9 C 45/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 146 300 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 146 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 77 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a z částky 69 300 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 54 643,60 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 7.5.2020 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 77 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.4.2020 do zaplacení. Tvrdila, že na základě příklepu soudního exekutora Mgr. Martina Horáka, Exekutorský úřad Tábor, č. j. 178 EX 507/18-38 ze dne 16. 6. 2019 se stala vlastníkem podílu ve výši id. 5/6 k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] dále podílu o velikosti id. 1/3 ke stavbě č. ev. [anonymizováno] v k. ú. a obci [obec] (dále jen„ Nemovité věci“). Žalovanému náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6 na předmětných Nemovitých věcech. Žalobkyni je přes její vlastnické právo stále znemožněno Nemovité věci užívat. Nemovité věci užívá pouze žalovaný, který v nich navíc provozuje autoservis (bez jakéhokoliv souhlasu žalobkyně), a má tedy ze svého jednání majetkový prospěch. Podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), má však každý ze spoluvlastníků právo k celé věci, které je omezeno stejným právem dalších spoluvlastníků. V daném případě je však žalobkyně z užívání věci zcela vyloučena, a to i přesto, že žalovaného vyzvala k předání klíčů od Nemovitých věcí (na což žalovaný nereagoval, jen sdělil, že nic nedluží). Jednání žalovaného tak lze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení podle § 2291 a násl. o. z. V tomto žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2616/99, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016), podle níž je užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu bezdůvodným obohacením. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, zveřejněného pod R 17/2013, je pak třeba rozlišovat situace, kdy spoluvlastník je vyloučen z užívání svého podílu na základě řádného právního důvodu a kdy zde takový důvod není. Každý ze spoluvlastníků má totiž právo užívat věc v rozsahu svého spoluvlastnického podílu; pokud mu to není umožněno, náleží mu za to adekvátní náhrada, ledaže mezi spoluvlastníky byla uzavřena dohoda o bezúplatném užívání nemovitosti. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 žalobkyně upozorňuje, že není rozhodné, proč některý ze spoluvlastníků nemovitost v plném rozsahu svého podílu neužívá, zda se tak stalo dobrovolně, či nikoliv. Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá částce 19 000 Kč, tedy obvyklému nájemnému, za každý měsíc, kdy je žalobkyni znemožněno užívání nemovitosti. Jako počátek tohoto stavu žalobkyně považuje den 16. 6. 2019, kdy jí byl udělen příklep a stala se tak vlastnicí nemovitosti. Bezdůvodné obohacení tak žalobkyně požaduje od měsíce následujícího po udělení příklepu, tedy od července 2019.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že žalobkyni nijak v užívání nemovitosti nebrání. Žalovaný nemovitosti užívá na základě dohody s předchozími spoluvlastníky, podle níž právě on se má o Nemovité věci starat. Tato dohoda nemohla zaniknout dražbou. Tato práva totiž nebyla uvedena v dražební vyhlášce jako práva, která mají být tvrzena či prokazována. V letech 2016 -2018 chtěl jeden ze spoluvlastníků, pan [příjmení] žalovanému [příjmení] věci prodat, nicméně prodej se nezrealizoval, protože smlouvy nebyly dostatečné pro vklad do katastru nemovitostí, příp. ke vkladu nedošlo kvůli dražbě; přesný důvod žalovanému není znám. Následně byla uzavřena nájemní smlouva se třetí osobou, která sama o sobě užívání Nemovitých věcí žalobkyní vylučuje. Žalovaný se neobohacuje bez spravedlivého důvodu, přičemž právě to je podmínkou pro bezdůvodné obohacení. Žalovaný nemovité věci navíc téměř užívat nemůže, v letech 2019 a 2020 byl převážně v pracovní neschopnosti. Tvrzená výše bezdůvodného obohacení navíc neodpovídá stavu nemovitosti. Jde cca o 10 % výnosové ceny nemovitosti, nájemné by mělo představovat cca 3- 6 %.

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila tvrzení, že není povinna respektovat dohodu předchozího vlastníka předmětných nemovitých věcí ohledně jejich užívání. Nabytí vlastnictví veřejnou dražbou je nabytím způsobem originárním, tedy na předchozím vlastníkovi nezávislým. Žalobkyně tak nemá právního předchůdce a nemůže tak být povinna jeho rozhodnutí respektovat. Stejně tak by nemělo na nárok vliv případné užívání nemovitostí třetí osobou na základě nájemní smlouvy. V tomto odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006, podle nějž pokud některý ze spoluvlastníků pronajme společnou věc bez souhlasu druhého spoluvlastníka, nadužíval tím věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a i v tomto případě pak náleží druhému spoluvlastníku náhrada za bezdůvodné obohacení.

4. V průběhu řízení žalobkyně nejprve vzala žalobu částečně zpět co do částky 7 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 15.4.2020 do zaplacení a soud v tomto rozsahu svým usnesením ze dne 29.5.2020 č.j. 9C 45/2020-32 řízení zastavil. Následně žalobkyně rozšířila žalobu na částku 146 300 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku; tato změna žaloby byla připuštěna usnesením vyhlášeným při jednání dne 11.3.2021.

5. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil z nich tyto rozhodné skutečnosti:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [obec], ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] je zapsána žalobkyně s podílem id. 5/6 a žalovaný s podílem ve výši id. 1/6.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [obec], ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že jako vlastník stavby č. e. [anonymizováno] v k. ú. je zapsána žalobkyně s podílem id. 1/3, žalovaný s podílem id. 1/6 a [obec] [anonymizováno] s podílem id. 3/6. [obec] [anonymizováno] nabyl spoluvlastnický podíl na základě smlouvy kupní ze dne 14.9.1999.

8. Z usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, č. j. EX 507/18-139, soud zjistil, že žalobkyni byl udělen příklep na spoluvlastnický podíl o velkosti id. 5/6 ve vztahu k celku pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] na spoluvlastnický podíl o velkosti id. 1/3 ve vztahu k celku budovy č. e. [anonymizováno], vše v k. ú. a obci [obec]. Usnesení bylo vydáno v exekuční věci povinného [jméno] [příjmení], který byl též vlastníkem předmětných Nemovitých věcí.

9. Z dohody o užívání věcí nemovitých ze dne 23. 3. 2007 (její úředně ověřené kopie) soud zjistil, že žalovaný a [jméno] [příjmení] se dohodli, že žalovaný je oprávněn užívat id. 5/6 pozemku parc. [číslo] id. 5/6 pozemku parc. [číslo] id. 1/3 budovy č.e. [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] jejichž vlastníkem (podílovým spoluvlastníkem) je [jméno] [příjmení]. Užívání bylo dohodnuto jako bezplatné (článek 2 smlouvy). Dohoda byla sjednána na 10 let s možností prodloužení, nejdéle pak na 30 let. Z dodatku [číslo] k dohodě o užívání věcí nemovitých ze dne 17. 3. 2017 soud zjistil, že doba trvání smlouvy byla prodloužena o 10 let.

10. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 6. 1. 2019 (její ověřené kopie) soud zjistil, že stavba e. [číslo] v [obec] byla pronajata [jméno] [příjmení]. Jako pronajímatelé jsou uvedeni žalovaný a [obec] [anonymizováno]. Stavba byla předána s vybavením pro opravu vozů a garáž.

11. Z kupní smlouvy bez uvedení data uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalovaným a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, soud zjistil, že podle této smlouvy mělo dojít k převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu prodávajících na předmětných Nemovitých věcech na žalovaného a [jméno] [příjmení], v důsledku nichž by se žalovaný a [jméno] [příjmení] stali výlučnými vlastníky předmětných Nemovitých věcí.

12. Svědek [jméno] [příjmení] při svědecké výpovědi uvedl, že je zaměstnancem žalobkyně na pozici terénního pracovníka. Jeho úkolem je objíždět nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně a kontrolovat, zda je vše v pořádku. V rámci své pracovní činnosti navštívil několikrát i žalovaného. Místo dobře zná, protože tam jezdí na kole. V domě je dílna, ta je tam asi 30 let, žalovaný tam opravuje auta, před domem na ulici parkují auta BMW. Se žalovaným se znal již dříve, byl u něj na návštěvě, pracovně u něj byl asi třikrát nebo čtyřikrát v roce 2019 a 2020, tehdy kupoval nějaké baterie a pořizoval fotografie. Po předložení fotografií označených žalobkyní k důkazu (odst. 17 odůvodnění tohoto rozsudku) svědek potvrdil, že jde o fotografie, které u žalovaného pořizoval. Je na nich zachycena dílna. Když fotil, nikdy nešel dovnitř, vždy byl jen venku. Když kupoval autobaterii, byl v dílně jen žalovaný, když byl u žalovaného na návštěvě, byl tam ještě nějaký automechanik. Se žalovaným se bavil o tom, že žalobkyně požaduje klíče od nemovitých věcí. Žalovaný to odmítal, uváděl, že Nemovité věci koupil, ale společník ho ošidil, jinak by se to bylo zapsalo do katastru nemovitostí. Svědek chtěl jít i dovnitř, ale žalovaný to odmítl s tím, že žalobkyně není zapsaná v katastru, tedy dokud nebude mít nějak doloženo, že je skutečně vlastníkem, nikoho dovnitř nepustí. O další komunikaci neví, možná probíhala telefonicky, osobně však nikoliv. Neví však o tom, že by jim žalovaný umožnil vstup do domu, toho by využili.

13. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] uvedl, že jako investici koupil spoluvlastnický podíl na budově, bylo to někdy před 10-15 lety. Investici mínil tak, že peníze bude mít v této nemovité věci uložené. Představoval si, že nemovitá věc bude vzkvétat, žalovaný byl šikovný automechanik, myslel si, že do ní bude dávat peníze, ale to se asi nestalo. Na fotografiích předložených žalobkyní (odst. 17 odůvodnění rozsudku) je tato budova zachycena. Co se týká užívání této budovy, žalovaný potvrdil, že z části ji užívá žalovaný, z části nějaký pan [příjmení], kterému ji žalovaný pronajal. Svědek neměl o její užívání vůbec zájem. Nerozumí činnosti, která se tam provozuje. Kupoval to jako investici, se žalovaným byli domluveni, že žalovaný bude tu budovu užívat zdarma. Dalším spoluvlastníkem tam byl pan [příjmení], který nemovité věci také neužíval, chtěl svůj podíl převést na žalovaného, ale dostal se do problémů, tak z toho sešlo. Potvrdil, že nájemní smlouvu na pronájem budovu s panem [příjmení] uzavíral. Pamatuje si, že když byl u žalovaného, zrovna tam přišel nějaký cizí pán, že si to koupil a chce si to nafotit. Neměl se ale čím prokázat. Potvrdil, že žalovaný je posledních několik let v pracovní neschopnosti. Ohledně užívání dílny není svědkovi nic známo o nějakých dohodách, ani o tom, co se v dílně děje.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalovaného, při svědecké výpovědi potvrdila, že v domě č.e. [anonymizováno] je dílna. Tu si v současné době (asi poslední 4 roky) pronajímá [jméno] [příjmení]. Předtím dílnu používal žalovaný. Pan [anonymizováno] dílnu nevyužíval, měl nějakou provizi, ale svědkyně neví jakou. Vlastníkem dílny je žalovaný, svědek [příjmení] a žalobkyně. Dříve byl spoluvlastníkem pan [příjmení], ten měl být vyplacen, nějak z toho sešlo. Ve vedlejším domě svědkyně bydlí 27 let. Nemovité věci si byl nafotit nějaký pán, bylo to poté, co se spoluvlastnický podíl pana [příjmení] prodal, ale pán k tomu neměl žádné doklady. Řekli mu tedy, že je cizí člověk, že to tedy není možné.

15. Z předžalobní výzvy zaslané zástupcem žalobkyně žalovanému dne 6. 4. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovaného, že proto, že žalobkyni není umožněno užívat předmětné nemovitosti a tato neobdržela dosud přiměřenou náhradu, požaduje po žalovaném úhradu bezdůvodného obohacení.

16. Z dopisu zaslaného zástupcem žalovaného zástupci žalobkyně dne 21. 4. 2020 soud zjistil, že na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že se žalovaný nijak neobohacuje, nic žalobkyni nedluží, nic neporušuje.

17. Z fotografií předložených žalobkyní soud zjistil, že je na nich zachycena ulice se zaparkovanými automobily. Dle tvrzení žalobkyně jde o prostranství před předmětnými nemovitostmi, vozidla mají být vozidly zákazníků žalovaného, nicméně z fotografií nelze zjistit, zda jde skutečně o zákazníky žalovaného a nikoliv o vozidla běžně na veřejném prostranství parkující. Dále žalobkyně předložila fotografii domu, na němž je štít provozovny autoservisu žalovaného, a dále domu, před nímž je několik aut přikrytých plachtami.

18. Z printscreenu webových stránek žalovaného soud zjistil, že žalovaný provozuje autoservis, a to na adrese [adresa].

19. Z faktury vystavené žalovaným [právnická osoba] s.r.o. dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný fakturoval prodej baterie. Číslo faktury je 11/ 2020.

20. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

21. Žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných Nemovitých věcí, a to v případě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] žalobkyně s podílem id. 5/6 a žalovaný s podílem id. 1/6, v případě budovy e. [číslo] pak žalobkyně s podílem id. 1/3, žalovaný s podílem id. 1/6. Budovu dále vlastní [obec] [anonymizováno] s podílem id. 3/6. Uvedené má soud za prokázané z výpisu z katastru nemovitostí. Žalobkyně nabyla Nemovité věci v rámci dražby v exekučním řízení proti povinnému [jméno] [příjmení] (prokázáno příslušným usnesením soudního exekutora u oddělení příklepu).

22. Soud má dále za prokázané, že žalovaný Nemovité věci (a to jak pozemky, tak i budovu) užívá. Žalovaný se hájil tím, že Nemovité věci užívat nemůže, neboť to jeho zdravotní stav neumožňuje. Nicméně z provedených svědeckých výpovědí, jakož i předložených fotografií je zřejmé, že žalovaný se v dílně vyskytuje, když svědkovi [příjmení] prodal autobaterii, o čemž svědčí též vystavená faktura. Byť je svědek [příjmení] zaměstnancem žalobkyně, soud v tomto směru posoudil jeho výpověď jako věrohodnou, neboť koresponduje právě se zmiňovanou fakturou vystavenou přímo žalovaným. Rovněž bylo prokázáno, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a též nájemní smlouvou, že dílnu užívá [jméno] [příjmení] na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi ním jako nájemcem a žalovaným a svědkem [jméno] [příjmení] jako pronajímateli.

23. Zároveň má soud za prokázané tvrzení žalovaného, že předmětné Nemovité věci v rozsahu svých ideálních spoluvlastnických podílů i spoluvlastnických podílů, které původně vlastnil [jméno] [příjmení] (od něhož je v rámci exekučního řízení nabyla žalobkyně), užívá žalovaný na základě dohody uzavřené právě s [jméno] [příjmení], a to bezplatně. To prokazuje zejména samotná dohoda o užívání ze dne 23.3.2007 spolu s jejím dodatkem ze dne 17.3.2017, která prodloužila platnost dohody do 31.3.2027, a dále rovněž svědecká výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Ten potvrdil, že od začátku byla dohoda mezi spoluvlastníky taková, že předmětné Nemovité věci bude užívat toliko žalovaný, sám svědek vnímal svůj podíl pouze jako investici uloženou do Nemovitých věcí. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že dílnu užíval toliko žalovaný, s panem [příjmení] měli nějakou dohodu, jejíž obsah neznala. Protože toto tvrzení bylo těmito důkazy dostatečně prokázáno, soud již pro nadbytečnost neprováděl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dále má soud za prokázané, a to výpovědí svědka [jméno] [příjmení], že se s žalovaným dohodli, že může bezplatně užívat celou budovu č.e. [anonymizováno].

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 336l odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci, zanikají a) právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání, b) výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci, s výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva, c) výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu škody na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek. Zemědělský pacht neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený soudem po zahájení dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku. Soud potvrdí, která věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo předražiteli.

26. V souladu s ustanovením § 2991 o.z. se pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot fyzickou nebo právnickou osobou (obohaceným),„ protiprávnost“ obohacení (nespravedlivý důvod), majetkovou újmu jiného subjektu (ochuzeného) a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. (viz BÍLKOVÁ, Jana. § 2991 (Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení a skutkové podstaty). In: BÍLKOVÁ, Jana. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 39.)

27. Judikatura dovodila, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.) (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011 či též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3462/2018).

28. Z hlediska posouzení nároku žalobkyně je podstatné, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému užívání Nemovitých věcí nad rámec jeho spoluvlastnických podílů, a to na úkor žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení] dohodu o užívání, kterou se oba spoluvlastníci dohodli, že žalovaný bude užívat předmětné Nemovité věci i v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu [jméno] [příjmení], a to bezplatně. Skutečnost, že předmětné Nemovité věci (v tomto případě budovu č.e. [anonymizováno]) bude užívat toliko žalovaný, ostatně akceptoval též [obec] [anonymizováno], jako podílový spoluvlastník této budovy. Je tedy zřejmé, že mezi podílovými spoluvlastníky byla uzavřena dohoda o užívání společné věci ve smyslu ustanovení 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen„ obč.zák.“ (dle staré právní úpravy dohoda posuzována s ohledem na její uzavření s [jméno] [příjmení] v roce 2007, s [jméno] [příjmení] v roce 1999 – poté, co se tento stal podílovým spoluvlastníkem budovy), a to mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] písemná, mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ústní, což však zákon nevylučuje, neboť se v případě dohody podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (což je i dohoda o užívání společné věci) jedná o bezformální právní úkon (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2009 sp.zn. 22 Cdo 4347/2007). S ohledem na existenci těchto dohod má soud za prokázané, že žalovaný užívá předmětné Nemovité věci nad rámec svých spoluvlastnických podílů oprávněně, a tudíž se nemohl bezdůvodně obohatit ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.

29. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že tato dohoda zanikla udělením příklepu v dražbě v rámci exekučního řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla spoluvlastnické podíly na předmětných Nemovitých věcech na základě usnesením o příklepu ze dne 18.7.2019 č.j. EX 507/18-139 vydaného v exekučním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení] jako povinnému. Zákon (konkrétně pak § 336l odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 55b zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění) stanoví, která práva a závady váznoucí na nemovité věci zanikají usnesením o příklepu. Obecně jsou to ta práva, která mohli jejich nositelé uplatnit pouze při dražba nemovité věci (tj. předkupní právo a výhrada zpětné koupě), a dále pak ve vykonávacím řízení neznámé závady, které nebyly uvedeny v usnesení o ceně (ve vykonávacím řízení) či soudu (soudnímu exekutorovi) nebyly následně oznámeny, tedy práva, která určitým způsobem omezují nebo zavazují vlastníka vydražené věci a nutně se musí projevit též na ceně této věci, její prodejnosti a tím pádem též na výtěžnosti vykonávacího (exekučního) řízení (srov. např. Mádr, § 336l, in Jirsa, J., a kol., Občanské soudní řízení.

4. část. Soudcovský komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2019, dostupné v systému ASPI). Dohoda o užívání společné věci není výslovně uvedena v tomto zákonném ustanovení, její zánik v důsledku usnesení o příklepu v exekučním řízen pak nevyplývá ani z jiných předpisů. Platí obecně, že„ změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků sama o sobě není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011 sp.zn. 22 Cdo 4455/2008). Byť se toto rozhodnutí týkalo nabytí spoluvlastnického podílu darovací smlouvou, soud má za to, že jeho závěry lze vztáhnout i na originární způsob nabytí, tj. usnesením o příklepu v dražbě v exekučním řízení. Dohoda o užívání podílových spoluvlastníků nebyla nikterak zohledněna v ceně dražených spoluvlastnických podílů, což je jeden ze základních předpokladů pro zánik takového práva dle § 336l odst.5 o.s.ř. Zároveň má soud za to, že ani zohledněna v ceně nemovitých věcí při prodeji v dražbě ve vykonávacím řízení být nemusí, neboť na rozdíl od závazkových práv (nájemní smlouva), předkupního práva či práva zástavního nemá dohoda o správě společných věcí však vliv na cenu věci či její prodejnost. Právě naopak lze říci, že je-li správa společné věci„ kryta“ dohodou spoluvlastníků a správa věci je tak zajištěna i bez další ingerence nového vlastníka, nemůže hodnotu nemovitosti snižovat. Tak by tomu bylo spíše naopak, v případě, kdy by – jak uvádí žalobkyně – jakákoliv dohoda o správě společné věcí skončila udělením příklepu novému vlastníku, neboť nově nabytá věc by se tak ocitla v určitém„ vakuu“. Navíc spoluvlastníci mohou způsobem zákonem aprobovaným (§ 1126 a násl. o.z.) dosáhnout změny takové dohody o správě společné věci (dohody o užívání).

30. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že dohoda o správě společné věci spočívající v tom, že věc výlučně užívá žalovaný, zavazuje i žalobkyni. Žalovaný tak předmětné Nemovité věci i v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickým podílům žalobkyně užíval zcela oprávněně. Nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení tak není důvodný. Aby mohla být žalobkyně s tímto nárokem úspěšná, musel by žalovaný předmětné nemovitosti užívat bez spravedlivého důvodu (§ 2991 odst. 1 o. z.). Taktomu však v projednávané věci být nemohlo, neboť žalovaný byl oprávněn nemovitosti užívat.

31. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se již zabýval tvrzeními (a důkazy) žalobkyně vztahujícími se k výši údajného bezdůvodného obohacení.

32. Žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za zastupování, a to ve výši 4 180 Kč (dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále jen„ AT“, počítáno z tarifní hodnoty 77 000 Kč (do připuštění změny žaloby, tj. do 11.3.2021), a to za každý ze dvou úkonů právní služby - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), vyjádření ve věci samé ze dne 26.6.2020 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT); dále odměny advokáta za zastupování, a to ve výši 6 980 Kč (dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále jen„ AT“, počítáno z tarifní hodnoty 146 000 Kč, a to za každý z 5 úkonů právní služby - účast na jednání soudu dne 11. 3. 2021 v délce 58 minut (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), porada se žalovaným dne 30.3.2021 v délce trvání 1hod 10min. (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), vyjádření ve věci samé z 5. 5. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání soudu dne 24. 3. 2022 v délce 2:40 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) – dva úkony, paušální náhradu hotových výdajů za 7 shora uvedených úkonů právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, 21% DPH z těchto částek ve výši 9 483,60 Kč; celkem 54 643,60 Kč 33. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za úkon právní služby spočívající v poradě s právním zástupcem dne 5.3.2021, neboť tato porada jednak nepřesáhla jednu hodinu (viz § 11 odst. 1 písm. c) AT), a dále soud tuto poradu ani neposoudil jako nezbytnou pro poskytování právních služeb, kdy ze strany žalobkyně nedošlo k žádnému rozšíření žalobních tvrzení oproti vyjádření k žalobě ze dne 26.6.2020. Stejně tak soud jako účelný neposoudil ani úkon právních služeb – porada s klientem ze dne 15.3.2022 a ze dne 5.5.2022, neboť žalovaný nebyl soudem vyzván doplnění tvrzení či navržení důkazů, ve věci nebyly založeny nové důkazy ani tvrzeny nové skutečnosti ze strany žalobkyně, a tudíž taková porada nebyla nezbytná.

34. Lhůtu k plnění nákladů řízení soud stanovil v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), a to na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení