9 C 353/2024 - 69

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně:[Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 10 911,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 61,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61,30 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 10 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 850 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu ve Znojmě dne 6. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 911,30 Kč s příslušenstvím z titulu práva na zaplacení ceny za pronájem koncových zařízení, která žalovanému poskytla, ve výši 61,30 Kč a dále z titulu práva na zaplacení smluvních pokut za nevrácení těchto zařízení po skončení pronájmu v souhrnné výši 10 850 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným dne 11. 7. 2022 uzavřela celkem tři účastnické smlouvy, na jejichž základě žalovanému pronajala tři koncová zařízení [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalovaný se mimo jiné v uzavřených smlouvách o pronájmu těchto zařízení, které byly součástí shora uvedených účastnických smluv, zavázal nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady žalobkyni pronajatá zařízení vrátit. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost porušil, vyúčtovala mu žalobkyně v souladu s příslušnými smluvními ujednáními postupně tři smluvní pokuty ve výši 4 850 Kč, 4 000 Kč a 2 000 Kč, jejichž úhrady se v tomto řízení domáhala. Po žalovaném požadovala rovněž dlužnou splátku nájemného za pronájem zařízení Základ – [Anonymizováno] ve výši 30,65 Kč a za pronájem zařízení Základ – Pevný internet ve výši 30,65 Kč, kdy obě zmíněné částky byly žalovanému vyúčtovány v rámci vyúčtování služeb splatného k datu 6. 3. 2023. V neposlední řadě si žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky ve výši 10 911,30 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení.

2. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 14. 11. 2024, č.j. [č. účtu]-5, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Zdejší soud lustrací v systému centrální evidence obyvatel dne 7. 11. 2024 zjistil, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti a že jeho opatrovníkem byl jmenován [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa]. [jméno FO] proto zaslal návrh žalobkyně a vyzval jej, aby se za žalovaného k tomuto návrhu ve stanovené lhůtě vyjádřil. Následně bylo zjištěno, že [jméno FO] dne 20. 2. 2025 zemřel a že funkci opatrovníka s účinností od 20. 2. 2025 do právní moci rozsudku o jmenování nového opatrovníka vykonává obec [adresa]. Proto byl návrh žalobkyně doručen i jí spolu s výzvou k vyjádření se k návrhu.

4. Ve vyjádření z 24. 3. 2025 současný opatrovník žalovaného poukázal na fakt, že žalovaný byl rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě omezen ve svéprávnosti a že omezení svéprávnosti bylo následně dne 28. 5. 2020 prodlouženo rozhodnutím Městského soudu v Brně na dalších pět let. Žalovaný trpí trvalou duševní poruchou – středně těžkou mentální retardací s poruchami chování. Není způsobilý bez rizik a možných negativních následků jakéhokoliv právního jednání, jeho porucha je trvalá a nevyléčitelná. Neumí číst ani psát, není proto vědomě schopen uzavřít jakoukoliv smlouvu. Smlouva se žalobkyní nemohla být žalovaným uzavřena ani podepsána, žalovaný je mentálně na úrovni malého dítěte, neví, kolik je mu let, nevlastní mobilní telefon ani žádné ze zařízení, která jsou zmiňována v žalobě. Potřebuje neustálý dozor a péči, není schopen samostatného života. Opatrovník žalovaného dále vyjádřil podezření, že smlouvu za žalovaného uzavřel jeho bývalý opatrovník [jméno FO], který také používal předmětná zařízení pro svou potřebu. Smlouva byla velmi pravděpodobně uzavřena bez fyzické přítomnosti žalovaného, neboť již z vizuální hlediska a jeho samotného projevu musí být každému zřejmé, že žalovaný z hlediska mentální stránky není v pořádku. Opatrovník ze shora popsaných důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

5. Přípisem z 3. 4. 2025 žalobkyně v reakci na shora uvedené vyjádření opatrovníka žalovaného sdělila, že všechny účastnické smlouvy byly za žalovaného uzavřeny a podepsány jeho předchozím opatrovníkem panem [jméno FO] po předložení Listiny o jmenování opatrovníka ze dne 24. 5. 2017. Z pohledu žalobkyně tedy smlouvy byly uzavřeny platně, neboť jejich předmětem nebylo právní jednání, které by vyžadovalo souhlas soudu ve smyslu § 483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“). Žalobkyně tedy vyjádřila přesvědčení, že její nárok je oprávněný. Následně přípisem z 28. 4. 2025 doplnila, že z jejího pohledu byl opatrovník v rámci plnění svých povinností povinen za žalovaného přebírat poštu, a to tím spíše, pokud je žalovaný na mentální úrovni malého dítěte. Bydliště žalovaného uvedené v jeho občanském průkazu navíc bylo totožné s adresou trvalého bydliště [jméno FO] ([adresa]). Dne 11. 7. 2022 došlo na základě žádosti zákazníka ke změně korespondenční adresy na adresu [adresa], s ohledem na okolnosti celého případu lze mít za tu, že tuto změnu musel provést [jméno FO].

6. K projednání věci soud nařídil jednání na den 30. 4. 2025. Toto jednání proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i její právní zástupkyně, neboť dotyčné, řádně k jednání předvolané, se z jednání omluvily a vyjádřily souhlas s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Opatrovník žalovaného u jednání sdělil, že žalovaný se aktuálně nachází v psychiatrické léčebně v Brně – Černovicích. V bytě na adrese [adresa] rozhodně žádné jeho movité věci nezůstaly, byt je v naprosto neobyvatelném stavu. Žalovaný s [jméno FO], který byl jeho nevlastním otcem, bydleli v nájemním bytě v Brně. Zde po smrti pana [jméno FO] zřejmě nějaké věci zůstaly, nelze však říci, zda mezi nimi byla i pronajatá koncová zařízení žalobkyně. Byt už jeho vlastník pravděpodobně pronajal jiné osobě a věcí, které zde po žalovaném a jeho bývalém opatrovníkovi zůstaly, se nejspíše zbavil. Žalovaný trpí mentální retardací s poruchami chování, nedávno byl agresivní vůči zaměstnancům sanatoria, kde za normálních okolností žije, ohrožoval je nožem, proto musel být za asistence policie hospitalizován v psychiatrické nemocnici, kde by měl setrvat asi 14 dnů. Jeho stav je takový, že neví, kolik je mu let, neustále mluví o svých příbuzných, vzpomíná na pana [jméno FO]. Musí být pod neustálým dohledem zdravotnického personálu, neumí číst ani psát, stěží napíše své příjmení, a i v něm často udělá chybu, na počítači si sám nic nenajde, proto by mu koncová zařízení od žalobkyně těžko mohla k něčemu být. Při jejich pronájmu od žalobkyně muselo dojít ke zneužití funkce ze strany pana [jméno FO].

7. Z účastnické smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že součástí této smlouvy bylo mimo jiné i ujednání o pronájmu koncového zařízení ke službě Pevný internet do zásuvky S, kategorie Základ II., sériového čísla [hodnota], za sjednané nájemné, jehož výše se řídila ceníkem žalobkyně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit toto zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady. Pro případ, že by tak neučinil, byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Jako „Zájemce“ (smluvní strana, se kterou žalobkyně smlouvu uzavřela), byl ve smlouvě uveden žalovaný, smlouvu však za něj evidentně podepsal [jméno FO].

8. Z účastnické smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že součástí této smlouvy bylo mimo jiné i ujednání o pronájmu koncového zařízení ke službě Pevný internet L, kategorie Premium s garancí připojení, sériového čísla S210Y46054095, za sjednané nájemné, jehož výše se řídila ceníkem žalobkyně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit toto zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady. Pro případ, že by tak neučinil, byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 4 850 Kč. Jako „Zájemce“ (smluvní strana, se kterou žalobkyně smlouvu uzavřela), byl ve smlouvě uveden žalovaný, smlouvu však za něj evidentně podepsal [jméno FO].

9. Z účastnické smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že součástí této smlouvy bylo mimo jiné i ujednání o pronájmu koncového zařízení ke službě T-Mobile TV XL, kategorie Základ, sériového čísla 4490000001139285, za sjednané nájemné, jehož výše se řídila ceníkem žalobkyně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit toto zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady. Pro případ, že by tak neučinil, byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Jako „Zájemce“ (smluvní strana, se kterou žalobkyně smlouvu uzavřela), byl ve smlouvě uveden žalovaný, smlouvu však za něj evidentně podepsal [jméno FO].

10. Z předložených fotokopií občanských průkazů žalovaného a [jméno FO], jakož i Listiny o jmenování opatrovníka vydané dne 24. 5. 2017 Okresním soudem ve Znojmě, bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době uzavření předmětných účastnických smluv informována o tom, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti a že jeho opatrovníkem byl jmenován [jméno FO].

11. Z vyúčtování služeb za období od 20. 1. 2023 do 19. 2. 2023, které bylo splatné k datu 6. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému mimo jiné splátku za pronájem zařízení Základ – T-Mobile TV ve výši 30,65 Kč a splátku za pronájem zařízení Základ II. – Pevný internet do zásuvky ve výši 30,65 Kč.

12. Z dopisu z 12. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně písemně vypověděla shora uvedené účastnické smlouvy s odůvodněním, že žalovaný dlouhodobě neplní své závazky, které mu z těchto smluv plynou. Současně vyzvala žalovaného k vrácení pronajatých koncových zařízení ve lhůtě 30 dnů od data ukončení poskytovaných služeb a upozornila ho na riziko vzniku práva na zaplacení sjednaných smluvních pokut v případě nevrácení zařízení.

13. Z vyúčtování smluvních pokut vystaveného dne 4. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty za nevrácení tří pronajatých zařízení v souhrnné výši 10 850 Kč. Vyúčtování bylo splatné k datu 18. 7. 2023.

14. Z předžalobní výzvy z 6. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 17 226,42 Kč vzniklé v souvislosti se shora uvedenými účastnickými smlouvami ve lhůtě do 13. 9. 2024 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu v případě, že jej žalovaný neuhradí dobrovolně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána [jméno FO] na adresu [adresa] dne 6. 9. 2024.

15. Z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 11. 2016, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 17. 12. 2016, soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý k jakémukoliv právnímu jednání vyjma běžných záležitosti týkajících se každodenního života. Dále byl omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje částku 500 Kč měsíčně, zavazovat se svým právním jednáním k jakémukoliv plnění, jehož hodnota přesahuje částku 500 Kč či uzavírat smlouvy o finančních produktech. Opatrovníkem žalovaného byl jmenován [jméno FO]. Citovaným rozhodnutím došlo ke změně dřívějšího rozhodnutí o svéprávnosti žalovaného, jímž byl rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 4. 2012, č.j. [Anonymizováno]. Závěr o omezení svéprávnosti žalovaného opatrovnický soud postavil zejména na zjištění, že posuzovaný trpí vrozenou duševní poruchou – středně těžkou mentální retardací, kdy jde o léčebně neovlivnitelný stav. V důsledku své duševní poruchy není žalovaný schopen samostatně právně jednat ani nakládat s finančními prostředky, je nesamostatný, závislý na péči rodiny i v běžných záležitostech, není schopen samostatně nakládat s žádný majetkem a finančními prostředky, nezná hodnotu peněz, není schopen ani samostatně nakupovat.

16. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 12. 6. 2020, bylo zjištěno, že omezení svéprávnosti žalovaného v rozsahu vymezeném rozsudkem citovaným v předchozím odstavci bylo prodlouženo na dobu 5 let od právní moci nového rozsudku. Opatrovníkem žalovaného byl opět jmenován [jméno FO]. Soud dospěl k závěru, že duševní stav žalovaného se od doby posledního rozhodnutí o omezení jeho svéprávnosti v žádném směru nezměnil, žalovaný ani nadále není způsobilý bez rizik a možných negativních následků pro jeho osobu právního jednání vyjma běžných záležitostí každodenního život.

17. Z listiny o jmenování opatrovníka vystavené dne 21. 2. 2025 Městským soudem v Brně bylo zjištěno, že s účinností od 20. 2. 2025 do právní moci rozsudku o jmenování nového opatrovníka byla do funkce opatrovníka žalovaného jmenována obec [adresa].

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci.

19. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 11. 7. 2022 žalobkyně uzavřela se žalovaným celkem tři účastnické smlouvy, na jejichž základě se zavázala poskytovat žalovanému různé služby elektronických komunikací. Žalovaný byl v době uzavření předmětných smluv omezen ve svéprávnosti rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č.j. [spisová značka], a to mimo jiné v tom rozsahu, že není způsobilý k jakémukoliv právnímu jednání vyjma běžných záležitosti týkajících se každodenního života, není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje částku 500 Kč měsíčně, ani zavazovat se svým právním jednáním k jakémukoliv plnění, jehož hodnota přesahuje částku 500 Kč, či uzavírat smlouvy o finančních produktech. Důvodem omezení svéprávnosti žalovaného byl fakt, že dlouhodobě trpí závažnou duševní poruchou – středně těžkou mentální retardací, která není léčbou ovlivnitelná. V důsledku této poruchy není schopen samostatně právně jednat ani nakládat s finančními prostředky, je zcela závislý na péči jiných osob, nezná hodnotu peněz a není schopen samostatně nakupovat. Citovaným rozhodnutím opatrovnického soudu byl žalovanému jako opatrovník jmenován jeho nevlastní otec [jméno FO]. Ten ho při uzavření shora uvedených smluv se žalobkyní zastupoval, předložil žalobkyni mimo jiné svůj občanský průkaz a občanský průkaz žalovaného a dále rovněž listinu o svém jmenování opatrovníkem. Následně všechny tři smlouvy za žalovaného podepsal. Součástí všech smluv byla mimo jiné ujednání o pronájmu tří různých koncových zařízení. Jednalo se o zařízení ke službě Pevný internet do zásuvky S, kategorie Základ II., sériového čísla [hodnota], zařízení ke službě Pevný internet L, kategorie Premium s garancí připojení, sériového čísla [Anonymizováno], a zařízení ke službě [Anonymizováno]-[Anonymizováno] TV XL, kategorie Základ, sériového čísla [Anonymizováno]. Žalovaný se dle textu všech tří smluv zavázal za pronajatá zařízení hradit nájemné ve výši dle ceníku žalobkyně a rovněž se zavázal všechna zařízení žalobkyni vrátit na vlastní náklady nejpozději do třiceti dnů po skončení jednotlivých nájemních smluv. Pro případ, že by tak neučinil, byly ve smlouvě sjednány smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč (pro zařízení sériového čísla [hodnota]), ve výši 4 850 Kč (pro zařízení sériového čísla [Anonymizováno]), respektive ve výši 2 000 Kč (pro zařízení sériového čísla [Anonymizováno]). Vyúčtováním splatným k datu 6. 3. 2023 byly žalovanému vyúčtovány dvě splátky za pronájem dvou ze shora uvedených koncových zařízení, obě ve výši 30,65 Kč. Žalobkyně dopisem z 12. 4. 2023 odstoupila od uzavřených účastnických smluv s odůvodněním, že žalovaný dlouhodobě neplní své závazky z těchto smluv, a vyzvala žalovaného, aby jí ve stanovené lhůtě vrátil pronajatá koncová zařízení. Vyúčtováním splatným k datu 18. 7. 2023 byly žalovanému vyúčtovány smluvní pokuty za nevrácení tří pronajatých koncových zařízení v souhrnné výši 10 850 Kč. Následně byl žalovaný předžalobní výzvou z 6. 9. 2024 odeslanou na adresu jeho opatrovníka vyzván k zaplacení dluhu ve výši 17 226,42 Kč vzniklého v souvislosti s uvedenými účastnickými smlouvami.

20. Podle § 458 o. z. není opatrovník za zastoupeného oprávněn právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.

21. Podle § 461 odst. 1 o. z. platí, že spravuje-li opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.

22. Podle § 483 odst. 2 o. z. platí, že spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních, a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké, b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit, c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos, d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky, e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 3 odst. 2 písm. c) o. z. spočívá soukromé právo mimo jiné na zásadě, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. V posuzované věci bylo s ohledem na procesní obranu opatrovníka žalovaného nutné vyhodnotit v prvé řadě to, zda došlo k platnému uzavření všech tří účastnických smluv, o které žalobkyně opírala své žalobou uplatněné nároky, respektive zda lze konstatovat, že tyto smlouvy se žalobkyní uzavřel žalovaný (prostřednictvím svého tehdejšího opatrovníka) a je tedy jejich obsahem vázán.

24. Podle § 461 odst. 1 o. z. platí, že pokud opatrovník spravuje jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění, a v případech, kdy se o běžnou správu nejedná, je k naložení se jměním opatrovance nutné schválení soudem. V daném případě byl [jméno FO] jakožto opatrovník jmenovaný soudem žalovanému jako osobě omezené ve svéprávnosti nepochybně oprávněn k běžné správě jmění žalovaného ve smyslu shora citovaného ustanovení. Otázkou tedy bylo, zda lze uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a s tím spojené závazky považovat za běžnou správu jmění žalovaného či nikoliv, neboť pokud by se o běžnou správu jmění nejednalo, potřeboval by [jméno FO] k uzavření smlouvy v zastoupení žalovaného souhlas soudu, který evidentně dán nebyl.

25. Běžnou správou jmění zastoupeného je třeba rozumět vyřizování obvyklých, zpravidla v určitém časovém horizontu se opakujících záležitostí, jako jsou např. pravidelné platby a příjmy z jmění nebo činnosti zastoupeného, např. placení sdruženého inkasa, pojistného, daní nebo přijímání výtěžku z majetku (nájemné, úroky, dividendy apod.). Běžnou záležitostí jsou i nárazová právní jednání jménem zastoupeného, jež se po hodnotové stránce nevymykají úrovni spravovaného jmění. Za nikoli běžnou správu jmění je třeba pokládat záležitosti, které se zásadnějším způsobem dotýkají majetkové podstaty spravovaného jmění, jako je např. převod nemovitosti zastoupeného. Kritéria pro odlišení běžné a nikoli běžné správy jsou proměnlivá v závislosti na hodnotě a charakteru spravovaného jmění, jakož i na vyvíjející se hospodářské situaci, případně i na osobní situaci zastoupeného (např. zda bude v dohledné době potřebovat určité majetkové hodnoty ke studiu, na lékařskou péči apod.). Za běžnou správu jmění je třeba pokládat i takové dispozice zástupce, které jsou s ohledem na stav zastoupeného a jeho majetku „každodenní“, tedy jsou nezbytně nutné pro zachování každodenního provozu jmění zastoupeného nebo pro zabezpečení jeho pravidelných potřeb (srov. komentář k § 461 in Švestka, [právnická osoba], J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Wolters Kluwer, 2020, dostupný v systému ASPI).

26. Předmětem posuzovaných účastnických smluv byl na jedné straně závazek žalobkyně poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací různého charakteru (poskytování internetu a televize), na straně druhé závazek žalovaného za tyto služby hradit sjednanou cenu. Součástí jednotlivých účastnických smluv pak byly též smlouvy o pronájmu koncových zařízení potřebných k využívání služeb poskytovaných žalobkyní, které byly uzavřeny ve smyslu § 2201 o. z. Soud je toho názoru, že v současnosti lze poskytování internetového připojení a televizního vysílání považovat za služby, které využívá převážná většina obyvatelstva, přičemž ceny za poskytování těchto služeb se zpravidla pohybují v řádu stovek, maximálně nižších jednotek tisíc korun měsíčně. Náklady na využívání těchto služeb lze tedy z pohledu soudu považovat za zcela běžné výdaje. I v případě částek, které žalobkyně vyúčtovala žalovanému v rámci vyúčtování služeb vystaveného dne 20. 2. 2023, činila účtovaná cena za měsíční paušál pro ve smlouvě sjednaný tarif 1 062,23 Kč s DPH, cena za poskytování služby T-Mobile TV – XL pak 468,34 Kč. Účtované splátky nájemného za pronájem jednotlivých koncových zařízení pak nepřesahovaly sto korun měsíčně. S ohledem na charakter služeb poskytovaných žalobkyní na základě jednotlivých účastnických smluv a na cenu těchto služeb má soud za to, že uzavření zmíněných účastnických smluv lze podřadit pod běžnou správu jmění žalovaného. To znamená, že [jméno FO] k uzavření těchto smluv v zastoupení žalovaného nepotřeboval souhlas soudu ani podle ust. § 461 odst. 1 věty druhé o. z., ani podle § 483 odst. 2 o. z., neboť uzavřené smlouvy nepředstavují žádný ze zde vymezených případů, kdy zákon předběžný souhlas soudu s daným právním jednáním opatrovníka vyžaduje.

27. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě naznačoval, že [jméno FO] mohl žalovaného při uzavření předmětných smluv zneužít a následně pronajatá koncová zařízení využívat sám. Tuto skutečnost samozřejmě za dané důkazní situace není možné zcela vyloučit, lze skutečně důvodně předpokládat, že služby poskytované žalobkyní prostřednictvím pronajatých koncových zařízení nevyužíval žalovaný sám, to však ještě neznamená, že by předmětné smlouvy nebyly uzavřeny platně. Žalovaný a jeho tehdejší opatrovník, který v jeho zastoupení předmětné smlouvy podepsal, bydleli na stejné adrese, a bylo by tedy logické, pokud by služby poskytované žalobkyní využívali oba. V situaci, kdy [jméno FO] již nežije a výpověď žalovaného s ohledem na jeho duševní stav nemůže mít valnou důkazní hodnotu, by bylo možné jen stěží nalézt důkazy k prokázání toho, zda i žalovaný nějakým způsobem využíval služby žalobkyně. Soud však nevidí důvod, proč by žalovaný i přes svou duševní poruchu nemohl například sledovat televizní vysílání, jehož poskytování bylo jednou ze služeb sjednaných v předmětných účastnických smlouvách. Na každý pád v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalovaný z využívání služeb poskytovaných žalobkyní zcela vyloučen, a soud proto neshledal důvod, proč by měl hodnotit námitku opatrovníka žalovaného týkající se možného zneužití žalovaného [jméno FO] jako oprávněnou.

28. Na újmu platnosti všech uzavřených účastnických smluv (a potažmo též smluv o pronájmu koncových zařízení) pak z pohledu soudu není ani fakt, že [jméno FO] v záhlaví smlouvy nebyl označen jako opatrovník žalovaného a jediná indicie, která svědčí o tom, že smlouvy uzavíral v zastoupení žalovaného, je podpis na všech smlouvách, který evidentně není podpisem žalovaného, nýbrž právě [jméno FO]. Jakkoliv by samozřejmě správně mělo být ze smlouvy zřejmé, že ji se žalobkyní neuzavíral žalovaný sám, nýbrž že byla uzavřena prostřednictvím opatrovníka, v situaci, kdy žalobkyně současně doložila, že při uzavření smlouvy měla k dispozici občanský průkaz [jméno FO] i listinu o jmenování dotyčného opatrovníkem žalovaného, nelze jen z uvedeného pochybení žalobkyně při tvorbě obsahu smlouvy dovozovat její neplatnost.

29. Soud proto dospěl k závěru, že všechny tři účastnické smlouvy a na ně navázané smlouvy o pronájmu koncových zařízení byly uzavřeny platně a že obě smluvní strany, tedy na jedné straně žalobkyni jakožto poskytovatele služeb elektronických komunikací a pronajímatele, na straně druhé žalovaného jakožto příjemce uvedených služeb a nájemce, zavazovaly. V situaci, kdy žalovanému, potažmo jeho opatrovníkovi evidentně byla přenechána k užívání celkem tři pronajatá koncová zařízení, bylo na žalovaném, aby uhradil nájemné za pronájem těchto zařízení ve výši, která mu byla žalobkyní řádně vyfakturována. Nárok žalobkyně na úhradu nájemného za pronájem koncových zařízení v celkové výši 61,30 Kč se opírá jak o uzavřené smlouvy o pronájmu, tak i o § 2201 o. z. V rozsahu požadovaného dlužného nájemného tedy soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost shora uvedenou částku žalobkyni uhradit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal důvod odchýlit se od obecně stanovené lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Současně přiznal žalobkyni nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužnému nájemnému za období od 19. 7. 2023 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbývající části předmětu řízení, tedy co do požadovaných smluvních pokut v celkové výši 10 850 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl, a to z následujících důvodů. Soud již shora podrobně popsal důvody, pro které posoudil všechny mezi účastníky uzavřené smlouvy o pronájmu koncových zařízení jako platné a pro strany závazné. Součástí těchto smluv prokazatelně byla i ujednání, která zavazovala žalovaného vrátit po skončení pronájmu žalobkyni ve lhůtě 30 dnů na své náklady pronajatá zařízení. Pro případ nesplnění těchto povinností pak byla ve všech smlouvách sjednána smluvní pokuta, jejíž výše se lišila v závislosti na typu poskytované služby a kategorii pronajatého zařízení. Výši sjednané smluvní pokuty nelze z pohledu soudu hodnotit s ohledem na okolnosti případu jako nepřiměřenou, současně je evidentní, že žalovaný své smluvní povinnosti, k jejichž utvrzení byly jednotlivé smluvní pokuty sjednány, nesplnil, neboť z ničeho nevyplývá, že by poté, kdy žalobkyně jednotlivé nájemní smlouvy dopisem z 12. 4. 2023 vypověděla, on nebo jeho opatrovník pronajatá zařízení žalobkyni ve stanovené lhůtě vrátili. Přesto má soud za to, že žalobkyni právo na zaplacení předmětných smluvních pokut nenáleží. K tomuto závěru jej vede zejména duševní porucha, kterou žalovaný trpí a jež ho významným způsobem omezuje ve schopnosti samostatně právně jednat, a především posoudit důsledky v podstatě jakéhokoliv jeho právního jednání, a to ať už jednání aktivního, nebo opomenutí.

31. Z rozhodnutí, jimiž byl žalovaný v minulosti opakovaně omezen ve svéprávnosti de facto v maximálním možném rozsahu, který zákon připouští (tj. s výjimkou běžných záležitostí každodenního života), jednoznačně vyplývá, že žalovaný pod vlivem duševní poruchy, kterou trpí, která je trvalého charakteru a nelze ji léčbou ovlivnit, není schopen samostatně nakládat s majetkem ani finančními prostředky, nezná hodnotu peněz, není schopen porozumět účelu a důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy a je odkázán na péči jiných osob. Soud sice posoudil jako oprávněný nárok žalobkyně na úhradu dlužného nájemného za pronajatá zařízení, tento nárok, byť se opírá o totožné smlouvy, však je svým charakterem zcela odlišný od nároku na zaplacení smluvních pokut. Jak již soud naznačil výše, z jeho pohledu žalovaný mohl i přes svou duševní poruchu fakticky využívat alespoň v určitém rozsahu služby poskytované žalobkyní, přičemž v takovém případě neexistuje důvod, proč by za tyto služby žalobkyni neměl poskytnout odpovídající protiplnění, a to ani v situaci, kdy evidentně není schopen domyslet veškeré důsledky právního vztahu založeného nájemními smlouvami. Právě z tohoto důvodu byl při uzavření těchto smluv zastoupen svým opatrovníkem, jehož povinností mimo jiné bylo i to, aby zajistil řádnou úhradu nájemného, byť třeba z prostředků žalovaného. Že tak [jméno FO] evidentně neučinil, není pro rozhodnutí v této věci jakkoliv podstatné. Smluvní pokuta však, na rozdíl od nájemného, nepředstavuje protiplnění za služby poskytované žalobkyní, nýbrž sankci za porušení smluvních povinností. Přitom je třeba si uvědomit, že žalovanému jeho duševní stav neumožňoval, aby bez pomoci jiné osoby zajistil řádné plnění smluvních povinností a vyhnul se tak riziku, že po něm následně bude požadována úhrada smluvní pokuty. Žalovaný tedy byl de facto odkázán při plnění povinností ze smlouvy, o jejímž uzavření nemusel mít reálně ani tušení, na pomoc svého opatrovníka. Za situace, kdy tento opatrovník neplnil své povinnosti a nezajistil po skončení nájmu vrácení předmětných zařízení, by z pohledu soudu žalovaný neměl nést negativní důsledky z toho plynoucí.

32. Soud je toho názoru, že na věc je třeba aplikovat obecné zásady, na nichž stojí celé soukromé právo. Jednou z těchto základních zásad je podle § 3 odst. 2 písm. c) o. z. zásada, podle níž nikdo nesmí pro nedostatek rozumu utrpět nedůvodnou újmu. Podle § 8 o. z. pak zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Druhé z citovaných ustanovení dopadá na situace, kdy určitý výkon práva sice formálně odpovídá zákonu či smlouvě, je však vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014) a měla by mu tím pádem být odepřena právní ochrana. Obě zmiňované zásady je z pohledu soudu namístě zohlednit právě v kontextu posuzovaného sporu, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jakožto obchodní korporace, která poskytuje služby více než 6,5 milionům zákazníků, jejíž tržby za loňský rok přesáhly 31 miliard korun a která za stejné období vykázala zisk přes 12 miliard Kč (viz https://archiv.hn.cz/c1-67631330-trzby-31-miliard-a-zisk-ebitda-ve-skoro-tretinove-vysi-t-mobile-hlasi-v-cesku-vyborna-cisla), na straně druhé žalovaný, který nejenže je spotřebitelem, ale zejména jde o osobu omezenou ve svéprávnosti, která nebyla s to sama domyslet důsledky svého jednání a zajistit řádné plnění povinností ze smluv uzavřených se žalobkyní. Majetková situace obou účastníků je navíc naprosto neporovnatelná. Právě s ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že ačkoliv právo žalobkyně na zaplacení požadovaných smluvních pokut vyplývá z příslušných ustanovení smluv, které byly mezi oběma účastníky uzavřeny, toto právo žalobkyni ve světle § 3 odst. 2 písm. c) a § 8 o. z. nelze přiznat, neboť by to bylo nejen v rozporu s dobrými mravy, ale zejména v rozporu se zásadami zachycenými v citovaných ustanoveních. K tomuto závěru soud mimo jiné vede i to, že odepření práva na zaplacení smluvní pokuty pro žalobkyni zcela nepochybně nebude představovat žádný závažnější zásah do jejích práv, a to obzvláště v porovnání s tím, jaké důsledky by případné přiznání požadovaných smluvních pokut mělo pro žalovaného.

33. S ohledem na výši žalované částky (zaplacení 10 911,30 Kč s příslušenstvím) by v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo možné konstatovat, že žalovaný měl v řízení převážný procesní úspěch a jeho neúspěch se týkal pouze velmi nepatrné části předmětu řízení (částky 61,30 Kč s příslušenstvím, která mu byla soudem uložena k úhradě). Žalovanému by tak v obecné rovině mělo podle § 142 odst. 3 o. s. ř. svědčit vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalovaný se však prostřednictvím svého opatrovníka práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.