9 C 48/2021

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a Mgr. Petra Jaitnera ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 538 334,45 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 22 036 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 22 036 Kč od 13.11.2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 685 608 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 685 608 Kč od 13.11.2020 do zaplacení, částku 13 587,19 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 13 587,19 Kč od 30.3.2021 do zaplacení, částku 226 475,91 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 226 475,91 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, částku 331 102,36 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 331 102,36 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, částku 24 220,88 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 24 220,88 Kč od 30.3.2021 do zaplacení a částku 235 304,11 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 235 304,11 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 364 597,20 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 24.3.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 1 956 026 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně a v letech 2010 až 2019 vykonával funkci generálního ředitele. V polovině roku 2020 byl u žalobkyně proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba], který zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), [anonymizováno] inspekce a interní audit, provedl u žalobkyně mimořádný audit [číslo] 2020„ Systémový a procesní audit organizace [název původní účastnice], příspěvková organizace [anonymizováno]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Z těchto auditů vyplynulo, že žalovaný v období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce pronajímatele dne 19. 3 2015 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] jako nájemcem smlouvu o nájmu pozemků [číslo] [spisová značka], jejímž předmětem je mimo jiné nájem pozemku parc. [číslo] zapsaný na LV [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vše k.ú. [anonymizováno] (dále též„ nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova]“). Nájem byl sjednán na dobu určitou 8 let, za předmět nájmu mělo být hrazeno sjednané nájemné ve výši 20 000 Kč ročně. S ohledem na to, že za předmět nájmu mělo být ze strany nájemce žalobkyni hrazeno nájemné, jehož výše odpovídá ceně v místě a čase obvyklém, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek právě na určení nájemného v ceně obvyklé. Dle znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] – 020/ 2020 ze dne 16.10.2020 mělo obvyklé nájemné činit částku 30 675 Kč měsíčně, tedy 368 100 Kč ročně. Dle tvrzení žalobkyně tedy uzavřením smlouvy se společností [právnická osoba] žalovaný porušil § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o majetku ČR“) dle něhož je nutné využívat majetek žalobkyně účelně a hospodárně plnění k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností a je třeba počínat si tak, aby majetek ČR nebyl poškozován, nebyla neodůvodněně snižována jeho hodnota anebo výnos tohoto majetku. Výše škody, kterou porušením této povinnosti způsobil, pak odpovídá rozdílu mezi skutečně uhrazeným a obvyklým nájemným za předmět nájmu, které by jinak mělo být uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých a ke dni 31.10.2020 činí částku 1 956 036 Kč. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 2.11.2020 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku se Základní odborovou organizací OS státních orgánů a organizací při organizaci [název původní účastnice] (dále jen„ odborová organizace“), a to žádostí ze dne 19.2.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 9.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Tvrdil, že žalobkyně ani netvrdí, ani neprokazuje, v čem spočívá zavinění žalovaného za údajně vzniklou škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Nelze tak obecným konstatováním nahradit tvrzení, jakou konkrétní povinnost měl žalovaný zaviněně porušit. Předmětná smlouva byla uzavřena dne 19.3.2015; sjednaná výše nájemného odpovídala z údajů ověřených před uzavřením nájemné smlouvy o nájemném v dané lokalitě s přihlédnutím k charakteru pronajímaných pozemků, tj. orná půda, kdy podle relevantního zdroje ([webová adresa]) u nově sjednávaných pachtovních smluv se pachtovné pohybuje nejčastěji ve výši 3 000 – 6 000 Kč/ha/rok (ve stavu k září 2020). Pokud tedy celková plocha pronajímaných pozemků činí 27 252 m2, a nájemné bylo sjednáno ve výši 20 000 Kč, odpovídá to hodnotě 7 300 Kč za hektar ročně. Nájemní smlouva byla kontrolována v rámci kontrol [anonymizováno] inspekce [anonymizována dvě slova]. Dále žalovaný namítl, že mu není známo, proč je jako rozhodné období stanoveno do 31.10.2020, když smlouva byla ukončena ke dni 30.3.2017. Dále s ohledem na plynutí času žalovaný namítl promlčení žalovaného nároku.

3. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 31.3.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 13 587, 19 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně, který v letech 2010 až 2019 působil jako generální ředitel žalobkyně, uzavřel dne 6.11.2015 smlouvu o dílo [číslo] [rok] mezi žalobkyní jako objednatelem a [jméno] [příjmení], [IČO], místem podnikání [adresa], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla stavební úprava skladu a plynoměru a s tím související stavební úpravy areálového plynovodu a další stavební úpravy, a to v areálu domu [anonymizováno] a jeho okolí (na pozemcích st.p. [číslo] pozemku parc. [číslo]). Cena díla byla sjednána na částku 4 418 869 Kč bez DPH. Dne 1.3.2016 byl mezi smluvními stranami uzavřen dodatek [číslo] dne 30.3.2016 dodatek [číslo] ke smlouvě, kdy předmětem dodatku [číslo] byla změna rozsahu prací dle projektové dokumentace a rozpočtu, změna termínu plnění a s tím související navýšení ceny o částku 133 281 Kč bez DPH; dle dodatku [číslo] pak změnou rozsahu prací byl cena navýšena o částku 397 919 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem jak dodatek [číslo] tak i dodatek [číslo] bez výběrového řízení, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení obvyklé ceny ve vztahu k realizovaným cenám. Dle znaleckého posudku č. [číslo] 2020 vypracovaného znalcem [právnická osoba] bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění rozsahu dála specifikovaného dodatkem [číslo] dodatkem [číslo] k předmětné smlouvě o dílo činila 384 331,81 Kč; rozdíl mezi cenou sjednanou (a plněnou) a cenou obvyklou činí 13 587,19 Kč. Žalovaný tak uzavřením dodatku [číslo] [číslo] k předmětné smlouvě o dílo porušil § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR, čímž žalobkyni způsobil škodu odpovídající právě mezi cenou sjednanou (a zaplacenou) a cenou obvyklou stanovenou znaleckým posudkem. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 17.3.2021 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku odborovou organizací, a to žádostí ze dne 18.3.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 24.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu vedeno pod sp.zn. 9C 53/2021.

4. Žalovaný tuto žalobu navrhl zamítnout. Namítl, že není zřejmé, v čem má spočívat zavinění žalovaného na vzniku škody, když zopakoval (shodně jako v řízení vedeném pod sp.zn. 9C 48/2021), že plněním úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace a je na žalobkyně, aby uvedla, jaké povinnosti žalovaný konkrétně porušil. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaný porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a směrnice žalobkyně týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu; žalovaný namítl, že při zadávání veřejné zakázky malého rozsah nemuselo být postupováno podle zákona o zadávání veřejných zakázek a pro žalobkyni jako takovou ani není závazná směrnice, neboť nespadá pod kategorii vnitřních předpisů dle § 305 zákoníku práce. Žalovaný nesouhlasí se závěry znaleckého posudku [anonymizována tři slova], neboť při posuzování jakékoliv veřejné zakázky se ceny díla na 100% nikdy neshodují, nehodnotí se pouze cena, ale řada dalších podmínek (záruka, doba plnění, kvalita práce apod.), často není o zakázky malého rozsahu zájem. Rovněž žalovaný namítl, že u památkových objektů jsou ceny používaných materiálů i prováděných prací zcela odlišné od běžných stavebních prací. Dále žalovaný uvedl, že předmětná smlouva o dílo byla uzavřena se zhotovitelem na základě zadávacího řízení a cena díla vycházela z cenové nabídky zhotovitele připojené jako příloha smlouvy o dílo. Dodatek [číslo] byl uzavřen dne 1.3.2016 a dodatek [číslo] dne 30.3.2016, kdy se dle zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinného k 30.3.2006 jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, a tudíž nebylo třeba, aby se výběrové řízení konalo. Navíc smlouvy uzavírané žalobkyní na základě veřejných zakázek byly průběžně kontrolovány v rámci kontrol [anonymizováno] inspekce [anonymizována dvě slova]. Všechny podklady byly žalovaným, po dobu, kdy vykonával funkci generálního ředitele, archivovány, a měly by být dohledatelné. Rovněž ohledně tohoto nároku žalovaný vznesl námitku promlčení.

5. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 1.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 226 475,91 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný v letech 2010 – 2019, kdy působil na pozici generálního ředitele žalobkyně, uzavřel dne 14.9.2017 za žalobkyni jako objednatel smlouvu o dílo [číslo] [rok] se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to na dodávku a montáž vytápění v rozsahu uvedeném v nabídce; ve smlouvě byl sjednána cena plnění ve výši 950 251 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu bez řádného výběrového řízení, tedy v rozporu jednak s účinným zákonem o zadávání veřejných zakázek, tak i směrnice žalobkyně týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechala žalobkyně vypracovat znalecký posudek k určení ceny plnění obvyklé v daném místě a čase. Dle znaleckého posudku [číslo] 2020 vypracovaného znalcem [právnická osoba] měla cena obvyklá plnění sjednaného v předmětné smlouvě činit 723 779,09 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou (a plněnou) a cenou obvyklou tak činí 226 475,91 Kč. Tento rozdíl pak představuje škodu, kterou žalovaný jako zaměstnanec způsobil žalobkyni jako zaměstnavateli, když porušil povinnost dle § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR, jak byl citován shora pod bodem 1 tohoto rozsudku. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 26.2.2021 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku se odborová organizací, a to žádostí ze dne 18.3.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 22.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu původně vedeno pod sp.zn. 9C 54/2021.

6. Žalovaný navrhl tuto žalobu zamítnout. Shodně jako u předchozích řízení namítl, že ze strany žalobkyně není tvrzeno, v čem má spočívat zavinění žalovaného, rovněž že nebylo povinností žalovaného postupovat podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jednalo o zakázku malého rozsahu, na kterou se tento zákon nevztahuje. Pokud mu je ze strany žalobkyně vytýkáno porušení pravidel ve směrnici žalobkyně týkající se veřejných zakázek malého rozsahu, potom je třeba zdůraznit, že tato směrnice není vnitřním předpisem ve smyslu § 305 zákoníku práce, a není tedy závazný pro žalobkyně jako zaměstnavatele a její nedodržení pak není porušením právní povinnosti. Žalovaný nesouhlasí se závěry znaleckého posudku [anonymizována tři slova], neboť při posuzování jakékoliv veřejné zakázky se ceny díla na 100% nikdy neshodují, nehodnotí se pouze cena, ale řada dalších podmínek (záruka, doba plnění, kvalita práce apod.), často není o zakázky malého rozsahu zájem. Rovněž žalovaný namítl, že u památkových objektů jsou ceny používaných materiálů i prováděných prací zcela odlišné od běžných stavebních prací. Obdobně jako v řízení vedeném původně pod sp.zn. 9C 53/2021 žalovaný namítl, že v době, kdy byla smlouva uzavřena (tj. 16.4.2012) se jednalo dle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, o zakázku malého rozsahu, která byla z režimu tohoto zákona vyjmuta. Smlouva byla přesto uzavřena na základě výběrového řízení a cena vycházela z cenové nabídky zhotovitele připojené jako příloha smlouvy. Navíc smlouvy uzavírané žalobkyní na základě veřejných zakázek byly průběžně kontrolovány v rámci kontrol [anonymizováno] inspekce [anonymizována dvě slova]. Všechny podklady byly žalovaným po dobu, kdy vykonával funkci generálního ředitele, archivovány, a měly by bát dohledatelné. Rovněž ohledně tohoto nároku žalovaný vznesl námitku promlčení.

7. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 1.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 331 102,36 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně na pozici generálního ředitele v letech 2010 2019 uzavřel dne 1.7.2014 za žalobkyni jako objednatele smlouvu o dílo [číslo] [spisová značka] se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jejímž předmětem byly stavební práce spočívající v opravě povrchů, včetně výměny podlahových krytin, stávajících podlah chodeb a pokojů v zámecké budově žalobkyně na pozemku parc. [číslo] k.ú. [anonymizováno], a to za sjednanou cenu 2 080 977 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavřel bez řádného výběrového řízení, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek k určení ceny v místě a čase obvyklém za plnění, které je předmětem smlouvy. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] vypracovaným znalcem [právnická osoba] bylo určeno, že obvyklá cena předmětu plnění v cenách k roku 2014 činila 1 749 874,64 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou (a plněnou) a mezi cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem pak činí částku 331 102,36 Kč. Žalovaný uzavřením shora uvedené smlouvy tedy porušil § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR, v důsledku čehož vznikla škoda odpovídající rozdílu mezi cenou sjednanou (a zaplacenou) a cenou obvyklou dle znaleckého posudku, za kterou žalovaný odpovídá. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 26.2.2021 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku se odborová organizací, a to žádostí ze dne 18.3.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 22.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu původně vedeno pod sp.zn. 9C 55/2021.

8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nárokům uplatněným v řízení sp.zn. 9C 53/2021 a sp.zn. 9C 54/2021, na které soud pro stručnost odkazuje.

9. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 1.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 24 220,88 Kč s příslušenstvím, Tvrdila, že žalovaný jak zaměstnanec žalobkyně na pozici generálního ředitele v letech 2010 až 2019 uzavřel za žalobkyni jako objednatele dne 20.4.2015 smlouvu o dílo [číslo] [spisová značka] s [jméno] [příjmení], IČO: [číslo]; předmětem smlouvy byla oprava omítek a nátěrů fasády budovy zámek - strana fontána, golfové hřiště, oprava omítek a nátěrů fasády budovy zámek - fasády nádvoří, oprava omítek a nátěrů fasády - budova prádelna a přiléhající venkovní plot, oprava omítek a nátěrů fasády zámek - rondel a čelní pohled zámecké budovy z parkoviště, oprava omítek a nátěrů soklů garáží zámků, [anonymizováno]: oprava omítek a nátěrů fasády, soklů a štíty budovy [anonymizováno] – stran a park, to vše v areálu [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě byl sjednán datum zhotovení do 26.5.2015 a sjednána cena plnění ve výši 297 538 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavřel bez řádného výběrového řízení, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek k určení ceny v místě a čase obvyklém za plnění, které je předmětem smlouvy. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] vypracovaným znalcem [právnická osoba] bylo určeno, že obvyklá cena předmětu plnění v cenách k roku 2015 činila 273 317,12 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou (a plněnou) a mezi cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem pak činí částku 24 220,88 Kč. Žalovaný uzavřením shora uvedené smlouvy tedy porušil § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR, v důsledku čehož vznikla škoda odpovídající rozdílu mezi cenou sjednanou (a zaplacenou) a cenou obvyklou dle znaleckého posudku, za kterou žalovaný odpovídá. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 17.3.2021 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku se odborová organizací, a to žádostí ze dne 18.3.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 24.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu původně vedeno pod sp.zn. 9C 56/2021.

10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nárokům uplatněným v řízení sp.zn. 9C 53/2021 a sp.zn. 9C 54/2021, na které soud pro stručnost odkazuje.

11. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 1.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 235 304,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný jak zaměstnanec žalobkyně na pozici generálního ředitele v letech 2010 až 2019 uzavřel za žalobkyni jako objednatele dne 16.4.2012 smlouvu o dílo [číslo] [spisová značka] se společností [právnická osoba], [IČO] jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla oprava fasád, oprava omítek komínových těles, penetrace pískovcové hlavice zábradlí na zámecké terase v areálu zámku a rekonstrukční práce. Ve smlouvě byla sjednána cena plnění ve výši 797 426 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavřel bez řádného výběrového řízení, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek k určení ceny v místě a čase obvyklém za plnění, které je předmětem smlouvy. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] vypracovaným znalcem [právnická osoba] bylo určeno, že obvyklá cena předmětu plnění v cenách k roku 2012 činila 562 121,88 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou (a plněnou) a mezi cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem pak činí částku 235 304,11 Kč. Žalovaný uzavřením shora uvedené smlouvy tedy porušil § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR, v důsledku čehož vznikla škoda odpovídající rozdílu mezi cenou sjednanou (a zaplacenou) a cenou obvyklou dle znaleckého posudku, za kterou žalovaný odpovídá. Výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR a žalobkyni byla uložena povinnost škod s žalovaným projednat sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobkyně dopisem ze dne 26.2.2021 vyzvala žalovaného k úhradě této částky a zároveň přistoupila k projednání tohoto škodního nároku se odborová organizací, a to žádostí ze dne 18.3.2021. Odborová organizace se k této žádosti relevantně nevyjádřila. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne 23.3.2021 k zaplacení částky odpovídající vzniklé škodě, kterou však dosud neuhradil. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu původně vedeno pod sp.zn. 9C 57/2021.

12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nárokům uplatněným v řízení sp.zn. 9C 53/2021 a sp.zn. 9C 54/2021, na které soud pro stručnost odkazuje.

13. K návrhu žalovaného soud spojil řízení vedená po sp.zn. 9C 48/2021, sp.zn. 9C 53/2021, sp.zn. 9C 54/2021, sp.zn. 9C 55/2021, sp.zn. 9C 56/2021 a sp.zn. 9C 57/2021 ke společnému projednání, kdy věc je nadále vedena pod sp.zn. 9C 48/2021. Toto spojení bylo vhodné s ohledem na to, že se jedná o stejný okruh účastníků, žalobkyně se domáhá po žalovaném náhrady škody jako po svém zaměstnanci, přičemž zjištěná pochybení opírá jednak o audit realizovaný společností [právnická osoba] a dále audit realizovaný [anonymizováno] inspekcí a interním auditem [anonymizována dvě slova], ve všech věcech byly navrhovány obdobné důkazy (zejména znalecké posudky), a tudíž bylo v zájmu ekonomičnosti a hospodárnosti řízení všechna tato řízení spojit.

14. V průběhu řízení žalobkyně doplnila tvrzení ve vztahu k nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova], že povinností žalovaného jako generálního ředitele žalobkyně bylo sjednat (v souladu s § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR) nájemné odpovídající nejméně výši nájemného, které je obvyklé v daném místě a čase. Dle znaleckého posudku vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí – ve spolupráci s [anonymizováno] [právnická osoba] výše obvyklého nájemného byl 30 675 Kč měsíčně, tedy 368 100 Kč ročně, Výše škody tak odpovídá rozdílu mezi skutečně sjednaným a placeným nájemným a částkou, která odpovídá dle znaleckého posudku obvyklému nájemnému, což za období (které bylo učiněno předmětem žaloby) od 19.3.2015 do 31.10.2020 činí částku 1 956 036 Kč (2051 dnů; mělo být ročně hrazeno nájemné 368 100 Kč, bylo hrazeno 20 000 Kč, na jeden tak připadá škoda ve výši 348 100/365, tedy 953, 69863 Kč; násobeno počtem dnů 2051 pak představuje škodu, kterou žalobkyně po žalovaném požaduje). Sjednáním nájemného, které neodpovídá (je nižší) než obvyklé nájemné, pak žalovaný porušil povinnost vyplývající mu z § 14 odst. 1 a § 27 odst. 3 zákona o majetku ČR a 38 odst. 1 písm. b) a § 301 zákoníku práce, v důsledku čehož byla způsobena škoda, která odpovídá rozdílu mezi skutečně zaplaceným nájemným a a nájemným, které mělo být správně vyžadováno jako nájemné obvyklé. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný tuto škodu způsobil úmyslně, neboť smlouvu uzavřel se společností [právnická osoba], jejímž statutárním orgánem v té době byla paní [jméno] [příjmení] (manželka žalovaného), a to za cenu nikoliv obvyklou, aniž se snažil cenu obvyklou vědomě zjistit. Uvedené nestandardní interpersonální vztahy pak představují též explicitní porušení samotných interních etických standardů [anonymizována dvě slova], a to etického kodexu [číslo] z roku [rok] (čl. VI. – zneužití postavení) a porušení etického kodexu vydaného rozhodnutím generálního ředitele [číslo] z roku [rok] (čl. 6). To potvrzuje též závěr auditorského šetření provedeného auditní společností [právnická osoba], která v první polovině roku 2020 provedla u žalobkyně audit a vyhodnotila jako vysokou míru korupčního rizika právě skutečnost, že v právních vztazích vystupují jako oprávněné osoby k jednání manželé žalovaný a [jméno] [příjmení] (viz podání žalobkyně ze dne 6.8.2021 a ze dne 25.8.2021). Dále žalobkyně namítala (podání ze dne, že předmětná Nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] nebyla předmětem kontroly ze strany kontrolního orgánu zřizovatele žalobkyně, tj. [anonymizována dvě slova]. Předmětem kontroly byla smlouva o nájmu totožných pozemků, avšak se zcela jiným nájemným, kdy v roce 2011 byla sjednána cena nájmu 73 253 Kč/rok (oproti tomu v předmětné smlouvě 20 000 Kč/rok). Pokud tedy v roce 2008 byla kontrolním orgánem posouzena původní nájemní smlouva bez výhrad, nelze z toho usuzovat, že nájemné, které žalovaný za žalobkyni sjednal v předmětné Nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova] a které bylo mnohonásobně nižší než v nájemní smlouvě z roku 2011, bylo stanoveno v souladu se zásadami dle § 27 odst. 3 zákona o majetku ČR, tedy že bylo nájemným v daném čase a místě obvyklým.

15. Ve vztahu k nárokům týkajícím se jednotlivých smluv o dílo žalobkyně v průběhu řízení doplnila tvrzení (podání ze dne 25.8.2021, ze dne 1.9.2021), že žalobkyně jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i aktuálně účinného zákona č. 134/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o zadávání veřejných zakázek. Výběru dodavatele na poskytnutí dodávky, služby nebo stavební práce pak musí předcházet řádně provedené zadávací řízení dle pravidel zákona č. 137/2006 Sb., respektive zákona č. 134/2016 Sb., a vhodný zadávací režim je zadavatelem zvolen dle předem předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Pokud zadavatele vybírá ve vztahu k plnění předmětu zakázky zakázku malého rozsahu, i v takovém případě musí provést nějakou formu výběrového řízení, které zajistí dodržení obecných zásad postupu zadavatele, a to zásadu transparentnosti a přiměřenosti při výběru dodavatele, jakož i zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace jednotlivých dodavatelů. Posouzení správností realizace jednotlivých výběrových řízení se zabýval též forenzní audit provedený auditorskou společností [právnická osoba], na základě kterého následně žalobkyně nechala zpracovat znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] znalecký posudek [číslo] [rok], který určil ceny obvyklé za plnění jednotlivých smluv s dodavateli, které byly uzavřeny bez řádného výběrového řízení; rozdíl mezi sjednaným (a zaplaceným) plněním a cenou obvyklou tak představuje vzniklou škodu, kterou žalobkyně po žalovaném požaduje. Žalovaný se při výběru dodavatelů svévolně odchýlil od interních předpisů upravujících zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, která garantují dodržení základních zásad dle § 6 zákona č. 137/2006 Sb., respektive zákona č. 134/2016 Sb., a tím na sebe převzal odpovědnost za cenu kterou dosáhl, když ji určil způsobem v rozporu s § 27 zákona o majetku ČR. Žalovaný byl z titule své funkce generálního ředitele žalobkyně povinen tuto činnost vykonávat s odbornou péčí, postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů žalobkyně, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí (§ 47 odst. 1 zákona o majetku ČR). V souladu s § 47 odst. 2 zákona o majetku ČR pak žalovaný nese odpovědnost za škodu, která vznikla porušením zákonem stanovených povinností; z této odpovědnosti vyplývá i naplnění obecné odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem dle 250 zákoníku práce, neboť zákonná úprava povinností dle zákona o majetku a zákona č. 134/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je lex specialis ve vztahu k obecné odpovědnosti v zákoníku práce. Dle přesvědčení žalobkyně odpovědnost, která žalovanému náleží dle zákona o majetku ČR představuje vyšší stupeň odpovědnosti nežli obecná odpovědnost dle § 250 zákoníku práce. Ve vztahu ke smlouvě na stavební úpravu budovy [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 6.11.2015 uzavřené s [jméno] [příjmení] žalobkyně doplnila, že na toto plnění žalovaný výběrové řízení vůbec nerealizoval; následně došlo k navýšení ceny a změně termínu dodatkem [číslo] [číslo] bez uvedení konkrétních důvodů; tím žalovaný porušil § 27 zákona o majetku ČR, ve vztahu k uzavřeným dodatkům též § 14 odst. 1 zákona o majetku ČR. Ve vztahu k smlouvě o týkající se obnovy kotelny v budově zámku (smlouva [číslo] uzavřená dne 14.9.2017 se společností [právnická osoba]) žalobkyně tvrdila, že žalovaný výběrové řízení neprovedl řádně, když ze zadávací dokumentace není zřejmé, jak zadavatel stanovil předpokládanou výši plnění, nedostatečně stanovil podmínky účasti v řízení (pouze prokázání požadované technické specifikace), lhůta k podání nabídek byla hraniční s ohledem ba složitost předmětu veřejné zakázky. Rovněž hodnotící kritéria byla stanovena nejasně, nebylo možné předvídat, jak je bude zadavatel hodnotit. V průběhu výběrového řízení bylo vzneseno několik dotazů, na které však zadavatel poskytl odpověď pouze tazateli, nikoliv všem potenciálním uchazečům výběrového řízení, nebyla ani prodloužena lhůta k podání nabídek. Hodnotící komise pak hodnotila nabídky rovněž netransparentně, když zcela subjektivně přiřazovala k jednotlivým dílčím hodnotícím kritériím bodové hodnoty. V důsledku toho nebylo výběrové řízení provedeno řádně při zachování základních zásad, cena tak byla určena v rozporu s cenovými předpisy, a uzavřením smlouvy tak žalovaný porušil povinnosti dle § 14 odst. 1, § 27 a § 47 zákona o majetku ČR a § 6 zákona č. 137/2006 Sb. Ve vztahu ke smlouvě na stavební práce týkající se opravu povrchů a podlah v budově [anonymizováno] (smlouva [číslo] [spisová značka] ze dne 1.7.2014 uzavřená se společností [právnická osoba]) pak žalobkyně doplnila tvrzení, že na výběr dodavatele pro tuto zakázku nebylo vypsáno výběrové řízení; navíc mezi totožnými smluvními stranami byla dne 27.9.2014 uzavřena smlouva o dílo [číslo] [spisová značka] s úplatou ve výši 203 572 Kč bez DPH; poskytované plněné spolu věcně, místně i funkčně souvisí, a tudíž má žalobkyně za to, že předpokládané ceny zakázky měly být správně sečteny a předmět zakázky měl být zadán v jednom výběrovém řízení; postup zvolený žalovaným byl neúčelný a nehospodárný, a tudíž porušil povinnosti dle § 14 odst. 1, § 27 a § 47 zákona o majetku ČR a § 6 zákona č. 134/2016 Sb. Ve vztahu ke smlouvě na opravy omítek a fasád budov (smlouva [číslo] [spisová značka] ze dne 20.4.2015 uzavřená s [jméno] [příjmení]) pak žalobkyně doplnila tvrzení, že na výběr dodavatele pro tuto zakázku nebylo vypsáno výběrové řízení, stejně tak i ve vztahu k smlouvě [číslo] [spisová značka] ze dne 16.4.2012 uzavřené se společností [právnická osoba]; u druhé jmenované smlouvy navíc žalobkyně poukázala na to, že dne 1.5.2012 byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě a cena díla (původně 678 795 Kč bez DPH) byla navýšena na 797 426 Kč bez DPH bez objektivně zjistitelných skutečností; tedy v obou případech žalovaný porušil povinnosti dle § 14 odst. 1, § 27 a § 47 zákona o majetku ČR a § 6 zákona č. 137/2006 Sb. Tím, že žalovaný porušil shora uvedené povinnosti, vznikla žalobkyni škoda představující znaleckým posudkem vyčíslený rozdíl mezi plněním, které bylo vyplaceno, a cenou obvyklou, která sjednána (a tedy vyplacena) být měla. Pokud jde o zavinění, žalovaný své povinnosti porušil úmyslně, minimálně v úmyslu nepřímém, nicméně pro vznik odpovědnosti by postačila i nevědomá nedbalost. Žalovaný jako zkušený generální ředitel měl a mohl znát způsob zadávání veřejných zakázek, případně mohl využít právních služeb [příjmení] [příjmení], která k některým zakázkám zajišťovala právní servis. Ve vztahu k námitce promlčení pak žalobkyně (v podání ze dne 14.10.2021 doplnila, že nároky nemohou být promlčené, neboť posouzením správnosti realizace jednotlivých výběrových řízení vztahujícím se ke shora uvedeným smlouvám o dílo se zabýval forenzní audit [právnická osoba], na jehož základě žalobkyně zadala vypracování znaleckého posudku k posouzení obvyklých cen jednotlivých plnění poskytovaných předmětnými smlouvami o dílo; tento znalecký posudek byl vypracován [právnická osoba] dne 5.2.2021, a tudíž žalobkyně předmětné nároky před tímto datem nemohla u soudu uplatnit. Ve vztahu k námitce žalovaného, že žalovaný nevybíral subjekty, se kterými byly smlouvy uzavírány, pak žalobkyně v podání ze dne 11.5.2022 namítla, že se žalovaný nemůže zprostit odpovědnosti tím, že odkáže na výčet kroků, které vedly k uzavření smlouvy a kterých se žalovaný neúčastnil, neboť to byl žalovaný, kdo dle organizačního řádu žalobkyně jednal ve všech záležitostech jejím jménem a plně zodpovídá za činnost a rozvoj žalobkyně jako příspěvkové organizace. Žalovaný podepisoval zadávací dokumentaci, jmenoval členy hodnotící komise, vyjadřoval souhlas s návrhem hodnotící komise a smlouvu s vybraným dodavatelem pak následně podepsal. Žalovaný sjednal smlouvy s dodavateli, kde nebyla sjednána cena v čase a místě obvyklá, čímž porušil povinnost dle § 38 odst. 1 písm. b) a § 301zákoníku práce, a dle ů 14, § 27 a § 47 zákona o majetku ČR, a byl tak naplněn předpoklad odpovědnosti dle § 250 zákoníku práce. Odpovědnost dle § 47 zákona o majetku ČR je pak zvláštní odpovědností žalovaného postupovat s odbornou péčí, tedy jedná se o odpovědnost vyššího stupně, než odpovědnost dle § 250 zákoníku práce. To ostatně odpovídá i vysoké mzdě, kterou žalovaný u žalobkyně pobíral, jakož i vysokému odstupnému ve výši násobku průměrného měsíčního výdělku; této odpovědnosti se navíc nelze zprostit, a tudíž zde není ani prostor pro snížení náhraduý dle § 264 zákoníku práce.

16. Žalovaný v průběhu řízení ve vztahu k nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova] doplnil svá tvrzení (podání ze dne 24.8.2021 a při jednání dne 10.8.2021), že před prvním uzavřením nájemní smlouvy s [anonymizována dvě slova] si žalobkyně nechala vypracovat znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] právě ke stanovení obvyklé ceny nájemného. Nesouhlasil s tím, jakým způsobem bylo obvyklé nájemné vypočteno ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení], když nebyla použita správná metoda oceňování, když znalec [příjmení] [jméno] vybral k porovnání nemovité věci – stavební pozemky, zatímco předmětné pozemky, které byly předmětem nájmu, jsou ornou půdou, respektive lesními pozemky. Dále pak ve vztahu k nárokům ze smluv o dílo žalovaný namítl, že předložený znalecký posudek [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nemůže být důkazem toho, že nebyla sjednána cena obvyklá, neboť nebyla použita správná metodika a navíc nebylo zohledněno, že se v případě budov zámku [anonymizováno] jedná o historickou budovu, která vyžaduje specifické postupy co do realizace díla, tak i materiálu. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] nemá specializace právě ve vztahu k historickým stavbám. Všechny smlouvy byly uzavřeny po proběhlém výběrovém řízení, kdy většinu smluv i dokumentů pro veřejné zakázky připravoval JUDr. [jméno] [příjmení] jako právní zástupce žalobkyně. Žalovaný výběr neprováděl, ten prováděla hodnotící komise, jejímž členem žalovaný nebyl, a při podpisu smlouvy vždy respektoval doporučení hodnotící komise. Ve vztahu k námitce promlčení pak žalovaný doplnil svá tvrzení, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby ke rozhodná doba, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo mohl dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Tento okamžik je třeba vázat k prováděným kontrolám zřizovatele, respektive její generální inspekce interního auditu, které všechny uzavírané smlouvy kontrolovaly, a pokud neshledaly pochybení, nebyly tyto smlouvy v kontrolních zprávách zmíněny, neboť ve zprávách byla uváděna jen negativní zjištění. Navíc výše škody uplatňovaná po žalovaném převyšuje limitaci stanovenou v § 257 odst. 2 zákoníku práce, tedy že výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterou škodu způsobil.

17. Podáním doručeným soudu dne 1.10.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, právě ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škodu vztahující se k nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova], a to v částce 1 248 392 Kč spolu s příslušenstvím za období od 13.11.2020 do zaplacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že dohodou ze dne 8.3.2017 byl nájemní vztah ukončen ke dni 30.3.2017. Protože žalovaný k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby neměl námitky, soud usnesením ze dne 29.12.2021 č.j. 9C 48/2021-134 řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

18. Podáním doručeným nadepsanému soudu dne 23.9.2021 vzala žalobkyně ohledně této části nároku částečně zpět co do částky 22 036 Kč s příslušenstvím, neboť po poučení soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. (při jednání konaném dne 30.8.2022) nechala vypracovat znalecký posudek na stanovení obvyklého nájemného předmětných pozemků k březnu 2015 (když původní znalecký posudek stanovil obvyklou cenu nájemného ke dne 16.10.2020); dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] tak obvyklé nájemné předmětných pozemků k březnu 2015 činí 29 765 Kč měsíčně, tedy 357 180 Kč ročně. Protože žalovaný proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby nic nenamítal, soud řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil (výrok I.).

19. Předmětem řízení se tak staly nároky na zaplacení částky 685 608 Kč s příslušenstvím jako náhrada škody vzniklá placením nájemného dle nájemní smlouvy s [anonymizována dvě slova], dále zaplacení částky 13 587,19 Kč z titulu náhrady škody vztahující se ke smlouvě o dílo [číslo] 2015 ze dne 6.11.2015 uzavřené s [jméno] [příjmení], částka 226 475,91 Kč z titulu náhrady škody vztahující se ke smlouvě o dílo [číslo] 2017 ze dne 14.9.2017 uzavřené se [právnická osoba], částka 331 102,36 Kč z titulu náhrady škody vztahující se ke smlouvě o dílo [číslo] [spisová značka] ze dne 1.7.2014 uzavřené se společností [právnická osoba], částka 24 220,88 Kč z titulu náhrady škody vztahující se ke smlouvě o dílo [číslo] [spisová značka] ze dne 20.4.2015 uzavřené s [jméno] [příjmení], a částka 235 304,11 Kč z titulu náhrady škody vztahující se ke smlouvě o dílo [číslo] [spisová značka] ze dne 16.4.2012 uzavřené se společností [právnická osoba]

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl v období let 2010 až 2019 zaměstnancem žalobkyně na pozici generálního ředitele.

21. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

22. Z nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] ze dne 19.3.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně jako pronajímatel přenechala společnosti [právnická osoba] k užívání pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parcely zjednodušené evidence, k.ú. [anonymizováno], a to za úplatu ve výši 20 000 Kč ročně; nájem byl sjednán na 8 let; za žalobkyni smlouvu uzavíral žalovaný. Z Dohody o ukončení nájemního vztahu ze dne 8.3.2017 bylo zjištěno, že předmětná smlouva o nájmu pozemků byla ukončena dohodou smluvních stran ke dni 30.3.2017.

23. Z projektové dokumentace k dodatečnému povolení stavby (odpaliště a dřevostavba pro zázemí návštěvníků a personálu z 2/ 2019), rozhodnutí o dočasném povolení stavby vydané [stát. instituce] ze dne 6.5.2015 č.j. [anonymizováno] [číslo] 2019 [spisová značka] a kolaudačního rozhodnutí ze dne 12.2.2004 vydaného [stát. instituce] [číslo jednací] bylo zjištěno, že pozemky, kterých se nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] týkala, jsou svým charakterem sportoviště v neurbanizované části [územní celek], část [anonymizováno], využívané jako golfové hřiště a odpaliště. To potvrzuje též doložená fotodokumentace daného území (dokumenty založené k podání čl. 240).

24. Z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne 26.9.2022 bylo zjištěno, že jmenovaný potvrdil, že vypracoval znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny nájemného na pozemky, které byly předmětem nájmu dle nájemní smlouvy, a to v roce 2005. Zároveň kopii tohoto znaleckého posudku soudu zaslal. S tímto posudkem ([číslo] ze dne 11.5.2005) soud nakládal jako s listinou, neboť neobsahovala doložku ve smyslu § 127a o.s.ř. Z obsahu této listiny bylo zjištěno, že znalec doporučil žalobkyni jako objednateli posudku pronajmout pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] za částku 11 620 Kč ročně.

25. Ze smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 [číslo] [rok] bylo zjištěno, že žalobkyně jako objednatel uzavřela s [jméno] [příjmení], [IČO] jako zhotovitelem smlouvu o dílo na realizaci stavebních prací„ stavební úpravy domu [anonymizováno] a jeho okolí“. Cena díla byla sjednána na částku 4 418 869 Kč bez DPH, doba plnění do 31.12.2015. Ke smlouvě byly uzavřeny celkem tři dodatky, kdy dodatkem ze dne 23.12.2015 byl posunut termín realizace díla do 30.4.2016, dodatkem [číslo] pak byl změněn rozsah prací a sjednáno navýšení ceny o 133 281 Kč bez DPH; dodatkem [číslo] ze dne 30.3.2016 pak byl opět změně rozsah praxí (s ohledem na dodatečně vzniklé podmínky zhotovování díla), a to o částku 264 638 Kč bez DPH. Za žalobkyni smlouvu včetně dodatků podepsal žalovaný. Ke smlouvě byly dále přiloženy souhrnné listy stavby, celkový rozpočet včetně případných změn v něm. Dílo bylo předáno dne 30.4.2016 (včetně víceprací dle dodatku [číslo]), což prokazuje zápis o předání a převzetí díla ze dne 30.4.2016.

26. Z daňového dokladu [číslo] 2015 ze dne 20.11.2015 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] fakturoval žalobkyni za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 492 363,10 Kč; fakturou [číslo] 2015 fakturoval [jméno] [příjmení] za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 475 768 Kč; fakturou [číslo] 2015 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 1 086 959 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 1 003 613 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 489 957 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 dle dodatku [číslo] částku 133 281 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 770 209 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 částku 99 999 Kč; fakturou [číslo] 2016 [jméno] [příjmení] fakturoval za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 6.11.2015 (dodatek [číslo]) částku 264 638 Kč.

27. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 7.12.2015 do 30.6.2016 bylo zjištěno, že všechny shora uvedené částky žalobkyně uhradila.

28. Ze smlouvy o dílo [číslo] [spisová značka] uzavřené dne 20.4.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně jako objednatel uzavřela s [jméno] [příjmení], [IČO] jako zhotovitelem smlouvu o dílo na opravu omítek, nátěrů a fasád budovy zámku i budovy [anonymizováno]; cena díla byla sjednána v částce 297 538 Kč bez DPH, doba plnění pak od 23.4.2015 do 26.5.2015. Nedílnou součástí této smlouvy pak byla cenová nabídka zhotovitele zpracovaná pro výběrové řízení, včetně souhrnných listů stavby a krycích listů rozpočtu. Dílo bylo předáno dne 2.6.2015, což prokazuje zápis o předání a převzetí díla.

29. Z faktury [číslo] 2015 ze dne 2.6.2015 bylo zjištěno, že za provedené práce [jméno] [příjmení] fakturoval částku 297 538 Kč, která byla žalobkyní uhrazena (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne 1.6.2015 až 30.6.2015)

30. Z výpisu z [webová adresa] bylo zjištěno, že v přehledu veřejných zakázek jsou uvedeny celkem 4 zadávací řízení na veřejnou zakázku žalobkyně, v období 2017 2021, kde byl vybrán jak dodavatel [jméno] [příjmení].

31. Svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu potvrdil, že před uzavřením obou shora uvedených smluv byl kontaktován ředitelem technického úseku žalobkyně s tím, aby se účastnil výběrového řízení. Před podáním cenové nabídky pak patrně proběhly nějaké osobní schůzky přímo na stavbě, obdržel nějaké podklady. Nevěděl, zda k účasti ve výběrovém řízení bylo osloveno více subjektů, nicméně prohlídky na místě stavby se účastnili minimálně dva zástupci jiných společností. Nabídku podával v písemné obálce anebo elektronicky. Se žalobkyní spolupracuje i nyní, kdy je v čele nové vedení, i nyní vysoutěžil smlouvu o správu budovy. Pokud jde o uzavření dodatku [číslo] [číslo] ke smlouvě [číslo] 2015, patrně se při odkrytí ukázala potřeba nějakých víceprací, což vedlo k posunutí termínu a navýšení ceny, k čemuž došlo na základě rozpočtu. K samotné realizaci pak uvedl, že stavení práce prováděné dle těchto smluv se obecně neliší od jiných stavebních prací na jiných budovách; výjimku představuje oprava fasád, kdy bylo třeba zohlednit, že se jedná o historickou budovu, a tomu musely být přizpůsobeny jednak použité materiály, a dále též technologická přestávka; tyto skutečnosti mají vliv na zvýšení ceny a délku zpracování. Uvedené se tedy projevilo ve stavebních pracích prováděných dle smlouvy [číslo] [spisová značka]; dle smlouvy o dílo [číslo] nebylo třeba použít nějaké speciální materiály, neboť stavební práce byly prováděny na novější budově [anonymizováno] [název původní účastnice] se dle názoru svědka příliš neliší od jiných historických budov, které svědek opravoval, nicméně má v tomto směru zkušenost jenom s jinou další historickou budovou; řadu oprav prováděl po povodních v pražské čtvrti [část obce].

32. Ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 14.9.2017 bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako objednatel s [právnická osoba] jako zhotovitelem a jejím předmětem byla dodávka a montáž vytápění (obnova kotelny); doba plnění byla sjednána do 25.9.2017, cena plnění byla sjednána na částku 950 251 Kč bez DPH. Nedílnou součástí smlouvy byla nabídka zhotovitele ze dne 4.9.2017. Z registru smluv bylo zjištěno, že předmětná smlouva byla zveřejněna v registru smluv vedených [stát. instituce]. Za žalobkyni smlouvu podepsal žalovaný. Dílo bylo předáno dne 25.9.2017 (prokázáno předávacím protokolem ze dne 25.9.2017).

33. Z výzvy a zadávací dokumentace zakázky mimo režim zákona [číslo] 2016 bylo zjištěno, že na zakázku„ Obnova kotelny v budově zámku [anonymizováno]“ bylo vypsáno dne 1.9.2017 výběrové řízení mimo režim zákona [číslo] 2016 (jako zakázka malého rozsahu) s předpokládanou výší plnění 1 050 000 Kč bez DPH s dobou plnění od 12.9 do 30.9.2017; termín pro podání nabídek byl 11.9.2017, hodnotící kritéria byla stanovena nejnižší nabídková cena, termín provedení a reference. Výzvu podepsal za žalobkyni žalovaný. Ze žádosti ze dne 28.8.2017 bylo zjištěno, že provozně ekonomický ředitel žalobkyně [jméno] [příjmení] před zveřejněním požádal žalovaného o schválení zadání veřejné zakázky malého rozsahu na toto plnění; žalovaný toto schválil. Z emailu ze dne 5.9.2017 bylo zjištěno, ž jeden ze zájemců položil dotaz týkající se zadávací dokumentace, na který pouze jemu odpověděl Ing. [příjmení] [příjmení] (vedoucí technicko-správního úseku). Bylo prokázáno (jmenovací listinou ze dne 8.9.2017), že žalovaný jako generální ředitel jmenoval 5ti člennou hodnotící komisi a ta otevřela obálky se 4mi nabídkami a doporučila žalovanému vybrat jako dodavatele [právnická osoba]

34. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že k účasti ve výběrovém řízení na obnovu kotelny byli vyzváni ředitelem technického úseku – buď panem [příjmení] anebo panem [příjmení], a to s ohledem na to, že již nějakou zakázku technického charakteru na zámku dělali. Následně obdrželi specifikaci a vypracovali cenovou nabídku, tu předávali osobně v zalepené obálce. Před vypracováním cenové nabídky se ještě účastnil osobní prohlídky; nevěděl, zda se výběrového řízení účastnilo více subjektů, předpokládal, že ano, když se jedná o soutěž; rovněž nevěděl, na základě čeho výběr probíhal. O tom, že byli vybráni, byli informováni písemně. Krátký termín pro dodání zakázky byl dán, dle svědka, havarijním stavem kotelny; bylo to za situace, kdy subjekt, který kotle servisoval, sdělil, že jsou neopravitelné. Na tuto zakázku dle svědka nebyly žádné zvláštní požadavky s ohledem na to, že se jedná o historickou budovu, neboť se práce soustředily na kotelnu v suterénu.

35. Fakturou [číslo] ze dne 20.10.2017 bylo prokázáno, že [právnická osoba] za provedené dílo požadovala plnění ve výši 950 251 Kč; výpisem z účtu ze dne 5.12.2017 bylo prokázáno, že žalobkyně [právnická osoba] tuto částku uhradila.

36. Ze smlouvy o dílo [číslo] [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 1.7.2014 uzavřela žalobkyně jako objednatel se společností [právnická osoba] jako zhotovitelem tuto smlouvu, jejímž předmětem byly stavební práce na opravu povrchů včetně výměny podlahových krytin v budově [anonymizována dvě slova]. Nedílnou součástí smlouvy byl nabídkový položkový rozpočet zhotovitele. Cena byla sjednána na částku 2 080 977 Kč bez DPH, lhůta k plnění pak do 31.8.2014. Dodatkem [číslo] ze dne 11.7.2014 byl rozšířen předmět díla a dohodnuta celková částka 2 264 172 Kč bez DPH. Tomuto dodatku předcházel zápis z kontrolního dne ze dne 11.7.2014, který potřebu víceprací konstatoval. Za žalobkyni smlouvu (včetně dodatku) podepsal žalovaný. Z výpisu z účtu za období od 1.7.2017 do 30.9.2014 bylo zjištěno, že tuto částku žalobkyně dodavateli [právnická osoba] uhradila.

37. Ze smlouvy o dílo [číslo] [spisová značka] ze dne 16.4.2012 bylo zjištěno, že žalobkyně jako objednatel uzavřela se společností [právnická osoba] jako zhotovitelem předmětnou smlouvu, jejímž předmětem byla oprava fasád, omítek komínových těles, penetrace pískovcové hlavice zábradlí na terase [anonymizována dvě slova]; cena plnění byla sjednána na částku 678 795 Kč bez DPH, doba plnění byla sjednána od 16.4.2012 do 10.5.2012. Nedílnou součástí smlouvy byla cenová nabídka zpracovaná zhotovitelem do výběrového řízení. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek [číslo] (dne 1.5.2012), kterým byla z důvodu víceprací cena navýšena na 797 426 Kč bez DPH. Smlouvu včetně dodatku za žalobkyni uzavíral žalovaný.

38. Fakturou č. [rok] ze dne 28.5 2012 bylo prokázáno, že [právnická osoba] za provedené dílo požadovala plnění ve výši 797 426 Kč; výpisem z účtu ze dne 8.6.2012 a 4.7.2012 bylo prokázáno, že žalobkyně dodavateli tuto částku uhradila.

39. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že oběma uzavřeným smlouvám s žalobkyní předcházelo výběrové řízení, které společnost svědka nalezla na internetu; byly tam i potřebné podklady. Nabídky podávali osobně na recepci; ohledně smluv pak jednali s panem [příjmení] nebo panem [příjmení], někdy byl přítomen i žalovaný. Práce na historickém objektu, jakým je [název původní účastnice], se od běžných zakázek liší, neboť se v těchto objektech pracuje jinak, respektive je třeba, aby lidé, kteří tam pracují, měli potřebné zkušenosti, zpravidla mají licenci pro práci na historických objektech; práce těchto odborníků se pak musí v ceně zakázky odrazit. Je samozřejmě možné, aby tu práci udělal kdokoliv, ale dle názoru svědka to bude na výsledku znát. Pokud jde o navýšení ceny u stavebních prací dle smlouvy [číslo] [spisová značka], tak si již nevzpomíná, co přesně bylo důvodem, nicméně u historických objektů je časté, že se po odkrytí něco objeví, co vyžaduje zásah. [příjmení] u podlahových krytin bylo třeba vyrobit zátěžové koberce na míru, to se samozřejmě v ceně odrazilo.

40. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé zaměstnankyně žalobkyně na pozici hlavní účetní od roku 1983 do 31.7.2020, bylo zjištěno, že připravovala podklady pro jednotlivé veřejnosprávní kontroly, které u žalobkyně probíhaly. Pokud byly vyžadovány, předkládala též přehledy výběrových řízení, které zpracoval technický ředitel, a dle požadavků auditorů pak předkládala doklady vybraná výběrová řízení. Výběrová řízení u žalobkyně probíhala, měl je na starosti technický ředitel; svědkyně sama byla jednou členem hodnotící komise. Výběrová řízení probíhala tak generální ředitel jmenoval hodnotící komisi, technický ředitel stanovil nějaké podklady, následně chodily nabídky v obálkách, v určený čas se sešla hodnotící komise a obálky rozlepila; následně dle stanovených kritérií nabídky hodnotila a vítězný subjekt doporučila generálnímu řediteli, aby s ní uzavřel smlouvu. Generální ředitel si sám rozhodl, zda s tímto subjektem smlouvu uzavře. Smluvní dokumentaci pak ještě posuzoval právní zástupce žalobkyně. U žalobkyně byl pokyn ředitele, respektive vnitřní směrnice týkající se výběrových řízení na veřejné zakázky, avšak svědkyně nijak nezjišťovala, zda je dodržována; stejně tak nezkoumala, zda byl vhodně zvolen režim zadání výběru veřejné zakázky. Žalobkyně neměla vlastní kontrolní oddělení, a to z rozhodnutí zřizovatele, který prováděl veřejnosprávní kontrolu formou auditů. V případě, že bylo třeba navýšit rozpočet z důvodu mimořádných výdajů (ať už provoz anebo investice), bylo třeba podat zřizovateli žádost, který ji buď vyhověl anebo nikoliv.

41. V řízení bylo dálo prokázáno, že způsob zadávání veřejných zakázek malého rozsahu byl u žalobkyně upraven nejprve Metodickým návodem postupu pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu předkládaného [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec a číslo], který žalobkyně akceptovala. Následně s účinností ke dni 1.7.2012 byl žalobkyní (z ni jednal žalovaný) vydán Metodický pokyn [anonymizováno] [rok], kterým byl stanoven metodický návod pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu v návaznosti na novelu zákona č. 137/2006 Sb. ze dne 31.1.2012. Následně s účinností od 1.2.2015 žalobkyně (opět za ni jednal žalovaný) vydala zásady pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, k nimž byl s účinností od 1.10.2016 vydán dodatek (prokázáno příslušnými metodickými návody).

42. V řízení byl dále vyslechnut jako svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který na základě smlouvy o poskytování právních služeb poskytoval v období, na které se vztahuje uzavření předmětných smluv, žalobkyni právní služby. Žalobkyně jej nezbavila pro toto řízení mlčenlivosti, a proto byl výslech proveden v obecné rovině při respektu k této povinnosti dle zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Svědek uvedl, že žalobkyni poskytoval právní služby v letech 1992 až 30.5.2020 s krátkou přestávkou v letech 1999 -2003. V případě, že poskytuje právní služby příspěvkovým organizacím (lhostejno zda státním, či územně samosprávných celků), pak jde přes něj veškerá smluvní dokumentace včetně zadávacích řízení veřejných zakázek. Nikdy se nestalo, aby tyto subjekty zadaly veřejnou zakázku bez výběrového řízení; pouze někdy může být sporné, o jaký režim veřejné zakázky se jedná (tedy zda o nadlimitní, podlimitní veřejnou zakázku či veřejnou zakázku jiného režimu). V agendě veřejných zakázek svědek povětšinou pro své klienty vypracoval vzor zadávacího řízení, které klienti více či méně aplikovali, dále směrnice pro zadání veřejných zakázek, dle kterých se postupovalo, a následně též kontroloval smluvní dokumentaci. Při zadávání veřejných zakázek vždy dbá, aby u klientů byla dodržena zásada transparentnosti, publikace zadávací dokumentace i smluv. Při uzavírání smluv se i zabývá tím, zda se jedná o cenu obvyklou, a to u nájemních smluv analýzou trhu nabízených nemovitých věcí, u smluv na dodávky a služby je pak obvyklé ceny dosaženo zasláním dostatečného množství nabídek. Zná výši nájemného u pozemků charakteru přírodního sportoviště a les, a to ze své praxe, přičemž činí cca 10-20 Kč/m2/roční nájemné. Uvedl, že znal výši nájemného za sportoviště pronajímané [anonymizována dvě slova] ve [obec], a též v [obec], kde jeho syn působil jako obecní zastupitel. Svědek dále potvrdil, že pro své klienty se podílí též na tvorbě vnitřních předpisů. Pokud jde o zadávací kritéria u veřejných zakázek, svědek uvedl, že je to individuální, nicméně mu přijde nesprávné, aby jako jediného hodnotící kritérium byla použita toliko cena; preferuje též jako hodnotící kritérium předchozí zkušenosti s podobnými zakázkami, a to ve formě referencí. Pokud jde o vnitřní metodiku pro zadávání veřejných zakázek mimo režim příslušného zákona o zadávání veřejných zakázek, nejedná se o vnitřní předpis dle zákoníku práce, není tak závazný pro zaměstnance, respektive pro organizaci, lze postup ad hoc upravit, případně zadávací řízení zrušit. Svědek dále potvrdil, že ke každé dokumentaci, kterou schvaloval, byla vypracována tzv. košilka, kde bylo uvedeno, že ji schválil právní zástupce; byla to informace pro statutárního zástupce.

43. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12.4.2022 [číslo jednací] podaného JUDr. [jméno] [příjmení] před policejním orgánem ([anonymizováno] [stát. instituce], územní odbor [obec] venkov – JIH, [anonymizována tři slova]) bylo zjištěno, že pro účely podání vysvětlení před policejním orgánem byl JUDr. [příjmení] žalobkyní zproštěn mlčenlivosti. Ve vztahu k předmětu tohoto řízení bylo z této listiny zjištěno, že JUDr. [příjmení] potvrdil, že se žalovaný prakticky ke všem právním jednáním žalobkyně, ke všem smlouvám, veřejným zakázkám, ke všem vnitřním předpisům, ke komunikaci se zřizovatele apod. vyžadoval jeho předchozí souhlas. Významné smlouvy psal přímo JUDr. [příjmení], další revidoval. Ve vztahu k nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova] pak JUDr. [příjmení] uvedl, že v době uzavření první smlouvy si pro stanovení obvyklého nájemného vyžádal znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], CSc. Pro předmětnou smlouvu z roku 2015 pak vzhledem k tomu, že byl informován o nájmech pozemků pro sportovní činnost v okolí [anonymizováno], použil úroveň nájmů, kterou [anonymizováno] pražské požadovalo v té době za pronájem fotbalového hřiště ve [obec]. Ve vztahu k předmětným smlouvám o dílo pak JUDr. [příjmení] uvedl, že veškeré zakázky pro žalobkyni připravoval a výlučně osobně vedl technický ředitel žalobkyně, tj. do roku 2015 pan [příjmení] a od roku 2015 [jméno] [příjmení]. Zadávací řízení vždy již od jejich přípravy konzultovali s JUDr. [příjmení]; postupovali podle zásad pro zadávání veřejných zakázek zpracovaných JUDr. [příjmení] a následně jím připravené Směrnice pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Poté, co hodnotící komise vybrala dle hodnotících kritérií nejvhodnější nabídku a poté, co JUDr. [příjmení] podpisem na tzv. košilce schválil smlouvu, pak smlouvu podepisoval žalovaný. JUDr. [příjmení] vyloučil, že by kdy byla podepsána smlouva s dodavatelem bez výběrového řízení. Ke každému zadávacímu řízení byl veden samostatný spis a ten dokumentuje průběh zadávacího řízení. Nesouhlasil s tím, že by docházelo k záměrnému kouskování zakázek pro [jméno] [příjmení] s cílem zachovat režim zakázky malého rozsahu; potřeba stavebních prací a oprav vychází najevo postupně.

44. Ze smlouvy o dílo [číslo] [spisová značka] ze dne 27.9.2014 bylo zjištěno, že žalobkyně (za níž jednal žalovaný) uzavřela s [jméno] [příjmení] smlouvu o dílo na výměnu podlahové krytiny v domě [anonymizováno], a to za částku 203 572 Kč bz DPH.

45. Ze zápisu z kontroly příspěvkové organizace [anonymizováno] [název původní účastnice] ze dne 19.3.2013 [číslo jednací] a závěrečného protokolu z kontroly příspěvkové organizace [anonymizováno] [název původní účastnice] ze dne 23.4.2013 čj. [číslo] – [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že [anonymizováno] inspekce a interní audit [anonymizována dvě slova] provedla u žalobkyně kontrolu za měřenou na rok 2011. Při kontrole byly kontrolovány předpisy týkající se existence a působnosti žalobkyně, nastavení vnitřního řídícího a kontrolního systému, hospodaření s majetkem státu za rok 2011, 2012 a smluvní vztahy i oblast veřejných zakázek. Závěr této kontroly byl takový, že činnost žalobkyně je neefektivní a nehospodárná. Rovněž vztah mezi žalobkyní a zřizovatelem není možné hodnotit jako funkční. Ve vztahu k veřejným zakázkám bylo doporučeno vypracování vnitřního předpisu upravujícího postup při zadávání veřejných zakázek.

46. Z protokolu o veřejnosprávní kontrole [číslo] [rok] ze dne 16.9.2015 [číslo jednací] spolu s pověřením ke kontrole ze dne 1.6.2015 [číslo jednací] bylo zjištěno, že [anonymizováno] inspekce a interní audit [anonymizována dvě slova] provedla u žalobkyně kontrolu zaměřenou na roky 2013 a 2014, a to na hospodaření s majetkem státu a přidělenými finančními prostředky na investiční a neinvestiční výdaje, dodržování rozpočtových limitů stanovených zřizovatelem, účinností vnitřního kontrolního systému, postupu při výběrových řízeních a správnosti uzavřených smluvních vztahů s fyzickými a právnickými osobami. Jako negativní zjištění bylo mimo jiné učiněno, že je třeba doplnit interní předpis pro postup při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, dále bylo vytknuto neuveřejňování smluv na profilu zadavatele (pokud jde o veřejné zakázky) a nepoužití e-tržiště pro zadávání veřejných zakázek.

47. Z protokolu o veřejnosprávní kontrole [číslo] [rok] ze dne 12.12.2018 [číslo jednací] bylo zjištěno, že [anonymizováno] inspekce a interní audit [anonymizována dvě slova] provedla u žalobkyně kontrolu zaměřenou na období od 1.1.2017 do 30.9.2018, a to v oblast hospodaření s peněžními prostředky a s majetkem státu, zadávání veřejných zakázek a dodržování právních předpisů, vnitřních předpisů a aktů řízení. Předmětem kontroly byla dokumentace k veřejným zakázkám„ Obnova kotelny v budově [anonymizována dvě slova]“, dále též nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] včetně dohody o ukončení nájmu. Ve vztahu k veřejné zakázce bylo ze strany kontrolního orgánu vytknuto, že zadávací dokumentace neobsahuje doklad o tom, že byli osloveni alespoň 3 zájemci; dále byla vytknuta nesrovnalost, pokud jde o datum podpisu, kdy byla smlouva podepsána oběma stranami den předcházejícím dni, kdy byl vybraný zájemce vyrozuměn o tom, že výběrové řízení vyhrál. Ve vztahu k nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova] bylo vytknuto, že k dohodě o ukončení nájmu nebyla přiložena plná moc [jméno] [příjmení] jednající za [právnická osoba] Jak prokazuje vyřízení námitek proti kontrolním zjištěním ze dne 12.2.2019 [číslo jednací] kontrolní orgán ([anonymizováno] inspekce a interní audit [anonymizována dvě slova]) ve vztahu k výše uvedeným výtkám námitky žalobkyně zamítl.

48. Dále bylo prokázáno, a to zprávou nezávislého auditora [právnická osoba] ze dne 27.1.2012, 1.2.2013, 29.1.2014, 2.2.2015, zprávou [právnická osoba] ze dne 5.6.2018, zprávy [právnická osoba], že u žalobkyně byly prováděny každoroční audity k ověření účetní závěrky.

49. Z forenzního auditu příspěvkové organizace [název původní účastnice] za období od 1.1.2010 do 31.12.2019 vypracovaného dne 22.6.2020 [právnická osoba] bylo zjištěno, že tímto auditem byla zjištěna auditorem závažná zjištění týkající se mimo jiné porušování pravidel dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nestandardní interpersonální vztahy zejména ave vztahu ke společnosti zajišťující činnosti golf.

50. Sdělením Ing. [jméno] [příjmení], náměstka pro řízení sekce ekonomické a provozní [anonymizována dvě slova] adresované generálnímu řediteli žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byl generální ředitel žalobkyně pověřen činit kroky k vymáhání konkrétních náhrad škod zjištěných při auditu za rok 2010 2019.

51. Žalovaný byl vyzván k úhradě vyčíslené náhrady škody dopisem ze dne 2.11.2020 (pokud jde o zaplacení částky 1 956 036 Kč), resp. ze dne 17.3.2021 (pokud jde o zaplacení částky 13 587,19 Kč, částky 24 220,88), resp. dopisem ze dne 26.2.2021 (pokud jde o zaplacení částky 226 475,91 Kč, částky 331 102,36 Kč a částky 235 304,11 Kč); před podáním žaloby pak byl znovu žalovaný vyzván k úhradě jednotlivých částek dopisem ze dne 9.3.2021, dopisem ze dne 22.3.2021, resp. dopisem ze dne 24.3.2021. Dopisem ze dne 18.3.2021 pak žalobkyně požádala odborovou organizaci o projednání a stanovení způsobu náhrady škody v celkové výši, jak je jednotlivými nároky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Ve vztahu k nároku na náhradu škody ve výši 1 956 036 Kč tak žalobkyně učinila dopisem ze dne 19.2.2021.

52. Z výše důkazů soud po skutkové stránce učinil následující závěry, a to ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody způsobené (dle tvrzení žalobkyně) sjednáním nájemného mimo výši obvyklého nájemného v nájemní smlouvě s [anonymizována dvě slova]: V řízení bylo prokázáno, že touto nájemní smlouvou s [anonymizována dvě slova] byly pronajaty pozemky užívané žalobkyní, a to za částku 20 000 Kč ročně, a to počínaje od 19.3.2015 do 30.3.2017, kdy dohodou došlo k ukončení této nájemní smlouvy. Bylo prokázáno, že smlouvu uzavíral za žalobkyni žalovaný z pozice statutárního orgánu žalobkyně. Rovněž bylo prokázáno, a to výslechem svědka [příjmení] [příjmení] ve spojení s úředním záznamem o podaném vysvětlení před policejním orgánem, že nájemní smlouvu s [anonymizována dvě slova] připravoval právě JUDr. [příjmení] jako právní zástupce žalobkyně na základě smlouvy o poskytování právních služeb. JUDr. [příjmení] rovněž potvrdil, že při sepisu této smlouvy vycházel ze znalosti výše nájemného, za které obdobné pozemky (využívané jako sportoviště) byly pronajímány v sousední obci [obec], jakož i z výše nájemného realizovaného v obci [obec], kde jeho syn byl zastupitelem, a proto výši nájemného stanovil tak, je uvedeno v předmětné nájemné smlouvě. Potvrdil, že žalovaný nepodepisoval jako statutární orgán žalobkyně žádnou smlouvu, tedy ani tuto předmětnou nájemní smlouvu, aniž bylo na tzv. košilce potvrzeno, že smlouvu z hlediska správnosti ověřil právní zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení]. Dále ve vztahu k této smlouvě bylo zjištěno, že tato smlouva včetně dohody o ukončení nájmu byla předmětem kontroly ze strany [anonymizováno] inspekce a interního auditu [anonymizována dvě slova], a to při kontrole v období od 8.10.2018 do 28.11.2018, jejímž výstupem byl protokol o veřejnosprávní kontrole [číslo] 2018 ze dne 12.12.2018 č.j. 141710-1/2018-GIA.

53. Ve vztahu k uplatněným náhradám škody vzniklých z důvodu porušení povinnosti řádně provést výběrové řízení, kdy byly uzavřeny smlouvy o dílo s plněním nikoliv v cenách obvyklých, soud po skutkové stránce uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že smlouvy o dílo, a to jak s dodavatelem [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne 6.11.2015, s dodavatelem [jméno] [příjmení] [číslo] [spisová značka] ze dne 20.4.2015, s dodavatelem [právnická osoba] [číslo] 2017 ze dne 14.9.2017, s dodavatelem [právnická osoba] [číslo] [spisová značka] ze dne 1.7.2014 a s dodavatelem [právnická osoba] [číslo] [spisová značka] ze dne 16.4.2012, byly uzavřeny, a bylo dle nich plněno, tedy i zaplaceno, což prokazují dodavateli vystavené faktury a výpisy z účtu žalobkyně v příslušném období. Pokud žalobkyně tvrdila, že tyto smlouvy byly uzavřeny bez výběrového řízení, toto tvrzení žalobkyně bylo vyvráceno. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (jednatel společnosti [právnická osoba]) i [jméno] [příjmení] (jednatel společnosti [právnická osoba]) při svědecké výpovědi potvrdili, že předmětné smlouvy byly uzavřeny po provedeném výběrovém řízení, kdy byly technickým ředitelem žalobkyně (panem [příjmení], později panem [příjmení]) osloveni, aby předložili nabídky k příslušné zakázce, v případně smlouvy se společností [právnická osoba] si informace o vypsané zakázce našla tato společnost na internetu. [příjmení] nabídky pak podávali osobně na recepci u žalobkyně; o výsledku – tedy o tom, že byli vybráni – byli informováni opět technickým ředitelem žalobkyně. Soud tyto svědky považuje za věrohodné, neboť nemají jakýkoliv zájem na výsledku tohoto soudního sporu, jejich výpovědi byli přesvědčivé a nevyhýbavé. Navíc též korespondují s předloženými smlouvami, které odkazují na cenové nabídky podané příslušným dodavatelem ve výběrovém řízení; v případě smlouvy č. [číslo] 2017 ze dne 14.9.2017 uzavřené se [právnická osoba] pak provedení výběrového řízení prokazuje též výzva k podání nabídek včetně zápis z protokolu jednání hodnotící komise. Rovněž svědek [příjmení] [příjmení] při své svědecké výpovědi (vedené v obecné rovině, neboť nebyl pro účely tohoto řízení zbaven mlčenlivosti žalobkyní dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) potvrdil, že mu není známo, že by některý z jeho klientů, kterým poskytoval právní služby, uzavřel smlouvu s dodavatelem bez výběrového řízení. Potvrdil rovněž, že v oblasti uzavírání smluv poskytoval svým klientům právní poradenství, a to tak, že vypracoval metodický postup pro zadávání veřejných zakázek, jakož i vzor zadávacího řízení. Z úředního záznamu o podání vysvětlení před policejním orgánem pak bylo zjištěno, že zde JUDr. [příjmení] se mohl k jednotlivým smlouvám vyjadřovat konkrétně, neboť byl zbaven mlčenlivosti. Vyloučil, že by některá smlouva byla uzavřena bez výběrového řízení. Zadávací řízení u žalobkyně vedl technický ředitel pan [příjmení] a od roku 2015 provozně ekonomický ředitel [jméno] [příjmení]. Ti s JUDr. [příjmení] konzultovali zadávací řízení od samého počátku; poté, co hodnotící komise jmenovaná žalovaným jako generálním ředitelem vybrala některého ze zájemců, respektive jeho nabídku vyhodnotila jako nejvýhodnější, žalovaný předmětnou smlouvu, po její revizi JUDr. [příjmení] podepsal. Soud považuje svědka [příjmení] [příjmení] za věrohodného. Jeho výpověď, byť před soudem vedena v obecné rovině, byla nevyhýbavá, svědek vypovídal konzistentně a obsah jeho výpovědi se plně shodoval s tím, co je uvedeno v úředním záznamu o podání vysvětlení. Byť by se mohlo jevit, že JUDr. [příjmení] má zájem na výsledku řízení (když žalobkyně namítala, že novému generálnímu řediteli sdělil, že nikdy nebude vystupovat proti žalovanému), obsahem své výpovědi by mohl poškodit sebe v tomto směru, že by po něm žalobkyně mohla uplatňovat náhradu škody, pokud se domnívá, že uzavřením předmětných smluv, které JUDr. [příjmení] doporučil k uzavření jako advokát poskytující právní služby žalobkyni, mohla být žalobkyni způsobena škoda. Tedy přesně naopak, to co vypověděl, by mohlo být případně v rozporu s jeho zájmy. Ostatně i svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá zaměstnankyně žalobkyně na pozici hlavní účetní potvrdila, že uzavření smluv s dodavateli vždy předcházelo výběrové řízení, kde vybírala hodnotící komise a na základě jejího doporučení po schválení JUDr. [příjmení] teprve žalovaný jako generální ředitel předmětnou smlouvu podepsal.

54. Dále bylo prokázáno, že u žalobkyně byly prováděny každoroční audity účetní závěrky a dále [anonymizováno] inspekce a interní audit [anonymizována dvě slova] prováděla u žalobkyně kontroly. Pokud jde o období roku 2010 až 2020, potom bylo prokázáno, že byla provedena kontrola v roce 2013, zaměřená (mimo jiné) na proces uzavírání smluv (výběrová řízení) a obsahy smluv z roku 2011, dále kontrola v roce 2015 zaměřená (mimo jiné) na proces uzavírání smluv (výběrová řízení) a obsahy smluv z roku 2013 a 2014, dále kontrola v roce 2018 zaměřená (mimo jiné) na proces uzavírání smluv (výběrová řízení) a obsahy smluv uzavřených v období od 1.1.2017 do 30.9.2018. Při této posledně uvedené kontrole byla kontrolnímu orgánu předložena jednak smlouva o dílo ze dne 14.9.2017 [číslo] 2017 uzavřena se [právnická osoba], kdy bylo vytknuto, že nebylo doloženo, že byli osloveni alespoň 3 zájemci (avšak z předložené zadávací dokumentace je zjevné, že byly podány 4 nabídky), dále předmětem kontroly byla nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] včetně dohody o ukončení, kdy bylo vytknuto, že k dohodě o ukončení nájmu nebyla přiložena plná moc [jméno] [příjmení] jednající za [právnická osoba] Následně byl u žalobkyně proveden forenzní audit společností [právnická osoba], který za auditované období 1.1.2010 do 31.12.2019 shledal řadu závažných pochybení a doporučil žalobkyni vymáhání náhrady škody po odpovědných osobách. Zpráva z forenzního auditu byla vypracována dne 22.6.2020.

55. Ve věci dále byl proveden důkaz auditní zprávou [anonymizováno] inspekce a interního auditu [anonymizována dvě slova] ze dne 5.6.2020 [číslo jednací], z níž však nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti pro toto řízení.

56. Takto zjištěný skutkový stav soud shledal dostatečným pro rozhodnutí ve věci samé. Zamítl proto doplnění dokazování jak znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] 2020 (ve spolupráci s [anonymizováno] [právnická osoba]) ze dne 16.10.2020 včetně jeho doplnění, a to znaleckým posudkem ze dne 6.9.2022 téhož znalce [číslo] když tyto znalecké posudky směřovaly k prokázání tvrzení, jaká byla cena obvyklá nájemného za obdobné pozemky v dané lokalitě jako ty, které byly předmětem nájmu dle nájemné smlouvy s [anonymizována dvě slova]. Soud prokázání této skutečnosti neshledal podstatným pro rozhodnutí v dané věci, když (jak bude podrobně uvedeno níže), neshledal odpovědnost žalovaného, i kdyby zde (objektivně) odlišná cena obvyklá prokázána byla. Ze stejného důvodu soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem vypracovaný znalcem [právnická osoba] ze dne 5.2.2021, který byl navržen k prokázání tvrzení, že cena obvyklá na dodávky dle shora uzavřených smluv o dílo s dodavateli [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a [právnická osoba] byla jiná (nižší) než cena vyplacená dle těchto smluv. Protože prokázání těchto tvrzení soud neshledal pro rozhodnutí ve věci (z níže uvedených důvodů) za rozhodné, zamítl též návrh žalovaného na vypracování revizních znaleckých posudků. Soud dále zamítl doplnění dokazování přehledem vyplacených mezd a odstupného žalovanému, neboť tato tvrzení směřují k otázce uplatnění výše škody po zaměstnanci, což soud vzhledem k právnímu posouzení shledal nadbytečným. Rovněž nebyly provedeny ani důkazy žalovaného, a to smlouvy o nájmech sportovišť jednak mezi obcí [obec] a Sportovním klubem [obec], dále pak mezi Městskou částí [obec a číslo] a [anonymizováno] [právnická osoba], smlouvy o podnájmu pozemků mezi Společností [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ze dne 31.12.2005 a smlouvy o nájmu pozemků ze dne 1.7.2005 mezi žalobkyní a [právnická osoba], neboť měly vyvrátit tvrzení žalobkyně, že v případě předmětné nájemní smlouvy s [anonymizována dvě slova] nebylo plněno obvyklé nájemné, což ale pro toto řízení (z níže uvedených důvodů) není relevantní.

57. Dle § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákoník práce“ (1) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

58. Dle § 257 zákoníku práce (1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. (2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. (4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. (5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

59. Dle § 262 zákoníku práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

60. Dle § 301 zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

61. Dle § 302 zákoníku práce vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky; b) co nejlépe organizovat práci; c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci; d) zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona; e) vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců; f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů; g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

62. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o majetku ČR“ majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku.

63. Dle § 27 odst. 3 zákona o majetku ČR v případě užívání podle odstavce 1 nesmí být nájemné sjednáno v nižší částce, než která jako nejvyšší možné nájemné vyplývá z regulace cen, a není-li tato regulace uplatněna, sjedná se nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Nevylučuje-li to zvláštní právní předpis anebo v případě věci v zahraničí rozhodné právo, sjedná se současně režim zvyšování nájemného a podle povahy věci též způsob rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním. Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží; ustanovení věty druhé o sjednání způsobu rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním se však použije obdobně.

64. Dle § 47 zákona o majetku ČR (1) Fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Tím není dotčeno uplatňování odpovědnosti a sankcí vůči organizačním složkám podle zvláštních právních předpisů. (3) Smluvním přenesením výkonu činností uvedených v odstavci 1 na jinou osobu se odpovědnosti podle odstavce 2 nelze zprostit. (4) Organizační složka v případě vzniku škody na majetku, se kterým je příslušná hospodařit, bez zbytečného odkladu posoudí uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě odpovědné podle odstavce 2 a pořídí o tom záznam.

65. V souladu s judikaturou je„ …předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zák. práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu“ (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3555/2013, uveřejněného pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015). Pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu je třeba kumulativní splnění všech 4 shora uvedených podmínek (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2015 sp.zn. 21 Cdo 4238/2014).

66. Dle ustálené judikatury„ ….O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Od porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním je třeba odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O porušení pracovních povinností, které způsobilo škodu, ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) jde tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit a chtěl ji způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, a jestliže v případě, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění zaměstnance ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec nevěděl, že škodu může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Protože zavinění je projevem psychického (vnitřního) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být - stejně jako všechny projevy psychického (vnitřního) života lidí - samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti (jevy) vnějšího světa; to platí i o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce. Má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst.3 zákoníku práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání (škodě), jsou zejména okolnosti škodní události (okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě). Spočívá-li však zavinění zaměstnance ve formě nevědomé nedbalosti, tedy nevěděl-li zaměstnanec vůbec, že by škodu mohl způsobit (a samozřejmě škodu nechtěl způsobit), musí být vzato v úvahu, že v tomto případě je (z pohledu dokazování) významné zejména to, zda zaměstnanec o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl; významné tu proto nejsou jen okolnosti škodní události, ale především jeho osobní poměry, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec si měl a mohl být vědom toho, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2015 sp.zn. 21 Cdo 4238/2014). Dále dle judikatury platí, že„ ….zavinění jako jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu ……..lze charakterizovat jako psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Je založeno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání jednajícího, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které jednající vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle, která zahrnuje především chtění nebo srozumění, tj. rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2014 sp.zn. 21 Cdo 2811/2013).

67. Žalobkyně spatřovala odpovědnost žalovaného v tom, že uzavřel nájemní smlouvu s [anonymizována dvě slova], přičemž nájemné bylo sjednáno v částce, která byla významně pod částkou obvyklého nájemného v daném místě a v čase. V řízení bylo prokázáno, že předmětnou smlouvu pro žalobkyni připravoval JUDr. [příjmení], advokát, na základě smlouvy o poskytování právních služeb, přičemž se zabýval též otázkou, jaká výše nájemného je obvyklá v daném místě a čase. Žalovanému jako generálnímu řediteli pak byla předložena k podpisu nájemní smlouva s vyjádřením, že byla připravována advokátem poskytující právní služby právě žalobkyni. Za této situace, kdy žalovaný podepsal smlouvu, kterou bylo stanoveno nájemné v ročním plnění ve výši 20 000 Kč, a to na základě doporučení advokáta poskytující žalobkyni právní služby, potom bez ohledu na to, zda se jednalo o nájemné ve výši obvyklé či nikoliv je zřejmé, že žalovaný nejenže nechtěl, aby žalobkyni způsobil škodu sjednáním„ nevýhodného“ nájemného, ale jako generální ředitel učinil všechna opatření, která po něm lze rozumně požadovat, aby zajistil, že uzavíraná smlouva má nejen všechny náležitosti, ale splňuje též všechny požadavky pro správu majetku ČR ve smyslu zákona o majetku ČR. Bylo prokázáno, že již dříve byla předmětná nájemní smlouva připravována právě JUDr. [příjmení], který při nastavení výše plnění (nájemného) vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] (nájemní smlouva z roku 2005). V případě smlouvy uzavírané v roce 2015 pak svědek [příjmení] [příjmení] potvrdil, že vyšel ze znalostní obvyklých cen nájemného obdobných pozemků (ploch využívaných jako sportoviště) ze své praxe, přičemž sám je odborníkem v oblasti stanovení obvyklé ceny, kterou přednáší i na vysoké škole. Jestliže tedy žalovaný věděl, že předmětnou smlouvu připravila advokátní kancelář poskytující právní služby žalobkyni se zadáním nastavení nájemného tak, aby odpovídalo obvyklému nájemnému, a takovou smlouvu podepsal, je zřejmé, že neměl v úmyslu žádnou škodu způsobit, ale že též učinil vše potřebné k tomu, aby žádná škoda nevznikla, nebo-li nelze ve vztahu ke škodě (i kdyby byla prokázána) spatřovat zavinění žalovaného, ať už v podobě úmyslu či nedbalosti.

68. Stejný závěr, tedy absenci zavinění soud učinil též ve vztahu k tvrzené odpovědnosti žalovaného za škodu, která měla být způsobena tím, že s dodavateli byly smlouvy o dílo uzavřeny bez výběrového řízení, a za cenu plnění, která je vyšší než cena obvyklá. V řízení bylo prokázáno, že uzavření smluv předcházelo výběrové řízení, přičemž to byl technický ředitel žalobkyně pan [příjmení], posléze pan [jméno] [příjmení], kteří po konzultaci s advokátní kanceláří JUDr. [příjmení] připravily zadávací řízení, které po jeho schválení žalovaný podepsal; smlouva byla podepsána až tehdy, co ji na základě výsledků výběrového řízení a doporučení hodnotící komise připravil či revidoval znovu JUDr. [příjmení], se kterým byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. Žalovaný v pozici generálního ředitele nepochybně nemohl připravovat a kontrolovat všechny podklady týkající se výběrového řízení, neboť tím by v zásadě nebyl schopen vykonávat žádnou jinou činnost. Pokud tedy uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb s advokátní kanceláří JUDr. [jméno] [příjmení], která zajišťovala jednak metodické vedení, jednak též revizi zadávací dokumentace, jakož i jednotlivých smluv a vždy až po jejich schválení žalovaný příslušný dokument podepsal, potom zde zcela absentuje zavinění žalovaného, i pokud by bylo prokázáno, že k porušení povinnosti a vzniku škody v příčinné souvislosti s tím došlo, když z pohledu soudu učinil žalovaný všechna opatření k tomu, aby důsledně dbal řádného zákonného postupu a šetřil tak v maximální možné míře majetek zaměstnavatele, potažmo ČR, se kterým je žalobkyně oprávněna hospodařit. Je nepochybně povinností generálního ředitele jako zaměstnance dle § 301 písm. d) zákoníku práce střežit majetek zaměstnavatele a chránit jej před ztrátou, poškozením a zničením; jako vedoucímu zaměstnanci mu pak náleží též povinnost kontrolovat své podřízené a též zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (§ 302 písm. a) a g) zákoníku práce). Jestliže tedy žalovaný přijal takové opatření, že v oblasti zadávání zakázek dodavatelům určil odpovědné zaměstnance (technického ředitele), kteří měli agendu veřejných zakázek na starosti, nastavil mechanismus, kdy veškeré relevantní dokumenty měly být konzultovány, respektive revidovány advokátem, se kterým žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o poskytování právních služeb, potom žalovaný vynaložil veškerou možnou péči v zájmu zaměstnavatele, aby byl střežen a ochraňován jeho majetek. Lze si obtížně představit, jaká další opatření by měl a mohl žalovaný ještě přijmout k tomu, aby zabezpečil ve vztahu k realizaci zakázek náležitou péči s majetkem ČR, s nímž je žalobkyně oprávněna hospodařit. Nelze přijmout argumentaci žalobkyně, že žalovaný jako generální ředitel pobírající vysokou mzdu odpovídá za vše, co podepíše. Generální ředitel nemůže být logicky odborníkem ve všech oblastech a je jeho povinností, aby zabezpečil fungování všech oblastí způsobem, které lze subsumovat pod pojem náležité péče, péče řádného hospodáře. Soud je přesvědčen, že způsob, který zvolil žalovaný, byl adekvátní a přiměřený.

69. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že odpovědnost žalovaného je třeba posuzovat dle § 47 zákona o majetku, které představuje lex specialis ve vztahu k zákoníku práce, a je odpovědností vyššího stupně než odpovědnost dle § 250 odst. 1 zákoníku práce. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v letech 2010 až 2019 zaměstnancem žalobkyně na pozici generálního ředitele, kdy jeho pracovní poměr vznikl jmenováním. S ohledem na kogentní charakter zákoníku práce, kdy sám zákoník práce stanoví, v jakých případech lze aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (viz § 4 zákoníku práce), respektive kdy se lze od zákonné úpravy zákoníku práce odchýlit (viz § 4a zákoníku práce) je třeba, aby pro vznik odpovědnosti zaměstnance byly naplněny všechny 4 podmínky, tak jak jsou zakotveny v § 250 zákoníku práce, které je nepochybně ustanovením kogentním. Zaměstnavatel tedy má břemeno tvrzení a důkazní břemeno též, pokud jde o zavinění zaměstnance. Jestliže tedy některá z podmínek chybí, potom se nelze po takovém zaměstnanci z titulu náhrady škody ničeho domáhat.

70. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou, že žalovaný způsobil škodu tím, že uzavřel (bez výběrového řízení) dodatky ke smlouvě [číslo] 2015, kdy došlo k navýšení již sjednané ceny. Svědek [jméno] [příjmení] (ale též svědek [jméno] [příjmení]) při svědecké výpovědi potvrdil, že se ve starých historických objektech, kterým [název původní účastnice] nepochybně je, začasté v průběhu realizace díla ukáže nezbytnost víceprací, což vede k navýšení ceny a případně též posunutí termínu dokončení díla. Jestliže tedy žalovaný poté, co bylo zdokumentována nezbytnost provedení víceprací, uzavřel dodatek k této smlouvě, nelze takové jednání považovat ani za porušení povinnosti ve vztahu ke správě majetku zaměstnavatele. Lze si obtížně představit, že by na vícepráce, které se ukázaly v průběhu realizace díla (a lze téměř s jistotou uvést, že potřeba víceprací se objeví v drtivé většině všech zakázek), vypsalo nové výběrové řízení pouze na tyto vícepráce. Ostatně již skutečnost, že žalobkyně v souvislosti s touto smlouvou tvrdí vznik škody (rozdíl mezi vyplacenou a obvyklou cenou za tuto zakázku včetně víceprací) v částce 13 587,19 Kč, když celková výše plnění činila 4 418 869 Kč, dle dodatku [číslo] pak dalších 133 281 Kč a dle dodatku [číslo] pak 264 638 Kč jen prokazuje, že se jedná o zcela zanedbatelný rozdíl, kdy je otázkou, zda by takové ceny bylo možné vůbec dosáhnout.

71. S ohledem na uvedené tedy soud uzavřel, že žalovaný neodpovídá za žalobkyní tvrzenou škodu, neboť u něj v rozporu s § 250 odst. 3 zákoníku práce zcela absentuje zavinění; vzhledem k tomu se již dále nezabýval tím, zda žalovaný porušil svou povinnost, jakož i příčinnou souvislostí mezi takovým porušením povinnosti a vzniklou škodou, neboť absence byť jednoho předpokladů vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu, taková odpovědnost vzniknout nemůže. Z těchto důvodů tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

72. Nad rámec uvedeného ještě soud doplňuje, že se ztotožnil se námitkou promlčení vznesenou žalovaným, pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 235 304,11 Kč, která měla vzniknout vyplacením plnění dle smlouvy [číslo] [spisová značka] uzavřené dne 16.4.2021 se společností [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde ohledně nároku na náhradu škody byla upravena jednak objektivní promlčecí doba v trvání 3 roky od události, z níž vznikla škoda (pokud byla škoda způsobena úmyslně, pak v trvání 10ti let), dále subjektivní promlčecí doba v trvání dvou let ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (viz § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 S., ve znění pozdějších předpisů). Vzájemný vztah těchto promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela i druhá promlčecí doba. (ŠVESTKA, Jiří. § 106 (Promlčení práva na náhradu škody). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 603, marg. č. 1). V řízení bylo vyvráceno, že by žalovaný škodu způsobil úmyslně (přičemž soud uzavřel, že zavinění na jeho straně zcela absentuje), a tudíž je třeba vycházet z běhu promlčecí doby 3 roky ode dne, kdy škoda vznikla, což je vyplacení ve smlouvě sjednané částky. Částka byla vyplacena dne 4.7.2012, objektivní promlčecí doba uplynula tedy 4.7.2015, avšak žaloba v této věci byla podána až 1.4.2021, tedy po jejím uplynutí. Ve vztahu k ostatním nárokům na náhradu škody soud konstatuje, že námitku promlčení neshledal důvodnou. Všechny ostatní smlouvy (ať nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] či smlouvy s dodavateli) byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby u náhrady škody je vázán na okamžik zahrnující vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě (§ 620 odst. 1 o.z.), přičemž délka promlčecí doby činí 3 roky (§ 629 odst. 1 o.z.). Objektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody činí 10 let (u újmy způsobené úmyslně 15 let) a běží ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 o.z.). Objektivní promlčecí doba u těchto smluv s ohledem na to, že k plnění dle nich došlo v roce 2014 – 2017, zjevně ke dni podání jednotlivých žalob (na počátku roku 2021) neuplynula; pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby, ztotožňuje se soud s tím, že vědomost o vzniku škody mohla u nájemní smlouvy s [anonymizována dvě slova] a smlouvy uzavřené se [právnická osoba] vzniknout až po jejich kontroly ze strany zřizovatele, kdy příslušná zpráva byla vypracována až dne 12.12.2018, a tudíž ke dni podání jednotlivých žalob (počátek roku 2021) dosud neuplynula; ve vztahu k ostatním smlouvám pak tato vědomost vznikla až v souvislosti s forenzním auditem provedeným [právnická osoba] zakončeným zprávou ze dne 22.6.2020, kdy tedy ani ohledně těchto nároků subjektivní promlčecí doba neuběhla.

73. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve vztahu k části řízení, která byla zastavena dle § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že v této části nese procesní zavinění na zastavení řízení žalobkyně, neboť žalovaný nikterak procesně částečné zpětvzetí žaloby, které bylo důvodem pro částečné zastavení řízení, nezavinil. Ke zpětvzetí došlo jednak z důvodu prokázání toho, že nájemní smlouva s [anonymizována dvě slova] byla ukončena k 30.3.2017, což žalobkyně měla a mohla znát, když toto bylo uvedeno v protokole o veřejnosprávní kontrole [číslo] [rok] ze dne 12.12.2018 [číslo jednací], a dále z důvodu vypracování nového znaleckého posudku ve vztahu k obvyklé ceně nájemného, když soud vyzval žalobkyni k prokázání tvrzení o obvyklé ceně v rozhodném období. Ve vztahu ke zbývající části nároku je dán úspěch žalovaného, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

74. Výše nákladů řízení byla stanovena takto: Žalovaný byl v řízení zastoupen, a proto mu náleží náhrada za odměnu advokáta a paušální náhrada hotových výdajů advokáta. Řízení byla nejprve vedena odděleně pod sp.zn. 9C 48/2021, 9C 53/2021, 9C 54/2021, 9C 55/2021, 9C 56/2021 a 9C 57/2021. V těchto řízeních učinil zástupce žalovaného vždy 2 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě, za které mu přísluší odměna dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to z tarifní hodnoty 1 956 036 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 48/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 16 140 Kč, za dva úkony pak odměna činí 32 280 Kč; z tarifní hodnoty 13 587,19 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 53/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 1 660 Kč, za dva úkony pak odměna činí 3 320 Kč; z tarifní hodnoty 226 475,91 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 54/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 9 220 Kč, za dva úkony pak odměna činí 18 440 Kč; z tarifní hodnoty 331 102,36 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 55/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 9 660 Kč, za dva úkony pak odměna činí 19 320 Kč; z tarifní hodnoty 24 220,88 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 56/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 2 100 Kč, za dva úkony pak odměna činí 4 200 Kč; z tarifní hodnoty 235 304,11 Kč (původní řízení sp.zn. 9C 57/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 9 260 Kč, za dva úkony pak odměna činí 18 520 Kč; celková výše odměny za tuto fázi řízení činí 96 080 Kč. Dále po spojení řízení byla přiznána odměna z tarifní hodnoty spojených řízení (dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu) ve výši 2 786 726,45 Kč, a to ve výši 19 460 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu) za každý ze dvou úkonů právní služby (vyjádření ve věci samé ze dne 24.8.2021 a účast na jednání soudu dne 10.8.2021), celkem odměna 38 920 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby (doručeném soudu dne 1.10.2021) se předmětem řízení stal nárok na zaplacení částky 1 538 334,45 Kč a odměna za úkony právní služby tak byla počítána z této tarifní hodnoty a činí 14 460 Kč a byla přiznána za osm úkonů právní služby: účast na jednání soudu dne 31.3.2022 – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hod 54 min, účast na jednání soudu dne 26.5.2022, účast na jednání soudu dne 21.6.2022 – bráno jako 2 úkony, protože jednání trvalo 2hod 56 min, účast na jednání soudu dne 30.8.2022 – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2hod34 min, vyjádření ze dne 28.3.2011, celkem tedy odměna 115 680 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby (doručeném soudu dne 23.9.2022) se předmětem řízení stal nárok na zaplacení částky 1 518 298,45 Kč a odměna za úkony právní služby tak byla počítána z této tarifní hodnoty a činí 14 380 Kč a byla přiznána za tři úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 1.11.2022, 7.2.2023 a 23.3.2023, celkem tedy odměna ve výši 43 140 Kč. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za 25 shora uvedených úkonů právní služby a 21% DPH jak z odměny tak paušální náhrady hotových výdajů ve výši 63 277,20 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 364 597,20 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůty (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

75. Soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů advokáta za úkon právní služby – podání ze dne 9.9.2022, když obsahovalo pouze označení důkazního návrhu; stejně tak nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby spočívající v podání písemného závěrečného návrhu, neboť toto podání nebylo potřebné, když písemný závěrečný návrh nebyl požadován a k přednesu závěrečných návrhů byl dán prostor při jednání dne 23.3.2023, za který byla odměna již přiznána.

Poučení