9 C 421/2021-205

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 91 582,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zaplatil žalobkyni částku 51 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 800 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, částku 39 782,40 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,3 % denně z částky 51 800 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 11. 11. 2021, a smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z částky 51 800 Kč za dobu od 12. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované částku 44 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne 11. 11. 2021 podal žalobkyně žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částky s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o studiu, jejíž nedílnou součástí jsou [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova]. V souladu se smlouvou a čl. III. bod 2. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] žalobkyně vystavila žalované dne [datum] fakturu [číslo] na školné za 2. a 3. semestr na částku ve výši 51 800 Kč, se splatností 28. 2. 2021. Žalovaná uvedenou dlužnou částku neuhradila, a to ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně. Pro případ prodlení s platbou školného byla v čl. III odst. 7 [všeobecné podmínky] [anonymizována dvě slova], nedílné přílohy Smlouvy o studiu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky školného. Částka ve výši 39 782,40 Kč odpovídá vyčíslení smluvní pokuty z neuhrazené faktury za školné od prvního dne prodlení s úhradou faktury tj. ode dne 1. 3. 2021 do dne 11. 11. 2021, tj. do dne podání návrhu. Od data následujícího, tj. od 12. 11. 2021 požaduje smluvní pokutu z dlužného školného určenou stejným způsobem výpočtu.

2. Ve věci byl dne 12. 1. 2022 vydán platební rozkaz, doručený žalované dne 17. 1. 2022, proti kterému žalovaná podala včas odpor, a to dne 28. 1. 2022.

3. V odůvodnění odporu ze dne 3. 3. 2022 žalovaná mimo jiné uvedla, že mezi účastníky je nesporná skutečnost, že dne [datum] žalovaná uzavřela se žalobkyní Smlouvu o studiu, jejíž přílohou byly [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované studium v magisterském studijním programu [název programu] [anonymizována dvě slova], obor [název], a to kombinovanou formou. Žalovaná byla zapsaná do studia k [datum]. Žalovaná řádně absolvovala první semestr studia (zimní semestr 2019 2020), který žalobkyni řádně uhradila dne 30. 9. 2019. Dne 21. 1. 2020 žalovaná požádala o přerušení studia, v čemž jí žalobkyně vyšla vstříc a dne 30. 1. 2020 jí svým rozhodnutím studium přerušila na období od 21. 1. 2020 do 9. 2. 2021. Dne 22. 12. 2020 žalovaná požádala o ukončení studia u žalobkyně. Dne 20. 1. 2021 žalobkyně svým rozhodnutím ukončila studium žalované ke dni 22. 12. 2020 a zároveň vyúčtovala žalované fakturou školné ve výši 51 800 Kč za druhý a třetí semestr. Školné u žalobkyně v případě žalované činilo 25 900 Kč za jeden semestr studia. Za tři semestry tedy školné činilo celkem 77 700 Kč. Podle článku III. odst. 2. smlouvy vzniká žalobkyni podpisem smlouvy právo na školné za první tři semestry studia, a to bez ohledu na to, zda žalovaná tyto tři semestry ukončí, anebo neukončí. Povinnost žalované zaplatit 77 700 Kč si žalobkyně apriori navíc zajišťuje drakonickou smluvní pokutou podle článku III. odst. 7. smlouvy, v článku III. odst. 8. smlouvy, v článku V. odst. 3. smlouvy. Dalším naprosto amorálním ujednáním je článek V. odst. 4. smlouvy. Koncepce ujednání smlouvy obsažených v článku III. odst. 2., odst. 7., odst. 8. a článku V. odst. 3., odst. 4. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] (hodnoceno jednotlivě ale i v jejich souhrnu), konstruovaná výlučně a jednostranně žalobkyní, zjevně prokazuje, že žalobkyni jde o jediné, a to za každou cenu vydělat peníze (mít podnikatelský zisk), a to na komkoli (z každého studenta) a za jakékoli jejich životní situace. Popsaná koncepce smlouvy vytvořená žalobkyní je zjevným zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 6 a § 8 občanského zákoníku ve spojení především s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně je právnickou osobou soukromého práva (obchodní korporací) a zároveň soukromou vysokou školou regulovanou a podléhající zákonu o vysokých školách, s tím, že pozice žalobkyně je rozhodujícím způsobem definována podle typu právních vztahů, kterých se účastní. Prostřednictvím uzavřené smlouvy žalobkyně se žalovanou vstoupila do čistě soukromoprávního vztahu upravujícího poskytování studia v magisterském studijním programu [název programu] [anonymizována dvě slova], obor [název], a to kombinovanou formou, a dále podmínky tohoto studia, jakož i protiplnění-závazek ze strany žalované platit za toto poskytování studia školné. Z výše uvedeného dále vyplývá, že na soukromoprávní vztahy obou účastníků založené smlouvou se nepochybně v celé své šíři regulace vztahuje také zákon č. 89/2012, občanský zákoník, zákon č. 90/2012 sb., zákon o obchodních korporacích, a další zákony, a to včetně příslušné dostupné judikatury Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR. Ba, co víc, na regulaci právních vztahů mezi žalobkyní a žalovanou založených smlouvou se jednoznačně aplikují taktéž pravidla na ochranu spotřebitele, jako jsou ustanovení § 419, § 420, § 1810, § 1813, § 1815 občanského zákoníku či zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele nebo další platná legislativa, a to v souladu s analogií zákona a práva (analogia legis a analogia juris). A proto ujednání smlouvy obsažená v článku III. odst. 2., odst. 7., odst. 8. a článku V. odst. 3., odst. 4. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] jsou jednostranná a nepřiměřena, resp. zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků v neprospěch žalované (zásadní smluvní nevyváženosti), a jsou jak v rozporu se zákonem, tak i v rozporu s dobrými mravy, to vše ve smyslu ustanovení § 6, § 8, § 580 odst. 1, § 588, § 1810, § 1813, § 1815 občanského zákoníku. Specifikovaná ujednání smlouvy jsou tedy ze zákona absolutně neplatná, jak pro rozpor se zákonem, tak pro rozpor s dobrými mravy. Závazek zaplatit školné za druhý a třetí semestr studia tak nemohl být neplatnou smlouvou žalované jakkoli založen, a to i s ohledem na rozhodující skutečnost, že žalovaná již od 21. 1. 2020 (tzn. před začátkem druhého semestru) u žalobkyně vůbec nestudovala. Žalovaná se žalobou v rozporu se zákonem a dobrými mravy domáhá proti žalované plnění za dobu druhého a třetího semestru, kdy však studium žalované bylo už dávno přerušené a kdy žalovaná nebyla studentkou. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem žalovaná navrhuje, aby soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

4. K odůvodnění odporu žalované se žalobkyně vyjádřila dne 6. 4. 2022 mimo jiné tak, že podle ustanovení čl. III. odst. 2 VPS se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni školné za první tři semestry studia bez ohledu na to, zda první tři semestry studia dokončí či nikoliv. Tento nárok žalobkyně tedy vznikl již uzavřením Smlouvy o studiu bez dalšího. Přerušení či ukončení studia žalované na základě její žádosti tak nemá na tento závazek žalované žádný vliv. Tato skutečnost byla žalované od počátku známa, s nárokem žalobkyně na úhradu školného za tři semestry počítala, jak vyplývá z žalovanou doložené žádosti o zproštění závazků ze dne 17. 3. 2021, kterému žalobkyně nevyhověla. Žalobkyně je soukromou vysokou školou a její povinností dle ust. § 40 zák. 111/1998 Sb., o vysokých školách je zajistit si zdroj finančních příjmů. Finanční plány žalobkyně počítají s tím, že přijatý student bude studovat po celou standardní dobu studia. Žalobkyně nedostává na vzdělávací činnost vysoké školy žádné dotace. Žalobkyně je soukromá vysoká škola (akciová společnost), proto nedostává od státu žádnou finanční podporu ze státního rozpočtu ani z rozpočtu jiných municipálních subjektů. Ze školného musí žalobkyně financovat veškeré činnosti, jež realizuje a zajistit svůj další rozvoj. Jedinými veřejnými prostředky, které jsou žalobkyni poskytovány, jsou dotace na ubytovací a sociální stipendia pro konkrétní studenty na základě jejich žádosti a tyto prostředky jsou plně převedeny těmto studentům, do rozpočtu žalobkyně nejsou ani z tohoto titulu poskytovány žádné prostředky. Žalobkyně tak svoji hlavní činnost - poskytování vysokoškolského vzdělávání - financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že se nejedná o situaci, že student hradí školné jako úplatu za poskytnout službu, k tomu žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 4532/2014. Vztah mezi uchazečem/studentem není dle názoru žalobkyně a v souladu se stávající judikaturou ani dle vyjádření ČOI vztahem spotřebitelským. Žalobkyně odkazuje mimo jiné na rozhodnutí NS ČR č. j. 33 Cdo 3805/2018, kdy ust. § 1810 občanského zákoníku vymezuje smlouvy spotřebitelské jako smlouvy uzavřené prostřednictvím subjektů a v kontextu„ podnikatelské činnosti“, přičemž současně žalobkyně podotýká, že dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 561/2004 Sb. poskytování vzdělávání je veřejnou službou. Soukromá vysoká škola dle názoru žalobkyně nevystupuje jako„ dodavatel služeb“, (žalobkyně odkazuje na judikaturu NS sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, ÚS sp.zn. I. ÚS 523/2007, ÚS sp.zn. I. ÚS 728/2010), poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnutou službu (zprostředkovanou výuku). Žalobkyně důrazně odmítá tvrzení žalované, že by koncepce Smlouvy o studiu vytvořená žalobkyní měla být„ zjevným zneužitím práva“ ve smyslu ust. § 6 a ust. § 8 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Pokud jde o žalovanou tvrzenou„ drakonickou“ smluvní pokutu, kterou je žalovaná v případě prodlení s úhradou školného povinna žalobkyni uhradit, žalobkyně v této souvislosti upozorňuje, že smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.“ (rozsudek NS ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 a další). Pro školu je velmi důležité, aby bylo školné hrazeno včas a řádně s ohledem na uvedené, kdy je to zdroj příjmů žalobkyně a i ona musí dostát všem závazkům vyplývajícím i z jejího postavení vysoké školy a zajištění zdrojů financování pro vzdělávací, vědeckou, vývojovou a provozní činnost a smluvní pokutou žalobkyně utvrzuje zvýšení zájem žalobkyně na náležitém včasném a řádném plnění povinností žalované. Žalobkyně dále uvádí, že smluvní pokuta neplní reparační, ale zajišťovací a sankční funkci a má zajišťovat včasnou a řádnou úhradu dluhu, a nikoliv nahrazovat škodu. Proto je v čl. III. odst. 7 VPS uvedeno, že právo na smluvní pokutu se nedotýká práva na úrok z prodlení a právo na náhradu škody.

5. Ve věci bylo dne 14. 4. 2022 konáno jednání, při kterém mimo jiné právní zástupkyně žalobkyně na dotaz soudu uvedla, že v době přerušení studia není studentovi přiznán statut studenta a nehradí tak za dobu přerušení školné, tj. při řádném ukončení studia (čtyři semestry) i při přerušení na dva semestry (celkem tedy 6 semestrů, z toho dva není studentem z důvodu přerušení), by tak student hradil školné za čtyři semestry, kdy za semestry přerušené se školné nehradí. Žalovaná se blíže vyjádřila k důvodům ukončení studia tak, že od prvopočátku chtěla studovat specializace managementu nabízené žalobkyní, kdy tyto jí byly původně žalobkyní přislíbeny při osobním pohovoru účastnic cca v létě 2019, ale následně nebyly žalobkyní vůbec otevřeny. Žalovaná tak byla nucena nastoupit studium oboru„ holý“ [název oboru], který původně studovat nechtěla. Z uvedeného má žalovaná za to, že se jí žalobkyně původně snažila nalákat, když žalobkyni muselo být již v době původního pohovoru zřejmé, zda požadované specializované obory [název oboru] otevře či nikoliv. Při tomto jednání byly mimo jiné soudem rekapitulovány nesporné a sporné skutečnosti a účastnice a zejména jejich právní zástupci byly seznámeni s předběžným názorem soudu podle § 118 odst. 2 o. s. ř. a následně byla žalobkyně řádně poučena soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jaké skutečnosti je třeba uvést a důkazy prokázat. Při naplnění poučovací povinnosti není podstatné, aby soud účastníkům sdělil, že je poučuje podle § 118a odst. 1 až 3, ale to, aby účastníka upozornil na konkrétní nedostatky při naplňování jeho břemene tvrdit a prokazovat. Při tomto jednání tak vycházelo poučení žalobkyně již ze sdělení předběžného právního názoru soudu. Poučení bylo poskytnuto konkrétním a srozumitelným způsobem s přihlédnutím i k tomu, že obě strany jsou zastoupeny advokátem, který má vyšší než standardní způsobilost pochopit význam sdělovaných poučení. Na žádost právních zástupců účastnic byla soudem účastnicím poskytnuta dodatečná lhůta 30 dnů a okamžik koncentrace řízení byl odsunut do konce dodatečně poskytnuté lhůty. Žalobkyně v uvedené lhůtě poskytla soudu své vyjádření ze dne 13. 5. 2022, žalovaná své doplnění ze dne 17. 5. 2022. Žádná z účastnic proti poučení ze strany soudu, obsaženého již ve sdělení předběžného právního názoru soudu, co do srozumitelnosti či konkrétnosti ničeho nenamítala a tímto se řídila, což vyplývá z jejich dalších přímo navazujících procesních úkonů.

6. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu věci.

7. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že dne [datum] uzavřely Smlouvu o studiu, jejíž přílohou jsou [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova]. Žalovaná studovala obor [název] kombinovanou formou studia, zapsána ke studiu ke dni [datum]. Žalovaná absolvovala první semestr studia (zimní semestr 2019 2020), který řádně uhradila. Studium žalované bylo na základě rozhodnutí žalobkyně ze dne 30. 1. 2020 přerušeno na dobu od 21. 1. 2020 do 9. 2. 2021. Studium žalované bylo ukončeno na základě oznámení žalované ke dni 22. 12. 2020. Společně se sdělením žalobkyně o ukončení studia žalované ze dne 20. 1. 2021 byla žalované zaslána i rekapitulace závazků, tj. výzva k úhradě školného za 2. a 3. semestr (faktura [číslo] ze dne [datum]).

8. Mezi účastnicemi zůstalo sporné zejména to, zda lze vztah účastnic posoudit jako spotřebitelský či nikoliv. Dále je sporná důvodnost ukončení studia žalované u žalobkyně, kdy není sporné, zda měla žalovaná právo ukončit studium (jasně dáno zákonem), ale sporné jsou důvody ukončení studia uváděné žalovanou – pracovní vytížení, nedostatečná kvalita výuky a zda žalobkyně otevřela či neotevřela specializace požadované žalovanou a jí přislíbené při pohovoru. Sporná je opodstatněnost uplatněného nároku žalobkyní na úhradu školného za 2. a 3. semestr a nároku na úhradu smluvní pokuty za prodlení s úhradou školného za 2. a 3. semestr.

9. Ze smlouvy o studiu ze dne [datum] uzavřené mezi účastnicemi soud zjistil, že se jedná o adhezní smlouvu, do které byla doplněna toliko identifikace žalované (uchazeče/studenta) a datum uzavření, když její znění neměla žalovaná možnost změnit, nadto sama smlouva neobsahuje podstatná ujednání o smluvním vztahu účastnic, ale toliko odkaz na jejich úpravu ve [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ VPS“), viz čl. II odst. 3., 4., 5., 6. a 7. smlouvy o studiu – povinnosti vysoké školy, povinnosti studenta, výše a způsob úhrady školného, přerušení a ukončení studia. Tato konkrétní podstatná ujednání smluvního vztahu jsou vtělena do VPS žalobkyně, které jsou přílohou [číslo] smlouvy o studiu a jsou prohlášena neoddělitelnou součástí smlouvy o studiu, viz čl. II odst. 1. smlouvy o studiu. VPS jsou však vyhotovovány zcela jednostranně ze strany VŠ (žalobkyně) bez jakékoliv možnosti uchazeče/studenta (žalované) o jejich obměnu, a to jako zcela soukromoprávní listina. Z VPS soud zjistil zejména to, že student je povinen zahájit studium na VŠ ve stanoveném termínu (čl. II. odst. 1 VPS), po celou smluvně dohodnutou dobu řádně plnit stanovené studijní povinnosti (čl. II. odst. 2 VPS), hradit ve stanovených termínech, předepsané výši a předepsaným způsobem školné a další poplatky (čl. II. odst. 4 VPS). Ohledně školného upraveného v čl. III. VPS soud zjistil, že úhrada školného je základním zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro činnost VŠ (čl. III. odst. 1 VPS); student se zavazuje hradit školné. Nárok VŠ na školné za první tři semestry studia vzniká okamžikem uzavření smlouvy o studiu, a to bez ohledu na to, zda student první tři semestry studia ukončí či nikoliv (čl. III. odst. 2 VPS); výše školného za semestr je stanovena v čl. VII. VSP (čl. III. odst. 3 VPS); v případě, že student neuhradí školné řádně a včas, má VŠ právo smlouvu o studiu vypovědět (čl. III. odst. 6 VPS); v případě prodlení studenta s úhradou školného vzniká VŠ právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky denně (čl. III. odst. 7 VPS). Při ukončení studia jinak než řádně, tj. např. zanecháním studia ze strany studenta či výpovědí ze stany VŠ pro nezaplacení školného se školné ani jeho alikvotní část nevrací (čl. V. odst. 2. a) a e), odst. 3 VPS). Pro případ, že VŠ pozbude akreditaci či při nedostatečném počtu studentů přihlášených do programu/oboru/ specializace/zaměření si VŠ vyhradila právo přeřadit studenta do jiného programu/oboru/ specializace/zaměření nabízeného VŠ, VŠ si vyhradila právo změny ve studijním plánu a právo změnit předměty v rámci akreditace, toto není nikterak zajištěno smluvní pokutou ve prospěch studenta. Dle čl. VII. je cena za studium (školné) pro akademický rok 2019 2020 v navazujícím magisterském studiu v kombinované formě 25 900 Kč, osvobozeno od DPH.

10. Z nesporných tvrzení účastnic soud zjistil, že žalovaná byla zapsána ke studiu u žalobkyně ke dni [datum], obor [název], kombinovaná forma studia. První semestr (zimní semestr 2019 2020) žalovaná absolvovala a školné za tento řádně uhradila. Z žádosti žalované o přerušení studia dne 21. 1. 2020 soud zjistil, že tato požádala o přerušení, doba přerušení: kalendářní rok. Studium žalované bylo na základě rozhodnutí žalobkyně ze dne 30. 1. 2020 přerušeno na dobu od 21. 1. 2020 do 9. 2. 2021. Dne 22. 12. 2020 podala žalovaná žádost o ukončení studia s odůvodněním, že nehodlá nadále pokračovat ve studiu z důvodu pracovní vytíženosti. Dne 20. 1. 2021 oznámila žalobkyně žalované, že studium ukončuje ke dni 22. 12. 2020 a současně byla žalované zaslána rekapitulace závazků (= faktura). Fakturou [číslo] ze dne [datum] se dnem splatnosti 28. 2. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované školné za 2. a 3. semestr v celkové výši 51 800 Kč (2 x 25 900 Kč). V přípise žalované ze dne 17. 3. 2021 se tato vyjádřila tak, že školné za 2. a 3. semestr hradit nebude, neboť z důvodu pandemie Covid-19 ji nebylo umožněno studovat v kombinované ale toliko v dálkové formě. Dne 15. 4. 2021 se žalobkyně vyjádřila k přípisu žalované ze dne 17. 3. 2021, který posoudila jako žádost o zproštění závazků, tak, že této žádosti nevyhovuje. Žalovaná reagovala přípisem – [název přípisu] [anonymizováno 6 slov] (z cca druhé poloviny dubna 2021), kterým platbu vyúčtovaného školného odmítla s odůvodněním, že distanční výuka je pro ni nedostatečná a nevyhovující. Předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2021, odeslanou dne 6. 5. 2021, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, tj. školného za 2. a 3. semestr ve výši 51 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,30 % denně z částky 51 800 Kč od 1. 3. 20021 do 5. 5. 2021 ve výši 10 256,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 51 800 Kč od 1. 3. 20021 do 5. 5. 2021 ve výši 772,74 Kč a nákladů na vymáhání.

11. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen„ MŠMT“) registrovalo dne [datum] Studijní a zkušební řád žalobkyně. V tomto mimo jiné upraveno v článku 10 přerušení studia, v článku 13 jiné ukončení studia – písm. b) student zanechal studia na vlastní žádost. V článku 14 poplatky za studium v odst. 1 stanoveno, že školné je student povinen hradit v souladu se smlouvou o studiu, s tímto vnitřním předpisem a předpisem rektora o poplatcích. Dne [datum] registrovalo MŠMT I. změnu Studijního a zkušebního řádu spočívající v doplnění článku 27a – výjimečné prominutí povinností studenta.

12. Dne [datum] MŠMT registrovalo STATUT žalobkyně, ve kterém je mimo jiné upraveno v článku XV, že studium uskutečňuje škola za úplatu, výše poplatků je oznamována školou; výše, způsob a termín úhrady stanoví smlouvy o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia. V článku XXI je uvedeno, že z důvodů dosahování dobrých ekonomických výsledků uplatňuje škola efektivní nástroje řízení; zdroje financování školy jsou příjmy z činnosti, pro kterou byla zřízena.

13. Z opatření rektorky [číslo] [anonymizováno] – sazebník poplatků spojených se studiem pro zimní semestr akademického roku 2019 2020 ze dne [datum], s účinností od 30. 9. 2019, soud zjistil, že v čl. III odst. 1 je cena za studium (školné) upraveno tak, že výše školného je součástí přílohy ke smlouvě o studiu (pozn. soudu: tj. není zde uvedena konkrétní jeho výše).

14. Z výpisu z veřejně dostupné části obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni soud zjistil, že tato je zřízena ve formě akciové společnosti a jejím předmětem podnikání je Vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů; Vzdělávací činnost pro bankovní i mimobankovní sféru formou systémového vzdělávání; Nakladatelská činnost; Vydavatelská činnost - neperiodický tisk; Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor; Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; Hostinská činnost. Společnost zastupují vždy dva členové představenstva společně, těmi jsou [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Základní kapitál společnosti je 20 102 000 Kč. V roce [rok] na žalobkyni v postavení nástupnické společnosti přešlo na základě fúze formou sloučení jmění zanikající společnosti [právnická osoba] V roce [rok] na žalobkyni v postavení nástupnické společnosti přešlo na základě fúze formou sloučení jmění zanikající [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. V roce [rok] na žalobkyni v postavení nástupnické společnosti přešlo na základě fúze formou sloučení jmění zanikající společnosti [právnická osoba]

15. Z Výroční zprávy, účetní závěrky a zprávy nezávislého auditora za rok [rok], dostupné z veřejné části obchodního rejstříku, povinně dokládané obchodnímu rejstříku, soud zjistil, že v roce [rok] přes ztíženou situaci zaznamenala žalobkyně nárůst studentů. Dominantní činností žalobkyně je vysokoškolské vzdělávání, které v roce [rok] tvořilo více než 90 % celkových výnosů, ostatní obchodní aktivity společnosti úzce souvisí s hlavní činností a jde zejména o celoživotní vzdělávání, rekvalifikační kurzy, odborné semináře a workshopy, dále pak o certifikaci osob. Z rozvahy k [datum] i z výkazu zisku a ztráty – druhové členění k [datum] vyplývá, že výsledek hospodaření žalobkyně za rok [rok] činil + 55 504 000 Kč a za rok [rok] + 37 984 000 Kč.

16. Ze zprávy o vnějším hodnocení žalobkyně ze strany Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství (dále jen„ NAÚ“), hodnocení proběhlo v období [měsíc] [rok] – [měsíc] [rok], soud mimo jiné zjistil strukturu akademických pracovníků, hodnocení publikační činnosti, ale zejména finanční zajištění žalobkyně, kdy dle finančního plánu žalobkyně na rok [rok] tato předpokládá výnosy ze školného zhruba 176 000 000 Kč a náklady zhruba 130 000 000 Kč (pozn. soudu: výsledek hospodaření žalobkyně za rok [rok] zhruba + 46 000 000 Kč). K této zprávě se žalobkyně vyjádřila ve svém stanovisku ze dne 24. 3. 2021 17. Z interního záznamu žalobkyně o výsledku hospodaření minulých let (pozn. soudu – provedený důkaz označen: [název důkazu] [anonymizováno 5 slov]) vyplývá toliko tvrzení žalobkyně o výši hospodářského výsledku v letech [rok] až [rok] bez důkazní hodnoty (nelze hodnotit jako důkaz, ale toliko jako doplnění tvrzení žalobkyně), přesto soud konstatuje, že koresponduje výše hospodářského výsledku s dalšími listinami provedenými k důkazům ([rok] + 55 504 000 Kč; [rok] + 37 984 000 Kč; [rok] + 46 540 000 Kč).

18. K dotazu žalobkyně ze dne 23. 2. 2021 adresované České obchodní inspekci (dále jen„ ČOI“), zda je student soukromé vysoké školy z jejich pohledu spotřebitel či nikoliv, se ČOI vyjádřila e-mailem ze dne [datum], ve kterém uvedla, že podle jejich názoru nevystupuje student ve vztahu k vysoké škole v pozici spotřebitele, a to s odkazem na usnesení NS ČR ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4532/2014. Tuto listinu nakonec soud nehodnotil jako důkaz způsobilý prokázat podstatné skutečnosti v tomto řízení, ale toliko jako podporu pro právní názor žalobkyně.

19. Obdobný spor (stejná žalobkyně proti jiné žalované) byl řešen u [název soudu], rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který byl následně částečně změněn rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] s konečným výsledkem, že žalobě žalobkyně bylo plně vyhověno. Tyto listiny nakonec soud nehodnotil jako důkazy způsobilé prokázat podstatné skutečnosti v tomto řízení, ale toliko jako podporu pro právní názor žalobkyně. K tomu soud dále konstatuje, že uvedená rozhodnutí nikterak nezahrnula právní skutečnosti vyplývající z rozhodnutí Soudního dvora C -76/05, viz níže, ani nezohlednila další rozhodnutí vyšších soudu konstatovaných v tomto rozhodnutí a řešící ne/existenci spotřebitelského vztahu mezi účastnicemi. V důsledku uvedeného dospěl zdejší soud k odlišnému právnímu názoru, o kterém žalobkyni zastoupenou právní zástupkyní podrobně zpravil při prvním jednání ve věci.

20. Při jednání dne 3. 6. 2022 soud zamítl provedení důkazu výslechem svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], když její výslech byl žalobkyní odůvodněn tak, že se jedná o finanční ředitelku žalobkyně a tato je schopna se odborně vyjádřit k hospodaření žalobkyně včetně toho, jaké dotace (stipendia) žalobkyně čerpá i z veřejných prostředků. Důkaz byl soudem zamítnut z toho důvodu, že konstantní tvrzení žalobkyně (v průběhu celého řízení, vyjma nekonkrétního sdělí právní zástupkyně žalobkyně při posledním jednání, tj. po koncentraci řízení, která si tímto ani nebyla jista) bylo, že z veřejných prostředků žádné dotace na svůj provoz nečerpá, prostředky na svou činnost získává výhradně ze školného. Uvedené konstantní tvrzení žalobkyně je podloženo i sérií provedených listinných důkazů. Vzhledem k tomu měl soud výslech navržené svědkyně ve vztahu k čerpání veřejných financí žalobkyní od státu za nadbytečný, když zjišťování konkrétních výsledků hospodaření žalobkyně není pro rozhodnutí ve věci samé podstatné. Obdobný názor soud zaujal i k návrhu důkazu Pravidla pro poskytování dotací soukromým VŠ, neboť pokud žalobkyně žádné dotace na svůj provoz nečerpá, není pro rozhodnutí podstatné, že by mohla a případně jak. Důkazy označené žalobkyní spočívající v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, v důvodové zprávě, v komentáři z ASPI, dále v odkazu na stránky MŠMT a údajném článku JUDr. Veroniky Pudrové, PhD., akademické pracovnice na katedře správní vědy a správního práva PFMU, soud zamítl, neboť tyto nebyly způsobilé k prokázání relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu, ale měly sloužit toliko k podpoře právního názoru žalobkyně. Nadto byla řada důkazů označena a předložena právní zástupkyní žalobkyně až přímo při druhém jednání ve věci, tj. po koncentraci řízení, přestože měla možnost se k těmto řádně vyjádřit již před tím, a to s účelovým odůvodněním, že těmito reaguje na tvrzení a důkazy žalované.

21. Soud provedl v průběhu řízení i další důkazy, ze kterých však následně nevyvodil žádné pro věc podstatné závěry. V řízení byly provedeny veškeré účastníky navržené důkazy, vyjma důkazů zamítnutých konstatovaných v předchozím odstavci.

22. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen OZ, se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

23. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 OZ je považován za podnikatele ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, se zřetelem k této činnosti. Podle odst. 2 se za podnikatele pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 421 odst. 1 OZ se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Podle odst. 2 se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

24. Podle § 2 odst. 1, písm. g) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je službou jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících.

25. Podle čl. 10 Ústavy ČR platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

26. Podle článku 50 Smlouvy o založení Evropského společenství se za služby pokládají úkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.

27. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 a v něm citovaném rozsudku Soudního dvora ve věci C -76/05 (podstatné odstavce: 37-40, 43) platí, že v případě kurzů nabízených institucemi, které jsou součástí veřejného vzdělávacího systému a jsou zcela nebo hlavně financovány z veřejných prostředků, přestože někdy musí být hrazeny poplatky nebo školné za účelem přispění na náklady fungování vnitrostátního vzdělávacího systému, neexistuje úplata, a tedy ani„ služba“ podle unijního práva. Naopak vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků – žáky a jejich rodiči – představuje službu ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu.

28. Podle § 1812 OZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 OZ se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

29. Podle § 1 odst.

2. OZ platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 OZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 OZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Podle § 2048 odst. 1 OZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 o vysokých školách, dále je ZVŠ, se studium mimo jiné ukončuje zanecháním studia, podle odst. 2 je dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Podle § 40 odst. 1 ZVŠ je právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Podle § 59 ZVŠ, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

32. Soud se nejprve podrobně zabýval zkoumáním vztahu účastnic, tj. zda se jedná o spotřebitelský vztah či nikoliv.

33. Ohledně tvrzení žalobkyně, že z její strany není studentům poskytovaná služba ve smyslu soukromoprávní úpravy, nýbrž se jedná o veřejnou službu podle § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, soud konstatuje, že žalobkyní označený zákon se podle svého § 1 nevztahuje na vysoké školy, které podléhají zcela samostatné právní úpravě podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který však žádné ustanovení o veřejné službě neobsahuje. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že lze službu poskytovanou žalobkyní (VŠ) v obecném slova smyslu považovat za vykonávanou ve veřejném zájmu a v rámci ústavně garantovaného práva na vzdělání, ale nikoliv jako veřejnou službu bez dalšího, dle tvrzení žalobkyně vyplývající ze zákona, zcela jistě ne podle školského zákona. Základní právo na vzdělání (čl. 33 Listiny základních práv a svobod) je jedním ze sociálních práv, pro něž je typické, že ze své povahy vyžadují provedení zákonem, jejich pojmovým znakem je skutečnost, že nemají bezpodmínečnou povahu a je možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů. Nestátní školy představují subsidiární prostředek pro naplnění práva na vzdělání. Listina vytváří prostor, aby nestátní školy tvořily část institucionálního uspořádání vzdělávací soustavy a podílely se tak na zajišťování práva na vzdělání v náležité kvalitě, obsahu a formy vzdělávání (nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 34/17). Zdůraznit je třeba i naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělání, které je povinné pro každého; zde platí zásada, že„ čím níže v rámci vzdělávacího systému jdeme, tím více má vzdělání neziskovou a skutečně sociální povahu“ (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3805/2018). Soud postupoval v souladu s rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, v němž citovaný rozsudek Soudního dvora ve věci C -76/05 mimo jiné konstatoval konkrétně v odst. 40, že vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků, zejména žáky a jejich rodiči, představuje službu ve smyslu článku 50 ES, jelikož tyto instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu. Žalobkyní uvedené usnesení NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 se týká právě soukromé školy zřízené ve formě obecně prospěšné společnosti, jež nebyla založena za účelem generování zisku, nejednalo se tak o soukromou školu jako podnikatele a nelze tak mít za to, že se jednalo o spotřebitelský vztah účastníků a nelze z toho důvodu z tohoto vycházet při rozhodnutí této věci. Vzhledem k uvedenému se soud blíže zabýval způsobem hospodaření, konkrétně způsobem získávání finančních prostředků na vlastní činnost žalobkyně, neboť k závěru o ne/existenci„ služby“ nebylo sto ze strany soudu dospět toliko na základě tvrzení žalobkyně o poskytování vzdělání jako veřejné služby.

34. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je obchodní korporací, akciovou společností, zapsanou v obchodním rejstříku. Tato korporace je financována výhradně ze školného od studentů a dle úspěchu hospodaření generuje žalobkyně roční zisk nebo ztrátu (v řádech desítek milionů), minimálně v posledních 3 letech generuje značný zisk, i když v předešlých letech mohla generovat i ztrátu. V žádném případě však na její provoz nejsou užity žádné veřejné finanční prostředky, minimálně to nebylo žalobkyní tvrzeno ani dokazováno, a to ani přes poučení ohledně těchto podstatných tvrzení ze strany soudu při jednání dne 14. 4. 2022. Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že je žalobkyně financována výhradně z prostředků od studentů (tj. ze školného), je z její strany jako podnikatele poskytována služba studentu jako spotřebiteli za úplatu.

35. Výše školného na vysoké škole (dále jen„ VŠ“) má být podle ZVŠ stanovena ve vnitřním předpise VŠ. Taktomu u žalobkyně není. Konkrétní výše školného u žalobkyně není stanovena ani ve vlastní smlouvě o studiu ze dne [datum], ale až na základě odkazu obsaženém ve smlouvě o studiu je jeho konkrétní výše uvedena ve VPS [anonymizována dvě slova]. Podpisem smlouvy o studiu měla žalovaná prohlásit, že převzala a prostudoval VPS, přímo ve VPS na místě určeném pro podpis žalované její podpis obsažen není. VPS posoudil soud jako čistě soukromoprávní listinu, neboť vnitřní předpis VŠ podléhá registraci MŠMT, k čemuž u VPS nedošlo. V předložených vnitřních předpisech ([studijní a zkušební řád] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; [anonymizováno]) ani v Opatření rektorky [číslo] [anonymizováno] nebyla konkrétní výše školného za akademický rok 2019 2020 stanovena. Ve VPS je mimo jiné obsažena i povinnost studenta zahájit studium ve stanoveném termínu, po celou smluvní dohodnutou dobu řádně plnit studijní povinnost a hradit ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem školné a další poplatky spojené se studiem (čl. II. odst. 1, 2, 4 VPS). Nárok VŠ na školné za první 3 semestry měl vzniknout uzavřením smlouvy o studiu, a to bez ohledu na to, zda student první 3 semestry ukončí či nikoliv (čl. III. odst. 2 VPS). Pro případ ukončení studia z jakéhokoliv důvodu právo VŠ na úhradu školného nezaniká ani mu nevzniká právo na vrácení již zaplaceného školného (čl. III. odst. 8, čl. V. odst. 3 VPS). Pro případ prodlení studenta s úhradou školného vzniká VŠ právo na smluvní pokutu 0,3 % z dlužné částky denně (čl. III. odst. 7 VPS).

36. Ohledně nároku na zaplacení školného za 2. a 3. semestr soud konstatuje, že konkrétně v ustanovení čl. II. odst. 1, 2 VPS soud shledal povinnosti studenta zahájit studium včas a po celou smluvně dohodnutou dobu řádně plnit studijní povinnosti, když tyto konkrétní povinnosti studenta byly utvrzené smluvní pokutou (ve VPS neoznačeno jako smluvní pokuta, ale soudem posouzeno podle obsahu ujednání a podřazeno pod příslušné ustanovení zákona) ve prospěch VŠ obsaženou v čl. III. odst. 8, čl. V. odst. 3 VPS.

37. Dále v čl. II odst. 4 VPS soud shledal jako povinnost studenta hradit ve stanovených termínech, výši a způsobem školné a další poplatky utvrzenou smluvní pokutou ve prospěch VŠ obsaženou v čl. III. odst. 7 VPS.

38. Pro případ, že VŠ pozbude akreditaci či při nedostatečném počtu studentů přihlášených do programu/oboru/ specializace/zaměření si VŠ vyhradila právo přeřadit studenta do jiného programu/oboru/ specializace/zaměření nabízeného VŠ, VŠ si vyhradila právo změny ve studijním plánu a právo změnit předměty v rámci akreditace, toto, ani žádná jiná povinnost VŠ, však není nikterak zajištěno smluvní pokutou ve prospěch studenta.

39. Soud konstatuje, že specifický charakter soukromých škol vyžaduje i určitou smluvní úpravu vztahu mezi školou a studentem, tato úprava může jít nad rámec úpravy zákonné, avšak takováto smluvní úprava nesmí být v rozporu se zákonem a s dobrými mravy. Způsob ukončení studia (§ 56 ZVŠ), dopadá i na školy soukromé, přičemž si ovšem lze představit, že aplikace tohoto ustanovení pro studium na škole soukromé může být smluvně (inominátní smlouvou) přiměřeně modifikována tak, aby úprava vyhovovala i ekonomickým potřebám soukromé školy. Dle názoru soudu je však nepřípustné, aby bylo na studenty přenášeno podnikatelské riziko poskytovatele vzdělání (žalobkyně), když žalobkyně namítala, že ona musí zajistit minimálně prostory a pracovníky na zajištění výuky bez ohledu na skutečně probíhající studium studenty.

40. Soud konstatuje, že„ nový“ OZ sice nevyžaduje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, písemné sjednání smluvní pokuty. Z nálezové judikatury Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3512/11) nicméně plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu byl artikulován obecně a nikoliv jen s poukazem na některé spotřebitelské smlouvy a nikoliv jen s poukazem na dnes již neúčinná ustanovení zákona o písemném sjednání smluvní pokuty, ale s odkazem na ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. „Nový“ OZ vychází z odlišné koncepce zakotvené v ustanovení § 1815 NOZ. Podle nové úpravy soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá. Nebyl-li tedy podpis žalované připojen i na VPS, nelze hodnotit listinu obsahující sjednání smluvní pokuty za opatřenou vlastnoručním podpisem spotřebitele, a proto soud k ujednání o smluvní pokutě podle § 1815 NOZ nepřihlíží, když v projednávané věci žalovaná jako spotřebitel aplikaci ustanovení o smluvní pokutě nenavrhla.

41. I kdyby dospěl soud k závěru o přijetí VPS ze strany žalované jako spotřebitele musel by konstatovat, že při posuzování platnosti smluvní pokuty je třeba zkoumat smlouvu jako celek a nelze odhlédnout od ostatních ujednání. V kontextu celé smlouvy o studiu včetně VPS zakládají ustanovení o smluvní pokutě (uhrazení školného i za 2. a 3. semestr i pro případ, že tyto nebyly studovány) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele, neboť možnost studenta zanechat studia toliko za současného uhrazení školného za minimálně 3 (z celkem 4) semestry (77 700 Kč), bez jakéhokoliv utvrzení plnění povinností žalobkyní smluvní pokutou a s výslovným vyhrazením si možností jednostranné změny podmínek ze strany žalobkyně (pozbytí akreditace; změna programu/oboru/specializace/zaměření) zcela jistě vede soud k závěru o nepřiměřenosti těchto ujednání, v důsledku čehož by soud tato ujednání pokládal za zakázaná podle § 1813 OZ a k těmto nepřihlížel, pokud se jich spotřebitel nedovolá, podle § 1815 OZ, k čemuž v řízení nedošlo.

42. Nadto je dle názoru soudu úprava ukončení studia u žalobkyně předmětnou smlouvou o studiu včetně VPS podchycena tak drasticky a sankcionována tak tvrdě, že smlouva je současně vedle výše uvedeného pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy v tomto ustanovení neplatná podle ust. § 588 OZ. Podle této smlouvy student prakticky nemá žádnou možnost studium ukončit, aniž by škola získala školné minimálně za 3 semestry ze 4. Takové pojetí, které v praktickém dopadu nutí studenta studovat školu i proti jeho vůli, je dle závěru soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ a s právy zakotvenými v Listině, což smlouvu činí v uvedené pasáži neplatnou. (Usnesení ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 729/06). Tohoto svého nepoctivého jednání si žalobkyně zcela jistě musela být vědoma, neboť se jedná o jednu z největších soukromých vysokých škol s náležitým i právním zázemím, uzavřením takového právního vztahu těžila z protiprávního stavu, který vyvolala a její zjevné zneužití práva tak nemůže požívat právní ochrany.

43. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní na zaplacení školného za 2. a 3. semestr celkem v částce 51 800 Kč není uplatněn po právu, tento nárok byl soudem posouzen jako smluvní pokuta za předčasné ukončení studia ze strany žalované jako studentky, když v důsledku formy sjednání a obsahu sjednání smluvní pokuty k tomuto ujednání soud nepřihlíží, spotřebitel se jich nedovolal, a i kdyby přihlížel, posoudil by je jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uvedený závěr by dle soudu byl aplikovatelný i v případě posouzení školného za 2. a 3. semestr nikoliv jako smluvní pokuty, ale jako odstupného, ze smlouvy takové ujednání ale nevyplývá, pořád by toto podléhalo testu přiměřenosti vůči slabší straně – spotřebiteli.

44. V důsledku závěru soudu o neexistenci pohledávky žalobkyně za žalovanou za školné, viz předešlý odstavec, dospěl soud k závěru, že není oprávněný ani nárok na smluvní pokutu za nezaplacení školného ve výši 0,3 % denně z částky 51 800 Kč, kapitalizované žalobkyní za období 1. 3. 2021 – 11. 11. 2021 v částce 39 782,40 Kč, neboť nevznikl-li závazek, tedy povinnost plnit, nemůže být tato povinnost ani porušena a nemůže tudíž vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty za její nesplnění či porušení. Ke smluvní pokutě požadované žalobkyní ve výši 0,3 % denně z částky 51 800 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení soud konstatuje vyjma předchozí věty ještě to, že žalobkyni by ke dni podání žaloby vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši představující prodlení do dne podání žaloby (k tomuto dni by byla zřejmá délka prodlení i výše smluvní pokuty) a žalobu je nutno považovat za výzvu žalobkyně, aby žalovaná splnila svůj dluh spočívající ve smluvní pokutě za prodlení se zaplacením školného. Pokud by se jednalo o nárok na zaplacení smluvní pokuty, který by vznikl v souvislosti s prodlením se zaplacením zajištěné částky v průběhu soudního řízení, nebyla by tato pohledávka splatná, neboť žalobkyně neučinila vůči žalované hmotněprávní úkon ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ - po vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty nevyzvala žalovanou na její zaplacení s ponecháním lhůty bez zbytečného odkladu na zaplacení této částky žalovanou. O hmotném právu soud účastníky nepoučuje.

45. Skutečnost, zda byl legální a legitimní důvod ukončení studia žalovanou, považoval soud pro své rozhodnutí za irelevantní, neboť toto právo vyplývá přímo ze zákona (§ 56 odst. 1 písm. a) ZVŠ), a to bez uvedení jakéhokoliv důvodu.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, když žalovaná byla v řízení v plném rozsahu úspěšná. Soud tak žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalované v tomto řízení představují její náklady právního zastoupení advokátem, kde odměna zástupce žalované, která byla dle § 8 odst. 1 vyhl. č.177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) vypočtena z tarifní hodnoty předmětu řízení z částky 91 582,40 Kč a určena v souladu v § 7 bod 5 AT v částce 4 780 Kč za úkon. Ve věci bylo právním zástupcem žalované učiněno 7 úkonů (28. 1. 2022 – převzetí zastoupení, 3. 3. 2022 – odůvodnění odporu, 14. 4. 2022 – 2 úkony za účast u jednání 9: 00-11, 16. 5. 2022 – vyjádření ve věci, 3. 6. 2022 – 2 úkony za účast u jednání 9:00 – 12:25), za právní úkony mu tak náleží odměna za 7 úkonů x 4 780 Kč a režijní paušál v souladu s § 13 odst. 1, odst. 3 AT tj. 7 úkonů x 300 Kč, dohromady 35 560 Kč. Právní zástupce žalované neuplatňoval nárok na náhradu cestovného ze sídla AK ([obec]) ke zdejšímu soudu ([obec]), uplatnil však náhradu za promeškaný čas cestou v souladu s § 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 AT odměna za 4 půlhodiny (jedna cesta) x 2 (a zpět) x 2 (počet jednání) x 100 Kč = 1 600 Kč. Z odměny za právní úkony, z režijního paušálu a z náhrady za promeškaný čas cestou (z částky 37 160 Kč) bylo přiznáno i 21 % DPH v částce 7 804 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru podle § 146/1 zákona č. 280/2009 Sb.) Celkem tak právnímu zástupci žalované náleží odměna v částce 44 964 Kč. Vše je splatné k rukám zástupce žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení