9 C 328/2022 - 185

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] 2. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/2]

3. Ing. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 4. [Anonymizováno] bytem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/1] 5. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/1] 6. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/2] 7. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 8. [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro určení vlastnictví pozemku – částečný rozsudek takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí pozemku s parcelním číslem [hodnota] – ostatní plocha - v obci a katastrálním území [adresa], jak je vymezen v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveném společností [právnická osoba], [jméno FO] [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] [jméno FO], ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem [jméno FO]. [jméno FO] s tím, že uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně a žalovaní 2) až 8) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhá ve vztahu k žalované 1) určení, že je vlastnicí pozemku s parcelním číslem [hodnota] – ostatní plocha - v obci a katastrálním území [adresa], jak je vymezen v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveném společností [právnická osoba], [jméno FO] [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] [jméno FO], ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem [jméno FO]. [jméno FO], se věc vylučuje k samostatnému řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 18. 9. 2022, po opakované změně, kterou soud naposledy připustil usnesením ze dne 3. 9. 2024, č.j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 23. 9. 2024, se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků v katastrálním území [adresa], které jsou označeny v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024 parcelními čísly [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům, zapsaného na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa]. Žalovaná 1) je vlastnicí mj. pozemku parc. č. [hodnota] zapsaného na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území [adresa]. Všichni žalovaní pak jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území [adresa]. Žalobkyně nabyla nemovitosti děděním od svých rodičů. Ve vlastnictví rodiny žalobkyně je předmětná nemovitost déle než 20 let. Po celou dobu držení předmětné nemovitosti nedošlo k faktické změně výměry, rozlohy nebo ke změně jakýchkoli jiných technických parametrů. Vzhledem k tomu, že pozemek je oplocen a linie oplocení nebyla nikdy po dobu vlastnictví žalobkyně ani její rodiny měněna, byla žalobkyně přesvědčena, že předmětná nemovitost tak, jak je oplocena, je v jejím vlastnictví. Žalobkyně nikdy ani nebyla vlastníky sousedních pozemků vyzvána k úpravě hranic pozemku, nebyla vyrozuměna o tom, že užívá i část jejich pozemku. Ze strany vlastníků sousedních pozemků nebylo zahájeno jakékoli řízení, jehož předmětem by byly hranice pozemků a řešení vlastnických práv k pozemkům náležejícím. Součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně je i rodinný dům č.p. [Anonymizováno], který na pozemku stojí po celou dobu. Dům nebyl nijak rekonstruován ve smyslu rozšíření stavby, resp. změny jejího půdorysu. Žalobkyně proto užívala předmětné nemovitosti v dobré víře jako jejich vlastník. V rámci digitalizace zjistila, že hranice předmětného pozemku vymezené v katastru nemovitostí neodpovídají hranicím pozemku tak, jak je nabyla a jak je po dobu více než dvaceti osmi let nerušeně užívala. Obrátila se proto na příslušný katastrální úřad se žádostí dle § 36 katastrálního zákona, kterou žádala o opravu chyb v katastrálním operátu, jež měly vzniknout zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu v roce 2016 při digitalizaci podkladů katastrální mapy. Byla to tedy žalobkyně, kdo začal řešit hranice předmětného pozemku. Žalobkyně současně nechala vypracovat nové geometrické plány, aby zákres pozemků odpovídal faktickému užívání a oplocení pozemků tak, jak je žalobkyně zdědila a jak je užívala ona i její právní předchůdci. Sporné části pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], které fakticky užívá žalobkyně, ale které jsou dle údajů katastru nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví žalovaných, byly zaměřeny geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala určení svého vlastnického práva k uvedeným částem sousedních pozemků s tím, že vlastnické právo vydržela podle ustanovení § 1089 o. z. eventuálně podle ustanovení § 1095 o. z. Žalobkyně nabyla předmětnou nemovitost na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci dědictví po [jméno FO]. [jméno FO], zemřelém dne 2. 5. 1994. Sama jako vlastník držela nemovitost od roku 1995, tedy po dobu přesahující 10 let. Jen svojí držbou splnila podmínky pro vydržení předmětných pozemků v rozsahu dle geometrického plánu postupem dle § 1091 odst. 2 o. z. Vlastníkem předmětného pozemku je žalobkyně od 1. 7. 1995 až do současné doby, tedy déle jak 28 let. Do digitalizace katastrálních map předmětného pozemku v roce 2016 držela žalobkyně 21 let. Následně to byla právě žalobkyně, kdo se snažil průběh hranic řešit s příslušným katastrálním úřadem tak, aby zákres pozemku v katastru nemovitostí odpovídal faktickému stavu a skutečné výměře předmětného pozemku. Držba žalobkyně byla poctivá a řádná. Žalobkyně zdědila předmětnou nemovitost co do rozlohy a výměry ve faktickém stavu odpovídajícím stavu současnému. Žalobkyně nijak fakticky neměnila hranice pomocí oplocení ani jinak. Nikdy nebyla ze strany sousedů, resp. vlastníků sousedních pozemků vyzvána k tomu, aby hranice změnila či posunula, protože by měla užívat část jejich pozemků. Žalobkyně ani její právní předchůdci nezískali předmětnou nemovitost ve stavu, jak je užívaná v současné době, násilím, lstí či výprosou. Její držba je tedy i držbou pravou. Dle ustanovení § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch žalobkyně započte i doba řádné a poctivé držby jejího otce. Žalobkyně tak v právním následnictví svých rodičů užívala předmětné nemovitosti déle než 30 let po sobě jdoucích, v dobré víře, nerušeně a ve fakticky nezměněném stavu. Žalobkyně tak bezezbytku naplnila zákonné podmínky i pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., a to již před rokem 2016, kdy se začala právně zajímat a jednat s katastrálním úřadem o fakticky užívané výměře předmětného pozemku. Žalobkyně dále argumentovala tím, že zákres pozemku parc. č. st. 395 v katastru nemovitostí zásadně neodpovídá realitě. Dle katastru nemovitostí má předmětný pozemek výměru 202 m2, naproti tomu fakticky užívaná výměra činí 295 m2. Žalobkyně zdědila předmětný pozemek po svých rodičích v současných faktických hranicích a pravděpodobně dříve předtím její rodiče, tedy její právní předchůdci, převzali předmětný pozemek od dřívějších vlastníků v právě v těchto hranicích, a to za základě kupní smlouvy. V důsledku omylu došlo ke vzniku držby i části sousedních parcel. Žalobkyně si nepamatuje, že by hranice předmětného pozemku byly za doby trvání vlastnictví jejími rodiči jiné než v současnosti. Navíc si lze jen těžko představit, že pokud by vlastníci sousedních pozemků věděli o tom, že žalobkyně či její právní předchůdci užívají jejich pozemky, nechali by toto bez povšimnutí. Lze se proto důvodně domnívat, že i vlastníci sousedních pozemků byli důvodně přesvědčeni, že předmětný pozemek užívá žalobkyně řádně a že je jeho vlastnicí ve fakticky užívané výměře. Z uvedeného vyplývá, že šlo o omluvitelný omyl, který byl způsoben nepřetržitou držbou a ničím nerušenou držbou v současných hranicích pozemku vymezených plotem. Jsou naplněny rovněž podmínky pro mimořádné vydržení. Žalobkyně předmětnou nemovitost nezískala ani nerozšířila oproti sousedním pozemkům lstí, podvodem či jiným protizákonným způsobem.

2. Žalovaná 1) nesouhlasila s tím, že byly naplněny podmínky vydržení ve vztahu k pozemku označenému v geometrickém plánu číslem 2228. Mimořádné vydržení je vyloučeno. Podle § 3066 o. z. by k němu mohlo dojít nejdříve 1. ledna 2019. Přitom na podzim 2017 si nechala žalobkyně vypracovat geometrický plán číslo [hodnota]-[Anonymizováno] pro zakreslení garáže na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], z něhož jasně plyne, že hranice tohoto pozemku je zakreslena jinak, než jak ho žalobkyně užívá. To jí dopisem ze dne 1. listopadu 2017 potvrdil i stavební odbor [právnická osoba] ve [adresa]. Z geometrického plánu je na první pohled zřejmé, že přístavba domu, která se zvenčí jeví jako garáž a v níž se podle stavebního úřadu nachází chodba, toaleta a kolna, významně zasahuje do cesty na parcele parc. č. [hodnota]. Následně se žalobkyně dne 5. září 2018 obrátila na katastrální úřad a s odůvodněním, že chce svoji nemovitost prodat a zjistila, že „je nyní pozemek 1929 posunut a zasahuje tak až do stavby domu“, přičemž požadovala nové zakreslení hranic. Na všech historických mapových podkladech je hranice parcely parc. č. [hodnota] zakreslena tak, že nevede rovnoběžně s domem č.p. [Anonymizováno], ale v severním směru se blíží k ose domu. Ať již je dům v mapě posunut více či méně směrem od této hranice, vždy je to tak, že na úrovni severozápadního rohu (původní) budovy je hranice těsně u rohu domu, a následně směřuje směrem k ose domu. Po provedení přístavby hranice přístavbou přímo prochází. Žalobkyně nejpozději v roce 2017 dobře věděla, že rozsah, v jakém parcelu parc. č. st. [Anonymizováno] užívá, není v souladu s mapami katastru nemovitostí. Během řízení u katastrálního úřadu bylo žalobkyni vysvětleno, že hranici parcel číslo [hodnota] a st. [Anonymizováno] není možno zakreslit bez shody na jejím průběhu ze strany všech dotčených vlastníků. Žalobkyně byla též vyrozuměna o tom, že první žalovaná s opravou zobrazení hranice nesouhlasí. V té době tedy již neměla žalobkyně při výkonu držby poctivý úmysl. Nešlo již o pouhou nedbalost ve vědomí nebo při zjišťování, jak jsou hranice zakresleny v mapách, ale o cílevědomé úsilí změnit jejich průběh ve svůj prospěch. Navíc o tom, že hranice parcel č. [hodnota] a st. [Anonymizováno] vedou jinudy, než se nachází stěna přístavby a oplocení severního cípu pozemku, byla žalobkyně informována již v polovině osmdesátých let. Rodina žalobkyně (nemovitost tehdy patřila jejím rodičům [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]) užívala nemovitost jako rekreační chalupu. Žalobkyně na chalupu jezdila v první polovině osmdesátých let (zřejmě) s manželem. První žalovaná a její matka, která byla vlastníkem parcely číslo [hodnota], tehdy opakovaně mluvily se žalobkyní a tímto mužem. Žalobkyně žádala o prodej části okolních pozemků, což matka žalované 1) odmítala. Žalobkyně tehdy dobře věděla, že pozemek, který užívá k přístupu do domu, a na kterém stojí přístavba, jí nepatří (přístup do domu je zajištěn věcným břemenem). Někdy v té době také prokopala žalobkyně mez, která cestu ohraničovala na druhé straně (směrem k pozemkům pana [jméno FO]), a tím si zvětšila pozemek přilehající k domu (a cestu od něj „posunula“). S tím matka žalované 1) nesouhlasila a žalobkyni na to upozorňovala, a to dlouhodobě a opakovaně. V době, kdy nemovitost nabyli rodiče žalobkyně, nebyla její součástí přístavba na severní straně. Tu vystavěli až na základě povolení z roku 1983 a nikdy ji nenechali kolaudovat (pravděpodobně proto, že dobře věděli, že stojí na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka). Zmíněná přístavba determinuje ohraničení nemovitosti. Od jejího severozápadního rohu je vedena západní část oplocení. Oplocení bylo vybudováno po dokončení přístavby, tedy v době, kdy nemovitost vlastnila rodina žalobkyně. Není proto pravdou, že tito vlastníci nic neměnili. K řádnému vydržení se vyžaduje poctivá držba. Poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Žalobkyně takový důvod neměla. Věděla dobře, že hranice vede jinudy a že užívá pozemek, který jí nepatří.

3. V průběhu řízení soud mj. provedl dne 18. 6. 2024 důkaz ohledáním na místě samé. Tomuto úkonu byli přítomni všichni účastníci řízení s výjimkou žalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Úkonu se dále nezúčastnila [jméno FO], která však již předtím převedla svůj spoluvlastnický podíl na pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] [právnická osoba]. Při ohledání byl dále přítomen [jméno FO]. [jméno FO], autorizovaný zeměměřičský inženýr, která na základě požadavků žalobkyně postupně zpracoval několik geometrických plánů. Přítomní účastníci si dne 18. 6. 2024 přímo v terénu vyjasnili průběh hranice mezi pozemky parc. č. st. [Anonymizováno] (ve vlastnictví žalobkyně) a parc. č. [Anonymizováno] (ve spoluvlastnictví žalovaných), a to zejména v části, v níž je hranice mezi pozemky fakticky tvořena podezdívkou plotu ohraničujícího pozemek ve vlastnictví žalobkyně. V souladu s tím poté [jméno FO]. [jméno FO] vyhotovil geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024, v němž je graficky znázorněna část pozemku parc. č. [Anonymizováno], jejíhož vydržení se žalobkyně dovolává (tato část je v geometrickém plánu označena jako pozemek parc. č. [hodnota]). Soud v návaznosti na předložení geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024 také připustil změnu žaloby usnesením ze dne 3. 9. 2024, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 23. 9. 2024.

4. Po změně žaloby žalovaní 1), 3) a 5) jako spoluvlastníci stávajícího pozemku parc. č. [Anonymizováno] souhlasili s tím, aby žalobě ve vztahu k části pozemku parc. č. [Anonymizováno] označené v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [hodnota] bylo vyhověno. Žalované 4) a 8) uvedly při jednání konaném dne 2. 8. 2024, že pokud budou v geometrickém plánu zohledněny jejich připomínky, které uplatnily při místním šetření, budou rovněž připraveny nárok žalobkyně týkající se pozemku označeného v geometrickému plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024 jako pozemek parc. č. [hodnota] akceptovat. Protože se žalované 4) a 8) jednání soudu dne 8. 11. 2024 neúčastnily (neúčast shodně omluvily), k výslovné akceptaci nároku z jejich strany nedošlo. Žalovaná 2) a žalovaní 6) a 7) se jednání soudu konaného dne 8. 11. 2024 nezúčastnili, neúčast při jednání neomluvili. Jejich stanovisko k požadavku na určení vlastnického práva žalobkyně k pozemku označeném v geometrickém plánu parcelním číslem č. [hodnota] tak soudu nebylo známo.

5. Po poslední změně žaloby tak bylo předmětem sporu jednak určení vlastnického práva žalobkyně k pozemku označeném v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024 jako pozemek parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním územní [adresa]. Ve vztahu k tomuto nároku je pasivně legitimována žalovaná 1) jako výlučná vlastnice stávajícího pozemku parc. č. [hodnota]. Dále šlo o určení vlastnického práva žalobkyně k pozemku označenému v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2024 jako pozemek parc. č. [hodnota]. Ve vztahu k tomuto nároku byli pasivně legitimováni všichni žalovaní jako podíloví spoluvlastnicí stávajícího pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa].

6. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Soud předně dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení svého vlastnického práva ve vztahu k oběma sporným pozemkům označeným v geometrickém plánu čísly [Anonymizováno] a [Anonymizováno] naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]. Proto se soud žalobou věcně zabýval a vycházel přitom z dále uvedených skutkových zjištění.

8. Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice nemovitých věcí na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území [adresa]. Konkrétně jde o pozemek stavební parcelu č. [hodnota] – zastavěná plocha nádvoří - o výměře 202 m, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům. Žalovaná 1) je v katastru zapsána jako vlastnice nemovitých věcí na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro stejné katastrální území. Mimo jiné se jedná o pozemek parc. č. [hodnota] – ostatní plocha – ostatní komunikace - o výměře 536 m. Všichni žalovaní jsou spoluvlastníky mimo jiné pozemku parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha - ostatní komunikace, zapsaného na LV č. [hodnota] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území [adresa]. Výměra pozemku činí 1021 m. [jméno FO]. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [jméno FO] a [právnická osoba] jsou spoluvlastníky každý ideální jedné čtvrtiny celku, [jméno FO]. [Jméno zainteresované osoby 0/0] je spoluvlastnicí ideální jedné osminy celku, [Jméno zainteresované osoby 2/0] je spoluvlastníkem ideální jedné šestnáctiny celku. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jsou spoluvlastníky každý ideální 1/48 celku. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z výpisů z katastru nemovitostí.

9. Manželé Ing. [jméno FO] a [jméno FO] požádali [právnická osoba] [adresa] dne 20. 3. 1980 o povolení rekonstrukce kolny při č. p. [Anonymizováno] ve Velkých Svatoňovicích. [právnická osoba] – komise výstavby ve Velkých Svatoňovicích - vydal dne 11. 2. 1982 stavební povolení na stavbu garáže v katastrálním území [adresa], a to pod č. j. Výst. 9/82. Přístavba byla provedena zřejmě v roce 1983. Kolaudační rozhodnutí, popřípadě povolení užívání k uvedené přístavbě nebylo dohledáno, přístavbu lze považovat za legální. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [právnická osoba] ve [adresa] – stavebního odboru 10. Rodiče žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] koupili pozemek stavební parcelu č. [hodnota] s rodinným domem č. p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] kupní smlouvou ze dne 27. 10. 1976. K registraci vlastnického práva došlo ze strany Státního notářství v Trutnově dne 23. 11. 1976, pod č. [právnická osoba] 926/76. Otec žalobkyně [jméno FO] zemřel dne 2. 5. 1994. Dědické řízení probíhalo u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedené nemovitosti v katastrálním území [adresa] nabyla na základě dohody dědiců žalobkyně, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 4. 1995, č. j. [spisová značka]. Pro potřeby dědického řízení byl vypracován znalecký posudek vztahující se k nemovitostem dne 19. 7. 1994 znalcem [jméno FO]. Znalec mimo jiné zjistil, že pozemek je ohraničen plotem o délce 42 m, který je vytvořený nízkou betonovou podezdívkou, ocelovými sloupky, mezi nimi drátěné pletivo, vložka 120 cm, stáří 10 let.

11. Ohledáním na místě samém, které bylo provedeno dne 18. 6. 2024, byl za přítomnosti [jméno FO]. [jméno FO] zjištěn průběh hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] (ve vlastnictví žalobkyně) a parc. č. [Anonymizováno] (cesta ve spoluvlastnictví žalovaných). Došlo k zaměření hranice v podstatné části podél podezdívky plotu. [jméno FO]. [jméno FO] akceptoval námitku žalovaného [jméno FO]. [jméno FO] k bodu 975-3 geometrického plánu č. 136/2023, připomínka byla zohledněna v rámci později vyhotoveného geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], který je přílohou tohoto rozsudku.

12. Dle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

13. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

14. Dle § 1096 odst. 1, 2 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

15. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

16. Otázku naplnění podmínek mimořádného vydržení řeší judikatura Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dovodil: Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá. V § 1091 až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení; na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení a nestal se tak vlastníkem věci.

17. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka], k „nepoctivému úmyslu“ a uchopení držby sousedního pozemku spolu s nabytým pozemkem Nejvyšší soud konstatoval: Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. V této souvislosti lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. Přiměřeně se tak uplatní i právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004.

18. Jak vyplývá z posledně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, i v případech mimořádného vydržení je významné porovnání poměru plochy pozemků, které nabyvatel nabyl do vlastnictví, s plochou pozemků, jejichž držby se ujal. V posuzované věci nabyli rodiče žalobkyně kupní smlouvou ze dne 27. 10. 1976 vlastnické právo ke stavební parcele č. [hodnota] o výměře 202 m2. Přibližně v první polovině 80. let došlo k vybudování plotu kolem předmětného pozemku. Tento plot byl částečně vybudován i na pozemku parc. č. [Anonymizováno], který je v současné době ve spoluvlastnictví žalovaných. Vybudováním plotu byla k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] „připlocena“ část pozemku parc. č. [Anonymizováno], která je v geometrickém plánu, jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku, označena jako pozemek parc. č. [hodnota]. Výměra této části pozemku činí 8 m2. V tomto rozsahu se tedy nejprve rodiče žalobkyně, a posléze sama žalobkyně jako dědička [jméno FO]. [jméno FO], ujali držby pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Nebylo přitom tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo v období před 1. 1. 2014, tj. před účinností nového občanského zákoníku, o držbu oprávněnou (tedy že by žalobkyně či její právní předchůdci mohli být v dobré víře, že jsou vlastníky „připlocené“ části pozemku parc. č. [Anonymizováno]). Na straně druhé užívání „připlocené“ části pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalobkyní ani jejími právními předchůdci nebylo vlastníků sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno] po dobu několika desetiletí nijak zpochybněno. Dle soudu nelze za tohoto stavu dovodit, že by se rodiče žalobkyně potažmo žalobkyně ujali držby sporné části pozemku parc. č. [hodnota] v nepoctivém úmyslu. Došlo-li k vybudování plotu přibližně v první polovině 80. let, pak držba sporné části pozemku trvá přibližně 40 let. Sama žalobkyně je vlastnicí nemovitostí od roku 1995, tedy necelých 30 let. Podmínky mimořádného vydržení by tedy byly naplněny i samotnou žalobkyní. Ta se jako dědička [jméno FO]. [jméno FO] ujala držby sporné a již tehdy oplocené části pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalobkyně nemovitosti nabyla včetně příslušenství, mj. plotu (viz znalecký posudek [jméno FO] vyhotovený pro potřeby dědického řízení). Lze tak shrnout, že sama žalobkyně v době podání této žaloby užívala spornou část pozemku parc. č. [Anonymizováno] přibližně 27 let. Pokud se započítá i doba, po kterou spornou část pozemku užívali rodiče žalobkyně, jde o dobu přibližně 46 let. Ze strany žalovaných jako spoluvlastníků sporné části pozemku parc. č. [Anonymizováno] nebyla nikdy během uvedené doby učiněna právní jednání předvídaná v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], která by vedla k zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že zákonem stanovené podmínky mimořádného vydržení byly naplněny a že se žalobkyně ke dni 1. 1. 2019 (uplynutí lhůty 5 let od účinnosti nového občanského zákoníku) stala vlastnicí sporné části pozemku parc. č. [Anonymizováno], která je v geometrickém plánu označena jako pozemek parc. č. [hodnota]. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

19. Žalobkyně se v podané žalobě domáhala určení svého vlastnického práva primárně s tím, že k nabytí vlastnictví došlo řádným vydržením. Soud dovodil, že za situace, kdy byly naplněny podmínky mimořádného vydržení a kdy předmětem sporu je určení vlastnického práva žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí soudu, je nadbytečné zabývat se tím, zda nedošlo již před dnem 1. 1. 2019 k vydržení řádnému podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Posuzování otázky, zda došlo k řádnému vydržení, by si vyžádalo provedení dalších důkazů zejména k otázce existence dobré víry žalobkyně jako držitelky. Takový postup by byl v rozporu se zásadou procesní hospodárnosti a rychlosti řízení. Navíc by dle soudu znamenal popření smyslu institutu mimořádného vydržení, u něhož se nevyžaduje prokázání poctivé držby (před 1. 1. 2014 oprávněné držby).

20. Soud měl původně v úmyslu meritorně rozhodnout i ve vztahu k pozemku, jenž je v připojeném geometrickém plánu označen číslem [hodnota]. Soud nicméně dovodil, že pro posouzení otázky, zda došlo k řádnému či mimořádnému vydržení této části pozemku parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované 1), bude nutno provést další důkazy, které byly žalobkyní a žalovanou 1) navrženy. Soud proto rozhodl částečným rozsudkem o pozemku označeném v geometrickém plánu číslem [hodnota]. V další části týkající se pozemku označeného v geometrickém plánu číslem [hodnota] pak rozhodl, že se věc vylučuje k samostatnému řízení (viz výrok III.). Dle soudu je tento postup procesně účelný i se zřetelem k odlišnému okruhu účastníků v obou částech řízení. Část pozemku označená v geometrickém plánu číslem [hodnota] měla být vydržena z pozemku ve vlastnictví žalované 1) parc. č. [hodnota]. Je tedy zřejmé, že účastnicemi řízení o vyloučené části předmětu řízení budou pouze žalobkyně a žalovaná 1).

21. Vydáním tohoto rozhodnutí bude řízení ukončeno ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) až 8). Proto soud ve vztahu mezi těmito účastníky rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla se svým návrhem na určení, že je vlastnicí pozemku označeného v připojeném geometrickém plánu číslem [hodnota], úspěšná. Žalobkyně tak má vůči žalovaným 2) až 8) podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně toto právo vůči žalovaným 2) až 8) neuplatnila, protože jejím primárním úmyslem byla prevence potenciálních budoucích sporů. Žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0] naopak uplatnil právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Ustanovení § 142 o.s.ř. váže možnost přiznání nákladů řízení na výsledek sporného řízení. Byla-li v tomto řízení vůči žalovaným 2) až 8) úspěšná žalobkyně, pak soud nemohl náklady řízení žalovanému [Jméno zainteresované osoby 2/0] přiznat. Soud pak neshledal důvody k tomu, aby pouze ve vztahu k žalovanému [Jméno zainteresované osoby 2/0] aplikoval ustanovení § 143 o.s.ř. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) pak bude obsažen až v rozhodnutí o vyloučené části předmětu sporu, kdy pro posouzení práva na náhradu nákladů řízení budou relevantní jak toto rozhodnutí, tak i rozhodnutí o vyloučené věci.

Poučení