9 C 47/2022-108

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupenému advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba o určení, že vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], vymezeného geometrickým plánem [číslo] [rok], vypracovaném společností 40up s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], dne [datum], schváleným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], je žalobkyně.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku parcelní [číslo] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), označeného pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území Nýřany, obec Nýřany (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), jak je vymezen geometrickým plánem, o výměře 12 m2. Naléhavý právní zájem na určení spatřuje v tom, že mezi účastníky je sporné, kdo je vlastníkem nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu, dále je mezi účastníky sporná hranice průjezdu k nemovitým věcem žalobkyně, což je komplikací pro průjezd vozidla žalobkyně a vozidel integrovaného záchranného systému. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí a to pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] katastrální území Nýřany, obec Nýřany, které koupila do svého vlastnictví v roce 2000. Nemovité věci žalobkyně sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalovaného parc. [číslo] konkrétně s pozemkem parc. [číslo] který je předmětem tohoto sporu. Od roku 2001 žalobkyně užívala pozemek parc. [číslo] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“). V této době se manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovaný domluvili na tom, že žalobkyně s manželem budou užívat pozemek parc. [číslo] manžel žalobkyně ho bude sekat a bude mít seno pro zvířata. V roce 2000 – 2001, když žalovaný koupil pozemek parc. [číslo] nebyl, až do roku 2012, mezi tímto pozemkem a pozemkem parc. [číslo] plot. V roce 2002 došlo k odstranění drobných staveb na hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Manžel žalobkyně - [jméno] [příjmení] v roce 2002 v návaznosti na koupi pozemku parc. [číslo] odstranil bránu na hranici pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Nýřany a parc. [číslo] odstranil betonovou podezdívku a betonový sloup, který byl pokračováním plotu na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v místech, kde dnes je umístěný drátěný plot, a vybudoval v rohu pozemku parc. [číslo] při hranici s pozemkem parc. [číslo] diagonální plot s betonovou podezdívkou a dřevěným plotem, na kterém je číslo popisné 260 náležející rodinnému domu žalobkyně. Diagonální plot vybudoval manžel žalobkyně po dohodě se žalovaným, neboť žalobkyni a jejímu manželovi se špatně zajíždělo na jejich pozemek, proto byla odstraněna vrata na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]. V roce 2010 vznikly mezi žalobkyní a jejím manželem na straně jedné a žalovaným na straně druhé pře, neboť žalovaný tvrdil, že žalobkyně s manželem neužívají pozemek [číslo] v souladu s dohodou, nestarali se o něj, proto se v roce 2010 – 2011 dohodli na ukončení užívání tohoto pozemku, spory se týkaly také zaplocení diagonálního plotu vybudovaného manželem žalobkyně. Žalovaný na hranici vymezující pozemek parc. [číslo] vybudoval, nejprve žalobkyně uvedla v roce 2011 (č. l. 56), následně v roce 2012 (strana 90), plot tak, že zarazil kuny a obehnal je pletivem (červená hranice dle geometrického plánu). Žalobkyně následně užívala pozemek parc. [číslo] jako součást vjezdové cesty. Drátěný plot vymezený kovovými kunami žalovaným v roce 2012 zůstal od té doby neměnný. Žalobkyně užívala pozemek parc. [číslo] v dobré víře, že je vlastnicí tohoto pozemku. Žalovaný se o tento pozemek 20 let nestaral, žalobkyně kontaktovala žalovaného písemně dopisem ze dne [datum], chtěla situaci vyřešit smírně, žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně má za to, že došlo ke vzniku jejího vlastnického práva mimořádným vydržením, kdy dvacetiletá lhůta uplynula v červenci 2021.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uvedl, že v roce 2000, když kupoval pozemek parc. [číslo] byl na hranicích pozemku parc. [číslo] plot. Nejprve uvedl, že mezi pozemky parc. [číslo] prac. [číslo] byl dřevěný plot. Žalovaný při uzavření kupní smlouvy v roce 2000 s původním vlastníkem měl mapu, věděl, kde byla hranice, na hranici byl plot a byl pravoúhlý. Následně uvedl, že pozemky parc. [číslo] byly původně odděleny drobnými stavbami, které odstranil manžel žalobkyně. V roce 2002 žalobkyně s manželem kupovali pozemek parc. [číslo] jehož součástí je geometrický plán, kde je hranice mezi těmito pozemky vyznačena, z geometrického plánu také vyplývá umístění drobných staveb. V této době si tak i žalobkyně a její manžel museli být vědomi této hranice. Třináct let nebyla tato hranice oplocena. Po koupi pozemku žalovaným za ním přišel manžel žalobkyně, dohodli se, že manželé [příjmení] budou užívat zahradu – pozemek parc. [číslo] bez úplaty, budou se o pozemek starat. Žalovaný nebyl schopen časově určit, kdy se na tomto užívání s manželi [příjmení], respektive manželem žalobkyně, dohodli. V této době měli dobré vztahy, manžel žalobkyně pomáhal žalovanému, dělal střechy. Manželé [příjmení] užívali pozemek parc. [číslo] jako přístupovou cestu ke svým pozemkům, tento pozemek je úzký a to o šíři 2,5 metru. Proto když se žalovaný s manželem žalobkyně dohodli na užívání pozemku parc. [číslo] manžel žalobkyně žalovanému říkal, že odstraní betonový sloup a betonovou podezdívku a až bude žalovanému pozemek vracet, vrátí plot do původního stavu. V roce 2005 – 2008 manžel žalobkyně odstranil původní plot mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Manžel žalobkyně také odstranil betonovou podezdívku a betonový sloup, který byl pokračováním stávajícího plotu na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] kdy betonový sloup byl cca po 3 – 4 metrech od předcházejícího. Žalovaný v průběhu období roku 2002 – 2010 zjistil, že manžel žalobkyně vybudoval diagonálně dřevěný plot s betonovou podezdívkou, na kterém je číslo popisné rodinného domu [anonymizováno], přepažující roh pozemku parc. [číslo] tak, že na hranici s pozemkem parc. [číslo] na něj navazují dřevěná vrata vybudovaná na pozemku parc. [číslo]. Manžel žalobkyně slíbil, resp. se dohodli, že po ukončení užívání zahrady vrátí plot do původního stavu. Vztahy mezi žalovaným a manželi [příjmení], respektive manželem žalobkyně, neboť vše spolu vyjednávali žalovaný a manžel žalobkyně, se zhoršily od roku 2010. Žalovaný nebyl schopen říci, co bylo příčinou těchto neshod. Žalovaný v roce 2010 požádal o vrácení pozemku. Když žalovaný dostal od žalobkyně a jejího manžela zahradu zpět cca před 10 lety (tj. v roce 2012 – 2013), žalovaný vyzval manžela žalobkyně, aby udělal původní plot, což manžel žalobkyně neudělal. Když se žalovaný snažil se žalobkyní a jejím manželem dohodnout na vybudování plotu mezi pozemky parc. [číslo] nedohodli se na tom, proto žalovaný v roce 2013 vybudoval pletivový plot jako provizorium. Protože žalovaný nevěděl, kde je přesně hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] zbudoval cca před 8 – 10 lety (tj. 2013 – 2015) prozatímní plot z lešenářských trubek a pletiva tak, aby určitě nezasáhl do pozemku žalobkyně, tj. udělal plot na svém pozemku včetně zaplocení kolem původně stojícího betonového sloupu a zaplocující i dřevěnou diagonálu. S tím seznámil manžela žalobkyně. Žalovaný uvedl, že manžel žalobkyně v letech 2013 – 2020 měnil polohu kun drátěného plotu. Po letech chtěl žalovaný vybudovat pořádný plot, žalobkyně mu však nedala souhlas jako sousedka, a proto mu nebylo vydáno povolení.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí LV 1901, katastrální území Nýřany, obec Nýřany, soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] o výměře [výměra] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku parcelní [číslo] o výměře [výměra] - zahrada, na základě kupní smlouvy označené V11 [anonymizováno] 2000.

4. Geometrickým plánem [číslo] 2021 vyhotoveném společností 40up s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], který byl potvrzen Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj dne [datum], a jeho mapy vyplývá vymezení předmětu řízení, přičemž žalobkyně tvrdila, že na červené hranici, zakreslené v tomto geometrickém plánu, je veden drátěný plot.

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že manželé [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] nabyli vlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 150 m2 - zastavěná plocha, která byla vytvořena rozdělením stavební parcely [číslo] geometrickým plánem, zároveň touto kupní smlouvou bylo převedeno vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] o výměře 352 m2 - zastavěná plocha, na [jméno] [příjmení] a bylo zřízeno věcné břemeno práva jízdy a chůze přes stavební parcelu [číslo] zatěžující tuto parcelu ve prospěch manželů [příjmení], které je spojeno s vlastnictvím pozemku parc. [číslo]. Vznik těchto vlastnických práv byl zapsán v katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum].

6. Mezi účastníky je nesporné, že manželé [příjmení], užívali pozemek parc. [číslo] od roku 2001 (žalobkyně uvedla od roku 2001, žalovaný uvedl po koupi pozemku žalovaným v roce 2000). Svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení] – manžela žalobkyně byla prokázána tvrzení žalovaného, že se dohodli na užívání pozemku bez úplaty. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že ještě v době, kdy pozemek parc. [číslo] patřil předcházejícímu vlastníku – panu [příjmení], bourali společně velkou bránu na hranici pozemku [číslo] a parc. [číslo] která byla 2,5 – 3 metry vysoká a 5 metrů široká. Manželé [příjmení] se do domu nastěhovali v dubnu, květnu 2000. Žalovaný umožnil svědkovi otevřít plot na rohu pozemku parc. [číslo] pro lepší vjezd na pozemek parc. [číslo]. Svědek v roce 2001 na jaře nebo v létě, cca rok po bourání brány, vyboural plot s betonovou podezdívkou o délce 2,5 - 3 metry a sloup plotu na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] [ulice] ulice, pak vybudoval diagonální plot s betonovou podezdívkou a dřevěným plotem přes roh pozemku [číslo], mezi pozemkem [číslo] a pozemkem parc. [číslo]. Svědek měl o tento pozemek zájem proto, že nemohl dobře zajet z [ulice] ulice na svůj pozemek parc. [číslo]. Z ortofotomapy vyplývá, že roh pozemku parcelní [číslo] směrem k pozemku parc. [číslo] je v rohu přeplocen. Z fotografií vyplývá vybudování přeplocení rohu diagonálním plotem s číslem popisným [anonymizováno] (přílohová obálka č. l. 36, c, d, 4, 11). Se žalovaným se dohodli, že až bude pozemek potřebovat, vrátí svědek plot do původního stavu. V době před uzavřením kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. [číslo] byl mezi pozemkem [číslo] a [číslo] dřevěný plot, kde byly různé klacky, zde si ještě předcházející vlastník začal budovat plot, zabetonoval 2 – 3 kuny, svědek navrhoval, že si tam udělá příjezdovou cestu ke svému pozemku, proto předcházející vlastník – pan [příjmení] vyndal kuny, poté došlo ke koupi předmětné části pozemku (pozemek parc. [číslo].

7. Z kupní smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je geometrický plán [číslo] 2002 ze dne [datum], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající a manželé [příjmení] jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo, po rozdělení stavební parcely [číslo] podle geometrického plánu na stavební parcelu [číslo] o výměře [výměra] a stavební parcelu [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra], převod stavební parcely [číslo] bylo zrušeno věcné břemeno práva jízdy a chůze přes stavební parcelu [číslo] – zatěžující tuto stavební parcelu ve prospěch manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], které je spojeno s vlastnictvím stavební parcely [číslo]. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že na hranicích pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] stály garáže, sklad na dřevo, které následně boural. Z geometrického plánu, který je součástí smlouvy ze dne [datum], je zřejmé umístění těchto drobných staveb, tedy na hranici mezi pozemkem parcelní [číslo]. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že tento svědek v době, kdy odstraňoval tyto drobné stavby, věděl, kde je hranice a žalovanému opakovaně uváděl, že hranice mezi pozemky je 20 centimetrů za těmito stavbami.

8. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný vybudoval drátěný plot s železnými kunami za účelem oddělení pozemků ve vlastnictví žalobkyně, resp. tehdy manželů [příjmení] a žalovaného. Účastníci se lišili v tom, kdy byl tento plot vybudován, žalobkyně uváděla v roce 2011, resp. 2012, žalovaný v roce 2013. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že v době, kdy žalovaný osazoval drátěný plot, což bylo cca před 10 – 12 lety (tj. 2011 – 2013), svědek věděl, že žalovaný umisťuje plot na svůj pozemek, žalovaný tvrdil, že plot osadil na svůj pozemek, neboť si nebyl jistý, kde přesně vede hranice a nechtěl zasáhnout na pozemek žalobkyně, resp. manželů [příjmení]. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že pokud po oplocení užíval část pozemku žalovaného parc. [číslo] resp. pozemek parc. [číslo] věděl, že se jedná o pozemek ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný mu sliboval, že mu pozemek prodá.

9. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že manželé [příjmení] udržovali zahradu na parc. [číslo] od roku 2001 do roku 2011, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že manželé [příjmení] udržovali zahradu na parcele [číslo]. Ze všech čestných prohlášení vyplývá, že v roce 2012 žalovaný oplotil část pozemku u parcely [číslo] od té doby manželé [příjmení] nadále užívají tento pozemek. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] vyplývá, že po oplocení byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž manželé [příjmení] udržují parc. [číslo]. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že v době kdy užíval cestu a trojúhelník přeplocený v rohu pozemku parc. [číslo] činil tak s vědomím, že se jedná o pozemek žalovaného. Svědek vyzýval žalovaného, aby cestu z obou stran plotu sekal, což žalovaný nečinil. Neudržoval ani trávník na zahradě za plotem. [příjmení] sekal na cestě i ze strany pozemku [číslo] svědek, naposledy v roce 2021.

10. Z fotografií je zřejmé, že při hranici pozemku [číslo] a parc. [číslo] je vybudován drátěný plot, kde jsou osazeny kovové kuny, které nejsou v přímce, drátěné oplocení vede až k pozemku [číslo] tak, že zaplocuje i přeplocený diagonální roh. Pokud žalobkyně uváděla, že ani tento drátěný plot nekoresponduje s hranicí mezi pozemky, nutno upozornit na to, že z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že tento drátěný plot za účelem vjezdu autem, dočasně odstraňuje, a pak vrací zpět, tudíž může měnit polohu. Je zcela zjevné, že se jedná o dočasné zaplocení.

11. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ze dne [datum], katastrální území Nýřany, [územní celek] soud zjistil, že žalobkyně a [jméno] [příjmení] – její manžel, uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu, dohodu o vypořádání společného jmění manželů a smlouvu o zřízení služebnosti bytu, na základě které zúžili společné jmění o pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemek parc. [číslo] parc. [číslo]. Výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí se stala s právními účinky k [datum] žalobkyně. [jméno] [příjmení] bylo bezúplatně zřízeno jako služebnost bytu doživotní právo užívat pro svou potřebu bydlení a pro potřebu své domácnosti společně s vlastnicí celé výše uvedené nemovité věci včetně jejich součástí a příslušenství včetně všech práv a povinností s právem volného pohybu po celých nemovitých věcech s volným přístupem do všech míst v nemovitých věcech. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že důvodem zúžení společného jmění manželů bylo, že svědek prodělal v roce 2006 operaci srdce. Po zkušenosti, kdy jeho bratr zemřel a vše zdědila jeho manželka [příjmení] a jeho děti nedostaly nic a svědek má z prvního manželství dvě děti, kterým nechtěl nic dát a chtěl předejít takové situaci, zúžili a vypořádali společné jmění manželů tímto způsobem.

12. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že veškeré záležitosti se žalovaným řešil za manžele [příjmení] svědek, aniž to řešil s manželkou – žalobkyní, nicméně žalobkyně je si vědoma, že užívají nyní zaplocený roh na hranicích pozemku parc. [číslo]. Manželka tudy chodí a ví, že manžel vyndavá pro vjezd autem kunu. Žalobkyně pozemek, který je předmětem žaloby, využívá tak, že po něm chodí.

13. Dopisem ze dne [datum], který byl odeslán podle podacího archu [datum] zástupcem žalobkyně žalovanému, se žalobkyně obrátila na žalovaného se žádostí o posunutí kuny v rohu mezi pozemky parc. [číslo] o 30 centimetrů dovnitř směrem k pozemku [číslo] tak, aby žalobkyně měla umožněný lepší vjezd včetně vjezdu hasičů, zdravotníků či policistů. Za to nabízí, že se polovinou nákladů bude podílet na zbudování nového plotu mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně a pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného.

14. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Soud vycházel zejména ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] – manžela žalobkyně, který byl v době do roku 2015 také vlastníkem pozemku parc. [číslo] se žalovaným řešil veškeré vztahy mezi manželi [příjmení] a žalovaným, jeho výpověď korespondovala s čestnými prohlášeními předloženými žalobkyní a v podstatě potvrzovala tvrzení žalovaného. Žalovaný se stal na základě kupní smlouvy pod označením v katastru nemovitostí [anonymizována dvě slova] 2000 vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Žalobkyně a její manžel – [jméno] [příjmení] nabyli do společného jmění manželů pozemek parc. [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu tohoto práva ke dni [datum]. Zároveň bylo v jejich prospěch zřízeno věcné břemeno práva jízdy a chůze přes stavební parcelu [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] stojí stavba bez č. p. / č. e. Kupní smlouvou ze dne [datum] nabyla žalobkyně s manželem do společného jmění manželů stavební parcelu [číslo] o výměře 56 m2 a bylo zrušeno shora uvedené věcné břemeno. Žalovaný se dohodl s manželem žalobkyně na užívání pozemku parc. [číslo] manželi [příjmení] bezúplatně nejpozději od roku 2001 do doby, než žalovaný bude chtít pozemky užívat sám s tím, že žalovaný souhlasil s otevřením plotu pro lepší vjezd manželů [příjmení]. V roce 2001 na jaře nebo v létě manžel žalobkyně zboural betonovou podezdívku a betonový sloup pokračujícího plotu mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] který byl ve vzdálenosti 2,5 – 3 metrů od dnes posledního betonového sloupu v [ulice] ulici a přeplotil diagonální roh na hranici pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vybudováním betonové podezdívky s dřevěným plotem a číslem popisným k jejich rodinnému domu. V době koupě pozemku parc. [číslo] nebyl mezi tímto a pozemkem parc. [číslo] plot, byly zde vystavěny drobné stavby. Tyto po koupi pozemku parc. [číslo] v roce 2002 manžel žalobkyně postupně zboural. Byl si vědom a opakovaně to říkal žalovanému, že hranice mezi těmito pozemky je 20 centimetrů za těmito drobnými stavbami. Žalovaný vybudoval v letech 2012 nebo 2013 drátěný plot osazený na železných kunách, který osadil na pozemek parc. [číslo] ve svém vlastnictví, nikoliv na hranici a toho si byl manžel žalobkyně vědom. Notářským zápisem ze dne [datum] došlo ke zúžení společného jmění manželů žalobkyně a jejího manžela, výlučnou vlastnicí (mimo jiné) pozemku parc. [číslo] se stala žalobkyně. Jejímu manželovi byla bezúplatně zřízena služebnost shora uvedená.

15. Žalovaný je státní příslušník Vietnamu, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci publikovaná pod [číslo] Sb., neobsahuje úpravu týkající se určení vlastnictví. Pravomoc pro rozhodnutí ve vztahu k právům k nemovitým věcem je dána § 68 zákona číslo 91/2002 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým orgánům veřejné moci. Rozhodné právo je určeno podle § 69 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, podle kterého věcná práva k nemovitým věcem, k hmotným věcem movitým, se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá. Předmětná nemovitá věc se nachází na území České republiky, zdejší soud má proto pravomoc a řídí se českým právem.

16. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, když v případě, že by soud žalobě vyhověl, stalo by se rozhodnutí podkladem pro změnu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, bylo by tím také vyjasněno, kdo má povinnost pozemek obhospodařovat, udržovat. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2852/2007 ze dne 28.11.2007)

18. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě, neboť nebyly splněny podmínky pro mimořádné vydržení ani pro vydržení.

19. Podle § 1095 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně splnila zákonné podmínky mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Ze shodných tvrzení účastníků, které bylo podpořeno svědeckou výpovědí manžela žalobkyně – svědka [příjmení], vyplývá, že žalobkyně užívá předmětný pozemek, tj. pozemek parc. [číslo] od roku 2001 a to na základě dohody mezi manželem žalobkyně a žalovaným o bezúplatném užívání celého pozemku parc. [číslo] o výměře 486 m2. Mezi žalobkyní a jejím manželem na straně jedné a žalovaným na straně druhé tak byla uzavřena smlouva o výpůjčce podle § 659 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., účinného v době uzavření této smlouvy.

22. Žalobkyně a její manžel nabyli pozemek parc. [číslo] do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum] [obec] mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byla vymezena drobnými stavbami, které následně po roce 2002 manžel žalobkyně zboural. V roce 2001 manžel žalobkyně zboural betonovou podezdívku a betonový sloup na hranici pozemku [číslo] a [číslo] směrem k pozemku [číslo]. Do roku 2002 tak žalobkyně s manželem nebyli vlastníky pozemku [číslo] a po její koupi si manžel žalobkyně byl vědom hranice, když ve své svědecké výpovědi uvedl, že tato vedla dokonce 20 centimetrů za drobnými stavbami, které následně zboural a které podle geometrického plánu (č. l. 68 p. v.) připojeného ke kupní smlouvě z [datum] sledovali hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] O tomto opakovaně uvědomoval žalovaného. Manžel žalobkyně si byl v době, kdy žalovaný, ať už v roce 2012 nebo 2013, zbudoval drátěný plot na pozemku [číslo], vědom toho, že tento plot žalovaný umístil na pozemek ve svém vlastnictví parc. [číslo] nikoliv na hranici. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že tento si byl celou dobu užívání pozemku parc. [číslo] ať už celého nebo pouze jeho části po oplocení v roce 2012 nebo 2013 v té části, jak ji vymezil geometrickým plánem pro oddělení pozemku parc. [číslo] vědom, že se jedná o pozemek ve vlastnictví žalovaného a spoléhal na to, že mu žalovaný tuto část převede do vlastnictví za úplatu.

23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu. Nepoctivým úmyslem ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě podle judikatury Nejvyššího soudu (zde viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, 22 Cdo 2961/2021, 22 Cdo 1686/2021) zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný s manželem žalobkyně uzavřeli v roce 2001 po koupi pozemku parc. [číslo] žalovaným smlouvu o výpůjčce, na základě které manželé [příjmení] užívali pozemek parc. [číslo] bez úplaty, dokonce došlo ke změně stávajícího oplocení, v roce 2001 ke zbourání betonové podezdívky a sloupu a k vybudování diagonálního plotu, přičemž součástí dohody mezi žalovaným a manželem žalobkyně bylo, že až bude žalovaný chtít vrátit pozemek, vrátí manžel žalobkyně plot do původního stavu. Navíc vlastníky sousedního pozemku parc. [číslo] se manželé [příjmení] stali až na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Manželé [příjmení] tak nemohli být ani přesvědčení, že užívají svůj pozemek. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že si byl vědom, kde je vedena hranice, přičemž v geometrickém plánu, který byl součástí smlouvy z [datum], byly drobné stavby vymezující hranici mezi těmito pozemky na hranici a svědek k tomu uváděl, že měl vědomí, že hranice vede 20 centimetrů za těmito stavbami. Také v roce 2012, respektive 2013, kdy žalovaný postavil drátěný plot, si byl manžel žalobkyně vědom toho, že tento plot vybudoval na pozemku ve svém výlučném vlastnictví, tj. parc. [číslo] tj., že i po vybudování tohoto plotu si žalovaný byl vědom, že užívá i část pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného. Sám svědek uváděl, že chtěl po žalovaném, aby si tuto část svého pozemku na obou stranách plotu sekal. Až do roku 2015 do uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů ze dne [datum] byl majetek žalobkyně a jejího manžela podřízen zákonnému režimu společného jmění manželů. Od počátku užívání předmětného pozemku od roku 2001, minimálně do roku 2010, kdy mezi účastníky vznikly spory ohledně užívání pozemku parc. [číslo] byl manžel žalobkyně srozuměn a vědom si toho, že užívá pozemek parc. [číslo] na základě smlouvy o výpůjčce. I v následujícím období si byl manžel žalobkyně vědom, že se jedná o pozemek ve vlastnictví žalovaného, když ho žádal, aby sekal trávu při oplocení při obou stranách tohoto plotu. Povědomí o tom, že vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] je žalovaný, vyplývá i z výzvy žalobkyně ze dne [datum], kterým vyzývala žalovaného k posunutí kuny dovnitř pozemku parcelní [číslo] o kterém uvádí, že je to„ Váš pozemek“, tedy ve vlastnictví žalovaného. Z přiložené mapky také vyplývá, že žalobkyně si je vědoma hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] v přímce odpovídající hranici mezi těmito pozemky bez vymezení podle drátěného oplocení. Z argumentace v žalobě i z této výzvy ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně je vedena zejména záměrem získat lepší přístup ke svým nemovitým věcem při vědomí, že tento přístup lze získat jen přes pozemky ve vlastnictví žalovaného. Pro naplnění výjimky z možnosti mimořádného vydržení podle § 1095 o. z., tj. existence nepoctivého úmyslu postačí vědomost manžela žalobkyně do roku 2010, že byl pozemek parc. [číslo] užíván na základě smlouvy o výpůjčce. Nepoctivý úmysl lze spatřovat i v tom, že držitel ví, že vykonává právo, které mu nenáleží, a tudíž záměrně nedbá práv vlastníka, aniž by pro to měl ospravedlnitelný důvod. Uvedené platí pro období následující po zbudování drátěného plotu žalovaným, kdy manžel žalobkyně si byl minimálně do roku 2015, kdy byl majetek žalobkyně a jejího manžela podřízen zákonnému režimu společného jmění manželů, vědom, že předmětný pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalovaného. Již z žalobních tvrzení a výzvy ze dne [datum] vyplývá, že i žalobkyně si byla vědoma, že předmětný pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky mimořádné držby, neboť byl prokázán nepoctivý úmysl, žalobkyně a jejího manžela.

24. Dále se soud zabýval také tím, zda nemohly být splněny podmínky vydržení podle občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., pokud by vydržecí doba 10 let uplynula nejpozději do [datum].

25. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

26. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

27. I v tomto případě však soud dospěl k závěru s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, že minimálně manžel žalobkyně nebyl od počátku držby v dobré víře, že mu předmětný pozemek patří, a toto srozumění manžela žalobkyně, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 31/2009, kdy on nebyl v dobré víře o tom, že mu věc patří, brání vydržení podle § 134 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. do společného jmění manželů.

28. Soud shledal, že nebyly splněny ani podmínky pro vydržení podle úpravy v § 1089 a následujících o. z.

29. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

30. Podle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

31. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

32. Vydržecí doba 10 let by musela být ukončena po [datum]. Jak už bylo výše uvedeno, soud v rámci skutkových zjištění dospěl k závěru, že do roku 2015 nebyl manžel žalobkyně poctivým držitelem, kdy minimálně do roku 2010 používali manželé [příjmení] pozemek parc. [číslo] na základě smlouvy o výpůjčce, tj. nejednalo se o držbu pravou ve smyslu § 1090 a § 993 o. z. a v následujícím období se u manžela žalobkyně a následně po roce 2015 u žalobkyně nejednalo o držbu poctivou, kdy manžel a následně ani žalobkyně nemohli být vzhledem k okolnostem v dobré víře, že jim náleží vlastnické právo k pozemku parc. [číslo].

33. Soud proto zamítl žalobu o určení, neboť neshledal důvody pro nabytí vlastnictví na základě mimořádného vydržení, ani vydržení podle občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., ani podle o. z.

34. Žalovaný měl ve věci zcela úspěch, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši proti žalobkyni jako účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení sestávají z odměny zástupce žalovaného podle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“). Soud vycházel z tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a. t. z částky 50 000 Kč, tj. sazby za jeden úkon 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, účast při jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, účast při jednání dne [datum] a písemné vyjádření ze dne [datum]), celkem 5 úkonů po 3 100 Kč, tj. 15 500 Kč. Odměna dále sestává z náhrad hotových výdajů 5 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1 500 Kč, 21 % DPH ve výši 3 570 Kč Celkem náklady řízení činí částku 20 570 Kč. Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení