9 C 47/2025 - 75

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] adresa pro doručování [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 37 947 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 215 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky výši 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 488 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Řízení se v části, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 35 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 943 Kč ve výši 15% ročně od 20. 7. 2023 do 24. 10. 2023 ve výši 1 432,69 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 34 943 Kč od 25. 10. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 832,88 Kč, zákonný úrok prodlení ve výši 15% ročně z částky 32 943 Kč od 22. 12. 2023 do 13. 5. 2024 ve výši 1 949,76 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 943 Kč od 14. 5. 2024 do 24. 6. 2024 ve výši 534,24 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 28 943 Kč od 25. 6. 2024 do 5. 8. 2024 ve výši 499,38 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 26 943 Kč od 6. 8. 2024 do 2. 9. 2024 ve výši 309,96 Kč, zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 24 943,00 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 66,8 % ročně z částky 28 488,15 Kč od 20. 7. 2023 do 12. 8. 2023 ve výši 1 218,72 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 488,15 Kč od 13. 8. 2023 do 13. 5. 2024 ve výši 3 000,25 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 147,75 Kč od 14. 5.2024 do 24. 6.2024 ve výši 452,76 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 26 147,75 Kč od 25. 6.2024 do 5. 8.2024 ve výši 420,42 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 147,75 Kč od 6. 8.2024 do 2. 9.2024 ve výši 259,00 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 147,75 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 7. 2023 dosáhne částky 103 910 Kč, zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 11 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala ve výroku uvedeného rozhodnutí z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovaného ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 1. 7. 2022. Žalobkyně dle této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši nominální úrokové sazby 66,8 % ročně splácet ve 48 splátkách po 1 865 Kč měsíčně, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2022 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se dle žalobkyně dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce více jak 30 dnů, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 1 996 Kč, neboť takovéto prodlení se týkalo čtyř splátek, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce více jak 30 dnů. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 800 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení o délce více jak 15 dnů se čtyřmi splátkami a náhrada ve výši 200 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce více jak 15 dnů. Ke dni 18. 7. 2023 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný byl dle žalobkyně v prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky či její části. Podle bodu 6.3 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 33 147,75 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh uhradil postupně částku ve výši 11 000 Kč a žalovaný tak dle žalobních tvrzení ke dni podání žaloby dluží žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 22 147,75 Kč. Kromě výše uvedených úroků z úvěru, smluvní pokuty v částce 1 996 Kč a náhrady nákladů v částce 800 Kč, požadovala dále žalobkyně po žalovaném též smluvní pokutu v celkové částce 13 004 Kč, a to dle bodu 6.5 smlouvy, která byla stanovena ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla výpočet, kterým dospěla k uvedené částce smluvní pokuty, a to následujícím způsobem: Smluvní pokuta činí 0,1 % za každý den prodlení, a to z částky 33 147,75 Kč od 20. 7. 2023, respektive z částek postupně ponižovaných o úhrady žalobkyně zaslané po splatnosti úvěru, do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 13. 2. 2025. Žalobkyně dále požadovala také úrok za poskytnutí úvěru v částky odpovídající zbývající původní jistině úvěru ve výši 28 488,15 Kč ode dne 25. 7. 2023 do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 66,8 % ročně. Výše uvedené částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 35 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 943 Kč ve výši 15% ročně od 2. 7. 2023 do 24. 10. 2023 ve výši 1 432,69 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 34 943 Kč od 25. 10. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 832,88 Kč, zákonný úrok prodlení ve výši 15% ročně z částky 32 943 Kč od 22. 12. 2023 do 13. 5. 2024 ve výši 1 949,76 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 943 Kč od 14. 5. 2024 do 24. 6. 2024 ve výši 534,24 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 28 943 Kč od 25. 6. 2024 do 5. 8. 2024 ve výši 499,38 Kč, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 26 943 Kč od 6. 8. 2024 do 2. 9. 2024 ve výši 309,96 Kč, zákonným úrokem prodlení ve výši 15% ročně z částky 24 943,00 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 66,8 % ročně z částky 28 488,15 Kč od 20. 7. 2023 do 12. 8. 2023 ve výši 1 218,72 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 488,15 Kč od 13. 8. 2023 do 13. 5. 2024 ve výši 3 000,25 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 147,75 Kč od 14. 5.2024 do 24. 6.2024 ve výši 452,76 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 26 147,75 Kč od 25. 6.2024 do 5. 8.2024 ve výši 420,42 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 147,75 Kč od 6. 8.2024 do 2. 9.2024 ve výši 259,00 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 147,75 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 7. 2023 dosáhne částky 103 910 Kč. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, když souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby vzhledem k okamžiku zpětvzetí žaloby nebyl třeba.

3. Žalovaný reagoval na výzvu soudu vyjádřením, ve kterém uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou. Poukazuje přitom na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy, ujednání o nákladech a odměně, které jsou zcela zjevně nepřiměřené, a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Poukazuje též na sjednaný úrok ve výši 66,80 %, jakož i na RPSN ve výši 91,57 %, tedy hodnoty, jenž se zjevně příčí dobrým mravům, a tudíž dané právní jednání činí v celém rozsahu neplatné. Na základě takto neplatného právní jednání poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, na kterou žalovaný ke dni podání žalobního návrhu uhradil částku ve výši 27 785 Kč. Žalobkyně má přitom právo toliko na vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 2 215 Kč. Na další plnění v podobě poplatků a úroků nemá od počátku právní nárok. Žalovaný taktéž popřel svoji vinu na částečném zpětvzetí žaloby, neboť zavinění spatřuje na straně žalobkyně, protože to byla ona, kdo podal svévolný žalobní návrh, jenž následně bez zavinění žalovaného vzala zpět. [právnická osoba] dané věci bylo dále možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 7. 2022 (dále jen „smlouva“) ve spojení s oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku ve výši nominální úrokové sazby 66,80 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 865 Kč splatných počínaje od srpna 2021 vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Podle bodu 6.1. smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlení klienta. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5. smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má pak soud za prokázané, že dne 1. 7. 2022 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 30 000 Kč. Z karty klienta ve spojení s výzvami k zaplacení má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru nezaplatil před zesplatněním úvěru ničeho. K zesplatnění došlo v souladu s bodem 6.3. písm. b) smlouvy, podle kterého jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů smlouvy, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. K tomuto dni se pak stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.

2. části B smlouvy. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 3. 2023, 14. 4. 2023, 14. 6. 2023 a 17. 7. 2023 má soud dále za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátek č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také k úhradě smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Zesplatnění úvěru k 18. 7. 2023 je prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru z uvedeného dne. Z karty klienta má soud dále za prokázané, že žalovaný byl poprvé v prodlení o délce 30 dnů se splátkou č. [hodnota] a v prodlení o délce 60 dnů taktéž se splátkou č. [hodnota], když do podání žaloby uhradil na dlužnou částku toliko 27 785 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2024 (doložené včetně podacího archu z téhož dne) je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z dokumentu „Hodnocení klienta“, ze dne 1. 7. 2022 je dále prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši nominální úrokové sazba z úvěru 66,80 % ročně, s uváděnou RPSN úvěru ve výši 91,57 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“ 8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 1. 7. 2022 byla mezi účastníky sjednána nominální úroková sazba z úvěru ve výši 66,80 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období červenec 2022 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,42 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy značně převyšuje (sedmkrát) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravnou výši úroků. Stejně tak nemůže nic změnit ani částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní co do úroku ve výši 66,80 % ročně, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 1. 7. 2022, a nikoli nyní uplatňovaný úrok. Uvedený závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. 15 Co 69/2018–93 nebo ve výši 52,21 % (č. j. 24 C 416/2018 – 69). Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

9. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou ve smlouvě o úvěru tučně vytištěna jako základní parametry úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (pokuty a poplatků) by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru. Její ustanovení zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 27 785 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 2 215 Kč (30 000 – 27 785). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 144 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 620 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání ze dne 21. 3. 2025 a ze dne 22. 4. 2025) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 9 210 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 1 934 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.