9 C 38/2019

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a JUDr. Zuzany Koubové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 112 690 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 83 043,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 26 555,50 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 12 280 Kč od 1.3.2019 do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 44 208 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 29 646,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 774,50 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 320 Kč od 1.3.2019 do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 552 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 878,11 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku za rozšíření žaloby částku 4 524 Kč na účet Okresního soudu Praha-východ do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 14.2.2019 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 22 220 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1.2.2019 do zaplacení. Tvrdil, že jej jako zaměstnance žalované (na pozici vedoucího prodejny) zaměstnavatel dne 1.11.2018 vyslal na mimořádnou lékařskou prohlídku, která byla stanovena na 6.11.2018. Na základě této lékařské prohlídky byl žalobce uznán k výkonu sjednané práce zdravotně způsobilým. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a tak na základě doporučení MUDr. [příjmení] podal odvolání, které bylo postoupeno Krajskému úřadu v [obec], a ten jej z důvodu nepříslušnosti postoupil [stát. instituce]. Žalovaná žalobci dne 30.11.2018 sdělila, že z důvodu podaného odvolání proti posudku o zdravotní způsobilosti žalobci nařizuje překážky v práci na straně zaměstnance bez náhrady mzdy. Žalobce je přesvědčen, že má nárok na náhradu mzdy za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018, a to ve výši odpovídající jeho průměrnému výdělku, tj. 22 220 Kč čistého.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že žalobce byl v období od 6.11.2017 do 31.10.2018 uznán práce neschopným; ohledně příčiny, která je ze strany žalobce spatřována v pracovním úrazu ze dne 20.9.2017, je veden spor u Okresního soudu v Plzni pod sp.zn. 21 C 192/2018. V souladu s ustanovením § 12 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění, vyslala žalovaná jako zaměstnavatel žalobce k lékařské prohlídce k poskytovateli zdravotních služeb, se kterou má uzavřenu smlouvu, a to [právnická osoba], se sídlem [adresa]; důvodem bylo právě ukončení pracovní neschopnosti žalobce, která trvala více jak 8 týdnů. Prohlídku žalobce absolvoval dne 6.11.2018; mimořádná prohlídka byla ukončena dne 21.11.2018 a dle závěrů posudku vypracovaného vedoucím posudkovým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] byl žalobce shledán zdravotně způsobilým k dalšímu výkonu práce na pozici vedoucího prodejny u žalované. Žalobce předmětný posudek převzal dne 21.11.2018 a podal proti němu odvolání. V důsledku podaného odvolání nastal ze zákona odkladný účinek posudkového závěru o pracovní způsobilosti a žalovaná nemohla žalobci přidělovat práci dle sjednané pracovní smlouvy. U žalobce tak nastaly překážky v práci ve smyslu ustanovení § 199 zákoníku práce, za které žalobci nenáleží náhrada mzdy.

3. Rozsudkem ze dne 16. 7. 2019 č.j. 9 C 38/2019-58 shora nadepsaný soud žalobu zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se podrobil mimořádné lékařské prohlídce, která mu byla nařízena proto, že mu dnem 31.10.2018 skončila dočasná pracovní neschopnost delší jak 8 týdnů, a že lékařským posudkem ze dne 21.11.2018 byl shledán práce způsobilým. Žalobce podal včas návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku a až do rozhodnutí o tomto návrhu nemohl být žalobce považován za zdravotně způsobilého pro výkon práce dle pracovní smlouvy u žalované. V důsledku podaného návrhu na přezkoumání lékařského posudku tak u žalobce nastala překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst.1 zákoníku práce, neboť žalobce nemohl práci vykonávat, když dosud nebylo pravomocně potvrzeno, že je zdravotně způsobilý, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání příslušným správním orgánem rozhodnuto, a že žalobci za tuto dobu nepřísluší náhrada mzdy, neboť se nejednalo o žádnou z typových situací stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb.

4. K podanému odvolání Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 20.2.2020 č.j. 102Co 13/2019-105 změnil rozsudek zdejšího soudu tak, že žaloba o zaplacení náhrady mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin je co do základu po právu; ve výroku o výši této náhrady a ve výrocích o náhradě nákladů řízení byl rozsudek zdejšího soudu zrušen a věc vrácena prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Uzavřel, že žalobce pro žalovanou v prosinci 2018 nepracoval z důvodu, že by mu bránila jiná důležitá překážka v práci týkající se jeho osoby ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce, ale výlučně z důvodu, že mu žalovaná (jak nepochybně vyplývá z dopisu ze dne 30.11.2018) neumožnila konat práci, přestože žalobce k výkonu práce vedoucího prodejny byl – jak potvrdil lékařský posudek, který se stal posléze účinným – zdravotně způsobilý. Postup zaměstnavatele je tak třeba hodnotit jako vytvoření překážky v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce, a tudíž žalobci náleží za neodpracovaných 86,5 hodin v měsíci prosinci 2018 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

5. Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 13.1.2021 č.j. 21Cdo 2063/2020-164 zamítl dovolání podané žalovanou do shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění uvedl, že na návrh osoby, která je oprávněna k jeho podání, může být příslušným správním orgánem přezkoumán také lékařský posudek, z jehož závěru vyplývá, že posuzovaný zaměstnanec je zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní (sjednané) práce. I když návrh na přezkoumání takového lékařského posudku má odkladný účinek, nezakládá jeho podání překážku v práci na straně zaměstnance. Odkladný účinek návrhu na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož je zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, znamená, že právní účinky tohoto lékařského posudku nemohou pro osobu, které byl předán, nastat dříve než dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku příslušným správním úřadem a že do té doby nelze považovat závěr lékařského posudku za definitivní. Podáním návrhu na přezkoumání uvedeného lékařského posudku zaměstnanec nepozbývá zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce a jen proto, že závěr posudku, podle něhož zaměstnanec tuto zdravotní způsobilost má, ještě není (nemusí být) definitivní, na něj nelze nahlížet jako na osobu bez potřebné zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel je proto i po podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož je zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, povinen zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (popřípadě práci odpovídající vedoucímu pracovnímu místu, na něž byl zaměstnanec jmenován) a není oprávněn mu další výkon práce zakázat, ledaže by byla naplněna skutková podstata ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce, podle něhož je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

6. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu se tedy dále zabýval tím, jaká je výše náhrady mzdy, na niž žalobci v důsledku toho, že mu žalovaná nepřidělovala práci, vznikl žalobci nárok.

7. Podáním doručeným soudu dne 1.4.2020 žalobce rozšířil žalobu, když se domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 112 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 36 330 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, z částky 16 600 Kč od 1.3.2019 do zaplacení a z částky 59 760 Kč od 1.4.2019 do zaplacení. Tvrdil, že žalobce v období rozhodném pro výpočet náhrady mzdy neodpracoval alespoň 21 dnů, a tudíž je třeba vycházet, pro tento výpočet, vycházet z pravděpodobného výdělku dle § 355 zákoníku práce. Žalobce pro tyto účely vycházel z hrubé mzdy, které žalobce dosahoval v období leden až srpen 2017 (tedy období předcházející pracovnímu úrazu); základní hrubá mzda žalobce v tomto období činila 43 950 Kč; vedle ní byl žalobci pravidelně vyplácen příplatek za víkend (v průměru za tyto měsíce ve výši 3 736 Kč měsíčně), příplatek za noční práce (v průměru za toto období ve výši 465 Kč měsíčně), čtvrtletní prémie (v průměru za toto období ve výši 12 165 Kč měsíčně) a dále mimořádné prémie (v průměru za toto období ve výši 1 563 Kč měsíčně). Průměrná měsíční mzda žalobce tak v tomto období činila 66 879 Kč. Dále žalobce tvrdil, že při výpočtu náhrady mzdy je třeba zohlednit náhradu mzdy vyplacenou žalobci na základě rozsudku Okresního soudu Praha-východ č.j. 9C 195/2013-67 (správně má být č.j. 9C 195/2013-221), kdy je třeba při určení pravděpodobného výdělku ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2018 přičíst 1/6 vyplacené částky, tj, 80 166 Kč, a 1/6 odpracovaných hodin, tj. 149,25 hodin. Pravděpodobný výdělek ve 3. čtvrtletí roku 2018 tak dle žalobce činil částku 420 Kč/hodina, ve 4. čtvrtletí roku 2018 pak 415 Kč/hodina. Za měsíc prosinec tak žalobci náleží za 86,5 neodpracovaných hodin náhrada mzdy ve výši 36 330 Kč (při hodinové mzdě 420 Kč), za měsíc leden 2019 při neodpracovaných 40 hodinách (pro překážky na straně zaměstnavatele) pak 16 600 Kč (při hodinové sazbě 415 Kč) a za měsíc únor 2019 za neodpracovaných 144 hodin (pro překážky na straně zaměstnavatele) náhrada mzdy ve výši 59 760 Kč (při hodinové sazbě 415 Kč). Zároveň žalobce rozšířil žalobu též o úroky z prodlení z uvedených částek, a to počínaje dnem následujícím po splatnosti náhrady mzdy za příslušný měsíc.

8. Žalovaná učinila nesporným, že hrubá výše měsíční mzdy žalobce v rozhodném období činila 43 950 Kč, dále že žalobce pro překážky na straně zaměstnavatele neodpracoval v prosinci 2018 celkem 86,5 hodin, v lednu 2019 celkem 44 hodin a v únoru 2019 celkem 144 hodin. Dále učinila nesporným, že žalobci byl pravidelně každý měsíc vyplácen regionální příplatek ve výši 5 000 Kč. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by při výpočtu pravděpodobného výdělku mělo být vycházeno z výdělku, kterého žalobce dosahoval v roce 2017, ale je třeba posoudit, jaký pravděpodobný výdělek by žalobce dosahoval v roce 2018. Žalovaná nesouhlasí s tím, aby do pravděpodobného výdělku za rok 2018 byly zahrnuty přípatky na víkend, neboť na rok 2018 žalobci (z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti trvající od 6.11.2017 do 31.10.2018) nebyly na rok 2018 žádné směny na víkend plánovány; to vyplývá z plánu směn na celý rok 2018, který byl žalobci doručen. Výkonnostní prémie lze zahrnovat do výpočtu pravděpodobného výdělku za 3. čtvrtletí roku 2018, kdy kmenová prodejna žalobce tato kritéria splnila; avšak nikoliv za 4. čtvrtletí roku 2018, neboť v tomto období kmenová prodejna žalobce požadovaná kritéria pro vyplacení výkonnostní odměny nesplnila. Rovněž tak dle přesvědčení žalované by žalobci v rozhodném období nebyly vypláceny mimořádné prémie. Mimořádné prémie nejsou u žalované nárokové. V roce 2017 byly žalobci vyplaceny z důvodu jeho výpomoci na jiných prodejnách, přičemž byly vypláceny pouze za měsíce, kdy k této výpomoci došlo. Nelze však předpokládat, že by jej žalovaná na tyto výpomoci vysílala i v roce 2018. Od počátku roku 2018 vede žalobce s žalovanou celou řadu soudních sporů, žalobce opakovaně porušoval svoji povinnost (zejména povinnost loajality) vůči svému zaměstnavateli, prováděl nepovolené soukromé návštěvy jiných prodejen s cílem poškodit zaměstnavatele, zveřejňoval články proti žalované. Žalovaná z tohoto důvodu odmítla žalobci vyplatit veškeré další mimořádné odměny s ohledem na toto soustavné porušování povinností zaměstnance. Nelze ani přehlédnout délku pracovní neschopnosti žalobce od 6.11.2017 do 31.10.2018, pro kterou by žalobci nárok na mimořádnou prémii rovněž nemohl vzniknout. Žalovaná tak má za to, že pro stanovení pravděpodobného výdělku za prosinec 2018 z pravděpodobného výdělku za 3. čtvrtletí roku 2018, a to ze základní mzdy ve výši 43 950 Kč měsíčně, regionálního příspěvku ve výši 5 000 Kč měsíčně, kvartální odměny ve výši 22 086 Kč za celé čtvrtletí a dále příplatku za práci v noci ve výši 778 Kč za celé čtvrtletí; dále je třeba zohlednit 1/6 částky vyplacené na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 23Co 7/2017-316 ve výši 480 993 Kč (a to v částce 80 166 Kč) za 895,5 hodin přesčasů (kdy na rozhodné období 3. kvartálu roku 2018 připadá 1/6 těchto odpracovaných hodin, tj. 149,25 hodin). Celkem tak pravděpodobný výdělek za 3. čtvrtletí roku 2018 činí 372,39 Kč (pravděpodobný příjem za 3. čtvrtletí celkem 249 880 Kč /671,01 hodin za toto čtvrtletí). Pro stanovení náhrady mzdy za měsíce leden a únor 2019 je třeba vyjít z pravděpodobného výdělku za 4. čtvrtletí roku 2018, kdy by žalobci připadl příjem – základní mzda ve výši 43 950 Kč/měsíčn, regionální příplatek ve výši 5 000 Kč měsíčně, 1/6 vyplacené částky dle rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 23Co 7/2017-316, tj. 80 166 Kč, příplatky za soboty (kdy směny byly v rozhodném období na sobotu naplánované v rozsahu 24,5 hodin), příplatky za neděle (kdy směny byly v rozhodném období na neděli naplánované v rozsahu 15,5 hodin), příplatky za práci v noci (kdy směny byly v rozhodném období na noc naplánované v rozsahu 29 hodin) – tedy celkem 230 740 Kč; započitatelné hodiny činí celkem 671,01 hodin; pravděpodobný výdělek za 4. čtvrtletí roku 2018 pak činí 343,87 Kč. Žalovaná má tak za to, že žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 95 483,78 Kč.

9. Žalobce v průběhu řízení doplnil svá tvrzení, že do výpočtu pravděpodobného výdělku je třeba zahrnout kromě částky vyplacené na základě soudního rozhodnutí jako doplatek mzdy za práci přesčas, příplatky za práci v sobotu a v neděli a za noční práci, též úroky z prodlení z těchto částek. Žalobci byla společně s náhradou mzdy za měsíce červenec 2017 a srpen 2017 vyplacena na úrocích z prodlení částka 211 559 Kč; tuto částku je třeba zohlednit při výpočtu pravděpodobného výdělku, kdy je třeba jako 1/6 vyplacené částky dle soudního rozhodnutí kalkulovat s částkou 115 000 Kč (cca) namísto s částkou 80 166 Kč; výše pravděpodobného výdělku pak za 3. čtvrtletí roku 2018 činí 423 Kč, za 4. čtvrtletí roku 2018 pak 394 Kč.

10. Žalovaná se zahrnutím vyplacených úroků z prodlení do kalkulace pro účely výpočtu pravděpodobného výdělku nesouhlasila, neboť má za to, že v souladu s ustanovením § 358 zákoníku práce se do výpočtu průměrného výdělku kalkuluje pouze se mzdou či platem nebo jejich částmi (pokud jsou vyplaceny za období delší než kalendářní čtvrtletí), připadajícím na příslušné kalendářní čtvrtletí, nikoliv s dalšími plněními, které zaměstnavatel zaměstnanci vyplatil, tedy ani s úroky z prodlení.

11. S ohledem na rozšíření žaloby učiněné podáním žalobce ze dne 1.4.2020, které soud připustil svým usnesením ze dne 13.5.2021 č.j. 9C 38/2019-172, se předmětem řízení stal nárok na náhradu mzdy za měsíce prosinec 2018, leden 2019 a únor 2019.

12. Účastníci učinili nesporným, že v období od prosince 2018 do únoru 2019 byl žalobce i nadále zaměstnancem žalované a že mu v tomto období nebyla ze strany žalované jako zaměstnavatele přidělována práce. Dále účastníci učinili nesporným, že v prosinci 2018 měl žalobce odpracovat celkem 86,5 hodiny, v lednu 2019 celkem 40 hodin a v únoru 2019 celkem 144 hodin. Rovněž učinili nesporným, že žalobci byl spolu se základní mzdou pravidelně měsíčně vyplácen tzv. regionální příplatek ve výši 5 000 Kč měsíčně.

13. Sporné mezi účastníky bylo, jaké je rozhodné období pro stanovení průměrného výdělku žalobce, dále zda pravidelnou složkou mzdy žalobce byly příplatky za práci v soboru, v neděli, za práci v noci, dále výkonnostní odměny a odměny mimořádné a zda má být při stanovení průměrné mzdy pro účely výpočtu náhrady mzdy zohledněna částka vyplacená žalovanou žalobci na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.8.2016 č.j. 9C 193/2013-221 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23Co 7/2017-316.

14. Z přípisu žalované žalobci ze dne 25.1.2019 bylo zjištěno, že žalovaná jako zaměstnavatel žalobci sdělila, že mu i nadále nemůže přidělovat práci z důvodu podání odvolání proti posudku o zdravotní způsobilosti žalobce zpracované posudkovým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení].

15. Z přípisu žalované žalobci ze dne 26.2.2019 bylo zjištěno, že s ohledem na rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 21.2.2019, kterým bylo zamítnuto odvolání proti lékařskému posudku, kterým byl žalobce uznán zdravotně způsobilým vykonávat práci dle pracovní smlouvy, žalovaná jako zaměstnavatel vyzvala žalobce k nástupu na směnu dne 27.2.2019 dle rozvrhu směn, který byl žalobci zaslán dne 15.1.2019.

16. Z výplatních lístků žalobce za měsíc leden 2017 až srpen 2017 bylo zjištěno, že v těchto měsících byla žalobci stanovena základní mzda ve výši 43 950 Kč, dále mu byly vypláceny příplatky za soboty a neděle (za 1/ 2017 ve výši 4 693 Kč, za 2/ 2017 výši 4 216 Kč, za 3/ 2017 ve výši 2 713 Kč, za 4/ 2017 ve výši 3 250 Kč, za 5/ 2017 ve výši 3 134 Kč, za 6/ 2017 ve výši 3 799 Kč, za 7/ 2017 ve výši 3 500 Kč a 8/ 2017 ve výši 4 577 Kč). V těchto měsících byly dále žalobci vyplaceny příplatky za noční práci (za 1/ 2017 ve výši 312 Kč, za 2/ 2017 ve výši 366 Kč, za 3/ 2017 ve výši 720 Kč, za 4/ 2017 ve výši 690 Kč, za 5/ 2017 ve výši 443 Kč, za 6/ 2017 ve výši 310 Kč, za 7/ 2017 ve výši 414 Kč, za 8/ 2017 ve výši 460 Kč). Za každý z těchto měsíců byl žalobci vyplacen regionální příplatek ve výši 5 000 Kč. Za měsíc 1/ 2017 a 4/ 2017 byla žalobci vyplacena čtvrtletní prémie, a to ve výši 29 591 Kč, respektive ve výši 26 502 Kč. Žalobci byla vyplacena v tomto období rovněž mimořádné prémie, a to za 1/ 2017 ve výši 2 500 Kč, v měsíci 2/ 2017 ve výši 2 000 Kč, v měsíci 3/ 2017 ve výši 2 500 Kč, v měsíci 5/ 2017 ve výši 2 500 Kč a v měsíci 6/ 2017 ve výši 3 000 Kč. Za měsíc 7/ 2017 byla žalobci rovněž zúčtován a zaplacen doplatek mzdy dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.8.2016 č.j. 9C 193/2013-221 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23Co 7/2017-31 ve výši 480 992,31 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 211 559 Kč.

17. Z části vnitřního mzdového předpisu žalované ze dne 1.7.2017 týkající se odměňování zaměstnanců prodejen včetně přílohy 1 bylo zjištěno, že žalovaná poskytuje zaměstnancům měsíční/čtvrtletní prémii, která je pohyblivou složkou mzdy ve výši podle splnění stanovených ukazatelů; při splnění stanovených podmínek je nárokovou složkou mzdy (článek 4 vnitřního mzdového předpisu). Dle článku 2 přílohy č. 1 tohoto vnitřního mzdového předpisu jsou pravidla pro přiznání čtvrtletní prémie nastavena tak, že (a) přísluší zaměstnanci, který je v pracovním poměru u žalované po celé hodnocené období, (b) výše je závislá na splnění ukazatelů, které budou vždy vyhlášeny před začátkem nového čtvrtletí a nelze je měnit, (c) konečnou částku schvaluje příslušný vedoucí prodeje a vedení oddělení prodeje, kteří si vyhrazují právo v mimořádných případech závažného porušení pracovních povinností upravit konečnou jednotlivou výši prémie. V článku 6 předmětného vnitřního mzdového předpisu bylo stanoveno, že mimořádnou odměnu lze vyplatit zaměstnanci, (a) který úspěšně splnil mimořádně náročný pracovní úkol uložený zaměstnavatelem, (b) který účinným způsobem napomohl k odvrácení nebo odhalení krádeže zboží nebo majetku, (c) který dosáhl životního nebo pracovního jubilea nebo při odchodu do starobního důchodu; mimořádné odměny schvaluje na návrh příslušného nadřízeného vedoucího vedení společnosti.

18. Z rozpisu mimořádných odměn vyplacených žalobci v roce 2017 bylo zjištěno, že tyto odměny byly žalobci vyplaceny ve výši, jak vyplývá z výplatních lístků žalobce, a to vždy za výpomoc na jiné prodejně.

19. Z potvrzení evidence splněných kritérií bylo zjištěno, že prodejna [obec] [obec] v období 3. čtvrtletí roku 2018 nesplnila cíle stanovené pro toto období pro účely přiznání čtvrtletních odměn.

20. Z výplatního lístku žalobce za měsíc 1/ 2019 bylo zjištěno, že žalobce měl odpracovat celkem 40 hodin (za 25.1 a dále 28.1-31.1, v období od 1.1. do 24.1 byl žalobce v pracovní neschopnosti); z výplatního lístku žalobce za měsíc 2/ 2019 bylo zjištěno, že žalobce měl v tomto měsíc odpracovat 144 hodin (v období od 1.2. do 26.2.2019).

21. Z plánu směn žalobce na měsíce červenec 2018 až listopad 2018 bylo zjištěno, že na tyto měsíce neměl žalobce plánovanou žádnou směnu na sobotu či neděli, měl nařízeny směny, které začínali v 5hod ráno; nařízené odpolední směny končili vždy nejpozději ve 21.

30. Z pracovního listu žalobce za 12/ 2018 bylo zjištěno, že v tomto období již byly nařízeny směny též na víkendy.

22. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22.10.2019 č.j. 9C 20/2019-216 bylo zjištěno, že soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 18 614 Kč s příslušenstvím, které se žalobce domáhal z titulu nevyplacené čtvrtletní (výkonnostní) prémie za 3. čtvrtletí roku 2017, když dospěl k závěru, že žalobci na vyplacení této pohyblivé složky mzdy nevznikl nárok v tomto období nárok.

23. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11.8.2016 č.j. 9C 193/2013-221 bylo zjištěno, že soud uložil žalované (mimo jiné) povinnost zaplatit žalobci částku 480 992,31 Kč spolu s úroky z prodlení z titulu dlužné části mzdy za práci přesčas, příplatky za práci v sobotu a v neděli, a to za období od 11/ 2010 do 4/ 2012. K podanému odvolání byl rozsudek potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23Co 7/2017-316.

24. Z předžalobní výzvy ze dne 17.3.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 100 206 Kč z titulu náhrady mzdy za měsíce prosinec 2018 až únor 2019; jak potvrzuje dodejka, výzva byla doručena zástupci žalované dne 19.3.2021.

25. Tímto dokazováním byl zjištěn dostatečně skutkový stav rozhodný pro posouzení nároku žalobce. Soud zamítl doplnění dokazování jednak rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11.2.2021 č.j. 21C 192/2018-493 a rovněž i znaleckým posudkem [anonymizováno 5 slov] ze dne 3.2.2020, neboť těmito důkazy žalovaná zamýšlela prokázat, že žalobce v rozhodném období (3. kvartálu roku 2018) nepracoval a svoji dočasnou pracovní neschopnost uměle prodlužoval. Jedná se však o tvrzení, které i kdyby bylo prokázáno, nemá vliv na posouzení předmětného nároku, neboť hlediska pro výpočet průměrného výdělku pro účely náhrady mzdy v případě, že v rozhodném období zaměstnanec nevykonával práci, jsou stejná bez ohledu na to, jaké byly důvody, pro které zaměstnanec (v tomto případě žalobce) práci nevykonával.

26. Dle ustanovení § 208 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zák. práce“) nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

27. Dle ustanovení § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

28. Dle § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

29. Dle § 355 zák. práce (1) jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. (2) Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

30. Dle § 358 zák. práce jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda nebo plat nebo jejich část, která je poskytována za delší období, než je kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjištění průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy nebo platu se zahrne do hrubé mzdy nebo platu při zjištění průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za kterou se mzda nebo plat poskytuje. Do hrubé mzdy nebo platu se pro účely zjištění průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy nebo platu podle věty první odpovídající odpracované době.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobci pro překážky na straně zaměstnavatele nebyla v měsíci prosinec 2018 přidělována práce dle pracovní smlouvy; překážky na straně zaměstnavatele trvaly i v měsíci lednu 2019 a měsíci únoru 2019 (do 26.2.2019 včetně), což bylo prokázáno přípisem žalované ze dne 25.1.2019, v němž jednoznačně potvrzuje, že nemůže (z důvodů totožných jako v prosinci 2018) přidělovat žalobci práci, a dále z přípisu ze dne 26.2.2019 němž žalovaná vyzývá žalobce k nástupu na směnu dne 27.2.2019. Ostatně skutečnost, že v období ledna a února 2019 žalovaná nepřidělovala žalobci práci z totožných důvodů jako v prosinci 2018, učinili účastníci nesporným. S ohledem na uvedené vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy za období, kdy tyto překážky v práci na straně zaměstnavatele trvaly, a to v souladu s ustanovením § 208 zák. práce. Jak potvrzují výplatní lístky žalobce, jednalo se o 86,5 hodin za měsíc 12/ 2018, o 40 hodin za měsíc 1/ 2019 a o 144 hodin za měsíc 2/ 2019. Tento rozsah neodpracovaných hodin žalobce pro překážky na straně zaměstnavatele účastníci rovněž učinili nesporným.

32. Pro stanovení výše náhrady mzdy za toto období je třeba stanovit (hrubý) průměrný výdělek (§ 352 zák. práce), který žalobce v rozhodném období dosahoval. Rozhodným obdobím je v souladu s ustanovením § 354 odst. 1 zák. práce předcházející kalendářní čtvrtletí, tedy kalendářní čtvrtletí předcházející okamžiku, kdy vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy. Tímto obdobím je v tomto případě 3. čtvrtletí roku 2018, neboť žalobci vznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy okamžikem, kdy mu žalovaná ve svém dopise ze dne 30.11.2018 sdělila, že mu nebude přidělovat práci z důvodu podaného odvolání proti lékařskému posudku o způsobilosti žalobce k výkonu práce.

33. V řízení bylo prokázáno, že ve 3. čtvrtletí roku 2018 žalobce neodpracoval žádnou směnu, neboť v tomto období byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti, která trvala od 6.11.2017 do 31.10.2018. Proto je třeba pro účely výpočtu náhrady mzdy vyjít z pravděpodobného výdělku ve smyslu ustanovení § 355 zák. práce, tedy výdělku, kterého zaměstnanec buď dosáhl od počátku rozhodného období anebo, kterého by zřejmě v tomto rozhodném období dosáhl.

34. Při zjišťování pravděpodobného výdělku, jehož by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl, soud přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů pobírat„ pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod.; v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby mu zaměstnavatel umožnil řádný výkon práce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.3.2016 č.j. 21Cdo 4325/2014).

35. V řízení bylo prokázáno, že žalobci za období před tím, než se stal dočasně práce neschopným (tj. před 6.11.2017), byla žalovanou vždy vyplácena základní mzda ve výši 43 950 Kč měsíčně. Je tedy vysoce pravděpodobné, že stejná základní mzda by byla žalobci vyplácena též ve třetím čtvrtletí roku 2018. Dále bylo prokázáno, že žalobci po celé období roku 2017 byly vypláceny příplatky za práci v noci a dále příplatky za práci v sobotu a v neděli. Lze tedy očekávat, že i v roce 2018, pokud by žalobce pracoval, by mu směny byly stanoveny tak, že by zahrnovaly jak práci o víkendech, tak i v práci v noci (tedy v období od 22hod do 6hod); ostatně svědčí o tom i rozpis směn stanovený žalobci na měsíc prosinec 2018. Pokud žalovaná namítala, že v rozpisu směn na období červenec až listopad 2018 neměl žalobce plánovanou žádnou směnu na sobotu a neděli, a tudíž nelze tyto příplatky do stanovení pravděpodobného výdělku zahrnout, soud se s touto námitkou neztotožnil. Rozpis směn v období třetího a čtvrtého čtvrtletí roku 2018 byl nepochybně ovlivněn skutečností, že žalobce je v dočasné pracovní neschopnosti, a tudíž byl vysoký předpoklad, že v tomto období práci konat nebude. Je nepochybné, že v předchozím období žalobce pravidelně o víkendech, tak i v noci pracoval, neboť příplatky za tuto práci byly žalobci vypláceny zcela pravidelně, a proto je na místě tyto příplatky zahrnout též do výpočtu pravděpodobného výdělku žalobce v rozhodném období.

36. Mezi účastníky bylo nesporné, že by žalobci i ve třetím čtvrtletí roku 2018 byl vyplacen tzv. regionální příspěvek ve výši 5 000 Kč, což ostatně vyplývá též z výplatních lístků žalobce za 1-8/ 2017, kdy tento příspěvek byl žalobci bezvýjimečně vyplácen.

37. Naproti tomu soud nemá za prokázané tvrzení žalované, že by mu i ve třetím čtvrtletí roku 2018 vznikl nárok na zaplacení čtvrtletní odměny. Jak prokazuje vnitřní mzdový předpis žalované ze dne 1.7.2017 jedná se o pohyblivou složku mzdy, která je nároková za předpokladu splnění stanovených ukazatelů stanovených před začátkem nového čtvrtletí vedením oddělení prodeje. Žalovaná prokázala, že ve třetím čtvrtletí roku 2018 prodejna, která byla jako místo výkonu práce žalobci stanovena, tj. prodejna [obec] – [obec], nesplnila požadovaná kritéria, a tudíž by žalobci v tomto období žádný nárok na čtvrtletní prémie nevznikl. Žalovaná sice ve svém vyjádření ze dne 27.5.2021 uváděla, že se jednalo o ukazatele pro 4. čtvrtletí roku 2018, nicméně z předloženého důkazu jednoznačně vyplývá, že se jedná o plnění ukazatelů pro období 3Q (tedy třetího čtvrtletí) roku 2018. Žalobce ani po výzvě soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhl žádné důkazy k prokázání tvrzení, že by žalobci (pokud by vykonával práci) příslušela čtvrtletní prémie za období třetího kvartálu roku 2018, když se omezil na tvrzení, že ve všech předchozích čtvrtletích byla žalobci tato odměna vyplacena. Čtvrtletní odměna, jak byla zaměstnavatelem nastavena, je pohyblivou, nenárokovou složkou mzdy, která se stává nárokovou v okamžiku, kdy jsou (objektivně) splněna kritéria stanovená pro přiznání předmětné odměny. V případě naplnění ukazatelů u jednotlivých prodejen byly zaměstnancům na těchto prodejných na pozici vedoucí (ho) prodejny a zástupce vedoucí (ho) prodejny přiznány tyto odměny. Žalovaná prokázala, že kritéria stanovená pro toto 3. čtvrtletí nebyla kmenovou prodejnou žalobce (dle jejíchž výsledků byly čtvrtletní odměny stanovovány) splněna; žalobce však nenabídl žádný důkaz, který by prokázal, že právě i v tomto období by mu čtvrtletní odměny byly vyplaceny; ani v tomto směru netvrdil a neprokazoval, že takové odměny byly vyplaceny jiným zaměstnancům této prodejny.

38. Rovněž žalobce neprokázal, že by mu v období třetí čtvrtletí roku 2018 byly pravděpodobně vyplaceny mimořádné odměny. Stejně jako čtvrtletní odměny, i odměny mimořádné byly dle vnitřního mzdového předpisu definovány jako nenároková složka mzdy, o jejímž přidělení rozhodovalo na návrh příslušného vedoucího vedení žalované. Byť bylo prokázáno, že v roce 2017 byly tyto mimořádné odměny žalobci přiznány a vyplaceny, nelze bez dalšího dospět k závěru, že by tomu tak bylo i ve třetím čtvrtletí roku 2018. Mimořádné odměny byly vypláceny žalobci vždy za výpomoc na jiné prodejně. Z toho však nelze usuzovat, že by tato výpomoc byla potřebná i v rozhodném období. Žalobce v tomto směru nenavrhl i přes poučení soudu podle § 118 odst. 3 o.s.ř. žádný důkaz, a tudíž i ohledně tohoto svého tvrzení neunesl důkazní břemeno.

39. Při stanovení pravděpodobného výdělku tedy soud vyšel ze základní mzdy žalobce ve výši 43 950 Kč (měsíčně), dále průměru příplatků za práci v sobotu a v neděli, kterých žalobce dosahoval v roce 2017, neboť lze očekávat, že taková výše příplatku by mu, pokud by konal práci, příslušela též v rozhodném období, tj. v částce 3 736 Kč měsíčně; ze stejného důvodu soud do pravděpodobného výdělku zahrnul průměrnou výši příplatků za práci v noci, kterých žalobce dosahoval v roce 2017, a to ve výši 465 Kč měsíčně. Do výpočtu pravděpodobného výdělku za 3. čtvrtletí roku 2018 byl rovněž zahrnut regionální příplatek ve výši 5 000 Kč měsíčně. Takto soud dospěl k pravděpodobnému výdělku za 3. čtvrtletí roku 2018 ve výši 144 453 Kč ( (43 950 + 3 736 +465+5 000) *3); při počtu pracovních hodin připadajících na toto období 520 hodin (176 hodin za 7/ 2018, 184 hodin za 8/ 2018 a 160 hodin 9/ 2018 včetně pracovních svátků) pak činí výsledný hrubý hodinový pravděpodobný výdělek za toto období částku 307 Kč. Z takto stanoveného pravděpodobného výdělku za rozhodné období je třeba vycházet po celou dobu trvání nároku žalobce na náhradu mzdy dle § 208 zák. práce, jak byla uplatněna v tomto řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2010 sp.zn. 21Cdo 1474/2009). Za měsíc prosinec 2018 tak žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 26 555,50 Kč (86,5 hodiny * 307 Kč), za měsíc leden 2019 na náhradu mzdy ve výši 12 280 Kč (40 hodin * 307 Kč) a za měsíc únor 2019 pak 44 208 Kč (144 hodin * 307 Kč); celkový nárok tak činí částku 83 043,50 Kč.

40. Soud proto v této části žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení z těchto částek (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o.z.)“, neboť žalovaná je v prodlení s peněžitým plněním. Počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po dni splatnosti náhrady mzdy, kterou je poslední den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni zaměstnanci vznikl nárok (viz ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce ve spojení s § 144 zák. práce); výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).

41. Ve zbývající části soud nárok uplatněný žalobou ve znění jejího rozšíření zamítl (výrok II.).

42. Při výpočtu pravděpodobného výdělku soud nezohlednil poměrnou část doplatku mzdy vyplaceného žalobci spolu se mzdou za měsíc červenec 2017 ve výši 480 992,31 Kč a příslušenství z této částky ve výši 211 559 Kč. V řízení bylo prokázáno, že tyto částky byly žalobci vyplaceny z titulu dlužných příplatků za práci přesčas, příplatky za práci v sobotu a v neděli, za období od 11/ 2010 do 4/ 2012, a to na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.8.2016 č.j. 9C 193/2013-221 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23Co 7/2017-316. V souladu s ustanovením § 358 zák. práce se v případě zúčtování mzdy nebo její části poskytované za delší období než jedno kalendářní čtvrtletí pro účely výpočtu průměrné mzdy určí z této částky poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část se zahrne do hrubé mzdy pro zjištění průměrného výdělku v dalším období, přičemž počet těchto období se určí podle celkové doby, za kterou se mzda poskytuje. Do hrubé mzdy se pro účely zjištění průměrného výdělku zahrne v rozhodném období ta část mzdy odpovídající odpracované době. Z citace zákonného ustanovení je zřejmé, že poměrnou část mzdy vyplacenou za delší časové období (v tomto případě za období 18ti měsíců) lze zahrnout do výpočtu průměrné mzdy tehdy, pokud zaměstnanec odpracoval stanovenou pracovní dobu (případně lze zahrnout tu část mzdy odpovídající odpracované pracovní době zaměstnancem v rozhodném období); jinými slovy, předpokladem k tomu, aby do výpočtu průměrné mzdy mohla být zahrnuta tato poměrná část mzdy vyplacená za období delší než kalendářní čtvrtletí, je to, že v rozhodném období, v němž by měla být dle § 358 zák. práce tato část zahrnuta, zaměstnanec odpracoval stanovenou pracovní dobu (viz též PICHRT, Jan aj. Zákoník práce: Praktický komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer, Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-, komentář k § 358). V daném případě však žalobce v rozhodném období neodpracoval žádnou část pracovní doby, a tudíž nelze do pravděpodobného výdělku zahrnout žádnou část mzdy vyplacené v červenci 2017 za období od listopadu 2010 do dubna 2012.

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobci byla přiznána část nákladů řízení odpovídající jeho úspěchu ve věci. Žalobce se domáhal zaplacení částky 112 690 Kč s příslušenstvím, byl úspěšný v částce 83 043,50 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, což představuje úspěch ze 74%, žalovaná pak byla úspěšná z 26%. Soud proto přiznal žalobci náhradu odpovídající 48% nákladů, které mu v řízení vznikly. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (soudní poplatek za žalobu ve výši 889 Kč, dále soudní poplatek za odvolání ve výši 1 111 Kč), soudního poplatku vyměřeného za rozšíření žaloby ve výši 4 524 Kč. Byť povinnost zaplatit tento soudní poplatek je žalobci ukládá tímto rozhodnutím (výrokem IV.), soud přiznal žalobci náhradu i tohoto nákladu, jak odpovídá judikaturním závěrům (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001; 29 Odo 675/2001). Dále náklady žalobce představují odměnu advokáta ve výši 2 020 Kč, (dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen„ advokátní tarif“, počítáno z tarifní hodnoty 22 220 Kč) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání odvolání ze dne 1.11.2019, vyjádření k dovolání ze dne 10.6.2020), dále odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (předžalobní výzva ze dne 18.3.2020, návrh na změnu žaloby ze dne 1.4.2020, účast na jednání soudu dne 13.5.2021, 3.6.2021 a 29.6.2021) ve výši 5 620 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu počítáno z tarifní hodnoty 112 690 Kč); paušální náhrada hotových výdajů za celkem 8 úkonů právní služby po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu); cestovné za tři cesty na jednání soudu ze sídla zástupce žalobce ([obec] – [obec]) a zpět, jedna cesta tam a zpět 192 km, vozidlem [anonymizováno], spz: [anonymizováno] [číslo], průměrná spotřeba 10,7 l/km, cena pohonných hmot (BA) ve výši 27,8 Kč, sazba základní náhrady ve výši 4,4 Kč/km, cestovné za jednu cestu činí 1 415,92 Kč, cestovné celkem 4 247,76Kč; náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět, jedna cesta ze sídla zástupce žalobce do sídla soudu trvá 1hod 15 minut (dle www.mapy.cz), což představuje 3 započaté půlhodiny, celkem se jedná o 18 započatých půlhodin (3 jednání soudu, jedna cesta k jednání tři započaté půlhodiny, jedna cesta z jednání soudu rovněž 3 započaté půlhodiny), náhrada za promeškaný čas za každou započatou půlhodinu činí 100 Kč (dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy náhrada za promeškaný čas 1 800 Kč. Protože zástupce žalobce (i původní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]) je plátce DPH, k uvedeným částkám (bez soudního poplatku) je třeba přičíst 21% DPH ve výši 8 947,63 Kč; celková výše nákladů činí 58 079,39 Kč. V souladu s poměrným úspěchem žalobce v řízení mu soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 48% této částky, tj. 27 878,11 Kč (výrok III.).

44. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

45. Protože žalobce dosud neuhradil soudní poplatek za rozšíření žaloby, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozhodnutí, a to ve lhůtě dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 Sazebníku poplatků, a to z částky 90 470 Kč, o kterou byla žaloba rozšířena.

Poučení