podmínky. Ačkoli se zajištění zástavním právem vztahuje na příslušenství pohledávky přímo ze zákona (§ 155 odstavec 1 občanského zákoníku), ujednaly si tak smluvní strany i v zástavní smlouvě. S ohledem na výše předestřený závěr o povaze jednotlivých dodatků k úvěrové smlouvě znamenající pouze změnu obsahu smlouvy, nikoli její nahrazení novým závazkem a v důsledku toho o vzniku přihlášené pohledávky z úvěrové smlouvy k okamžiku jejího uzavření, tj. dne [datum], soud na základě textu zástavní smlouvy uzavřel, že popřená pohledávka byla zajištěna zástavním právem, kdy se na ni vztahuje zajištění v zástavní smlouvě prvně uvedené, jímž byla zajištěna úvěrová smlouva ve výši 2 000 000 Kč. Druhé v pořadí uvedené zajištění zástavním právem, které obsahovalo omezení jak rozsahu zajištění, když se týkalo pouze pohledávek v celkové výši 3 000 000 Kč, tak i ohledně doby jejich vzniku, kdy zajišťovalo pouze pohledávky vzniklé z budoucích smluv uzavřených do [datum], se na pohledávku vzniklou z úvěrové smlouvy nemůže vztahovat již jen z té podstaty, že popřená pohledávka vznikla na základě úvěrové smlouvy, tedy smlouvy uzavřené ke dni uzavřené zástavní smlouvy a nejedná se o pohledávku z budoucích smluv.

69. Na základě zástavní smlouvy byla do katastru nemovitostí zapsána dvě zástavní práva, a to zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč a zástavní právo smluvní pro zajištění budoucích pohledávek až do výše 3 000 000 Kč. Posledně jmenované zástavní právo se na popřenou pohledávku nevztahuje z důvodů uvedených shora, a proto se jím soud nebude dále zabývat, když svou pozornost upře pouze na zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč, kterým byla zajištěna sporná pohledávka. Soud ve shodě s žalobcem zastává právní názor, že zástavní smlouvou založené zástavní právo vztahující se na popřenou pohledávku neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí. Soud připouští, že z textu zástavní smlouvy může vyplývat vůle smluvních stran zajistit závazek vyplývající z úvěrové smlouvy, včetně jejího příslušenství a jiných nároků z ní vyplývajících v plné výši, respektive bez ujednání jakékoli horní hranice zajištění. Do katastru nemovitostí však bylo zapsáno zástavní právo ve výši 2 000 000 Kč. Právě konkrétní formulace zápisu zástavního práva je pro posouzení dané věci zcela zásadní. Žalobce totiž při zřizování svého zástavního práva vycházel z informace, že svou pohledávku zajišťuje zástavním právem za situace, kdy jsou již před ním zřízena zástavní práva pro pohledávky v celkové výši 5 000 000 Kč. Vyplývá to ze zápisu zástavního práva „ve výši 2 000 000 Kč“ a „pro budoucí pohledávky až do výše 3 000 000 Kč“. Je-li v katastru nemovitostí proveden zápis zástavního práva „pro pohledávku do výše“ či zástavní právo „ve výši“, nelze z něho vyvozovat závěr, že je zapotřebí nad rámec uvedené výše počítat též se zajištěním příslušenství pohledávky tak, jako je tomu v případě zápisu zástavního práva „pro pohledávku ve výši“. Zástavní právo smluvní „ve výši 2 000 000 Kč“ tak zcela jednoznačně zakotvuje maximální výši zajištění, které se zajištěnému nároku poskytuje. Na tom nic nemůže změnit ani příslušné ustanovení katastrální vyhlášky, dle kterého se u zástavního práva zapisuje do katastru nemovitostí výše jistiny, neboť význam slov užitých v zápisu zástavního práva značí maximální výši zajištění. Katastr nemovitostí při zápisu vycházel z výkladového ustanovení zástavní smlouvy vymezujícího „zajištěnou smlouvu“, mimo jiné jako úvěrovou smlouvu ve výši 2 000 000 Kč. V dané části tohoto rozsudku je nutné uvést, že zástavní smlouva je v části týkající se ujednání ohledně zajištění, potažmo jeho rozsahu nejasná a matoucí, když nabízí několik možných výkladů. Tuto skutečnost je pak zapotřebí klást k tíži žalované. Katastrální úřad vyšel při zápisu zástavního práva z výkladu smlouvy znamenající maximální výši zajištění 2 000 000 Kč a jako takový jej do katastru nemovitostí zapsal. S ohledem na matoucí text zástavní smlouvy je zapotřebí v daném řízení provedený zápis v katastru nemovitostí ctít a vycházet z něho, když v souladu s materiální publicitou zápisu chránící žalobce jednajícího v dobré víře jej nelze „přetáčet“ jiným výkladem matoucích smluvních ujednání zástavní smlouvy. Je plně na odpovědnosti smluvních stran ujednávajících zajištění svých pohledávek zástavním právem, aby smlouvu formulovaly dostatečně srozumitelně a určitě tak, aby nevznikaly žádné pochybnosti v možnosti výkladu. Případný nedostatek jde plně k tíži smluvních stran a nelze z něho vyvozovat negativní důsledky pro třetí strany.

70. Na závěr o maximální výši zajištění přihlášené pohledávky do 2 000 000 Kč nemůže mít vliv ani změna výše úvěrového limitu, k němuž došlo jednotlivými dodatky, neboť zápis zástavního práva se netýkal výše jistiny, ale limitu zajištění zástavním právem ve výši 2 000 000 Kč. S ohledem na závěr o zajištění přihlášené pohledávky jen do výše 2 000 000 Kč se soud pro nadbytečnost nezabýval námitkou žalobce o tom, že žalovaná bez dalšího na jistině požaduje částku vyšší, než byl samotný úvěrový limit.

71. S ohledem na shora předestřený závěr o oprávněnosti přihlášené pohledávky do exekučního řízení, kdy žalovaná zároveň smlouvou o postoupení pohledávky s úředně ověřenými podpisy rovněž prokázala, že na ni přešla práva a povinnosti vyplývající z uvedeného právního vztahu, posoudil soud přihlášku pohledávky žalované jako řádnou a včasnou ve smyslu syslu § 336f odstavce 1 o. s. ř. obsahující všechny zákonem předvídané náležitosti. Vzhledem k tomu, že se však na pohledávku přihlášenou v rozsahu jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč vztahovalo zajištění zástavním právem pouze v rozsahu 2 000 000 Kč, soud přihlášku pohledávky v rozsahu zbývající části jistiny tj. ve výši 1 072 039,98 Kč odmítl, neboť není zajištěna zástavním právem.

72. Rovněž žalovanou vyčíslené příslušenství představující smluvní úrok z úvěru ve výši 7 % ročně z částky dlužné jistiny ode dne [datum] do dne konání dražby ve výši 1 766 885,90 Kč, lze považovat za přezkoumatelné, odpovídající judikatorním závěrům týkajících se způsobu jeho vyčíslení. Jsou-li příslušenstvím pohledávky přihlášené do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí úroky, případně úroky z prodlení, je přihlašovatel povinen je v přihlášce vyčíslit tak, že vedle celkové výše úroků uvede rovněž úrokovou sazbu, částku, ze které úroky vypočítal, a dobu, za niž úroky požaduje. Pouze v případě, že je vyčíslená pohledávka a výše jejího příslušenství přímo zjistitelná z předložených listin (například tehdy, je-li úrok z jistiny vymáhán jen za přesně stanovenou dobu), není nutné vedle stanovení výše příslušenství uvádět, jak k ní přihlašovatel dospěl. (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že den konání dražby byl stanoven soudním exekutorem dražební vyhláškou, považuje soud žalovanou ohraničenou období termínem „do dne konání dražby, za které požaduje smluvní úrok, za akceptovatelné.

73. Soud tedy uzavřel, že podanou přihláškou žalovaná řádně a včas přihlásila do exekučního řízení k uspokojení pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] skládající se z jistiny ve výši 3 072 039,98 Kč a smluvního úroku ve výši 7 % ročně, když se soud neztotožnil s tvrzením žalobce o sjednání smluvního úroku až dodatkem č. [hodnota]. Smluvní úrok byl mezi stranami úvěrové smlouvy sjednán v článku II bodu 1, jako plovoucí sazba, jejíž výše je stanovena jako výše základní pro komerční klienty plus marže 2 % p. a. Rovněž však byla ujednána změna sjednané výše při změně výše základní sazby. Stejně tak, jako se změna úvěrového rámce nedotýká závazku, který vyplývá z úvěrové smlouvy, znamená totožné i pro smluvní úrok ve výši 7 %, neboť nárok žalované, potažmo jejího právního předchůdce na smluvní úrok vyplývá z již samotné úvěrové smlouvy. Změna výše úrokové sazby pak není novým nárokem, ale pouze změnou stávající výše. Jelikož je však možné do exekučního řízení přihlásit pohledávku krytou zástavním právem, není-li vykonatelná, není uvedené úrokové příslušenství vzhledem ke shora uvedenému závěru zástavním právem zajištěno, a proto soud přihlášku v této části, tj. ve výši 1 766 885,90 Kč odmítl.

74. Žalobci je nutné přisvědčit, že co se smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % z dlužné jistiny týče, v tomto rozsahu nebyla přihláška řádná. Žalovaná ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR neuvedla, za jaké období úrok vyčíslila, což činí přihlášku pohledávky v této části nepřezkoumatelnou, a proto ji soud v této části, tj. co do výše 3 517 893,16 Kč odmítl.

75. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byl žalobce úspěšný v rozsahu 76 %, neboť soud přihlášenou pohledávku odmítl v celkovém rozsahu 6 356 789,04 Kč, zatímco po právu byla pohledávka přihlášena ve výši 2 000 000 Kč, což představuje 24 % úspěch žalované ve věci. Náhradu nákladů řízení proto soud přiznal žalobci v rozsahu 52 %, tj. ve výši 20 934,60 Kč.

76. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písmene c) Sazebníku soudních poplatků a ve výši 2 000 Kč podle položky 22 bodu 1 písmene b), položky 4 bodu 1 písmene c) Sazebníku soudních poplatků, a dále z odměny a hotových výdajů právního zástupce žalobce. Odměna právního zástupce žalobce za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odstavce 3 písmene a), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) částku 2 500 Kč. Právní zástupce žalobce učinil ve věci celkem devět úkonů, převzetí a příprava ve věci, návrh ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání před soudem konaného dne [datum] od 9:40 do 10:23 hodin, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem konaného dne [datum] od 9:40 do 10:10 hodin, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem konaného dne [datum] od 11:17 do 11:40 hodin, sepis odvolání ze dne [datum], a účast na jednání před soudem konaného dne [datum] od 10:00 do 11:30 hodin. Odměna právního zástupce žalobce tedy činí celkem částku 22 500 Kč. K tomu náleží náhrada režijních paušálů ve výši á 300 Kč podle § 13 odstavce 4 advokátního tarifu za devět úkonů právní služby v celkové výši 2 700 Kč.

77. Dále je součástí nákladů řízení náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce v podobě cestovného a náhrady za promeškaný čas strávený právním zástupcem na cestě k pěti shora uvedeným jednáním konaných u zdejšího soudu, a to na trase [adresa] a zpět (108 km, 1 hodina 54 minut). Náhradu cestovného podle § 13 odstavce 5 advokátního tarifu přiznal soud žalobci při průměrné spotřebě motorové nafty 5,7 l/100 km dle předloženého technického průkazu použitého vozidla a průměrné ceně motorové nafty 47,10 Kč/l a náhrady 4,70 Kč/km, a to dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 14. 5. 2022 do 31. 12. 2022, a dále při průměrné ceně motorové nafty 34,40 Kč/l a náhrady 45,20 Kč/km, platných a účinných pro rok 2023 na základě vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023. Cestovné za tři jízdy uskutečněné v roce 2022 tedy činí celkem 2 392,60 Kč a cestovné za jednu jízdu v roce 2023 činí částku 773,40 Kč. Celkem celkové představuje částku 3 166 Kč. Promeškaný čas činí podle § 14 odstavce 3 advokátního tarifu částku 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. V daném případě činí promeškaný čas celkem čtyři půlhodiny za jednu jízdu na trase [adresa] a zpět, a proto náleží právnímu zástupci žalobce náhrada ve výši 1 600 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty dle údajů o subjektech DPH, přísluší k odměně, paušální náhradě hotových výdajů, cestovnému a náhradě za promeškaný čas podle § 14a odstavce 1 advokátního tarifu též náhrada, a sice z částky 29 966 Kč, kdy při 21 % sazbě daně činí náhrada částku 6 292,90 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí částku 40 258,90 Kč. S ohledem na právo žalobce na poměrnou část z nákladů řízení v rozsahu 52 %, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 20 934,60 Kč.