9 C 38/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících JUDr. Zuzany Koubové a Karla Turka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [pojišťovna], [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 6 588 500 Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 212 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 5 376 000 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 116 361,38 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit ČR společně a nerozdílně na nákladech státu částku ve výši 1 331 Kč na účet Okresního soudu Praha – východ, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR soudní poplatek ve výši 62 548 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 16.4.2020 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 6 780 726,50 Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 776 Kč od 20.2.2018 do zaplacení, 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 929,50 Kč od 11.7.2019 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 147 049 Kč od 1.12.2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pracovní smlouva, na základě které vykonávala žalobkyně pro žalovanou práci na pozici dělník lisování, od [datum] pak na pozici operátor jeřábník. Dne 28.6.2017 žalobkyně při výkonu svého zaměstnání utrpěla pracovní úraz, když v důsledku srážky s vysokozdvižným vozíkem řízeným zaměstnancem žalované utrpěla žalobkyně otevřenou nitrokloubní zlomeninu horní části levé holenní kosti s rozsáhlým odhmožděním měkkých tkání od dolní části levého stehna po hlezno. Věc byla prošetřována PČR, která svým usnesením ze dne 1.2.2018 č.j. KRPS-209185-78/TČ-2017-011571 věc odložila; v rámci tohoto šetření však bylo postaveno najisto, že žalovaná porušila právní předpisy, když dostatečně nezajistila své pracoviště tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví zaměstnanců; to potvrdila zejména zpráva oblastního inspektorátu bezpečnosti práce, ve které bylo uvedeno, že žalovaná jako zaměstnavatel nezajistila, aby na technologické komunikaci v hale byla vyznačena komunikace pro pěší. V rámci policejního šetření byl rovněž vyhotoven znalecký posudek, v němž znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že poranění žalobkyně má charakter těžké újmy na zdraví, a to pro poranění důležitého orgánu. Od 28.6.2017 do 12.7.2018 byla žalobkyně uznána dočasně práce neschopnou; po ukončení pracovní neschopnosti do práce již nenastoupila, když jí byl na základě posudku o invaliditě ze dne 19.6.2018 přiznán invalidní důchod 3. stupně s ohledem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 70% v souvislosti s pracovním úrazem. Invalidní důchod třetího stupně byl žalobkyni ponechán i při přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posuzujícím lékařem v roce 2019. Žalobkyně rozvázala pracovní poměr u žalované dohodou ke dni [datum], na jejímž základě obdržela od žalované odstupné, náhradu mzdy za měsíc červenec a srpen 2018 a nevyčerpanou část dovolené v délce trvání 30 dnů. V souvislosti s pracovním úrazem žalovaná, respektive pojišťovna žalované vyplatila žalobkyni částku 1 056 500 Kč představující základní bolestné a ztížené společenské uplatnění, které bylo znalcem ohodnoceno na 1 076 a 3 150 bodů (x 250 Kč); částku 63 507 Kč, částku 36 528 Kč a částku 47 769 Kč jako ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 28.6.2017 do 12.7.2018, které byly bezdůvodně pokráceny o 10% z důvodu částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. Dále pak žalovaná, respektive její pojišťovna vyplatila žalobkyni částku 60 958 Kč představující náklady spojené s léčbou žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na mimořádné zvýšení bolestného a ztížení společenského uplatnění nad výši stanovenou dle bodového ohodnocení znalce, a to v rozsahu 5násobku bolestného a 8násobku ztížení společenského uplatnění; dále pak náhrada za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 28.6.2017 do 12.7.2018 ve výši 4 776 Kč, představující 10% snížení vypočtené náhrady zaměstnavatelem, a dále náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za měsíce září 2018 až říjen 2019 ve výši 147 049 Kč; a náklady vynaložené na léčení ve výši 5 929,50 Kč a náklady na cesty k lékaři v období od 28.6.2017 do 27.3.2020 ve výši 34 472 Kč. Pokud jde o mimořádné navýšení nároků na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, žalobkyně tvrdila, že její zranění si vyžádalo několikaměsíční hospitalizaci, nejprve v období od 28.6.2017 do 25.7.2017 ve Fakultní nemocnici [anonymizováno] [část obce] na klinice ortopedicko-traumatologické (JIP) a klinice popáleninové medicíny. V první fázi bylo třeba stabilizovat zlomeninu, chirurgicky odstranit celý zhmožděný lalok měkkých tkání od dolní části levého stehna po hlezno a provést transplantaci kůže z pravého stehna žalobkyně. Následně byla žalobkyně hospitalizována v Oblastní nemocnici v [obec] v období od 25.7.2017 do 14.8.2017. I po ukončení hospitalizace musela žalobkyně v zásadě denně dojíždět na lékařské kontroly do FN [anonymizováno] [část obce], do Oblastní nemocnice v [obec], též k svému praktickému lékaři a na rehabilitace. Žalobkyně i nadále musí několikrát denně sama rehabilitovat, chodí s oporou francouzské hole, kdy je schopna ujít maximálně 1,5 km. V noci se neustále budí bolestí. V souvislosti s úrazem dochází k [anonymizováno] i [anonymizováno], léčí se pomocí psychoterapie ([anonymizováno] z důvodu těhotenství vysadila), vyhýbá se místům, kde jezdí vysokozdvižné vozíky, pociťuje obrovské zklamání nad tím, že jí ze strany žalované ani jejích zaměstnanců nebyla projevena lítost a ani nedošlo k omluvě. Zejména v prvních měsících po úraze trpěla žalobkyně nepředstavitelnou bolestí, neboť z důvodu léčby zraněné levé nohy jí byla v rámci autotransplantace kousek po kousku odebírána kůže ze zdravé pravé nohy. Minimálně rok a půl po úraze nebyla žalobkyně schopna řídit osobní vozidlo, a tudíž byla co do kontrol v nemocnicích, jakož i svého začlenění v běžném životě odkázána na pomoc své matky a manžela. Následky pracovního úrazu žalobkyni omezily a omezují též v partnerském soužití, když realizace intimních aktivit je z důvodu zranění žalobkyně výrazně znesnadněna. Žalobkyni si podařilo otěhotnět a porodit zdravou dceru, avšak v rodinném životě i v péči o dítě je limitována s ohledem na omezenou možnost používání a zatěžování levé dolní končetiny; může pouze omezeně dceru přenášet, zejména je limitována při chůzi ze schodů. Následky pracovního úrazu snižují žalobkyni i možnost uplatnění v běžných domácích činnostech, jako je úklid, nákup potravin, ale též trávení dovolené, neboť není vhodné, aby žalobkyně vystavovala zjizvená místa ultrafialovému záření. Žalobkyně je omezena ve většině sportovních aktivit, což vede i k omezené možnosti, jak trávit volný čas svůj i volný čas s dcerou, kterou nebude moci naučit běžné aktivity jako je jízda na kole, lyžování apod. Žalobkyně má rovněž významně omezenou citlivost zjizvených míst na levé dolní končetině, na přední straně levého bérce se jedná o úplnou necitlivost; v případě poranění těchto míst lze předpokládat zhoršenou regenerační schopnost tkání. Byla jí diagnostikována posttraumatická stresová porucha, v souvislosti s pracovním úrazem. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecké posudky k ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, kde znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ohodnotil bolestné dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, 1 076 body, když základní ohodnocení navýšil o 40% s ohledem na opakované převazy rozsáhlých poranění povrchu levé dolní končetiny. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, zde znalec [anonymizována dvě slova] stanovil bodové ohodnocení na 3 150 bodů, když nařízení vlády č. 276/2015 Sb. neumožňuje navyšování základního bodového ohodnocení. Právě s ohledem na skutečnost, že žalobkyni postihl úraz v produktivním věku, poznamenal ji ve všech sférách života, zanechal na jejím zdraví trvalé následky, a to po stránce fyzické i psychické, které si ponese do konce života, žalobkyně má za to, že je na místě bodové ohodnocení bolestného stanovené znalcem navýšit 5x na částku 1 345 000 Kč a ztížení společenského uplatnění 8x na částku 6 300 000 Kč; celkem tak požaduje (při zohlednění částky 1 065 500 Kč, která již byla z tohoto titulu žalobkyni vyplacena) částku 6 588 500 Kč.

2. V průběhu řízení na základě poučení soudem k doplnění tvrzení žalobkyně doplnila, že v důsledku pracovního úrazu má omezenu hybnost nohy, kterou v kolenním kloubu neohne více jak do cca 80 stupňů. Proto nemůže klečet, nemůže být ani v pozici„ na všech čtyřech končetinách“, nemůže si na nohy ani sednout. Z důvodu omezené citlivosti kůže na poraněné noze, respektive úplné necitlivosti na levé straně bérce a na koleni musí být maximálně obezřetná při každém pohybu, aby si zjizvená místa neporanila. Před úrazem žalobkyně plavala, věnovala se (1x až 2x do měsíce) pěší turistice; v současné době se nemůže ve vodě zdržovat dlouho citlivosti kůže zjizvené pravé nohy, když se plaveckým bazénům vyhýbá i kvůli pohledům okolí na její zjizvenou nohu. Chodit může jenom omezeně, ujde cca 1 km, ale pouze s oporou francouzské hol, pak už ji bolí koleno i kotník a začne kulhat. V době před úrazem žalobkyně ráda navštěvovala taneční a plesy, ty již nenavštěvuje, a to jak z důvodu, že si může zatancovat pouze pomalý tanec s manželem, ale též z důvodu složitého zakrývání zjizvené nohy. I při návštěvě restaurací nebo kina si musí žalobkyně vybrat takové místo, aby si levou nohu mohla natáhnout. Žalobkyně je omezena i při hrách s dcerou [jméno], může si k ní sednout pouze na židli, nemůže si k ní sednout na zem ani k ní lehnout, neboť bez pomoci by sama nevstala. Rovněž byla žalobkyně s manželem nucena se přestěhovat z původního domu v [anonymizováno] do přízemního domku v [obec], který jí darovala matka, neboť původní dům byl patrový, a tudíž pro žalobkyni bariérový.

3. Žalovaná učinila nesporným skutková tvrzení ohledně pracovního úrazu. Potvrdila, že s žalovanou komunikovala ohledně mimosoudního vyrovnání, kdy toto jednání přerušila situace spojená s pandemií nemoci Covid-19. Žalovaná však nesouhlasí s požadovaným odškodněním bolestného a ztížení společenského uplatnění v rozsahu navýšení na 5násobek, respektive 8násobek, jak požaduje žalobkyně, a ponechává toto rozhodnutí na uvážení soudu.

4. Vedlejší účastník na straně žalované učinil nesporným, že žalobkyně utrpěla dne 28.6.2017 pracovní úraz při srážce s vysokozdvižným vozíkem, při kterém utrpěla otevřenou vnitrokloubní zlomeninu horní části levé holenní kosti s rozsáhlým pohmožděním měkkých tkání od dolní části levého stehna po hlezno. Potvrdila rovněž, že žalobkyni byly vyplaceny částky, jak uvedla v žalobě, s tím, že dále ještě před podáním žaloby (dne 27.11.2019) vedlejší účastník na straně žalované uhradil náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 28.6.2017 do 12.7.2018 v částce 4 776 Kč. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.9.2018 do 31.12.2019 v částce 147 049 Kč, vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že po doložení potřebných dokladů ze strany žalobkyně bude tento nárok posouzen. Ve vztahu k nároku na cestovné vedlejší účastník na straně žalované akceptuje částku 28 716 Kč, zbývající část neuznal, neboť se nejedná o náklady vzniklé v příčinné souvislosti s úrazem. Pokud jde o doplatek nákladů za léčbu, vedlejší účastník na straně žalované považuje za akceptovatelný nárok ve výši 5 764,50 Kč, neboť to odpovídá rozdílu mezi vyúčtovanými náklady a původním krácením ve výši 10%. Ve vztahu k mimořádnému navýšení bolestného a ztížení společenského uplatnění, jak navrhuje žalobkyně, vedlejší účastník na straně žalované namítl, že požadované navýšení je neadekvátně vysoké. Sám znalec při stanovení bodového ohodnocení bolestného toto navýšil v hodnotě 40%, když ani nepoužil maximálního možného navýšení o 50%. Odškodnění ztížení společenského uplatnění v sobě již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění společenských úkolů. Předpokladem pro zvýšení základní částky je tedy existence takových skutečností, které umožňují závěr, že omezení poškozeného nelze vyjádřit je základním odškodněním ztížení společenského uplatnění.

5. Žalobkyně při jednání dne 10.12.2020 před přednesem žaloby vzala žalobu zpět co do částky 192 226,50 Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 776 Kč od 10.2.2020 do zaplacení, 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 929,50 Kč od 10.12.2020 do zaplacení a 10% úrokem z prodlení ročně z částky 147 049 Kč od 10.12.2020 do zaplacení, tedy co do nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti (4 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10.2.2020 do zaplacení), náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (147 049 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 10.12.2020 do zaplacení) a náklady na léčení (5 929,50 Kč) a cestovné za cestu k lékaři ve výši 34 472 Kč, neboť tyto částky byly žalovanou, respektive vedlejším účastníkem na straně žalované dne 9.12.2020 uhrazeny. Usnesením ze dne 18.2.2021 č.j. 9C 38/2020-67 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění ve výši 6 588 500 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 4 776 Kč od 20.2.2018 do 9.12.2020, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 929,50Kč od 11.7.2019 do 9.12.2020 a dále úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 147 049 Kč od 1.12.2019 do 9.12.2020. Vedlejší účastník na straně žalované sice tvrdil, že k uhrazení částky 4 776 Kč sice došlo před podáním žaloby, toto však nijak nedoložil, proti tvrzení o úhradě této částky spolu s dalšími, jak jsou uvedeny shora, dne 9.12.2020 nijak nebrojil. Soud tedy vyšel z toho, že tato částka byla uhrazena též dne 9.12.2020.

6. Účastníci při jednání učinili nesporným, že žalobkyně dne 28.6.2017 při výkonu svého zaměstnání utrpěla úraz, a to při srážce s vysokozdvižným vozíkem řízeným zaměstnancem žalované, tedy způsobem, jak je popsáno v žalobě. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby tak mezi účastníky zůstalo sporné pouze to, zda jsou dány důvody pro navýšení bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění nad základní ohodnocení provedené znalcem.

7. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně jejího dodatku ze dne [datum] a z výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 29.6.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná (ještě pod [právnická osoba] spol. s r.o.) spolu uzavřely pracovní smlouvu, na základě které žalobkyně nastoupila k žalované k výkonu práce od [datum] na pozici dělník, lisování, od [datum] pak na pozici operátor jeřábník.

8. Z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že účastnice se dohodly na rozvázání pracovního poměru z důvodu § 52 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a to ke dni [datum]; rovněž bylo dohodnuto odstupné, náhrady mzdy za období od 1.8.2018 do 31.8.2018 a nevyčerpaná dovolená v délce trvání 30 dnů.

9. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 10.8.2017 bylo zjištěno, že dle znalce žalobkyně při pracovním úraze dne [datum] utrpěla otevřenou vnitrokloubní zlomeninu horní části levé holenní kosti s nutným chirurgickým řešením a s rozsáhlým odhmožděním měkkých tkání od dolního levého stehna po hlezno s nutností chirurgického odstranění celého zhmožděného laloku a následnou transplantací kůže z pravého stehna žalobkyně; charakter zranění má ze soudně lékařského hlediska charakter těžké újmy na zdraví, a to pro poškození důležitého orgánu. Znalec potvrdil, že zranění žalobkyně odpovídá tomu, co vypovídal zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení], tedy že najel pravým předním kolem vysokozdvižného vozíku do oblasti levého bérce žalobkyně. Dále znalec uvedl, že ke dni vypracování znaleckého posudku nelze posoudit trvalé následky, neboť zranění není dosud vyléčeno a neuplynul ani rok od vzniku zranění. Pokud jde o omezení žalobkyně v běžném životě, uvedl znalec, že lze očekávat omezení po dobu asi 3 měsíců, kdy bude třeba zraněnou nohu odlehčovat a rovněž chránit transplantované měkké tkáně levého bérce před mechanickým poškozením, možností zanesení infekce a zákazu opalování této nohy.

10. Z usnesení PČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní pracoviště Praha venkov – VÝCHOD, ze dne 1.2.2018 č.j. KRPS-209185-78/TČ-2017-011571 bylo zjištěno, že policejní orgán odložil [anonymizována dvě slova] podezření ze spáchání [anonymizováno] těžké újmy na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení], který dne 28.6.2017 při jízdě na vysokozdvižném vozíku najel pravým předním kolem do žalobkyně, která utrpěla zranění, jak je popsáno shora v žalobě, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a věc není na místě vyřídit jinak. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k podnětu policejního orgánu bylo provedena kontrola oblastním inspektorátem bezpečnosti práce u žalované, který zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel porušila pracovněprávní předpisy, když zejména nezajistila, aby na technologické komunikaci v hale byla vyznačena komunikace pro pěší.

11. Z předložené fotodokumentace léčby zranění žalobkyně bylo zjištěno, že je na fotografiích zachycena léčba poraněné nohy, a to jednak fixace zlomeniny, a dále pak transplantace kůže z neporaněné nohy na poraněnou.

12. Z potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti ze dne 2.3.2018 na formuláři vedlejšího účastníka na straně žalované bylo zjištěno, že lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] potvrdila, že k tomuto dni i nadále trvá pracovní neschopnost žalobkyně, která je v příčinné souvislosti s úrazem, který žalobkyně utrpěla dne [datum].

13. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 12.7.2018 bylo zjištěno, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala dle potvrzení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 12.7.2018.

14. Z lékařské zprávy z Fakultní nemocnice [anonymizováno] [část obce], ortopedicko-traumatologické kliniky ze dne 26.2.2020 bylo zjištěno, že při kontrole byla na postižené noze zjištěna omezená hybnost kolene a bolestivost, doporučeno bylo nohu šetřit, chodit s odlehčením, cvičit s kolenem; kontrola doporučena při obtížích.

15. Z lékařské zprávy z Fakultní nemocnice [anonymizováno] [část obce], kliniky popáleninové medicíny ze dne 5.3.2020 bylo zjištěno, že při kontrole bylo zjištěno, že jizvy na poraněné noze jsou stabilizované, byla zjištěna hypestezie, není plně zajištěna flexe kolene. Další kontrola byla doporučena za 2 roky.

16. Z oddacího listu vystaveného [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30.6.2018 uzavřela manželství s [jméno] [příjmení].

17. Z vyrozumívacího dopisu vedlejšího účastníka na straně žalované adresovaný žalobkyně ze dne 19.2.2018, 22.8.2019 a ze dne 26.11.2019 bylo zjištěno, že vedlejší účastník na straně žalobkyni vyplatil dne 19.2.2018 náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 28.6.2017 do 31.12.2017 v částce 47 769 Kč a náklady na léčení 150 Kč, zkrácené o 10% pro částečnou liberaci zaměstnavatele, tedy 36 678 Kč; dne 22.8.2019 částku 563 590 Kč odpovídající bolestnému, náhradu za ztrátu na výdělku po donu trvání pracovní neschopnosti od 1.11.2017 do 12.7.2018, ztížení společenského uplatnění a náklady na léčení ponížené o 50% z důvodu částečné liberace zaměstnavatele; a dne 26.11.2019 částku 603 535 Kč odpovídající náhradě bolestného, ztížení společenského uplatnění, náklady na léčení a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti bez jakéhokoli krácení z důvodu liberace zaměstnavatele.

18. Z posudku o invaliditě ze dne 19.6.2018 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že s ohledem na pracovní úraz orgán sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že u žalobkyně se projevil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku poklesla její pracovní schopnost o 70% a je invalidní s invaliditou třetího stupně počínaje od 30.5.2018. Z posudku o invaliditě ze dne 22.5.2019 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že příslušný orgán sociálního zabezpečení přezkoumal zdravotní stav žalobkyně a dospěl k závěru, že po pracovním úraze ze dne 28.6.2017 i nadále trvá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 70%, a tudíž i nadále trvá invalidita žalobkyně ve třetím stupni.

19. Z oznámení o výplatě důchodu ze dne 16.8.2018 zaslaném ČSSZ bylo zjištěno, že počínaje od září 2018 byl žalobkyni vyplácen invalidní důchod ve výši 16 069 Kč měsíčně.

20. Ze znaleckého posudku [číslo] 2018 ze dne 11.7.2018 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] (se kterým soud nakládal jako se znaleckým posudkem, neboť obsahoval doložku ve smyslu § 127a o.s.ř.) bylo zjištěno, že postižení levé dolní končetiny žalobkyně je trvalým zdravotním následkem jejího pracovního úrazu utrpěného dne [datum] (poúrazová kolenní artróza, mírné valgosní postavení v levém kolenním kloubu, rozsáhlé plošné jizvení na levé dolní končetině od nadkolenní oblasti až po hlezenní kloub, omezená citlivost v jizveném místě, a to až k téměř úplné necitlivosti, bolesti v levém kolenní kloubu při jeho zatížení). Znalec uvedl, že tyto zdravotní následky nebrání žalobkyni v otěhotnění, avšak poněkud jí znesnadňují realizaci intimních aktivit (neznemožňují ji realizaci [anonymizováno] styku), omezují ji však v rodinném životě a péči o děti s ohledem na omezenou možnost používání a zatěžování levé dolní končetiny. Tyto zdravotní následky významnou měrou snižují pracovní potenciál i možnost pracovního uplatnění žalobkyně, žalobkyně nemůže pracovat jako prodavačka, což je profese, ve které je kvalifikována. Zdravotní následky ji dále omezují v běžném životě jako při nakupování potravin, úklidu domácnosti, řízení osobního vozidla, jakož i v možnostech využití volného času a trávení dovolené. Dle znalce není vhodné, aby žalobkyně vystavovala zjizvená místa ultrafialovému záření, významně jsou sníženy možnosti provádět většinu sportovních aktivit, případně některé sportovní aktivity jsou pro žalobkyni zcela vyloučeny. Žalobkyně se nemůže plnohodnotně věnovat pěší turistice, lyžování, bruslení či jízdě na kole. Nejsou významnější omezení, pokud jde o pobyt u vody (u bazénu, přírodního koupaliště či u moře), nicméně sportovní aktivity s vodou spojené (kupř. plavání) jsou omezené. Žalobkyně je omezena v chůzi, když bez opory hole ujde jen krátké vzdálenosti; jejich délka závisí na celé řadě proměnlivých faktorů (terén, rychlost chůze, oděv a obuv, počasí, čas určený pro chůzi, charakter přenášeného nákladu). Znalec dále konstatoval, že žalobkyně má výrazně omezenou citlivost zjizvených míst na levé dolní končetině, v některých částech (na přední straně levého bérce) jde údajně o úplnou necitlivost. Elasticita zjizvených míst (která je problematické označit za„ kůži“) je snížena. Je předpoklad významného zhoršení regenerační schopnosti tkání v místě zjizvení. Znalec uvedl, že poúrazový zdravotní stav žalobkyně je již stabilizovaný do té míry, že je možné zhodnotit stupeň jeho závažnosti prostřednictvím bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, kdy nelze předpokládat, že by se tento poúrazový stav žalobkyně v budoucnu posudkově nějak významně zlepšil. S ohledem na uvedené znalec bodově ohodnotil ztížení společenského uplatnění za dlouhodobé nebo trvalé následky pracovního úrazu dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, 2 350 body, což odpovídá částce 587 500 Kč.

21. Ze znaleckého posudku téhož znalce [číslo] [rok] ze dne [datum] (který soud posuzoval jako znalecký posudek s ohledem na to, že byly splněny náležitosti dle § 127a o.s.ř.) znalec doplnil bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění s ohledem na to, že žalobkyni byla [anonymizováno] diagnostikována posttraumatická stresová porucha v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 28.6.2017. Znalec uvážil, že pro [anonymizováno] postižení nebyla žalobkyně uznána invalidní ani v nejnižším stupni, nebyla uznána za osobu zdravotně znevýhodněnou ani závislou na pomoci jiné osoby; pro toto onemocnění nebyla žalobkyně indikována k hospitalizaci; žalobkyně se nepokusila o sebevraždu ani o ní neuvažovala; z [anonymizováno] indikace je žalobkyně léčena pouze jedním lékem v relativně nízké dávce, v roce 2019 ani žádné takové léky neužívá; pro duševní onemocnění není žalobkyně jakkoliv omezena ve způsobilosti k právním jednáním. Znalec proto dospěl k tomu, že duševní postižení žalobkyně je třeba posuzovat jako lehké; v bodovém ohodnocení dle položky [číslo] přílohy [číslo] nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, tuto duševní poruchu – posttraumatickou stresovou poruchu lehkého stupně - ohodnotil znalec, pokud jde o ztížení společenského uplatnění 800 body; celkem tedy bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění činí 3 150 bodů, což odpovídá (při hodnotě 1 bod = 250 Kč) 787 500 Kč.

22. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum] (který obsahoval náležitosti dle § 127a o.s.ř., a tudíž s ním soud jako se znaleckým posudkem nakládal) bylo zjištěno, že znalec provedl bodové ohodnocení bolestného za zdravotní následky pracovního úrazu žalobkyně v rozsahu 860 bodů, které s ohledem na opakované převazy rozsáhlých poranění povrchu levé dolní končetiny, analogické převazům rozsáhlých poranění povrchu levé dolní končetiny) navýšil dle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, o 40%, celkem tedy stanovil bodové ohodnocení na 1 076 bodů, což odpovídá částce 269 000 Kč.

23. Při svém výslechu znalec shora citované znalecké posudky doplnil, že k navýšení bolestného přistoupil právě z důvodů nezbytnosti opakovaných převazů, a to analogicky k převazům v případě popálenin; pro další navýšení bodového ohodnocení bolestného pak již znalec neshledal důvody. V případě bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění vycházel z omezení a následků zdravotních, což představuje omezená hybnost kolenního kloubu, rozsáhlá zjizvení a psychika, což se promítlo v bodovém ohodnocení; je zřejmé, že čím vyšší je bodové ohodnocení, tím větší omezení bylo shledáno. K omezení ve sportovních a volnočasových aktivitách se znalec vyjadřoval nad rámec bodového ohodnocení.

24. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně si stále vybavuje a dosud se jí zdá o tom, jak se předmětného dne srazila s vysokozdvižným vozíkem. Vybavuje si, že měla nohu v kole, následně začal řidič couvat a v noze jí křuplo. Bylo pro ni velmi bolestivé, když se jí na místě nehody pokoušeli dát do stabilizované polohy. Záchranná služba, která pro ni přijela, přinesla úlevu jen částečnou, neboť dostala sice přípravky proti bolesti, nohu měla umístěnou ve vaku, ale při transportu ji to také bolelo. Po příjezdu do [příjmení] nemocnice musela podstoupit nejprve bolestivé čištění ran, pak ji čekala operace, po které byla přeložena ne JIP. Noha byla zabalená, žalobkyně ji měla zajištěnou fixátorem a 4 šrouby; zabalenou nohu bylo třeba neustále prolévat, aby kůže měla tekutiny. Následně žalobkyni přeložili na popáleninové oddělení, na JIP, kde ji čekaly další bolestivé operace, následně byla přeložena na„ normální“ pokoj a cca po 3 týdnech po úrazu začala rehabilitovat – sezení, chodítko, podpažní berle. Po měsíci a půl pak byla žalobkyně převezena do nemocnice v [obec]. Na popáleninovém oddělení byla žalobkyni provedena autotransplantace kůže, kdy jí byla hned druhý den pod narkózou oškrábána poměrně značná část kůže ze zdravé nohy a přenesena na druhou. Pobyt v nemocnici, zejména ve [příjmení], byl pro psychiku žalobkyně velmi tíživý, když nejprve byla na pokoji úplně sama, výhled z okna byl na hřbitov, a žalobkyně se zabývala myšlenkou, zda by pro ni nebylo lepší, kdyby nohu vůbec neměla. V [anonymizováno] nemocnici žalobkyně jenom ležela a jezdila sanitkou na převazy do [příjmení] nemocnice. Bolestivé pro ni bylo i sundání fixátoru, po kterém jí v noze vznikla velká díra. I po propuštění z nemocnice musela žalobkyně dojíždět na převazy do [příjmení] nemocnice; nejprve ji tam vozila sanitka, následně už ji musel vozit manžel. Převazy byly nejprve 1x za měsíc, pak 1x za 2-3 měsíce, pak za půl roku. Rovněž podstupovala kontrolu na ortopedii, kde pak již shledali, že stav už se nezlepší. Žalobkyně uvedla, že nemá citlivost v poraněné noze, musí na to myslet, když jde např. kolem rozpálené trouby, raději nastavuje zdravou nohu, aby si poraněnou nepopálila. Na holeni poraněné nohy má navíc kůži přilepenou ke kosti, nepodařilo se ji odlepit ani při rehabilitacích, takže toto místo je bolestivé. Podstupované rehabilitaci (2x týdně), zaměřené ne zvýšení hybnosti nohy a odlepení kůže od kosti, neměly kýžený efekt, ačkoliv rehabilitační pracovnice žalobkyni nohu v podstatě lámala, aby se hybnost obnovila, což bylo pro žalobkyni velmi bolestivé. Další problém nastal s tím, že jí z poraněné nohy neodtékala lymfa; až zdravotní sestra v nemocnici [obec] manželovi ukázala, jak má žalobkyni nohu masírovat, aby lymfa odtékala, což pomáhá, ale ty masáže je nutné dělat pořád. Bez pomoci a opory manžela a také bez dcery [jméno] by žalobkyně nastalou situaci nebyla schopna zvládnout. Žalobkyně uvedla, že dochází k [anonymizováno], bere asi 1,5 léku [anonymizováno] denně, rok chodila k [anonymizováno] na konzultace s frekvencí 1x týdně, nyní se frekvence prodloužila na 1x měsíčně. Předmětem konzultací je fobie žalobkyně z vysokozdvižných vozíků, bojí se toho zvuku, když jej jen slyší kdekoliv v obchodě. Před úrazem se žalobkyně věnovala pěší turistice, aby se dostala do kondice, denně ušla 20-25 km, tak 4x za sezónu chodila v [obec] na plesy, 1x týdně chodila plavat do bazénu. Nyní jsou sice společenské akce omezené s ohledem na pandemickou situaci, nicméně žalobkyně společnost ani nevyhledává; jednou byla v kině a byly jí nepříjemné pohledy ostatních na nohu, kterou musela mít vystrčenou do uličky. Z tohoto důvodu nosí i dlouhé oblečení a vyhovuje jí, že je doma. V péči má 1,5 let starou dceru [jméno], se kterou je doma. S péčí o ni ji musí pomáhat babička, která si ji bere dopoledne ven na procházku, aby si žalobkyně odpočinula a natáhla poraněnou nohu a mohla uvařit, neboť to může dělat jenom pomalu a vsedě. I po obědě si musí jít žalobkyně znovu s nohou odpočinout. Žalobkyně je omezena též ve hrách s dcerou, neboť si k ní nemůže sednout na zem, ale musí si hrát u stolu anebo v posteli; závidí ostatním tu možnost se k [jméno] sednout na zem. Odpoledne po návratu ze zaměstnání pomáhá žalobkyni s péčí o dceru manžel. Manžel i babička rovněž pomáhají s péčí o domácnost, a to i s běžným úklidem, protože to žalobkyně časově nestíhá. Denně musí s nohou cvičit a rehabilitovat. Žalobkyně a její manžel se po úraze museli také přestěhovat z domu v [anonymizováno], kde byly schody, do domu v [obec], který je přízemní a bezbariérový, neboť žalobkyně již nebyla schopna zvládat schody. Žalobkyně dále uvedla, že je omezena v řízení vozidla, troufá si sama řídit jen na krátké vzdálenosti do 10 km. Omezení vnímá i v intimní oblasti, kdy intimní soužití žalobkyně a jejího manžela je velmi omezené a jednotvárné.

25. Z předžalobní výzvy ze dne 1.7.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 1 345 000 Kč za bolestné, 6 300 000 Kč za ztížení společenského uplatnění, 166 769 Kč za náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 1.11.2017 do června 2019, 4 791 Kč představující neodůvodněné krácení náhrady za ztrátu na výdělku a nákladů na léčbu, 36 831 Kč představující cestovné k lékařům za období od 28.6.2017 do 23.5.2019 a 66 887,50 Kč představující náklady za léčení, a to 10.7.2019.

26. Po stránce skutkové bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně jako zaměstnanec žalované (na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]) utrpěla při výkonu práce na pracovišti žalované dne 28.6.2017 úraz v důsledku srážky s vysokozdvižným vozíkem řízeným jiným zaměstnancem žalované. Inspektorát bezpečnosti práce při svém šetření uzavřel, že žalovaná jako zaměstnavatel porušila předpisy o bezpečnosti práce, když nezajistila vyznačení komunikace pro pěší v technologické hale. Nebylo tvrzeno, že by se žalobkyně na vzniku pracovního úrazu jakkoliv podílela, tedy, že by porušila předpisy, v důsledku čehož by ke vzniku pracovního úrazu došlo, respektive k němu žalobkyně přispěla. Bylo prokázáno, že v důsledku úrazu žalobkyně utrpěla otevřenou vnitrokloubní zlomeninu horní části levé stehenní kosti s rozsáhlým odhmožděním měkkých tkání od dolní části levého stehna po hlezno; dále se u žalobkyně v důsledku úrazu rozvinula posttraumatická stresová porucha znalce [anonymizována dvě slova] hodnocena jako lehká. Nesporné bylo mezi účastníky též bodové ohodnocení jak bolestného, tak i ztížení společenského uplatnění provedeného znalcem [anonymizována dvě slova], [příjmení] [příjmení] dle nařízení vládyy č. 276/2015 Sb., v platném znění, to v rozsahu [číslo] bodů bolestné a [číslo] bodů ztížení společenského uplatnění. Sporné mezi účastníky bylo pouze to, zda jsou dány důvody pro mimořádné zvýšení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění nad rámec bodového ohodnocení provedeného znalcem.

27. Nárok žalobkyně je třeba s ohledem na datum, kdy došlo k pracovnímu úrazu, posuzovat dle zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 31.12.2020, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 285/2020 Sb., kterým byla novelizována též část zákoníku práce týkající se odpovědnosti za škodu 28. Dle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinné do 31.12.2020, dále jen„ zák.práce“ zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle § 269 odst. 4 zák. práce Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

29. Dle § 271k odst. 1 zák. práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

30. Dle § 273 zák. práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

31. Dle § 271c zák. práce (1) náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce (2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

32. Dle § 271s zák. práce soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit.

33. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako zaměstnanec žalované na pracovišti žalované při plněním pracovních úkolů ve smyslu § 273 zák, práce utrpěla úraz, který je s ohledem na uvedené třeba posuzovat jako úraz pracovní (§ 271k odst. 1 zák.práce). Žalovaná jako zaměstnavatel je tak podle § 269 odst. 1 zák. práce povinna nahradit škodu a majetkovou újmu, která vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s ním. Žalobkyně v řízení uplatnila jednak nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, dále nárok za náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení a cestovné a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po jejím skončení. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 18.2.2021 č.j. 9C 38/2021-67, předmětem řízení zůstal toliko nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, a to v části odpovídající navýšení nad rámec stanovený posudkem [anonymizována dvě slova], a rovněž nárok na část příslušenství (úroky z prodlení) z náhrady ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, po jejím skončení a nákladů na léčení za dobu do 9.12.2020. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, o nich v tomto rozsudku nebylo rozhodnuto; bude o nich rozhodnuto postupem dle § 166 o.s.ř. doplňujícím rozsudkem.

34. Dle § 271c zák. práce poškozenému zaměstnanci náleží náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění nejméně ve výši stanovené právním předpisem, kterým je nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění. Zároveň § 271s zák. práce umožňuje soudu odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění přiměřeně zvýšit.

35. Náhrada za bolest při pracovním úrazu představuje jednorázové odškodnění bolesti, kterou poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem, ale i při léčení a v jeho průběhu. Bodové ohodnocení provádí lékař podle sazeb uvedených v příloze č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění; konečnou výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech pak činí s přihlédnutím k § 6 odst. 1 písm. a) a b) nařízení vlády, kdy zhodnotí konkrétní okolnosti případu, v důsledku nichž může bodové ohodnocení bolesti navýšit až o 50%. Odškodnění ztížení společenského uplatnění jako následek pracovního úrazu se pak určuje podle sazeb dle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a to v době ustálení zdravotního stavu, tedy zpravidla po jednom roce od pracovního úrazu. Při bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění je třeba přihlížet k povaze, prognóze, rozsahu poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného včetně jeho dalšího uplatnění v životě (viz § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění). Na rozdíl od ohodnocení bolesti lékař již nemůže toto bodové ohodnocení navýšit. Navýšení bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoveného lékařským posudkem je pak zákonem svěřeno již pouze soudu. Soud při posuzování toho, zda jsou zde okolnosti pro navýšení bolestného ohodnoceného lékařským posudkem, musí zvažovat, zda bylo prokázáno, že nad rámec skutečností významných pro vlastní bodové ohodnocení bolesti lékařem dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, byly zjištěny okolnosti, které se při porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu vymykají z typového rámce obdobných případů, a to i s přihlédnutím k osobnosti poškozeného (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 komentář k § 271c, dostupný na www.beck-online.cz). Rovněž v případě zvýšení ztížení společenského uplatnění soudem jednotící zásadou je, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející jak z individuálních okolností jednotlivé věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí náležitě přihlížet k tomu, aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobeným poškozením zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. též nález III. ÚS 350/03). Princip proporcionality (přiměřenosti) tedy nelze považovat za samostatný právní důvod vzniku nároku na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, který by byl odlišný od skutkové podstaty upravené v § 271s, neboť – nazíráno z hlediska obecné právní úpravy, do které tzv. princip proporcionality„ prozařuje“ – jde o imanentní součást relativně neurčité dispozice právní normy umožňující soudu„ přiměřeně“ zvýšit výši odškodnění, jsou-li splněny podmínky v hypotéze právní normy. K rámcovým hlediskům, k nimž soudy při úvaze o možnosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlížejí, náleží zpravidla porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možnostmi v době po zranění, a omezení poškozeného nelze vyjádřit jen základním odškodněním ( (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 komentář k § 271c, dostupný na www.beck-online.cz). Navýšení bodového ohodnocení má být provedeno způsobem, aby výsledná částka co nejvíce odpovídala okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které poškozený utrpěl v důsledku pracovního úrazu (viz nález ÚS z 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15).

36. Znalecký posudek [anonymizována tři slova], [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok] stanovil bodové ohodnocení bolesti vytrpěné žalobkyní při předmětném pracovním úrazu a v souvislosti s ním na celkem [číslo] bodů odpovídající částce 269 000 Kč, která byla žalobkyni uhrazena. Znalec využil možnosti dané mu § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a bodové ohodnocení původně stanovené na 860 bodů navýšil o 40%; toto navýšení zdůvodnil opakovanými převazy rozsáhlých poranění žalobkyně, které jsou analogické převazům rozsáhlých popálenin. Byť je nepochybné, že poranění žalobkyně bylo velmi bolestivé, zatěžující po fyzické i psychické stránce, soud neshledal v tvrzení žalobkyně, ani v provedeném dokazování (znaleckém posudku [anonymizována dvě slova], lékařských zprávách, fotodokumentaci a zejména účastnickém výslechu žalobkyně) žádné mimořádně okolnosti, které by odůvodňovaly navýšení nad částku 269 000 Kč. V tomto případě lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2020 č.j. 25Cdo 3788/2018, kde bylo přiznáno bolestné ve výši 213 120 Kč (čtyřnásobek základního bodového ohodnocení), kde došlo při operaci karpálního tunelu levé ruky k přerušení středního nervu, který byl následně sešit, následovaly další operace a rehabilitaci. Rovněž v dalším, v rozhodnutí citovaném, případě bylo přiznáno bolestné v částce 213 000 Kč (odpovídající dvojnásobku základního bodového ohodnocení) za situace, kdy poškozený poté, co utrpěl traumatické zranění, podstoupil bolestivé prodlužování levé dolní končetiny a zdlouhavé, téměř 2 roky trvající léčení a rehabilitaci (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25Cdo 1106/2008). Situace žalobkyně je s popsanými případy srovnatelná v tom, že žalobkyně podstoupila 2 operace a poranění se týkalo pouze jednoho orgánu. Při uvážení toho, že zvýšená bolestivost způsobená opakovanými převazy byla již zohledněna navýšením, které ve znaleckém posudku provedl znalec [anonymizována dvě slova], a s přihlédnutím k obdobným případům, kde se výše přiznaného odškodnění bolesti pohybovala nad 200 000 Kč, soud považuje bolestné vyplacené žalovanou ve výši odpovídající bodovému ohodnocení dle znaleckého posudku za adekvátní, a k dalšímu navýšení dle § 271s zák. práce již neshledal důvod.

37. Jinou situaci shledal u odškodnění ztížení společenského uplatnění. Znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a jeho doplněním ze dne [datum] bylo stanoveno bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění v částce 3150 bodů. Jak znalec potvrdil při svém výslechu, vycházel z omezení a následků zdravotnických vyplývající z omezení hybnosti kolenního a hlezenního kloubu, rozsáhlého zjizvení a porušené psychiky. V souladu s judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2020 sp.zn. 25Cdo 3788/2018, které se sice netýká pracovních úrazů, ale závěry jsou analogicky aplikovatelné i pro tento případ) předpokladem přiměřeného zvýšení náhrady stanovené na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky (myšleno vyhlášky č. 440/2001 Sb.) je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ZSU (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen " Sbírka).

38. Žalobkyně před předmětným pracovním úrazem vykonávala běžné aktivity, tedy věnovala se pěší turistice na rekreační úrovni v místě svého bydliště, chodila na taneční zábavy asi 4x do roka, 1x týdně do bazénu na rekreační plavání. V důsledku pracovního úrazu je však i v tomto pohybu omezena, neboť s oporou hole ujde pouze krátké vzdálenosti, s poraněnou nohou musí často odpočívat. Nelze přehlédnout, že kromě omezení hybnosti utrpěla žalobkyně i významný zásah estetický, když má doživotně zjizvenu podstatnou část levé nohy, tedy bude mít vždy tendenci (jak i potvrdila při svém účastnickém výslechu a soud nemá důvod tomu nevěřit) nohu před zraky ostatních lidí skrývat pod oblečení, vyhýbat se místům, kde by jizvy na noze či způsob, jakým musí s nohou nakládat, budil pozornost (např. v kině, v divadle si vybrat místo do uličky a nohu mít nataženou právě směrem do uličky), velmi obtížně se bude vracet k aktivitě plavání, neboť zjizvení na poraněné noze nepochybně bude přitahovat pozornost ostatních a vyvolávat tak u žalobkyně nepříjemné pocity. Žalobkyně kromě toho, že je sama omezena v běžných i sportovních aktivitách (což bylo již zohledněno v základním bodovém ohodnocení), je omezena i v tom, že se nebude moci účastnit celé řady aktivit své dcery [jméno], včetně her s ní, vedení ke sportovním aktivitám typu jízdy na kole, lyžování, plávání, běžné hry na hřišti apod. Tím, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz v produktivním věku, bude se s těmito omezeními muset vyrovnat celou řadu dalších let. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobkyně je i po pracovním úrazu soběstačná, zvládá péči o sebe, s pomocí (vyvolanou její potřebou často odpočívat) zvládá i péči o domácnost a o dceru. Po pracovním úrazu žalobkyně uzavřela manželství a narodila se jí zdravá dcera, tedy její rodinný život, byť s omezeními ať už v intimních aktivitách anebo v péči o dceru, je naplněn. Za této situace považuje soud požadované navýšení na 8násobek základního bodového ohodnocení za neadekvátní. Soud přihlédl k tomu, že v případě zaměstnance, který při pádu ze střechy z přibližně osmi metrů výšky utrpěl těžké zranění, kterému dominovalo poranění hrudní páteře a míchy. V důsledku úrazu je poškozený ochrnutý od pasu, odkázaný na invalidní vozík. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice ve svém rozhodnutí ze dne 21. 3. 2018 sp.zn. 27 Co 429/2017 (dostupného na www.datanu.cz) přiznal částku 3 528 000 Kč odpovídající 3x základního bodového ohodnocení (provedeného dle vyhlášky č. 440/2001 Sb.). K mimořádnému navýšení ztížení společenského uplatnění na 7násobek či dokonce 10ti násobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění bylo soudy přistoupeno v případě úrazu žáka 7. třídy základní školy, který utrpěl úraz poté, co jej zavalil náhrobní kámen na nepřístupném hřbitově, v důsledku čehož je zcela ochrnutý na dolní polovinu těla, upoután na lůžku či invalidní vozík, je inkontinentní s častými záněty močových cest, není schopen erekce ani sexuálního života, je odkázán na stálou pomoc dalších osob a projevilo se u něj i vážné onemocnění psychické. Poškozený byl před úrazem navíc nadaným žákem s nadprůměrným prospěchem a věnoval se fotbalu prakticky na profesionální úrovni s vysoce pravděpodobnou perspektivou angažmá ve vyšších soutěžích). Základní bodové hodnocení bylo navýšeno na 7násobek na celkovou částku 9 868 500 Kč (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25Cdo 465/2019). V případě 10tinásobného navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění soud zhodnotil, že poškozený, který byl v kojeneckém věku v důsledku očkování proti tuberkulóze nakažen rezistentní mykobakterií, což jej sice nevyřazuje z podstatných životních činností, avšak trpí stálými bolestmi, je zatížen trvalým užíváním léků a čelí potenciální hrozbě propuknutí infekce a dalšími negativními následky, žije v celoživotní a všudy přítomné obavě o další zdravotní vývoj (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25Cdo 1900/2017). Byť se poslední dva citované rozsudky netýkají nároku na odškodnění pracovního úrazu, s ohledem na skutečnost, že bylo navyšováno základní bodové ohodnocení provedené dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud přiměřeně k úvahám zde uvedeným při posuzování nároku žalobkyně, pokud jde o ztížené společenské uplatnění, přihlédl.

39. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud považuje za přiměřené zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění na částku 2 000 000 Kč odpovídající zhruba 2,5 násobku základního bodového ohodnocení provedeného znalcem [anonymizována dvě slova] na 787 500 Kč. Protože částka dle základního bodového ohodnocení ve výši 787 500 Kč již byla vyplacena (a nebyla předmětem žaloby), soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 1 212 500 Kč (výrok I.); ve zbývající části uplatněný nárok představující navýšení základního bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobu zamítl (výrok II.).

40. Pokud jde o náklady řízení, soud uvážil, že ohledně částky 192 226,50 Kč s příslušenstvím, pro kterou bylo řízení zastaveno (usnesením ze dne 18.2.2021 č.j. 9C 38/2020-67), je na místě přiznat náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť žaloba ohledně této částky (respektive nároků z ní složených) byla podána důvodně a k zpětvzetí žaloby došlo v důsledku toho, že po podání žaloby žalovaná (respektive vedlejší účastník na straně žalované) tuto částku uhradila. Pokud jde o zbývající část nároku soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu žalobkyni, neboť posouzení důvodnosti tohoto nároku záviselo na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši odpovídající tarifní hodnotě 192 226,50 Kč (částka, pro kterou bylo řízení zastaveno) a 1 212 500 Kč (částka, která byla v řízení přiznána – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. NS 25 Cdo 3974/2015), tedy 1 404 726,50 Kč, výše odměny za jeden úkon právní služby pak činí 13 940 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen„ advokátní tarif“). Advokát žalobkyně v řízení poskytl celkem 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, doplnění žaloby ze dne 7.1.2021, účast na jednání soudu dne 10.12.2020, 18.2.2021 a 13.5.2021 – bráno jako dva úkony, neboť jednání trvalo 2,5 hodiny), celkem tedy odměna činí 111 520 Kč; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý ze 8 shora uvedených úkonů právní služby; dále cestovné za 1 cestu k jednání soudu a zpět v roce 2020, cesta ze sídla advokáta do sídla soudu 37 km (dle www.mapy.cz), cesta tam a zpět 74 km, a to vozidlem [příjmení] [jméno], při kombinované spotřebě 6l/100km, cena pohonných hmot BA v roce 2020 32Kč, sazba základní náhrady 4,2Kč, cestovné za jednu cestu v roce 2020 ve výši 416,15 Kč; dále cestovné za 2 cesty k jednání soudu a zpět v roce 2021, cesta ze sídla advokáta do sídla soudu 34 km (dle www.mapy.cz), cesta tam a zpět 68 km, a to vozidlem [příjmení] [jméno], při kombinované spotřebě 6l/100km, cena pohonných hmot BA v roce 2021 27,8Kč, sazba základní náhrady 4,4Kč, cestovné za jednu cestu v roce 2021 ve výši 412,62 Kč, za obě cesty 825,24Kč; náhrada za promeškaný čas za celkem 3 cesty k soudnímu jednání a zpět, jedna cesta ze sídla advokáta do sídla soudu 37 minut (dle www.mapy.cz), tedy 2 započaté půlhodiny, náhrada za jednu půlhodinu činí dle 14 odst. 3 advokátního tarifu 100 Kč, tedy celkem za šest cest tam a zpět, každá cesta 2 započaté půlhodiny, celkem 1 200 Kč náhrada za promeškaný čas; celková výše nákladů činí 116 361,38 Kč. Povinnost náhradě nákladů řízení byla uložena žalované společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované.

41. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení - odměnu ani paušální náhradu hotových výdajů za 4 porady s klientem, neboť je neshledal účelnými pro toto řízení, Z vyúčtování vyplývá, že první porada se konala dne 9.2.2018, tedy v době, kdy advokátka žalobkyně se seznamovala s případem, a tudíž odměna za tento úkon je již zahrnuta v odměně přiznané za převzetí a přípravu zastoupení; porada s klientem ze dne 17.8.2018 není nijak zdůvodněna, jak souvisí s řízením, neboť v této; době nebyla podána ani předžalobní výzva, ani nebyla podávána žaloba; rovněž pokud jde o konzultace ze dne 26.4.2021 a 12.5.2021 soud neshledal účelnost těchto úkonů, když v této době nebyla zaslána ani žádná výzva soudu ani vyjádření účastníků, přičemž na 13.5.2021 byl sice plánován účastnický výslech žalobkyně, ale zde nebyla potřeba se na toto jednání připravit, neboť žalobkyně měla vypovídat ohledně pracovního úrazu a ohledně toho, co sama při něj a poté při následně léčbě i nyní prožívala a prožívá.

42. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil povinnost žalované společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované zaplatit náklady státu, když, jak je podrobně vysvětleno shora, shledal v řízení plný úspěch žalobkyně (výrok IV.). Tyto náklady představují znalečné přiznané znalci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ve výši 1 331 Kč (usnesením ze dne 16.3.2021 č.j. 9C 38/2020-70).

43. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení přiznaná žalobkyni pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Dále soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, dále jen„ zákon o soudních poplatcích“ o přenesení poplatkové povinnosti, neboť žalobkyně, která je dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích z placení soudního poplatku osvobozena, byla v řízení plně úspěšná. Povinnost k zaplacení soudního poplatku tak dle citovaného zákonného ustanovení přešla na žalovanou. Výše soudního poplatku byla stanovena z částky 192 226,50 Kč, což odpovídá 9 612 Kč (dle položky č. 1 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích, dále jen„ Sazebník“); z této částky je třeba odečíst 80%, neboť ohledně částky 192 226,50 Kč byla žaloba vzata zpět před prvním jednání ve věci, a tudíž v rozsahu 80% zaplaceného soudního poplatku by se částka vracela (viz § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích); z této částky tedy žalované vznikla povinnost zaplatit 1 923 Kč; dále byl stanoven soudní poplatek z částky, ohledně níž bylo žalobě vyhověno (viz Waltr, R.: Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. komentář k § 2, dostupný na www.beck-online.cz), tedy z částky 1 212 500 Kč, který činí dle položky č. 1 Sazebníku částku 60 625 Kč Celkem tak bylo žalované uložena zaplatit na soudním poplatku částku 62 548 Kč Lhůta k zaplacení soudního poplatku odpovídá § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích (výrok V.).