9 C 38/2021

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Mgr. Martiny Kotalíkové a Karla Turka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 235 809 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 580,90 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 23 580,90 Kč od 1.10.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 212 228,10 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 91 186,10 Kč od 1.10.2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 121 042 Kč od 16.9.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 94 902,72 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 4.3.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 114 767 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný vykonával v období let 2010 až 2019 u žalobkyně funkci generálního ředitele; při výkonu této funkce byl vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, dle kterého je nutné využívat majetek žalobkyně účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dále dle § 47 odst. 1 zákona o majetku vyplývá povinnost žalovaného jako generálního ředitele provádět tuto činnost s odbornou péči a postupovat podle předmětného zákona a dalších právních i vnitřních předpisů žalobkyně, jimiž se hospodaření s majetkem státu řídí. V případě porušení těchto povinností pak žalovaný jako generální ředitel nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, a to v rozsahu (mimo jiné) občanskoprávních předpisů. U žalobkyně byly v první polovině roku 2020 provedeny audity, a to forenzní audit společností [právnická osoba] zahrnující období od 1.1.2010 do 31.12.2019, a mimořádný audit č. 7/ 2020„ Systémový a procesní audit organizace“ vedený [anonymizována dvě slova] a interním auditem [anonymizována dvě slova]. Na základě těchto auditů bylo zjištěno, že žalovaný v rámci výkonu funkce generálního ředitele uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] s [právnická osoba] ve znění dodatků [číslo] na základě které byl v rozporu s ustanovením § 70 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidel, ve znění pozdějších předpisů, pojištěn také cizí majetek, čímž došlo k neoprávněnému použití jiných prostředků státu, neboť byla provedena úhrada pojistného za cizí majetek, respektive byla odhadnuta alikvótní část celkového pojistného. V důsledku porušení této povinnosti stanovené právním předpisem byla Finančním úřadem pro [územní celek], oddělení zvláštních činností I devíti platebními výměry uložena žalobkyni povinnost k úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně, a to v celkové výši 114 767 Kč. Tím žalovaný způsobil žalované škodu odpovídající této uhrazené částce. Výše škody byla v souladu s ustanovením § 262 zákoníku práce určena [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dle výsledků obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným pak byla žalobkyni uložena sdělením [anonymizována dvě slova] ze dne 19.8.2020. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklé škody dopisem ze dne 14.9.2020, doručené mu 23.9.2020, opakovaně znovu 18.12.2020, přičemž žalovaný škodu ani na základě této výzvy nenahradil. Žalobkyně rovněž zaslala Základní odborové organizaci OS státních orgánů a organizací při [anonymizováno] [část obce] (dále jen„ odborová organizace při [anonymizováno] [část obce]“) žádost, ve které jmenovanou odborovou organizaci požádala o vyjádření k předmětnému nároku na náhradu škody; odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] se k této otázce nevyjádřila.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že z žaloby není zřejmé, v čem má spočívat zavinění žalovaného na vzniku škody. Je obecně známo, že plněním pracovních úkolů generálního ředitele není plnění pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Zavinění nepochybně nemůže vyplývat z forenzního auditu provedeného společností [právnická osoba] Žalovaný předně neměl možnost se s tímto auditem seznámit; z informací, které o něm získal však má za to, že se jedná o audit výrazně neodborně provedený doprovázený nezakrývanou snahou účelovosti zadání auditu k poškození žalovaného. Předmětná pojistná smlouva byla uzavřena dne 27.5.2007, dále pak byla upravována ve znění Dodatku [číslo] ze dne 29.5.2009, Dodatku [číslo] ze dne 31.5.2010, Dodatku [číslo] ze dne 24.5.2011, Dodatku [číslo] ze dne 31.10.2011 a Dodatku [číslo] ze dne 6.8.2018. Pojistná smlouva byla sjednána a její podpis byl žalovanému doporučen a odsouhlasen najatou makléřskou společností, tedy s předpokladem postupu s náležitou odbornou péčí, neboť žádný ze zaměstnanců, natož žalovaný jako generální ředitel žalobkyně nedisponuje odbornými znalostmi pojistných podmínek. Předmětná pojistná smlouva s pojištěním„ cizích uměleckých děl“ byla opakovaně (každoročně) kontrolována audity prováděnými auditorskou společností najatou zřizovatelem žalobkyně; ostatně žalobkyně stejné částky pojistného hradí dosud. Hlavním záměrem uzavření předmětné pojistné smlouvy bylo pojištění majetku státu; skutečnost, že některé podkategorie pojistných rizik zahrnují i pojištění„ cizích“ uměleckých děl bylo důsledkem tzv. balíčku, tedy pojištění zahrnující více pojistných rizik společně za výhodnějších podmínek než v případě sjednávání samostatných pojištění shodných rizik více pojistnými smlouvami. Uzavření pojistné smlouvy, která jako speciální produkt zahrnuje pojištění celého souboru majetku a další dílčí připojištění, bylo spojeno s poskytnutím mimořádné slevy na celkovém pojistném, která nejen výrazně převyšuje finančním úřadem„ odhadnutou“ část pojistného na cizí majetek, ale podstatně zlevňuje celou pojistnou smlouvu. Navíc pod„ cizí umělecká díla“ byla vesměs zahrnuta umělecká díla zapůjčená jinými příspěvkovými organizacemi, tedy jednalo se z větší části rovněž o majetek státu. Žalovaný dále namítl, že se pojistná nebezpečí pro jednotlivá rizika dle předmětné pojistné smlouvy vztahují na všechny předměty pojištění jako celek, nelze tak určit výši pojistného za„ cizí majetek“. Výpočet, tak jak byl učiněn, byl právně, věcně i matematicky vadný, neboť vůbec neodpovídá způsobu stanovení celkové částky pojistného. Přes tyto skutečnosti zřizovatel žalobkyně [stát. instituce] (aniž by k tomu byl povinen) vyvolal v této věci řízení u Finančního úřadu pro [územní celek]. Finanční úřad pro [územní celek] devíti platebními výměry vyměřil žalobkyni odvody za porušení rozpočtové kázně, a to za každý kalendářní rok od roku 2016. Žalobkyně požádala dne 16.3.2020 Generální finanční ředitelství o prominutí uvedených odvodů za porušení rozpočtové kázně; výsledek této žádosti není žalovanému znám. Dle jeho informací měl Finanční úřad pro [územní celek] rozhodnutím ze dne 8.4.2020 č.j. 1497509/20/2100-31471-204643 povolit žalobkyni posečkání s úhradou těchto odvodů nejpozději do rozhodnutí o žádosti o prominutí odvodů.

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení, že majetková škoda vznikla žalobkyni uhrazením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb. a zákona č. 280/2009 Sb., které žalobkyni vyměřil Finanční úřad pro [územní celek], Oddělení kontroly zvláštních činností I, devíti platebními výměry; byl to důsledek toho, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel s [právnická osoba] pojistnou smlouvu, kterou byl pojištěn též cizí majetek. Žalobkyně tak na penále zaplatila celkem částku 114 767 Kč, kterou je v souladu s § 14 odst. 4 a § 47 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. povinna důsledně vymáhat po odpovědných osobách. Žalovaný jako generální ředitel žalované byl při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle zákona o majetku státu; za porušení povinností pak nese odpovědnost dle § 47 odst. 2 zákona o majetku, a tedy i odpovědnost dle § 250 zákoníku práce, neboť povinnost pří správě majetku státu vyplývající jak ze zákona o majetku státu, zákona o účetnictví a zákona o rozpočtových pravidlech je lex specialis k obecné úpravě v zákoníku práce; jedná se o odpovědnost vyššího stupně než-li pouze obecná odpovědnost dle § 250 zákoníku práce. U žalovaného jsou tak splněny kumulativně všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu dle § 250 zákoníku práce, tedy porušení svých povinností při plnění pracovních úkolů, neboť žalovaný nesprávně plnil inventarizační povinnost a nesprávně vedl evidenci majetku, v důsledku čehož došlo k uzavření pojistné smlouvy, v níž byl v rozporu se zákonnými povinnostmi, pojištěn též„ cizí“ majetek; dále též vznik škody – úhrada penále za prodlení s odvody za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 114 767 Kč – a příčinná souvislost. Pokud jde o zavinění, žalovaný svoji povinnost při inventarizaci majetku a uzavírání předmětné pojistné smlouvy porušil přinejmenším v úmyslu nepřímém, neboť věděl, že svým jednáním může žalobkyni způsobit škodu a byl s tím srozuměn; pokud by soud úmysl u žalovaného neshledal, má žalobkyně za to, že žalovaný jednal přinejmenším v nevědomé nedbalosti, neboť vzhledem ke své funkci vědět měl a mohl, jak inventarizaci u žalobkyně vést, jaký majetku žalobkyni náleží a že pojištěním„ cizího“ majetku může žalobkyni vzniknout škoda. Pokud toto nevěděl, mohl využít služeb advokátní kanceláře [příjmení], která žalobkyni v určitých agendách poskytovala právní servis. Skutečnost, že žalovanému náleží zvláštní povinnost postupovat s odbornou péčí, ke které se váže též vyšší míra odpovědnosti, byla ostatně zohledněna i v tom, že za výkon funkce generálního ředitele pobíral žalovaný i vysokou mzdu a v návaznosti na to mu bylo při skončení pracovního poměru bylo vyplaceno vysoké odstupné ve výši 8násobku průměrné měsíční mzdy. Žalobkyně dále tvrdila, že škoda vznikla přímo jí, a nelze postupovat dle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.4.2017 sp.zn. 31 Cdo 2764/2016, které se týkalo toliko organizačních složek státu. Příspěvková organizace na rozdíl od organizačních složek státu má samostatnou právní subjektivitu, když v právních vztazích vystupuje svým jménem a s vlastní odpovědností. Hospodaří s peněžními prostředky získanými hlavní činností s prostředky ze státního rozpočtu pouze v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem; dále však hospodaří s prostředky ze svých fondů, prostředky získanými jinou činností, peněžními dary od fyzických a právnických osob a s peněžními prostředky získanými ze zahraničí. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2021 sp.zn. 21 Cdo 3763/2020, dle něhož na příspěvkovou organizaci státu a na stát je třeba pohlížet jako na dva samostatné subjekty, a tudíž úhradou odvodů a penále do státního rozpočtu vznikla na straně příspěvkové organizace škoda. Dále nesouhlasila s tím, že by žalovaný nebyl pasivně legitimován, tedy že by za danou škodu odpovídal makléř s ohledem na makléřskou doložku sjednanou v pojistné smlouvě. Na makléře nebyly jakkoliv smluvně přeneseny povinnosti týkající se výběru předmětu pojištění, což vyplývá z jednotlivých pojistných smluv; i kdyby k tomu snad došlo, ani v takovém případě se však žalovaný nemůže zprostit odpovědnosti dle § 47 odst. 2 zákona o majetku. Stejně tak má žalobkyně za to, že předmětný nárok není promlčen, když běh objektivní promlčecí doba může dle ustálené judikatury započít nejen až od vzniku kvalifikované události, z níž škoda vznikla, ale až od okamžiku vzniku samotné škody.

4. Žalovaný v průběhu řízení doplnil své tvrzení, že odpovědnost žalovaného za škodu se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce bez ohledu na to, jakou pozici u žalobkyně zastával. Žalovaný nemůže odpovídat za škodu, která byla způsobena porušením povinnosti jiného zaměstnance nebo třetím subjektem vně zaměstnavatele. Postavení žalovaného jako generálního ředitele neznamená, že odpovídá za jakékoliv jednání v rámci žalobkyně a neplnění úkolů ostatními zaměstnanci. Za konkrétní činnost u žalobkyně odpovídali konkrétní vedoucí zaměstnanci jmenovaní žalovaným jako generálním ředitelem v souladu se zřizovací listinou. Pojištění majetku náleželo do pravomoci provozně ekonomického ředitele, který zajišťoval vše v souvislosti s pojištěním majetku žalobkyně, což vyplývá z organizačního řádu žalobkyně účinného ke dni uzavření předmětné pojistné smlouvy ze dne 27.5.2008. Protože pojištění majetku představuje zvláštní oblast, jež vyžaduje zvláštní znalosti, byla uzavřena smlouva s pojišťovacím makléřem na zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojišťovnictví. Při uzavírání předmětné pojistné smlouvy tedy bylo vycházeno z toho, že pojišťovací makléř je obeznámen se zákonnými podmínkami, za kterých je možné uzavřít pojistnou smlouvu včetně toho, co může být předmětem pojištění příspěvkové organizace. I po ukončení spolupráce s tímto pojišťovacím makléřem byla pro žalobkyni v tomto směru zajištěna odborná pomoc, kdy žalobkyně uzavřela dohodu o zprostředkování, správě a údržbě pojištění se [právnická osoba] s.r.o., a to dne 18.9.2012. Pokud tedy byl pojišťovací zprostředkovatel zmocněn ke zprostředkování pojistné smlouvy, bylo jeho povinností vykonávat příslušnou činnost s odbornou péčí a chránit zájmy žalobkyně, tedy zajistit pojištění, které odpovídá příspěvkové organizaci. Bylo na pojišťovacím zprostředkovateli přizpůsobit pojištění žalobkyně jejímu charakteru coby příspěvkové organizaci. Pokud tedy příslušný právní předpis stanovil, že příspěvková organizace není oprávněna pojišťovat cizí věci, byl pojišťovací zprostředkovatel povinen na to žalobkyni upozornit a pojištěné v tomto rozsahu vůbec nesjednávat, případně jej sjednat, ale poučit žalobkyni o případných následcích. Pokud tedy měla vzniknout škoda v důsledku uzavření uvedené pojistné smlouvy, která byla uzavřena prostřednictvím subjektu provozujícího zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, potom za škodu, která by v důsledku toho vznikla, neodpovídá žalovaný, ale pojišťovací zprostředkovatel, a tudíž žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Dále pak žalovaný namítl promlčení, neboť ke dni podání žaloby již uplynula objektivní promlčecí lhůta v trvání 3 let. Je třeba vyjít z ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném, do 31.12.2013, dle něhož se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za 3 roky ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Protože v daném případě odvozuje žalobkyně vznik nároku na náhradu škody od nesprávně uzavřené pojistné smlouvy, počala objektivní promlčecí doba běžet ode dne jejího uzavření, tedy od 27.5.2008. Dále žalovaný namítl, že postup žalobkyně i jejího zřizovatele ([stát. instituce]) odporuje dobrým mravům a byl zvolen záměrně s cílem žalovaného poškodit. Je nestandardní, aby to byl zřizovatel, který sám oznamuje finančnímu úřadu nesrovnalosti zjištěné při kontrole, kterou sám (zřizovatel) prováděl. Na [stát. instituce] ani na jeho Generální inspekci a audit se nevztahuje zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, ve znění pozdějších předpisů, ale zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož kontrolní orgán přijímá opatření k nápravě, ale nepodává na jím kontrolované subjekty oznámení jiným orgánům, aby jim uložily sankce. Stejně tak žalovaný nepovažuje za standardní, že žalobkyně zaplatila vyměřené sankce o rok dříve, než bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí daně.

5. Podáním doručeným soudu dne 4.11.2021 navrhla žalobkyně rozšíření žaloby o 121 042 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že v důsledku toho, že předmětnou pojistnou smlouvou byl pojištěn též cizí majetek, bylo žalobkyni uloženo jednak penále za prodlení s odvody za porušení rozpočtové kázně (což bylo učiněno předmětem žaloby a ve svém součtu představuje částku 114 767 Kč), a dále též povinnost k úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně celkem 9ti platebními výměry Finančního úřadu pro [územní celek] ze dne 9.3.2020 č.j. 684958/20/2100-31471-204643, které byly uhrazeny dne 23.3.2021. Žalobkyně požádala dne 17.9.2021 odborovou organizaci při [anonymizováno] [část obce] a dále ZO [anonymizována dvě slova] [název žalobkyně] o vyjádření se k nároku k náhradě škody, která jednáním žalovaného vznikla. Odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] vyslovila s uplatněním nároku na náhradu škody za žalovaným nesouhlas, druhá uvedená odborová organizace vyslovila s uplatněním nároku na náhradu škody za žalovaným souhlas. Žalovaný tuto škodu nenahradil, ač k tomu byl vyzván dopisem ze dne 6.9.2021.

6. Usnesením ze dne 11.11.2021 č.j. 9C 38/2021-70 byla změna žaloby připuštěna; předmětem řízení se tak stal nárok na zaplacení částky 235 809 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 114 767 Kč od 1.10.2020 do zaplacení, a dále s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 121 042 Kč od 16.9.2021 do zaplacení.

7. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

8. Z rozhodnutí ministra [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 9.12.2013 bylo zjištěno, že byla změněna zřizovací listina žalobkyně; jejím statutárním orgánem je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr [anonymizována dvě slova].

9. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 27.5.2008 včetně přílohy [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o pojištění průmyslových rizik, a to na živelné pojištění, krádež vloupáním, loupež, vandalismus, rozbití skla, přeprava peněz a cenností, odpovědnost za škodu z provozní činnosti, přičemž se pojištění vztahovalo (mimo jiné) na vlastní i cizí umělecká díla specifikovaná v příloze [číslo] ke smlouvě. Součástí pojistné smlouvy byla makléřská doložka, dle níž žalobkyně jako pojistník prohlásila, že má uzavřenu smlouvu o zprostředkování s makléřem [příjmení] [příjmení] [země] spol. s r.o., s níž budou vedena veškerá jednání týkající se této pojistné smlouvy. Za žalobkyni předmětnou smlouvu uzavřel žalovaný jako její ředitel. K předmětné pojistné smlouvě byly dále sjednány dodatky, a to dodatek [číslo] ze dne 29.5.2009, dodatek [číslo] ze dne 31.5.2010, dodatek [číslo] ze dne 24.5.2011, dodatek [číslo] ze dne 31.10.2011 [číslo] ze dne 6.8.2018 a dodatek [číslo] ze dne 27.8.2019, který vždy za žalobkyni uzavíral žalovaný jako ředitel (generální ředitel). Součástí těchto dodatků byl vždy seznam cizích i vlastních uměleckých děl (prokázáno příslušnými dodatky).

10. Dále bylo v řízení prokázáno, že pojistná smlouva s [právnická osoba] a její další dodatky byly uzavřeny skrze činnost pojišťovacího zprostředkovatele [příjmení] [příjmení] [země] spol. s r.o., což potvrzuje dokument Informace sdělované podle zákona č. 38/2004 Sb. ze dne 3.6.2008 (spolu s průvodním dopisem ze dne 28.5.2008), 7.8.2009 (spolu s průvodním dopisem ze dne 29.6.2009 a analýzou označenou jako Informace k zabezpečení objektu [název žalobkyně] ze dne 15.6.2009), 1.7.2010, 23.12.2010, Informace o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí dle zákona č. 38/2004 Sb. ze dne 1.7.2010 a 23.12.2010, jakož i dohody o makléřských službách a odměně [právnická osoba] ze dne 29.4.2011 spolu s obchodními podmínkami a zplnomocněním pojišťovacího makléře. Z této dohody (a to článku I. odst. 2 a 5) bylo zjištěno, že pojišťovací makléř se zavázal poskytovat žalobkyni (mimo jiné) odbornou pomoc, informace a poradenství za účelem uzavření nebo skončení pojistné smlouvy, a to tak, že je povinen poskytovat řádnou analýzu dostatečného počtu pojistných produktů nabízených na trhu tak, aby mohl podle odborných kritérií doporučit uzavření pojistné smlouvy odpovídající potřebám a požadavkům žalobkyně, a to včetně identifikace, posouzení, analýzy pojistných rizik spojených s nabízenými pojistnými produkty. Následně žalobkyně s touto společností dohodu vypověděla, a to ke dni 30.7.2012 (prokázáno výpovědí dohody o makléřských službách a odměně [právnická osoba] ze dne 28.6.2012) a uzavřela novou dohodu o zprostředkování ze dne 18.9.2012 s makléřskou [právnická osoba] s.r.o., a to o zprostředkování, správě a údržbě pojištění.

11. Pokud žalovaný tvrdil, že sjednávání pojistných smluv a agenda s tím spojená byla v gesci provozně ekonomického ředitele, v řízení bylo prokázáno, a to organizačním řádem ze dne 2.11.2004 (označeným jako Pokyn ředitele [číslo]), že tato agenda spadala pod úsek hospodářské správy, kterou řídil vedoucí správy budov (v organizačním schématu označený jako„ vedoucí hospodářské správy“). Na tomto rozdělení se ničeho nezměnilo až do 30.12.2013 (což prokazují pokyn ředitele [číslo] 2009 spolu s přílohou a pokyn ředitele ze dne 1.11.2013 spolu s přílohou), kdy byl změněn organizační řád a s účinností od 1.1.2014 byla vytvořena pozice technicko správního ředitele, který převzal náplň vedoucího hospodářské správy (prokázáno pokynem ředitele [číslo] 2013 spolu s přílohou [číslo]). Skutečnost, že agenda pojištění majetku byla v odpovědnosti technicko správního ředitele je potvrzeno též organizačním řádem žalobkyně ze dne 1.10.2015 (vydán Rozhodnutím generálního ředitele [číslo] 2015 ze dne 1.10.2015) a uvedené platilo i k 1.8.2017, kdy došlo ke změně organizačního schématu žalobkyně (prokázáno rozhodnutím generálního ředitele [číslo] 2017 ze dne 27.7.2017 spolu s přílohou [číslo]).

12. Z protokolu o ústním jednání sepsaném Finančním úřadem pro [územní celek], oddělení kontroly zvláštních činností I ze dne 25.11.2019 č.j. 5008914/19/2100-31471-204643 a ze zprávy o daňové kontrole ze dne 30.1.2020 č.j. 4909737/19/2100-31471-204643 bylo zjištěno, že finanční úřad zjistil porušení rozpočtové kázně, když došlo k neoprávněnému použití jiných peněžních prostředků státu tím, že daňový subjekt (žalobkyně) pojistil cizí majetek, a to pojistnou smlouvou [číslo] ve znění následných šesti dodatků, kdy následně bylo na cizí majetek uhrazeno pojistné, a to dne 9.7.2010 ve výši 11 350,49 Kč, dne 6.6.2021 ve výši 12 124,84 Kč, dne 22.6.2012 ve výši 12 834,72 Kč, dne 5.6.2013 ve výši 14 635,93 Kč, dne 28.5.2014 ve výši 14 019,13 Kč, dne 1.6.2015 ve výši 14 019,13 Kč, dne 23.8.2016 ve výši 14 019,13 Kč, dne 21.6.2017 ve výši 14 019,13 Kč a dne 4.10.2018 ve výši 14 019,13 Kč. Žalobkyně je tak povinna odvést do státního rozpočtu odvod ve výši 121 042 Kč.

13. Samotné vyměření odvodu do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve shora uvedených částkách bylo prokázáno platebním výměrem za porušení rozpočtové kázně ze dne 9.3.2020 č.j. 45 č.j. 458901/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 9.7.2010), č.j. 676078/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 6.6.2011), č.j. 683803/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 22.6.2012), č.j. 683848/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 5.6.2013), č.j. 684553/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 28.5.2014), čj.. [číslo] (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 1.6.2015), č.j. 685471/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 23.8.2016), č.j. 686392/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 21.6.2017) a č.j. 686413/20/2100-31471-204643 (vztahuje se k porušení rozpočtové kázně ze dne 4.10.2018). Jak potvrzují přiložené doklady o doručení do datové schránky, tyto platební výměry byly žalobkyni doručeny dne 10.3.2020.

14. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyni bylo v souvislosti s kontrolními zjištěními Finančního úřadu pro [územní celek], oddělení kontroly zvláštních činností uloženo rovněž penále za prodlení s odvodem porušení rozpočtové kázně za období od 10.7.2010 do 8.4.2020 ve výši 11 351 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2548177/20/2100-31471-204643), za období od 7.6.2011 do 8.4.2020 ve výši 12 125 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2548816/20/2100-31471-204643), za období od 23.6.2012 do 8.4.2020 ve výši 12 835 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2551066/20/2100-31471-204643), za období od 6.6.2013 do 8.4.2020 ve výši 14 636 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2551617/20/2100-31471-20) za období od 29.5.2014 do 8.4.2020 ve výši 14 020 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2552430/20/2100-31471-204643), za období od 2.6.2015 do 8.4.2020 ve výši 14 020 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2552624/20/2100-31471-204643), za období od 24.8.2016 do 8.4.2020 ve výši 14 020 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2553955/20/2100-31471-204643), za období od 22.6.2017 do 8.4.2020 ve výši 14 020 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2554163/20/2100-31471-204643) a za období od 5.10.2018 do 8.4.2020 ve výši 7 740 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne 6.5.2020 č.j. 2556155/20/2100-31471-204643). Z doručenek o doručení do datové schránky bylo zjištěno, že všechny platební výměry byly žalobkyni doručeny dne 22.6.2020.

15. Tvrzení žalobkyně, že jak odvody za porušení rozpočtové kázně, tak i penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně uhradila, bylo prokázáno jednak z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 23.3.2021, kdy byla tohoto dne zaplacena částka 114 767 Kč odpovídající vyměřenému penále; pokud jde o zaplacení vyměřených odvodů k úhradě došlo tak, že žalobkyni vznikl dle přiznání k DPH ta 2/ 2020 nárok na vrácení přeplatku (prokázáno přiznáním k dani z přidané hodnoty za 2/ 2020), a tudíž byl nárok na vrácení přeplatku na této dani zúčtován oproti povinnosti žalobkyně zaplatit odvody za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 121 047 Kč; k zúčtování došlo interním dokladem žalobkyně [číslo] ze dne 30.9.2020, přičemž zbývající část přeplatku v částce 37 326 Kč byla žalobkyni ze strany finančního úřadu vrácena dne 24.4.2021 (prokázáno příslušným interním dokladem a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 24.4.2020). Bylo rovněž zjištěno, že vyměřené odvody i přes tento zápočet žalobkyně finančnímu úřadu uhradila dne 23.3.2021, přičemž tuto částku ji finanční úřad následně v plné výši vrátil dne 20.4.2021 (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne 23.3.2021 a ze dne 20.4.2021).

16. Jak potvrzuje žádost žalobkyně ze dne 16.3.2020, požádala žalobkyně jednak o posečkání s úhradou odvodů za porušení rozpočtové kázně a dále požádala o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně včetně prominutí vyměřeného penále. Rozhodnutím ze dne 8.4.2020 č.j. 1497509/20/2100-31471-204643 rozhodl Finanční úřad pro [územní celek] o posečkání se zaplacením odvodů do rozhodnutí o prominutí vyměřených odvodů a penále, nejpozději do 30.11.2021. Rozhodnutím ze dne 7.7.2020 č.j. 3585069/20/2100-31471-204643 rozhodl Finanční úřad pro [územní celek] o posečkání se zaplacením penále do rozhodnutí o prominutí vyměřených odvodů a penále, nejpozději do 30.11.2021. Rozhodnutím č.j. 17376/21/7700-40470-010198 Generální finanční ředitelství žádost žalobkyni na prominutí shora vyměřených odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení se zaplaceních těchto odvodů zamítlo. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 9.3.2021 (prokázáno příslušnými rozhodnutími).

17. Ze spisu Finančního úřadu pro [územní celek], č.j. 4297190/22/2100-31471-204643 bylo zjištěno, že podklady k zahájení kontroly, v níž finanční úřad následně konstatoval porušení rozpočtové kázně a uložil žalobkyni zaplatit shora uvedené odvody a penále, předalo finančnímu úřadu [stát. instituce], a to dopisem ze dne 20.2.2019 č.j. 106376-1/2019-GIA. Následně finanční úřad vyzval [anonymizováno], zda vyzvalo žalobkyně k dobrovolné nápravě zjištěného porušení, jak vyplývá ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2019 č.j. 1 Afs 293/2018-28. Přípisem ze dne 27.9.2019 č.j. 228483/2019-FIO bylo zjištěno, že [anonymizováno] odpovědělo, že se na daný případ dle jejich názoru nevztahuje předmětný judikát, a tudíž žádnou výzvu nečinili. Dále bylo z uvedeného spisu zjištěno, že finanční úřad vyzval (přípisem ze dne 10.10.2019 č.j. 4583670/19/2100-31471-204643) žalobkyni k předložení dokladu o zaplacení pojistného za pojištění majetku za období 2009 2015 a dále propočtu alikvótní částky za„ cizí majetek“ za období od 2009 2015. Požadované doklady pak byly finančnímu úřadu zaslány e-mailem žalobkyně ze 24.10.2019, když propočet alikvótní částky za pojistné„ za cizí majetek“ prováděla paní [jméno] [příjmení]; tento výpočet však byl možný pouze pro produkt„ živelné pojištění“ a„ pojistná nebezpečí krádež, vloupáním, loupež“. Ohledně pojistného nebezpečí„ vandalismus“ bylo uvedeno, že nelze určit pojistné pro cizí věci, neboť se vztahuje na všechny předměty pojištění pojištěné na riziko„ Flexa“, tedy je jeden limit pro všechno.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svědecké výpovědi potvrdila, že výpočet alikvótní částky pojistného připadající na cizí majetek prováděla ona, propočítávala to dle poměru vlastních děl a děl cizích, jak byly uvedeny v přílohách pojistných smluv, respektive dodatků pojistné smlouvy, případně si ještě vyžadovala informace od makléřské společnosti; to zejména pokud jde o informaci, že výpočet alikvótní částky u„ vanadalismu“ není možný. Tento přehled u pojistných smluv připravovala rovněž svědkyně, kdy vycházela z inventurních soupisů. Nevěděla, z jakého důvodu požadovala makléřská společnost rozdělení majetku na„ cizí“ a„ vlastní“. Svědkyně uvedla, že věděla, že některá díla jsou žalovaného. Potvrdila, že uzavírání smluv měl na starosti technický ředitel (tedy ten, kdo měl na starosti majetek), ten připravoval podklady, které předával pojišťovacímu zprostředkovateli, který připravil návrh smlouvy; návrh smlouvy byl, stejně jako jiné smlouvy, předkládán právnímu zástupci k vyjádření a s tím byl pak návrh smlouvy předkládán generálnímu řediteli. V době uzavření pojistné smlouvy s [právnická osoba] byl technickým ředitelem pan [příjmení], a to cca někdy do roku 2014 - 2016. Dále svědkyně uvedla, že připravovala podklady pro účetní kontrolu v roce 2016 a 2017 a požadované dokumenty zasílala paní [příjmení], která prováděla jako zástupce externí [právnická osoba] [anonymizováno] na základě zadání [anonymizována dvě slova] ověření účetní závěrky žalobkyně.

19. Z e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a svědkyní [jméno] [příjmení] ze dne 19.2.2016, 11.5.2017 a 8.6.2017 bylo zjištěno, že paní [příjmení] za [právnická osoba] [anonymizováno] žádala svědkyni [příjmení] o zaslání mimo jiné evidence majetku, dále pak (v roce 2017) též prvotní doklady – smlouvy, kdy z příloh vyplývá, že zaslána byla rovněž předmětná pojistná smlouva s [právnická osoba] včetně jejího dodatku [číslo] až 4.

20. Dále si soud vyžádal od [anonymizována dvě slova] (k návrhu žalovaného) zápis o kontrole prováděné u žalobkyně v roce 2016 [anonymizována dvě slova] jako výstup z této kontroly soudu zaslalo dokument označený jako příloha obsahující přehled účetních výkazů žalobkyně za rok 2016, z něhož nebyly zjištěny žádné pro toto řízení podstatné skutečnosti.

21. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12.4.2022 č.j. KRPS-100001-103/TČ-2021-011481-Č podaného JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem (PČR [stát. instituce], územní odbor [obec] venkov – JIH, oddělení hospodářské kriminality) bylo zjištěno, že JUDr. [příjmení] působil jako právní zástupce žalobkyně a poskytoval jí právní poradenství od roku 2003. Žalovaný jako generální ředitel vyžadoval od JUDr. [příjmení] předchozí souhlas ke všem smlouvám, které měla žalobkyně uzavírat; významnější pak psal přímo JUDr. [příjmení]. K otázce uzavřené pojistné smlouvy se společností [právnická osoba] se pak vyjádřil tak, že je dle jeho názoru dána odpovědnost pojišťovacího makléře za nedostatečně odborně uzavřenou smlouvu. Škoda na majetku příspěvkové organizace dle JUDR. [příjmení] vznikla tím, že zřizovatel žalobkyně učinil oznámení ohledně pojistné smlouvy finančnímu úřadu, ačkoliv k tomu rozhodně není povinen.

22. Z protokolu o veřejnosprávní kontrole [číslo] 2018 ze dne 12.12.2018 č.j. 141710-1/2018-GIA bylo zjištěno, že Generální inspekce a interní audit [stát. instituce] provedla v období od 8.10.2018 do 28.11.2018 u žalované kontrolu zaměřenou na prověření hospodaření s peněžními prostředky a s majetkem státu, zadávání veřejných zakázek a dodržování právních předpisů a aktů řízení za kontrolované období (tj. 1.1.2017 až 30.9.2018), jejímž výsledkem bylo celkem 53 zjištěných pochybení, a to mimo jiné (kontrolní zjištění [číslo]) spočívající v tom, že žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu s [právnická osoba], kdy byly pojištěny též movité věci zapůjčené žalobkyni jinými osobami (žalovaným, obcí [obec], [jméno] [příjmení], JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [část obce], [jméno] [příjmení], Národním památkovým ústavem, MUDr. [jméno] [příjmení]), ačkoliv příspěvková organizace smí pojistit pouze majetek, se kterým hospodaří. Z přípisu Generální inspekce a interní audit [stát. instituce] ze dne 12.2.2019 č.j. 105324-1/2019-GIA bylo zjištěno, že námitky žalované ve vztahu ke shora uvedeným kontrolním zjištěním byly zamítnuty s výjimkou námitek proti kontrolnímu zjištění [číslo] (týkala se vedení účetnictví), kterým bylo částečně vyhověno.

23. Z auditní zprávy [číslo] 2020 č.j. 114141/2020-GIA vypracované Generální inspekcí a interní auditem [stát. instituce] dne 5.6.2020 bylo zjištěno, že po auditu provedeném v období od 11.3.2020 do 29.5.2020 konstatoval tento odbor u žalobkyně řadu pochybení, mimo jiné konstatoval porušení rozpočtové kázně (pojištění cizího majetku), za které finanční úřad vyměřil a uložil odvod ve výši 121 042 Kč.

24. Z forenzního auditu žalobkyně za období od 1.1.2010 do 31.12.2019 provedeného společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že auditor konstatoval celkově neuspokojivé hospodaření žalobkyně v auditovaném období, kdy v řadě případů se jednalo o porušení právních předpisů i závazných interních předpisů, zejména zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, zákona č. 137/2006 Sb. a zákona č. 134/2006 Sb. týkající se veřejných zakázek.

25. Z protokolu o kontrole provedené [stát. instituce], odbor živnostenský ze dne 15.4.2019 [číslo], 19/ Ri/74 bylo zjištěno, že živnostenský úřad obdržel podnět od [stát. instituce] o podezření ze spáchání přestupku žalobkyní.

26. Z Oznámení ze dne 19.8.2020 zaslané Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] náměstkem [anonymizována dvě slova] generálnímu řediteli žalobkyně bylo zjištěno, že náměstek zřizovatele uložil generálnímu řediteli žalobkyně vymáhat konkrétní vzniklé škody.

27. Dopisem ze dne 14.9.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 114 767 Kč, což žalovaný dopisem ze dne 24.9.2020 odmítl. Žalobkyně dopisem ze dne 18.11.2020 vyzvala odborovou organizaci při [anonymizováno] [část obce] o projednání a stanovení způsobu náhrady škody ve výši 114 767 Kč, za kterou odpovídá žalovaný. Dopisem ze dne 18.12.2020, doručeným žalovanému dne 21.12.2020 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 114 767 Kč.

28. Dopisem ze dne 6.9.2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 121 042 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 14.9.2021 vyzvala odborovou organizaci při [anonymizováno] [část obce] o projednání a stanovení způsobu náhrady škody ve výši 121 042 Kč, za kterou odpovídá žalovaný. Odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] s tímto nesouhlasila (prokázáno dopisem ze dne 20.10.2021). Stejnou žádost pak dopisem ze dne 29.9.2021 adresovala žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [název žalobkyně]. Tato odborová organizace e-mailem ze dne 21.10.2021 sdělila, že s nárokem za žalovaným souhlasí. Dopisem ze dne 18.10.2021, doručeným žalovanému dne 21.10.2021 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 121 042 Kč.

29. Z mzdových listů žalovaného za období od 1/ 2011 do 12/ 2019 bylo zjištěno, že za rok 2011 měl hrubý příjem 787 900 Kč, za rok 2012 ve výši 775 987 Kč, za rok 2013 ve výši 757 940 Kč, za rok 2014 ve výši 1 328 249 Kč, za rok 2015 ve výši 1 348 124 Kč, za rok 2016 ve výši 1 691 257 Kč za rok 2017 ve výši 1 524 244 Kč, za rok 2018 ve výši 1 562 549 Kč a za rok 2019 ve výši 1 752 288 Kč. Dále bylo prokázáno (přípisem generálního ředitele Mgr. [obec] ze dne 26.6.2020, výplatním listem za 6/ 2020 a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 9.7.2020), že bylo žalovanému ve výplatním termínu za 6/ 2020 vyplaceno odstupné ve výši 644 223 Kč v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru z organizačních důvodů.

30. Soud zamítl doplnění dokazování námitkami k Protokolu o veřejnosprávní kontrole u Ústavního soudu ze dne 17.1.2012 a rozhodnutí ministra financí z března 2012 v této věci, neboť nikterak neprokazují rozhodné skutečnosti, toliko obsahují právní argumentaci, která je souhlasná s žalovaným v tomto řízení, jak tvrdí žalovaný, což ale není rozhodné, neboť soud je povinen posoudit rozhodné skutečnosti v tomto řízení sám a není vázán tím, jak rozhodl ministr financí v jiné kauze s touto zcela nesouvisející.

31. Z výše provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je příspěvkovou organizací státu zřízenou [stát. instituce]. Žalovaný jako generální ředitel žalobkyně podepsal dne 27.5.2008 pojistnou smlouvu s [právnická osoba], kterou byly na různá rizika pojištěny mimo jiné movité věci, a to včetně věcí, s nimiž žalobkyně neměla právo hospodařit; tedy jednalo se o věci ve vlastnictví jiných osob (včetně žalovaného) anebo ve vlastnictví státu, se kterými měla právo hospodařit jiná organizační složka státu (dále též„ cizí věci“). Uzavření této pojistné smlouvy bylo zprostředkováno pojišťovacím makléřem [právnická osoba] [příjmení] [země] spol. s r.o. K této smlouvě byly opakovaně podepsány dodatky, u nichž se neměnil předmět pojištění (tedy i nadále byly pojištěny též movité věci, které nevlastnila ČR anebo s nimiž žalobkyně neměla právo hospodařit); i tyto dodatky byly uzavřeny na základě zprostředkování shora uvedené pojišťovacího zprostředkovatele, později skrze pojišťovacího zprostředkovatele [právnická osoba] Pojištění majetku u žalobkyně měl na starosti v roce 2008 vedoucí správy budov; tato funkce se v důsledku přijaté organizační změny počínaje od 1.1.2014 označovala jako technicko správní ředitel. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že všechny smlouvy, tedy i předmětná pojistní smlouva, před jejím podpisem generálním ředitelem, byly schvalovány právním zástupcem žalobkyně, což byl v rozhodné době JUDr. [jméno] [příjmení], jak bylo potvrzeno též úředním záznamem o podání vysvětlení před PČR, které podával právě JUDr. [příjmení]. V roce 2018 byl u žalobkyně proveden audit Generální inspekcí a interním auditem zřizovatele, tedy [stát. instituce], při němž bylo (mimo jiné) zjištěno právě pojištění cizího majetku. Bylo prokázáno, že [stát. instituce] poslalo dne 20.2.2019 podnět k prošetření možného porušení rozpočtové kázně finančnímu úřadu, který měl spočívat v pojištění cizích věcí. Finanční úřad pro [územní celek] následně tedy konstatoval v tomto postupu porušení rozpočtové kázně a uložil žalobkyni povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně za období od 10.7.2010 do 8.4.2020 ve výši 121 042 Kč, které odpovídalo poměru částky zaplacené za pojištění cizích věcí; výpočet prováděla, na základě požadavku finančního úřadu, svědkyně [jméno] [příjmení], která rovněž potvrdila, že výpočet nebyl možný, pokud šlo o pojištění pro případ vandalismu. Finanční úřad dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit penále za prodlení s odvody za porušení rozpočtové kázně ve výši 114 767 Kč. Obě částky žalobkyně uhradila. Žádost o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně Generální finanční ředitelství zamítlo. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě těchto částek, a to pokud jde o částku 114 767 Kč dopisem ze dne 14.9.2020, doručeným žalovanému dne 24.9.2020; pokud jde o částku 121 042 Kč, pak tak žalobkyně učinila dopisem ze dne 6.9.2021. Žalobkyně rovněž vyzvala příslušnou odborovou organizaci o stanovisko s takto vyčíslenou škodou za žalovaným; odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] vyslovila nesouhlas; druhá odborová organizace [anonymizována tři slova] [název žalobkyně] vyslovila souhlas s částku ve výši 121 042 Kč, ohledně škody ve výši 114 767 Kč nebylo její vyjádření vyžadováno.

32. Dle ustanovení § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen „zákoník práce“ (1) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

33. Dle ustanovení § 257 zákoníku práce (1) zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. (2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. (4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. (5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

34. Dle § 262 zákoníku práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

35. Dle § 263 zákoníku práce (1) výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. (2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. (3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací.

36. Dle § 264 zákoníku práce z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.

37. Dle § 54 odst. 1 a 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, dále jen„ zákon o majetku ČR“ (1) státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka [obec], státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů anebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny), (dále jen "organizace"), jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona [číslo] Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona, na státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí, a na Budějovický Budvar, národní podnik. Hospodaření těchto státních organizací upravují zvláštní právní předpisy. (2) Výkon zřizovatelských (zakladatelských) funkcí vůči organizacím se řídí tímto zákonem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. [příjmení] organizaci lze však zřídit (založit) pouze v případech a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem; to platí rovněž pro rozhodování o rozdělení, sloučení, splynutí a jiných změnách organizace. O změně v předmětu hlavní činnosti státní příspěvkové organizace lze rozhodnout podle tohoto zákona (§ 55 odst. 2), jen pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

38. Dle § 55 odst. 2 zákona o majetku ČR k právnímu jednání organizací se vyžaduje povolení výjimky, poskytnutí schválení nebo poskytnutí předchozího souhlasu v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (§ 44 a § 45 odst. 2). S majetkem, se kterým organizace hospodaří, lze nakládat opatřením (§ 20); to platí přiměřeně i pro rozhodování o změně v předmětu hlavní činnosti státní příspěvkové organizace (§ 54 odst. 2). Ustanovení § 46, 47, 48, § 49 odst. 1 až 4 a § 50 platí pro organizace obdobně.

39. Dle § 48 odst. 1 zákona o majetku ČR kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy při hospodaření s majetkem u organizačních složek provádějí věcně příslušné ústřední správní úřady, zřizovatelé organizačních složek a Ministerstvo financí (dále jen "kontrolní orgány"). Nejvyšší kontrolní úřad podléhá kontrole podle zvláštních právních předpisů.

40. Dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“ tento zákon upravuje finanční hospodaření organizačních složek státu, zařízení státu majících obdobné postavení jako organizační složka státu, Bezpečnostní informační služby (dále jen "organizační složka státu") a příspěvkových organizací zřízených organizačními složkami státu (dále jen "příspěvková organizace").

41. Dle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech příspěvková organizace může pojistit pouze majetek České republiky, se kterým hospodaří.

42. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2830/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1174/2013).

43. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel jménem žalobkyně (jako její statutární orgán) smlouvu o pojištění s [právnická osoba], kterou byly pojištěny též cizí věci, čímž bylo porušeno ustanovení § 70 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech, dle něhož smí příspěvková organizace pojistit pouze majetek České republiky, se kterým hospodaří. Tím došlo k porušení rozpočtové kázně, které konstatoval kontrolu provádějící finanční úřad, který za toto porušení rozpočtové kázně žalobkyni vyměřil odvody a dále penále za prodlení s plněním odvodů, které žalobkyně uhradila. Pro vznik nároku žalobkyně na náhradu škody za žalovaným dle § 250 zákoníku práce je podstatné, zda žalovaný porušil povinnosti při plnění pracovních úkolů, v důsledku čehož vznikla žalobkyni jako zaměstnavateli škoda, a to zaviněným jednáním žalovaného.

44. Judikaturou bylo dovozeno, že„ provedením odvodu do státního rozpočtu uloženého státní příspěvkové organizaci za porušení rozpočtové kázně a zaplacením penále za prodlení s tímto odvodem vznikne státní příspěvkové organizaci škoda, za kterou může zaměstnanec odpovídat za podmínek uvedených v ustanovení § 250 odst. 1 zák,práce“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2021 sp.zn. 21 Cdo 3763/2020). V řízení bylo prokázáno, že jak odvody za porušení rozpočtové kázně, tak i penále za prodlení s plněním těchto odvodů bylo ze strany žalobkyně finančnímu úřadu, který obé vyměřil, uhrazeno, a tudíž má soud za prokázané, že žalobkyni jako zaměstnavateli vznikla škoda, která odpovídá těmto zaplaceným částkám.

45. Bylo prokázáno, že to byl žalovaný, který z pozice generálního ředitele (tedy statutárního orgánu žalobkyně) uzavřel jménem žalobkyně smlouvu o pojištění včetně jejích dodatků, kterou byly pojištěny též cizí věci. Je povinností každého zaměstnance dle § 301 písm. d) zákoníku práce řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatel; vedoucí státní příspěvkové organizace, který hospodaří s prostředky státu, je pak dále povinen v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 zákona o majetku ČR řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatel. Tím, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu, kterou byl v rozporu s § 70 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech pojištěn též jiný majetek, než se kterým byla žalobkyně oprávněna hospodařit, postupoval žalovaný v rozporu s povinností řádně hospodařit s majetkem státu, tedy porušil svoji povinnost jako zaměstnance dle § 301 písm. d) zákoníku práce a zároveň též povinnost vedoucího (generálního ředitele) státní příspěvkové organizace řádně hospodařit se svěřenými prostředky, když tedy použil svěřené prostředky státu v rozporu se zákonnými pravidly. Soud tedy dospěl k závěru, že tímto jednáním se žalovaný dopustil jednání, kterým došlo k porušení rozpočtové kázně, když byly neoprávněně použity prostředky státního rozpočtu (viz § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech).

46. Je třeba zdůraznit, že„ z platebních výměrů finančního úřadu na odvod za porušení rozpočtové kázně, vydaného podle ustanovení § 44a zákona č. 218/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) soud v občanském soudním řízení vychází jen tehdy, posuzuje-li u příjemce platebního výměru (nebo jeho právní nástupce), zda jednání popsané v rozhodnutí představuje porušení rozpočtové kázně. Zkoumá-li však v občanském soudním řízení jako předběžnou nebo meritorní otázku to, zda došlo k porušení rozpočtové kázně ve vztahu k zaměstnanci příjemce platebního výměru (jeho právního nástupce) nebo vůči někomu jinému, není soud tímto rozhodnutím finančního úřadu vázán a všechny rozhodné okolnosti je oprávněn (a povinen) posoudit sám.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2013 sp.zn. 21 Cdo 3005/2011). Jinými slovy je povinností soudu si posoudit, zda jednáním (opomenutím) žalovaného došlo k porušení rozpočtové kázně, neboť není vázán závěry finančního úřadu. Soud dospěl k závěru, že uzavřením smlouvy na pojištění též cizích věcí došlo k porušení rozpočtové kázně, přičemž smlouvu za žalobkyni uzavíral žalovaný. Ten tedy svým jednáním porušil pravidla rozpočtové kázně, a tedy i svoji povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky ČR, a to při plnění pracovních úkolů, kterým uzavírání smlouvy za žalobkyni jako její statutární orgán nepochybně je. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že pojištění bylo sjednáno v tzv. balíčku, tedy bylo pro ČR výhodnější a ve svém důsledku šetřilo prostředky státu. Pro nakládání s majetkem státu, se kterým nakládá žalobkyně jako státní příspěvková organizace, jsou stanovena závazná pravidla dle zákona o majetku ČR a zákona o rozpočtových pravidlech. Jestliže měl žalovaný za to, že tímto způsobem dojde k hospodárnějšímu využití prostředků státu, bylo jeho povinností o tomto záměru informovat zřizovatele, který je v souladu s ustanovením § 48 zákona o majetku ČR povinen u jím zřízené státní příspěvkové organizace provádět kontrolu, což však v daném případě neučinil. Pro správné a efektivní fungování správy majetku ČR je třeba, aby byla respektována pravidla stanovená zákonem; v případě odlišného postupu je pak třeba takový postup u zřizovatele projednat a případně požádat o výjimku.

47. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaný svoji povinnost řádně hospodařit a střežit svěřený majetek porušil zaviněně, a to ve formě nedbalosti nevědomé, neboť jako generální ředitel žalobkyně měl a mohl znát pravidla týkající se pojištění majetku stanovená pro státní příspěvkové organizace, když vyplývají přímo ze zákona o rozpočtových pravidlech, tedy z jedné ze základních právních norem, kterými se fungování příspěvkové organizace řídí. Skutečnost, že byly pojištěny též cizí věci, žalovaný rovněž vědět měl a mohl, neboť řada pojištěných uměleckých děl byla v jeho vlastnictví.

48. Z výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu, která vznikla žalobkyni zaplacením odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s plněním těchto odvodů, neboť zaviněně porušil své povinnosti při plnění pracovních úkolů, tedy řádně hospodařit a střežit svěřený majetek, a jeho jednáním došlo k porušení rozpočtové kázně. Zároveň však soud dospěl k závěru, že své povinnosti při sjednávání této pojistné smlouvy a jejích dodatků porušil též vedoucí úseku, který měl majetek a jeho pojištění na starost, a to vedoucí správy budov, respektive od roku 2014 pak technicko správní ředitel. Jeho povinností, jak potvrdila též svědkyně [jméno] [příjmení], bylo připravit podklady k pojistné smlouvě; stejně tak jako žalovaný i on je vázán povinnostmi při nakládání s majetkem státu a byl povinen s ním nakládat tak, aby nevznikala žalobkyni škoda. Jestliže i on sám předložil podklady pro pojištění, tedy i přehled majetku, který měl být pojištěn, zahrnul do něj i cizí věci, a to v rozporu s § 70 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech, který ze své vedoucí pozice měl a mohl znát, potom i on odpovídá za škodu, která v důsledku tohoto jeho zaviněného jednání žalobkyni jako zaměstnavateli vznikla. Naproti tomu soud neshledal, že by své povinnosti porušil pojišťovací makléř, tedy původně [příjmení] [příjmení] Česká republika spol. s r.o., následně pak [právnická osoba] Žalovaný v tomto směru poukazoval zejména na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2011 sp.zn. 23 Cdo 40647/2009; toto rozhodnutí (ani další navazující, na která žalovaný odkazuje) však není pro věc přiléhavé. Vyplývá z něj, že pojišťovací makléř je dle příslušného zákona povinen vykonávat činnost s odbornou péčí, která se však vztahuje na to, aby byl vybrán takový pojistný produkt, který bude zahrnovat všechna rizika, před kterými má být klient, kterému služby poskytuje, ochráněn (např. správně zvolený limit pojistné částky apod.). V žádném případě však nelze tuto povinnost interpretovat tak, že pojišťovací makléř odpovídá za to, zda klient splní své povinnosti týkající se hospodaření s majetkem státu; není povinností pojišťovacího makléře zjišťovat, co a v jakém rozsahu může státní příspěvková organizace pojišťovat. To je úkolem zaměstnanců státní příspěvkové organizace, kteří mají tuto agendu na starost, aby tato pravidla znali a důsledně respektovali; nebo-li v daném případě bylo povinností žalobkyně upozornit pojišťovacího makléře na to, že jako příspěvková organizace mohou nechat pojistit pouze majetek, se který má právo hospodařit, a požádat dle těchto zadaných kritérií o nabídku nejvýhodnějšího produktu. Skutečnost, že se tak nestalo, nelze pojišťovacímu makléři přičítat k tíži. Rovněž soud neshledal, že by v tomto směru došlo k porušení povinnosti právního zástupce žalobkyně, který, jak bylo prokázáno, schvaloval každou smlouvu, neboť povinnost plnit povinnosti ve vztahu ke správě majetku ČR bylo povinností žalovaného jako statutárního orgánu, a vedoucího zaměstnance, který měl agendu pojištění na starost. Nejednalo se o žádnou zcela odbornou znalost, neboť lze očekávat a požadovat po vedoucích zaměstnancích státní příspěvkové organizace znalost základních předpisů pro nakládání s majetkem ČR, tedy zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o majetku ČR.

49. Soud tedy dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 250 odst. 1 a § 257 odst. 5 zákoníku práce za vzniklou škodu zaviněně odpovídá žalovaný, tak i zaměstnanec, který v době uzavírání předmětné pojistné smlouvy, respektive jejích dodatků, působil na pozici vedoucího hospodářské správy, respektive od 1.1.2014 technicko správního ředitele. Protože povinností vedoucího hospodářské správy (technicko správního ředitele) bylo připravit a předat pojišťovacímu zprostředkovateli podklady a předat relevantní informace, dospěl soud k závěru, že míra zavinění žalovaného i zaměstnance na této pozici je u každého 50%, což tedy odpovídá polovině žalované částky, tedy částce 117 904,50 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit.

50. Na vzniku nároku na náhradu škody ničeho nemění to, že s vyčíslenou škodou odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] vyslovila nesouhlas, neboť v souladu s ustanovením § 263 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen toto pouze projednat a s vyslovením nesouhlasu zákoník práce nespojuje žádné účinky mající vliv na samotný vznik nároku.

51. Soud však zároveň dospěl k závěru, že je na místě vzniklý nárok na náhradu škody moderovat ve smyslu ustanovení § 264 zákoníku práce. V souladu s ustanovením § 48 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 zákona o majetku bylo povinností [stát. instituce] jako zřizovatele žalobkyně, aby provádělo kontrolu dodržování právních předpisů u žalobkyně. Předmětná pojistná smlouva byla uzavřena 27.5.2008, následně byly uzavřeny dodatky (poslední dne 6.8.2018), avšak [stát. instituce] provedlo kontrolu zaměřenou na uzavírání pojistných smluv až v roce 2018, kdy ve své zprávě ze dne 12.12.2018 vytklo právě pojištění cizích věcí, tedy více jak 10 let poté, co předmětná smlouva byl uzavřena a dle ní bylo plněno. Zřizovatel příspěvkové organizace je vybaven dostatečným aparátem právě za účelem kontroly svých příspěvkových organizací, kdy účelem je, aby byla příspěvková organizace nejen kontrolována a odhaleny případné nedostatky, ale též metodicky vedena. V daném případě k tomu zjevně nedošlo, kdy v tomto směru zřizovatel na tuto svoji funkci (alespoň pokud jde o otázku pojištění, neboť jiné agendy nebyly předmětem tohoto řízení a soud se k tomu tedy nemůže jakkoliv vyjadřovat) rezignoval. Dále soud přihlédl rovněž k tomu, že finanční úřad, pokud jde o vyměření odvodů za porušení rozpočtové kázně a pen10 let) ále výši stanovil z odhadnuté alikvótní částky uhrazeného pojistného, když, jak potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení], přesnou částku nebylo možné stanovit. Soud tak dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, aby vzniklý nárok na náhradu škody moderoval, a to podstatně, neboť zjištěné okolnosti, zejména absence včasné a účinné kontrolní činnosti ze strany zřizovatele, shledává významnými zejména pro celkovou výši škody (která odpovídá tomu, že pojistná smlouva byla v rozporu s pravidly rozpočtové kázně nastavena. Jako adekvátní tak soud shledal částku 23 580,90 Kč, tedy 10% původně vymáhaného nároku a 20% nároku, který připadá dle § 257 odst. 5 zákoníku práce na žalovaného. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním. Počátek prodlení pak odpovídá konci lhůty stanovené k výzvě k plnění ze dne 14.9.2020, doručené žalovanému dne 24.9.2020 (výrok I.). Ve zbývající části pak soud uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

52. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že by předmětný nárok byl promlčený. Promlčení je třeba posuzovat v souladu s ustanovením § 4 a § 4a zákoníku práce dle úpravy obsažené v občanském zákoníku. U náhrady škody je pak třeba rozlišovat mezi subjektivní promlčecí dobou a objektivní promlčecí dobou. Subjektivní promlčecí doba zásadně běží ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (viz § 619 o.z.) a je 3 letá (viz § 629 odst. 1 o.z.). V souladu s ustanovením § 620 odst. 1 věta první o.z. jsou okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se o škodě dozvěděla v okamžiku, kdy žalobkyně uhradila předmětné odvody za porušení rozpočtové kázně, tedy dne 24.4.2021 (kdy byla ze strany finančního úřadu vrácena část přeplatku na dani, zatímco zbývající část byla započtena na vyměřené odvody). Jestliže byla žaloba u nadepsaného soudu podána dne 4.3.2021 ohledně penále, respektive byl původní nárok rozšířen na zaplacené odvody podáním doručeným soudu dne 4.11.2021, stalo se tak zjevně v subjektivní promlčecí lhůtě. Vedle toho ustanovení § 636 odst. 1 o.z. zakotvuje u práva na náhradu škody objektivní promlčecí lhůtu; dle něho se právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Pro počátek běhu této lhůty není významné, kdy se poškozený dozvěděl o škodní události nebo osobě povinné. Vznik škody nelze v případě nároku na náhradu škody dle § 250 zákoníku práce odvíjet a ztotožňovat s událostí, z níž škoda vznikla (v tomto případě s uzavřením předmětné pojistné smlouvy), neboť důsledkem porušení právní povinnosti ještě nemusí být (a často ani nebývá) vznik škody a vznik nároku, jako právní možnosti uplatnit své subjektivní právo. Vznikem škody ve smyslu ustanovení § 636 odst. 1 o.z. je tedy třeba rozumět nejen porušení právní povinnosti, které posléze vedlo ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. komentář k § 330, dostupný na www.beck-online.cz a dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2018 sp.zn. 25 Cdo 2552/2017). Je tedy zřejmé, že objektivní promlčecí lhůta v trvání 10ti let počala dle § 636 odst. 1 o.z. běžet ode dne, kdy došlo k zaplacení odvodů a penále, a tudíž ani tato promlčecí lhůta ke dni podání žaloby neuběhla. Soud v této souvislosti dodává, že nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 250 zákoníku práce vznikl až vyplacením jednotlivých odvodů a penále vyměřených finančním úřadem, tedy za účinnosti nového občanského zákoníku, a tudíž i promlčení je tak posuzováno v souladu s ustanovením § 3036 o.z. právě dle o.z.

53. Pokud žalovaný namítal, že jednání zřizovatele, kterým poslal podnět finančnímu úřadu, na základě něhož potom po provedené kontrole finanční úřad uložil žalobkyně předmětné odvody a penále, je jednání v rozporu s dobrými mravy, soud se s tím neztotožnil. Jak již uvedl dříve, bylo úkolem zřizovatele metodicky vést a pravidelně kontrolovat žalobkyni jako„ svoji“ příspěvkovou organizaci; v jednání, kterým oznámila finančnímu úřadu podezření z porušení rozpočtové kázně, ať může být jakkoliv neobvyklé, však nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť i [stát. instituce] jako zřizovatel žalobkyně má povinnosti řádné péče o majetek ČR. Tím méně lze v takovém postupu [stát. instituce] spatřovat porušení prevenční povinnosti, jak dovozuje žalovaný, které by snad mělo být příčinnou vzniku škody – uložení povinnosti zaplatit odvody a penále, které byly uhrazeny. Byl to žalovaný a příslušný vedoucí zaměstnanec, kteří měli důsledně dodržovat zákonná pravidla pro hospodaření s majetkem státu. Protože tak neučinili, vznikla tím škoda, která pro ně byla předvídatelná. [stát. instituce] zanedbalo své povinnosti ve vztahu ke kontrolní činnosti, což bylo soudem zohledněno v rámci úvahy o moderaci výše škody.

54. Náhradu nákladů řízení soud posoudil dle poměru úspěchu účastníků ve věci. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 235 809 Kč, žalobkyně byla úspěšná v částce 23 580,90 Kč, což představuje 10% úspěchu, žalovaný byl pak úspěšný v 90%. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak soud přiznal žalovanému poměrnou část náhrady nákladů v řízení v rozsahu 80% nákladů, které mu v řízení vznikly. Tyto náklady se sestávají z: odměny advokáta ve výši 5 700 Kč advokáta za 2 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 7.5.2021 – počítáno z tarifní hodnoty 114 767 Kč (tedy úkony do připuštění změny žaloby), a to dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“; dále odměny advokáta za úkony poskytnuté po připuštěn změny žaloby, tedy výše odměny počítána z tarifní hodnoty 235 809 Kč, tedy v souladu s § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 9 260 Kč, a to za celkem 9 úkonů právní služby (vyjádření ze dne 4.2.2022, vyjádření ze dne 27.4.2022, účast na jednání soudu dne 20.1.2022, 3.5.2022 – počítáno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hodiny 22 minut, účast na jednání soudu dne 19.7.2022, dne 4.10.2022 – počítáno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2hod 32 minut, účast na jednání soudu dne 24.10.2022); odměna činí celkem 94 740 Kč; dále paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze shora uvedených 11 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; 21% DPH z uvedených částek ve výši 20 588,40 Kč Celkem tedy náklady činí 118 628,40 Kč, 80% pak představuje částku 94 902,72 Kč. Soud tak přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 94 902,72 Kč.

55. Soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkony: vyjádření ze dne 14.7.2022, návrh na provedení důkazu ze dne 26.9.2022, vyjádření žalovaného ze dne 27.9.2022 a písemný závěrečný návrh. Pokud jde o návrh na provedení důkazu, nejedná se o úkon poskytnutí právní služby ve smyslu ustanovení § 11 advokátního tarifu, neboť žalovaný toliko navrhuje doplnění dokazování (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 To 28/2004). Stejně tak soud nepřiznal ani odměnu advokáta za písemný závěrečný návrh, za který odměna advokáta nepřísluší, což dovodil Vrchní soud v Praze rozhodnutí ze dne 27.5.1999 sp.zn. 8 To 59/99). Obě uvedená vyjádření pak nepřinášejí nové skutečnosti, pouze dopodrobna opakují dosavadní argumentaci žalovaného; takové podání tak nemůže být považováno za úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2013 sp.zn. 57 Co 799/2013).

56. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení