9 C 36/2018-369

Rubrum

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kolbou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje jako aktivum: -) pozemek parc. [číslo] (orná půda) o výměře 855 m2 v k. ú. a obci [obec], zapsaný na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč, dále pozemek parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 155 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) v k. ú. a obci [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč, dále garáž, která se nachází v zadní části pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč, to vše v ceně 4 009 000 Kč, -) podnik provozovaný pod jménem žalobce [IČO], se sídlem [adresa žalobce a žalované], a to v ceně 600 000 Kč, -) osobní automobil tov. zn. Peugeot 306, typ 7ARHYE, [VIN kód], rok výroby 2000, a to v ceně 15 000 Kč, -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 15 669,15 Kč, -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 18 061,23 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje jako aktivum: -) osobní automobil, tov. zn. AUDI A3, typ 8P, [VIN kód], rok výroby 2007, v ceně 112 500 Kč, -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 8 768,62 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na úplném vypořádání zaniklého společného jmění účastníků částku ve výši 2 268 230,88 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 87 923,20 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.

V. Žalované bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena Okresním soudem v Třebíči zbylá část žalovanou složené zálohy na provedení důkazu ve výši 434 Kč.

Odůvodnění

I. Žaloba a vyjádření žalovaného

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 3. 2018 se žalobce domáhá, aby soud vypořádal zaniklé společné jmění účastníků (dále též jen„ SJM“). Žaloba byla odůvodněna tak, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 11. 2001 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 3. 2017, č. j. 4 C 249/2016-23, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2017.

2. Za trvání manželství nabyli účastníci tohoto řízení do společného jmění nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] orná půda o výměře 855 m2, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 155 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa], vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč. Na výstavbu rodinného domu použil žalobce své výlučné prostředky ve výši 800 000 Kč, které získal z prodeje svého družstevního podílu k bytu o velikosti 2+1 v [obec]. Tento družstevní byt nabyl žalobce v roce 1999 od své matky. K datu podání žaloby pak podle žalobce neexistoval žádný jiný společný majetek, ani úspory, ani společný dluh.

3. Žalobce navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a aby byl žalobce zavázán zaplatit žalované na vypořádání 300 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

4. Žalovaná až v rámci prvního jednání ve věci samé uvedla, že do SJM účastníků řízení náleží výše specifikované nemovitosti s tím, že k vypořádání náleží i garáž, která stojí na jednom z výše uvedených pozemků a není zapsaná v katastru nemovitostí. Žalovaná sporovala vnos žalobce ve výši 800 000 Kč, naopak uváděla, že sama poskytla finanční částku ve výši 300 000 Kč ze svého výlučného majetku. Dále učinila předmětem vypořádání tři osobní automobily, a to osobní automobil zn. Audi A3, rok výroby 2007, osobní automobil tov. zn. Volkswagen (9 místný), a automobil bílé barvy, který žalobce používal pro svoji podnikatelskou činnost. Dále žalovaná učinila předmětem vypořádání zůstatky na bankovních účtech účastníků a bílé zlato v hodnotě 450 000 Kč. Konečně žalovaná učinila předmětem vypořádání i podnik žalobce [IČO].

II. Procesní postup soudu

5. Při prvním jednání ve věci samé byli účastníci poučeni o svých povinnostech tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti a dále byli poučeni o koncentraci řízení ke skončení tohoto jednání. Po jednotlivých položkách navržených k vypořádání soud zjišťoval stanoviska stran řízení ohledně toho, zda jsou tyto položky součástí SJM, jaká je jejich hodnota a komu má být ta která položka přikázána do výlučného vlastnictví. Strany se nedohodly zcela na všem. Spornou zůstala otázka: - hodnoty nemovitostí včetně garáže, - hodnoty osobních automobilů, přičemž žalobce uvedl, že osobní automobil tov. zn. Volkswagen nebyl součástí SJM a dále uvedl, že žádný automobil bílé barvy nevlastnil, - hodnoty podniku žalobce, - existence investičního zlata v době zániku SJM a jeho hodnoty, - existence vnosu žalobce do nemovitosti v SJM a jeho výše, - existence vnosu žalované do SJM a jeho výše 6. Soud v rámci prvního jednání rozhodl rovněž o nařízení prvního setkání účastníků s mediátorem ve smyslu § 100 odst. 2 o. s. ř. a poskytl účastníkům dodatečnou lhůtu 30 dní pro jejich další skutková tvrzení či návrhy na provedení dokazování.

7. V této lhůtě (která podle poučení soudu běžela až od skončení přerušení řízení v důsledku nařízeného prvního setkání s mediátorem) účastníci doplnili svá skutková tvrzení i návrhy na provedení dokazování.

8. Pokus o mediaci jakož i jiná mimosoudní jednání mezi účastníky skončily neúspěšně, a proto soud provedl důkazní prostředky, jejichž provedení účastníci navrhli a které soud považoval za relevantní; zejména se jednalo o znalecký posudek z oboru ekonomika (ceny a odhody nemovitostí a podniků) ke stanovení hodnoty nemovitostí a podniku žalobce.

9. Následně proběhlo jednání dne 2. 10. 2019, při němž byly provedeny shromážděné listinné důkazní prostředky, a dále byli vyslechnuti navržení svědci, jakož i soudem ustanovený znalec, který ve věci podal znalecké posudky. Jelikož vyvstala potřeba provedení některých dalších důkazních prostředků, bylo jednání odročeno na den 27. 11. 2019, při němž bylo dokazování doplněno o některé z navržených listinných důkazních prostředků, ve zbylém rozsahu pak soud návrhy účastníků na provedení dokazování zamítl (viz níže).

III. Provedené dokazování a učiněná skutková zjištění

10. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 3. 2017, č. j. 4 C 249/2016-23, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 11. 2001 a bylo rozvedeno s právní mocí rozsudku ke dni 9. 3. 2017. K rozvodu manželství došlo podle tohoto rozhodnutí k návrhu manželky (zde žalované), přičemž manžel (žalobce) s rozvodem souhlasil. Co do příčin rozvratu manželství se oba účastníci shodli, že jednou z příčin byly hádky a odlišný názor na způsob vedení života. Byť žalobce i žalovaná spatřovali příčiny rozvratu manželství i v jiných skutečnostech, tyto zůstaly v rozvodovém řízení nezjištěny.

11. Co se týče jednotlivých položek SJM, které byly účastníky tohoto řízení navrženy k vypořádání, vycházel soud především z nesporných tvrzení účastníků, a to ohledně: - nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy že tyto nemovitosti náleží do SJM a že mají být v rámci vypořádání přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. - garáže, která je postavena pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], tedy že tato garáž je součástí SJM a má být v rámci vypořádání přikázána do výlučného vlastnictví žalobce, - osobního automobilu tov. zn. Audi A3, rok výroby 2007, tedy že tento automobil náleží do SJM a že má být v rámci vypořádání přikázán do výlučného vlastnictví žalované, - bankovních účtů, tedy že ke dni zániku manželství byl žalobce majitelem dvou účtů č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], vedených u [právnická osoba], a že žalovaná byla majitelkou jednoho účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], a také že zůstatky na těchto účtech mají být v rámci vypořádání SJM přikázány do výlučného vlastnictví toho z účastníků, na jehož jméno byly (jsou) vedeny.

12. Co se týče jednotlivých položek, které byly navrženy k vypořádání, zjistil dále soud z provedených důkazních prostředků následující: a) nemovitosti včetně garáže 13. Jelikož bylo nesporné, že nemovitosti včetně garáže, vše specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, jsou součástí SJM a mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, zůstala spornou toliko otázka hodnoty těchto nemovitostí.

14. V tomto ohledu soud vycházel především ze znaleckého posudku ze dne 19. 5. 2019 č. 5284-56/2019 z oboru ekonomika (ceny a odhady nemovitostí a podniků), který k zadání soudu zpracoval znalec Ing. Pavel Sychra. Soudem ustanovený znalec pak cenu těchto nemovitostí v souhrnu odhadl na 4 009 000 Kč. Soud měl přitom za správný postup znalce, který uvedené nemovitosti včetně garáže posoudil jako jeden funkční celek.

15. K tomuto znaleckému posudku vznášel výhrady především žalobce. Ten zejména uváděl, že cena nemovitostí by vzhledem k cenovým hladinám ke dni 9. 3. 2017 měla být výrazně nižší, přičemž znalec vycházel ze současných cenových poměrů. Znalec dále – podle žalobce – vybral k porovnání nevhodné nemovitosti, a to z hlediska jejich lokality. Navíc žalobce vytkl znaleckému posudku to, že znalec nezohlednil skutečnost, že v rodinném domě [adresa] je nutná oprava odpadového potrubí u sprchového koutu, která by měla vést ke snížení výsledné ceny nemovitostí. K tomu žalobce předložil odborné vyjádření zpracované Ing. Vladimírem Konvalinou ze dne 28. 5. 2019 (č. l. 248). Konečně žalobce znaleckému posudku vytknul, že co se týče garáže, znalec uvažoval se zastavěnou plochou 50 m2, ta je však dle žalobce jen 25 m2, a zbytek tvoří přístřešek.

16. Je však nutno uvést, že se všemi zde uváděnými výhradami žalobce se znalec vypořádal při svém výslechu dne 2. 10. 2019.

17. Především je třeba uvést, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (viz například již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, sv. 2, či rozsudek téhož soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4276/2014, dostupný na www.nsoud.cz), znalec vycházel při ohodnocení nemovitostí z jejich stavu sice ke dni zániku manželství, avšak s ohledem na obvyklou cenu nemovitostí v době zpracování znaleckého posudku; ostatně takto bylo zadání pro znalce formulováno i v usnesení soudu o ustanovení znalce.

18. Znalec se přesvědčivě vypořádal rovněž s námitkou žalobce, že k porovnání byly zvoleny nevhodné nemovitosti, uvedl-li, že v úvahu vzal ty nemovitosti, které byly dostupné v okolí hodnocené nemovitosti a že jejich hodnotu dále upravoval za pomocí koeficientů, mimo jiné z hlediska lokality.

19. Co se týče zatékání v koupelně rodinného domu, pak znalec jednoznačně trval na tom, že tato vada by neměla mít vliv na celkovou cenu hodnocených nemovitostí, neboť se nejedná o masivní zatékání, ale o poměrně běžnou závadu, která je lehce odstranitelná. Na výslednou cenu by mohla mít vliv jen taková závada, která by způsobila narušení statiky domu, případně výrazným způsobem zhoršila užívání domu.

20. Tento závěr znalce nebyl zpochybněn ani žalobcem předloženým odborným vyjádřením Ing. Vladimíra Konvaliny ze dne 28. 5. 2019 (č. l. 248) či jeho následným doplněním ze dne 5. 11. 2019 (č. l. 354). Jak sám Ing. Konvalina uvedl ve svém dopise soudu ze dne 20. 11. 2019 (č. l. 352), provedl toliko hrubý odhad nákladů na odstranění závad v případě prací provedených stavební firmou, a to pouze na základě sdělení objednatele (tedy žalobce), tedy že příčinou poruch je prasklá kanalizace. V prvním případě odhadl cenu nutných prací na 250 000 Kč, v druhém případě pak jen na 140 000 Kč až 180 000 Kč.

21. Důležité je, že ani první odhad Ing. Konvaliny ze dne 28. 5. 2019, ani jeho druhý odhad ze dne 20. 11. 2019, na ocenění nákladů na provedení nutných oprav v domě, nevycházel z toho, co Ing. Konvalina sám viděl nebo zkoumal, naopak vcházel jen z toho, co mu sdělil žalobce. Jeho odhad byl proveden pouze na základě hrubého odhadu, bez položkového rozpočtu. Byla tím zároveň potvrzena hypotéza vyjádřená soudním znalcem při jednání dne 2. 10. 2019, že se nejedná o kumulaci vad na vodovodu, kanalizaci a podlahovém topení, kterak původně tvrdil žalobce, a že tedy tato vada nemůže mít vliv na celkovou cenu nemovitostí.

22. Z právě uvedených důvodů soud nakonec zamítl též návrh na provedení dokazování výslechem Ing. Konvaliny jako svědka, neboť ten sám nezkoumal rozsah vad namítaných žalobcem, a proto by jako svědek nemohl ve věci poskytnout žádné nové, relevantní informace.

23. Konečně též znalec zdůvodnil rozsah obestavěného prostoru u garáže s tím, že podle oceňovací vyhlášky se do zastavěné plochy započítává i přístřešek, jestliže tvoří s garáží jeden funkční celek. b) podnik žalobce 24. Co se týče podniku vedeného na jméno žalobce, jehož vypořádání navrhla žalovaná, bylo soudem zjištěno, že živnostenské oprávnění, na základě něhož žalobce podnikatelskou činnost provozuje, vzniklo žalobci ke dni 1. 10. 2007, tedy v době trvání manželství. Předmětem podnikání žalobce pak byla a je údržba motorových vozidel a jejich příslušenství (viz údaje z veřejné části Živnostenského rejstříku na č. l. 33). Žalobce uváděl, že tento podnik v SJM není, neboť všechno jeho vybavení má v nájmu.

25. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že podnik vedený na jméno žalobce pod [IČO], se sídlem [adresa žalobce a žalované], je součástí SJM.

26. Soud se dále zabýval hodnotou (cenou) tohoto podniku, přičemž v tomto ohledu vycházel ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Pavla Sychry ze dne 19. 5. 2019 č. 5291-63/2019. Znalec dospěl k závěru, že hodnota (cena) tohoto podniku je 600 000 Kč.

27. Uvedený znalec opět – i v rámci svého výslechu při jednání soudu dne 2. 10. 2019 – přesvědčivě zdůvodnil metodu ocenění, kterou použil, i závěry, ke kterým dospěl, a zřetelně odpověděl na námitky stran řízení. Znalec vycházel zejména z daňových přiznání žalobce za léta 2015 až 2017 při zohlednění tvrzení žalobce, že nic z vybavení podniku není v jeho vlastnictví. Toto tvrzení žalobce bylo doloženo nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2016 (č. l. 62 až 66) ve spojení s výpovědí svědka Martina Švihálka jako pronajímatele, jenž potvrdil, že žalobci pronajímá pneuservis už asi od roku 2007 včetně vybavení. Soud nenalezl důvodu, pro který by měl výpovědi tohoto svědka nevěřit, přičemž považoval za nadbytečné provádět dokazování výrobními štítky zařízení autodílny či daňovou evidencí svědka Švihálka. Neboť, ať už by tento svědek uvedené důkazní prostředky předložil, či nikoliv, nebylo by možno podle názoru soudu tímto způsobem vyvrátit již prokázané tvrzení; totiž ani případné zjištění, že pan Švihálek nedisponuje výrobními štítky zařízení autodílny (což ostatně sám uvedl) či že toto zařízení nemá vedeno v daňové evidenci, ještě samo o sobě nevylučuje, že je vlastníkem takového zařízení a že toto zařízení nemohl pronajmout žalobci.

28. Soud nepovažoval za přípustné, aby byl k návrhu žalobce znalecký posudek Ing. Sychry ohledně ocenění podniku dopracováván k novému tvrzení žalobce, že součástí podniku je blíže nespecifikované vybavení a zásoby ve vlastnictví žalobce. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že žádné vybavení podniku není v jeho vlastnictví a s novým tvrzením, že by součástí podniku mělo přece jen být nějaké vybavení a zásoby, soud obeznámil až dávno po té, co nastala koncentrace řízení. Toto nové tvrzení pak žalobce učinil zcela zřejmě jen v naději, že by možnost odhadu hodnoty podniku mohla být pro něj příznivější. K takto účelově měnícímu se tvrzení žalobce nemohl soud přihlédnout, naopak považoval tento krok žalobce za obstrukční a jsoucí v rozporu s pravidly koncentrace řízení. Nadto je třeba upozornit na výpověď znalec při jednání dne 2. 10. 2019, že nemá-li žalobcem nově tvrzený majetek hodnotu převyšující 40 000 Kč za jednu sadu nářadí, nemělo by to mít na výslednou hodnotu podniku vliv, neboť se jedná o drobný majetek, který se neeviduje.

29. Znalec při stanovení hodnoty podniku vycházel z výnosové metody, která byla v daném případě jediná možná, přičemž zdůvodnil i závěr, že při ocenění podniku se ve znaleckých posudcích obecně nedospívá k ceně podniku, nýbrž ke stanovení hodnoty podniku jakožto ekonomické kategorie. Správnost tohoto postupu v obdobných případech zastává i teorie znaleckého ohodnocování podniků (viz zejména článek autorů Besser, J., Kislingerová, E., Krabec, T. Problémy s možnosti odhadu ceny obvyklé podniku z hlediska teorie oceňování podniku, Právní rozhledy 15/2011, str. 533).

30. Soud dále považuje za zcela přesvědčivá východiska znalce pro stanovení hodnoty podniku, tedy že je nutno předpokládat, že ten, kdo provozuje podnikatelskou činnost, ji provozuje za účelem dosažení zisku, přičemž roční zisk z podnikání žalobce, k němuž znalec na základě dostupných podkladů dospěl, tedy 123 000 Kč (jinak 10 250 Kč měsíčně), lze považovat za zcela minimální. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu by žalobce provozoval podnikatelskou činnost, kterou nadto provozuje dlouhodobě, jestliže by z ní neměl žádný zisk. c) osobní automobily 31. Co se týče osobních automobilů, které byly navrženy k vypořádání, soud vycházel ze sdělení oddělení registru vozidel Městského úřadu v Třebíči ze dne 4. 12. 2018 (č. l. 104), že ke dni 9. 3. 2017 (tedy ke dni zániku manželství) byl žalobce vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu tov. zn. Peugeot 306, typ 7ARHYE, [VIN kód], rok výroby 2000. Tento automobil vlastní a provozuje od 22. 12. 2015, a byl proto součástí SJM účastníků. – 15 000 Kč 32. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke dni zániku manželství byl součástí SJM i osobní automobil, tov. zn. AUDI A3, typ 8P, [VIN kód], rok výroby 2007, který má v užívání žalovaná. – 112 500 Kč 33. Účastníci vyslovili souhlas, aby hodnota těchto automobilů byla zjištěna dotazem na dva nezávislé prodejce použitých (ojetých) automobilů.

34. Z vyjádření Auto Jahoda, s.r.o. ze dne 16. 7. 2019 (č. l. 307) se podává, že tento prodejce uvedl cenu automobilu Peugeot 306 na 10 000 Kč a cenu automobilu AUDI A3 na 125 000 Kč. 35. [právnická osoba] pak k dotazu soudu sdělilo (č. l. 321), že cena automobilu Peugeot 306 je do 20 000 Kč a cena automobilu AUDI A3 asi 100 000 Kč.

36. Proti těmto vyjádřením neměli účastníci žádné výhrady, a proto soud vycházel z průměru právě uvedených ohodnocení automobilů, tedy ceny 15 000 Kč za automobil Peugeot 306, a ceny 112 500 Kč v případě automobilu AUDI A3.

37. Co se týče osobního automobil tov. zn. Volkswagen Transporter, bylo zjištěno, že žalobce byl zapsán jako vlastník a provozovatel takového automobilu (rok výroby 2006, barva červená, [registrační značka]) v registru vozidel od 23. 6. 2014 do 27. 6. 2016 (viz odpověď oddělení registru vozidel Městského úřadu v Třebíči ze dne 9. 10. 2019 (č. l. 342). Tento automobil tedy nebyl ke dni zániku manželství součástí SJM a žalobce jej prodal (dle svého tvrzení za 70 000 Kč) ještě před tím, než došlo k zániku společného soužití účastníků (k tomu mělo dojít až v červenci 2016). Žalovaná přitom netvrdila, tím méně prokazovala, že by k prodeji tohoto automobilu došlo s úmyslem žalobce ochudit masu SJM určenou k vypořádání, i když soud přihlédl k tomu, že tvrzení žalobce o tom, že takový automobil nikdy nevlastnil, se ukázalo jako nepravdivé. Z výše uvedených důvodů soud nezohlednil tento automobil jako majetkovou hodnotu ani v rámci úvahy o výši vypořádacího podílu, neboť nedospěl k závěru, že by pro takový krok byly splněny podmínky dovozené v judikatuře Nejvyššího soudu (např. v rozsudku ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 (dostupný na [webová adresa]). d) účty 38. Z provedeného dokazování bylo též jednoznačně zjištěno, že ke dni zániku manželství byl na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] na jméno žalobce zůstatek ve výši 15 669,15 Kč, a na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] též na jméno žalobce zůstatek ve výši 18 061,23 Kč (viz odpověď [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2018 na č. l. 102).

39. Rovněž tak bylo prokázáno, že ke dni zániku manželství byl na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] na jméno žalované zůstatek ve výši 8 768,62 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 43). e) investiční zlato 40. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalované, že součástí společného jmění účastníků tohoto řízení bylo historicky i tzv. investiční zlato. Bylo však rovněž prokázáno, že toto zlato bylo žalobcem prodáno prostřednictvím pana [jméno] [příjmení] za 280 000 Kč, a to již dne 5. 9. 2014 (viz kopie kupní smlouvy na č. l. 107), tedy dávno před tím, než došlo k ukončení existence společného soužití účastníků řízení (k tomu dle rozsudku rozvodového soudu [anonymizováno] v červenci 2016). Žalovaná přitom ani netvrdila, že by takto získané finanční prostředky nebyly ke dni zániku manželství spotřebovány a že by tedy měly být vypořádány. Pan Petr Semrád tuto skutečnost potvrdil i v e-mailu ze dne 12. 12. 2018 (č. l. 106) a žalovaná pak již na jí původně učiněném návrhu na jeho výslech coby svědka ani netrvala. Soud tedy k této majetkové hodnotě nemohl přihlédnout ani v rámci úvahy o výši vypořádacího podílu. f) částka ve výši 200 000 Kč vyplacená dne 31. 8. 2016 Monice Pacnerové 41. Žalovaná až v průběhu dokazování výpisem z účtu žalobce č. [bankovní účet] zjistila, že z tohoto účtu byla dne 31. 8. 2016 poukázána částka 200 000 Kč na účet č. [bankovní účet], přičemž následně bylo zjištěno, že majitelkou tohoto protiúčtu byla paní Monika Pacnerová. Žalovaná tvrdila, že tyto peníze byly poukázány z účtu žalobce v úmyslu odklonit tyto finance z vypořádávaného SJM. Je pravdou, že k vyplacení této částky z účtu žalobce došlo až po té, co žalovaná opustila společnou domácnost, avšak žalovaná netvrdila, tím méně prokazovala, že by se tak stalo s úmyslem žalobce ochudit masu SJM určenou k vypořádání. Ostatně Monika Pacnerová je dcerou žalované (kterak uvedl při jednání dne 27. 11. 2019 žalobce a žalovaná tuto skutečnost nerozporovala), a je tak nanejvýš nepravděpodobné, že by tímto způsobem chtěl žalobce uvedené finanční prostředky ze SJM vyvést. g) vnosy žalobce ve výši 800 000 Kč 42. Žalobce tvrdil, že ze svého výlučného majetku investoval (vnesl) do společného jmění účastníků tohoto řízení finanční prostředky určené na stavbu rodinného domu v Myslibořicích. Nejprve tvrdil, že se jednalo o částku 800 000 Kč, následně (po koncentraci řízení) dokonce ve výši 950 000 Kč.

43. Žalobce v tomto ohledu prokázal své tvrzení, že v době, kdy účastníci započali s výstavbou rodinného domu, prodal svůj členský podíl v bytovém družstvu Zítřek (nacházející se v bytovém domě na adrese [adresa]), který byl v jeho výlučném vlastnictví, neboť jej nabyl před uzavřením manželství se žalovanou již dne 16. 3. 1999 (č. l. 29 až 32). Avšak ve smlouvě o převodu členského podílu ze dne 15. 10. 2008 (č. l. 25 až 27) je uvedena toliko cena 58 290 Kč. Další doklad, jímž mělo být prokázáno, že žalobce za převod těchto členských práv obdržel celkem 800 000 Kč, je jen jednostranným prohlášením žalobce datovaným dne 23. 12. 2008 (č. l. 28) a žalobce k jednotlivým platbám v jeho prospěch nepředložil žádné jiné doklady (například potvrzení o přijetí hotovosti či výpisem z účtu).

44. Dále žalobce prokázal, že jako prodávající uzavřel dne 2. 1. 2009 s Vendulou Roupcovou kupní smlouvu (kopie na č. l. 76), a to na vybavení výše uvedeného bytu s tím, že kuní cena tohoto vybavení byla smluvena ve výši 150 000 Kč a měla být zaplacena v hotovosti při podpisu této smlouvy.

45. Ovšem listiny založené ve spise na č. l. 67 až 75 a dále na č. l. 77 až 89 sice dokládají, že v souvislosti s výstavbou rodinného domu v Myslibořicích byly na žalobce vystavovány nejrůznější účetní doklady k zaplacení materiálu či stavebních prací a že tyto účty žalobce proplatil, nicméně celková výše takto prokázaných nákladů dosahuje toliko částky 264 804 Kč. Navíc těmito listinami nebylo prokázáno, že takto proplacené náklady na výstavbu rodinného domu plynuly z finančních prostředků žalobce v jeho výlučném jmění. Jen časová souvislost mezi převodem členských práv k bytu (a případně též prodeje zařízení tohoto bytu) a vynaložením prostředků na výstavbu rodinného domu není dostačující k prokázání tvrzení žalobce, že za účelem nabytí majetku do SJM (rodinného domu) poskytl své vlastní výlučné prostředky.

46. Toto tvrzení žalobce nebyly schopni potvrdit ani žalobcem navržení svědci Jan [příjmení], Petr [jméno] či Roman [příjmení].

47. Soud pak zamítl důkazní návrhu žalované na výslech svědkyň Říhové a Roupcové, které se měly podle žalované vyjádřit k okolnostem prodeje členského podílu žalobce v bytovém družstvu Zítřek, případně k okolnostem prodeje bytového zařízení, a dále výslechem svědkyně Čermákové, která se měla vyjádřit k okolnostem uzavírání smlouvy o převodu investičního záměru k výstavbě rodinného domu (založené na č. l. 74 až 75). Dle názoru soudu nejsou blíže nespecifikované okolnosti převodu členského podílu, bytového zařízení a investičního záměru pro danou věc relevantní. Jestliže by jimi mělo být prokazováno, zda žalobce skutečně obdržel za prodej bytu a jeho zařízení částku ve výši 950 000 Kč, pak k tomuto tvrzení tížilo důkazní břemeno žalobce, nikoliv žalovanou, a žalovaná tak nebyla účastníkem, který by měl takové důkazní návrhy předkládat.

48. Z obdobného důvodu nepovažoval soud za potřebné provádět dokazování vyžádáním dohody o převodu členský práv k bytu od bytového družstva Zítřek. Soudu nebylo zřejmé, jaké tvrzení by mělo být takovou listinou prokázáno, navíc tato dohoda již byla součástí spisu a byla provedena k dokazování. h) vnosy žalované ve výši 300 000 Kč 49. Žalovaná ke svému tvrzení, že do společného jmění účastníků řízení vložila své výlučné finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, nepředložila žádné důkazní prostředky a sama uznala, že žádnými relevantními důkazními prostředky v tomto směru nedisponuje 50. Jiné majetkové hodnoty ani dluhy nebyly učiněny součástí vypořádání SJM v tomto řízení.

IV. Právní posouzení

51. Co se týče aplikovaných právních předpisů na daný spor, soud předně vycházel z obecného ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného do 1. 1. 2014, podle něhož platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

52. V daném případě se jedná o posouzení práv dotýkajících se práva rodinného, v němž je manželské majetkové právo systematicky začleněno (viz oddíl 2, díl 4, hlava I, část druhá o. z.). Proto se na daný případ použijí především předpisy nového občanského zákoníku, avšak co do posouzení právních účinků právních jednání či právních událostí, ke kterým došlo za účinnosti dosavadních právních přepisů, je třeba postupovat podle těchto dosavadních právních předpisů (viz část věty za středníkem § 3028 odst. 2 o. z.).

53. V daném případě je též třeba přihlédnout k tomu, že manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 9. 3. 2017, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku.

54. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

55. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

56. Podle § 143 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

57. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

58. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

59. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

60. Žaloba na vypořádání zaniklého SJM účastníků byla podána dne 22. 3. 2018, tedy ve lhůtě do tří let od zániku SJM ve smyslu § 741 o. z. I návrhy žalované na vypořádání dalších položek v SJM byly učiněny v této lhůtě (při jednání soudu dne 27. 6. 2018).

61. V daném případě nebyly tvrzeny (tím méně prokazovány) skutečnosti, které by zakládaly úvahu soudu o nerovnosti (disparitě) podílů účastníků řízení na vypořádávaném SJM. Ani v rozsudku, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno, nebylo uvedeno nic, co by mohlo vést k podobným úvahám. Proto soud vycházel z toho, že podíly obou účastníků (bývalých manželů) na vypořádávaném jmění jsou stejné (§ 742 odst. 1 písm. a/ o. z.).

62. Jde-li o přikázání té které věci do vlastnictví toho kterého účastníka, vycházel soud především z návrhů obou účastníků, které byly v tomto ohledu nesporné. V úvahu by sice měl soud vzít též zásadu, že věci ze zaniklého SJM mají být rozděleny tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší (v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011, dostupným na www.nsoud.cz). V daném případě ale účastníci setrvaly na svých původních (a shodných) návrzích ohledně přikázání té které majetkové hodnoty tomu kterému účastníkovi, a soud tak respektoval svobodnou vůli účastníků řízení, která se v soukromém právu projevuje v zásadě autonomie vůle subjektů soukromého práva a zvláště pak v zásadě dispozitivnosti. Současně tak bylo respektováno i to, kdo tu kterou věc (majetkovou hodnotu) po rozvodu manželství převážně užíval.

63. Co do ceny jednotlivých věcí, vycházel soud – jak již uvedeno výše – z listinných důkazních prostředků, ze znaleckých posudků a dále z odborných vyjádření (ohledně cen vypořádávaných automobilů).

64. Jednotlivé majetkové hodnoty tak byly přikázány účastníkům řízení způsobem uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

65. Celková hodnota majetku určeného k vypořádání tak činí 4 778 999 Kč. Rozdíl v celkové hodnotě jednotlivých věcí přikázaných jednomu či druhému účastníkovi řízení činí 4 536 461,76 Kč (tedy 4 657 760,38 Kč - 121 268,62 Kč).

66. Při respektování zásady rovnosti podílů obou manželů na majetku patřícího do jejich společného jmění má mít každý z účastníků hodnotu ve výši 2 389 499,50 Kč, a žalobce je proto povinen zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku ve výši 2 268 230,88 Kč.

67. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to jednak s přihlédnutím k návrhu obsaženému v žalobě, a jednak k výši částky, k jejíž úhradě byl žalobce zavázán, aby tak měl vytvořen určitý prostor pro zajištění prostředků k vyplacení žalované.

V. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

68. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 ve spojení o. s. ř.

69. Žaloba jako taková byla podána důvodně. Soud též přihlédl k tomu, že se v daném případě jedná o specifické řízení, v němž je soud vázán požadavkem jedné strany (žalobce), aby došlo k soudnímu vypořádání zaniklého SJM a dále oběma stranami označenými majetkovými hodnotami (ať už kladnými či zápornými), které tvoří předmět vypořádání a mají být vypořádány. Řízení přitom může být zahájeno kterýmkoli z rozvedených manželů.

70. Z průběhu dokazování sice vyplynulo, že žalobce nabídl před podáním žaloby žalované určitý způsob vypořádání (viz návrh právní zástupkyně žalobce ze dne 5. 3. 2018 na č. l. 9) a že žalovaná na takovou nabídku nereagovala, avšak na druhé straně je třeba uzavřít, že způsob vypořádání nabízený žalobcem před podáním žaloby se diametrálně lišil od výsledku soudního rozhodnutí, a to výrazně v jeho neprospěch. Tento závěr lze učinit jak s ohledem na rozsah vypořádávaného majetku, který byl na základě návrhu žalované rozšířen o další položky, tak především z hlediska rozdílu výše vypořádacího podílu, který žalobce žalované navrhoval k vyplacení, a výše vypořádacího podílu, který byl nakonec žalobci uložen k zaplacení.

71. Soud – i s ohledem na závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014, či usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3730/2015, obě dostupná na www.nsoud.cz) – dospěl k závěru, že v daném případě byla úspěšnější účastnicí žalovaná, a to jak z hlediska výše nabízeného a přiznaného vypořádacího podílu, tak i z hlediska majetkových položek určených k vypořádání.

72. Je pravdou, že i žalovaná byla s částí svých požadavků neúspěšná (investiční zlato v tvrzené hodnotě 450 000 Kč, vnos v tvrzené výši 300 000 Kč, automobil tov. zn. Volkswagen v tvrzeného hodnotě 200 000 Kč, peníze zaslané žalobcem na účet paní [příjmení] ve výši 200 000 Kč), nicméně vezme-li soud v úvahu hodnotnější majetkové položky určené k vypořádání, byla úspěšnější žalovaná. A to ohledně výše ceny nemovitostí (zde ovšem jen v rozsahu 1 009 000 Kč), vypořádání podniku na jméno žalobce (600 000 Kč) a vnosy do SJM tvrzené žalobcem (ve výši 800 000 Kč). Z tohoto pohledu pak byla žalovaná úspěšná poměrně co do 68 % a žalobce co do 32 %.

73. K tomuto poměru dospěl soud právě s ohledem na úspěšnost účastníků řízení ve vztahu k položkám uvedeným v předchozím odstavci; tedy žalobce byl úspěšný co do částky 1 150 000 Kč, žalovaná pak co do částky 2 409 000 Kč Tyto částky pak byly vztaženy k součtu obou z nich, tedy k částce 3 559 000 Kč.

74. Žalované tak náleží náhrada ve výši 36 % jí vynaložených nákladů.

75. Co se týče nákladů na právní zastoupení, žalovaná doložila, že v souvislosti s tímto řízením ji vznikly náklady za služby advokáta, a to za 11 a úkonu právní služby, včetně paušální náhrady hotových výdajů v souvislosti s těmito úkony právní služby. Úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalované sestávají z: převzetí a přípravy zastoupení, porady s klientem dne 14. 6. 2018, účast u jednání soudu dne 27. 6. 2018, písemné podání ze dne 12. 10. 2018, písemné podání žalované ze dne 10. 6. 2019, porada s klientem dne 25. 9. 2019, účast u jednání soudu dne 2. 10. 2019, která přesáhla dvě hodiny, písemné podání žalované ve věci samé ze dne 3. 10. 2019, porada s klientem dne 26. 11. 2019, účast u jednání soudu dne 27. 11. 2019 a účast na vyhlášení rozhodnutí ve věci samé dne 4. 12. 2019 jako úkonu právní služby.

76. Tarifní hodnota sporu činila dle § 8 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“) částku 2 814 799,50 Kč. Uvedené ustanovení AT totiž stanoví, že ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání.

77. Potom tedy celková hodnota všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů určených účastníky k vypořádání, do kterých se podle názoru soudu vyplývajícího z výkladu tohoto ustanovení AT, nezapočítávají tvrzené vnosy účastníků do SJM, byla 5 629 599 Kč (4 009 000 + 600 000 + 112 500 + 15 000 + 200 000 + 15 669,15 + 18 661,23 + 8 768,62 + 450 000 + 200 000). Polovina této částky pak činí oněch 2 814 799,50 Kč.

78. Podle § 7 bodu 6 AT odměna sazba za jeden úkon právní služby v této věci činí 19 580 Kč. Za 11 a úkonu právní služby tedy celkově 225 170 Kč. K tomu je třeba připočíst paušálně stanovenou náhradu hotových výdajů právního zástupce žalované ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (podle § 13 odst. 4 AT), tedy celkově 3 600 Kč Celkem tedy náklady žalované na právní zastoupení v tomto řízení činily 228 770 Kč, přičemž z hlediska poměru úspěchu a neúspěchu náleží žalované náhrada nákladů ve výši 82 357,20 Kč.

79. Soud rovněž uložil žalobci zaplatit žalované též to, co žalovaná vynaložila na důkaz znaleckými posudky, tedy částku 5 566 Kč, neboť v tomto ohledu byly znalecké posudky provedeny za účelem prokázání tvrzení žalované o výše ceny nemovitostí a hodnoty podniku žalobce a v tomto ohledu byla žalovaná plně úspěšná.

80. Celkově je tedy žalobce zavázán zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 87 923,20 Kč, a to ve lhůtě, která se s ohledem na výši této částky jevila soudu jako přiměřená.

81. Žalovaná složila jako zálohu na provedení důkazu znaleckými posudky celkově částku 6 000 Kč, přičemž z této částky bylo vynaloženo na znalecké posudky jen 5 566 Kč. [příjmení] ze složené zálohy byl tedy ve výroku V. vrácen žalované.

Poučení