9 C 37/2021

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a Mgr. Petra Jaitnera ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 101 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 101 000 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 101 000 Kč od 1.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 103 140,40 Kč k rukám zástupce žalovaných do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 3.3.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí částku 101 000 Kč s příslušenstvím, a to společně a nerozdílně. Tvrdila, že žalovaný 1) vykonával v letech 2010 až 2019 u žalobkyně funkci generálního ředitele, žalovaný 2) byl v letech 2017 až 2018 ředitel útvaru technickosprávního ředitele žalobkyně. Při výkonu těchto funkcí byli oba žalovaní při nakládání s majetkem státu vázáni povinnostmi dle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je nutné využívat majetek státu účelně a k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, počínat si tak, aby nebyl majetek poškozován či neodůvodněně snižován jeho rozsah, obsah anebo výnos z něj; dále v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 zákona o majetku byli oba žalovaní z titulu svých funkcí povinni provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle předmětného zákona, jímž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, zřízenou dne 1.3.1995 na základě rozhodnutí ministra zahraničních věcí [číslo] ze dne 5.2.1995. Žalobkyně tedy má postavení veřejného zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a tudíž v případě, že žalobkyně uzavírá úplatné smlouvy na poskytnutí dodávek, služby anebo stavebních prací, je vázána právě pravidly dle citovaného zákona o zadávání veřejných zakázek, který je lex specialis ve vztahu k zákonu o majetku státu. V první polovině roku 2020 byl u žalobkyně proveden forenzní audit (společností [právnická osoba], [IČO]), který zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019; dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR, [anonymizováno] inspekcí a interním auditem proveden mimořádný audit [číslo] [rok]„ Systémový a procesní audit organizace – [název původní účastnice] – příspěvková [anonymizována dvě slova]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů z obou auditů bylo prokázáno, že žalovaní po dobu výkonu svých funkcí realizovali zadávací řízení k veřejné zakázce s názvem„ Zajištění úklidových prací v areálu [název původní účastnice]“; při zadání této veřejné zakázky byla porušena pravidla stanovená zákonem o zadávání veřejných zakázek, a naplněna skutková podstata přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona o zadávání veřejných zakázek. V důsledku toho byla rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3.4.2020 č.j. ÚOHS [číslo] [rok] [číslo] žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč a dále úhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Celková výše škody, kterou žalovaní způsobili žalobkyni, tak činí 101 000 Kč, přičemž odpovědnost za ni nesou společně a nerozdílně. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů z obou auditů; povinnost projednat škodu s žalovanými byla žalobkyni uložena sdělením Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 19.8.2020. Žalobkyně žalované písemně vyzvala (dne 14.9.2020) k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 7mi dnů od doručení výzvy; žalovaní se ve svém vyjádření ze dne 23.9.2020 k uplatněnému nároku vyjádřili nejednoznačně. Žalobkyně následně přistoupila k projednání nároku k náhradě škody s odborovou organizací působící u žalobkyně, kdy žádost zaslala příslušné odborové organizaci ([anonymizováno] odborová organizace OS státních orgánů a organizací při organizaci [název původní účastnice]) dne 20.11.2021; odborová organizace reagovala přípisem ze dne 2.12.2020, avšak nevyjádřila se k samotné otázce náhrady škody. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalované k plnění dne 18.12.2020, avšak žalovaní přes doručení výzvy dlužnou částku neuhradili.

2. V průběhu řízení žalobkyně doplnila tvrzení, že při zadání předmětné veřejné zakázky ze dne 6.11.2017 byl v zadání žalovaný 1) uveden jako osoba oprávněná jednat za zadavatele, žalovaný 2) pak byl označen jako kontaktní osoba; žalovaný 1) podepsal výzvu k podání nabídek. Z toho je tedy zřejmé, že oba žalovaní odpovídali za vyhotovení a správnost zadávací dokumentace k této veřejné zakázce i následnou realizaci zadávacího řízení. Tato jejich odpovědnost vyplývá též ze Zásad zadávání veřejných zakázek malého rozsahu ze dne 15.1.2015 ve znění Dodatku ze dne 15.9.2016 (účinných v době realizace předmětné veřejné zakázky) a dále též z Organizačního řádu žalobkyně ze dne 1.10.2015 ve znění změny ze dne 27.7.2017. Jak potvrzuje Rozhodnutí o jmenování hodnotící komise ze dne 15.2.2018, žalovaný 2) byl z rozhodnutí žalovaného 1) jmenován členem hodnotící komise pro otevírání obálek s nabídkami, posouzení prokázání splnění kvalifikace a hodnocení nabídek. Žalovaný 2) pak jako člen hodnotící komise doporučil žalovanému 1), aby byla uzavřena smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky s dodavatelem [právnická osoba] Žalovaný 1) s doporučením hodnotící komise vyslovil souhlas a smlouva s tímto vybraným dodavatelem byla uzavřena dne 28.2.2018. Žalovaní tak odpovídají za vzniklou škodu, neboť se oba podíleli na zpracování zadávací dokumentace k veřejné zakázce, při které byl nesprávně nastaven jeden ze základních parametrů, a to výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky, v důsledku čehož zvolili nesprávný zadávací režim, a čímž naplnili skutkovou podstatu přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona o zadání veřejných zakázek. Žalovaní se dále podíleli na výběru a uzavření smlouvy s dodavatelem. Žalovaní byli v souladu s § 47 zákona o majetku ČR povinni provádět svou činnost s odbornou péčí, přičemž oba odpovídají za škodu, která vznikla na majetku, s nímž je žalobkyně příslušná hospodařit, a to v rozsahu mimo jiné občanskoprávních předpisů. Z odpovědnosti žalovaných dle § 47 odst. 2 zákona o majetku ČR a z porušení § 3 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, pak vyplývá i naplnění odpovědnosti žalovaných jako zaměstnanců za škodu způsobenou zaměstnavateli dle § 250 zákoníku práce, neboť právní úprava povinností náležejících žalovaným i povaha odpovědnosti upravená v zákoně o majetku a zákoně o zadávání veřejných zakázek je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě uvedené v zákoníku práce. Dle § 250 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tj. porušením povinností dle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (dodržovat povinnosti, které zaměstnanci vyplývají z pracovního poměru) a § 301 zákoníku práce (povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele), popřípadě porušením povinností dle § 14 odst. 1, § 47 odst. 1 zákona o majetku a povinností dle zákona o zadávání veřejných zakázek. Tyto podmínky byly naplněny, když žalovaní shora popsaným způsobem porušili svoje povinnosti vyplývající jim z citovaných zákonů, jakož i vnitřních předpisů žalobkyně, v důsledku tohoto jednání žalovaných vznikla škoda představující povinnost uhradit uloženou pokutu a náklady řízení, které žalobkyně uhradila dne 18.6.2020, přičemž žalovaní jednali úmyslně, přinejmenším v úmyslu nepřímém, neboť věděli, že mohou svým jednáním příslušná zákonná ustanovení, jakož i vnitřní předpisy zaměstnavatele porušit; pokud by nebyl prokázán úmysl, je žalobkyně přesvědčena, že s ohledem na to, po jakou dobu oba žalovaní své funkce vykonávali, měli a mohli vědět, že svým postupem se porušení příslušných předpisů dopouštějí. Žalobkyně dále tvrdila, že pro posouzení předmětné věci nelze postupovat dle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.4.2017 sp.zn. 31 Cdo 2764/2016, neboť závěry v něm uvedené se týkají organizačních složek státu, zatímco žalobkyně je příspěvkovou organizací, která má samostatnou právní subjektivitu. Narozdíl od organizační složky státu žalobkyně hospodaří jak s finančními prostředky získanými hlavní činností (příspěvek ze státního rozpočtu na hlavní činnost) a s peněžními prostředky přijatými ze státního rozpočtu pouze v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem, ale též s prostředky svých fondů, s prostředky získanými jinou činností, s peněžními dary od fyzických a právnických osob a s peněžními prostředky poskytnutými ze zahraničí. Stát neručí za závazky žalobkyně s výjimkou závazků vzniklých v souvislosti s provozováním hlavní činnosti, jak je vymezena ve zřizovací listině, což ji také odlišuje od právního postavení organizační složky státu. Uhrazením pokuty uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže se zmenšil majetek žalobkyně, a tudíž je žalobkyně oprávněna, respektive v souladu s § 14 odst. 4 zákona o majetku státu povinna majetkovou újmu po odpovědné osobě vymáhat. Navíc předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vycházelo z právní úpravy § 47 odst. 2 zákona o majetku státu před jeho novelizací účinné od 1.3.2016, když tato novela zavedla odpovědnost osob uvedených v § 47 odst. 1 zákona o majetku státu za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka oprávněna hospodařit (zatímco předchozí právní úprava zakotvovala odpovědnost za porušení povinností a za škodu, která tím státu vznikla).

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Učinili nesporným, že žalovaný 1) byl generálním ředitelem žalobkyně, žalovaný 2) ředitelem útvaru technicko-správního; žalovaný 1) pak, v zastoupení žalobkyně, uzavřel smlouvu o dílo se [právnická osoba] s.r.o. na úklidové práce. Namítli, že není zřejmé, v čem má spočívat zavinění žalovaných, když toto nedokládá tzv. forenzní audit provedený společností [právnická osoba], se kterým žalobkyně odmítla žalované seznámit; z výstupů z tohoto auditu, na které žalobkyně odkazuje, vyplývá výrazná neodbornost a účelovost zadání auditu s cílem poškodit žalované. Proti příkazu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6.2.2020 č.j. ÚOHS [číslo] [rok] [číslo] podala, dle informací žalovaných, žalobkyně odpor, neboť nebyly zohledněny některé podstatné skutečnosti, avšak není jim znám výsledek tohoto přezkumného řízení.

4. V průběhu řízení žalovaní namítli nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, neboť jí nevznikla žádná škoda, respektive se jí nezmenšil majetek. Finanční prostředky, se kterými hospodaří žalobkyně, jsou finanční prostředky státu, tedy jedná se o finanční prostředky stejné identity, které se přesouvají v rámci jednotlivých organizačních složek státu z jedné do druhé. Žalobkyně jako příspěvková organizace má sice právní subjektivitu, ale hospodaří pouze s finančními prostředky, které jsou součástí státního rozpočtu, je na státním rozpočtu závislá, a tudíž lze na předmětnou věc aplikovat závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3754/2016. Zřizovací listina žalobkyně v soulad s § 31 odst. 2 zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech, v platném znění, vymezuje majetek, k němuž má příspěvková organizace právo hospodaření. V souladu s § 4 odst. 1 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech pak platí, že cokoliv příspěvková organizace nabyde, je majetkem státu, tedy i veškeré výnosy jsou příjmem státního rozpočtu, nikoli žalobkyně coby příspěvkové organizace. Pokud dojde ke snížení stavu finančních prostředků příspěvkové organizace z jakéhokoliv důvodu, jedná se o snížení příjmu do státního rozpočtu, nikoliv o snížení majetkové hodnoty příspěvkové organizace. Žalovaní dále namítli, že předmětná veřejná zakázka byla zadána v souladu se Zásadami zadávání veřejných zakázek malého rozsahu účinnými od 15.2.2015. Potřeba této zakázky vznikla v důsledku odchodu několika uklízeček, kdy se nedařilo přijmout nové zaměstnance na tuto pozici. Základní údaje zakázky byly vyplněny do vzoru připraveného spolupracující advokátní kanceláří, byly osloveny 4 společnosti tyto služby nabízející, žalovaný 2) byl uveden jako kontaktní osoba, neboť v té době byl pověřen vedením příslušného úseku. Následně byla žalovaným 1) jmenována hodnotící komise, jejímiž členy byl žalovaný 2), realizační manažer [jméno] [příjmení] a vedoucí technicko - správního úseku [příjmení] [příjmení]. Ze 4 nabídek byla touto hodnotící komisí doporučena [právnická osoba] s.r.o., se kterou byla smlouva o dílo uzavřena. O výsledcích výběrového řízení tedy nerozhodoval ani žalovaný 1) ani žalovaný 2), ale hodnotící komise; žalovaný 1) smlouvu o dílo podepsal na základě doporučení hodnotící komise, když vycházel z toho, že jsou splněny všechny zákonné podmínky. Dále namítli, že není zřejmé, z jakého důvodu požaduje žalobkyně po žalovaných náhradu škody společně a nerozdílně, neboť žalovaní jednak společně nejednali, ale zejména zákoník práce ani solidární odpovědnost zaměstnanců nezná; pokud je k náhradě škody zavázáno vícero zaměstnanců, je povinen každý z nich uhradit poměrnou část vzniklé škody dle svého zavinění. Tuto míru zavinění pak musí stanovit žalobkyně uvedením, v čem spočívá zavinění každého z žalovaných.

5. Rozsudkem ze dne 24.9.2021 č.j. 9C 37/2021-82 soud žalobu zamítl. Vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně uhradila pokutu a náhradu nákladů řízení ve výši 101 000 Kč, do státního rozpočtu z„ prostředků státu“, s nimiž je žalobkyně oprávněna hospodařit jako státní příspěvková organizace; touto úhradou se však nezmenšil majetek zaměstnavatele a žalovaní nemohou žalobkyni odpovídat za škodu podle § 250 zákoníku práce, neboť se majetek žalobkyně nezmenšil, a žalobkyni tak nevznikla škoda.

6. K podanému odvolání Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26.5.2022 č.j. 102 Co 5/2022-114 shora uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Uzavřel, že v projednávané věci není zaměstnavatelem žalovaných Česká republika, ale státní příspěvková organizace. Státní příspěvková organizace sice nevlastní majetek (ten je ve vlastnictví státu), přesto je výslovně vybavena oprávněním činit vlastním jménem úkony, jimiž se uplatňují nároky z existence vlastnického práva státu k věcem, k nimiž přísluší organizacím hospodařit, a jsou vybaveny způsobilostí být i v těchto věcech účastníky řízení před soudy; státní příspěvkové organizace nemají vlastní majetek a za podmínek stanovených zákonem o majetku České republiky nabývají majetek pro stát. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2021 sp.zn. 21 Cdo 3763/2020 pak uzavřel, že u státní příspěvkové organizace jako zaměstnavatele a u České republiky jde„ z hlediska soukromoprávního o dva odlišné subjekty“, že státní příspěvková organizace je sice„ vlastnicky nezpůsobilá“, že však„ využívá do správy svěřený majetek k vlastní hospodářské činnosti a majetková práva s touto hospodářskou činností spojená vykonává namísto vlastníka“, že státní příspěvková organizace je oprávněna uplatňovat (svým jménem a na vlastní odpovědnost) nároky vzniklé z důvodu vzniku škody na majetku, který jí byl svěřen který vlastní hospodářské činnosti (tedy činnosti prováděné na vlastní účet a odpovědnost), a že proto újmu na svěřeném majetku nelze v těchto soukromoprávních vztazích považovat za újmu státu, který byť je vlastníkem svěřeného majetku v těchto právních vztazích nevystupuje. Provedení odvodu do státního rozpočtu uloženého státní příspěvkové organizace za porušení povinností tak představuje vznik škody na straně státní příspěvkové organizace, za kterou odpovídá její zaměstnanec za podmínek uvedených v ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce.

7. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveného ve zrušujícím usnesení shora citovaném vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení, v čem je spatřováno porušení povinnosti žalovaných při zadávání veřejné zakázky. Žalobkyně doplnila své tvrzení tak, že ohledně předmětné veřejné zakázky na zajištění úklidových prací nebyla správně vyhodnocena hodnota veřejné zakázky, kdy bylo třeba, aby se výše předpokládaného měsíčního plnění vynásobila [číslo] dle výsledné hodnoty byl stanoven režim veřejné zakázky. Tento postup je upraven v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Pokud by takto žalovaní postupovali, což měli, potom by výsledná hodnota veřejné zakázky na služby činila 7 mil. Kč, což představuje, dle zákona o veřejných zakázkách účinného v době, kdy předmětná veřejná zakázka na zajištění úklidových prací byla zadávána, nadlimitní veřejnou zakázku. Je nepochybně povinností generálního ředitele dle organizačního řádu plnit úkoly vedoucího organizace, který plně zodpovídá za činnost a rozvoj příspěvkové organizace; tato jeho povinnost vyplývá z článku 2.2.1 organizačního řádu. Odpovědnost žalovaného 2) jakožto technicko - správního ředitele je dána tím, že tento odpovídá za tvorbu podkladů pro zadávání veřejných zakázek pro výběrová řízení, jak vyplývá z článku 5.2 organizačního řádu. Existence a činnost hodnotící komise nezbavuje odpovědnosti veřejného zadavatele. Členové hodnotící komise nemusí být ani nutně zaměstnanci veřejného zadavatele, mohou to být externí osoby, které nějakým způsobem hodnotí zakázky a dají doporučení. V konečném důsledku je to generální ředitel, tedy žalovaný 1), který před podpisem jak zadávací dokumentace, tak i smlouvy s dodavatelem ve výběrovém řízení vybraném odpovídá za tento konečný výběr; za proces výběru pak odpovídá žalovaný 2), do jehož povinností při plnění pracovních úkolů spadá tvorba podkladů pro zadávání veřejných zakázek pro výběrová řízení.

8. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný 1) byl zaměstnancem žalobkyně, a to v období od 2010 do 2019 na pozici generálního ředitele. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný 2) byl v roce 2017 - 2019 zaměstnancem žalobkyně, přičemž byl pověřen vedením útvaru technicko - správního ředitele.

9. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

10. Z rozhodnutí ministra zahraničních věcí [číslo] ze dne 9. 12. 2013 bylo zjištěno, že s účinností od 1.1.2014 byla změněna původní zřizovací listina, schválená rozhodnutím ministra [číslo] ze dne 5.2.1995, ve znění pozdějších rozhodnutí ministra, kdy žalobkyně byla zřízena jako příspěvková organizace dnem 1.3.1995, jejím zřizovatelem je Ministerstvo zahraničních věcí.

11. Z organizačního řádu žalobkyně vydaného Rozhodnutím generálního ředitele [číslo] – [anonymizováno] ze dne 1.10.2015 bylo zjištěno, že dle článku 3.1 vedoucí zaměstnanci odpovídají za chod a výsledky jimi řízených útvarů. Vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni dávat svým podřízeným příkazy, ukládat úkoly a jsou povinni kontrolovat jejich plnění. Dále vedoucí zaměstnanci organizace jsou oprávněni dále delegovat dílčí pravomoci a odpovědnosti v přesně vymezeném rozsahu a v souladu s řídícími dokumenty organizace na své podřízené zaměstnance. Tímto delegováním pravomoci a odpovědnosti se však vedoucí zaměstnanci nezbavují své odpovědnosti. Dle článku [číslo] je systém vnitřní kontroly organickou součástí procesu řízení, uskutečňovaný výkonným řízením organizace za účelem získání dostatečných informací a ujištění, že jsou dosahovány zadané cíle a plněna kritéria funkčnosti v (organizačním řádu) vymezených oblastech. Dle článku 5 je nejvyšší funkcí výkonného řízení organizace její generální ředitel, který zastupuje organizaci a jedná jejím jménem ve všech oblastech. Dle článku 5.2 je vedoucí zaměstnanec úseku technicko – správního ředitele, kterým je technicko – správní ředitel, odpovědný za chod svěřeného úseku; technicko - správní ředitel mimo jiné odpovídá za tvorbu podkladů pro zadávání veřejných zakázek pro výběrová řízení.

12. Dle rozhodnutí generálního ředitele [číslo] 2017 ze dne 27.7.2017 se organizační řád žalobkyně s účinností od 1.8.2017 změnil tak, že pod generálního ředitele přímo jako vedoucí zaměstnanci spadal technicko- správní ředitel a provozně – ekonomický ředitel, který byl rovněž zástupcem generálního ředitele.

13. Ze zásady zadávání veřejných zakázek malého rozsahu ze dne 15.1.2015 bylo zjištěno, že žalovaný 1) jako generální ředitel vydal tyto zásady, dle kterých mělo být postupována při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu žalobkyní. V článku 2 bylo vymezeno, že dle zákona č. 137/2006 sb., ve znění pozdějších předpisů, se zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka na dodávky a služby, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje 2 000 000 Kč bez DPH, jde-li o stavební práce, pak částky 6 000 000 Kč bez DPH. Z dodatku k těmto zásadám ze dne 15.9.2016 bylo zjištěno, že odkazy na zákonnou úpravu, a to na zákon č. 137/2006 Sb., se s účinností od 1.2.2015 nahrazují odkazem na zákon č. 134/2016 Sb.

14. Z výzvy k podání nabídek k zakázce mimo režim zákona č. 134/2016 Sb. ze dne 6.11.2017 bylo zjištěno, že žalobkyně zadala zakázku„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“, kdy jako předpokládanou hodnotu zakázky stanovila cca 150 000 Kč/měsíčn bez DPH, s tím, že tato cena je odvislá od počtu pracovníků, kteří provádí dohodnuté práce. Plnění zakázky mělo být na dobu neurčitou. Uchazeči o zakázku měli své nabídky zaslat do 26.2.2018. Hodnotícím kritériem byla ekonomická výhodnost nabídky, a to nejnižší nabídková cena (váha 80%) a reference (váha 20%). Zadávací dokumentaci za žalobkyni podepsal žalovaný 1) jako její statutární orgán.

15. Z rozhodnutí o jmenování hodnotící komise ze dne 15.2.2018 bylo zjištěno, že žalovaný 1) jako generální ředitel žalobkyně jmenoval hodnotící komisi pro otevírání obálek, posouzení splnění kvalifikace a vyhodnocení nabídek na veřejnou zakázku„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“. Členy hodnotící komise byli žalovaný 2) (provozně-ekonomický ředitel), [jméno] [příjmení] (realizační manažer) a [příjmení] [příjmení] (vedoucí technicko správního úseku).

16. Ze zápisu z jednání o přidělení zakázky na dodávku ze dne 27.2.2018 bylo zjištěno, že ve věci veřejné zakázky„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ hodnotící komise dne 27.2.2018 otevřela obálky s nabídkami, přičemž dle hodnotících kritérií sestavila pořadí nabídek – byly podány celkem 4, nejvíce bodů získala [právnická osoba] s.r.o., která rovněž nabídla nejnižší cenu plnění – 144 000 Kč/měsíčn. Hodnotící komise tak žalovanému 1) doporučila uzavření smlouvy právě s touto společností, kdy jako zásadní důvod uvedla nejnižší nabídnutou cenu plnění. Rukou je na listině dopsáno, že žalovaný 1) s rozhodnutím hodnotící komise souhlasí.

17. Ze smlouvy o dílo [číslo] 2021 ze dne 28.2.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně (zastoupená žalovaným 1) jako generálním ředitelem) uzavřela se [právnická osoba] s.r.o. smlouvu k provádění komplexních úklidových prací v prostorách [anonymizována dvě slova] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

18. Z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 4. 2020 sp.zn. ÚOHS- S0063/2020/VZ, č.j. ÚOHS -10250 2020 /542/ (dále jen„ Rozhodnutí“) bylo zjištěno, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen„ ÚOHS“) konstatoval, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 268 odstavec 1, písmeno a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že porušila pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanoveném § 2 odst. 3 citovaného zákona, když v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty zadala nadlimitní zakázku„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ jakožto veřejnou zakázku malého rozsahu mimo režim citovaného zákona, a nikoliv v některém z druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 citovaného zákona v nadlimitním režimu podle části čtvrté citovaného zákona, přičemž tím mohla ovlivnit výběr, a dne 28.2. 2018 uzavřela s vybraným dodavatelem [právnická osoba] smlouvu o dílo. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč splatná do 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto Rozhodnutí, a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000, splatné ve stejné lhůtě. Z odůvodnění tohoto Rozhodnutí bylo zjištěno, že výzva k podání nabídek byla určena na 6. 11. 2017, smlouva s vybraným dodavatelem byla uzavřena 28.2. 2018. Z oznámení ze dne 23. 4. 2020 bylo zjištěno, že Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.4.2020 a žalobkyně byla upozorněna na povinnost uhradit uloženou pokutu na účet Celního úřadu pro [územní celek] [anonymizováno] [obec] - a náklady řízení na účet ÚOHS ve lhůtě uvedené v rozhodnutí.

19. Ze spisu ÚOHS sp.zn. S0063/2020/VZ bylo zjištěno, že ÚOHS zahájil správní řízení ve věci porušení pravidel při zadávání veřejných zakázek v souvislosti se zakázkou„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ na základně podnětu Ministerstva zahraničních věcí ze dne 5.3.2019 (prokázáno příslušným dopisem ze dne 5.3.2019 č.j. 107667-1/2019-GIA). Dále bylo zjištěno, a to z přípisu ze dne 15.2.2020, že žalobkyně, zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem na základě plné moci, podala proti shora uvedenému Rozhodnutí odpor.

20. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12.4.2022 č.j. KRPS-100001-103/TČ-2021-011481-Č podaného JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem (PČR Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], oddělení hospodářské kriminality) bylo zjištěno, že JUDr. [příjmení] působil jako právní zástupce žalobkyně a poskytoval jí právní poradenství od roku 2003. Žalovaný jako generální ředitel vyžadoval od JUDr. [příjmení] předchozí souhlas ke všem smlouvám, které měla žalobkyně uzavírat, jakož i k zadávání veřejných zakázek, vydání vnitřních předpisů žalobkyně; významnější smlouvy pak psal přímo JUDr. [příjmení]. Dále JUDr. [příjmení] před policejním orgánem uvedl, že pokud jde o zadávací řízení na veřejnou zakázku„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“, bylo postupováno zjevně se snahou co nejrychlejší zajištění těchto provozně neodkladných prací poté, co skončilo zajišťování úklidu vlastními zaměstnanci žalobkyně. Protože bylo zcela neznámé, s jakým počtem pracovníků bude zajišťovat úklid dodavatelská firma, bylo mimořádně obtížné předem odhadnout finanční rozsah zakázky, a tak dodržet limit zakázky malého rozsahu ve výši 2 mil. Kč bez DPH. Rozhodující pro výběr uchazeče byla skutečnost, že tento uchazeč nabídl na trhu absolutně nejnižší ceny, což uznal též ÚOHS. Výmluvná je ostatně i skutečnost, že se stejnou firmou ([právnická osoba]) byla uzavřena smlouva o zajištění úklidu i v březnu 2020, tedy s novým generálním ředitelem, přičemž problém s limitem zakázky malého rozsahu byl vyřešen obejitím předpisu (zákona o zadávání veřejných zakázek) tak, že doba trvání smlouvy se stanovila do vyčerpání částky 2 miliony Kč a ihned poté se uzavírá stejná smlouva se stejným uchazečem opět na tuto dobu určitou. Tento právní úkrok stranou je nyní běžně využíván nejen žalobkyní a nejen pro úklidové služby.

21. Z účastnického výslechu žalovaného 2) bylo zjištěno, že předmětná veřejná zakázka na„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ byla zadávána za situace, kdy došlo k odchodu řady zaměstnanců úklidu a nepodařilo se je nahradit jinými (novými) zaměstnanci. Proto se rozhodli situaci vyřešit najmutím externí firmy. Veškerou zadávací dokumentaci připravoval právník JUDr. [jméno] [příjmení], neboť zde byl pokyn žalovaného 1), že vše, co půjde z organizace ven, musí projít rukama tohoto externího právníka. Žalovaný 2), pan [jméno] [příjmení] (manažer provozu) a vedoucí technického úseku dodali JUDr. [příjmení] požadované podklady, následně doplnili specifikaci (rozlohu prostor a výši obsazenosti), dokumentaci předali ke schválení JUDr. [příjmení] a po jeho schválení pak dokumentaci podepsal žalovaný 1). Ke každému dokumentu, který byl k podpisu předložen žalovanému 1) byla vždy přiložena tzv. košilka, kde byl údaj, že JUDr. [příjmení] dokument schválil. Žalovaný 1) následně jmenoval hodnotící komisi, a ta vybrala společnost, jejíž nabídka byla extrémně výhodná a doporučila žalovanému 1) uzavřít smlouvu s touto společností. JUDr. [příjmení] připravil příslušnou smlouvu a žalovaný 1) tu smlouvu podepsal. Pokud jde o nastavení výše plnění v zadávací dokumentaci, zde se dohodli s JUDr. [příjmení] s tím, že veškeré podmínky v zadávací dokumentaci připravoval JUDr. [příjmení]. To, že by se předpokládaná výše měsíčního plnění měla násobit, to žalovaný 2) netušil a dle jeho názoru to netušil ani JUDr. [příjmení]. Výběr oslovených firem provedl pan [jméno] [příjmení], který vytipoval (za pomoci pana [příjmení]) firmy, které se zabývaly úklidem v hotelích. V době, kdy probíhalo zadávání této předmětné veřejné zakázky, byl žalovaný 2) ve funkci – tedy pověřen funkcí technicko – správního ředitele – jen 2 měsíce; navíc byl zároveň ředitelem provozně – ekonomickým. U žalobkyně probíhalo vícero výběrových řízení, všechny probíhaly dle stejného, shora popsaného postupu. Ohledně každého výběrového řízení byla vedena zvláštní složka, která byla uložena v archivu generálního ředitele, následně pan [jméno] [příjmení] i dokumenty digitalizoval a byly uloženy na společném serveru. Žalovaný 2) dále uvedl, že neví, zda v zadávací dokumentaci byl uveden i čas, na který měla být zakázka zadána; součástí zadávací dokumentace nebyl návrh smlouvy a žalovaný 2) neví, zda mělo být poskytování služby časově omezeno; obecně přepokládal, že asi na 1 rok, jak bylo obvyklé, aby se firma vyzkoušela. Potvrdl, že proběhlo správní řízení u ÚOHS, v něm se nevyjadřoval, pouze dodával požadované podklady; věděl o tom, že proti Rozhodnutí byl podán odpor, kdy bylo žádáno prominutí uložené pokuty. U žalobkyně probíhaly i další kontroly ze strany zřizovatele, poslední provedená v roce 2019 2020 vyústila v zahájení řízení ÚOHS, finančním úřadem a živnostenským úřadem. Potvrdil, že [právnická osoba] s.r.o. poskytovala služby žalobkyni i za nového generálního ředitele, který ve funkci vystřídal žalovaného 1), a to po dobu ještě jednoho roku.

22. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [obec] [anonymizována dvě slova] (č.ú. [číslo]) bylo zjištěno, že pokuta ve výši 100 000 Kč i náklady řízení ve výši ve výši 1 000 Kč byly uhrazeny dne 18. 6. 2020.

23. Z dopisu [titul] [jméno] [příjmení], Ph.D., náměstka pro řízení sekce ekonomicko- provozní Ministerstva zahraničních věcí bylo zjištěno, že Ministerstvo zahraničních věcí mimo jiné uložilo generálnímu řediteli žalobkyně vymáhat konkrétní náhrady škody tak, jak byly zjištěny v rámci Systémového a procesního auditu organizace - [název původní účastnice], příspěvková organizace [anonymizováno].

24. Z dopisu ze dne 18. 11. 2020 ze strany zástupce žalobkyně adresovaného Základní odborové organizaci OS státních orgánů a organizací při organizaci [název původní účastnice] bylo zjištěno, že žalobkyně požádala jmenovanou odborovou organizaci o vyjádření se k nároku na náhradu škody, kterou v tomto řízení požaduje po žalovaných. Jak potvrzuje dodejka, výzva byla odborová organizace zaslána dne 20. 11. 2020. V reakci na zaslaný dopis vyzval přípisem ze dne 2. 12. 2020 místopředseda shora jmenované odborové organizace žalobkyni k dodání podkladů nezbytných pro vyjádření.

25. Z výzev ze dne 14. 9. 2020 spolu s dodejkami, bylo zjištěno, že žalovaný 1) a žalovaný 2) byli vyzváni k úhradě žalované částky. Výzva byla žalovanému 1) doručena dne 23. 9. 2020 žalovanému 2) pak 21.9.2020. Z dopisu obou žalovaných adresovaného zástupci žalobkyně ze dne 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaní úhradu této částky odmítli.

26. Jak prokazují výzvy ze dne 18.12.2020 oběma žalovaným byla zaslána předžalobní výzva k úhradě žalované částky. Jak prokazují dodejky, výzva byla žalovanému 1) doručena dne 22. 12. 2020, žalovanému 2) dne 23. 12. 2020.

27. Ze shora provedených důkazů soud po stránce skutkové uzavřel, že žalovaný 1) jako generální ředitel žalobkyně dne 6.11.2017 podepsal výzvu k podání nabídek na„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ mimo režim zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon č. 134/2016 Sb.“. Podklady k tomuto dokumentu, tj. rozsah požadovaných úklidových prací co do rozsahu ploch a obsazenosti [anonymizováno], připravoval žalovaný 2); odpovědnost za přípravu podkladů vyplývala žalovanému 2) jako pověřenému technicko – správnímu řediteli z organizačního řádu žalobkyně (prokázáno Rozhodnutím generálního ředitele [číslo] [anonymizována dvě slova] ze dne 1.10.2015). Skutečnost, že ke dni vypracování předmětných podkladů byl žalovaný 2) pověřen funkcí technicko – správního ředitele byla mezi účastníky nesporná. Žalovaný 2) následně podklady předal JUDr. [jméno] [příjmení], advokátovi, který na základě smlouvy o poskytování právních služeb poskytoval právní poradenství žalobkyni, a ten příslušnou výzvu k podání nabídek připravil včetně zvolení režimu, tedy zda se bude jednat o podání nabídek v režimu zákona č. 134/2016 Sb. či mimo něj. Žalovanému 1) byla tato výzva předložena spolu s tzv. košilkou, z níž bylo zřejmé, že předkládanou dokumentaci schválil právě advokát JUDr. [příjmení]. Tyto skutečnosti byly jednoznačně potvrzeny jednak úředním záznamem o podání vysvětlení, které podával právě JUDr. [příjmení] před policejním orgánem dne 12.4.2022 [číslo jednací], jakož i účastnickou výpovědí žalovaného 2). Dále jak účastnický výslech žalovaného 2), tak i citovaný úřední záznam o podání vysvětlení JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem prokázaly, že veškerá smluvní i jiná dokumentace (včetně veřejných zakázek) byla žalovanému 1) k podpisu předkládána až poté, co byla aprobována ze strany advokáta poskytujícímu žalobkyni právní služby, tedy JUDr. [jméno] [příjmení], potažmo jeho advokátní kanceláří. Dále bylo prokázáno, a to zápisem z jednání o přidělení zakázky na dodávku ze dne 27.2.2018, že na základě doporučení hodnotící komise uzavřel žalovaný 1) smlouvu na úklidové služby se [právnická osoba] s.r.o. (prokázáno příslušnou smlouvou [číslo] [rok] ze dne 28.2.2018), a to na dobu neurčitou. Jak potvrdil žalovaný 2) při svém účastnickém výslechu, součástí výzvy k podání nabídek nebyl samotný vzor smlouvy, přičemž on sám předpokládal, že smlouva bude uzavřena na dobu 1 rok, aby se spolupráce s [právnická osoba] vyzkoušela. Bylo prokázáno, a to opět účastnickým výslechem žalovaného 2) a citovaný úřední záznam o podání vysvětlení JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem, že žalovaný 1) předmětnou smlouvu o dílo se [právnická osoba] s.r.o, podepsal poté, co její text schválil advokát poskytující právní služby žalobkyni, tj. JUDr. [jméno] [příjmení]. Dále bylo v řízení, prokázáno, a to spisem vedeným ÚOHS pod sp.zn. S0063/2020/VZ, že správní řízení ve věci porušení pravidel zadávání veřejných zakázek ohledně veřejné zakázky„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“ bylo zahájeno na základě podnětu Ministerstva zahraničních věcí, tedy zřizovatele žalobkyně. Rozhodnutím ÚOHS pak byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení před ÚOHS, a to za porušení povinnosti při zadávání veřejné zakázky„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“, neboť z důvodu nesprávně stanovené celkové hodnoty veřejné zakázky byla tato nadlimitní veřejná zakázka (ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb.) zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo režim citovaného zákona, a nikoliv v některém z druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 citovaného zákona v nadlimitním režimu podle části čtvrté citovaného zákona, přičemž tím mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele. Bylo prokázáno, a to příslušnými výpisy z účtů, že žalobkyně jak uloženou pokutu, tak i náklady správního řízení uhradila, a to dne 18.6.2020.

28. Takto zjištěný skutkový stav soud považoval za dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé. Zamítl proto doplnění dokazování mzdovými listy, pokud jde o přehled vyplácených mezd u žalobkyně za období od 1/ 2017 až do 12/ 2019 u žalovaného 2), a za období od 1/2011 do 12/ 2019 u žalovaného 1). Tyto důkazy, které směřovaly k prokázání případného limitu výše škody, kterou lze dle pracovněprávních předpisů po zaměstnancích požadovat, soud považoval za nadbytečné, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný není důvodný (jak bude níže podrobně vysvětleno). Stejně tak soud zamítl návrh žalovaných na doplnění dokazování přehledem veřejných zakázek u žalobkyně za rok 2021, který měl sloužit k prokázání tvrzení, že žalobkyně i nadále spolupracuje s úklidovou [právnická osoba] s.r.o., neboť její nabídka byla na trhu nejvýhodnější. Toto tvrzení, i kdyby bylo prokázáno, není relevantní pro posouzení nároku žalobkyně uplatněného touto žalobou.

29. Dle ustanovení § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákoník práce“ (1) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

30. Dle § 257 zákoníku práce (1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. (2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. (4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. (5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

31. Dle § 262 zákoníku práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

32. Dle § 301 zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

33. Dle § 302 zákoníku práce vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky; b) co nejlépe organizovat práci; c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci; d) zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona; e) vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců; f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů; g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

34. Dle § 47 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o majetku ČR“ (1) Fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Tím není dotčeno uplatňování odpovědnosti a sankcí vůči organizačním složkám podle zvláštních právních předpisů. (3) Smluvním přenesením výkonu činností uvedených v odstavci 1 na jinou osobu se odpovědnosti podle odstavce 2 nelze zprostit. (4) Organizační složka v případě vzniku škody na majetku, se kterým je příslušná hospodařit, bez zbytečného odkladu posoudí uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě odpovědné podle odstavce 2 a pořídí o tom záznam.

35. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 2) v souladu s jeho povinnostmi vyplývajícímu z organizačního řádu žalobkyně připravil podklady pro zadání veřejné zakázky„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“, tu následně žalovaný 1) coby generální ředitel podepsal; po provedeném výběrovém řízení pak žalovaný 1) podepsal smlouvu o poskytování komplexních úklidových služeb se [právnická osoba] s.r.o. ÚOHS ve svém Rozhodnutí konstatoval, že tím došlo k porušení zásada zadávání veřejných zakázek vedoucí k možnému ovlivnění výsledku výběrového řízení, v důsledku čehož uložil žalobkyni zaplacení pokuty a nákladů správního řízení, které žalobkyně uhradila. Pro vznik nároku žalobkyně na náhradu škody za žalovaným dle § 250 zákoníku práce je podstatné, zda žalovaný 1) a žalovaný 2) porušili (každý z nich) povinnosti při plnění pracovních úkolů, v důsledku čehož vznikla žalobkyni jako zaměstnavateli škoda, a to zaviněným jednáním žalovaného 1) a žalovaného 2).

36. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2830/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1174/2013).

37. Soud je vázán závazným právním názorem vysloveným Krajským soudem v Praze ze dne 26.5.2022 č.j. 102 Co 5/2022-114, a sice, že zaplacením pokuty a nákladů správního řízení do rukou správního orgánu (organizační složky ČR) vznikla žalobkyni jako příspěvkové organizaci škoda (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2021 sp.zn. 21 Cdo 3763/2020). V řízení tak bylo prokázáno, že jak pokuta, tak i náklady správního řízení před ÚOHS byly ze strany žalobkyně uhrazeny, a tudíž má soud za prokázané, že žalobkyni jako zaměstnavateli vznikla škoda, která odpovídá těmto zaplaceným částkám.

38. Proto se dále soud zabýval v souladu s § 250 odst. 1 zákoníku práce tím, zda žalovaný 1) a žalovaný 2) porušili svoji povinnost, zda v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla shora uvedená škoda, a zda je na straně žalovaného 1) a žalovaného 2) dáno zavinění. Je třeba zdůraznit, že odpovědnost žalovaného 1) a žalovaného 2) je třeba posuzovat odděleně, neboť zákoník práce, pokud jde o nárok na náhradu škody, nezná solidární odpovědnost; naopak dle § 257 odst. 5 zákoníku práce je třeba, aby, v případě, že za vzniklou škodu odpovídá vícero zaměstnanců, odpovídal každý poměrně dle míry svého zavinění.

39. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný 2) se podílel na zpracování zadávací dokumentace (výzvy k podání nabídek mimo režim zákona č. 134/2016 Sb.), žalovaný 1) tuto zadávací dokumentaci, následně pak i smlouvu s vybraným dodavatelem, podepsal, přičemž oba nesprávně stanovili předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, v důsledku čehož byl zvolen i špatný režim zadání veřejné zakázky, a tedy byl porušen zákon č. 134/2016 Sb., což ve svém Rozhodnutí popsal ÚOHS.

40. V řízení bylo prokázáno, že dne 6.11.2017 byla vypsána veřejná zakázka – výběrové řízení mimo režim zákona č. 134/2016 Sb. na„ Zajištění úklidových prací v areálu [anonymizována dvě slova]“, kdy v parametrech zakázky bylo uvedeno, že předpokládaná výše plnění bude činit 150 000 Kč měsíčně bez DPH; zakázka měla být na dobu neurčitou. Dále bylo prokázáno, že žalovaný 2) jako zaměstnanec na pozici provozně – ekonomického ředitele současně pověřený výkonem funkce technicko – správního ředitele připravil podklady pro tuto zakázku a následně tyto podklady předal advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení], která poskytovala právní poradenství žalobkyni; žalovanému 1) ji pak žalovaný 2) předložil poté, co tato zadávací dokumentace byla JUDr. [jméno] [příjmení] ověřena z hlediska správnosti. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný 1) dal všem zaměstnancům (tedy i žalovanému 2) pokyn, aby veškerá smluvní i jiná dokumentace, právně závazná, byla vždy předkládána ke schválení právě smluvní advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení]. Bylo prokázáno, že zadávací dokumentaci včetně stanovení způsobu, jakým bude dodavatel vybírán (tedy v tomto případě v režimu zakázky malého rozsahu mimo režim zákona č. 134/2016 Sb.) připravoval na základě podkladů zaslaných žalovaným 2) právě smluvní advokát JUDr. [jméno] [příjmení], který tedy byl ve vztahu k žalobkyni jako zadavateli veřejné zakázky jejím administrátorem. Úředním záznamem o podání vysvětlení JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem, jakož i účastnickým výslechem žalovaného 2) bylo prokázáno (a žalobkyní nebylo nikterak relevantně zpochybněno), že JUDr. [jméno] [příjmení] při vypracování předmětné zadávací dokumentace vycházel ze zadaných parametrů, tedy rozsahu ploch a vytíženosti hotelu, kdy tedy následně sám spočítal i předpokládanou výši měsíčního plnění. Je tedy zřejmé, že JUDr. [příjmení] dostal od žalovaného 2) všechny informace, na základě kterých tedy zvolil způsob výběru dodavatelem v režimu mimo zákon č. 134/2016 Sb.; následně pak JUDr. [jméno] [příjmení] připravil smlouvu, kde byla doba plnění sjednána na dobu neurčitou.

41. Je nepochybné, že dle organizačního řádu žalobkyně účinného v době, kdy zadání předmětné veřejné zakázky probíhalo, do gesce žalovaného 2) spadala administrace veřejných zakázek, v gesci žalovaného 1) jako statutárního orgánu žalobkyně pak byl podpis jednotlivých dokumentů, kdy byl oprávněn a povinen ke kontrole svých podřízených, tedy i žalovaného 2).

42. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že i kdyby bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaného 1) a žalovaného 2), v jejíž příčinné souvislosti vznikla škoda (uložená pokuta a náklady správního řízení, obé žalobkyní zaplaceno), není na straně žalovaného 1) ani žalovaného 2) dáno zavinění.

43. Dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2015 sp.zn. 21 Cdo 4238/2014)„ o porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Od porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním je třeba odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O porušení pracovních povinností, které způsobilo škodu, ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) jde tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit a chtěl ji způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, a jestliže v případě, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění zaměstnance ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec nevěděl, že škodu může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Protože zavinění je projevem psychického (vnitřního) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být - stejně jako všechny projevy psychického (vnitřního) života lidí - samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti (jevy) vnějšího světa; to platí i o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce. Má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst.3 zákoníku práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání (škodě), jsou zejména okolnosti škodní události (okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě). Spočívá-li však zavinění zaměstnance ve formě nevědomé nedbalosti, tedy nevěděl-li zaměstnanec vůbec, že by škodu mohl způsobit (a samozřejmě škodu nechtěl způsobit), musí být vzato v úvahu, že v tomto případě je (z pohledu dokazování) významné zejména to, zda zaměstnanec o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl; významné tu proto nejsou jen okolnosti škodní události, ale především jeho osobní poměry, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec si měl a mohl být vědom toho, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu.“ 44. Při zkoumání zavinění na straně žalovaného 2) vyšel soud z toho, že žalovaný 2) jako pověřený technicko – správní ředitel v souladu s pokyny žalovaného 1) předložil podklady k vypracování zadávací dokumentace spolupracující advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení]. Jestliže tedy následně předal dokumentaci k podpisu žalovanému 1), potom z hlediska jeho vnitřního vztahu k případnému vzniku škody (v podobě pokuty uložené za porušení zákona č. 134/2016 Sb.) nejenže škodu nechtěl způsobit, nevěděl, že takovou škodu může působit, ale dle soudu ani vzhledem ke svým osobním poměrům o vzniku takové škody ani vědět nemohl. Je nepochybné, že k plnění pracovních úkolů žalovaného 2) patřila příprava podkladů pro zadávací dokumentaci. Jestliže v souladu s pokyny svého nadřízeného sdělil základní parametry zakázky, přičemž další příprava dokumentace byla prokazatelně svěřena advokátovi jako odborníkovi v oblasti právní, kam nepochybně patří i správně nastavený režim zadávání veřejné zakázky, potom vynaložil veškerou pečlivost, kterou v tomto směru od něj lze rozumně předpokládat. Soud tak uzavírá, že u žalovaného 2) absentuje zavinění, jak ve formě úmyslu (přímého či nepřímého), tak ale i nedbalosti (vědomé či nevědomé), neboť žalovaný 2) postupoval v souladu s pokyny a nechal zadávací dokumentaci vypracovat advokátní kancelář JUDr. [jméno] [příjmení].

45. Stejně tak soud neshledal zavinění, ani ve formě úmyslu, ani ve formě nedbalosti na straně žalovaného 1). Žalovaný 1) jako generální ředitel žalobkyně vydal obecný pokyn, že veškerá dokumentace, právně závazná, musí být před jeho podpisem schválena JUDr. [jméno] [příjmení], který žalobkyni poskytoval právní služby. Jestliže tedy žalovanému 1) byla předložena zadávací dokumentace k výběru dodavatele pro úklidové služby, z níž bylo jednoznačné, že byla schválena právě advokátní kanceláří, potom, pokud takovou dokumentaci podepsal, a na základě provedeného výběru pak podepisoval i smlouvu s vybraným dodavatelem, opět aprobovanou ze strany smluvního advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], potom zachoval maximální možnou míru obezřetnosti a pečlivosti k tomu, aby z jeho pohledu k žádnému vzniku škody (v podobě uložené pokuty za porušení zákona č. 134/2016 Sb.) nedošlo. Je nepochybně povinností generálního ředitele jako zaměstnance dle § 301 písm. d) zákoníku práce střežit majetek zaměstnavatele a chránit jej před ztrátou, poškozením a zničením; jako vedoucímu zaměstnanci mu pak náleží též povinnost kontrolovat své podřízené a též zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (§ 302 písm. a) a g) zákoníku práce). Jestliže tedy žalovaný 1) přijal takové opatření, že v oblasti veřejných zakázek byla dokumentace včetně smluv vždy z hlediska dodržení zákona posuzována advokátem, s nimž byla ze strany žalobkyně uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, potom žalovavý 1) postupoval s náležitou péčí v zájmu zaměstnavatele; jestliže pak podepsal jak zadávací dokumentaci, tak i smlouvu o dílo v důvěře, že po stránce právní (tedy i dodržení zákona č. 134/2016 Sb.) je takové právní jednání v souladu s právními předpisy, potom u něj nelze spatřovat, že by byť mohl a měl vědět, že by tímto mohl škodu (v podobě pokuty ze strany ÚOHS) reálně zaměstnavateli způsobit. Lze si jen obtížně představit, jak jinak by měl žalovaný 1) postupovat – v úvahu by snad přicházela jeho povinnost veškerou jím podepisovanou dokumentaci dopodrobna studovat, případně si ke kontrole„ najmout“ ještě dalšího odborníka (z oboru veřejných zakázek), který by tedy ještě znovu provedl kontrolu. Takovýto postup je však zcela nereálný. Od žalovaného 1) jako generálního ředitele nelze požadovat detailní znalost všech zákonných úprav týkající se chodu příspěvkové organizace; navíc agendu zadávaní veřejných zakázek soud nepovažuje, na rozdíl od žalobkyně, za nikterak jednoduchou právě s ohledem na úskalí, která tato právní úprava přináší – tedy správný výběr režimu výběru dodavatele, správně nastavená kritéria přípustnosti a hodnotící kritéria, správný postup při výběru dodavatele. Není nikterak neobvyklé, že veřejný zadavatel k tomu používá tzv. administrátora veřejné zakázky, zejména, pokud nemá dostatečný vlastní administrativní aparát (např. právní oddělení) právě z důvodu, aby se vyhnul porušení zákonných předpisů a uložení pokuty. Druhý postup – tedy zavedení další kontroly ze strany jiného subjektu by pak již bylo zcela v rozporu se zásadou šetření majetku zaměstnavatele – tedy, pokud zde smluvní partner poskytuje právní služby, daná věc se týká této problematiky (kdy je pak na advokátovi, aby případně upozornil na to, že v určitém případě již např. právní služby poskytnout nemůže), je zcela nadbytečné ještě jeho výstupy nechat znovu kontrolovat, neboť je zde odpovědnost smluvního partnera. Je tedy zřejmé, že tímto opatřením (využívat poskytování právních služeb advokátem) žalovaný 1) učinil vše proto, aby eliminoval jakoukoliv možnost porušení zákona č. 134/2016 Sb., a tudíž nejenže nechtěl škodu způsobit (jinak by takové opatření nepřijímal), ale ani nevěděl, že by takovou škodu v daném případě způsobit mohl, a ani to vzhledem k okolnostem a svým poměrům vědět nemohl.

46. S ohledem na uvedené tedy soud uzavřel, že žalovaný 1) ani žalovaný 2) neodpovídají za škodu (uloženou pokutu a náklady správního řízení), neboť u nich v rozporu s § 250 odst. 3 zákoníku práce zcela absentuje zavinění; vzhledem k tomu se již dále nezabýval porušením povinnosti žalovaného 1) a žalovaného 2), jakož i příčinnou souvislostí mezi takovým porušením povinnosti a vzniklou škodou, neboť absence byť jednoho předpokladů vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu, taková odpovědnost vzniknout nemůže.

47. Soud pouze na okraj v této souvislosti uvádí, že v tomto řízení není vázán závěry ÚOHS, vyjádřenými v Rozhodnutí, respektive je vázán toliko tím, že zda jednání v Rozhodnutí popsané je porušením zákona č. 134/2016 Sb. Je však povinen si sám posoudit, zda došlo k porušení zákona č. 134/2016 Sb. ve vztahu k žalovanému 1) a k žalovanému 2) nebo k někomu jinému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2013 sp.zn. 21 Cdo 3005/2011). Protože dospěl k závěru, že ani u žalovaného 1) ani u žalovaného 2) není dáno zavinění, již se otázkou porušení povinnosti u obou žalovaných ve směru k porušení zákona č. 134/2016 Sb. nezabýval. Jednalo se zejména o námitky žalovaných, že výklad ÚOHS přijatý v předmětném Rozhodnutí byl ryze formalistický, jakož i tomu, že bylo obtížné stanovit předpokládanou výši zakázky.

48. Dále žalobkyně namítala, že na odpovědnost žalovaného 1) jako generálního ředitele je třeba pohlížet z hlediska odpovědnosti dle § 47 zákona o majetku státu, kdy bylo povinností žalovaného 1) nakládat s majetek ČR s odbornou péčí a v souladu s právními předpisy, přičemž v případě vzniku jeho odpovědnosti za škodu na majetku vzniklou odpovídá v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů; smluvní přenesením výkonu činnosti se nemůže žalovaný 1) své odpovědnosti zprostit. Je třeba zdůraznit, že odpovědnost žalovaného 1) za škodu vzniklou zaměstnavateli odpovídá dle zákoníku práce, tedy dle § 250 a násl. zákoníku práce. Žalovaný 1) nepochybně odpovídal za fungování žalobkyně a hospodaření s majetek ČR, se kterým je žalobkyně oprávněna hospodařit; skutečnost, že uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb s advokátem, který poskytoval právní služby ohledně smluvní i jiné dokumentace vedla soud k úvaze, že na straně žalovaného 1) zcela absentuje zavinění (jakožto předpoklad samotného vzniku odpovědnosti, nikoliv k úvaze o zproštění odpovědnosti žalovaného 1). Nebo-li nemůže dojít ke zproštění odpovědnosti tam, kde žádná odpovědnost za škodu shledána nebyla.

49. Z výše uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta, a to ve znění, jak byla podána (tedy s vyjádřenou solidární odpovědností žalovaných), byť, jak bylo shora uvedeno, v pracovněprávní ch vztazích nelze o solidární odpovědnosti vůbec uvažovat.

50. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta, a to ve výši 4 112 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 101 000 Kč, sníženo o 20%, a to dle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“) za celkem 10 úkonů právní služby za každého z žalovaných (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 7.5.2021, ze dne 22.9.2021, účast na jednání soudu dne 10.8.2021, účast na jednání soudu dne 24.9.2021 – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 3hod 15 min, účast na jednání odvolacího soudu dne 26.5.2022, účast na jednání soudu dne 30.8.2022, účast na jednání soudu dne 1.11.2022 a účast na jednání soudu dne 7.2.2023), celkem 20 úkonů právní služby za oba žalované, odměna tak činí 82 240 Kč; dále paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze shora uvedených 10ti úkonů právní služby (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), kdy v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014 byla paušální náhrada hotových nákladů přiznána za úkon pro oba žalované společně; 21% DPH z těchto částek ve výši 17 900,04 Kč; celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 103 140,40 Kč. Povinnost k plnění byla určena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení