9 C 34/2020-69

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 92 535,48 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 49 537 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 92 535,48 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] v části [územní celek], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], (dále také„ Nemovitosti“), a to podílu o velikosti id. 1/3 vzhledem k celku, druhým podílovým spoluvlastníkem je syn žalovaných, přesto ji žalovaní odmítají Nemovitosti zpřístupnit, předat jí klíče, čímž ji zcela vylučují z užívání Nemovitostí a výkonu jejího vlastnického práva, a to ode dne udělení příklepu, tj. ode dne [datum], pročež žalovaní se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacují tím, že nadužívají Nemovitosti nad rámec jejich oprávnění z věcného břemene, které zahrnuje samostatný výkon v přízemí domu. Bezdůvodné obohacení žalobkyně vyčíslila na částku 92 535,48 Kč, a to jako obvyklé nájemné, které stanovila dle svých odborných znalostí a zkušeností, ve výši 4 200 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení této částky nejpozději do [datum], nicméně žalovaní dosud ničeho nezaplatili.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí, když mají na všech Nemovitostech zřízeno doživotní věcné břemeno užívání, jak vyplývá z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum] a nejsou proto pasivně legitimovaní. Po převodu Nemovitostí s nimi v domě bydlel [jméno] [celé jméno žalovaného] a celé 1. patro užívala dcera [celé jméno žalované] s rodinou. V roce [rok] se [celé jméno žalované] z domu odstěhovala a v té době uzavřeli se všemi obdarovanými ústní dohodu, že žalovaní budou užívat celý rodinný dům výlučně sami. V roce [rok] se z domu odstěhoval i [jméno] [celé jméno žalovaného] a opětovně jim obdarovaní potvrdili ústní dohodu, že budou užívat celý rodinný dům výlučně sami. Dne [datum] nabyl [jméno] [celé jméno žalovaného] podíl od [celé jméno žalované] a opět s nimi uzavřel ústní dohodu, že mohou dále výlučně sami užívat celý rodinný dům. Poté, co žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl, potvrdil jim jejich syn [jméno] [celé jméno žalovaného] jako 2/3 spoluvlastník Nemovitostí, že se pro ně nic nemění a mohou nadále užívat Nemovitosti, jako doposud, tzn. výlučně sami celé. Ostatně toto žalobkyně věděla, když ze znaleckého posudku, který nechal vypracovat exekutor před konáním dražby, vyplývá, že celý rodinný dům užívají žalovaní.

3. V průběhu nařízených jednání bylo provedeno dokazování, a to jednak listinami, které byly soudu předloženy, a svědeckou výpovědí spoluvlastníka, z nichž soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z opisu notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že obsahuje darovací smlouvu a smlouvu o věcném břemeni, na základě, kterých žalovaní darovali svým třem dětem (obdarovaným) – [celé jméno žalované], [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], tj. rodinný dům [adresa] s vedlejší stavbou, venkovními úpravami, trvalými porosty a pozemkem [parcelní číslo], p. [číslo] (dále také„ Nemovitosti“), a to každému 1/3. Obdarovaní naopak zřídili ve prospěch žalovaných (dárců) doživotní, bezplatné a nedílné právo bydlení v převáděné nemovitosti, a to v rozsahu:„ Rodiče budou užívat celou převáděnou nemovitost tak, jak ji doposud užívali, tedy výlučně sami budou užívat přízemí, ložnici a obývací pokoj a společně budou užívat hlavní vchod, verandu kuchyň koupelnu, WC, půdu, sklep, hospodářskou budovu, zahradu, s právem příchodu a odchodu ke všem místům a místnostem s právem přijímat návštěvy, s právem pěstovat ovoce a zeleninu a chovat domácí zvířectvo pro svou vlastní potřebu“.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí evidující stav k datu [datum] k [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] u [obec] bylo zjištěno, že Nemovitosti byly evidovány na [jméno] [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], přičemž každý byl vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/3. Na Nemovitostech vázlo věcné břemeno užívání ve prospěch žalovaných ke všem nemovitým věcem zapsaným na tomto LV, a to dle Smlouvy o věcném břemeni [číslo] [číslo] [rok] – tj. Smlouva darovací ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum].

6. Z výpisu z katastru nemovitostí evidující stav k datu [datum] k [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] u [obec] bylo zjištěno, že Nemovitosti jsou ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] (podíl 2/3) a žalobkyně (podíl 1/3). Na Nemovitostech vázne věcné břemeno užívání ve prospěch žalovaných ke všem nemovitým věcem zapsaným na tomto LV. Navíc z výpisu vyplývá, že vlastnické právo pro [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zapsáno, jednak na základě shora uvedené darovací smlouvy, tak i na podkladě Smlouvy [čístlo] [číslo] [rok] – smlouva darovací ze dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]. Naopak vlastnické právo pro žalobkyni bylo evidováno na podkladě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum].

7. Usnesením Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky [exekutorský úřad], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že exekutorka udělila příklep vydražiteli - žalobkyni – na vydražené nemovitosti – podíl id. 1/3 na Nemovitostech.

8. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení částky, která je předmětem tohoto řízení s odvodněním, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem Nemovitostí, žalovaní ji odmítají umožnit Nemovitosti užívat, a proto se po žalovaných domáhají vydání bezdůvodného obohacení. V dopise byli žalovaní upozorněni, že pokud částku neuhradí, přistoupí žalobkyně k podání žaloby. Dopis byl každému ze žalovaných dle kopie podacího archu odeslán dne [datum] a dle e-mailů z aplikace Pošta Online vyplývá, že byly žalovaným doručeny dne [datum].

9. Ze znaleckého posudku [číslo] který byl proveden jako listinný důkaz, bylo zjištěno, že byl vyhotoven pro účely exekuce vedené exekutorkou Mgr. [příjmení] za účelem zjištění obvyklé ceny Nemovitostí. V rámci znaleckého posudku je uvedeno, že Nemovitost je zatížena věcným břemenem doživotního a bezplatného užívání ve prospěch dárců (žalovaných), a to na celé nemovitosti, vyjma pozemku [číslo], které je evidováné v katastru nemovitostí. Věcné břemeno užívání je spojeno s určitými osobami a dotýká se celé oceňované nemovitosti ([list vlastnictví] v k. ú. [obec] u [obec]).

10. Soud provedl výslech svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], spoluvlastníka Nemovitostí o velikosti podílu id. 2/3. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že v roce [rok] spolu s jeho dvěma sestrami získali od rodičů darem podíly na Nemovitostech a rodičům zůstalo doživotní užívání, které spočívalo v tom, že budou užívat celé přízemí a dvě místnosti v prvním patře a rovněž zbytek místností v domě. V době sepisu notářského zápisu byl totiž dům ještě ve výstavbě a hotové bylo kompletně přízemí a dvě místnosti v prvním patře. Bylo to tak napsáno, protože jim notářka tenkrát říkala, že je to pojistka pro žalované, aby je se sourozenci nemohli vystěhovat. Nyní je dům hotový a jsou tam v podstatě dvě bytové jednotky. V roce [rok] bydlel v domě on, žalovaní a později, až se dodělalo první patro, se tam přistěhovala sestra [jméno] (pozn. soudu: [celé jméno žalované]), která se pak odstěhovala v roce [rok]. Oni jako sourozenci se dohodli se žalovanými, že v jejich užívání se nic nemění, že mají spodek a dvě místnosti a budou užívat i zbytek. Z domu se odstěhoval v roce [rok] [celé jméno žalované] mu poté darovala svůj podíl, čímž měl podíl 2/3 a jeho sestra [jméno] měla 1/3. V prvním patře nikdo od odstěhování [celé jméno žalované] nebydlí, zůstal tam po ní nějaký nábytek a on tam umístil postel, kterou měli v přízemí navíc. O žalobkyni a jejím podílu ví, ozval se mu pan [příjmení] (pozn. soudu: jednatel žalobkyně) s tím, že je 1/3 spoluvlastníkem, ale nebavili se o tom, jak to v domě vypadá, jak je dům užíván. Poté, co se i rodiče dozvěděli, že žalobkyně nabyla podíl 1/3, tak se ptali, co bude dál a on jim jako 2/3 spoluvlastník řekl, že pro ně se v tomto směru se nic nemění. O tomto svém sdělení žalovaný neřekl panu [příjmení] O tom, jak funguje rozhodování spoluvlastníků ohledně společné věci, si nic nezjišťoval, než rodičům sdělil uvedené. Veškeré náklady si rodiče nyní hradí sami, takto se dohodli poté, co se odstěhoval, když rodičům řekl, že v domě bydlet můžou, ale budou si hradit veškeré náklady, s čímž žalovaní souhlasili. S rodiči se vždy na všem dohodli ústně.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo ke zjištění skutkového stavu věci.

12. Takto provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, jakož i přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

13. Žalovaní dohodou ze dne [datum] darovali Nemovitosti svým třem dětem – [jméno] [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] (dále také„ Děti“), každému z nich podíl o velikosti id. 1/3. Děti naopak dohodou z téhož dne zřídili žalovaným doživotní, bezplatné a nedílné právo bydlení v Nemovitostech, a to v rozsahu, že budou užívat celou převáděnou nemovitost, tak jak ji doposud užívali, tedy výlučně sami budou užívat přízemí, ložnici a obývací pokoj a společně budou užívat hlavní vchod, verandu kuchyň koupelnu, WC, půdu, sklep, hospodářskou budovu, zahradu, s právem příchodu a odchodu ke všem místům a místnostem s právem přijímat návštěvy, s právem pěstovat ovoce a zeleninu a chovat domácí zvířectvo pro svou vlastní potřebu. V té době nebylo 1. patro (2. nadzemní podlaží) zcela dostavěné, byla tam hotová pouze ložnice a obývací pokoj, proto notářka zapsala do notářského zápisu právo užívání právě uvedeným způsobem. Do katastru nemovitostí bylo vlastnické právo, jakož i právo užívání zapsáno s právními účinky ke dni [datum]. [jméno] [příjmení] v té době v Nemovitostech nebydlela, se žalovanými v přízemí bydlel [jméno] [celé jméno žalovaného] a do roku [rok] obývala 1. patro [celé jméno žalované]. Poté, co se [celé jméno žalované] odstěhovala, uzavřeli žalovaní ústní dohodu s Dětmi, že i nadále budou samostatně užívat celý rodinný dům, jež stojí na Nemovitostech, jakož i Nemovitosti, pokoje v 1. patře v té době nikdo neužíval, žalovaní bydlí od počátku v přízemí. Ústně tedy bylo fakticky rozšířeno výlučné užívání ve prospěch žalovaných, a to na celých Nemovitostech. Dne [datum] převedla [celé jméno žalované] svůj podíl na [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], a to na základě písemné dohody o darování, s tím, že jeho právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky ke dni [datum]. V tuto chvíli byli spoluvlastníky [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] s podílem o velikosti id. 2/3 a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti id. 1/3. Usnesením soudní exekutorky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl udělen žalobkyni příklep, tj. žalobkyně vydražila podíl o velikosti id. 1/3 na Nemovitostech od [jméno] [příjmení], proti které bylo vedeno exekuční řízení. Jakmile se žalovaní dozvěděli, že žalobkyně je nově spoluvlastníkem Nemovitostí, obrátili se na [jméno] [celé jméno žalovaného] s dotazem, co bude dál, přičemž ten jim sdělil, že na užívání Nemovitostí se nic nemění a nadále mohou užívat Nemovitosti, jako doposud, tj. celý rodinný dům a celé další přilehlé pozemky výlučně sami, s ohledem na to, že on je stále 2/3 spoluvlastníkem. Tímto rozhodnutím [jméno] [celé jméno žalovaného] došlo k ústnímu rozšíření užívání žalovanými nad rámec toho, co bylo sepsáno v notářském zápise. O tomto svém rozhodnutí žalobkyni neinformoval, ačkoliv byl ze strany žalobkyně o jejím vlastnickém právu informován panem [příjmení], jednatelem žalobkyně.

14. Podle § 336l odst. 5 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“) dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci, zanikají právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání.

15. Podle § 632 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let. Bylo-li však do veřejného seznamu zapsáno právo, které se vykonává jen zřídka, vyžaduje se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let alespoň třikrát příležitost je vykonat a nikdy je nevykonala; nevyskytne-li se v průběhu deseti let příležitost právo vykonat třikrát, prodlužuje se promlčecí lhůta, dokud nebude využita žádná ze tří příležitostí.

16. Podle § 1129 odst. 1 o. z.“ je k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

17. Podle § 1132 o. z. je k rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

18. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

19. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Užívání společné věci může být určeno buď dohodou spoluvlastníků, většinovým rozhodnutím, nebo rozhodnutím soudu. Na základě takového rozhodnutí může dojít i k tomu, že bude některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen. Na podkladě takového užívání však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu a nedochází tak k bezdůvodnému obohacení na úkor vyloučeného (omezeného) spoluvlastníka. Jinak by tomu bylo v situaci, kdy jeden spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, pak totiž bezdůvodné obohacení na úkor druhého ze spoluvlastníků vzniká, neboť je užívána cizí hodnota, a první ze spoluvlastníků je povinen vydat to, oč se takovým užíváním rozšířila jeho majetková sféra. Pokud jeden ze spoluvlastníků dal společnou věc uživateli či poživateli k užívání či požívání neoprávněně, není uživatel/poživatel povinen k náhradě vůči druhému spoluvlastníku, byl-li v dobré víře. Bezdůvodné obohacení je založeno na objektivním principu a povinnost k jeho vydání není zásadně svázána se stavem, zda ten, kdo získal bezdůvodné obohacení na úkor jiného, byl v dobré, nebo zlé víře. Bylo-li ovšem neoprávněně umožněno užívání nebo požívání věci jiné osobě, má dobrá nebo zlá víra vliv i na postup uplatňování práva na vydání bezdůvodného obohacení. I v poměrech o. z. je spoluvlastník věci oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení po osobě, která neoprávněně dala věc jinému k užívání nebo požívání a neoprávněný disponent (spoluvlastník) odpovídá za vznik bezdůvodného obohacení ostatním spoluvlastníkům, neboť bez řádného právního důvodu disponoval s cizí majetkovou hodnotou. V situaci, kdy uživatel věci nebyl v dobré víře, že osoba, která mu věc přenechala k užívání (spoluvlastník), měla takové oprávnění, mají ostatní spoluvlastníci oprávnění dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci. V těchto případech je také nevýznamné, zda právní jednání, na základě kterého došlo k přenechání věci k užívání, je platné. Dobrá víra uživatele, je chráněna zákonem, tak nutně vede k závěru, že ostatní spoluvlastníci nemají přímé právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení po poctivém uživateli. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18, přiměřeně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017).

20. V průběhu řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně a syn žalovaných ([jméno] [celé jméno žalovaného]) jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, a to žalobkyně podílu o velikosti id. 1/3 a [jméno] [celé jméno žalovaného] podílu o velikosti id. 2/3 vzhledem k celku.

21. Žalobkyně nabyla vlastnické právo v rámci exekučního prodeje spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] příklepem. Nabytím vlastnického práva takovým způsobem, došlo k zániku veškerých věcných břemen váznoucích na Nemovitostech nad rámec těch, která byla uvedena v dražební vyhlášce. Zatížení Nemovitostí, jak bylo zavedeno i do dražební vyhlášky, pak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného pro exekuční řízení, ve kterém bylo o věcném břemenu žalovaných uvedeno, že se dotýká celých Nemovitostí a je evidováno v katastru nemovitostí. Jak soud již uvedl shora, věcné břemeno výlučného užívání, které mají žalovaní zřízeno a které je zároveň zapsáno v katastru nemovitostí se vztahovalo na celé přízemí domu stojícího na Nemovitostech, jakož i na dva pokoje v 1. patře domu. Toto věcné břemeno užívání bylo ústní dohodou, naposledy mezi [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a žalovanými, rozšířeno na výlučné užívání celých Nemovitostí, tedy i celého rodinného domu. Žalovaní se poté, co žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na Nemovitostech, obrátili na jejich syna [jméno] [celé jméno žalovaného] s tím, co se bude s jejich věcným břemenem dít. Dohodou, o které však [jméno] [celé jméno žalovaného] neinformoval žalobkyni, coby spoluvlastnici, opětovně rozšířil evidované věcné břemeno na výlučné užívání celých Nemovitostí žalovanými. Tímto rozhodnutím [jméno] [celé jméno žalovaného] fakticky vyloučil žalobkyni jednak z rozhodování o společné věci a jednak z užívání společné věci, když jako majoritní spoluvlastník v souladu s § 1129 odst. 1 o. z. rozhodl o přenechání celé věci náležející do spoluvlastnictví třetím osobám, tj. žalovaným. Rozhodnutím spoluvlastníků totiž, jak soud vysvětlil shora, může být některý z nich zcela vyloučen z užívání společné věci, což byl i tento případ, jelikož spoluvlastníci rozhodují o nakládání se společnou věcí dle § 1126 odst. 2 o. z. podle velikosti jejich podílu. Žalovaní rozhodnutím většinového spoluvlastníka [jméno] [celé jméno žalovaného], o tom, že se s nimi dohodne, že budou nadále užívat celé Nemovitosti výlučně sami, dosáhli postavení výlučných detentorů Nemovitostí.

22. Soud se následně zabýval tím, zda žalovaní Nemovitosti užívají na základě právního důvodu a dospěl k jednoznačnému závěru, že ano, protože se dohodli s většinovým spoluvlastníkem, tedy jsou uživateli oprávněnými. Následně soud zkoumal dobrou víru žalovaných spočívající v tom, že [jméno] [celé jméno žalovaného] byl oprávněn nakládat nejen se svým spoluvlastnickým podílem, ale i se spoluvlastnickým podílem žalobkyně, a opět dospěl k závěru, že žalovaní byli objektivně v dobré víře. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaní se po nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní obrátili na většinového spoluvlastníka [jméno] [celé jméno žalovaného], dohodli se s ním na způsobu užívání Nemovitostí, a on je rovněž ujistil, že on jako 2/3 spoluvlastník Nemovitostí, je k takovému kroku oprávněn. Žalovaní si navíc byli vědomi skutečnosti, že [jméno] [celé jméno žalovaného] je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 na Nemovitostech. Z těchto skutečností má tedy soud za to, že dobrá víra žalovaných nebyla ničím narušena. Pokud se na žalované následně žalobkyně obrátila, nadále mohli mít za to, že Nemovitosti užívání oprávněně, když věděli, že se takto dohodli s většinovým spoluvlastníkem 23. Žalobkyně se v průběhu řízení bránila také tím, že žalovaní věcné břemeno v místnostech v 1. patře domu nikdy nevykonávali a došlo tak k promlčení věcného břemene. Soud k tomu uvádí, že v případě posuzování promlčení práva z věcného břemene dle § 632 o. z. znamená každý výkon obsahu předmětného oprávnění zapsaného ve veřejném seznamu přerušení promlčecí lhůty a běh promlčecí lhůty nové, opět v délce 10 let, a to od posledního dne, kdy nositel práva toto právo vykonával. Navíc ne u všech věcných břemen je z hlediska jejich povahy nutný neustálý aktivní výkon práva. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaní v 1. patře sice nikdy nebydleli trvale, nicméně věděli, že 1. patro domu jim náleží k užívání, po nějakou dobu tam uklízeli, nechávají tam uskladněné věci [celé jméno žalované] a [jméno] [celé jméno žalovaného], nechali tam [celé jméno žalované] do roku [rok] bydlet. Soud nemá za to, že žalovaní by jednali, resp. nejednali, takovým způsobem, aby se jejich právo z věcného břemene vůbec začalo promlčovat. Žalovaným bylo smluvně zřízeno věcné břemeno bydlení k rodinnému domu, přitom soud má za to, že právo bydlení nemusí nutně znamenat, že takový uživatel obývá každou místnost v domě např. každý den, některé místnosti mohou sloužit i k jiným účelům a je pouze na uživateli, jak se rozhodne s jednotlivými místnostmi v domě naložit (i tak, že v nich nebydlí, pouze v nich uklízí nebo v nich skladuje nepotřebné věci). Žalovaní v domě bydlí od vzniku věcného břemene, tudíž nepřetržitě vykonávají věcné břemeno, a to i k těm místnostem v domě, které jim neslouží jako každodenní obytné místnosti. Nelze navíc odhlédnout od skutečnosti, že„ neevidované“ věcné břemeno fakticky znovu vzniklo až k okamžiku dohody mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovanými poté, co žalobkyně nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu.

24. Další námitka žalobkyně rozporovala skutečnou vůli žalovaných a Děti při uzavírání smluv. Věcné břemeno v evidované podobě sice bylo do smlouvy o věcném břemeni sepsáno na popud notářky, nicméně žalovaní a Děti (obdarovaní a povinní z věcného břemene) zřizovali věcné břemeno z důvodu, aby nemohli žalované z Nemovitostí kdykoliv vystěhovat a aby žalovaní měli právní jistotu, že mohou Nemovitosti užívat po zbytek doby jejich života. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] vyplynulo, že notářka jim okolnosti věcného břemene vysvětlila a jestliže poté všichni účastníci smlouvu podepsali, nelze hovořit o tom, že by jejich vůle byla odlišná od toho, co jim notářka vysvětlila. Soud tedy nemá za to, že by v době uzavírání darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene absentovala vůle stran zřídit žalovaným věcné břemeno v evidovaném rozsahu. Ostatně toto je zřejmé i ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného], který uvedl, že věcné břemeno bylo smlouvou zřízeno tím způsobem, protože dům ještě nebyl zcela hotov a v 1. patře byly hotové pouze dvě místnosti uvedené ve smlouvě. Tomu odpovídají i následné dohody žalovaných se spoluvlastníky Nemovitostí, kteří jim výlučné užívání ve formě věcného břemeno ústně rozšířili na celé Nemovitosti.

25. Zbývá dodat, že pokud se žalobkyně chtěla domáhat svého práva jako spoluvlastníka Nemovitostí, nebylo možno se těchto práv domáhat po žalovaných, kteří byli objektivně v dobré víře, že [jméno] [celé jméno žalovaného] se s nimi může dohodnout na výlučném užívání celých Nemovitostí, když jim bylo známo a [jméno] [celé jméno žalovaného] jim to i potvrdil, že on je majoritním spoluvlastníkem a je proto oprávněn tímto způsobem s Nemovitostmi naložit. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že žalovaní nejsou pasivně legitimovaní a žalobu proto zamítl.

26. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měli žalovaní plný úspěch, proto je žalobkyně povinna uhradit jim plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 49 537 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalovaných tvořené odměnou advokáta dle § 7 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT ve výši 38 560 Kč za 5 úkonů právní služby učiněných zástupcem žalovaných (příprava a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, účast u jednání dne [datum], doplnění tvrzení ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]) po 3 856 Kč za každého ze žalovaných, dále částkou 1 500 Kč jako pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupce žalovaných k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět (2krát k jednání) v délce 50 km/cesta tam a zpět [značka automobilu] o průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km nafty při ceně 36,10 Kč l a základní sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč (za rok 2021 pak při ceně 27,20 Kč l a sazbě základní náhrady ve výši 4,40 Kč), celkem 664 Kč (354 Kč a 310 Kč), za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za 4 půlhodiny, celkem 400 Kč, to vše (s výjimkou cestovného a promeškaného času) včetně 21% DPH z částky 40 060 Kč, tj. ve výši 8 413 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny odvést zástupce žalovaných jako registrovaný plátce DPH. Pokud se týká zbytku DPH z náhrad a režijních paušálů soud je žalovaným nepřiznal, jelikož zástupce žalovaných tyto náklady nesepsal do vyúčtování nákladů řízení a soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení tedy nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718). Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.