9 C 40/2022-130

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Mgr. Martiny Kotalíkové a Karla Turka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro zaplacení 815 217 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od 16.12.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku , částka, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od 16.12.2021 do zaplacení, částku , částka, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 10,75% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, na pozici číšník, barman. Žalovaný s ním rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením ze dne , datum, . Žalobkyně se proti tomuto rozvázání pracovního poměru bránila žalobou. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , jež nabyl právní moci dne , datum, , bylo toto rozvázání pracovního poměru shledáno neplatným; rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Pracovní poměr žalobkyně tak stále trvá, neboť nebyl jinak ukončen. Žalobkyně tedy má nárok na náhradu mzdy od , datum, , kdy žalovaného informovala, že trvá na dalším zaměstnávání, do , datum, , kdy nabyl právní moci shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo postaveno najisto, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trvá. Žalobkyni přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného měsíčního výdělku za kalendářní čtvrtletí předcházejícímu dni , datum, , počínaje kterým má žalobkyně nárok na náhradu mzdy. Průměrný měsíční výdělek žalobkyně za třetí čtvrtletí roku 2019 činil , částka, . Za období od 25.10. do , datum, tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky ve výši , částka, , za měsíce listopad 2019 až květen 2021 náhrada mzdy ve výši , částka, a za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení této částky do , datum, . Protože žalovaný žalobkyni nepřiděloval práci ani od , datum, , vznikla na jeho straně překážka v práci, za kterou přísluší žalobkyni náhrada mzdy. , právnická osoba, stanovení výše náhrady mzdy je třeba vycházet z pravděpodobného výdělku, neboť v prvním čtvrtletí roku 2021 žalobkyně u žalovaného neodpracovala žádnou směnu. S ohledem na pracovní smlouvu žalobkyně činí tento pravděpodobný výdělek , částka, měsíčně, tedy , částka, za hodinu. Žalobkyně se domáhá náhrady mzdy za období od , datum, do , datum, , což za období od , datum, do , datum, představuje částku , částka, , za období od července 2021 do ledna 2022 pak částku , částka, , celkem tedy , částka, . Protože je žalovaný v prodlení s jednotlivými plněními, navrhuje též přiznání úroků z prodlení z náhrady mzdy za jednotlivé měsíce, a to vždy od 16. dne následujícího měsíce, neboť dle pracovní smlouvy je mzda splatná do 15. dne měsíce následujícího.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že s oznámením žalobkyně, že trvá na dalším zaměstnávání, byl seznámen až dne , datum, , kdy nahlédl do spisu v této věci vedeného. Rozhodně tak oznámení o tom, že žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání, nemohlo být doručeno dne , datum, , když tohoto dne patrně bylo oznámení teprve odesláno. Žalovaný dále učinil spornou jak výše průměrného výdělku žalobkyně ve výši , částka, , tak i výši pravděpodobného výdělku, když ve svých tvrzeních výpočet nikterak neodůvodňuje. Dále žalovaný navrhl, aby soud případnou náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce moderoval, neboť žalovaný ukončil hostinskou činnost v Restauraci Rychta a neexistovala objektivní možnost, aby žalobkyni přiděloval práci podle pracovní smlouvy. Žalobkyně navíc pobírala a stále pobírá invalidní důchod, přičemž žalovaný je navíc přesvědčen, že u ní existovaly všechny podmínky proto, aby se zapojila do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších.

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení, že oznámení o tom, že žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání, bylo žalovanému doručeno nejpozději dne , datum, , kdy mu byla doručena žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, když v této žalobě bylo uvedeno, že žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání. Při výpočtu pravděpodobného výdělku žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy, kde byla sjednána fixní složka mzdy ve výši , částka, . Navíc dle webových portálů zaměřených na vyhledávání pracovních příležitostí jsou pro pracovní pozice číšník/servírka, kterou vykonávala žalobkyně pro žalovaného, ohodnoceny mzdou v rozmezí , částka, až , částka, . Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by důvodem moderace náhrady mzdy měla být skutečnost, že žalovaný ukončil svoji podnikatelskou činnost. Žalovaný „vyfabrikoval“ určité jednání žalobkyně za účelem, aby nemusel žalobkyni vyplácet odstupné, které je tvořeno cca čtyřměsíční mzdou. Bylo na žalovaném, aby pracovní poměr s žalobkyní řádně ukončil; pokud tak neučinil, nemůže argumentovat tím, že pravděpodobný výdělek se rovná nule. Soud při určení výše pravděpodobného výdělku může vycházet z velmi širokého a předem neomezeného okruhu okolností, které může zvážit – v souladu se zákonnou úpravou a judikaturou lze přihlédnout ke mzdě zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. V daném případě již žalovaný žádnému zaměstnanci práci nepřiděloval, a proto lze podpůrně vycházet z informací o průměrném výdělku ve stejné či obdobné profesi vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí dostupných na www.mpsv.cz. Ze zveřejněných informací je zřejmé, že se mzdy v oblasti ubytování, stravování a pohostinství činily průměrně : v I. čtvrtletí roku , částka, , ve 2. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , ve 3. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , ve 4. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , v 1. čtvrtletí roku 2022 částku , částka, , ve 2. čtvrtletí roku 2022 částku , částka, . Dále doplnila svá tvrzení, že je pravdou, že je poživatelkou invalidního důchodu, ale tento začala pobírat ještě předtím, než vznikl pracovní poměr u žalované, a to na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, .

4. Žalovaný v průběhu řízení doplnil svá tvrzení, že dne , datum, ukončil provoz na provozovně, kde pracovala i žalobkyně, a ke dni , datum, mu též zaniklo živnostenské oprávnění. Je tedy přesvědčen, že pravděpodobný výdělek žalobkyně by byl nulový. Navíc žalobkyně byla po část doby, po kterou se domáhá náhrady mzdy, v pracovní neschopnosti, respektive pobírala invalidní důchod za stupeň stejný nebo vyšší než v době trvání zaměstnání. Pokud jde o náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, , potom je žalobkyní uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně v té době mohla pracovat a pracovala, ale přesto trvala na zaměstnání u žalovaného5. Podáním doručeným soudu dne , datum, žalobkyně rozšířila žalobu o nárok na náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, , a to ve výši , částka, za každý měsíc, tedy celkem , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení z každé měsíční částky od 16. dne měsíce následujícího. Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud tuto změnu žaloby připustil.

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující rozhodné skutečnosti:

7. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně jako zaměstnanec uzavřela s žalovaným jako zaměstnavatelem tuto smlouvu, na základě níž vykonávala pro žalovaného práci na pozici číšník, barman s místem výkonu práce Restaurace Rychta, , adresa, , , adresa, nad , právnická osoba, . Mezi účastníky byla sjednána mzda ve výši , částka, představující fixní složku a dále variabilní složka mzdy, která nebyla nikterak specifikována. Dohodou ze dne , datum, byla pracovní smlouva změněna tak, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

8. Okamžitým zrušením pracovního poměru bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní okamžitě zrušil pracovní poměr ke dni , datum, , a to porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.

9. Ze spisu vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti shora uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru; rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo žaloba zamítnuta. K podanému odvolání Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního tupně změnil tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným dopisem ze dne , datum, je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Dovolání žalovaného byl usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, č.j. , spisová značka, odmítnuto.

10. Z dopisu zástupce žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 24.10.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání. Podacím poštovním lístkem bylo prokázáno, že dopisem byl odeslán dne 25.10.2019.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 29.11.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady mzdy za období od 25.10.2019 do 30.10.2021 ve výši , částka, , a to do 15.12.2021. Podacím poštovním lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně tuto výzvu odeslala dne 29.11.2021.

12. Ze mzdových listů žalobkyně bylo zjištěno, že za 7/2019 žalobkyně náležela mzda ve výši , částka, hrubého za celkem , hodnota, odpracovaných hodin, za 8/2019 mzda ve výši , částka, za 176 odpracovaných hodin a za 9/2019 mzda ve výši , částka, za 141 odpracovaných hodin.

13. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyni byl od , datum, přiznán invalidní důchod ve výši , částka, pro invaliditu prvního stupně.

14. Z posudku o invaliditě vydaného dne , datum, Pražskou správou sociálního zabezpečení – LPS pro , adresa, bylo zjištěno č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo k poklesu pracovní schopnosti o 40% z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, i nadále trvá den vzniku invalidity; jedná se o invaliditu I. stupně.

15. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně od , datum, , který byl následně změněn na invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně počínaje od , datum, .

16. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně byla v období od , datum, do , datum, a dále od , datum, do , datum, zaměstnána u dvou subjektů: od , datum, u , jméno FO, , IČO: , IČO, , a od , datum, do , datum, u žalovaného. Od ČSSZ pobírala žalobkyně dávky nemocenského pojištění od , datum, do , datum, ; v období od , datum, do , datum, nepobírala od ČSSZ žádné dávky nemocenského pojištění.

17. Z výpisu doby pojištění žalobkyně vystavené Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ze dne , datum, byko zjištěno, že od od , datum, je žalobkyně poživatelkou důchodu, v době od , datum, do , datum, byla vedena jako uchazečka o zaměstnání, přičemž poslední zaměstnání je evidované u žalovaného od , datum, do , datum, .

18. Z výpisu z portálu www.mpsv.cz bylo zjištěno, že mzdy v oblasti ubytování, stravování a pohostinství činily průměrně : v I. čtvrtletí roku , částka, , ve 2. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , ve 3. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , ve 4. čtvrtletí roku 2021 částku , částka, , v 1. čtvrtletí roku 2022 částku , částka, , ve 2. čtvrtletí roku 2022 částku , částka19. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovanému zaniklo živnostenské oprávnění dne , datum, ; provoz na provozovně na adrese , adresa, , , adresa, nad , právnická osoba, – , jméno FO, byl ukončen dne , datum, .

20. Ze shora uvedených důkazů tedy soud po skutkové stránce uzavřel, že žalovaný s žalobkyní rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni , datum, , avšak rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo toto okamžité zrušení pracovního poměru určeno za neplatné; tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Bylo prokázáno, že dopisem ze dne , datum, , který byl poštou odeslán žalovanému dne , datum, , žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, neboť rozvázání pracovního poměru považuje za neplatné. Bylo prokázáno, že žalovaný od , datum, nepřiděloval žalobkyni práci. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný jako podnikatel podnikající na základě živnostenského oprávnění ukončil provoz na provozovně sjednané jako místo výkonu práce žalobkyně ke dni , datum, ; jeho živnostenské oprávnění pak zaniklo dne , datum, .

21. Dle § 69 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“, (1) dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. (2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

22. Dle § 67 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní dne , datum, rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru, které bylo soudním rozhodnutím shledáno neplatným. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a to dopisem odeslaným poskytovatelem poštovních služeb dne , datum, . Toto tvrzení žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno podacím poštovním lístkem, který žalovaný žádným relevantním způsobem nezpochybnil (neboť pouze obecně namítl, že jej žalobkyně o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, nevyrozuměla). V souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.z.“, má soud za to, že třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, byla tato zásilka žalovanému doručena. V řízení bylo prokázáno (shodnými tvrzeními účastníků), že počínaje dnem , datum, dosud žalovaný žalobkyni nepřiděluje práci.

24. Obecně platí, že po dobu, po kterou je vedeno soudní řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, zaměstnanci náleží náhrada mzdy dle § 69 odst. 1 a 2 zákoníku práce, za předpokladu, že rozvázání pracovního poměru bude v takovém soudním řízení shledáno neplatným, a to ode dne, když zaměstnanec sdělil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání (viz rozhodnutí NS SSR ze dne 23.12.1975, sp.zn. 4 Cz 42/75, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 33/1975). Pokud není zaměstnanci ani po skončení takového soudního řízení (v němž bylo rozvázání pracovního poměru shledáno neplatným) přidělována práce, potom mu náleží náhrada mzdy dle § 208 zákoníku práce (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 4/2004 ze dne 9.6.2004). Předpokladem je, že zaměstnanec může objektivně práci vykonávat, tedy výkonu práce např. nebrání osobní překážky na jeho straně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2012 21 Cdo 628/2011) či ztráta předpokladů stanovených právních předpisem pro výkon práce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2233/2019). Podstatnou podmínkou je rovněž skutečnost, že zaměstnavatel může práci objektivně přidělovat.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný poté, co s žalobkyní (neplatně) rozvázal pracovní poměr ukončil provoz provozovny, která byla v pracovní smlouvě sjednána jako místo výkonu práce žalobkyně (dne 30.9.2019); dne 3.2.2020 pak ukončil živnostenské podnikání. Žalovaný tak jako zaměstnavatel zanikl (viz Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 304, marg. č. 13.), a v důsledku toho zanikl též pracovní poměr žalobkyně u žalovaného. Žalovaný tak žalobkyni již nemohl objektivně přidělovat práci (neboť již neexistoval), a proto žalobkyni nevznikl nárok na náhradu mzdy ve smyslu § 67 odst. 1 zákoníku práce (od oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru), ani ve smyslu § 208 zákoníku práce (pro dobu po skončení řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru).

26. Zároveň však soud posoudil, že žalobkyni nepochybně náleží náhrada mzdy za dobu odpovídající výpovědní době a odstupnému, neboť v případě zániku zaměstnavatele je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. a) zákoníku práce, a zaměstnanci náleží mzda, případně náhrady mzdy, pokud mu nebyla přidělována práce (dle § 208 zákoníku práce), za období odpovídající výpovědní době 2 měsíce dle § 51 odst. 1 zákoníku práce, a dále odstupné ve výši dle délky trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele dle § 67 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaný tak, ještě před svým zánikem měl dát žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. a) zákoníku práce; to, že tak nepostupoval (rozvázal pracovní poměr jinak, ale neplatně), nezbavuje žalobkyni práva takové plnění požadovat. V tomto směru soud připomíná, že není vázán právní kvalifikací nároku uplatněného žalobou, který může (vycházeje ze zjištěného skutkového stavu) právně kvalifikovat jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1934/2001).

27. Náhrada mzdy za období odpovídající výpovědní době se dle § 208 zákoníku práce stanoví z průměrného výdělku, kterým se rozumí průměrný hrubý hodinový výdělek (viz § 352 a § 356 odst. 1 zákoníku práce), a to za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí (viz § 354 zákoníku práce). Nárok žalobkyni na náhradu mzdy za období odpovídající výpovědní době vznikl ode dne 1.10.2019, rozhodným obdobím je tak předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy III. čtvrtletí roku 2019. V červenci 2019 žalobkyně odpracovala 105 hodin a obdržela mzdu ve výši , částka, , v měsíci srpnu 2019 odpracovala 176 hodin a obdržela mzdu ve výši , částka, a v měsíci září 2019 odpracovala 141 hodin a obdržela mzdu ve výši , částka, . Průměrný hrubý hodinový výdělek tak odpovídá částce , částka, [tedy , Anonymizováno, ]. Za měsíc 10/2019 tak při počtu pracovních hodin 176 vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, (176 hodin x , částka, /hrubý hodinový výdělek), za měsíc 11/2019 při počtu pracovních hodin 168 vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, (168 hodin x , částka, /hrubý hodinový výdělek).

28. Ve vztahu k odstupnému bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trval od , datum, do , datum, , tedy cca 1,5 roku, a tudíž jí náleží odstupné ve výši dvojnásobku jejího průměrného výdělku [dle § 67 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Výše odstupného se vypočítá dle § 67 odst. 3 zákoníku práce z průměrného měsíčného výdělku. Dle § 356 odst. 2 zákoníku práce se „….Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr. Průměrný hrubý měsíční výdělek se stanoví tak, že se průměrný hodinový výdělek přepočítá na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce, který má pro tento účel 365,25 dnů, a že se průměrný hodinový výdělek vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce….(viz Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 401, marg. č. 40.). Pracovní poměr měl (pokud by byla dána řádná výpověď nejpozději k poslednímu dni, kdy žalovaný provozoval provozovnu, která byla místem výkonu práce žalobkyně), zaniknout k 30.11.2019. Je tedy třeba vyjít z průměrného hodinového výdělku za rozhodné období, tj. za III. čtvrtletí roku 2019, který byl již shora vypočten na částku , částka, . Průměrný měsíční výdělek činí tedy částku , částka, (40 hodin týdně x , částka, průměrný hodinový výdělek x koeficient , částka, ). Celková částka odstupného představuje 2 průměrné měsíční výdělky, tedy částku , částka, .

29. Soud proto vyhověl žalobě co do částky , částka, + , částka, + , částka, , celkem tedy , částka, , a to spolu s příslušenstvím odpovídajícím zákonným úrokům z prodlení z této částky (dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů) za období od , datum, do zaplacení. Splatnost jak náhrady mzdy za jednotlivé měsíce, tak i odstupného nastala dříve - u náhrady mzdy vždy k poslednímu dni měsíce následujícího (viz § 141 odst. 1 zákoníku práce), u odstupného pak nejbližším výplatním termínem po skončení pracovního poměru (§ 67 odst. 4 zákoníku práce), nicméně žalobkyně pro toto období nárokovala příslušenství až od 16.12.2021 (tedy později, než by vznikl nárok) a soud je tímto návrhem žalobkyně vázán (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

30. Ve vztahu k nákladům řízení soud uvážil takto: Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky , částka, (úspěch 13%), žalovaný pak co do částky , částka, (úspěch 87%), a tudíž by žalovanému příslušela náhrada nákladů řízení odpovídající jeho úspěchu ve věci po odečtu úspěchu žalobkyně ve věci ( tedy 74% nákladů řízení, které žalovanému vznikly). Nicméně u žalobkyně soud shledal mimořádné okolnosti odůvodňující, aby žalovanému ani částečná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalovaný byl primárně ten, který s žalobkyní rozvázal neplatně pracovní poměr, a tudíž tedy i toto řízení vyvolal. Žalobkyně je navíc invalidní důchodkyní, u níž došlo ke zhoršení zdravotního stavu, kdy byla uznána invalidní ve II. stupni, a je tudíž zjevné, že se stále zhoršují její schopnost výdělečné činnosti. Zároveň soud rovněž přihlédl k tomu, že nepřiznání ani částečné náhrady nákladů řízení nebude mít významně nepříznivý zásah do majetkové sféry žalovaného, který žádné takové skutečnosti netvrdil (když byl soudem seznámen s tím, že zvažuje aplikaci § 150 o.s.ř.), a ani taková skutečnost nebyla v průběhu řízení zjištěna. Soud tedy v souladu s § 150 o.s.ř. žalovanému nepřiznal ani částečnou náhradu nákladů řízení.