9 C 44/2017-368

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované a svědkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobcem a žalovanou ve vztahu ke stavbě, která není dosud zapsána v katastru nemovitostí, a která je postavená na pozemku parc. č. st 1/6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], to vše zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec], zrušením podílového spoluvlastnictví, přikázáním stavby postavené na parc. č. st 1/6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], to vše zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec], do výlučného vlastnictví žalované a uložením povinnosti žalované zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku ve výši 750 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 182 468 Kč, k rukám zástupce žalované, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 377,72 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci – stavbě, která není zapsána v katastru nemovitostí, a která je postavena na pozemku parc. č. St. 1/6, jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí] u [obec], zapsaném na [list vlastnictví] (dále i jen jako„ Stavba“). K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce a žalovaná žili ve společné domácnosti jako druh a družka po dobu přibližně 6,5 let, přičemž bydleli v domě u rodičů žalované u pana [celé jméno svědka] a paní [celé jméno svědkyně]. Společnou domácnost a vztah ukončili dne [datum]. Během společného soužití začali žalobce a žalovaná se Stavbou, na pozemku ve společném jmění rodičů žalované tj. pozemku parc. č. st. 1/6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], zapsaném pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec] na [list vlastnictví] (dále jen„ Pozemek“). (Pozn. soudu: Rodinný dům [adresa], jež je součástí Pozemku se dále označuje i jen jako [adresa]) Realizaci Stavby financovali žalobce a žalovaná společně, žalobci byla za účelem financování Stavby poskytnuta půjčka od jeho zaměstnavatele ve výši 100 000 Kč, přičemž realizaci Stavby prováděli svépomocí, kdy na Stavbě pomáhal žalobci otec žalované, a příležitostně bratři žalované [jméno] a [celé jméno svědka]. Se Stavbou začali v roce 2010, a to na základě rozhodnutí o umístění stavby vydaného stavebním úřadem [obec] dne [datum]. Ačkoli se mělo podle rozhodnutí stavebního úřadu jednat o přístavbu k [adresa], postavená Stavba je fakticky oddělena od [adresa] a jedná se tak o samostatnou věc v právním smyslu. S [adresa] je pak Stavba spojena pouze jednou zdí, přičemž vevnitř není Stavba spojena s [adresa] žádným vchodem. Stavba má společnou terasu, do které vede vchod jak z [adresa], tak ze Stavby a ve středu terasy je zídka s vrátky, která odděluje terasu [adresa] a terasu Stavby. Žalobce dále poukázal na judikaturu odůvodňující jeho závěry o tom, že Stavba je samostatnou nemovitou věcí zejména pak na to, že při vymezení obecného pojmu stavby ve smyslu občanského práva a tedy jako samostatného předmětu občanskoprávních vztahů, nelze vycházet jen z veřejnoprávních závěrů tj. ze stavebnětechnických předpisů a jejich účelu a dále, že řešení otázky vzniku stavby coby samostatné věci nutno odvíjet z občanskoprávního hlediska, nikoliv zakládat na existenci rozhodnutí z oblasti správního práva. Ke vzniku Stavby žalobce uvedl, že Stavba jako věc v právním smyslu vznikla postavením hrubé stavby nejpozději ke dni [datum] a tím, že Stavba vznikla již před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, nestala se součástí Pozemku. Úmysl postavit Stavbu pojali žalobce se žalovanou společně, neboť ještě v té době plánovali Stavbu dokončit a bydlet v ní a od okamžiku vzniku hrubé Stavby pak žalobce dovozuje i vznik vlastnického práva k ní resp. vznik podílového spoluvlastnictví k této Stavbě. V žalobě rovněž žalobce uvedl, že žalovaná mu po ukončení jejich partnerského vztahu předložila návrh dohody o vypořádání, ve které byla žalobci ze strany žalované nabídnuta částka 80 000 Kč jako vypořádací podíl. Žalobce s přechodem vlastnického práva ke Stavbě na žalovanou souhlasil, nesouhlasil však s navrhovanou výší vypořádacího podílu zejména s ohledem na výši jeho investic do Stavby, když dle žalobcova odhadu má Stavba hodnotu nejméně 1 500 000 Kč a proto je v rámci vypořádání pro žalobce akceptovatelná částka ve výši hodnoty Stavby tj. ve výši 750 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nedošlo k mimosoudní dohodě, byl žalobce nucen obrátit se, se svým nárokem na soud a požadovat, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované ke Stavbě, přičemž žalovaná by se po právní moci rozhodnutí soudu stala výlučným vlastníkem Stavby a zároveň by byla povinna vyplatit žalobci vypořádací podíl z důvodu zrušení podílového spoluvlastnictví ke stavbě ve výši 750 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. K odůvodnění svého procesního stanoviska uvedla, že žaloba je podána nedůvodně osobou, jež není a nikdy neměla být podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby. Žaloba směřuje proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována. Dále se vyjádřila k otázce Stavby jako samostatné nemovité věci a uvedla, že Stavba byla od prvopočátku budována coby přístavba stávajícího rodinného domu tj. [adresa], která je ve vlastnictví třetích osob, rodičů žalované. Nejedná se o samostatnou Stavbu, nýbrž o přístavbu a v právním smyslu jde o součást věci hlavní tedy [adresa]. K povaze Stavby žalovaná uvedla, že jak z projektové dokumentace, tak i ze stavebního povolení je zřejmé, že rozestavěná Stavba nemá a nebude mít samostatný vjezd ani inženýrské sítě, nadto je stavebně a funkčně propojena (průchodem, terasou) s [adresa]. Jedná se tedy o přístavbu, jako součást [adresa]. Příjezd ke Stavbě je zajištěn pouze průjezdem přes Pozemek, voda, plyn, elektřina jsou napojeny přes [adresa]. Dále uvedla, že náklady na výstavbu hradila rodina [příjmení], na realizaci Stavby se svépomocí podíleli v podstatě všichni členové rodiny a pokud šlo o částečnou finanční spoluúčast žalobce a faktickou výpomoc žalobce, touto jen kompenzoval nárok manželů [příjmení] za poskytování bydlení, stravu a služby spojené s ubytováním žalobce v [adresa]. Ve vztahu k půjčce poskytnuté žalobci z FKSP jeho zaměstnavatele, pak tuto si žalobce nechal účelově doložit smlouvou o dílo na klempířské práce a ze stejného důvodu byl rovněž uveden jako stavebník. Žalovaná tedy zásadně odmítla, že by mezi ní a žalobcem vzniklo podílové spoluvlastnictví ke Stavbě, neboť v případě Stavby se nejedná o samostatnou věc v právním smyslu, ale přístavbu, která je součástí věci hlavní v tomto případě součástí [adresa]. Ve svých závěrech poukázala ohledně posouzení otázky Stavby resp. přístavby jako součásti [adresa] na ustálenou judikaturu a poukázala také na to, že dle jejího názoru Stavba je dosud ve fázi rozestavěnosti a je vhodné uvažovat o aplikaci přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. a pohlížet na rozestavěnou Stavbu jakou součást Pozemku, jehož vlastníkem jsou osoby odlišné od účastníků řízení.

3. Žalobce se pak na výzvu soudu vyjádřil k podání žalované ze dne [datum]. Žalobce i nadále trval na tom, že předmětná Stavba je samostatnou věcí. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že se v případě Stavby jedná o přístavbu k [adresa] a pak tato Stavba není samostatnou věcí a je součástí věci hlavní tj. [adresa] ve smyslu ustanovení § 120 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Žalobce argumentoval tím, že podle ustanovení § 120 OZ je součástí věci vše, co k této věci jako hlavní podle její povahy fyzicky a zároveň funkčně náleží a že důraz je kladen na znehodnocení věci hlavní, nikoli však na znehodnocení její oddělené části. Ve smyslu uvedeném by pak mělo platit, že přestože voda, plyn a elektřina jsou napojeny přes [adresa], oddělením Stavby od [adresa] by nedošlo k funkčnímu znehodnocení [adresa] také z toho důvodu, že [adresa] již samostatně fungovala a její fungování není závislé na existenci Stavby. Neoddělitelnost je nutno dle žalobce posuzovat nejen z hlediska technického nýbrž i funkčního a poukázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 30 Cdo 3034/2006, kdy v posuzované věci nemohlo dojít ke snížení hodnoty původního rodinného domu tím, že od něj byla oddělena přístavba, jež byla od počátku užívána samostatně, nezávisle na stavbě hlavní, a kterou je možno ze stavebně-technického hlediska považovat za stavbu samostatnou, oddělitelnou od stavby hlavní, na niž je napojena pouze přípojkami vody, elektřiny a plynu, přičemž i stavební povolení bylo vydáno na přístavbu rodinného domku. Dle žalobce je znehodnocením třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc již nemůže sloužit původnímu účelu (např. jde o zničení hlavní věci, hospodářské poškození hlavní věci v míře znamenající ztrátu její peněžité hodnoty). Souhrnně řečeno, jde o takovou újmu na hodnotě hlavní věci, že tato hlavní věc již není schopna sloužit svému původnímu účelu buď vůbec, anebo z velké části ne kvalitně. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením žalované, že investice do Stavby ze strany žalobce byly kompenzací za poskytování bydlení, stravy a služeb spojených s ubytováním v [adresa]. Poukazoval na to, že investice žalobce do nemovitosti se pohybují kolem 750 000 Kč, což dokládá fakturami a že těmito fakturami dokládá i skutečnost, že Stavba byla vystavěna za účelem samostatného bydlení pro něj a žalovanou. Dále nesouhlasil s argumentací žalované, když odkázala na právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2794/2010 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. Zn. 2 Cz 40/84, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které pojednává o tom, že„ … jde-li o přestavbu původní stavby a nebylo-li mezi jejím vlastníkem a stavebníkem dohodnuto něco jiného, je třeba při posuzování vlastnického vztahu k takové nemovitosti zpravidla vycházet z toho, že to, co přirostlo k původní (neodstraněné) stavbě, náleží vlastníku této původní stavby. V důsledku zhodnocení původní stavby provedenou přestavbou lze vůči vlastníku původní stavby uplatňovat nárok na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení…“, pak tyto závěry nedopadají na projednávaný skutkový stav.

4. Z provedených důkazů soud zjistil tato skutková zjištění: Mezi účastníky nepanoval spor ohledně skutečnosti, že žalobce a žalovaná v době trvání jejich partnerského vztahu začali se stavebními pracemi na Stavbě, přičemž tento jejich společný záměr je zřejmý z doložené projektové dokumentace včetně její vizualizace, přičemž samotný průběh realizace Stavby je doložen fotodokumentací Stavby. Nesporným bylo mezi účastníky rovněž, to že účastníci jako objednatelé uzavřeli s panem [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], [IČO] se sídlem [obec a číslo] jako zhotovitelem dne [datum] smlouvu o dílo, na základě které měl zhotovitel provést pro objednatele tesařské, klempířské a pokrývačské práce na Stavbě. Ze smlouvy o právu provést stavbu ze dne [datum] uzavřené mezi vlastníky Pozemku manželi [jméno] a [celé jméno svědka] a žalobcem a žalovanou bylo ujednáno, že vlastníci Pozemku souhlasí s umístěním a provedením přístavby bytové jednotky k [adresa], přičemž bylo v této smlouvě dále uvedeno, že přístavba bude nepodsklepená, všechny energie budou napojeny z domu [adresa] přes odčítací hodiny, odpady budou svedeny do stávající kanalizační přípojky na Pozemku a vstup bude přes průjezd [adresa]. V průvodní zprávě k projektové dokumentaci je uvedeno, že přístavba nevyžaduje nové nároky na technickou a dopravní infrastrukturu, [adresa] je napojena na plynovod, vodovod, kanalizaci a nízké napětí, přičemž dimenze všech přípojek je dostačující i pro plánovanou přístavbu a přístup bude zajištěn přes průjezd [adresa].

5. Ze stavebního povolení ze dne [datum] vydaného [stát. instituce], Stavebním úřadem sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že uvedený stavební úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby a současně stavební povolení na stavbu: Přístavba rodinného domu [adresa] ve [obec], ul. [ulice] na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí] u [obec] a jako stavebníci jsou uvedeni jak žalobce, tak i žalovaná. Dále je ze stavebního povolení zřejmé, že přístavba včetně jejího připojení na kanalizační přípojku a provedení úpravy zpevněné plochy je navržena na stávajícím Pozemku a dále že stavba obsahuje: dvoupodlažní nepodsklepenou přístavbu stávajícího rodinného domu, ve které vznikne nová bytová jednotka, přičemž přístavba nevyžaduje nové nároky na technickou a dopravní infrastrukturu a je napojena na stávající vnitřní rozvody vody, kanalizace, plynu a elektrické energie NN. Příjezd je řešen přes stávající sjezd a dále pak přes stávající průjezd k [adresa]. Ze sdělení [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] úřadu ze dne [datum] je rovněž zřejmé, že stavba je napojena na stávající rozvody [adresa], dále stavební úřad uvedl, že zřízení měřících odpočtových hodiny mu není známo, neboť to je čistě záležitostí vlastníka a stavební úřad ani není kompetentní zjišťovat, zda odpočtové hodiny jsou či nejsou zřízeny, vytápění bylo v projektové dokumentaci řešeno elektrickými přímotopy, přístavba je ze stavebně technického hlediska propojena s [adresa] společnou terasou v 2. NP a rozvody elektřiny, vody, kanalizace a plynu. Z pohledu stavebního zákona není zmiňovaná přístavba rodinného domu [adresa] samostatnou stavbou, ale změnou dokončené stavby [adresa] ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb.

6. Z údajů z katastru nemovitostí, z katastrální mapy vztahující se k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro katastrální území Staré Město u [obec], bylo zjištěno, že [adresa] je součástí Pozemku, přičemž Stavba není v katastru nemovitostí evidována a vlastníky Pozemku a [adresa] jsou rodiče žalované.

7. Ohledně prokázání skutečnosti, že to byli právě žalobce a žalovaná, kteří vynaložili na realizaci Stavby peněžní prostředky, byla k důkazu provedena faktura č. 2012, znějící na částku 155 140 Kč s tím, že fakturovaná cena byla stanovena na částku 255 139,98 Kč, kdy z této částky byla odečtena dohodnutá záloha na tesařské a pokrývačské práce ve výši 100 000 Kč, přičemž k této faktuře a zálohové faktuře ze dne [datum] znějící na částku 100 000 Kč se vztahuje příjmový pokladní doklad bez číslování, znějící na částku 100 000 Kč, který byl vydán a zaúčtován dne [datum] ze strany [jméno] [příjmení], KLEMPEX, je zde uvedeno„ úhrada zálohové faktury [číslo] hotově, přijato od [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce]. Dále součástí této faktury je také položkový rozpis na celkovou částku 223 807 Kč Náklady na pořízení stavebního materiálu žalobcem od dodavatele [právnická osoba], pak byly doloženy fakturou [číslo] na částku 34 845 Kč. Dále žalobce doložil smlouvu ze dne [datum] o poskytnutí půjčky na bytové účely z fondu Kulturních a sociálních potřeb ministerstva obrany, uzavřenou mezi ministerstvem obrany, resp. Českou republikou – ministerstvem obrany a žalobcem, znějící na částku 100 000 Kč, smlouvu o dílo č. AD6312061202, uzavřenou mezi zhotovitelem Ing. [jméno] [příjmení] a objednatelem [celé jméno žalobce] ze dne [datum], jejímž předmětem je zhotovení a montáž sekčních garážových vrat RenoMatic, automatic a domovních dveří RenoDOOR znějící na částku 56 453 Kč a k tomu se vztahující protokol č. AD [číslo] [číslo] 01 o předání a převzetí uvedených vrat a dveří ze dne [datum]. Ze smlouvy o dílo č. smlouvy: UH18746A včetně návrhu provedení jednotlivých oken jako součást této smlouvy o dílo uzavřené mezi objednavatelem, [celé jméno žalobce] a zhotovitelem, [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce nechal zhotovit na Stavbu okna a cena za tyto okna mu byla vyúčtována na základě zálohové faktury [číslo] 2010 znějící na částku 60 000 Kč ze dne [datum], faktury, konečného daňového dokladu č. 4 2013 znějícího na částku doplatku ve výši 22 640 Kč ze dne [datum]. Skutečnost, že montáž oken byla na Stavbě provedena je prokázána zápisem o odevzdání a převzetí díla ze dne [datum].

8. Skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou probíhalo jednání o mimosoudním vyrovnání, pak žalobce doložil návrhem dohody o úplném vypořádání, s tím, že v této dohodě byla navržena částka 80 000 Kč, kterou měla zaplatit žalovaná žalobci, předžalobní výzvou, když žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky a pokus o smírné řešení ze dne [datum] a podací stvrzenkou z téhož dne.

9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce soud zjistil, že někdy v roce 2009 - 2010 začali žalobce se žalovavou stavět, hrubá Stavba byla hotová v roce 2012. Stavbu si žalobce se žalovanou prováděli svépomocí, přičemž investovali do Stavby oba dva, ale má za to, že syn investoval více, protože u toho byl více přítomen. Dle odhadu svědkyně pak žalobce investoval do nemovitosti částku mezi 700 000 Kč až 800 000 Kč. Dále uvedla, že již od samého prvopočátku nesouhlasila se záměrem žalobce a žalované s postavením Stavby na Pozemku připojeném k Budově, nicméně byla za strany rodičů žalované ujištěna, že se bude jednat o dva samostatné baráky, že nebudou mít nic společného.

10. Svědek [jméno] [příjmení], nevlastní otec žalobce, rovněž vypověděl, že někdy v roce 2009 padl návrh ze strany rodičů žalované, že mají místo vedle jejich rodinného domu tj. [adresa] a že by si tam žalobce se žalovanou mohli postavit. V roce 2010 se začalo stavět, na hrubé stavbě se většinou podílel žalobce s bratrem a otcem žalované, hrubá stavba byla hotová někdy v roce 2012 či 2013, ohledně investic do Stavby měl pak svědek za to, že tak jak se bavil o těchto investicích s žalobcem, tak si učinil vlastní úsudek, že žalobce mohl do Stavby investovat částku v rozmezí 800 000 Kč až 900 000 Kč. Svědek rovněž uvedl, že se záměrem žalobce a žalované přistavět domek k Budově a na Pozemku ve vlastnictví rodičů žalované nesouhlasil, a to z důvodu obav ohledně majetkového vypořádání, v případě jejich rozchodu. Dle svědka byla Stavba provedena tak, že byla funkčně samostatná, měla svůj vlastní vchod, akorát byla na Pozemku rodičů žalované.

11. Žalobce vypověděl, že původně s žalovanou sháněli byt v [obec], následně dostali nabídku od rodičů žalované, aby si postavili ve [obec]. Původní nabídka byla taková, že se postaví přístavba a že žalobce se žalovanou budou bydlet v původním domě rodičů žalované tj. v [adresa] a rodičům se postaví nová bytová jednotka. Protože se ale jednalo o novostavbu, tak se nakonec dohodli tak, že rodiče žalované zůstanou bydlet v původní [adresa] a žalobce se žalovanou v nově postavené části. Rodiče žalované pak následně na žalobce a žalovanou převedou vlastnické právo, tak aby v tom byli zainteresovaní všichni čtyři rovným dílem jako podíloví spoluvlastníci. Z tohoto důvodu měla nově postavená část svůj vlastní vchod, samostatnou garáž, propojenou terasu. Vjezd ke Stavbě byl řešen přes Pozemek ve vlastnictví rodičů žalované a částečně se jezdilo také přes pozemek ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], který měl v sousedství dílnu a se kterým toto bylo ujednáno. V době kdy se účastníci rozešli, se Stavba nacházela ve stadiu před dokončením, byly hotové přípojky energií, nebyla udělaná fasáda, vevnitř byly hotové veškeré rozvody, vodo topo, elektřina, chyběly podlahy a nějaké další detaily, odpočtové hodiny v této době nebyly nainstalovány. Kanalizace, elektřina a plyn měla být napojena k [adresa], pod garáží byla zbudována vlastní studna, což mělo být zdrojem vody pro Stavbu. Ohledně investic do stavby žalobce uvedl, že tak jak si celkové investice průběžně zapisoval má za to, že když celková částka byla něco kolem 1 150 000 Kč, pak on investoval kolem 750 000 Kč a žalovaná kolem 400 000 Kč. Dále uvedl, že se s žalovanou pokoušel po rozchodu dohodnout na majetkovém vypořádání, kdy žalované nabídl k vypořádání částku 300 000 Kč, přičemž v této částce zohlednil i stravu, bydlení a služby, po dobu kdy bydlel u rodičů žalované. Žalovaná však na tuto dohodu nepřistoupila, proto ji s ohledem i na její rodiče, neboť po dobu trvání jejich partnerského soužití spolu měli nadstandartní vztahy, předem o podané žalobě informoval.

12. Původní rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 2. 2018 č.j. 9 C 44/2017-106, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 8. 1. 2019 č. j. 60 Co 432/2018-153 zrušen. V rámci závazného právního názoru uložil odvolací soud nalézacímu soudu, aby se náležitě zabýval otázkou oddělitelnosti Stavby od [adresa] a v návaznosti na tato zjištění zkoumal, zda je Stavba samostatnou věcí nebo součástí [adresa] a při posouzení této otázky zkoumal též úmysl účastníků a vlastníků nemovité věci na uspořádání vlastnických vztahů. Dokazování po zrušení původního rozsudku nalézacího soudu bylo doplněno v tomto rozsahu.

13. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (matka žalované) uvedla, že zpočátku partnerského vztahu bydleli účastníci řízení u žalovaných. [příjmení] měli účastníci samostatné bydlení bylo jim po nějakém čase umožněno, aby si k [adresa] přistavili přístavbu. Přístavba byla postavena na pozemku svědkyně a jejího manžela [jméno] [celé jméno svědka]. Prvně byla taková varianta, že mladí půjdou bydlet do [adresa] a rodiče se přestěhují do přístavby, ale účastníci si přístavbu naplánovali podle svých představ, proto byla konečná varianta taková, že v přístavbě budou bydlet oni. Co se týče majetkového vypořádání, tak se to nijak neřešilo, svědkyně to brala tak, že přístavba bude brána jako přístavba k původnímu domu, který mají s manželem v SJM. Žádnou písemnou dohodu ohledně uspořádání vlastnických vztahů s účastníky neuzavírala. Ohledně propojenosti přístavby a [adresa] uvedla, že přístavba je s [adresa] propojena přes terasu, z níž se dá francouzskými okny dostat dovnitř přístavby. Jinak má přístavba samostatný vchod a to z pozemku ve vlastnictví svědkyně a jejího manžela. Všechny přípojky jsou řešeny přes [adresa], přístup k přístavbě je možný pouze přes pozemek svědkyně a jejího manžela a část vedlejšího pozemku, který vlastní soused pan [příjmení]. Svědkyně dále uvedla, že přístavba má vlastní garáž, kterou ale měl využívat její manžel, jako dílnu.

14. Svědek [celé jméno svědka] (otec žalované) uvedl, že v době, kdy účastníci sháněli bydlení jim nabídl, že by si mohli zřídit bydlení na pozemku, který má ve SJM s [celé jméno svědkyně]. Za tomto pozemku měl dříve postaven sklad, ten zbourali a na jeho místě byla postavena přístavba. Původně uvažovali o tom, že to bylo postaveno jako samostatná stavba, ale na stavebním úřadu jim bylo sděleno, že to takto nepůjde, protože tam nebyly žádné inženýrské sítě. Stavba tedy musela být řešena jako přístavba k původnímu domu. Původním plánem bylo, že v přístavbě budou bydlet svědek s manželkou, ale nakonec se dohodli tak, že tam budou bydlet účastníci. Co se týče technického řešení přístavby, tak přípojky energií jsou řešeny přes [adresa], pokud jde přípojku kanalizace tato je navíc společná se sousedem. V přístavbě ale měly být samostatné odpočtové hodiny. Přístavba má samostatný vstup z pozemku svědka a jeho manželky, nachází se v ní garáž, která měla být využívána svědkem jako dílna. Před přístavbou je velmi malý prostor pro parkování vozidla, proto je využívána i část sousedního pozemku pana [příjmení]. Ohledně užívání sousedního pozemku mají se sousedem [příjmení] gentlemanskou dohodu. K otázce majetkového vypořádání svědek uvedl, že tím, že přístavba byla postavena na jejich pozemku takto neřešili, prostě do budoucna to mělo vypadat tak, že tam účastníci zůstanou bydlet a nebyl důvod to jakkoli majetkově řešit. Postavili si to účastníci, takto mělo být jejich bydlení.

15. K otázce dispozičního řešení Stavby a její provázanosti s [adresa] byl proveden znalkyní z oboru stavebnictví, se specializací na obytné stavby [celé jméno znalkyně] znalecký posudek [číslo] ve znění jeho doplnění [číslo] (pozn. soudu: ve znaleckém posudku byla Stavba označena jako Přístavba a [adresa] označena jako Stavba. Proto soud zachoval dosavadní terminologii a Stavbou je myšlena dosud nezapsaná budova na pozemku parc. č. St. 1/6 a [příjmení] dům [adresa] na pozemku parc. č. St. 1/6). Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že Stavba i [adresa] stojí na pozemku parc. č. St. 1/6, [adresa] je situována jako dům u hlavní ulice v řadové zástavbě. Pozemek parc. č. St. 1/6 má obdélníkový tvar, šířka pozemku v uliční části je 8,65 m, jeho délka je 35,50 m. Budova [adresa] má půdorys ve tvaru L, uliční část [adresa] má obdélníkový tvar a dvě nadzemní podlaží – I. NP je využíváno jako zázemí pro keramickou dílnu, II. nadzemní podlaží je využíváno k bydlení. Dvorní část [adresa] je obdélníkového tvaru, má jedno podlaží a slouží jako zázemí keramické dílny. Na střeše této budovy je vybudována terasa. Stavba je situována ve dvorní části pozemku, má obdélníkový tvar, je v ní situována bytová jednotka 4+kk a garáž. V I. NP je zádveří, schodiště, chodba, pokoj, koupelna + WC, technická místnost a garáž, do které ale nelze pro malý manipulační prostor zajet autem a měla sloužit otci žalovaného jako dílna/sklad. V I. NP je schodiště, chodba, šatna, dva pokoje, koupelna + WC, obývací pokoj s kuchyňským koutem, ze kterého je vstup na zastřešenou část terasy. Střecha Stavby na jižním konci výrazně přesahuje jižní štítovou stěnu Stavby a přesah střechy současně tvoří zastřešení nad částí terasy plánované s užíváním Stavby, celá část terasy je situována na střeše dvorní části [adresa]. Celkový rozměr půdorysu Stavby je v I. NP 84,93 m2, v II. NP včetně zastřešené části terasy 105,45 m2. Příjezd z veřejné komunikace je možný pouze z uliční části Budovy [adresa]. Stavba samostatný přístup z veřejné komunikace nemá, přístup i příjezd je možný pouze ze dvora přes tentýž průjezd v uliční části u [adresa] nebo přes sousední pozemek parc. č. St. 1/4. Stavba a [adresa] jsou průchozí přes terasu situovánu na střeše dvorní části [adresa]. Přibližně 3/4 plochy terasy jsou užívány s [příjmení] [adresa] je užívána společně se Stavbou. Tato část je zastřešenou střechou Stavby, prostor terasy užívaný s [adresa] a prostor terasy užívaný se Stavbou je oddělen zídkou. Co se týká samostatných zdí, tak bylo z posudku zjištěno, že Stavba má samostatné základové konstrukce, ale oproti schválené projektové dokumentaci, kde byla jižní štítová zeď navržena jako samostatná, byla tato zeď ve skutečnosti provedena tak, že byla posunuta o 10 cm k jihu, tak že štítová zeď Stavby v II. NP leží částečně na severní štítové stěně dvorní části [adresa]. Střešní konstrukce rovněž neodpovídá projektové dokumentaci, především proto, že o 3,5 m přesahuje štítovou zeď a tvoří zastřešení terasy. Ohledně přípojek bylo z posudku zjištěno, že [adresa] má vlastní přípojky na veřejný vodovod, elektrickou síť i plynovod, přípojka na veřejnou kanalizační síť je společná pro [adresa] a sousední budovu [adresa] na pozemku parc. č. St. 1/4. Naopak Stavba vlastní přípojku z veřejného vodovodu nemá, napojení na rozvod vody je prostřednictvím vnitřního rozvodu v [adresa]. Stavba nemá vlastní přípojku na veřejnou elektrickou síť- napojení je opět zajištěno přes vnitřní rozvody v [adresa]. Totéž platí i pro napojení na plynovou přípojku. Napojení na kanalizaci splaškové vody ze Stavby jsou svedeny do původní šachty umístěné ve dvoře na pozemku 1/6, do této šachty je svedena i dešťová voda z dvorní části [adresa] a části střechy Stavby (dešťová vody z druhé části přístavby je napojena na svod dešťové vody na sousedním pozemku [adresa]). Z šachty ve dvoře vede kanalizační potrubí do šachty umístěné na hranici pozemku 1/6 a pozemku parc. č. St. 1/4, odkud vede kanalizační přípojka do veřejné kanalizace. Stavba měla být vytápěna samostatným plynovým kotlem. Stavba má vlastní nosné konstrukce s výjimkou již zmíněného přesahu jižní štítové zdi o 10 cm na zeď dvorní části [adresa] v I. NP (tato zeď je přímo uložena na nosné konstrukci dvorní části [adresa]) a dále v tom směru, že střecha Stavby přesahuje o 3,5 m jižní štítovou zeď, resp. tvoří zastřešení terasy. Nosné konstrukční prvky střechy jsou uloženy na střešní konstrukci dvorní části [adresa]. V tomto rozsahu je Stavba také postavena v rozporu se stavebním úřadem schválenou projektovou dokumentací. Znalkyně závěrem uvedla, že kvůli tomuto konstrukčnímu řešení Stavby není technicky možné oddělit Stavbu od [adresa] bez výrazných stavebních úprav nosných konstrukcí Stavby.

16. K oddělitelnosti Stavby od [adresa] a dopadů oddělení na [adresa] bylo zadáno doplnění znaleckého posudku, který však pro zdravotní potíže znalkyně musel zpracovat [celé jméno znalce]. Na otázku, zda lze Stavbu technicky oddělit od Budovy [adresa] ve znaleckém posudku [číslo] jeho dodatku [číslo] uvedl, že Stavbu by bylo možno provozovat samostatně pouze za předpokladu zřízení služebností – inženýrských sítí, opory cizí stavby, svodu dešťových vod, cesty atd. Znalec shrnul, že bez zřízení služebností pro přípojky energií a pro přístup je oddělitelnost Stavby od [adresa] nemožná, Stavba by byla totiž nefunkční. K otázce, jaké důsledky by oddělení Stavby mělo pro [adresa] uvedl, že by došlo k odhalení některých konstrukcí - atiky, střešní konstrukce rovné střechy nad částí [adresa] a bez okamžitého provedení stavebních konstrukcí by mohlo dojít k zatečení vody a poškození stávajících konstrukcí. Zřízením služebností ve prospěch Stavby by došlo ke snížení obvyklé ceny [adresa] a pozemku parc. č. St. 1/6.

17. K těmto znaleckým závěrům byl zpracován znalcem [celé jméno znalce] revizní znalecký posudek [číslo]. K otázce důsledků oddělitelnosti Stavby od Budovy [adresa] a zda by oddělením Stavby došlo ke znehodnocení [adresa] znalec uvedl: Za stávajícího stavu není oddělitelnost Stavby od [adresa] možná. Hlavním důvodem je přesah [adresa] a budoucí rozvod energií (voda, elektro a plyn) napojených na stávající rozvody v [adresa]. S vlastními přípojkami Stavby není počítáno. Znalec současně v posudku rozebral, jaké technické věci by bylo nutno k oddělení provést např. zkrátit přesah střechy, tak aby nezasahovala nad terasu, zrušit část terasy, odbourat část jižní štítové zdi, tak aby nepřesahovala štítovou zeď v I. NP [adresa], provést přípojky přes pozemek par. č. St. 1/6 (str. 12 posudku). Nadto ale znalec uvedl, že oddělitelnost popsanými způsoby by znamenala znehodnocení [adresa], neboť provedením přípojek by se narušil stávající povrch zpevněné plochy nezastavěné části pozemku parc. č. St 1/6 a podlahy v průjezdu [adresa]. Vzhledem k dlouholetému užívání [adresa] by výkopové práce narušily zkonsolidované podloží pod dotčenými plochami, což mělo za následek dlouholeté sedání zeminy, a tedy i poruchy v ploše dvorní části [adresa] i v průjezdu. Při jednání soudu znalec doplnil, že oddělením Stavby od [adresa] by rozhodně došlo ke znehodnocení Budovy [adresa], protože [adresa] nese konstrukční prvky zastřešené terasy, střecha [adresa] byla tímto přetvořena na pochůznou podlahu. Odstraněním Stavby v této části by došlo k poškození dvorní části [adresa], tento prostor by bylo potřeba nějak stavebně technicky zabezpečit a uvést do původního stavu. Dále poukázal na to, že ke znehodnocení [adresa] by došlo i zřízením dílčích služebností k zajištění„ provozuschopnosti“ Stavby, neboť tyto služebnosti by zatěžovaly pozemek parc. č. St. 1/6 a snižovaly jeho hodnotu. Co se týče toho, zda by znehodnocení způsobilo takové znehodnocení [adresa] že by již nadále nemohla sloužit svému účelu, resp. nemohla by sloužit stejně kvalitně, znalec uvedl, že část [adresa] by rozhodně nemohla sloužit svému účelu, vyžadovala by stavební zásah, aby nedošlo k jejímu poškození.

18. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení slyšení svědci působili na soud věrohodně. Ohledně místní situace vyšel soud z popisu místa uvedeného ve znaleckých posudcích. Znalci soudu shodně popsali místní situaci Stavby a [adresa] a popsali vzájemnou propojenost Stavby a [adresa]. Skutečnost, že se znalci pohlíželi na problematiku oddělitelnosti Stavby od [adresa] a posuzovaly důsledky oddělení spíše pro Stavbu soud chápal, neboť tato úvaha je naprosto logická, když znalci přemýšleli nad tím, jak by Stavba mohla v budoucnu fungovat a plnit svůj účel. Všichni znalci se v zásadě shodli na tom, že oddělení Stavby od [adresa] nelze provést, protože Stavba by nemohla fungovat ke svému určení. Co se týče důsledků, které by oddělení Stavby od [adresa] mělo pro [adresa] se vyjádřil podrobněji až znalec [celé jméno znalce], když popsal že oddělitelnost by byla možná pouze při vynaložení značných nákladů, byla by velmi složitá, neboť by se vyžadovalo odstranění části [adresa], což by sebou mohlo nést její poškození dvorní části [adresa] a zvýšené náklady na stavební zásahy do Budovy [adresa] Vedle toho by v souvislosti s oddělením Stavby bylo nutné zřídit rozmanité druhy služebností, které samy o sobě snižují hodnotu zatížené nemovité věci. Protože soud není povolán hodnotit technickou stránku věci a stejně tak není povolán se sám o své vůli vyjadřovat a řešit technické a odborné otázky, nekonal místní šetření a posouzení místního stavu ponechal na znalcích v kontextu jejich znalostí. Podle přesvědčení soudu by totiž vlastní místní šetření nic zásadního pro rozhodnutí v této věci ani nepřineslo a šetření prováděné znalci v rámci zpracování jednotlivých znaleckých posudků bylo v tomto ohledu efektivnější. Součástí znaleckých posudků byly pak i výpis z katastru nemovitostí s katastrální mapou, ze kterých bylo také bezpečně zjištěno, na kterém pozemku se [adresa] a Stavba nachází, a se kterými pozemky a budovami sousedí.

19. K důkazu nakonec nebyl proveden doplněk ke znaleckému posudku [celé jméno znalce] ke zjištění stavebně technického stavu přesahu [adresa], protože si soud vyhodnotil, že ze zjištěné místní situace lze vyvodit samostatnost či nesamostatnost Stavby a další hypotetické zkoumání odstranitelnosti této části Stavby a znehodnocení Budovy [adresa] by pro posouzení této otázky další podstatné skutečnosti nepřineslo. Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování o znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny Stavby, protože za situace, kdy dospěl k bezpečnému závěru i z hlediska judikatury vyšších soudů, že se v případě Stavby o samostatnou věc v právním slova smyslu nejedná, bylo již nadbytečné oceňovat její hodnotu a zatížit účastníky dalšími náklady řízení. Soud pak toto tedy považoval za nerozumné i z hlediska ekonomiky řízení a v zásadě ani nesdílel názor žalobce, že dokazování tak nebylo provedeno v patřičném rozsahu a soud neměl dostatek podkladů pro rozhodnutí v této věci. Ostatně právo na soudní ochranu nezaručuje, že bude proveden každý důkaz, který bude účastníky řízení navržen; obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které jsou účastníky navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný. Jestliže však soudy těmto návrhům nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly, jak to učinil nyní soud. (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 61/94, N [číslo] SbNU 51) Ani účastníci po opětovném poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

20. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Pro danou věc bylo v první řadě rozhodné posouzení a vyjasnění otázky, zda se v případě provedení a realizace Stavby na pozemku parc. č. St. 1/6 jednalo o vznik samostatné nemovité věci nebo provedením Stavby došlo ke vzniku přístavby jako součásti věci hlavní. Touto otázkou se soud musel zabývat ještě před tím, než vůbec začal zjišťovat a posuzovat hodnotu investic vynaložených do Stavby. K tomu soud zjistil, že žalobce společně se žalovanou začali s realizací Stavby za účelem zajištění jejich společného bydlení. Stavbu prováděli svépomocí a s pracemi jim podstatnou měrou pomáhala rodina žalované, tedy především otec a bratři žalované, když matka žalované pak obstarávala spíše servis v podobě přípravy občerstvení a stravy. Ze smlouvy o právu provést stavbu ze dne [datum] je zcela zřejmý úmysl smluvních stran, kdy se smluvní strany dohodly na tom, že uvedená Stavba bude postavena jako přístavba k [adresa]. O Stavbě jako o přístavbě k [adresa] je hovořeno i ve stavebním povolení a projektové dokumentaci. Hrubá stavba byla postavena na podzim roku 2012. Co se týče technických parametrů Stavby, tak tato byla postavena na pozemku ve společném jmění rodičů žalované parc. č. St. 1/6. Stavba je dispozičně řešena tak, že má dvě podlaží. V I. NP je zádveří, schodiště, chodba, pokoj, koupelna + WC, technická místnost a garáž, do které ale nelze pro malý manipulační prostor zajet autem a měla sloužit otci žalovaného jako dílna/sklad. V I. NP je schodiště, chodba, šatna, dva pokoje, koupelna + WC, obývací pokoj s kuchyňským koutem, ze kterého je vstup na zastřešenou část terasy. Stavba má samostatný vchod z dvorní části pozemku parc. č. St. 1/6 ve vlastnictví rodičů, příjezd ke Stavbě je možný rovněž pouze přes průjezd z [adresa] nebo přes sousední pozemek parc. č. St. 1/4. Stavba nemá samostatnou přípojku z veřejného plynovodu, veřejné elektrické sítě ani z veřejného vodovodu. Napojení na tyto energie je prostřednictvím rozvodů umístěných v [adresa]. Splašková voda je svedena do společné kanalizace s [adresa]. Vytápění ve Stavbě bylo zamýšleno přes samostatný plynový kotel, ale napojený na rozvody plynu z [adresa]. Ve Stavbě byly plánovány vlastní měřící hodiny na odpočet spotřebovaných energií. Stavba má vlastní základy a nosné zdi, ale nosná konstrukce střechy, která tvoří zastřešení terasy je umístěna na ploché střeše dvorní části [adresa]. I část jižní štítové zdi je umístěna na nosné zdi [adresa] v I. NP a o 10 cm tuto zeď přesahuje. V tomto rozsahu se provedení Stavby liší od schválené projektové dokumentace stavebním úřadem. Ohledně Budovy [adresa] byl zjištěno, že se také nachází na pozemku parc. č. St. 1/6, je přístupná z veřejného prostranství, I. NP [adresa] a její dvorní část je využívána jako keramická dílna, II. NP slouží k bydlení rodičů žalované. Z II. NP je přístup na terasu, která je průchozí se Stavbou. Oddělení Stavby od [adresa] by mělo na Budovu [adresa] vliv v tom směru, že by došlo k poškození stávající střechy dvorní části nad keramickou dílnou, opravy by vyžadovaly stavební zásahy, dále by bylo nutno zřídit ke Stavbě samostatné přípojky energií, což by bylo spojeno se zásahem do pozemku parc. č. St. 1/6. Co se týče úmyslu účastníků a vlastníků k vyřešení budoucích majetkových vztahů ke Stavbě a [adresa] soud z výpovědi [celé jméno svědkyně] zjistil, že nikdy nebyla mezi účastníky a vlastníky uzavírána žádná dohoda o uspořádání vlastnických poměrů, nikdy nebylo řešeno, že vlastníky Stavby budou účastníci řízení. Naopak ona to brala tak, že když se Stavba staví na jejich pozemku, takto k tomu pozemku patří. Účastníci tam budou bydlet a budou se muset také podílet na nákladech bydlení. Svědek [jméno] [celé jméno svědka] sice uvedl, že co si účastníci postaví, v tom budou bydlet, to bude jejich, ale pokud to dále rozvedl tak z výpovědi vyplynulo, že tím, že Stavba byla postavená na jejich pozemku, takto neřešili, prostě do budoucna to mělo vypadat tak, že mladí tam budou bydlet, ale vlastnické vztahy se nezmění. Soud tak mohl bezpečně uzavřít, že Stavba je součástí [adresa] a nebylo fakticky možné uvažovat o jejich oddělení, aniž by došlo k poškození či minimálně snížení komfortu bydlení ve vztahu k [adresa]. (viz níže právní hodnocení)

21. Po právní stránce hodnotil soud projednávanou věc takto:

22. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ) vyplývá, že věcná práva se řídí ustanoveními tohoto zákona, jejich vznik i práva a povinnosti z nich vniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože v řízení je posouvána existence vlastnického práva před [datum] tedy před účinností NOZ, soud posuzoval projednávanou věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen ObčZ).

23. Podle ustanovení § 120 ObčZ platí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

24. Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického (nikoliv tedy součást jiné věci). Stavba jako věc v právním smyslu je přitom věcí nemovitou nebo movitou. (k tomu např. srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 1998, sp. zn. 33 Cdo 111/98).

25. Okolnost, že přístavba je se stavbou napojena pouze přípojkami vody, elektřiny, sama o sobě nevylučuje závěr o tom, že přístavba může být sama o sobě samostatnou stavbou (k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3034/2006 ze dne 30. 10. 2007).

26. Řešení otázky vzniku stavby coby samostatné věci nutno odvíjet z občanskoprávního hlediska, nikoliv zakládat na existenci rozhodnutí z oblasti správního práva; případné pochybení správního orgánu v otázce záměny "přístavby“ mající charakter součásti nemovité věci za samostatnou stavbu a z tohoto se odvíjející rozhodnutí s důsledky promítnutými i ve vztahu ke katastru nemovitostí, nepředstavuje právní skutečnost, která by mohla mít právní vliv na vznik stavby z pohledu občanského práva. Vznik stavby z občanskoprávního hlediska se tedy stává podkladem pro regulaci v oblasti stavebního práva, přičemž otázky spojené s příp. porušením stavebně právních předpisů z hlediska vzniku stavby zde nejsou rozhodující, resp. nemají vliv na vznik (nemovité) stavby (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2007 sp. z.n. 30 Cdo 3034/2006).

27. Přístavba se obvykle stává součástí (původní) stavby a nemění tak nic na již vytvořených vlastnických vztazích k věci. Přístavba však může být v konkrétním případě samostatnou věcí. Záleží na posouzení konkrétních okolností případu v každé jednotlivé konkrétní věci. Samostatnou věcí je přístavba tehdy, pokud je oddělitelná od věci hlavní a pokud po oddělení přístavby nedochází ke znehodnocení hlavní původní stavby. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k jiné věci na dvou kritériích, jednak na míře vzájemné sounáležitosti a jednak na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť„ to, co k věci podle její povahy náleží”, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. [jméno] sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy, ve vztahu více věcí, za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní„ patří” natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace„ nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter„ oddělení” zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno, se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti, slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2019 sp. zn. 26 Cdo 471/2019).

28. V projednávané věci bylo pro vyhovění žalobnímu nároku žalobce rozhodné, zda je možné Stavbu posuzovat jako samostatnou věc v právním smyslu. Z provedeného dokazování je zjevné, že Stavba nemá samostatný přístup z veřejné komunikace, když ke Stavbě je přístup zajištěn jen z pozemku, respektive přes pozemek rodičů žalované. Stavba nemá také vybudovány samostatné přípojky k veřejné síti elektřiny, plynu, vodovodnímu řadu, kanalizaci, tato napojení měla být realizována přes [adresa]. Pokud by došlo k oddělení Stavby od [adresa], tak by Stavba ztratila svůj účel a byla by v podstatě provozu neschopná. Její funkčnost jako bytové jednotky by bylo nutné zajistit pomocí zřízení dílčích služebností, a to např. za účelem vedení inženýrských sítí, zajištění přístupu, opory atd. Z hlediska judikatorního výkladu ale kritérium následků pro Stavbu není rozhodující, nýbrž je rozhodující to, jakým způsobem by oddělením Stavby došlo ke znehodnocení [adresa], když toto fakticky nalézací soud hodnotil i v intencích závazného právního názoru vysloveného odvolacím soudem v jeho zrušujícím rozhodnutí.

29. Znaleckým zkoumáním bylo pak podle přesvědčení soudu bezpečně zjištěno, že jižní štítová zeď Stavby v II. NP je postavena na základech zdi [adresa], nosné prvky střechy Stavby jsou uloženy na střeše dvorní části [adresa], na střeše je rovněž uložena pochůzná část terasy, která je propojena s [adresa]. Proto se soud při úvahách o oddělitelnosti Stavby od [adresa] musel zabývat tím, jak by takové oddělení Stavby od [adresa] bylo možno zrealizovat, aniž by toto oddělení mělo následky ve vztahu k [adresa], případně jaké by takové oddělení mělo následky pro [adresa].

30. Pokud by byla Stavba oddělena došlo by ke znehodnocení [adresa] v té části, že by část střechy v dvorní části [adresa] vyžadovala nutné stavební úpravy, aby nedošlo k jejímu poškození. Dále by bylo nutné zatížit [adresa] služebností opory, neboť část jižní nosné zdi Stavby je postavena na nosné zdi [adresa]. Měla-li by Stavba po oddělení fungovat jako bytová jednotka, bylo by nutné zajistit její provozuschopnost dílčími služebnosti, které by věcně právně zatěžovaly [adresa], případně povinný pozemek parc. č. St. 1/6, které by služebnosti zatěžovaly. V důsledku zřízení těchto opatření by došlo ke snížení obvyklé ceny daných nemovitostí. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2019 sp. zn. 26 Cdo 471/2019 se podává, že definici součásti věci proto vyhovují ty případy, kdy po oddělení součásti znamená pro věc hlavní újmu na její hodnotě. Nadto může jí o znehodnocení funkční, estetické a jiné. Dle názoru soudu by tedy oddělením Stavby došlo ke znehodnocení [adresa], která by pro shora popsané oddělovací práce a zřizování služebností, zajištění přístupu, sloužila svému účelu méně kvalitně. Soud tedy dospěl k závěru, že Stavba je součástí [adresa], resp. pozemku parc. č. St. 1/6.

31. Soud si je vědom toho, že skutečnost, zda se jedná o stavbu samostatnou nebo součást jiné stavby je zapotřebí pro účely občanskoprávního řízení posuzovat jen z hlediska občanskoprávních kritérií (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2007 sp. zn. 30 Cdo 3034/2006). Dle názoru soudu je ale logické, a pro účely běžného života především praktické, aby soud zohlednil i to jakým způsobem by bylo ke Stavbě po jejím faktickém oddělení od [adresa] přistupováno z hlediska veřejného práva. A jak bylo již výše akcentováno, dokazováním vyplynulo, že Stavba by jako samostatná věc pro stavební řízení – kolaudační rozhodnutí neobstála, nebylo by možné jí přidělit číslo popisné a ani ji zapsat jako samostatnou nemovitost do katastru nemovitostí (k této otázce se vyjádřil jak Ing. [celé jméno znalce], tak Ing. [celé jméno znalkyně]).

32. Podle § 3054 NOZ platí, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

33. Přestože k provedení Stavby bylo zapotřebí prací investiční povahy, tyto investice pak samy neovlivnily vlastnictví Stavby, a nebylo-li dohodnuto nic jiného, potom to, co v důsledku stavebních úprav přirostlo ke stavbě původní ([adresa]), připadá proto do vlastnictví toho nebo těch osob, jimž náležela původní [adresa]. Není pak ani rozhodné, kdo byl označen stavebníkem, na čí jméno znělo stavební povolení, ani to, z jakých prostředků byly stavební úpravy financovány. V řízení nebylo prokázáno, že by ohledně vlastnictví Stavby byla uzavřena mezi účastníky a vlastníky [adresa] dohoda o budoucím uspořádání majetkových vztahů. Z výpovědi rodičů žalované nevyplynulo, že by vlastníky Stavby měli být jen účastníci. Z toho, co tito vypověděli v rámci jejich svědecké výpovědi, a o jejíž věrohodnosti soud nepochyboval, měl soud spíše za to, že chtěli účastníkům pomoci s vybudování vlastního bydlení, ale proto, že si byli vědomi, že se staví na jejich pozemku, tak měli reálnou představu a byli přesvědčení, že Stavba a [adresa] budou jako jeden celek a všichni (účastníci i rodiče žalované) budou hradit náklady na bydlení společně. Nebyl-li tedy dohodnut jiný vlastnický režim (což nebylo nijak prokázáno, že by snad taková dohoda existovala, pozn. soudu) a nezanikla-li původní stavba, tj. [adresa] při stavebních úpravách, potom platí, že vše, co k ní k důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky podle § 120 ObčZ („ přístavba“,„ nadstavba“,„ vestavba“), se stává součástí původní stavby. Není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily, resp. změnily. Stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2013 sp. zn. 29 Cdo 4456/2011). Předmětná Stavba se tedy jejím vystavěním na podzim roku 2012 stala součástí [adresa] a s účinností od [datum] se ve smyslu ustanovení § 3054 NOZ [adresa] včetně Stavby jako její součásti, stala součástí Pozemku. V neposlední řadě je potřeba zdůraznit to, že úmysl účastníků a stavebníků ohledně režimu Stavby lze dovodit i ze smlouvy o právu provést Stavbu ze dne [datum], kde se jmenovaní zcela jasně dohodli na tom, že se postaví přístavba bytové jednotky k [adresa], čemuž poté nasvědčovalo i to, jak danou Stavbu označili ve stavebně technické dokumentaci a také to, jakým způsobem byla Stavba technicky, a především funkčně propojena s [adresa].

34. Na základě výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že Stavba se stala součástí Budovy [adresa], která je ve vlastnictví rodičů žalované. Z tohoto důvodu pak není žalobce aktivně legitimován k podání žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť mu toto právo nikdy nesvědčilo, když se podílovým spoluvlastníkem Stavby společně se žalovanou nestali a s ohledem na učiněný závěr ani stát nemohli. Z téhož důvodu není ale ani pasivně legitimována žalovaná, neboť oni ona se nestala spoluvlastnicí Stavby. Mohlo tu ovšem vzniknout právo na náhradu vynaložených prostředků. Za těchto okolností měl žalobce postupovat tak, že měl žalovat na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž osobami pasivně legitimovanými by byli pak rodiče žalované. Soud byl s ohledem na shora uvedené právní hodnocení s přihlédnutím k bezpečně učiněnému závěru i nadále přesvědčen, že žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je nedůvodná, přičemž za tohoto stavu věci ji v celém rozsahu zamítnul. (výrok I)

35. Při určení výše náhrady nákladů řízení rozhodoval soud podle zásady úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalované postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ AT“). Náklady nalézacího řízení žalované činí náklady právního zastoupení podle AT za 12 úkonů právní služby: -) příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT -1 úkon -) písemné podání soudu ve věci samé § 11 odst. 1 písm. d) AT (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] – celkem 2 úkony). Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon vyjádření žalované ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], neboť ve jmenovaných vyjádřeních se nejednalo o vyjádření ve věci samé, nýbrž se účastník vyjadřoval pouze k procesnímu postupu soudu nebo provedenému dokazování. -) účast u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (trvalo déle než 2 hodiny), [datum] celkem 7 úkonů) -) další porada s klientem podle § 11 odst. 1 písm. c) AT dne [datum] – 1 úkon. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení za dvě ze čtyř účtovaných dalších porad přesahujících jednu hodinu a to za poradu [datum] (po zhodnocení provedeného znaleckého zkoumání) a dále poradu ve stádiu odvolacího řízení dne [datum] (viz níže). Ostatní dvě účtované porady dne [datum] a dne [datum] shledal neúčelné. -) nahlížení do spisu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT - 1 úkon. Náklady odvolacího řízení pak tvoří náklady právního zástupce za 2 úkony právní služby: -) vyjádření k odvolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, -) další porada s klientem přesahující 1 hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) AT (porada dne [datum]). Při výpočtu odměny za 1 úkon ve výši 11 300 Kč bylo vycházeno z tarifní hodnoty 750 000 podle ustanovení § 8 odst. 5 AT ve spojení s § 7 bod 6 AT. Dále byla žalované přiznána náhrada režijních výloh 13 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 31 668 Kč podle ustanovení § 14a AT a ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ. Celkem tedy soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 182 468 Kč Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalované podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II).

36. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu vycházel z § 148 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na provedené dokazování, spočívající v náhradě znalečného [celé jméno znalkyně] (9 120 Kč), [celé jméno znalce] (5 014 Kč) a [celé jméno znalce] (17 243,72 Kč), byly vynaloženy prostředky v celkové výši 31 377,72 Kč s tím, že Česká republika Okresní soud v Uherském Hradišti zaplatila na znalečném (po odpočtu složených záloh 3 000 Kč + 6 000 Kč od žalobce) částku 22 377,72 Kč. Protože byl žalobce v řízení neúspěšný, byla povinnost k náhradě těchto nákladů uložena právě jemu (výrok III.)

37. Lhůtu k plnění ve výroku II. a III. soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ věty první za středníkem OSŘ, když ji s ohledem na výši uložených nákladů prodloužil na 2 měsíce.