9 C 338/2020 - 193

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 900 000 Kč, úrok 10 % ročně z částky 900 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 900 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, to je částku 187 983,18 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku na náhradu nákladů řízení částku 11 749 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce jako postupník nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] pohledávku za žalovaným, která vznikla z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne [datum], kterou mezi sebou uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce [jméno FO]. Žalovaný měl tento svůj dluh uhradit do [datum] spolu s úrokem 10 % ročně z poskytnuté částky, nicméně žádnou částku neuhradil. Nadto žalovaný spolu s postupitelem uzavřel dne [datum] také dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči postupiteli z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 900 000 Kč, včetně smluvního úroku 10 % ročně, a zavázal se tento dluh uhradit nejpozději do [datum], čímž došlo k počátku běhu promlčecí lhůty 10 let. Byť byl žalovaný o postoupení pohledávky žalobci informován a žalobce navíc prokázal tuto skutečnost žalovanému dodatečně dopisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, dosud ničeho neuhradil. Žalobce dále doplnil, že originály odkazovaných listin nemá k dispozici, protože mu byly ukradeny z jeho automobilu dne [datum] v průběhu jeho výletu na horu Smrk. Dokumenty měl ten den s sebou, protože je hodlal předat svému zástupci, téhož dne z opatrnosti rovněž pořídil jejich konverze. Jelikož se jedná o konverze, je potřeba na ně hledět jako na originály přenesené do elektronické podoby, neboť podle zákona č. 21/2006 Sb., je možné konvertovat pouze prvopis (viz § 24 odst. 4 citovaného zákona, případně usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 464/2014, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). Na rozdíl od žalovaného má žalobce za to, že posloupnost jednání v podobě uznání dluhu a postoupení pohledávky je zcela logická, protože postupitel tím převáděl již utvrzenou pohledávku, která se žalobci jevila dobře dobytná. Pokud se týká námitky promlčení vznesené žalovaným, pak odkázal na dohodu o uznání závazku ze dne [datum], jakož i na žalovaným předloženou dohodu o narovnání, podle které žalovaný poskytl původnímu věřiteli částečná plnění, čímž došlo ke konkludentnímu uznání závazku. Žalovaný možná nebyl písemně notifikován věřitelem o postoupení pohledávky, zřejmě s ohledem na jejich přátelský vztah, nicméně s tím byl srozuměn. Nadto žalovaný [jméno FO] neposkytl celou částku, ke které se zavázal a dosud na předmětnou pohledávku s ohledem na znění § 1932 odst. 1 o. z. dluží na jistině 437 531,82 Kč a dále úroky z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný nárok uplatňovaný proti němu žalobou neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že je pravdou, že dne [datum] mu byla [jméno FO] poskytnuta částka 900 000 Kč, nicméně nebyla při tom uzavřena žádná písemná smlouva, ta byla vyhotovena zpětně v roce [rok], kdy ji žalobce dovezl žalovanému k podpisu v době, kdy byl hospitalizovaný se smíšenou úzkostnou depresivní poruchou, a řekl mu, že jde pouze o formální záležitost. Žalovaný pak dodal, že dohodnutou částku uhradil [jméno FO] ve splátkách tak, že dne [datum] uhradil 200 000 Kč, dne [datum] uhradil 200 000 Kč, dne [datum] uhradil 100 000 Kč, dne [datum] uhradil 200 000 Kč, dne [datum] pak částku 200 000 Kč, dne [datum] zaplatil 200 000 Kč a dne [datum] uhradil částku 100 000 Kč, čímž došlo k zániku pohledávky v celém rozsahu. K tomuto si žalovaný s [jméno FO] sepsali dohodu o narovnání ze dne [datum], kterou došlo k úplnému narovnání práv, povinností a vztahů vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný v rámci své procesní obrany vznesl námitku pravosti a platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a dohody o uznání dluhu ze dne [datum], když měl za to, že podpis na listině nepatří původnímu věřiteli a současně má od původního věřitele informaci, že si neuvědomuje, že na žalobce někdy postoupil pohledávku nebo by přijal úhradu za postoupení pohledávky. Žalovaný také polemizoval nad posloupností jednání, protože není logické, aby věřitel se žalovaným dne [datum] uzavřel dohodu o uznání dluhu a záhy dne [datum] by věřitel uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, nadto je s podivem, že žalobce oznámil postoupení pohledávky až po 4 letech a přesto že žalovaný byl s [jméno FO] po celou dobu v kontaktu, tak se mu on o žádném postoupení nezmínil, naopak považoval pohledávku za vlastní a přijal od něj plnění. V podání ze dne [datum] žalovaný vznesl v rámci své obrany i námitku promlčení. Žalovaný za účelem prokázání (ne)pravosti a (ne)správnosti listin předložených žalovaným předložil znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO].

3. Obě strany sporu se obsáhle vyjádřili k obsahu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce zejména k markantům na posuzovaných listinách, o kterých tvrdil, že vznikly při konverzi dokumentů na poště, případně na skenovacím zařízení zástupce žalobce.

4. Soud v rámci nařízených jednání provedl dokazování listinami, výslechem svědka a zejména znaleckým posudkem z oboru kriminalistika. Z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že [jméno FO] jako věřitel a žalovaný jako dlužník se měli písemně dohodnout na tom, že věřitel se zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 900 000 Kč dnem podpisu smlouvy na účet dlužníka, nebo hotově. Žalovaný se naproti tomu zavázal splatit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku 10 % ročně z poskytnuté částky na účet věřitele, a to jednorázově, kdy částka 900 000 Kč bude splátkou jistiny a částka 248 671 Kč bude splátkou úroku ke dni [datum]. Smlouva je datována dnem [datum] a podepsána smluvními stranami.

6. Dříve než se soud bude zabývat dalšími skutkovými zjištěními, je na místě shrnout závěry znaleckého dokazování, které se ukázaly jako klíčové pro rozhodnutí ve věci. Jelikož žalovaný sporoval pravost listin předložených žalobcem, předložil soudu znalecký posudek z oboru kriminalistika – technické zkoumání listin, který v písemné podobě vypracoval a následně u jednání ústně stvrdil a vysvětlil [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]. Znalci byly předloženy mimo jiné i listiny elektronická konverze Dohody o uznání dluhu ze dne [datum] – dále označena jako S4, Dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] připojená k žalobě – dále jako S4B, a Smlouva o postoupení pohledávky za úplatu ze dne [datum] v elektronické konverzi – dále jako S5. Znalec uvedl, že listiny S4 a S4B nejsou vzájemnými reprodukcemi či preprodukcemi shodné předlohy a stupně, což je nelogické a svědčí to o odlišném původu obou listin, případně o jejich manipulaci. Zásadní byla dle názoru soudu komparace podpisů na sporných listinách, proto, že kvalita podpisů věřitele a dlužníka na listině S4B vykazovala odlišnou kvalitu reprodukce na úrovni degradace detailů, ostrosti tisku, síle tisku, barevnosti a digitálního šumu, navíc v okolí podpisu dlužníka je viditelná kontura ve tvaru obdélníku, která je charakteristická při reprodukci obsahu z jiné listiny a lze se tedy domnívat, že podpis dlužníka mohl vzniknout kompilací. Odlišná kvalita reprodukce podpisů byla zjištěna i na listině S4. Znalec rovněž upozornil na neshodu obsahu a rozměru listin S4 a S4B. Z výslechu znalce soud zjistil tyto skutečnosti. Znalec nejprve konstatoval, že listiny mu byly předloženy v elektronické formě, což je pro zkoumání složitější, protože na elektronických listinách je výrazně menší množství informací, ze kterých se dá číst. Jako příklad znalec uvedl, že jeli listina opatřena otiskem razítka, tak když je razítko pořízeno a je nové, tak tiskne v nějaké kvalitě, tiskne hezky, v průběhu času se razítko vyvíjí a vyvíjí se nevratně, opotřebovává se, čímž postupně klesá kvalita otisku, pak se tam dostane nějaký drobek, takže chvíli se otiskává s drobkem, pak upadne čárka nad „a“, mezitím se třeba doplňují i barvy (není modrá jako modrá), a to všechno jde zkoumat. Když se sestaví časová osa razítka a jeho opotřebení, tak u sporného otisku hledá, jestli otisk má shodu s otiskem z toho data sporovaného a případně, jestli nemá shodu s otiskem z nějakého data následujícího. To znamená, že v takových případech je možné udělat závěr ve dvou rovinách, za prvé, listina s otiskem razítka se neshoduje s uváděnou datací a naopak se shoduje s otiskem razítka třeba před měsícem. Shodně to jde udělat i s papírem, s psací potřebou, s tiskem. Pokud nejsou srovnávací materiály k dispozici, tak klíčem je porovnat sporné listiny mezi sebou. Pro něj je vždy mnohem lepší, když se v řízení objeví i několik sporných listin, protože sporné listiny jsou mezi sebou srovnávacím materiálem a měly by dávat nějakou logiku. Tato skutečnost byla významná i v této věci. Předložené listiny přezkoumal, snažil se z nich vytěžit maximum možného vzhledem k jejich nehmotné formě.

7. Ke zkoumání byly znalci předloženy i listiny S4 a S4B, tedy ta samá listina ve dvojím vyhotovení, černobíle, barevně. Vzájemnou komparací těchto dvou listin bylo zjištěno, že listiny mají naprosto identické tvary podpisů, ale nikoliv už jejich umístění na podpisové doložce, a ještě tam jsou rozdíly v obsahu listin, např. odstavec 3.2 a usazení podpisů. Nikdo se nikdy nepodepíše dvakrát identicky stejně a už vůbec ne dvě osoby na stejný papír. To znamená, že tyto dvě listiny, nejméně jedna z nich, musí být nepravdivá. Dále byla znalci předložena listina S3, která by měla být časovým dvojčetem listiny S4, tj. druhá listina z téhož data. Pokud víme, že listina S4 je toxická, tak to samozřejmě hází významnou pochybnost i k S3. Počtem reprodukcí listin S4 a S4B se samozřejmě znalec zabýval, na str. 45 znaleckého posudku jsou listiny zobrazeny naprosto přesnou metodou superprojekce, což je kriminalistická metoda prováděná pomocí softwaru (laicky se vezmou listiny, dají se přes sebe a proti oknu se podíváme). Listiny si zarovnal podle horního označení dohoda o uznání dluhu. Ve výsledném překrytí se text rozjíždí, tzn., že listiny nemají shodný původ, ale současně dole je vidět odst. 3.1., resp. 3.2., který už tam chybí, to jde potom hezky vidět na str. 46 posudku, kde je odst. 3.2. označený v červeném rámečku. Znalec k tomu uvedl, že si ani teoreticky neumí představit, že kopírováním by tento odstavec nějakým způsobem vytlačil a dostal ho na druhou stránku. Listiny S4 a S4B vykazují částečnou kompoziční a tvarovou shodu, zelený rámeček, a částečnou neshodu obsahovou a nejsou vzájemné reprodukce či reprodukce shodné předlohy. Na str. 50 písemného posudku lze vidět, že podpisy věřitele jsou tvarem identické, ale každý leží jinde vůči tištěnému textu. Podpis „lítá“ i vůči slovu věřitel a tečkované podpisové čárce, což se na uvedené straně snažil vyznačit zelenými a červenými šipkami. To stejné je vidět u podpisu dlužníka, když se udělá čára, která podtrhne písmeno b, tak jak protíná slovo dlužník v jiné výšce. Právě uvedené je věcí, která nevznikne reprodukcí jedné listiny do druhé. Na straně 40 posudku jsou podpisy na listině S4B a kolem podpisu dlužníka jde vidět takové tečkované pozadí, které se kolem podpisu věřitele nevyskytuje. Podpisy rovně mají neshodnou kvalitu provedení, shodně je na tom slovo věřitel a dlužník. Každý jeho kolega i písmoznalci potvrdí, že, nikdo se nikdy nepodepíše dvakrát stejně. Dva podpisy identické znamenají, že jeden je padělaný. V rámci téže listiny, bez ohledu na to, jestli to je první kopie, pátá, dvacátá, tak by to mělo být pořád v té samé srovnatelné kvalitě. Tohle podle znalce na první, druhý, třetí i pátý pohled vypadá, že si někdo hrál s Photoshopem, že ten podpis dlužníka může mít jiný původ, z jiné listiny. Tato vyjádření jsou však vzhledem k nehmotné formě listin opatrnější. Kdyby shodné bylo identifikováno na listinách, které byly předkládány jako listinné originály, tak by pak jeho výroky mohly být přesnější. Na straně 49 porovnává podpisy věřitele tak, že si dal přes sebe podpisy věřitele. Došlo k tomu, že se rozhodl zbytek listiny, relativně sedělo datum, v [adresa] [datum], ale rozhozený byl tisk i podpis dlužníka. Nicméně se nerozhodilo všechno ostatní, což nemůže souviset s kopírováním téhož.

8. Mezi listinami S4 a S3 je viditelný rozdíl v kvalitě tisku mezi listinami navzájem, byť mají stejnou dataci, tak jedna třeba mohla být barevná kopie. Vychází z předpokladu, že by to mělo být vždycky srovnatelné, ať už v rámci jedné listiny, anebo mezi těmi listinami navzájem. Na straně 31 posudku, tyto dvě listiny S3 a S4 zarovnal slovem věřitel a dlužník, a opět se tam rozbíhá černý a bílý tisk. Ve vztahu k listinám S4 a S3 je potřeba počítat i s variantou, že byly každá vytištěna na jiné tiskárně, a to z důvodu absence jejich hmotné formy. V posudku nepracuje s domněnkou, že listiny jsou první kopie předlohy originální, původ je totiž nejistý. Na základě jeho zkušenosti obecně často dochází k tomu, že pokud jsou sporné listiny a jsou to reprodukce nebo i úřední opisy, tak i ty opisy se zneužívají k tomu, že se s tím technicky vypere ten první kompilát, ta první předloha. Je potřeba předpokládat, že to, co zkoumáme, není první reprodukční stupeň, první kopie z originálu. Znalec nedokázal určit, která z listin S4 a S4B je kompilátem, jsou na nich dva identické podpisy, což je jasný nález, který vylučuje pravdivost nejméně jedné z nich, nejméně. Přičemž klidně obě mohou být kompilátem.

9. Dále se znalec ve svém výslechu u jednání obsáhle vyjádřil k markantům, které se na předložených listinách objevují. S ohledem na závěr soudu, ke kterému byl dostačující závěr znalce stran podpisů na listinách S4 a S4B soud v rámci odůvodnění nebude tuto část znaleckého posudku více rozepisovat. Z tohoto důvodu soud rovněž nedoplnil dokazování o další zkoumání listin a dotazy na Českou poštu stran přístroje sloužícího k elektronické konverzi dokumentů 10. Na základě těchto závěrů soud uzavřel, že dohoda o uznání dluhu (jedna i druhá verze) nejsou pravými listinami. Pokud odhlédneme od markantů a obsahové rozdílnosti obou předložených dohod o uznání dluhu, je naprosto nelogické jednak, aby na jedné listině existoval podpis dlužníka a věřitele, který nese různý stupeň reprodukce (laicky řečeno, jeden je kopírovaný vícekrát než druhý) a jednak, aby se dlužník na obou listinách podepsal naprosto (tak, že při překrytí obou listin se podpisy zcela kryjí) shodně. Z tohoto důvodu z těchto listin soud dále nečinil žádná skutková zjištění.

11. Další listinou prokazující nárok žalobce měla být smlouva o postoupení pohledávky za úplatu, která byla rovněž soudu předložena jak v kopii, tak ve verzi s doložkou konverze. Z této listiny soud zjistil, že Postupitel [jméno FO] se měl dohodnout s postupníkem – žalobcem, že na něj postupuje pohledávku vůči dlužníkovi – žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 900 000 Kč a úroku ve výši 248 671 Kč, splatnou dne [datum], přičemž ke dni postoupení žalovaný tuto pohledávku postupiteli neuhradil ani částečně. Za postoupení byla dohodnuta úplata 200 000 Kč s tím, že se za uhrazenou považuje, jeli uvedeného data (datum podpisu smlouvy) připsána na účet postupitele či je vypsán doklad o úhradě. V čl. IV byl ujednán závazek postupitele vyrozumět dlužníka o postoupení pohledávky (tento závazek byl zopakován v čl. V. s tím, že měla být tato skutečnost do 10 dní doložena postupníkovi) a dokud jej nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení dlužníkovi neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním nějak vyrovná. Smlouva byla datována [datum]. Konvertovaná verze této listiny (č. l. 60-61) byla pořízena dne [datum] na pracovišti České pošty, s. p. [adresa].

12. Ze sdělení o postoupení pohledávky a výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobce tímto dopisem oznámil žalovanému, že na žalobce byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel na straně dlužníka s [jméno FO] s tím, že poskytnutí úvěru vyplývá z dohody o uznání dluhu ze dne [datum]. Dále zástupce žalobce vyčíslil dlužnou částku a vyzval žalovaného k její úhradě do 7 dnů od doručení této výzvy, jinak žalobce uplatní svůj nárok u soudu. Z připojeného potvrzení z datové schránky bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a přílohou byla i smlouva o postoupení pohledávky.

13. Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum] (č. l. 51) soud zjistil, že zástupkyně žalovaného oznámila zástupci žalobce, že žalovaný nárok na zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím neuznává, protože není pravdou, že by žalovaný uzavřel dne [datum] s [jméno FO] smlouvu o úvěru, protože smluvní závazek mezi nimi byl stvrzen v jiném období. Dále zástupkyně žalovaného sporovala podpis na smlouvě o postoupení pohledávek, který podle žalovaného není pravým podpisem [jméno FO], protože mají informaci, že jmenovaný žádnou pohledávku, kterou má za žalovaným, na žalobce nepostoupil ani to nikdy nepřislíbil a že nebyla uhrazena cena za převod, navíc neexistenci smlouvy má potvrzovat i skutečnost, že žalovaný nebyl nikdy postupitelem o postoupení pohledávky informován. Žalovaný si navíc není vědom, že by někdy v minulosti uzavřel s panem Lukačovičem dohodu o uznání dluhu a pokud ano, nebyl v té době způsobilý k právnímu jednání s ohledem na svůj duševní stav, který byl žalobci znám, o této dohodě nemá povědomí ani pan [jméno FO]. Již zde byl zástupce žalobce požádán o zaslání ověřené kopie tvrzené dohody o uznání spolu s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne [datum].

14. Z e-mailové komunikace (č. l. 53) vyplývá, že zástupce žalobce žádal dne [datum] žalobce o předložení originálů dokumentů, o které ho již žádal, a to v případě předmětného sporu – smlouvy o úvěru ze dne [datum], dohody o uznání dluhu ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], aby mohl odeslat potřebná vyjádření, případně žalobu, zajistit posudky. Dne [datum] v [čas] hodin mu žalobce odpověděl, že má dokumenty nachystané a hodí mu je po cestě do kanceláře. Téhož dne v [čas] hodin zástupce žalobce odepsal, že jestli u nich byl, tak asi zjistil, že v kanceláři nikdo není, že se omlouvá a chtěl se domluvit na jiný čas, případně na pondělí. Následně v [čas] hodin zástupce žalobce napsal, že potvrzuje podělí ve [čas] hodin u nich.

15. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobce ze dne [datum] (č. l. 54-55), které bylo zahájeno v [čas] hodin na obvodním oddělení Policie ČR ve [adresa], bylo zjištěno, že žalobce vypověděl, že mezi [čas] a [čas] hodinou v obci [adresa], na parkovišti u odbočky na místní část [adresa], bez užití násilí odcizil neznámý pachatel ze zavazadlového prostoru zaparkovaného motorového vozidla mimo jiné i koženou příruční tašku s dokumenty, přičemž se jednalo i o smlouvu o úvěru ze dne [datum], dohodu o uznání dluhu ze dne [datum] a smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce dodal, že veškeré dokumenty má uloženy v konvertované podobě.

16. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie [adresa], územního odboru [adresa], obvodního oddělení [adresa], ze dne [datum] (č. l. 56-57) bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že dne [datum] v době od [čas] hod. do [čas] hod. v obci [adresa] na parkovišti u odbočky na místní část [adresa] bez užití násilí odcizil ze zavazadlového prostoru zaparkovaného motorového vozidla mimo jiné i koženou příruční tašku s dokumenty, kdy tímto způsobil škodu [jméno FO] (žalobci), neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (dle odůvodnění nebyla zjištěna ani osoba pachatele, ačkoliv se v dané věci jednalo o spáchání zločinu krádeže).

17. Z dohody o narovnání (č. l. 17-18) soud zjistil, že věřitel [jméno FO] a dlužník – žalovaný uzavřeli dohodu, jejímž předmětem bylo úplné vyrovnání práv, povinností a vztahů mezi smluvními stranami s tím, že dosavadní závazky mezi stranami se ruší a nahrazují se novým závazkem zde specifikovaným. Žalovaný byl podle dohody povinen uhradit věřiteli částku 900 000 Kč spolu s částkou 300 000 Kč představující smluvní úrok za poskytnuté finanční prostředky. Strany dále učinily nesporným, že dlužník ke dni podpisu této dohody již uhradil věřiteli na sjednaný závazek celkovou sumu 1 100 000 Kč, a to v hotovosti ve splátkách, tj. dne [datum], dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] uhradil pokaždé částku 200 000 Kč a dne [datum] uhradil částku 100 000 Kč. Zbývající částku za poskytnutý úvěr a příslušenství dlužník uhradil v hotovosti při podpisu dohody, což bylo stvrzeno podpisem stran na dohodě. Úhradou této zbývající částky tak zaniká pohledávka věřitele vůči žalovanému v celém rozsahu. Dohoda je datována dne [datum].

18. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil následující. Svědek byl kamarád jak se žalobcem, tak žalovaným, spolupracovali, měli společnou kancelář, respektive v jedné místnosti seděl on a žalovaný a ve druhé seděl žalobce s účetní. Žalovanému půjčil částku 900 000 Kč, kterou mu žalovaný vrátil i s úroky. Půjčil žalovanému v době, kdy potřeboval na DPH, někdy v roce [rok], nebo [rok]. O půjčce si sepsali jen doklad, který svědek soudu předložil, jednalo se pokladní doklad o tom, že žalovaný přijal od svědka dne [datum] částku 900 000 Kč (č. l. 124). Žalovaný mu částku vracel postupně v datech, které jsou sepsány v dohodě o narovnání, bylo to hotovostně a on to pak vkládal v průběhu několika dní na účet, jednalo se i o deset dní, než je do banky vložil. O předání peněz nevystavoval žalovanému potvrzení. Dohodu o narovnání připravoval žalovaný na základě podkladů, které mu k tomu předal, jednalo se o data. Všechny data v dohodě si asi nekontroloval, důvěřoval, že když předal doklady, tak to je podle nich nachystáno. K půjčce má pak ještě smlouvu o úvěru, která předcházela době, kdy nebyl žalovaný k dispozici a zastupoval ho žalobce, který tuto smlouvu připravoval. Svědek k tomu předložil smlouvu (č. l. 128), která s žalobcem předloženou smlouvou o úvěru se neshoduje vizuálním rozložením textu a navíc na řádku dlužník chybí podpis. Smlouvu o úvěru založenou ve spise neviděl ve dvou stránkách, nepamatuje si, zda ji podepsal. Protože žalovaný smlouvu nepodepsal, tak proto dělali tu dohodu o narovnání. Smlouva o úvěru se dělala zpětně v době, kdy společnost předával žalobci, v té době se dělaly všechny tyto věci, narovnání, a připravoval to žalobce z důvodu, že zdravotní stav žalovaného byl nejasný. Dohodu o narovnání podepisovali se žalovaným [datum], v ten den dostal o doklad o příjmu posledních 100 000 Kč, které chyběly doplatit. Žádné části úroků se nevzdal, dohodli se tak jako kamarádi a zůstalo to tak. Nevzpomněl si, že by někdy sepisoval dohodu o uznání dluhu, předložená dohoda mu nic neříkala, netváří se to jako jeho podpis. Nevěděl o tom, že by se žalobcem sepisoval nějakou smlouvu nebo dohodu, nepamatoval si, že by sepisoval listinu smlouva o postoupení pohledávky, která byla do spisu založena, nepodepisoval ji. Na žalobce postupoval pohledávku ohledně trafostanice. Určitě by věděl, kdyby někomu smlouvu za úplatu předával, jednání o postoupení této pohledávky s žalobcem neproběhlo. Žalobce však věděl o 900 000 Kč, které půjčil žalovanému, protože o tom připravoval smlouvu. U jednání minulý rok v [měsíc] nepotvrzoval, že pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, postoupil na žalobce. V době, kdy již neužíval služby, předal společnost žalobci, přičemž veškeré podklady chystal žalobce a předával mu je k podpisu. Jelikož měli mezi sebou důvěru, tak některé věci ani nečetl.

19. Soud výpověď svědka hodnotil jako věrohodnou, neboť koresponduje s ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména s žalovaným předloženou dohodou o narovnání. Nadto věrohodnosti svědka nasvědčují i závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a to pokud se týká manipulace s listinou Dohoda o uznání dluhu, konkrétně s podpisem dlužníka na listině S4B (prosté kopie), jakož i rozdílné reprodukci podpisů obou stran na obou listinách, která je z logiky věci zcela vyloučena. Soud má dále za to, že případná lživá výpověď svědka by ani jemu samotnému neprospěla, když v případě, že by opravdu uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, by sám sebe vystavoval nebezpečí, že po něm žalobce bude dlužnou částku požadovat, jelikož postoupení pohledávky žalovanému neoznámil, a naopak od něj v době pozdější ještě přijal plnění, které mu nenáleželo. Proti věrohodnosti svědka nesvědčí podle názoru soudu ani to, že uvedl, že smlouvu o postoupení pohledávky nepodepsal (ačkoliv má ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplývat, že na listině je pravý podpis svědka), neboť svědek sám uvedl, že žalobci podepisoval mnoho listin a některé jednoduše z důvěry k žalobci, nečetl.

20. Pro nadbytečnost soud neprovedl dokazování zdravotní zprávou žalovaného, výslechem žalovaného, fotografií z prosince [rok], které zjevně měly dokládat zdravotní stav žalovaného v roce [rok], který však nebyl pro závěr soudu vůbec podstatný. Nadbytečné se pak jevilo i provedení důkazu sdělením České pošty, s. p. [adresa], výslechem svědkyně [jméno FO], notářským zápisem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], ani dalšími listinami k tomu se vztahujícími, když nakonec markanty na listinách nebyly rozhodujícím hlediskem, ze kterého soud dovodil svůj závěr. Ze stejného důvodu nebyl proveden výslech [jméno FO], která se měla vyjádřit k průběhu konverze listin na zmíněné poště, a ani nebyly provedeny další dokumenty, kterému se k tomu váží. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru písmoznalectví, který byl žalobcem předložen k prokázání pravosti podpisů žalovaného mimo jiné na listině „Smlouva o uznání dluhu“, soud neprováděl, když dospěl k závěru, že podpis žalovaného zde mohl být přenesen (překopírován), jak vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]. Navíc je k tomu vhodné dodat, že znalec měl k dispozici pouze elektronické listiny, tudíž, jak sám znalec uvedl na str. 5 posudku, mohl se vyjádřit maximálně k tomu, zda na zkoumaných dokumentech se může nacházet kopie (obraz) pravého podpisu, nebo kopie (obraz) padělku. Dále soud nedoplnil dokazování ani o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru písmoznalectví, který zástupce žalobce předložil u posledního jednání, a který měl zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka [jméno FO], když podpis na listině smlouva o postoupení pohledávek, je stejně jako podpis žalovaného na jiných listinách, pouze možným obrazem podpisu svědka (protože listina je opět jen v elektronické podobě), navíc svědek sám uvedl, že některé listiny, které mu žalobce předkládal k podpisu, podepsal, aniž by je četl z důvodu jejich dobrých vztahů.

21. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

22. Dne [datum] se žalovaný ústně dohodl s [jméno FO], že mu [jméno FO] půjčí 900 000 Kč a žalovaný mu tuto částku vrátí jednorázově na jeho bankovní účet. Z ničeho pak nevyplynulo, že by si žalovaný a [jméno FO] ústně dohodli , kdy budou peníze vráceny. V řízení pak nebylo zjištěno, zda vůbec [jméno FO] vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky. V roce [rok], kdy žalobce zajišťoval nějaké věci ohledně prodeje firem, připravil z formálních důvodů smlouvu o úvěru datovanou dne [datum], jejímiž stranami byl jako věřitel uveden [jméno FO] a jako dlužník byl uveden žalovaný s tím, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému 900 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 10 % ročně do [datum] jednorázově. Jelikož [jméno FO] neměl na uvedené písemné smlouvě, která se vizuálně neshodovala se smlouvou, kterou soudu předložil žalobce, podpis žalovaného, a s ohledem na to, že písemná smlouva nebyla vyhotovena v roce [rok], ale až později v roce [rok], nebo [rok], rozhodl se spolu se žalovaným sepsat dne [datum] dohodu o narovnání, kterou chtěli nahradit jejich stávající dohodu o půjčení peněz a aby narovnali veškeré sporné záležitosti, které v souvislosti s tímto závazkem nastaly. Tuto dohodu o narovnání připravila zástupkyně žalovaného na základě dat, které jí sdělil [jméno FO], a které znamenaly dny, ve kterých vkládal finanční prostředky od žalovaného (splátky) na svůj účet, přičemž tento den se nemusel shodovat se dnem, kdy finanční prostředky reálně obdržel. Dohoda rušila závazek mezi stranami z oné smlouvy o úvěru a naopak jej nahradila závazkem novým. Podpisem uvedené dohody o narovnání došlo k tomu, že žalovaný zcela splnil svůj závazek vůči [jméno FO] v souvislosti s poskytnutím částky 900 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že zástupce žalobce dne [datum] sdělil žalovanému, že na žalobce byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s [jméno FO] jako věřitelem, na částku 900 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že originály listin – smlouva o postoupení pohledávky, dohoda o uznání dluhu a smlouva o úvěru, v listinné podobě v současné době neexistují, protože byly žalobci odcizeny při jeho výletu. Dochovaly se pouze elektronické konverze těchto listin, které si žalobce nechal téhož dne vyhotovit na poště v [adresa].

23. V řízení naopak nebylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči [jméno FO], co do důvodu a výše, a to formou písemné dohody o narovnání ze dne [datum]. Ani jednu z těchto listin, ať už v prosté kopii či elektronické konverzi, soud nepovažoval s ohledem na shora uvedené za pravou a správnou. Dále v řízení nebylo nijak prokázáno, že v případě postoupení pohledávky za žalovaným z [jméno FO] na žalovaného, bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno dříve, než dopisem ze dne [datum], který mu zaslal zástupce žalobce. Vzhledem k těmto závěrům proto bylo nadbytečné se více zabývat platností a pravostí smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobce předložil. I kdyby se na ní nacházel pravý podpis [jméno FO], tak žalovaný, nevědom si postoupení pohledávky, plnil svému známému věřiteli, a to [jméno FO], což bylo doloženo zmíněnou dohodou o narovnání. Rovněž z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný věděl, např. ústním sdělením od pana [jméno FO], že došlo k postoupení pohledávky.

24. Podle § 565 věty první o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

25. Podle § 566 odst. 1 o. z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.

26. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

28. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

29. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalovaným jako vydlužitelem a [jméno FO] jako zapůjčitelem byla nejprve uzavřena ústní smlouva o zápůjčce na částku 900 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal jmenovanému vrátit jednorázově. V roce [rok], nebo [rok] žalobce připravil pro žalovaného a [jméno FO] písemnou formu smlouvy o zápůjčce, kterou nazval smlouva o úvěru. S ohledem na okolnosti, že existovaly v podstatě dvě smlouvy o stejném závazku, si dne [datum] žalovaný a [jméno FO] ujednali ve smyslu § 1903 o. z. narovnání tohoto jejich závazku tak, že tento dosavadní závazek ze zápůjčky zcela nahradili závazkem novým. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný splnil svůj dluh vůči [jméno FO], který jej podpisem dohody o narovnání ze dne [datum] považoval za splněný. V řízení byla předložena smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným z této zápůjčky na žalobce. Jelikož bylo prokázáno pouze sdělení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému doručeno dne [datum], mohl se žalovaný jako dlužník do této doby zprostit své povinnosti tak, že v souladu s § 1882 odst. 1 o. z. plnil [jméno FO], původnímu věřiteli. Své povinnosti se zprostil tak, že dluh splnil ve výši, jak byla dohodnuta v rámci narovnání, čímž mu zanikla povinnost plnit z původní zápůjčky. Žalobce proto nemá proti žalovanému žádnou trvající pohledávku (ani nárok na úhradu zbytku dluhu, jak tvrdil ve svých podáních), kterou by mu byl žalovaný povinen zaplatit.

30. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že k postoupení pohledávky došlo a žalovaný se o něm dozvěděl dříve než z dopisu zástupce žalobce, vznesl žalovaný námitku promlčení. Jak bylo zmíněno výše, soud nepovažoval „Dohodu o uznání dluhu“ za pravou a správnou listinu, tudíž na základě ní nemohlo dojít k zamýšleným důsledkům uznání dluhu, tj. prodloužení promlčecí doby na 10 let ve smyslu § 2053 o. z. Podle předložené smlouvy o úvěru mělo dojít k doplacení úvěru ke dni [datum], promlčecí lhůta 3 let dle § 629 odst. 1 o. z. by tedy uplynula dnem [datum]. Soud má za to, že ani částečná plnění, která žalovaný prováděl svědku [jméno FO], by neměly za následek konkludentní uznání dluhu, protože ani svědek takový význam postupným plněním nepřikládal, jelikož byli s žalovaným v přátelském vztahu. Tudíž nelze ani předpokládat, že z okolností vyplynulo, že žalovaný částečným plněním dluh uznává. Soud dále uvádí, že se blíže nezabýval rozborem konverze listin, když s ohledem na shora uvedené to nebylo potřeba.

31. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný úspěch, proto je žalobce povinen uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 187 983,18 Kč a jsou představovány zaprvé náklady právního zastoupení žalovaného tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 95 200 Kč za 8 úkonů právní služby učiněné zástupkyní žalovaného [převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], další porada dne [datum], vyjádření ze dne [datum], další porada dne [datum], účast u jednání dne [datum] v době od [čas] do [čas] hodin (2 úkony), účast u jednání dne [datum] v době od [čas] do [čas] hodin] po 11 900 Kč, dále částkou 2 400 Kč jako osm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, celkem 2 400 Kč, a to vše včetně 21% DPH z částky 97 600 Kč, tj. ve výši 20 496 Kč, kterou je povinna z přiznané odměny odvést zástupkyně žalovaného jako registrovaný plátce DPH. Pokud se týká dalších úkonů právní služby, tak jelikož zástupkyně žalovaného další úkony nesepsala do vyúčtování nákladů řízení, soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 [Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718).

32. Zadruhé náklady řízení představují výdaje na znalecký posudek, které žalovaný vynaložil v souvislosti s objednávkou znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], a jeho písemným vyhotovením, který byl v tomto řízení předložen a soud z něj vycházel. Dle předložené faktury bylo vypracování znaleckého posudku vyčísleno na 139 774,36 Kč. Na tuto částku žalovaný jednak plnil 50 000 Kč dne [datum] (zálohová platba) a 89 774,36 Kč dne [datum]. Soud po pečlivé úvaze dospěl k závěru, že není namístě přiznat žalovanému celou částku, kterou vynaložil v souvislosti se znaleckým dokazováním, když již z titulní strany znaleckého posudku je zřejmé, že znalecký posudek byl vypracováván v souvislosti s celkem čtyřmi sadami listin a celkem pro tři sporná řízení vedená u zdejšího soudu. Soud má za to, že v případě, kdy by byl posudek vypracováván pouze pro dvě sady listin, které byly předmětem tohoto řízení (listiny S4A a S4B a listina S5), byla by vyúčtovaná cena za znalecký posudek mnohem nižší. Jako spravedlivé se tedy jeví přiznat pouze 2/4 vynaložených nákladů, když navíc v tomto řízení nebyly ani rozhodujícím znakem markanty vyskytující se na všech zkoumaných listinách, ale rozhodujícím znakem bylo vizuální porovnání listin S4A a S4B jakož i zkoumání podpisu žalovaného („mrak“ kolem podpisu) a věřitele. Soud tedy zavázal žalobce, aby v souladu s v souladu s § 151 odst. 2 o. s. ř. na tyto výdaje žalovaného, představované odměnou znalce, zaplatil částku 69 887,18 Kč (2/4 z 139 774,36 Kč). Jelikož náhrada nákladů řízení je splatná vždy k rukám advokáta účastníka, který měl v řízení úspěch (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), sečetl soud tyto dvě částky a uložil žalovanému zaplatit celkovou částku shora uvedenou.

33. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil zaplatit procesně zcela neúspěšnému žalobci všechny náklady, které byly v průběhu řízení státem vynaloženy – jedná se o vyplacené znalečné [tituly před jménem] [jméno FO], které byly vyplaceny z rozpočtových prostředků okresního soudu. Konkrétně se jedná o částku 11 749 Kč, která byla vyplacena znalci v souvislosti s jeho účastí u jednání soudu dne [datum].

34. Lhůta k plnění byla ve výrocích II. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení