9 C 472/2021-57

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovnicí Mgr. Petrou Civínovou sídlem J. Dobrovského 1047, 286 01 Čáslav o zaplacení 44 863,35 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 800 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 15 498,18 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 800 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 800 Kč od 30. 9. 2018 do 13. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 18 800 Kč od 14. 7. 2021, b) částky 10 565,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 980,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 988,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 747,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 747,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O odměně ustanoveného opatrovníka za zastupování žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 71 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení nejprve částky ve výši 34 298,18 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne 9. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 5 146 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 275 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 626 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 2 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 565,17 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce dne 23. 5. 2018 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 180 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 948 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 7 784 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k 5. 1. 2021 k postoupení uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Skutečnost, že žalovaný je cizí státní příslušník, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu (v rámci spisu sp. zn. 9 C 163/2021) zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

4. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že žádá soud o posouzení, zda žalobkyně prokázala splnění své zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Dále namítla promlčení uplatněných nároků, neboť má za to, že promlčecí lhůta plynula od splatnosti jednotlivých sjednaných splátek poskytnutých zápůjček.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 9. 8. 2018 uzavřít smlouvu o zápůjčce [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 146 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7 275 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 626 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 21 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 5. 1. 2021 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu, a oznámením ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 13. 7. 2021, byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 2 200 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021).

7. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 23. 5. 2018 uzavřít smlouvu o zápůjčce [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 180 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 5. 1. 2021 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu, a oznámením ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 13. 7. 2021, byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 7 784 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021).

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

22. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

25. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

30. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

31. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

32. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K tomuto předložila vlastní smlouvy o zápůjčce, zákaznické karty a k výzvě soudu pak pracovní smlouvu ze dne 24. 11. 2015, nájemní smlouvu ze dne 1. 4. 2018 a výpisy z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2018 do 30. 4. 2018.

33. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v zákaznických kartách, a to především ve vztahu k jeho výdajům. V kartě zákazníka ze dne 9. 8. 2018, resp. 23. 5. 2018 je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny, a to pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu, konkrétně za měsíce červen, červenec 2018 u smlouvy ze dne 9. 8. 2018, resp. březen, duben 2018 u smlouvy ze dne 23. 5. 2018. Dále žalovaný v zákaznické kartě ze dne 9. 8. 2018 uvádí, že jeho příjem činí 23 831 Kč, je zatížen splátkou dalšího úvěru u právního předchůdce ve výši 1 422 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč; v zákaznické kartě ze dne 23. 5. 2018 pak uvádí čistí měsíční příjem a další příjmy domácnosti, vše v celkové výši 33 873 Kč s tím, že splácí další externí zápůjčky ve výši 2 300 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6 000 Kč. Z předložených výpisů z účtu za měsíce březen, duben 2018 vyplývá, že počáteční stav na účtu žalovaného byl v měsíci březnu 9 259,27 Kč, konečný zůstatek činil 2 273,47 Kč, v měsíci dubnu pak byl počáteční stav 2 273,47 Kč a konečný 641,02 Kč. Výpisy z účtu žalovaného za měsíce červen, červenec 2018 pak žalobkyně nepředložila. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od 24. 11. 2015 na dobu neurčitou a jeho mzda činí 10 200 Kč měsíčně. Z nájemní smlouvy pak vyplývá, že nájem byl sjednán na období od 1. 4. 2018 do 30. 3. 2020 a činí 2 500 Kč měsíčně.

34. Z karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného. Již jen porovnáním údajů zaznamenaných v zákaznických kartách a žalovaným předložených výpisech z účtu společně s pracovní smlouvou je zjevné, že jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Je zřejmé, že výdaje žalovaného dosahovaly řádově vyšších částek než, jak bylo zaznamenáno v zákaznických kartách. Z doložených výpisů z účtu je taktéž zřejmé, že měsíční konečné zůstatky na účtu žalovaného hraničně dosahovaly výše nastavených měsíčních splátek u uzavíraných smluv, nikoli však v takové, jež by mu bez jakýchkoliv problémů a omezení umožňovaly splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Právní předchůdce se však uvedenými rozpory nezabýval. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně, resp. právní předchůdce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnil. Současně ve vztahu k nedoloženým výpisům z účtů nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

35. Soud s ohledem na výše uvedené nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Při jednání dne 15. 6. 2022 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení.

36. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

37. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

38. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovaným, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

39. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. S ohledem na vznesenou námitku promlčení nároku žalobkyně se soud dále zabýval okolnostmi rozhodnými dle § 621 o. z. pro počátek běhu tříleté promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení, které zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

40. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 9. 8. 2018 v hotovosti 21 000 Kč; žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 2 200 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 18 800 Kč. Promlčecí doba v tomto případě počala běžet okamžikem předání peněžních prostředků žalovanému a nejpozději dnem 9. 8. 2021 mohlo dojít k promlčení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla u soudu podána dne 30. 7. 2021, nedošlo v tomto případě k promlčení vymáhaného nároku. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do 13. 7. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.).

41. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.

42. Ve vztahu k nároku ze smlouvy ze dne 23. 5. 2018 pak soud uvádí, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 23. 5. 2018 v hotovosti 10 000 Kč. Promlčecí doba počala běžet okamžikem předání peněžních prostředků žalovanému a nejpozději dnem 23. 5. 2021 došlo k promlčení pohledávky.

43. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.). Po zohlednění těchto částek se podává, že úspěch žalobkyně ve věci je ve výši 29 % a úspěch žalovaného pak 71 %.

45. Jelikož žalovanému byl pro zastupování v tomto řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, rozhodl soud ve výroku IV. tohoto rozsudku o odměně za toto zastupování v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. tak, že o přiznání konkrétní částky bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

46. Vzhledem k tomu, že opatrovníku žalovaného bude dle výroku IV. tohoto rozsudku přiznána odměna, jež bude uhrazena z účtu soudu, vzniknou státu v této souvislosti náklady, na které má stát následně nárok na jejich náhradu dle úspěchu ve věci po účastnících v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Proto bylo žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 29 %, výrokem V. tohoto rozsudku uloženo uhradit státu náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 71 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

47. Ve vztahu k nákladům státu v poměrné výši 29 % soud uvádí, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí; proto soud o zbylé výši nákladů státu nerozhodoval.