9 C 322/2015-204

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o uveřejnění omluvy a zaplacení částky ve výši 250.000 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zveřejnění omluvy v jeho týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] znějící:„ Omlouváme se bývalému starostovi [územní celek] [celé jméno žalobce], že jsme o něm v tomto týdeníku v článku ze dne 26.1.2015 nazvaném Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“ uvedli, že jeho nezřízeným investováním uvedl obec do dluhové pasti“, se zamítá

II. Žaloba v části, jíž se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 250.000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 132.402,50 Kč k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24.6.2015 původně ke Krajskému soudu v [obec] a následně z důvodu věcné příslušnosti postoupené zdejšímu soudu domáhal rozhodnutí, kterým by soud nařídil žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zveřejnění omluvy v jeho týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] znějící:„ Omlouváme se bývalému starostovi [územní celek] [celé jméno žalobce], že jsme o něm v tomto týdeníku v článku ze dne 26.1.2015 nazvaném„ Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“ uvedli, že jeho nezřízeným investováním uvedl obec do dluhové pasti“ a dále zaplacení částky ve výši 1.000.000 Kč jako nemajetkové újmy způsobené zveřejněním nepravdivých a zavádějících informací v uvedeném článku ze dne 26.1.2015. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že žalovaný uveřejnil dne 26.1.2015 článek v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] nazvaný„ Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“, jehož autorem byl redaktor týdeníku [celé jméno svědka], přičemž tento v článku uváděl nepravdivé informace o žalobci, který podle tohoto článku měl uvrhnout [územní celek], kde dlouhá léta zastával post starosty, do„ dluhové pasti“, aniž by si autor článku ověřil informace ohledně hospodaření [územní celek]. Podle tohoto článku totiž měla obec dlužit 13,8 miliónu Kč, přičemž byla nucena posílat splátky úvěru ve výši cca 170.000 Kč měsíčně. Za zásadní pak žalobce považoval i statě pod nadpisem„ Za rok se nám bude dýchat lépe“, kde bylo uvedeno, že [územní celek] se dostala do„ úzkých“ v době po odvolání žalobce z postu starosty, který měl právě nezřízeným investováním uvést obec do„ dluhové pasti“. Tato tvrzení považoval žalobce za nepravdivá a celým článkem se cítil dotčen, kdy právě obsahem článku došlo k poškození jeho dobrého jména, cti, pověsti před širokou veřejností. Došlo k jeho dehonestaci a poškození jeho osobnosti jak v osobním, tak i v profesním životě. Mnoho občanů [obec] i sousedních obcí, kteří osobu žalobce vnímali jako úspěšného starostu, pod jehož vedením po dobu několika volebních období došlo k významnému rozvoji obce, a kteří se k němu vždy na veřejnosti hlásili, zdravili ho, vykládali si s ním o plánech obce a podobně, se po zveřejnění tohoto článku začalo žalobci vyhýbat, jako by ho vyloučili z obecního společenství, případně ho při osobním setkání obvinili z páchání škody obci. Tento psychický tlak vyvolaný pocitem nespravedlnosti po zveřejnění tohoto tvrzení žalobce zasáhnul i zdravotně, psychicky se stal labilním, lítostivým, trpí poruchami spánku, nesoustředěností. Dále pak v jeho profesním životě, při jeho podnikání došlo také k výrazné změně, kdy většina jeho obchodních partnerů s ním ukončila spolupráci s tím, že již není důvěryhodnou osobou, důsledkem čehož v roce 2015 a 2016 na jakékoliv podnikatelské aktivity rezignoval. Žalobce vyzval žalovaného k mimosoudnímu vyřešení věci, doručil mu pak i předžalobní výzvu, avšak ani tak žalovaný nepřistoupil na požadovanou kompenzaci za nemajetkovou újmu, která mu vznikla podle žalobce v přímé příčinné souvislosti s uveřejněným článkem ze dne 26.1.2015.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil na základě výzvy soudu podáním ze dne 18.4.2016 s tím, že jakoukoliv odpovědnost za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce odmítal. Poukazoval na čl. 17 usnesení č. 2/1993 Sb., Předsednictva [obec] národní rady, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, (dále jen LZPS), který garantuje svobodu slova s tím, že žalovaný se snaží pouze naplňovat jeden z úkolů nezávislých médií, a to informovat občany o věcech veřejného zájmu. I v případě žalobce byla pouze veřejnost informována o věcech, které se týkaly období, kdy byl žalobce starostou [územní celek], tedy byl osobou veřejného zájmu, kdy jako starosta zastupoval obec navenek a podílel se jistě na správě věcí veřejných. V souvislosti s uveřejněným článkem ze dne 26.1.2015 pak žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) sp.zn. I. ÚS 367/03, stejně tak i na komentářovou literaturu, kdy zároveň upozorňoval i na to, že žalobce nevyužil svého práva podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění, (dále jen tiskový zákon), jak vyplývalo ze vzájemné komunikace mezi účastníky, přičemž podle žalovaného nebylo možné v intencích § 12 tiskového zákona považovat ani dopis ze dne 5.5.2015 tehdejšího zástupce žalobce za žádost o uveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení. Na nabídku práva na odpověď však žalobce podle názoru žalovaného skutečně nereagoval a žalovaný ani výzvu k zaplacení částky představující nemajetkovou újmu nepovažoval za předžalobní upomínku. Žalovaný si nebyl vědom, že by porušil jakoukoliv právní povinnost a došlo by k zásahu do osobnostních práv žalobce. Žalovaný vycházel z dostupných zdrojů a pouze referoval o hospodaření [územní celek] respektive o krocích žalobce v pozici starosty obce. Poukazoval i na důvody, pro něž byl žalobce odvolán z funkce starosty, kterými bylo především finanční hospodaření, které nebylo v souladu se schváleným rozpočtem a podle zastupitelů [územní celek] se jednalo o porušení rozpočtové kázně. Stejně tak ve vztahu k napadenému článku ze dne 26.1.2015 uváděl žalovaný, že autor článku nevytvářel žádný tzv. hodnotový soud, pouze se pokusil o povšechné informace, jejich kompletní zpracování, přičemž vycházel z veřejně dostupných zdrojů a ze sdělení účetní obce a současného starosty obce, tedy osob, které o hospodaření obce mají detailní informace. Tyto informace pak autor použil tak, aby byly co nejvíce srozumitelné co největšímu počtu čtenářů a zároveň zachoval co nejvyšší míru objektivnosti. V tomto pak odkazoval žalovaný na další nález Ústavního soudu ze dne 14.4.2015 II . ÚS 2296/14. Neměl pak za to, že by žalobce prokázal jakoukoliv újmu na jeho straně, která by byla způsobena právě jednáním žalovaného, kdy vlastní jednání nepovažoval za porušení jakékoliv právní povinnosti z jeho strany. Navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Žalobce podáním ze dne 6.2.2017 vzal žalobu částečně zpět s tím, že požadoval i nadále zveřejnění omluvy, avšak pokud šlo o nemajetkovou újmu, tuto pak vyčíslil na částku 250.000 Kč a požadoval tedy vedle zveřejněné omluvy i zaplacení částky ve výši 250.000 Kč. Soud tak v intencích tohoto dispozitivního úkonu žalobce řízení částečně zastavil co do částky ve výši 750.000 Kč ve smyslu § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

4. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany obou účastníků, kdy některá tvrzení bylo možno označit za shodná tvrzení, které soud mohl vzít za vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), učinil soud ve věci tato skutková zjištění: mezi účastníky nebylo žádného sporu, že žalovaný je vydavatelem týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno], přičemž v tomto periodiku byl publikován dne 26.1.2015 článek nazvaný„ Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“, jehož autorem byl redaktor týdeníku [celé jméno svědka], přičemž právě tento článek měl způsobit nemajetkovou újmu žalobci. Jak soud zjistil z provedeného listinného důkazu tj. předmětného článku ze dne 26.1.2015, v tomto článku bylo uvedeno, že audit Zlínského kraje zjistil dluh [územní celek] ve výši 13,8 milionu Kč s tím, že obec splácí měsíčně cca 170.000 Kč. Dále v tomto článku bylo uvedeno pod mezititulkem„ Za rok se nám bude dýchat lépe“„ [obec] se ocitly v úzkých před rokem, kdy zastupitelé odvolali starostu [celé jméno žalobce]. Nezřízeným investováním podle nich uvrhl obec do dluhové pasti…“ Dále byl v článku citován starosta obce Robert Křenek, který vykonával v inkriminované době uvedení článku funkci starosty na základě výsledků voleb do obecního zastupitelstva v říjnu roku 2014. V článku byla pak citována i účetní obce, paní [jméno] [příjmení], která pak uváděla:„ Po zaplacení pravidelných měsíčních výdajů, mezi které patří zejména energie, mzdy, odpady a příspěvky školce, nám zůstává na běžnou údržbu a opravy zhruba čtvrt milionu korun. Na účtu ale máme asi půlmilionovou rezervu, vyplývající z hospodaření z loňského roku, kdy se více šetřilo a méně investovalo.“ Autor článku, redaktor [celé jméno svědka] pak vycházel ze sdělení starosty obce a účetní a rovněž z údajů auditu Zlínského kraje provedeného Krajským úřadem, přičemž uváděl i varianty řešení situace obce s tím, že se jednalo opět o nastíněné plány ze strany vedení obce, jmenovitě ze strany starosty [jméno] [příjmení]. V tomto článku nebylo uvedeno již žádné další hodnocení žalobce a veškeré další informace se týkaly fakticky pouze tehdy aktuálního hospodaření [územní celek] a dalších plánů při rozvoji obce a možného financování projektů v rámci dotačních programů.

5. Ještě před tímto článkem ze dne 26.1.2015 vydaným v periodiku žalovaného tj. v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno], který byl důvodem pro podání žaloby ze strany žalobce, bylo vydáno několik článků, a to jak v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno], tak i v jiných periodikách jak tištěných, tak i v jejich elektronické verzi. Stejně tak byly vydány články i v rámci Obecních novin [obec]. Tak bylo soudem zjištěno, že již dne 27.1.2014 a s aktualizací ze dne 28.1.2014 v elektronické (internetové) podobě SLOVÁCKÝ deník.cz vydal článek s názvem„ Starosta [obec] byl nečekaně odvolán“. Dne 28.1.2014 vydal stejný deník článek s názvem„ [celé jméno žalobce]: Odvolali mě na základě zfalšovaných dokumentů“, přičemž se jednalo o rozhovor s žalobcem, kde se vyjadřoval k důvodům jeho odvolání z funkce starosty, kdy mj. sám žalobce v odpovědi na dotaz, jaký má dojem z jeho odvolání z funkce, uvedl:„ V první řadě mě mrzí, že se vše zosnovalo bez mé přítomnosti, dokonce ve dnech, kdy jsem dojížděl do [obec] na vyšetření, což mi samozřejmě na zdraví taky nepřidává. Nejvíc mě pak zaráží, že jsem byl označen za lháře a za toho, kdo zadlužil obec, že pro mé odvolání neváhali použít lží či zfalšovaných dokladů. To jsem dokonce konzultoval i se svým právníkem, který mi řekl, že je to trestný čin ze strany zastupitelů.“ 6. Dále k důkazu soud provedl další článek uveřejněný v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] v pondělí dne 3.2.2014 s názvem„ [celé jméno žalobce] skončil. Zlomily mu vaz machinace a dluhy?“ a jeho pokračování na straně 3 s názvem„ [celé jméno žalobce] skončil. Kvůli machinacím?“. Další článek pak vyšel pod názvem„ Obec je v dluzích. [celé jméno žalobce] prý neřízeně investoval.“ Ve všech případech byl autorem těchto článků redaktor týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] [celé jméno svědka]. I tyto články referovaly o odvolání žalobce z funkce starosty, o důvodech, přičemž v těchto článcích byl dán prostor jak zastupitelům obce, místostarostovi [jméno] [příjmení] (vyjádření s názvem„ Možná podáme trestní oznámení“), stejně tak ale byl v těchto článcích zaznamenán názor žalobce, který měl možnost se proti nařčením a důvodům pro odvolání z funkce zcela svobodně vyjádřit a v těchto článcích uváděl veškeré skutečnosti na svou obranu, zároveň označoval i viníky celé situace. Dále zde byla otištěna i anketa na straně 3 s názvem„ Zastupitelé z [obec] nečekaně odvolali starostu. Co tomu říkají obyvatelé?“ I z této ankety soud zjistil, že veřejné mínění v této době nebylo jednotné a obecně ve vztahu k žalobci bylo obyvatelstvo [obec] rozděleno na dva tábory, přičemž jak i v anketě někteří připustili, v tomto směru hrály roli i osobní vztahy v obci a vztahy mezi jednotlivými zastupiteli. Žalobce byl odvolán v poměru 7:1, přičemž obec měla 9 zastupitelů a žalobce se jednání (veřejného zasedání zastupitelstva), na kterém byl odvolán z funkce starosty ani nezúčastnil. Skutková zjištění ohledně důvodů odvolání žalobce z funkce starosty pak soud učinil ze Zápisu z veřejného zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 24.1.2014 od 18 hodin v zasedací místnosti Obecního úřadu. Z tohoto listinného důkazu pak bylo dále zjištěno, že bylo v rámci doplnění programu navrženo doplnit program o bod odvolání pana [celé jméno žalobce] z funkce starosty [územní celek], a to z důvodů porušení § 92 odst. 1 a § 85 písm. h), písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném a účinném znění (o obecním zřízení), a pro porušení § 15 a § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném a účinném znění. Součástí tohoto Zápisu je i Příloha [číslo] uvozená oslovením„ Vážení spoluobčané“, a níže pak i výzvou uvozenou„ Vážení zastupitelé“. V této příloze byly popsány kroky tehdejšího starosty obce, [celé jméno žalobce], žalobce, které považoval i autor této výzvy a iniciátor doplnění programu zasedání o bod odvolání žalobce z funkce starosty, [jméno] [příjmení], člen zastupitelstva. Z Přílohy [číslo] tak soud zjistil, že důvodem pro odvolání bylo nedodržování rozpočtové kázně ze strany žalobce, porušování zákonů a obcházení zastupitelstva při řešení obecních záležitostí apod.

7. Dále byly k důkazu provedeny i další články z elektronického deníku SLOVÁCKÝ deník.cz, a to článek ze dne 5.2.2014 nazvaný„ Ex-starosta [obec] měl k zastupitelům hodinový telefonický monolog“, kde bylo mj. uvedeno, že zastupitelé [územní celek] vydali oficiální prohlášení ohledně odvolání žalobce z funkce, přičemž tedy důvodem měly být především„ dlouhodobé nákupy pro obec bez vědomí zastupitelstva, podepisování smluv na půjčky rovněž bez vědomí zastupitelstva, nesvolání obecních zastupitelů v daném termínu a na základě žádosti…“ V tomto článku pak byla popsána i situace, které byl přítomen redaktor deníku s tím, že byla svolána pracovní schůzka, aby se veškeré nesrovnalosti vyjasnily. K této schůzce měl být přizván i žalobce, tento se však na ni nedostavil a následně byl kontaktován telefonicky a bylo s ním komunikováno v rámci hlasitého odposlechu, kdy vysvětloval své kroky a zároveň podle redaktora„ používal na adresu zastupitelů značné množství nepublikovatelných výrazů“. [ulice] článku pak bylo citováno vyjádření žalobce:„ Jsou to jen lži. Co jsem ke svému odvolání chtěl kdy uvést, jsem již médiím sdělil, jinak nemám, co bych k tomu dodal.“ 8. Z článku ve SLOVÁCKÉM deníku.cz ze dne 16.10.2014 nazvaného„ Rozpolcené [obec] na uherskohradišťsku možná uvidí návrat starosty“, kde bylo mimo jiné uvedeno:„.....voliči svým hlasováním ve víkendových volbách značně zamotali rozhodování o budoucím obsazení postů na obecním úřadě. Jejich hlasy se totiž značně rozměnily mezi dva protichůdné subjekty, mezi nimiž se nyní rozhoduje, kdo obsadí křeslo starosty.“ Ve vztahu k žalobci pak v tomto článku bylo uvedeno, že jako„ lídr kandidátky KSČM (o víkendu) s 227 preferenčními hlasy ukrojil 22,6 % ze všech hlasů, které byly této straně přiděleny…“ s tím, že nikdo jiný více preferenčních hlasů v obci nezískal.

9. Dále soud k důkazu provedl i článek vydaný v Obecních novinách [obec] [ulice] nezávislých kandidátů Není nám to jedno, kdy se jednalo o článek vydaný v Obecních novinách [obec] [číslo] 2014 na str. 15, přičemž se jednalo o výzvu uvedenou – uvozenou oslovením„ Vážený pane [celé jméno žalobce]“. V tomto článku pak je vedle kritiky i poděkování žalobci a obecně pak popis důvodů pro odvolání žalobce z funkce starosty. Z dalšího vydání Obecních novin [obec] [číslo] 2014 soud zjistil z článku„ Úvodní slovo“ na straně 2, 3 a 4, že tento pojednával o hospodaření obce a jeho autorem byl nový starosta [jméno] [příjmení], který mj. informoval občany [územní celek] o výsledcích finančního auditu ze strany Krajského úřadu Zlínského kraje, který proběhl ve dnech 10.11.2014 až 12.11.2014. Tento audit měl pak zjistit, že ke dni 31.10.2014 měla [územní celek] vůči bankovním či jiným institucím úvěrové závazky v celkové výši 13.820.000 Kč, kdy z toho částka 11.600.978,61 Kč byla tvořena úvěry investičními a částka 2.220.000 Kč byla tvořena úvěry neinvestičními pořizovanými na financování provozních potřeb obce. Z celkového závazku pak tvořil větší část dluh ve výši 9.697.993 Kč z investičního úvěru na kanalizaci, která byla v obci plánována a schválena. Dále v tomto čísle obecních novin byl i článek s názvem„ Jak obec hospodaří v tomto roce“, který byl napsaný účetní obce, paní [jméno] [příjmení]. Tato v článku uvedla, že rozdíl mezi měsíčními výdaji a příjmy činil v této době 193.438 Kč, kdy z této částky musela obec pokrýt běžné či mimořádné náklady na opravy a údržbu obecního majetku, poskytování různých služeb, jako revize, komunální a technické služby, služby SW, na vydávání obecních novin, dopravu sportovců reprezentujících obec. V tomto článku bylo dále uvedeno:„ Nejvíce však obec zatěžují poplatky a úroky ze dvou zatím neřešených provozních úvěrů. Jedná se o kontokorentní úvěr z roku 2011 ve výši 500.000 Kč (k datu 31.8.2014 zbývalo doplatit 495.112,45 Kč, poznámka soudu) od [právnická osoba] K tomuto úvěru se vyjádřila i [právnická osoba], která nám v loňském roce poskytla většinu úvěrů, a doporučila, abychom kontokorent vyrovnali v co nejkratší době.“ Další závazek byl ve výši 1.000.000 Kč odpovídající sjednané půjčce na krytí provozních nákladů se [právnická osoba] stavby [obec], spol. s r.o. s tím, že podle článku a tabulky zpracované samotnou účetní obce činil dluh celou uvedenou částku. Další neinvestiční úvěr byl pak u [právnická osoba], ve výši 1.280.000 Kč, kdy obec hradila každý měsíc 20.000 Kč s tím, že u půjčky 1.000.000 Kč a úvěru ve výši 500.000 Kč nesplácela jistinu, neboť neměla nastavený splátkový kalendář a tyto závazky byly pak úročeny úrokem z úvěru (z půjčky) ve výši 6,30 % ročně respektive 5,00 % ročně a obec u těchto hradila pouze úroky. Celkové splátky úvěrů (půjčky) činily 137.400 Kč. Dále účetní obce kritizovala žalobce za to, že bez schválení zastupitelstva obce jednal se [právnická osoba] [obec] ohledně projektu revitalizace zeleně v obci v hodnotě 1.400.000 Kč, kdy zastupitelé obce nedoporučili tento projekt ke schválení s ohledem na jiné projekty a zadlužení obce. I přes tuto skutečnost ale žalobce předložil projekt v hodnotě 48.000 Kč a dále pokračoval ve vyřizování dotace na tento projekt a došlo i k sepsání mandátní smlouvy s uvedenou společností. Tato pak obci vystavila faktury na celkovou částku ve výši 65.801 Kč.

10. Soud zjistil uvedené skutečnosti i ze Zprávy [číslo] 2014 o výsledku přezkoumání hospodaření [územní celek] za rok 2014, přičemž ve vztahu ke kontokorentnímu úvěru ve výši 500.000 Kč bylo zjištěno, že tento byl poskytnut ze strany [právnická osoba], na základě smlouvy o kontokorentním úvěru č. [PSČ] [číslo], avšak obec požádala o zrušení tohoto kontokorentu k datu 30.9.2014 a k datu 5.12.2014 byl úvěr zrušen. Usnesení zastupitelstva obce ze dne 23.9.2011 nevycházelo z předloženého zápisu o zasedání zastupitelstva obce a tudíž se nejednalo o schválený úvěr. I úvěr na částku 1.480.000 Kč z úvěrové smlouvy ze dne 27.9.2013 [číslo] nebyl schválen obecním zastupitelstvem, respektive i tato smlouva nebyla uzavřena na základě předchozího schválení obecního zastupitelstva. Ani Smlouva o půjčce na 1.000.000 Kč uzavřená se [právnická osoba] stavby [obec], spol. s r.o. nebyla řádně schválená obecním zastupitelstvem, přičemž až 9.1.2015 došlo k podpisu splátkového kalendáře a započalo splácení této neschválené půjčky. I z výkazu zisku a ztráty sestaveného k rozvahovému dni 31.12.2014 jednoznačně vyplynulo, že obec musela v roce 2014 šetřit a hospodářský výsledek obce pak byl proti roku 2013 v kladných číslech. V roce 2013 totiž činily náklady celkem 10.035.959,71 Kč a výnosy 9.774.115,56 Kč s tím, že hospodářský výsledek byl - 261.844,15 Kč. V roce 2014 činily náklady celkem 7.881.424,22 Kč a výnosy pak 10.758.155.31 Kč, přičemž výsledek hospodaření před zdaněním byl 3.063.501,09 Kč. Ze závěrečného účtu za rok 2013 sestaveného ke dni 3.6.2014 pak soud zjistil, že fakticky nebyl dodržen schválený rozpočet pro rok 2013. Ze Zprávy [číslo] 2012 o výsledku přezkoumání hospodaření [územní celek] za rok 2012 soud zjistil, že 31.12.2012 skončilo hospodaření obce minusovým saldem po konsolidaci ve výši 6.087.417,63 Kč. I v této zprávě bylo uvedeno a soud zjistil, že výše uvedené úvěry nebyly schváleny zastupitelstvem obce. Dále bylo v této zprávě mj. uvedeno v oddíle C Závěr na straně 17, že„ Dlouhodobé a krátkodobé závazky obce k 31.12.2012 byly vykázány v celkové výši 18.772.826,80 Kč. V případě, že obec nebude schopna splácet poskytnuté úvěry, může přijít o majetek. Stav peněžních prostředků byl vykázán v celkové výši 33.357,63 Kč“ Ze Zprávy [číslo] 2013 o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2013 soud zjistil, že v roce 2013 k datu 31.12.2013 skončilo hospodaření obce minusovým saldem po konsolidaci ve výši 8.718.721,16 Kč. I v této zprávě byly uvedeny úvěry, které byly uzavřeny bez schválení zastupitelstva obce, kdy Smlouva o půjčce na 1.000.000 Kč uzavřená se [právnická osoba] stavby [obec], spol. s r.o. dne 3.10.2013 nebyla řádně schválená obecním zastupitelstvem, stejně nebylo řádně schváleno ani uzavření smlouvy o obchodním úvěru ze dne 4.7.2013 [číslo] se společností [právnická osoba], na zakoupení respektive financování traktoru [příjmení] [příjmení]. Další úvěr na částku 500.000 Kč u [právnická osoba], spol. s r.o. rovněž nebyl zastupitelstvem schválen. Dále bylo v této zprávě mj. uvedeno v oddíle C Závěr na straně 25 uvedeno, že„ Dlouhodobé a krátkodobé závazky obce k 31.12.2013 byly vykázány v celkové výši 17.814.656,49 Kč. V případě, že obec nebude schopna splácet poskytnuté úvěry, může přijít o zastavený majetek v hodnotě 30.083.764,80 Kč. Stav peněžních prostředků byl vykázán v celkové výši 77.565,52 Kč“ 11. Mezi účastníky proběhla komunikace ohledně požadavku na odškodnění nemajetkové újmy žalobce v souvislosti s článkem ze dne 26.1.2015, kdy žalobce adresoval žalovanému dopis ze dne 5.5.2015 prostřednictvím svého zástupce ([titul]. [jméno] [příjmení]) a požadoval náhradu ve výši 1.000.000 Kč a omluvu do 31.5.2015. Z odpovědi ze dne 14.5.2015 na výzvu ze dne 5.5.2015 pak soud zjistil, že žalovaný nesouhlasil s tím, že by měl poškodit pověst a dobré jméno žalobce a upozorňoval žalobce (jeho zástupce), že výzvu ze dne 5.5.2015 nemohl považovat za žádost o uveřejnění odpovědi podle § 12 tiskového zákona. Ještě předtím požadoval částku 1.000.000 Kč a omluvu žalobce i v dopise ze dne 19.2.2015, který adresoval žalovanému respektive přímo šéfredaktoru žalovaného. Z odpovědi na dopis ze dne 19.3.2015, kdy se jedná o odpověď na dopis ze dne 19.2.2015 žalovaný sdělil žalobci, že nemůže souhlasit s požadovanou finanční satisfakcí ve výši 1 mil. Kč, že není patrné, jakým způsobem došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce. Zároveň byl žalobce vyzván, že pakliže nabyl přesvědčení o tom, že se obsah článku dotkl jeho cti nebo důstojnosti a požaduje zveřejnění omluvy a dementování článku jakožto nepodloženého, jeho původní dopis nebylo možno z obsahových důvodů považovat za žádost o uveřejnění odpovědi podle § 12 tiskového zákona, aby tedy toto napravil.

12. Konečně z dalšího listinného důkazu ve vztahu k podnikání žalobce tj. z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 16.11.2018 soud zjistil, že žalobce je veden pod [IČO], přičemž pokud jde o podnikatelské aktivity, pak žalobce zahájil podnikatelské aktivity v rámci živnostenského oprávnění [číslo] Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, zprostředkování obchodu a služeb dne 11.2.2015. Dále měl také živnostenské oprávnění [číslo] ze dne 12.2.2015 na dobu neurčitou, kdy se jedná o živnost koncesovanou: Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin.

13. Soud dále k důkazu provedl výslech navrhovaných svědků. Tak z výpovědi svědka [titul] [celé jméno svědka] soud zjistil, že se s žalobcem znal po delší dobu, ostatně při jednání si opakovaně s žalobcem i před soudcem tykali, přičemž svědek sám považoval články, které vycházely v inkriminované době po odvolání žalobce z funkce starosty za články, které jistě byly schopné žalobce poškodit v očích veřejnosti a stejně tak i poškodit žalobce z pohledu jeho zdraví, podnikání atd. Nikdy se však s žalobcem až tak dalece o těchto věcech nebavil. O podnikání žalobce věděl velmi málo a nebyl schopen říct, zda skutečně jakýkoliv článek, a to i předmětný článek ze dne 26.1.2015 mohl poškodit jeho podnikání. Stejně tak nebyl schopen svědek jednoznačně potvrdit, že by články nějak poškodily žalobce na veřejnosti. Svědek pouze obecně uváděl, že takové články a především některé nadpisy článků mohou mít takovou schopnost.

14. Z výpovědi dalšího svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že mnoho lidí se k žalobci„ otočilo zády“, kdy se jednalo i o jeho kamarády, známé. Stejně tak však bylo soudem zjištěno z této výpovědi, že i [územní celek] byla v podstatě z hlediska nálad a názorů na působení žalobce ve funkci starosty rozdělená na dva tábory. Někteří jej i nadále vnímali pozitivně, jiní naopak velmi negativně. Z této výpovědi pak dále bylo zjištěno, že svědek sám vnímal články o žalobci jako problematické, ale nehovořil o jednom konkrétním článku a hovořil po celou dobu o všech článcích obecně. Ani tento svědek nebyl schopen jednoznačně potvrdit, že by došlo v souvislosti s článkem ze dne 26.1.2015 či obecně s dalšími články k nějakému faktickému poškození žalobce v jeho podnikatelské činnosti.

15. Dále soud provedl i výslech svědka [celé jméno svědka], redaktora a autora předmětného článku ze dne 26.1.2015 a autora i předchozích článků, který se celou věcí ohledně odvolání žalobce z funkce starosty a hospodaření [územní celek] zabýval. Z této výpovědi soud zjistil, že žalovaný i jmenovitě svědek měli velmi dobré vztahy s žalobcem, který jim velmi ochotně poskytoval rozhovory, informoval je o dění v obci. K obratu ve vztazích došlo až v okamžiku, kdy svědek potažmo žalovaný dali prostor i opozici respektive po odvolání žalobce z funkce starosty i ostatním zastupitelům a novému vedení obce. V tu chvíli, byť podle svědka se jednalo především o objektivitu v informování veřejnosti, žalobce toto chápal velmi úkorně. Svědek však osobně o nějakém odškodnění nejednal. Nebylo to v jeho kompetenci. Pokud šlo o informace obsažené v článku ze dne 26.1.2015, pak svědek si již detaily nevybavoval, kdy ročně napíše cca 500 až 600 článků. Vycházel z informací z veřejných zdrojů tj. z jednotlivých zpráv Krajského úřadu Zlínského kraje, stejně jako z informací, které mu byly poskytnuty vedením obce a účetní obce. Ještě před tímto článkem ze dne 26.1.2015 to byl podle svědka přímo žalobce, který informoval svědka o tom, že byl odvolaný z funkce a byl mu dán prostor k tomu, aby se vyjádřil ke svému odvolání. V případech, kdy se jednalo o rozhovor, pak informace svědek neměl důvod nějak ověřovat. Pokud šlo o článek, kde byly uváděny konkrétní informace ohledně obce a jejího hospodaření tj. i o článek ze dne 26.1.2015, pak svědek vycházel z toho, že informace měl od konkrétních veřejně činných osob, nebylo důvodu si tyto informace dále ověřovat, jestliže nadto mohl vycházet i z auditu Krajského úřadu Zlínského kraje. Článek ze dne 26.1.2015 pak byl i autorizován ze strany tehdejšího starosty [jméno] [příjmení].

16. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Soud považoval veškeré provedené důkazy za věrohodné a pravé, kdy listinné důkazy v tomto směru nebyl možno považovat za jakkoliv nevěrohodné, kdy jednotlivé auditní zprávy Krajského úřadu Zlínského kraje považoval soud nadto za úřední listiny, k nimž je třeba přistupovat jako k apriorně pravým a věrohodným důkazům. Z hlediska dalších listinných důkazů se pak jednalo o jednotlivé články, kdy nebylo pochyb, že takové články byly publikovány a jejich obsah byl soudem zjištěn v nezkreslené podobě. Pro soud pak byl podstatný článek ze dne 26.1.2015 a jeho obsah, přičemž i mezi účastníky nebylo jakéhokoliv sporu o autenticitě tohoto listinného důkazu. Pokud šlo o jednotlivé svědecké výpovědi, pak soud nepochyboval rovněž o jejich věrohodnosti, kdy ani nezjistil žádný důvod, proč by snad svědci měli vypovídat vědomě nepravdivě v neprospěch jednoho z účastníků. Naopak výpovědi svědků jednoznačně odpovídali zjištěním učiněným ze strany soudu i na základě shodných tvrzení účastníků, přičemž svědci logicky mohli vypovídat pouze o tom, co skutečně sami vnímali vlastními smysly, co byli schopni k věci uvést, aniž by se dopouštěli nepravdivé výpovědi i s ohledem na jejich řádné poučení ze strany soudu ve smyslu § 126 odst. 1 OSŘ.

17. Soud pak neprováděl žádné další důkazy, především neshledal jakýkoliv důvod pro výslech žalobce, neboť tento nebylo třeba provádět s ohledem na množství vyjádření žalobce a značný časový prostor při jednání, který byl žalobci ze strany soudu poskytnut ke všem jeho vyjádřením.

18. Stejně tak nebylo nutné provádět dokazování ve vztahu ke skutečnostem soudu známým z jeho úřední činnosti, kdy tímto má soud na mysli pravomocné odsouzení žalobce v rámci trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 13 T 38/2015 (dále bude soudem o této skutečnosti pojednáno i v rámci závěru o skutkovém stavu respektive v rámci právního hodnocení). Ustanovení § 121 OSŘ stanoví, že není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho úřední činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že předmětem, dokazování nejsou právní předpisy (zásada iura novit curia) a dále takové skutečnosti vnějšího světa, které jsou obecně známé (tzv. notoriety – skutečnosti známé širšímu okruhu osob včetně soudu) nebo skutečnosti, které jsou známy jen soudu, a to z jeho úřední činnosti. Skutečnosti úředně známé pak jsou jinými slovy takové skutečnosti, ohledně nichž získal soud poznatky svou vlastní úřední činností. Taková skutečnost pak musí být známá z téže úřední činnosti všech rozhodujících soudců a i ohledně ní musí být účastníkům umožněno, aby se v řízení o ní vyjádřili, a musí jím být umožněno, aby dokazovali, že poznatek o tzv. úředně známé skutečnosti není správný. Uvedené ustanovení umožňuje, aby určité skutečnosti vnějšího světa, které soud zná ze své úřední činnosti a o nichž nemá pochybnosti, byly pro rozhodnutí ve věci použity bez dokazování (nestaly se tak předmětem dokazování), a to právě na základě výjimky ze zásady dosahování zjišťování skutkového stavu věci co by základu rozhodnutí prováděním a volným hodnocením důkazů zakotvené v § 122 a násl. a v § 132 OSŘ. V tomto případě o uvedené skutečnosti byli zcela pochopitelně účastníci spraveni, kdy soud v průběhu soudního řízení k takové skutečnosti nejprve nijak nepřihlížel, avšak okamžikem, kdy došlo k pravomocnému odsouzení žalobce v trestní věci související s jeho činností ve funkci starosty [obec], i s ohledem na předmět řízení skutečnost pravomocného odsouzení žalobce v souvislosti s výkonem funkce starosty nemohl nechat bez povšimnutí.

19. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se pak plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, kdy bylo podstatné pro předmětné řízení, že soud mohl učinit spolehlivý závěr o tom, že žalobce byl odvolán z funkce starosty [územní celek] v lednu roku 2014 s tím, že důvodem pro jeho odvolání bylo nerespektování hlasování zastupitelstva obce, obcházení zastupitelstva, kdy žalobce bez předchozího odsouhlasení obecního zastupitelstva uzavřel několik smluv o úvěru (smluv o půjčce). Žalobce byl odvolán v poměru 7:1, přičemž obec měla 9 zastupitelů a žalobce se jednání (veřejného zasedání zastupitelstva), na kterém byl odvolán z funkce starosty ani nezúčastnil s tím, že pochopitelně byl jedním ze zastupitelů obce. V rámci veřejného zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 24.1.2014 od 18 hodin v zasedací místnosti Obecního úřadu, kdy byl dodatečně jako bod programu doplněno hlasování o odvolání žalobce z funkce starosty, došlo tedy k jeho odvolání z funkce z důvodů porušení § 92 odst. 1 a § 85 písm. h), písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném a účinném znění (o obecním zřízení), a pro porušení § 15 a § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném a účinném znění. Byl to sám žalobce, kdo nejprve žalovaného a stejně tak i jiná periodika o této skutečnosti sám zpravil a žalobci byl poskytnut prostor k vyjádření a možnost obhájit své kroky ve funkci starosty. Již dne 27.1.2014 a s aktualizací ze dne 28.1.2014 v elektronické (internetové) podobě SLOVÁCKÝ deník.cz vydal článek s názvem„ Starosta [obec] byl nečekaně odvolán“. Dne 28.1.2014 vydal stejný deník článek s názvem„ [celé jméno žalobce]: Odvolali mě na základě zfalšovaných dokumentů“, přičemž se v tomto případě jednalo o rozhovor s žalobcem, kde se vyjadřoval k důvodům jeho odvolání z funkce starosty, kdy mj. sám žalobce v odpovědi na dotaz, jaký má dojem z jeho odvolání z funkce, uvedl:„ V první řadě mě mrzí, že se vše zosnovalo bez mé přítomnosti, dokonce ve dnech, kdy jsem dojížděl do [obec] na vyšetření, což mi samozřejmě na zdraví taky nepřidává. Nejvíc mě pak zaráží, že jsem byl označen za lháře a za toho, kdo zadlužil obec, že pro mé odvolání neváhali použít lží či zfalšovaných dokladů. To jsem dokonce konzultoval i se svým právníkem, který mi řekl, že je to trestný čin ze strany zastupitelů.“ Žalovaný pak ve svém týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] v pondělí dne 3.2.2014 vydal článek s názvem„ [celé jméno žalobce] skončil. Zlomily mu vaz machinace a dluhy?“ a jeho pokračování na straně 3 s názvem„ [celé jméno žalobce] skončil. Kvůli machinacím?“. Další článek pak vyšel pod názvem„ Obec je v dluzích. [celé jméno žalobce] prý neřízeně investoval.“ Ve všech případech byl autorem těchto článků redaktor týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] [celé jméno svědka]. I tyto články referovaly o odvolání žalobce z funkce starosty, o důvodech, přičemž v těchto článcích byl dán prostor jak zastupitelům obce, místostarostovi [jméno] [příjmení] (vyjádření s názvem„ Možná podáme trestní oznámení“), stejně tak ale byl v těchto článcích zaznamenán názor žalobce, který měl možnost se proti nařčením a důvodům pro odvolání z funkce zcela svobodně vyjádřit a v těchto článcích uváděl veškeré skutečnosti na svou obranu, zároveň označoval i viníky celé situace. I další články, které byly v souvislosti s touto kausou vydávány, byly jednoznačně vyvážené a jednotlivá periodika dávala prostor oběma stranám. Pokud šlo pak o inkriminovaný článek ze dne 26.1.2015 vydaný žalovaným nazvaný„ Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“, jehož autorem byl opět redaktor týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] [celé jméno svědka], pak v tomto článku bylo uvedeno, že audit Zlínského kraje zjistil dluh [územní celek] ve výši 13,8 milionu Kč s tím, že obec splácí měsíčně cca 170.000 Kč. Dále v tomto článku bylo uvedeno pod mezititulkem„ Za rok se nám bude dýchat lépe“„ [obec] se ocitly v úzkých před rokem, kdy zastupitelé odvolali starostu [celé jméno žalobce]. Nezřízeným investováním podle nich uvrhl obec do dluhové pasti…“ Dále byl v článku citován starosta obce Robert Křenek, který vykonával v inkriminované době uvedení článku funkci starosty na základě výsledků voleb do obecního zastupitelstva v říjnu roku 2014. V článku byla pak citována i účetní obce, paní [jméno] [příjmení], která pak uváděla:„ Po zaplacení pravidelných měsíčních výdajů, mezi které patří zejména energie, mzdy, odpady a příspěvky školce, nám zůstává na běžnou údržbu a opravy zhruba čtvrt milionu korun. Na účtu ale máme asi půlmilionovou rezervu, vyplývající z hospodaření z loňského roku, kdy se více šetřilo a méně investovalo.“ Autor článku, redaktor [celé jméno svědka] pak vycházel ze sdělení starosty obce a účetní a rovněž z údajů auditu Zlínského kraje provedeného Krajským úřadem, přičemž uváděl i varianty řešení situace obce s tím, že se jednalo opět o nastíněné plány ze strany vedení obce, jmenovitě ze strany starosty [jméno] [příjmení]. V tomto článku nebylo uvedeno již žádné další hodnocení žalobce a veškeré další informace se týkaly fakticky pouze tehdy aktuálního hospodaření [územní celek] a dalších plánů při rozvoji obce a možného financování projektů v rámci dotačních programů. Text článku pak byl autorizován ze strany starosty obce. Žalobce byl odvolán z funkce starosty z důvodu špatného hospodaření, přičemž i z jednotlivých zpráv o výsledku hospodaření obce za rok 2012, 2013 a 2014 bylo zjištěno, že žalobce v době výkonu funkce starosty uzavíral zastupitelstvem obce neschválené úvěry a půjčky, kdy se například jednalo o kontokorentní úvěr ve výši 500.000 Kč, který byl poskytnut ze strany [právnická osoba], na základě smlouvy o kontokorentním úvěru č. [PSČ] [číslo], když unesení zastupitelstva obce ze dne 23.9.2011, které mělo žalobce pověřit uzavřením takového úvěru nevycházelo z předloženého zápisu o zasedání zastupitelstva obce a tudíž se nejednalo o schválený úvěr. I další úvěr na částku 1.480.000 Kč z úvěrové smlouvy ze dne 27.9.2013 [číslo] nebyl schválen obecním zastupitelstvem, respektive i tato smlouva nebyla uzavřena na základě předchozího schválení obecního zastupitelstva. Stejně tak ani Smlouva o půjčce na 1.000.000 Kč uzavřená se [právnická osoba] stavby [obec], spol. s r.o. nebyla řádně schválená obecním zastupitelstvem, přičemž až 9.1.2015 došlo k podpisu splátkového kalendáře a započalo splácení této neschválené půjčky. Tak ze Zprávy [číslo] 2012 o výsledku přezkoumání hospodaření [územní celek] za rok 2012 byl učiněn závěr, že 31.12.2012 skončilo hospodaření obce minusovým saldem po konsolidaci ve výši 6.087.417,63 Kč. Dále bylo v této zprávě uvedeno v oddíle C Závěr na straně 17, že„ Dlouhodobé a krátkodobé závazky obce k 31.12.2012 byly vykázány v celkové výši 18.772.826,80 Kč. V případě, že obec nebude schopna splácet poskytnuté úvěry, může přijít o majetek. Stav peněžních prostředků byl vykázán v celkové výši 33.357,63 Kč“ I další Zpráva [číslo] 2013 o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2013 jednoznačně činila závěr o tom, že v roce 2013 k datu 31.12.2013 skončilo hospodaření [územní celek] minusovým saldem po konsolidaci ve výši 8.718.721,16 Kč. I v této zprávě byly uvedeny úvěry, které byly uzavřeny bez schválení zastupitelstva obce, kdy Smlouva o půjčce na 1.000.000 Kč uzavřená se [právnická osoba] stavby [obec], spol. s r.o. dne 3.10.2013 nebyla řádně schválená obecním zastupitelstvem, stejně nebylo řádně schváleno ani uzavření smlouvy o obchodním úvěru ze dne 4.7.2013 [číslo] se společností [právnická osoba], na zakoupení respektive financování traktoru [příjmení] [příjmení]. Další úvěr na částku 500.000 Kč u [právnická osoba], spol. s r.o. rovněž nebyl zastupitelstvem schválen. Dále bylo v této zprávě mj. uvedeno v oddíle C Závěr na straně 25 uvedeno, že„ Dlouhodobé a krátkodobé závazky obce k 31.12.2013 byly vykázány v celkové výši 17.814.656,49 Kč. V případě, že obec nebude schopna splácet poskytnuté úvěry, může přijít o zastavený majetek v hodnotě 30.083.764,80 Kč. Stav peněžních prostředků byl vykázán v celkové výši 77.565,52 Kč“ Autor článku ze dne 26.1.2015 pak vycházel ze Zprávy [číslo] 2014 o výsledku přezkoumání hospodaření [územní celek] za rok 2014, přičemž i v této zprávě byly uváděny jednotlivé smlouvy, které nebyly schváleny v minulosti zastupitelstvem obce a přesto je žalobce uzavřel, a to dokonce i na základě padělaných usnesení zastupitelstva, kdy se žalobce dopustil i ve dvou případech zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném a účinném znění, (TrZ), za což byl rozsudkem zdejšího soudu respektive Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 24.10.2017 6 To 216/2017-632 pravomocně odsouzen podle § 211 odst. 5 TrZ k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s tím, že podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 TrZ byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Pokud šlo o toto trestní řízení, pak se jednalo o uzavření dvou úvěrových smluv s [právnická osoba], které nebyly schváleny zastupitelstvem obce s tím, že žalobce při jejich uzavírání předkládal falšovaná usnesení zastupitelstva obce, kdy se jednalo mj. i o úvěr na částku 1.480.000 Kč z úvěrové smlouvy ze dne 27.9.2013 [číslo] který nebyl řádně schválen obecním zastupitelstvem. I výkaz zisku a ztráty sestavený k rozvahovému dni 31.12.2014 jednoznačně uváděl, že obec musela v roce 2014 šetřit a hospodářský výsledek obce pak byl proti roku 2013 v kladných číslech. V roce 2013 totiž činily náklady celkem 10.035.959,71 Kč a výnosy 9.774.115,56 Kč s tím, že hospodářský výsledek byl - 261.844,15 Kč. V roce 2014 činily náklady celkem 7.881.424,22 Kč a výnosy pak 10.758.155.31 Kč, přičemž výsledek hospodaření před zdaněním byl 3.063.501,09 Kč. I před odvoláním žalobce z funkce starosty, ale především po tomto odvolání se v obci projevila rozpolcenost a nejednotnost obyvatel obce ve vztahu k žalobci a jeho působení ve funkci starosty, kdy obec byla v podstatě rozdělena na dva tábory. O tomto svědčila i skutečnost, že ještě i po odvolání žalobce z funkce, a po všech článcích vydaných po jeho odvolání, vyjma tedy článku ze dne 26.1.2015, byl žalobce ve volbách do obecního zastupitelstva zvolen nejvyšším počtem preferenčních hlasů, stal se opět zastupitelem obce, avšak nebyl již zvolen do funkce starosty. Toto však nebylo a nemohlo být způsobeno žádným novinovým článkem, tedy ani to nezpůsobil inkriminovaný článek, který vyšel až dne 26.1.2015. I po vydání tohoto článku ze dne 26.1.2015 nebyla situace v obci jiná, stejně tak po tomto článku nedošlo k žádnému útlumu podnikatelských aktivit žalobce, když až po vydání tohoto článku žalobce požádal o zřízení živnostenského listu a dokonce mu bylo dne 12.2.2015 zřízeno a povoleno živnostenské oprávnění pro koncesovanou živnost prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Pokud se jednalo o jeho zdravotní stav, tento nebyl dobrý ani před uveřejněním tohoto článku, kdy ostatně již dříve v článku ze dne 28.1.2014 hovořil žalobce o svém zdravotním stavu, který rozhodně nepopisoval jako dobrý. Žalobce pak žalovaného po uveřejnění článku ze dne 26.1.2015 vyzval k nápravě spočívající v omluvě a zaplacení částky 1.000.000 Kč, avšak ani po upozornění ze strany žalovaného nevyužil svého práva na odpověď ve smyslu § 10 tiskového zákona, kdy žádná z výzev neodpovídala žádosti ve smyslu § 12 tiskového zákona. Tak podle názoru soudu nedošlo k žádnému poškození žalobce, nedošlo k tomu, že by článkem ze dne 26.1.2015 byla objektivně dotčena osobnost žalobce, že by došlo k poškození jeho pověsti a dobrého jména u široké veřejnosti. Článek ze dne 26.1.2015 ani nezpůsobil zásadní zhoršení zdravotního stavu žalobce. Stejně tak nebylo nijak poškozeno podnikání žalobce. [příjmení] článek pak byl dostatečně srozumitelný, nejednalo se o článek, který by uváděl zavádějící informace či dokonce nepravdivé informace o žalobci a jeho působení ve funkci starosty [územní celek] (viz níže právní hodnocení)

20. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dále podle odst. 2 pak platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou úpravu z hlediska uplatněného nároku žalobce, kdy východiskem pro posouzení tohoto nároku bylo vyřešení zásadní otázky týkající se toho, zda došlo ze strany žalovaného k porušení právní povinnosti a zda za situace, že by tomu tak bylo, došlo v příčinné souvislosti s tímto porušením právní povinnosti i ke způsobení nemajetkové újmy či majetkové (hmotné) škody žalobci.

21. Podle § 81 odst. 1 NOZ je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

22. Podle § 82 odst. 1 NOZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Podle § 2951 odst. 2 NOZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

24. Podle § 2956 NOZ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené útrapy.

25. Podle § 2894 odst. 1 NOZ Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 pak platí, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

26. Předpokladem pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti tedy je, že zde 1) existuje jednání (zásah), které je objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka, 2) dále neoprávněnost (neboli protiprávnost) takového zásahu a 3) existence příčinné souvislosti mezi jednáním a porušením či ohrožením práva na ochranu osobnosti. Pro nárok na satisfakci (ať již v podobě morální či peněžité) se vyžaduje i zavinění, přičemž zavinění ve formě nedbalostní se presumuje (§ [číslo] odst. 2, § 2911 NOZ).

27. Dále podle § 10 odst. 1 tiskového zákona jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

28. Podle odst. 2 odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

29. V intencích odst. 3 tohoto ustanovení osoba, na jejíž žádost byla vydavatelem uveřejněna odpověď podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď.

30. Ve smyslu odst. 5 pak ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena.

31. Tiskový zákon ve svém ustanovení § 12 upravuje podávání a náležitosti žádosti o uveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení. Tak podle odst. 1 § 12 žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. Podle odst. 2 ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Ve smyslu § 12 odst. 3 tiskového zákona musí být žádost o uveřejnění odpovědi vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

32. Soud se tak s ohledem na výše uvedené vymezení musel nejprve logicky zabývat tím, zda vůbec byly naplněny předpoklady pro jakékoliv odčinění nemajetkové újmy či škody žalobci ze strany žalovaného, tedy zda došlo na straně žalovaného k jednání, které bylo (je) objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu (hmotnou škodu) spočívající buď v porušení, nebo ohrožení osobnosti člověka – žalobce, dále soud musel zkoumat neoprávněnost (neboli protiprávnost) takového jednání ze strany žalovaného, a samotnou existencí příčinné souvislosti mezi jednáním a porušením či ohrožením práva na ochranu osobnosti.

33. Soud musel hodnotit obsah článku ze dne 26.1.2015 nazvaného„ Obec dluží balík, zaměří se na dotační projekty“, publikovaného v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno], kdy bylo třeba zodpovědět základní otázku, zda obsah tohoto článku, jehož autorem byl redaktor týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] [celé jméno svědka], byl hodnotícím soudem, či zda se jednalo o skutková tvrzení. V daném případě totiž platí, že pravdivost tvrzení je třeba prokázat a že povinnost prokazovat stíhá toho, kdo konkrétní tvrzení učinil. V posuzované věci pak jistě mají charakter skutkových tvrzení ty části, kdy autor uváděl, že [územní celek] je zadlužená a dále i další skutková tvrzení týkající se výsledků auditu Zlínského kraje. Jak soud zjistil z provedeného dokazování a učinil i závěr o skutkovém stavu, skutečnost byla v době zveřejnění uvedeného článku taková, že audit Zlínského kraje zjistil dluh [územní celek] ve výši 13.673.111,66 Kč (viz Zpráva [číslo] 2014 o výsledku přezkoumání hospodaření [územní celek] za rok 2014), když v článku bylo uvedeno, že obec dluží 13,8 milionu Kč s tím, že obec splácí měsíčně cca 170.000 Kč, přičemž tato informace byla autorovi článku poskytnuta ze strany úřední osoby, účetní obce a nebylo ani důvodu dále zkoumat pravdivost takového údaje, když ostatně tento údaj byl opět pravdivý. Dále v tomto článku bylo uvedeno pod mezititulkem„ Za rok se nám bude dýchat lépe“„ [obec] se ocitly v úzkých před rokem, kdy zastupitelé odvolali starostu [celé jméno žalobce]. Nezřízeným investováním podle nich uvrhl obec do dluhové pasti…“ Dále byl v článku citován starosta obce WX, který vykonával v inkriminované době uvedení článku funkci starosty na základě výsledků voleb do obecního zastupitelstva v říjnu roku 2014. V článku byla pak citována i účetní obce, paní [jméno] [příjmení], která pak uváděla:„ Po zaplacení pravidelných měsíčních výdajů, mezi které patří zejména energie, mzdy, odpady a příspěvky školce, nám zůstává na běžnou údržbu a opravy zhruba čtvrt milionu korun. Na účtu ale máme asi půlmilionovou rezervu, vyplývající z hospodaření z loňského roku, kdy se více šetřilo a méně investovalo.“ Je nutné zdůraznit, že v tomto případě autor článku vycházel ze sdělení starosty obce a účetní a obecně citoval sdělení zastupitelů obce, kdy ani použití slovního spojení„ dluhová past“ podle názoru soudu nijak nevybočovalo ze zjištění učiněných auditem Krajského úřadu ohledně hospodaření obce v roce 2012, 2013 a 2014, kdy i v závěru jednotlivých zpráv bylo jednoznačně uváděno, že pokud by obec nebyla schopná splácet své závazky, mohla by přijít o zastavený majetek, který byl v hodnotě cca 30.000.000 Kč, přičemž toto bylo uvedeno ve všech zprávách Krajského úřadu, jakož i to, že žalobce bez„ posvěcení“ ze strany obecního zastupitelstva uzavíral úvěrové smlouvy a smlouvy o půjčce a tím dostával obec do čím dál složitější situace. Dále pak v článku byly uváděny i varianty řešení situace obce s tím, že se jednalo opět o nastíněné plány ze strany vedení obce, jmenovitě ze strany starosty [jméno] [příjmení]. V tomto článku nebylo uvedeno již žádné další hodnocení žalobce, ani ze strany autora článku, ani ze strany třetích osob. Veškeré další informace v článku se týkaly tehdy aktuálního hospodaření [územní celek] a dalších plánů při rozvoji obce a možného financování projektů v rámci dotačních programů. Skutkové tvrzení ohledně odvolání žalobce z funkce starosty pak bylo zcela jistě pravdivé a odpovídalo realitě, o níž nemohlo být ani pochyb. Jestliže by snad i soud připustil určité zjednodušení skutkových tvrzení v tomto článku, pak bylo nutno zdůraznit, že celkové vyznění tohoto článku a podávaných informací odpovídalo skutečnosti s tím, že nemohlo tak ani dojít podle názoru soudu k zásahu žalovaného do osobnosti žalobce.

34. S ohledem na výše hodnocený obsah článku ze dne 26.1.2015 nedošlo z pohledu soudu ze strany žalovaného k jakémukoliv nepřiměřenému zásahu do osobnosti žalobce, ani nedošlo k tomu, že by snad žalovaný porušil jakoukoliv svou právní povinnost ve vztahu k verifikaci skutkových tvrzení uváděných v článku a nadto, že by snad byla žalobci právě uvedeným článkem a informacemi obsaženými v tomto článku způsobena nemajetková újma v tvrzeném porušení osobnosti žalobce, újmě na jeho pověsti a cti. Nedošlo tak podle přesvědčení soudu ke snížení důstojnosti žalobce v příčinné souvislosti s uvedeným článkem. Tímto článkem jistě ani nebyly způsobeny psychické problémy žalobce. Stejně tak uvedený článek nebyl schopen objektivně zhoršit celkově zdravotní stav žalobce, který byl i před zveřejněním tohoto článku neuspokojivý, což ostatně sám žalobce v jiném článku již dne 28.1.2014 uváděl. Podle názoru soudu tento článek nemohl izolovaně sám o sobě ani způsobit tvrzené problémy žalobce v podnikání spočívající v tom, že se od něj odvraceli jeho dřívější obchodní partneři. Podle názoru soudu nebyly naplněny důvody pro jakékoliv odčinění tvrzené nemajetkové újmy či škody žalobci ze strany žalovaného, stejně tak zde neexistovaly důvody pro zveřejnění omluvy ze strany žalovaného.

35. Žalobce byl osobou veřejného zájmu, neboť byl bývalým dlouholetým starostou [územní celek], přičemž i v době uveřejnění článku byl po volbách do obecního zastupitelstva v říjnu 2014 členem zastupitelstva obce a tím, kdo v obecních volbách získal nejvíce preferenčních hlasů. Byl jistě osobou, která rozdělovala obec a v neposlední řadě zde existovala minulost obce spojená jednoznačně s působením žalobce v jejím čele. Ostatně i nový starosta v Obecních novinách [obec] žalobci poděkoval, byť následně poukázal i na jeho pochybení z hlediska hospodaření.

36. Práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, tedy jistě i žalobce. Měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků. Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti. Je proto v těchto případech nezbytný benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací a hodnocení jednání takové osoby právě proto, že jsou na ni kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna získat o takovéto osobě informace ve výrazněji širším spektru, než by tomu tak bylo u osoby mimo tuto kategorii představitelů, a to pro posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální tuto funkci zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné. Prezentace takových údajů – informací a jejich případná kritika však musí souviset s veřejnou činností takové osoby, což bylo splněno i v předmětném článku, který nadto nijak neinformoval o dalších věcech týkajících se žalobce, ale pouze v podstatě prezentoval názor zastupitelů na předchozí působení žalobce ve funkci soudce ve vztahu k hospodářským výsledkům obce a její zadluženosti.

37. Výše uvedené pak je v intencích názorové linie Evropského soudu pro lidská práva, který uvedl, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně širší u politiků než u soukromé osoby. Na rozdíl od soukromé osoby, od běžného občana, politik nevyhnutelně a vědomě předkládá novinářům a stejně tak i široké veřejnosti ke kontrole každé své slovo a čin, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. Ochrana osobnosti se vztahuje i na politiky, dokonce i tehdy, kdy nejednají jako soukromé osoby, avšak v takových případech požadavek zmíněné ochrany musí být poměřován ve vztahu k zájmu na otevřené diskusi o politických tématech, přičemž jen taková tvrzení, která se nezakládají na pravdě nepožívají žádné ochrany. (srovnej například rozsudek NS ČR ze dne 18.3.2008 sp.zn. 30 Cdo 5018/2007)

38. Shora uvedená východiska z hlediska rozhodovací praxe soudů bylo třeba vztáhnout i na posuzovaný článek ze dne 26.1.2015 v kontextu i dalších zjištění soudu a postavení žalobce v inkriminované době, kdy autor článku respektive žalovaný pouze plnil určitou službu ve vztahu k veřejnosti, kdy nestranným způsobem informoval o věcech obecného veřejného zájmu s tím, že tvrzení v článku ze dne 26.1.2015 byla tvrzení pravdivá, založená na relevantních podkladech a na sděleních ze strany osob, u nichž lze jednoznačně předpokládat, že jsou detailně seznámeny s hospodářskou situací obce a mohou se tedy relevantním způsobem k věci vyjádřit. Nebylo pak důvodu dále ověřovat sdělené informace, jestliže žalovaný (redaktor žalovaného) vycházel z veřejných informačních zdrojů úředního charakteru, jakož i ze sdělení v podstatě úředních osob působících v samosprávě [územní celek].

39. Soud nijak nechtěl zpochybňovat či marginalizovat zdravotní stav žalobce, který nicméně nepředložil žádné další důkazy k prokázání psychického tlaku vyvolaného pocitem nespravedlnosti po zveřejnění tohoto článku, kdy se žalobce měl stát lítostivým, psychicky labilním, kdy začal trpět poruchami spánku a nesoustředěností. V této souvislosti však soud musel zdůraznit, že i kdyby tomu tak bylo a zdravotní stav žalobce by byl takto neuspokojivý, nebylo by to jistě výlučně či převážně v příčinné souvislosti s uveřejněným novinovým článkem ze dne 26.1.2015, ale spíše v souvislosti se všemi událostmi od ledna roku 2014, kdy došlo k jeho odvolání z funkce starosty a dále také v souvislosti se všemi zveřejněnými články, nikoliv a výhradně s článkem ze dne 26.1.2015. Na jeho zdravotním stavu se pak jistě v průběhu času podepsalo i trestní řízení vedené proti jeho osobě. Toto se pak mohlo negativně podepsat i na vnímání žalobce ze strany veřejnosti, občanů obce, když i v tomto řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obec byla rozdělena na dva„ nesmiřitelné“ tábory, na jeden stranící a obhajující žalobce a na opozici vůči němu, která se však vyprofilovala za dlouhou dobu jeho působení v komunální politice. I k důkazu provedené články jednoznačně vypovídaly a nasvědčovaly tomu, že se žalobce nevyrovnal s odvoláním z funkce starosty a i jeho projevy v průběhu řízení, při ústních jednáních soudu tomu rovněž napovídaly, když neustále uváděl další a další osoby, na které podal či v budoucnu podá trestní oznámení, projednávajícího soudce z toho nevyjímaje (viz níže). Žalobce tak nebyl schopen vyrovnat se s uvedenou situací, hledal viníka této situace – mj. jeho odvolání z funkce starosty, avšak tímto viníkem není a nikdy nebyl žalovaný. Tento pak nezavinil ani trestní stíhání žalobce, které již bylo skončeno pravomocným podmíněným odsouzením žalobce, přičemž i toto trestní řízení velmi úzce souviselo s jeho působením ve funkci starosty [územní celek] a jistě mohlo později také souviset se zhoršením zdravotního stavu žalobce, byť probíhalo až následně po uveřejnění článku ze dne 26.1.2015.

40. Žalobce nevyužil ani řádně svého práva na odpověď ve smyslu § 10 tiskového zákona, když žádná z jeho výzev nesplňovala náležitosti podle § 12 tiskového zákona. Podstatou právního prostředku odpovědi je uvést uveřejněné skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou tj. v posuzované věci žalobcem. Dotčená osoba může vlastními slovy vyložit celý skutkový děj, upřesnit některé skutečnosti, které chce, protože je považuje ze svého hlediska za důležité, popř. je doplnit, a tak veřejnosti nabídnout vlastní verzi uveřejněného sdělení, tak aby sama uvedla dotčená skutková tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či tak pravdu zkreslující tvrzení doplnila nebo zpřesnila. Tomuto požadavku však žalobce ve svých výzvách nedostál, nespecifikoval konkrétní odpověď, které by se dožadoval, ale požadoval uveřejnění omluvy a zaplacení částky 1.000.000 Kč. Soud si je vědom, že uvedený institut práva na odpověď obsažený v tiskovém zákonu by měl předcházet podání žaloby při nevyhovění takové kvalifikované žádosti o zveřejnění odpovědi, avšak i z hlediska jazykového vyjádření a z hlediska smyslu tohoto zákona podle názoru soudu jsou zde vedle sebe instituty tiskového zákona a NOZ, kdy podle odst. 5 § 10 tiskového zákona platí, že ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena. V tomto případě je logicky tímto zvláštním předpisem NOZ a bylo pak na úvaze žalobce, jakou cestu nápravy podle něj závadného stavu zvolí.

41. Jestliže žalobce zvolil cestu domáhat se odškodnění nemajetkové újmy a případné škody uvedením omluvy a vedle toho ještě zaplacením částky ve výši 1.000.000 Kč bylo pak i na něm, aby následně v takovém řízení prokázal, že mu vznikla taková nemajetková újma, případně škoda hmotného charakteru.

42. Jak soud však uvedl již výše, v rámci závěru o skutkovém stavu a při právním vymezení nedospěl k tomu, že by snad zde existovala odpovědnost žalovaného za tvrzenou nemajetkovou újmu na straně žalovaného, která ostatně ani nebyla nijak přesvědčivě doložena, prokázána ze strany žalobce, ač byl žalobce řádně poučován ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ o povinnosti prokázat konkrétní tvrzení ohledně nemajetkové újmy způsobené publikováním článku ze dne 26.1.2015, přičemž podle názoru soudu ani tento článek, jak uvedl výše nebyl schopen jakoukoliv újmu (či škodu) žalobci způsobit s tím, že ani nedošlo na straně žalovaného k žádnému protiprávnímu jednání a zásahu do osobnosti žalobce, když skutková tvrzení v publikovaném článku ze dne 26.1.2015 se zakládala na pravdě.

43. S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně a žalobu zamítl, a to jak v části, kdy se domáhal žalobce uveřejnění omluvy v týdeníku [příjmení] [příjmení] S [anonymizováno] specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, tak i co do požadavku na zaplacení částky ve výši 250.000 Kč (výrok I. a výrok II.)

44. Nad rámec tohoto věcného odůvodnění vlastního meritorního rozhodnutí o žalobě musel soud uvést, že nepřipustil v průběhu řízení opětovnou (opakovanou) změnu žaloby spočívající v jejím opětovném rozšíření na částku 1.000.000 Kč, kdy považoval za zcela nepřípustné, aby žalobce nejprve na základě stejných skutkových tvrzení žalobu co do požadavku na zaplacení částky ve výši 750.000 Kč omezil a následně po pravomocném rozhodnutí o částečném zastavení řízení opětovně požadoval částku 1.000.000 Kč, když k tomuto kroku přistoupil až po prvním jednání a nastalé koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ (viz protokol z jednání soudu dne 25.4.2017 na č.l. 146 spisu)

45. Pokud šlo o opakovaně vznášenou námitku podjatosti soudce, která byla spíše osobními ataky žalobce vůči projednávajícímu soudci, soud odkazuje na názor odvolacího Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], prezentovaný ve vztahu k námitce podjatosti na č.l. 159 spisu. Zdejší soud totiž v intencích tohoto názoru postupoval, usnesením ze dne 18.9.2017 č.j. 9 C 322/2015-160 vyzval řádně žalobce k odůvodnění námitky podjatosti, přičemž jestliže tato nebyla doplněna a odůvodněna žalobcem i přes poučení, že jinak k této nebude přihlíženo, soud se nadále touto nezabýval. Opakovaná námitka podjatosti pak rovněž nebyla doplněna a odůvodněna žalobcem v intencích § 15 odst. 3 OSŘ a soud ani k této námitce nepřihlížel (viz protokol o jednání č.l. 169 – 180, především č.l. 172 a 173). Ostatně poučovací povinnost soudu podle § 15a OSŘ o možnosti účastníka namítat podjatost soudce (soudců), kterému věc náleží podle rozvrhu práce, postačí poskytnout v řízení jedenkrát; následkem jejího neposkytnutí je pak možnost uplatnění námitky podjatosti později nežli ke konci prvního jednání nebo po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Soud si tuto povinnost ve vztahu k účastníkům splnil v rámci prvního jednání konaného dne 3.3.2017 (předchozí jednání dne 7.2.2017 nebylo zahájeno), přičemž následně bylo věcí žalobce, jak bude postupovat v tomto řízení, a to i ve vztahu k případně vznesené námitce podjatosti, k jejímu řádnému doplnění na základě poučení soudu. Soud pak v tomto směru musel zdůraznit, že soudci (a přísedící) jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce (nebo přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (viz § 15a odst. 1 věta první OSŘ, § 14 odst. 1 a § 14 odst. 4 OSŘ). Důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudce nemohou být ani úvahy žalobce o povaze činnosti jiných soudců stejného soudu či soudů vyšších stupňů v rámci jiného soudního řízení odlišného od projednávané věci, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu projednávajícího soudce k účastníkům tohoto soudního řízení.

46. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v odměně právní zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 1.000.000 Kč tj. 12.300 Kč, když tato sazba mimosmluvní odměny byla přiznána za 2 úkony právní služby tj. 24.600 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), dále v odměně právní zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 250.000 Kč tj. 9.300 Kč, když tato sazba mimosmluvní odměny byla přiznána za 8 úkonů právní služby tj. 74.400 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 3.000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), náhradě cestovních výdajů za uskutečněné cesty osobním automobilem k jednáním soudu dne 7.2.2017, 3.3.2017, 25.4.2017, 9.10.2018 a 16.11.2018 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 873,86 Kč za takto uskutečněnou cestu v roce 2017 a ve výši 900,98 Kč v roce 2017 (osobní automobil BMW, [registrační značka], palivo nafta motorová, cena 28,60 Kč za 1 litr v roce 2017, sazba náhrady 3,90 Kč/km, cena 29,80 Kč za 1 litr v roce 2018, sazba náhrady 4,00 Kč/km, počet km za cestu 75 tj. celkem 150 km za takto uskutečněnou jednu cestu tam i zpět k jednání tj. celkem 4.423,50 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 půlhodin za uskutečněnou cestu k soudu tj. celkem za 5 takto uskutečněných cest 3.000 Kč (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Odměna zástupkyně žalovaného a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 22.978,94 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 132.402,50 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

47. Soud musel zdůraznit, že neshledal žádné důvody zvláštního zřetele pro případný postup podle § 150 OSŘ, kdy by využil zcela výjimečného institutu moderačního práva soudu ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Podle názoru soudu totiž na straně žalobce nebyly žádné důležité okolnosti, které by snad k takové úvaze měly soud vést. Žalobce byl tím, kdo měl možnost se svobodně rozhodnout, zda povede soudní řízení proti žalovanému a musel si být vědom možného rizika spočívajícího v neúspěchu v tomto řízení, který s sebou nese i právo druhého účastníka na náklady řízení. Neobstály by zde ani úvahy ekonomického charakteru ve vztahu k ekonomické síle obou účastníků. V daném případě tedy nebylo rozumného důvodu pro užití moderačního práva soudem.

Poučení