9 C 49/2018 - 526

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] 2) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] 3) [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] všichni zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o 60 777 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci 60 777 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 60 777 Kč od 24. 7. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení 64 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit České republice na nákladech řízení 21 030 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 27. 8. 2018 u soudu žalobu proti právnímu předchůdci žalovaných 1), 2) a 3) [jméno FO] (dále jen BMK), kterou se domáhal, aby BMK byla uložena povinnost zaplatit žalobci 60 777 Kč s příslušenstvím. Protože v průběhu řízení BMK zemřel, vstoupili na jeho místo do řízení jeho dědici, žalovaní 1), 2) a 3). Žalobce v žalobě tvrdil, že 8. 1. 2013 mu BMK zabránil ve složení 12 kusů palet s keramickým granulátem v dílně na adrese [adresa] (dále též keramická dílna) tak, že do vjezdové brány domu zaparkoval svůj automobil a znemožnil tak užívání keramické dílny. Žalobce byl přitom vázán smlouvou o zprostředkování ze dne 20. 7. 2012, uzavřenou se sdružením podnikatelů s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] (dále též jen [Anonymizováno]), dle níž měl jako zprostředkovatel zajistit, mimo jiné, uskladnění keramického granulátu ve vhodných podmínkách právě v prostorách zmíněné dílny. Vzhledem k znepřístupnění dílny byl po dobu několika dnů granulát nuceně a nevhodně umístěn na návsi v [Anonymizováno], neboť žalobce okamžitě neměl jiné skladovací prostory ani možnost okamžité přepravy. V důsledku popsaného jednání BMK žalobce nesplnil zprostředkovatelskou smlouvu v jediném ustanovení (uskladnění granulátu v dílně v [Anonymizováno]) a nedostal ze smlouvy žádnou provizi, ačkoli jinak by mu byla vyplacena ve výši 110 777 Kč. Skutečnost, že o provizi přišel, mu byla oznámena až 25. 8. 2015. V tomto řízení požaduje polovinu tohoto ušlého zisku, protože nárok na druhou jeho polovinu uplatnil v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 10C 1/2015 a bylo o něm již pravomocně rozhodnuto.

2. BMK od počátku řízení navrhoval zamítnutí žaloby, namítal nedostatek své pasivní legitimace a tvrdil, že nebyl škůdcem. K porušení právní povinnosti z jeho strany prý nedošlo a není zde ani příčinná souvislost mezi domnělým porušením právní povinnosti a vznikem škody, o jejíž výši rovněž pochyboval. I pokud by hypoteticky tvrzená škoda vznikla, byla pro něho zcela nepředvídatelná a z větší části si její vznik žalobce zavinil sám. BMK zpochybňoval rovněž aktivní legitimaci žalobce ve sporu proto, že již dříve se v jiném soudním řízení prokázalo, že žalobce neměl právo dílnu držet a užívat, neboť tak činil na základě absolutně neplatné smlouvy o zřízení věcného břemene a přes nesouhlas své matky, jediné vlastnice nemovitosti. Žalovaní 1) až 3) po svém vstupu do řízení navrhli rovněž zamítnutí žaloby z podobných důvodu jako BMK. Zmínili navíc, že dle živnostenského rejstříku měl žalobce místo podnikání na adrese [adresa], a to až do 23. 2. 2015, navíc škoda měla vzniknout v době jeho konkursu, přičemž v oboru keramiky neměl žalobce platnou živnost. Poukázali dále na to, že BMK dílnu užíval na základě nájemní smlouvy z 1. 2. 2012, z čehož si žalobce byl vědom, neboť od 21. 8. 2012 vedl proti BMK řízení o vyklizení dílny a tedy věděl, že dílnu nebude moci užívat.

3. Okresní soud rozhodl již jednou ve věci samé, a to rozsudkem ze dne 10. 5. 2021 č. j. 9 C 49/2018-192, jímž žalobě žalobce vyhověl až na část, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaným 1), 2) a 3) byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 777 Kč též za dobu od 28. 8. 2015 do 23. 7. 2016, která byla zamítnuta. Po provedeném dokazování učinil závěr, že žalobce byl oprávněn dílnu v Libonicích užívat, a to na základě dřívějšího souhlasu matky účastníků, uděleného mu poté, co se stala její výlučnou vlastnicí, a jenž nebyl z její strany platně odvolán. Smlouvu o zřízení věcného břemene z 7. 4. 2009, nesprávně datovanou dnem 30. 1. 2009, nelze pokládat za platnou, neboť ji matka žalobce s žalobcem uzavřela v době, kdy k tomu již nebyla způsobilá, což bylo prokázáno v jiném soudním řízení. Stejně okresní soud nahlížel i na listinu z 5. 10. 2009, v níž matka žalobci nařídila opustit její dům a zakázala mu vstup do dílny a ostatních prostor její nemovitosti, neboť měl za to, že i k jejímu sepisu matka žalobce nebyla způsobilá, a nelze ji proto vykládat jako odvolání jejího souhlasu k tomu, aby žalobce mohl její nemovitosti užívat. Právo dílnu užívat neměl naopak BMK, neboť v jiném soudním řízení bylo prokázáno, že matka žalobce nebyla způsobilá ani k sepisu platné nájemní smlouvy, kterou v roce 2012 s BMK podepsali, a která se navíc týkala jen části dílny. Žalobci sice nenáležela k nemovitostem jeho matky stejná práva jako vlastníku nemovitosti, nemohl o nich rozhodovat, nakládat s nimi či domáhat se jejich ochrany u soudu, ale právo užívat je, na rozdíl od BMK, měl. Jestliže tedy BMK 8. 1. 2013 a ve dnech následujících zaparkováním motorového vozidla zabránil žalobci v možnosti příjezdu do keramické dílny za účelem uložení na vzdušnou vlhkost choulostivého keramického granulátu, k jehož uskladnění v dílně se žalobce smluvně zavázal, jednal BMK protiprávně, zasáhl do užívacího práva žalobce a porušil i právní povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku(§ 415 obč. zák.) BMK si počínal svévolně a musel si být vědom možného vzniku škody, i když konkrétně zřejmě nemohl předvídat, že žalobce bude poškozen zrovna nevyplacením provize. O hrozbě škody věděl, byla by ostatně za daných okolností zřetelná i jakémukoliv jinému člověku obvyklých rozumových schopností. Uskladnění keramického granulátu v keramické dílně, které BMK žalobce protiprávně neumožnil, bylo odkládací podmínkou, na jejíž splnění bylo vázáno právo žalobce na zaplacení provize ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou uzavřel dne 20. 7. 2012. Žalobce uvedenou podmínku tedy nesplnil a dohodnutou provizi nedostal. Žalobci tak ušel zisk spočívající v nenastalém rozmnožení jeho majetku, které s ohledem na všechny okolnosti důvodně očekával s ohledem na pravidelný běh věcí, neboť plánovaný majetkový přínos žalobce byl podložen již existujícími okolnostmi. Protože i výše ušlého zisku byla v řízení rovněž prokázána s tím, že o její části 50 000 Kč bylo již pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10C 1/5015, uložil soud žalovaným částku 60 777 Kč s příslušenstvím zaplatit.

4. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 24. 2. 2022 č. j. 25 Co 201/2021-249 (s výjimkou zamítavého výroku zrušil) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně, že dovodil, pokud jde o dopis matky žalobce z 5. 10. 2009, jímž matka žalobce nařídila žalobci, aby opustil její dům a zakázala mu vstup do keramické dílny a ostatních prostor nemovitosti, že vznikl již v době její právní nezpůsobilosti a nelze mu proto přičítat právní důsledky, ačkoliv matka žalobce nebyla v době odvolání souhlasu omezena ve způsobilosti k právním úkonům (omezena ve svéprávnosti byla až rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 11. 2014 č. j. 30 Nc 730/2013-87 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2015 č. j. 24 Co 27/2015-126, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015). Dle odvolacího soudu nelze vycházet z toho, že když matka žalobce nebyla schopna posoudit následky svého jednání k datu 7. 4. 2009 (podpis smlouvy o zřízení věcného břemene), že tomu tak bylo i 5. 10. 2009, kdy odvolala souhlas s užíváním keramické dílny žalobcem. Neplatnost právního úkonu vyžaduje bezpečné zjištění o tom, že matka žalobce konkrétně v době, kdy odvolala souhlas s užíváním keramické dílny, tzn. dne 5. 10. 2009, nedokázala posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Odvolací soud též poukázal na závěr Krajského soudu v Hradci Králové z rozsudku ze dne 25. 4. 2018 č. j. 21 Co 222/2017-210, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně z 25. 5. 2017 č. j. 10 C 1/2015-127, kterými bylo rozhodnuto o nároku žalobce na prvou část ušlého zisku. Ve zmíněných rozhodnutích soud druhého stupně uvedl, že právo žalobce užívat dílnu od žalobcem tvrzeného osobního závazku jeho matky rovněž nelze dovodit, neboť matka žalobce dala najevo, že nesouhlasí s užíváním nemovitosti žalobcem ve výzvě ze dne 5. 10. 2009 k vyklizení domu a zákazu vstupu žalobce do dílny. Šlo by o neformální souhlas s užíváním nemovitosti, který matka žalobce odvolala. Protože okresní soud v této věci nevysvětlil přesvědčivě důvod svého odchýlení od tohoto rozhodnutí, porušil zásadu legitimního očekávání žalovaných stejného rozhodnutí ve skutkově i právně obdobné věci. Oba uvedené důvody vedly ke zrušení rozsudku okresního soudu s tím, že krajský soud uložil soudu prvého stupně, aby v dalším průběhu řízení poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že musí navrhnout důkazy ke svému tvrzení, že jeho matka [jméno FO] byla v době odvolání svého souhlasu s užíváním keramické dílny v [Anonymizováno] čp. 5 žalobcem dne 5. 10. 2009 nezpůsobilá k tomuto právnímu jednání a že tedy odvolání jejího souhlasu je neplatné, resp. že učinila tento úkon v duševní poruše, která vylučovala její schopnost rozpoznávací (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (schopnost ovládnout své jednání). Pokud nebude prokázáno, že matka žalobce nebyla dne 5. 10. 2009 způsobilá k odvolání souhlasu, nebude možno uzavřít, že toto odvolání je neplatné. V případě, že žalobce prokáže, že jeho matka nebyla schopna k datu 5. 10. 2009 posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout a že tedy právní úkon odvolání jejího souhlasu s užíváním keramické dílny je neplatný, vedl odvolací soud soud okresní k tomu, aby se zabýval dalšími námitkami žalovaných v jejich odvolání vznesenými a po té ve věci znovu rozhodl.

5. V dalším průběhu řízení soud prvého stupně postupoval dle pokynu soudu nadřízeného, dne 5. 4. 2022 vydal usnesení č. j. 9C 49/2018-255, jímž žalobce vyzval k navržení důkazů prokazujících, že matka žalobce byla dne 5. 10. 2009 nezpůsobilá platně odvolat souhlas s užíváním jejich nemovitostí. Žalobce navrhl, aby nezpůsobilost jeho matky k tomuto úkonu byla prokázána znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, navrhl však současně též vypracování revizního znaleckého posudku k posudku MUDr. [jméno FO] a revizního posudku k posudku MUDr. [jméno FO], vypracovaných ve věci sp. zn. 3C 90/2012 a vyjádřil své přesvědčení, že jeho matka byla plně svéprávná jak ke dni 5. 10. 2009, tak i 7. 4. 2009, tj. v den podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene v jeho prospěch a právo její nemovitosti užívat tak žalobci svědčilo. Předložil kopii zdravotnické dokumentace MUDr. [jméno FO] a tvrdil, že její kompletní verzi neměli oba jmenovaní znalci v době podání posudku k dispozici, v čemž shledával důvod pro nové znalecké posouzení stavu matky i k 7. 4. 2009. Žalobce dále navrhl, aby před znaleckým posouzením byli vyslechnuti svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří se s matkou znali a věděli od ní, jaká má přání ohledně užívání jejich nemovitostí, a aby byla čtena ze spisu sp. zn. 3C 90/2012 svědecká výpověď svědkyně Jiráskové. Soud novým důkazním návrhům žalobce až na vypracování revizního znaleckého posudku vyhověl, vyslechl také svědka [jméno FO], jehož se dovolávali žalovaní, provedl i další důkazy, jejichž potřeba vyvstala v dalším průběhu řízení.

6. Pro rozhodnutí o žalobě žalobce má podstatný význam, zda žalobce (i BMK) měli ke dni 8. 1. 2013 právo nemovitosti ve vlastnictví matky žalobce v [Anonymizováno], zejména keramickou dílnu, užívat. Žalobce v řízení tvrdil a vysvětloval, že byl původně se svojí matkou spoluvlastníkem nemovitostí v [Anonymizováno] vč. předmětné keramické dílny. V souvislosti s konkursním řízením, které bylo proti němu vedeno, došlo k vypořádání spoluvlastnictví a jedinou vlastnicí všech nemovitostí vč. keramické dílny se stala jeho matka. Ta od počátku vzniku svého vlastnictví souhlasila s tím, že nemovitosti vč. dílny bude užívat žalobce a že se bude o dům i o ni starat. Později byla sepsána v jeho prospěch smlouva o zřízení věcného břemene, o níž však bylo soudem ve věci sp. zn. 3 C 90/2012 vysloveno, že je absolutně neplatná proto, že matka nebyla k jejímu sepisu způsobilá. Právo žalobce užívat dílnu i další nemovité věci v [Anonymizováno] dle přesvědčení žalobce bylo ale založeno i souhlasem matky, jenž nebyl nikdy platně odvolán, protože pokud matka později písemně sdělovala, že si jej v nemovitosti nepřeje, bylo to již v době, v níž měla být dle rozhodnutí soudu nesvéprávná. V r. 2013 však dle žalobce nebyly žádné pochybnosti o tom, že mu věcné břemeno k nemovitostem svědčí, naopak soudem bylo rozhodnuto, že věcné břemeno trvá. Neshody s BMK se datují od roku 2006, zesílily v r. 2012, kdy zřejmě též s bratrem žalobce [jméno FO] do dílny a do domu čp. 5 v [Anonymizováno] vstupovali, a tvrdili, že i bratr má k nim věcné břemeno. Již někdy od r. 2011, kdy byla matka umístěna do domova důchodců, docházelo k tomu, že na dílně i u obytného domu vyměnili zámky, zazdili komín v domě nebo ukradli popelnici. V letech 2011 až 2013 se žalovaný choval tak, že mu udělal nějakou schválnost třeba 2x za odpoledne pak byl 14 dní klid a pak to zopakoval. Žalobce s určitými naschvály z jeho počítal, ale to že mu nenechá složit hlínu do dílny a že následně dílnu zabere, netušil a nebyl na to připraven. Popsaný vývoj vlastnických vztahů k nemovitostem v [Anonymizováno] je soudu znám z úřední činnosti, stejně jako zmiňovaný konfliktní poměr mezi žalobcem, BMK i jeho bratrem, jehož důsledky byly předmětem řešení mnoha soudních sporů.

7. Smlouvou o zřízení věcného břemene s datem 30. 1. 2009 (čl. 17-18), fakticky podepsanou 7. 4. 2009, je prokázáno, že matka žalobce jako výlučná vlastnice rodinného domu č. p. [Anonymizováno] na stavební parc. č. [hodnota], této stavební parcely a pozemkové parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], podepsala smlouvu o zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání ve prospěch žalobce, dle níž měl být žalobce vedle obytné části domu čp. [Anonymizováno] oprávněn užívat společně s matkou i vedlejší stavby uvedeného domu, tj. mimo jiné i celou keramickou dílnu. Práva z této smlouvy byla zapsána do katastru nemovitostí s účinky dne 6. 5. 2009.

8. Listina ze dne 5. 10. 2009, jejíž kopie je založena např. na čl. 8 a 9 spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 10C 19/2010, obsahuje text: „[Jméno zainteresované osoby 0/0], tímto dopisem Ti nařizuji, abys opustil můj dům. Též Ti zakazuji vstup do dílny a ostatních prostor mé nemovitosti, a to s okamžitou platností. Toto nařízení platí i pro tvé známé a kamarády. Důvodem tohoto nařízení je Tvé podvodné jednání vůči mé osobě, a proto, že jsi úmyslně způsobil zranění mému synovi [jméno FO] a jeho ženě Aleně. Pokud tento příkaz porušíš, obrátím se na policii, případně soud.“ Kopie listiny na čl. 8 je psaná strojem, následuje rukou psaný podpis [jméno FO] [jméno FO] a strojově: [jméno FO], r. č. [Anonymizováno], [adresa], a úřední ověření, že podpis na listině uznala za vlastní [jméno FO]. Na čl. 9 je stejný text napsán ručním písmem, v závěru je uvedeno jen jméno a rodné číslo matky, úřední ověření chybí.

9. V řízení, vedeném u Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 90/2012 o vyklizení BMK z keramické dílny bylo řešeno, zda matka žalobce byla v době podpisu Smlouvy o zřízení věcného břemene s datem 30. 1. 2009, podepsané ale 7. 4. 2012, (a také smlouvy o pronájmu nebytových prostor, kterou uzavřela s BMK dne 1. 2. 2012) k těmto úkonům způsobilá. Po rozsáhlém dokazování, především na základě znaleckého posudku a revizního znaleckého posudku, byl přijat závěr, že matka účastníků nebyla dlouhodobě schopna racionálního úsudku, nebyla schopna posoudit následky a domyslet důsledky právního úkonu ani ovládnout své jednání, a to jak při podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene dne 7. 4. 2009, nesprávně datované dnem 30. 1. 2009, tak i v době podpisu smlouvy o nájmu nebytových prostor s BMK z 1. 2. 2012. V řízení bylo prokázáno, že matka účastníků trpěla pokročilým stadiem Alzheimerovy nemoci. Arteriosklerotická demence u ní byla zjištěna již před rokem 2008, proto také byla hospitalizována v LDN [adresa], kam byla převezena ve stavu velmi zanedbané osobní hygieny, byla proleželá a zároveň byla ke svému stavu zcela nekritická a bránila se hospitalizaci. Nález na CT mozku z roku 2006 se podobal nálezu z roku 2017 s tím, že byla shledána mírná progrese atrofizace mozku, jenž byl ale postižen již v roce 2006. Dle znaleckých závěrů nelze pochybovat o tom, že v prosinci 2008 matka žalobce trpěla demencí, před rokem 2008 se cévní problémy promítaly především do poruchy hybnosti, avšak v dubnu 2009 šlo u matky žalobce již o progredující demenci, i když se mohla svému okolí ještě jevit v normě. Jak však vyplývá z její zdravotní dokumentace, matka účastníků již v říjnu 2009 vůbec nevěděla, že podepsala ve prospěch žalobce nějakou smlouvu, nerozuměla tomu, co je věcné břemeno, pod vlivem bratra žalobce podepsala prohlášení protichůdného obsahu. V té době již u ní byly zřejmé poruchy dlouhodobé paměti, což svědčí o pomezí mezi lehkou až středně těžkou fází demence. U matky účastníků byly zaznamenány i poruchy rozhodovacích funkcí, nebyla ve sporné době schopna rozpoznat, co podepisuje a nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání. Z obsahu znaleckého posudku znalkyně [jméno FO] vyplývá, že měla při podávání posudku k dispozici zdravotnickou dokumentaci, vedenou praktickou lékařskou matky žalobce, MUDr. [jméno FO]. Z ní znalkyně zjistila, že od roku 2002 praktická lékařka uváděla v diagnózách mozkovou aterosklerózu, že 8. 12. 2008 navštívila MUDr. [jméno FO] matku žalobce v bytě, poznamenala, že jde o progresi dementního stavu při cerebrální ateroskleróze, že měla dispozici propouštěcí zprávu z LDN [adresa], kde byla matka žalobce hospitalizována od 8. 12. 2008 do 9. 7. 2009, mimo jiné s příjmovou diagnózou mozková ateroskleróza a causus socialis. Dne 3. 9. 2009 se MUDr. [jméno FO] pokusila matku žalobce navštívit v domácím prostředí, nebyla však vpuštěna, následovala hospitalizace od 11. 2. 2010 do 19. 3. 2010. Další návštěva praktické lékařky v domácnosti matky žalobce, jak zjistila znalkyně MUDr. [jméno FO], proběhla 4. 1. 2011, kdy matka odmítla sociální hospitalizaci. K ní došlo až mezi 28. 1. 2011 do 22. 3. 2011 na žádost praktické lékařky pro ztrátu soběstačnosti a progresi projevů subkompenzované aterosklerózy cerebri. Jak prokazuje revizní znalecký posudek soudního znalce MUDr. [jméno FO], i on vycházel ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. [jméno FO], kterou rovněž v revizním znaleckém posudku podrobně konstatoval.

10. Žalobce v této věci namítal, že MUDr. [jméno FO] neměl vypracovávat revizní znalecký posudek vzhledem k tomu, že MUDr. [jméno FO] byla v době revizního posudku jeho nadřízenou. V této souvislosti je třeba připomenout, že stejnou námitku vznesl žalobce již v řízení sp. zn. 3C 90/2012, bylo o ní soudem rozhodnuto usnesením ze dne 31. 1. 2017 č. j. 3C 90/2012-403 a nebyla shledána důvodem pro vyloučení revizního znalce ze znaleckého úkonu. Soud v odůvodnění usnesení konstatoval, že i když v době ustanovení revizního znalce byl tento ve zmíněném zaměstnání v postavení přímého nadřízeného znalkyně a s účinností od 1. 1. 2017 se naopak stal přímým jejím podřízeným, nejde o důvod způsobilý vyvolat oprávněnou pochybnost o jeho nestrannosti. Znalci jsou obvykle především odborníci ve své profesi, v níž jsou aktivní i mimo svou znaleckou činnost a v rámci svého oboru se běžně dostávají do kontaktu i jinde než jen před soudem či v zaměstnání. Je proto pochopitelné, že se mnozí z nich vzájemně znají, příležitostně spolupracují, účastní se odborných setkání či konzultací, vzájemně jsou informováni o výsledcích své práce a vstupují přitom do vzájemných, někdy i celkem těsných, vazeb, které jsou pro odborný růst i nutné. Toto jsou obecně známé skutečnosti a soudní praxí z nich nejsou automaticky vyvozovány pochyby o nestrannosti, pokud jeden ze znalců má podat revizní znalecký posudek, přezkoumávající znalecký posudek znalce jiného. Stejně tak nelze bez dalšího diskvalifikovat znalce jen proto, že má revidovat posudek své spolupracovnice, neboť fakt, že znalci jsou zaměstnání u stejného zaměstnavatele nedeterminuje automaticky závadný vztah revizního znalce k věci. Tyto argumenty jsou významné ve vztahu k námitce žalobce i v této věci, soud na nich setrvává.

11. Žalobce v průběhu dalšího řízení v dané věci před okresním soudem předložil kopii zdravotnické dokumentace, kterou získal od praktické lékařky MUDr. [jméno FO] 29. 6. 2021 a tvrdil, že znalkyně MUDr. [jméno FO] neměla tuto dokumentaci při svém znaleckém úkonu k dispozici. Tato zdravotnická dokumentace začíná záznamem z 13. 4. 2002 o prvé návštěvě matky žalobce u této lékařky. Obsah této zdravotnické dokumentace je pak zcela v souladu s tím, jak její obsah popsali oba shora uvedené znalecké posudky, pořízené ve věci sp. zn. 3C 90/2012. Snad jen navíc je v dokumentaci zmíněna návštěva praktické lékařky v bytě matky dne 26. 10. 2010, kterou žádný ze znalců nezmínil. Ze záznamu praktické lékařky vyplývá, že byt matky navštívila i uvedeného dne ve 12 hodin 30 minut. Matka udávala, že asi 10 dní kašle. Lékařka zaznamenala, že matka žalobce jen velmi těžko přechází, má překrvený až rudý hltan, poslechově je bez vedlejších fenoménů. Krevní tlak naměřila ve výši 155/90 a konstatovala, že léky na tlak pacientka již nemá, syn je neobstaral. Lékařka zavedla další medikaci s tím, že ke kontrole má dojít za týden. Navazující záznam je však až ze 4. 1. 2011, kdy došlo rovněž k návštěvě matky žalobce v bytě, kterou už ve svých posudcích zmínili i oba znalci. V průvodní zprávě ke kopii zdravotnické dokumentace pak praktická lékařka MUDr. [jméno FO] uvedla, že matku žalobce měla zaregistrovánu v době od 16. 9. 1997 do 22. 3. 2011 a podruhé 10. 12. 2012 do 17. 7. 2013. První zápis v dokumentaci je až 13. 4. 2000, protože pacientka zpočátku lékařku nenavštěvovala. Dne 24. 3. 2011 byla dokumentace vydána snaše matky žalobce za účelem předání k následné péči do domova důchodců [Anonymizováno], kde bylo sjednáno její umístění. Úplná dokumentace, včetně zápisu zdravotníků a lékaře z domova důchodců se praktické lékařce vrátila 20. 12. 2012, kdy si rodina syna matku žalobce vzala do domácí péče.

12. Z výše uvedeného je nepochybné, že znalkyně MUDr. [jméno FO] zdravotnickou dokumentaci MUDr. [jméno FO] při podávání znaleckého posudku měla k dispozici, popsala ji, čerpala z ní a činila odborné závěry, jinak by o jejich návštěvách a zjištěních nemohla do posudku uvádět konkrétní a přesné informace, které záznamům v dokumentaci zcela odpovídají. Totéž platí i o revizním znaleckém posudku znalce MUDr. [jméno FO]. I on měl při zpracování znaleckého posudku zdravotnickou dokumentaci praktické lékařky [jméno FO] a podrobně konstatoval její obsah v obdobném rozsahu jako znalkyně MUDr. [jméno FO]. Dedukce žalobce o tom, že zdravotní dokumentace zůstala u jeho švagrové potažmo jeho bratra a znalcům nebyla k dispozici, je v rozporu jak s obsahem obou znaleckých posudků, tak i s průvodní zprávou MUDr. [jméno FO]. Pokud znalci snad nezmínili v posudcích domácí návštěvu praktické lékařky z 26. 10. 2010, lze usuzovat, že se tak stalo zejména proto, že s psychiatrickým onemocněním matky žalobce nesouvisela a nevypovídala o něm.

13. Žalobce dále v řízení navrhl výslech svědků, kteří byli s jeho matkou ve styku a o jejím zdravotním stavu a její skutečné vůli ve vztahu k jejím nemovitostem mohli vypovídat. Žalobce se tak snažil zpochybnit závěry znaleckých posudků pořízených ve věci sp. zn. 3 C 90/ 2012 a dosáhnout vypracování znaleckého posudku, jenž by tyto posudky revidoval.

14. Ze spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 90/2012 byly na návrh žalobce čteny protokoly o výpovědi svědkyně [Anonymizováno], matrikářky MěÚ v [Anonymizováno]. Svědkyně prováděla úřední ověření podpisu matky žalobce na smlouvě o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce dne 7. 4. 2009. Svědkyně vypověděla, že opakovaně ověřovala podpisy matky žalobce i v jiných případech, doma i v nemocnici, a vzhledem k časovému odstupu si na tento konkrétní úkon vůbec nevzpomíná. Uvedla, že pokud by měla sebemenší podezření, že matka žalobce se není schopna podepsat nebo že neví, co podepisuje, podpis by neověřila. Obvykle postupuje tak, že nechá podepisovanou listinu přečíst nebo ji sama přečte, zeptá se člověka, jehož podpis ověřuje, zda ví, co podepisuje a nechá ho obsah listiny zopakovat. Pokud tomuto podpisující vyhoví a sám se podepíše, ona podpis ověří. Výslech svědkyně byl v řízení sp. zn. 3C 90/2012 zopakován a doplněn za přítomnosti revizního soudního znalce MUDr. [jméno FO]. Svědkyně ve své druhé výpovědi zopakovala předešlé, uvedla dále, že opakovaná ověření podpisu zajišťoval vždy žalobce tak, že na úřad přišel, požádal ji, aby s ním dojela za matkou a ověřila její podpis, protože není schopna se na úřad dostavit. Správní poplatky za úkon zřejmě platil také žalobce. Časové období, kdy opakovaná ověřování probíhala, svědkyně nedokázala vymezit, ví jen, že podpis v nemocnici dne 7. 4. 2009 byl poslední podpis, který matce žalobce ověřovala, což si vyhledala v dokumentech na úřadě. Pokud byla ověřovat v Libonicích, vždy to probíhalo tak, že žalobce zařídil dopravu, společně se svědkyní pak jel do Libonic, kde svědkyně čekala venku, kam žalobce matku přivedl a posadil ji na lavičku. Tam se svědkyní promluvily, svědkyně se jí ptala, zda ví, co podepisuje a zda s tím souhlasí, a protože to vždycky matka žalobce potvrdila, nechala ji svědkyně podepsat a podpis ověřila. O ničem jiném se spolu nebavily, nic osobního nikdy matka žalobce neřekla, na nic a na nikoho si nestěžovala. Pokud jde o její zdravotní stav, svědkyně nezaznamenala v průběhu doby, co s ní byla úředně v kontaktu, žádné změny. Nevzpomněla si, zda se matka žalobce pohybovala s holemi či nikoliv, uvedla, že ji vždy žalobce přiváděl a přidržoval ji v podpaží. Pokud jde o její zevnějšek, nevybavila si žádnou nápadnost a popsala jej jako obvyklý. Při ověřování podpisů v nemocnici se neptala lékaře na zdravotní stav matky žalobce, neboť to není její povinností, nýbrž postupovala popsaným standartním způsobem. U podepisující osoby dotazem nezjišťuje datum jejího narození nebo rodné číslo, ale vychází z občanského průkazu, který ji je předložen, ani se neptá podepisující osoby na aktuální na datum. Svědkyně si nevzpomněla, zda si při ověřování povšimla, že ve smlouvě je uváděno datum 30. 1. 2009, ačkoliv k podpisu dochází 7. 4. 2009 s tím, že pokud někdy podobná situace nastane, tento rozpor nijak neřeší, neboť pro ni není podstatný.

15. Svědkyně [jméno FO], dlouholetá kamarádka žalobce, která byla již ke stejným otázkám opakovaně vyslýchána i ve věci sp. zn. 3C 90/ 2012, vypověděla, že se znala a stýkala se s matkou žalobce. Ta před ní mnohokrát opakovala, že v nemovitostech v [Anonymizováno] s ní bude žalobce bydlet, že se na něho spoléhá, že nechce, aby žil jako bezdomovec. To říkala v době, kdy ještě sama v [Anonymizováno] bydlela, ale i potom když byla hospitalizována na LDN v [Anonymizováno], kde svědkyně pracovala. V průběhu r. 2011 matka žalobce odešla do domova důchodců a od té doby ji svědkyně už neviděla. Svědkyně ví, že matka žalobce v minulosti sepsala listinu, kde napsala, že si přítomnost žalobce ve svém domě nepřeje. Radila se následně se svědkyní, zda tato listina žalobci neublíží. Dle svědkyně listinu sepsala proto, že ji v té době začal častěji navštěvovat druhý syn [jméno FO] s novou partnerkou, se kterou se později oženil. Tato žena zřejmě přispěla k tomu, že se matka žalobce s druhým synem více sblížila. Výsledkem bylo, že sepsala uvedenou listinu, protože tehdy byla snadno ovlivnitelná. Svědkyně usuzuje, že s nikým nechtěla mít potíže a snažila se vyhovět každému. U sepisu listiny svědkyně nebyla, neviděla, jestli matku žalobce někdo přesvědčoval nebo ovlivňoval. Situace byla dle svědkyně taková, že bratr [jméno FO] se žalobci stále snažil nějakým způsobem ublížit a i toto byl způsob, jak se žalobci pomstít. Svědkyně neví, jestli listinu sepsala matka žalobce nebo zda ji jen podepsala, psala bez problémů, byla na tom hůř spíš fyzicky. Matka žalobce před svědkyní vícekrát opakovala, že ji mrzí, že se k sepisu listiny dala přemluvit, uváděla, že chce být zadobře s oběma syny a že počítá s tím, že žalobce zůstane bydlet v [Anonymizováno], protože synu [jméno FO] přispěli na jeho dům, takže [adresa] bude mít žalobce. Svědkyně ji v téhle souvislosti říkala, že jistější by bylo, kdyby došlo k sepisu smlouvy před notářem. Po psychické stránce se svědkyni matka žalobce jevila vždy dobře a to, i když její stav porovnávala s jejími vrstevnicemi. Nikdy od ní neslyšela, že by říkala nějaké nesmysly, zajímala se o okolí a o dění, ale měla svůj svět a své zájmy, kterým se věnovala. Když ji navštívila nebo přišel někdo jiný na návštěvu, byla ráda. Matka žalobce dle svědkyně znala hodnotu peněz, byla orientovaná o tom, jak se pohybují ceny, nevěděla sice přesně kolik, co stojí, ale povšechný přehled měla. To, že matka žalobce chce, aby u ní žalobce bydlel, říkala i před jinými osobami např. před synem a sestrou svědkyně, před p. Kalašovou a Sládkovou. Svědkyně naposledy s matkou žalobce hovořila v den jejího odchodu z LDN do domova důchodců, říkala tehdy, že do domova nechce, ale hovořila orientovaně, neslyšela od ní žádný nesmysl. Pokud jde o listinu, že nesouhlasí s bydlením žalobce v domě, o tom matka žalobce svědkyni říkala až poté, co ji podepsala nebo sepsala. Před tím se s ní neradila, svědkyně nevěděla, že něco takového chystá. Neradila matce žalobce, co má udělat, jenom jí říkala, že si myslí, že to neměla dělat, že je to v rozporu s tím, co chtěla. Bavily se o tom několikrát. Svědkyně dále vypověděla, za dobu od r. 2008 do r. 2019 slyšela opakovaně, že žalobce napomíná BMK, že v jeho dílně nemá co dělat.

16. Svědkyně [jméno FO], sestra svědkyně [jméno FO], vypověděla, že žalobce zná asi 20 let, jde o kamaráda nebo spíše dobrého známého. BMK znala pouze z vyprávění. Žalobce byl zahradník, dával jí a sestře ovoce a zeleninu, v jeho bydlišti bývala 8x až 10 x ročně. Začala ho navštěvovat asi 10 až 12 let před tím, než jeho matka odešla do domova důchodců. Když do [Anonymizováno] přijela, téměř pokaždé s jeho matkou mluvila. Matka měla o hovor zájem, často sama vyšla před dům a povídaly si. Byla ráda za návštěvu, se svědkyní navázaly dobrý kontakt. Vždy byla v dobrém stavu a žalobce se o ni dobře staral, což také často sama říkala. Vyprávěla o svých synech a počítala s tím, že žalobce s ní bude stále bydlet v její nemovitosti. Říkala, že dům si pořídili za peníze po otci žalobce a že mu bude patřit. Matku žalobce nikdy neviděla v zanedbaném stavu, stávalo se, že za ní šla i dovnitř do místnosti, kde bydlela, byl tam běžný nepořádek, ale nebylo to nic výjimečného. Pozorovala, že má problémy s chůzí, byla silná a pohybovala se těžce. Říkávala svědkyni, že pomohli staršímu synovi se zajištěním bydlení a záleželo jí na tom, aby také žalobce měl také kde bydlet. S žalobcem bydleli společně, žalobce se o dům a zahradu staral a jeho matku ani nenapadlo, že by žalobce šel pryč. Svědkyně si pamatuje, že si matka žalobce občas stěžovala, že starší syn [jméno FO] za ní chodí málo. Asi 2 roky před tím, než odešla do domova důchodců došlo ale ke změně, [jméno FO] si vyjednal, že se o ni bude více starat a že budou obhospodařovat i její důchod. To ví svědkyně od žalobce, před ní o tom matka žalobce nemluvila. Stejně tak od žalobce a sestry ví o neshodách mezi bratry, matka žalobce si ale před ní na to nikdy nestěžovala, spíše se bavily obecně o rodině, svěřovala se, že je ráda, že žalobce s ní bydlí a počítala, že tam s ní bude bydlet pořád, protože je to jeho domov. Je pravda, že se od sestry i od žalobce také dozvěděla, že existuje listina, ve které matka žalobce uvedla, že si žalobce v nemovitosti nepřeje. Bylo ji řečeno, že jde o listinu sepsanou na stroji, kterou matka pouze podepsala. Svědkyně nevěří, že by matka žalobce něco takového podepsala a že by to byla její vůle. Stávalo se, že matka žalobce měla někdy zdravotní potíže a nevyšla z domu a svědkyně šla za ní dovnitř. Neregistrovala, že by se její zdravotní stav nějak zhoršoval, že by třeba méně mluvila nebo o sebe méně pečovala. Mentálně byla v pořádku, určitě znala hodnotu peněz, věděla kolik, co stojí. Při návštěvě matky žalobce svědkyně neviděla psací stroj a nikdy neviděla, že by ho matka žalobce používala. Kromě pohybových potíží si u matky žalobce žádných zdravotních problémů nevšimla. Svědkyně ale ví, že bývala v nemocnici, tam ji dali do pořádku, třeba tam i zhubla a pohybovala se lépe. Matka žalobce měla dobrou slovní zásobu, byla komunikativní, byla ráda, že za ní někdo přijde. Svědkyně neviděla v průběhu doby, že by se na tom něco měnilo. Po odchodu do domova důchodců ji svědkyně už neviděla. O listině, kde se měla matka žalobce vyjádřit, že si ho v domě nepřeje, se svědkyně dozvěděla od sestry teprve nedávno, rozhodně to nevěděla v r. 2009 až 2012, než matka žalobce odešla do domova důchodců. Svědkyně s žalobcem v den své výpovědi o věci nemluvila, ale před tím ji řekl, že ji uvedl jako svědkyni. Řekla mu, že řekne pravdu, se sestrou svoji výpověď nerozebírala.

17. Svědek Ing. [jméno FO] vypověděl, je sousedem žalobce a od dětství znal i BMK. Znal i matku žalobce, vídal ji, že chodila za kamarádkou do sousedství, žádný osobní vztah k ní ale neměl. Pokud se s ní setkal, prohodili pár běžných frází, např. jak se má, jaké je počasí apod. Občas zašel za žalobcem domů a při té příležitosti také někdy potkal i jeho matku, naposledy se to stalo před více jak 10 lety. Jednou také žalobci pomáhal jeho matku zvedat, když upadla. Matku žalobce vídával zhruba jednou týdně, zahlédl ji, jak třeba někam jde, v posledních letech před jejím odstěhováním, ji vídal, jak chodí po dvoře, častěji od jara do podzimu, v zimě méně. Nebylo to tak, že by s ní při každé příležitosti nebo nějak častěji hovořil. Pokud hovořili, jednalo se o krátký rozhovor, mluvila např. o svém pejskovi, svědek ví, že sbírala panenky. O listině, kterou měla p. [jméno FO] sepsat a v níž uvedla, že si žalobce ve své nemovitosti nepřeje, svědek neví. Žádné známky zmatenosti nebo podobné indispozice na ni nikdy nepozoroval, chovala se vždy tak, jako to odpovídalo jejím věku. Hůře chodila, jiné zdravotní potíže neviděl. Až do jejího odchodu do domova důchodců s ní občas hovořil, ptal se jí, jak se daří apod. Svědek z okolností, které vypozoroval o rodině [jméno FO], si pro sebe vyvozoval, že nemovitosti v Libonicích bude mít v budoucnu žalobce. O tom ale s jeho matkou nikdy nemluvil, matka žalobce před ním nikdy nevyslovila přání, že by chtěla, aby nemovitosti měl v budoucnu žalobce, hovořila před ním jenom o tom, že se žalobce o ni stará, že ji topí apod.

18. K posouzení odborných otázek, souvisejících se svéprávností matky, žalobce soud ustanovil znalkyní z oboru – zdravotnictví, psychiatrie MUDr. [jméno FO], které uložil posoudit, zda obsah listin, předložených žalobcem v tomto řízení, tj. obsah kopie zdravotnické dokumentace [jméno FO], narozené 2. 8. 1930, vedené její praktickou lékařkou MUDr. [jméno FO] a obsah svědeckých výpovědí svědků [jméno FO] a Ing. [jméno FO] je důvodem pro změnu závěrů revizního znaleckého posudku znalce MUDr. [jméno FO], podaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 90/2012 dne 31. 3. 2017 a v jakém smyslu, a dále ji uložil posoudit, zda matka žalobce [jméno FO], vzhledem k zdravotnímu stavu, v němž se tehdy nacházela, byla v den 5. 10. 2009 schopna nařídit žalobci opustit její dům a zakázat mu do něho vstup tak, jak učinila listinami z 5. 10. 2009, tj. zda byla schopna posoudit následky tohoto svého právního jednání a toto právní jednání ovládnout.

19. Ustanovená soudní znalkyně podala ve věci znalecký posudek ze dne 29. 12. 2023 poř. č. [č. účtu] znaleckého deníku, vyšla obsahu procesního spisu a jeho příloh a dále ze zdravotnické dokumentace matky žalobce. Zásadní skutečnosti zmínila ve výpisu ze spisu, podrobně pak popsala zdravotnickou dokumentaci matky žalobce, zejména zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. [jméno FO], zmínila též dokumentaci MUDr. [jméno FO] a Fakultní nemocnice v [adresa]. Na základě studia spisové dokumentace a dostupné zdravotnické dokumentace pak znalkyně uzavřela, že matka žalobce trpěla demencí při Alzheimerově nemoci s pozdním začátkem, smíšeného typu, kdy se na organickém postižení mozkové tkáně podílely jak změny neurodegenerativní, tak vaskulární. Shodla se s revizním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], že matka žalobce v době sepisu smlouvy, jímž žalobci zřídila doživotně bezplatné právo na užívání jejího majetku, se nacházela ve stavu lehké až středně těžké demence, v době uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, kterým BMK pronajala část keramické dílny, šlo o demenci středně těžkého stupně. Znalkyně s jistotou uzavřela, že matka žalobce nebyla k sepisu platné smlouvy o zřízení věcného břemene, ať již byla sepsána 30. 1. 2009 či 7. 4. 2009, ani nájemní smlouvy z 1. 2. 2012, ze zdravotního hlediska způsobilá, nebyla schopna racionálně zhodnotit uvedená právní jednání a důsledky z nich plynoucí. Žalobcem předložená zdravotní dokumentace praktické lékařky ani výslechy svědků, provedené této etapě řízení před okresním soudem těmito závěry nikterak neotřásly a nepředstavují důvod pro jejich změnu.

20. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že závěry revizního znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] podaného ve věci sp. zn. 3C 90/2012 nebyly v tomto řízení nijak zneváženy ani zpochybněny ani v tomto řízení provedenými důkazy a jeho závěry je nutno respektovat. Uvedený revizní znalecký posudek byl vypracován ještě za života matky žalobce a po jejím vyšetření při několikadenní hospitalizaci na pracovišti znalce s využitím kompletních zdravotních záznamů a dokumentací, které byly o jejím zdravotním stavu shromážděny, včetně zdravotní dokumentace MUDr. [jméno FO], a po té, co bylo za přítomnosti revizního znalce vyslechnuto množství svědků, včetně svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], kteří ji znali a mohli o jejím duševním stavu vypovídat. Důkazní návrhy, učiněné v tomto řízení, kterými se žalobce snažil výsledky znaleckého zkoumání zvrátit, neprokázaly nic nového, co by umožňovalo, pokud jde o způsobilost matky žalobce k právním jednáním ke dni podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene, pomýšlet na jiný znalecký závěr. Pokud žalobce trval na vypracování dalšího revizního posudku k posudku MUDr. [jméno FO] a k reviznímu posudku MUDr. [jméno FO] proto, že tyto posudky nestanoví s jistotou, kdy byly prvky právního jednání u matky žalobce zcela vymizelé a tedy kdy ji bylo možno označit za zcela nesvéprávnou, byl jeho návrh zamítnut, protože znalecký úkol, jmenovaným znalcům uložený byl odlišný. Dle zadání znaleckého posudku bylo úkolem znalkyně [Anonymizováno] zkoumat způsobilost matky žalobce k právním úkonům ke dni podpis smlouvy o zřízení věcného břemene a nájemní smlouvy, revizní posudek přezkoumal a revidoval závěry posudku znalkyně [jméno FO]. Okamžik, kdy bylo možno matku žalobce považovat za „zcela nesvéprávnou“ nemá pro dané řízení význam. Stejně tak soud nepřistoupil k zadání doplňujícího znaleckého posudku znalkyně [jméno FO], jímž by jí bylo uloženo zkoumat, zda [jméno FO], nar. [Anonymizováno] k datu 7. 4. 2009 trpěla lehkým nebo středním stupněm demence dle mezinárodní klasifikace nemocí, klasifikace F 00. 1 a jakým způsobem tento konkrétní stupeň demence se projevil na jejich komunikativních schopnostech v rámci jejího právního jednání. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] totiž při svém výslechu před soudem vysvětlila, že v psychiatrii obvykle nedochází k tomu, že by bylo možno jednotlivé stupně onemocnění přesně časově vymezit. To by snad bylo možné jen v případě, že by pacient byl dlouhodobě hospitalizován a každý den pozorován. To se však v případě matky žalobce nestalo, průběžně nebyl stav matky žalobce monitorován a popisován, potřebná dokumentace proto není. Zodpovězení žalobcem předestřené otázky pro rozhodnutí v dané věci není potřebné.

21. Znalkyně [jméno FO] se ve svém shora zmíněném znaleckém posudku dále zabývala tím, zda matka žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, v němž se nacházela ke dni 5. 10. 2009 byla schopna platně nařídit žalobci, aby její dům opustil a zakázat mu do něho vstup, tj. odvolat svůj souhlas s tím, aby žalobce její nemovitosti užíval. Znalkyně uzavřela, že matka žalobce vzhledem ke svému onemocnění nebyla v den 5. 10. 2009 schopna racionálně zhodnotit toto své právní jednání a všechny důsledky z něj plynoucí. Prokazatelně trpěla demencí při Alzheimerově nemoci a této diagnóze odpovídá i popis jejího jednání, jak vyplývá ze spisu, které si v krátkém čase navzájem odporuje a sestává z protichůdných právní jednání. V době sepsání listiny byl úsudek matky žalobce chorobně zkreslen, došlo nejen k narušení jejího úsudku organickým procesem, ale i k změně osobnosti a emočním poruchám se zvýšenou sugestibilitou, které měly dopad na její rozhodovací procesy. Matka žalobce nebyla 5. 10. 2009 schopna racionálně zhodnotit uvedené právní jednání a všechny důsledky z něj plynoucí.

22. Při svém výslechu před soudem znalkyně svůj znalecký posudek stvrdila a na jeho závěrech setrvala, pouze opravila nesprávné datum vypracování znaleckého posudku. Dodala, že prostudovala obsah soudního spisu, měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci MUDr. [jméno FO], vyžádala si zdravotnickou dokumentaci MUDr. [Anonymizováno] a po prostudování všech předložených listin dospěla ke shodnému závěru, jaký učinil revizní znalec MUDr. [jméno FO], tedy, že matka žalobce v rozhodné době trpěla demencí při Alzheimerově nemoci na organickém i vaskulárním základu. Důkazy, které byly v poslední fázi řízení před okresním soudem provedeny, žádnou změnu tohoto závěru neumožňují. Pokud jde o zdravotní dokumentaci Dr. [jméno FO], tato byla ve znaleckých posudcích MUDr. [jméno FO] a MUDr. [jméno FO] i v posudku znalkyně popsána a pokud jde o výslechy svědků, je třeba je hodnotit tak, že při společenské konverzaci neproškolený účastník této konverzace nemusí zpozorovat nějaké zásadní změny psychického stavu posuzovaného. Znalkyně poukázala na to, že první záznamy o poruchách paměti u matky žalobce byly učiněny v r. 2005 a postupně přibývaly v záznamech praktické lékařky. Ta uváděla v záznamech, že matka žalobce trpí aterosklerózou cerebri, což je zkratka pro vaskulární demenci. Pokud již sama praktická lékařka, tedy nikoliv psychiatr, učinila závěr o této diagnóze, musely být příznaky tohoto onemocnění již velmi zřejmé. Je zdokumentováno, že postupně docházelo k úpadku osobnosti matky žalobce a projevovaly se vedle kognitivního deficitu i emoční změny, zejména lability a zvýšená sugestibilita. Pokud jde o organické změny mozku, tyto přetrvávají a pokud se jednou projeví, už nezmizí. Ze zdravotnických poznatků lze dle znalkyně jednoznačně uzavřít, že 5. 10. 2009 nebyla matka žalobce schopna posoudit své jednání, a dovodit jeho důsledky. Je zřejmé, že matka žalobce byla emočně labilní a sugestibilní, činila protichůdná jednání a měla následně obavy z jejich následků.

23. Znalkyně MUDr. [jméno FO] při svém výslechu před soudem dále uvedla, že podle nejnovějších kritérií jsou stupně Alzheimerovy nemoci kvalifikovány jako stupeň lehký, středně těžký a těžký, případně je možno přidat stupeň poslední, terminální. Lehká fáze tohoto onemocnění vypadá tak, že pacient je schopen sebeobsluhy, ale zapomíná a není schopen vykonávat některé činnosti, které dříve dělal, např. neumí hrát šachy obsluhovat mobilní telefon, zapomene na schůzku apod. Jde o situace, které pacienta nijak zásadně neohrožují, i když se může stát, že díky onemocnění se stane obětí podvodu. Je ale schopen fungovat s podporou rodiny. Stupeň středně těžký již vyžaduje, aby byl pacient podporován nějakým pečovatelem soustavněji, třeba rodinou. Je to stupeň, kdy je již nebezpečné, aby pacient žil samostatně, protože jedná nelogicky často i nebezpečně, např. nebezpečně manipuluje s elektřinou nebo plynem. Ještě je třeba říct, že u Alzheimerovy nemoci jsou patrny u pacienta osobnostní změny už v počáteční fázi, projevuje se např. to, že pacient nemá na svůj stav náhled, odmítá pomoc anebo se to projevuje tak, jako matky žalobce, že je pasivní. U Alzheimerovy nemoci i v její lehké fázi, je právní jednání pacienta problematické vzhledem k nedostatku schopností posoudit následky vykonaného jednání. Je však třeba vždy posuzovat konkrétní okolnosti konkrétního právního jednání, aby o něm mohl být učiněn odpovědný závěr. Pokud jde o matku žalobce, k 5. 10. 2009 byl stupeň jejího onemocnění již těžší, chorobné změny byly hlubší a nebyla již schopna platně právně jednat, neboť nebyla schopna domyslet důsledky svého jednání. Na její rozhodovací procesy měly vliv i osobnostní změny, narušení emotivity a zvýšená sugestibilita, i narušený úsudek při kognitivním deficitu. Přitom první známky o potížích matky žalobce jsou z r. 2005, v r. 2006 byl úbytek mozkové tkáně objektivizován při vyšetření na tomografu. Znalkyně vysvětlila, že pro vyvození svých závěrů měla dostatek podkladů, pokud by tomu tak nebylo, do posudku by to uvedla. V daném případě ale existuje četná zdravotní dokumentace, záznamy o prodělaných vyšetřeních, na základě nichž je možno zpětně zdravotní stav matky žalobce přesně posoudit.

24. Soud pokládá znalecký posudek znalkyně [jméno FO] za řádný a věrohodný podklad pro rozhodnutí v této věci. Znalkyně posuzovala vliv nově provedených důkazů na závěry předchozích znaleckých posudků a nově posuzovala způsobilost matky žalobce k odvolání souhlasu s užíváním nemovitostí žalobcem z 5. 10. 2009. Za tím účelem se podrobně seznámila se zdravotní dokumentací matky žalobce i se skutečnostmi obsaženými v procením spise i spisech přílohových. Poznatky takto získané znalkyně zhodnotila z pozic své odbornosti a ve svých závěrech se shodla se závěry revizního znaleckého posudku MUDr. [jméno FO], vypracovaného v řízení Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 90/2012. Své závěry znalkyně stvrdila a doplnila při výslechu před soudem a kvalifikovaně je obhájila. Soud proto při svém rozhodování ze znaleckého posudku této znalkyně vychází a uzavírá, že odvolání souhlasu s užíváním nemovitosti z 5. 10. 2009, které matka žalobce uvedeného dne sepsala i podepsala, nebylo pro její právní nezpůsobilost k tomuto jednání učiněno platně a je třeba vycházet z toho, že její původní souhlas, udělený žalobci k tomu, aby v jejich nemovitostech bydlel a včetně keramické dílny je užíval, dále platil. Z uvedeného pak ovšem vyplývá, že žalobce byl ke dni 8. 1. 2012 stále oprávněn nemovitosti své matky užívat, a to sice nikoliv na základě smlouvy zřízení věcného břemene, jež nebyla uzavřena platně, ale na základě předchozího souhlasu jeho matky, jenž nebyl platně odvolán.

25. S ohledem na námitky žalovaných, uplatněné v odvolání proti prvému rozsudku okresního soudu v této věci, pokládá soud za potřební zmínit, že otázka užívání nemovitostí matky žalobce žalobcem byla již dříve řešena např. v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9C 1/2015, v němž se žalobce domáhal na svém bratrovi a BMK částky 523 100 Kč s příslušenstvím mimo jiné i proto, že 13. 1. 2013 oba násilným způsobem převzali držbu keramické dílny (kam již 8. 1. 2013 zmezil BMK zaparkováním vozidel žalobci příjezd) a následnými kroky znemožnili žalobci její užívání. V důsledku toho žalobce nemohl splnit povinnosti ze smlouvy o dílo, nemohl opracovat 188 400 keramických kostek a ušel mu zisk. Protože žalovaní žalobci zadržovali i kompresor, nemohl realizovat zakázku očištění terasové fasády a byl tím rovněž poškozen. Z rozsáhlého dokazování vyplynulo, že žalobce keramickou dílnu dlouhodobě užíval, a to na základě dřívějšího souhlasu matky účastníků, uděleného mu poté, co se stala její výlučnou vlastnicí. Dílnu užíval v minulosti i jeho bratr, rovněž se souhlasem matky účastníků (nějakou dobu zřejmě i na základě nájemní smlouvy, která však v průběhu času zanikla konkludentní dohodou). Postupem doby se však zhoršovaly vztahy žalobce a jeho bratra a současně se rozvíjelo závažné onemocnění jejich matky. Již v době, kdy ji k tomu nemoc činila nezpůsobilou, jak žalobce, tak jeho bratr, dosáhli toho, že jejich matka s každým z nich zvlášť podepsala smlouvy o zřízení věcného břemene a ve prospěch BMK smlouvu o nájmu nebytových prostor, které však nutno na základě výsledků soudního řízení vedeného pod sp. zn. 3C 30/2012 pokládat za úkony absolutně neplatné, k nimž tehdy matka účastníků nebyla způsobilá. Právo žalobce užívat keramickou dílnu bylo dovozeno ze souhlasného postoje matky v době před vznikem jejího onemocnění, neboť přítomnost žalobce v dílně akceptovala a nijak proti ní tehdy nebrojila. Žaloba žalobce však byla zamítnuta proto, že z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalobce v případě prvého nároku přiměřeným způsobem nezasadil o odvrácení škody, nepočínal si tak, aby škoda nevznikla a unáhleným odstoupením od smlouvy se o možný zisk 315 000 Kč sám připravil. Ohledně zbývající žalobcem požadované škody 208 000 Kč postrádal soud příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaných a vznikem škody. I když skutky, z nichž žaloba žalobce vycházela časově i místně souvisela s danou věcí, v řízení nebylo řešeno nic v souvislosti s keramickým granulátem a s jeho uskladňováním dne 8. 1. 2012 a ani slyšení svědci o této záležitosti nic nevypovídali.

26. Dopisem žalobce ze dne 4. 7. 2012 adresovaným Krajskému soudu v Hradci Králové (čl. 29) je prokázáno, že žalobce sdělil soudu a jeho prostřednictvím správcům konkursní podstaty [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že chce, aby mohl realizovat 2 zakázky (jedna z nich se týkala keramické mozaiky a druhá fasády z umělého kamene), a používat stroje a zařízení, které vlastní a které jsou v držení jmenovaných správců. Dopisem žalobce ze dne 16. 7. 2012 adresovaným Krajskému soudu v Hradci Králové (čl. 30) je prokázáno, že žalobce oznámil, že si obnovil živnostenský list.

27. Rozhodnutím o změně užívání MěÚ [adresa], odboru výstavby a územního plánování, z 19. 6. 2000 je prokázáno, že byla povolena změna v užívání chléva u domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku stavební parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] na kamenickou dílnu, která obsahuje dílnu 2× kamenickou dílnu, chemické WC a vsakovací jímku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 11. 8. 2000.

28. Písemným vyhotovením Smlouvy o zprostředkování s datem 20. 7. 2012, uzavřené mezi zájemcem [jméno FO] [jméno FO], [právnická osoba], [adresa], a žalobcem jako zprostředkovatelem, je prokázáno, že se žalobce zavázal na základě této smlouvy sjednat a zajistit podmínky uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo, jejímž předmětem bude výroba repliky historických dlažeb a obkladů. V čl. III. smlouvy se žalobce zavázal, že v rámci své činnosti zajistí a dohodne s objednavatelem konkrétní výrobu dlažeb a obkladů-repliky a zajistí nezbytné jednání s investorem, technický dozor při výrobě konkrétních zakázek a zájemci bude poskytnuta zprostředkovatelem technologie výroby ve smyslu patentu číslo [hodnota]. Dále bylo dohodnuto, že žalobce jako zprostředkovatel zajistí uskladnění keramického granulátu, „a to ve vhodných podmínkách, a to ve své dílně na adrese [adresa], [adresa]. “ Zájemce se zavázal za zprostředkování a práci vyplatit žalobci provizi z ceny z každé získané a realizované zakázky ve výši 5 % bez DPH. Podmínkou vyplacení provize bylo dodržení závazku dle bodu číslo III. smlouvy a úplné zaplacení vyrobené dlažby nebo obkladů zákazníkem. Provize ze zakázek měla být vyplacena ve prospěch konkursního řízení. Smlouva ve svém závěru odkazuje na ustanovení obchodního zákoníku, dle něhož si strany odpovídají i za případnou škodu.

29. Výpovědí svědka [jméno FO] [adresa] je prokázáno, že v roce 2012, když jeho keramička měla málo zakázek, se žalobce nabídl, že vyjedná zakázku na výrobu historické dlažby, s touto výrobou bude radit, zajistí materiál a obstará další věci. Tato nabídka byla přijata. Na výrobu dlaždic bylo potřeba nakoupit technický granulát ve větším množství, a protože svědek neměl prostor k uskladnění, nabídl žalobce, že granulát uskladní v dílně v [Anonymizováno]. V této dílně měl nějaký granulát uskladněný již několik roků a v r. 2012 z něho vyrobili několik zkušebních vzorků dlaždic, které vyšly výborně. Z toho bylo jasné, že podmínky k uskladnění granulátu v dílně jsou dobré. Ve smlouvě, kterou spolu s žalobcem uzavřeli, měl žalobce vedle uskladnění granulátu v dílně i další povinnosti a jeho provize byla vázána na splnění všech těchto povinností. Výroba dlaždic byla realizována pro spol. [Anonymizováno] na opravu Gymnázia v [adresa], část byla ale fakturována spol. [Anonymizováno] [právnická osoba]., kterou také zprostředkoval žalobce, dále zprostředkoval zakázky ještě dvou drobných zákazníků, mohlo se jednat o [právnická osoba] a architekta [jméno FO].

30. Svědek [jméno FO] ve své prvé svědecké výpovědi vypověděl, že žalobce vystupoval jako zprostředkovatel zakázek pro [právnická osoba], sdružení podnikatelů [jméno FO] [jméno FO]. Uvedl, že konkrétní podrobnosti o uzavření smlouvy o zprostředkování nezná, protože ji vyjednával svědek [jméno FO], který tím byl pověřen. Svědek sám se o záležitosti dověděl až později. Ví ale, že se žalobce zavázal k obstarávání a uskladnění materiálu, podrobnosti ale nezná. S výrobou pak byly problémy, protože granulát byl nadměrně vlhký, musel se dosoušet. Od žalobce i [adresa] měl svědek informace, že žalobce se zavázal granulát uskladnit, někdo to zakázal, proto se převezl do keramičky do [Anonymizováno]. Pokud jde o provizi, to zařizoval p. [jméno FO], ten svědkovi řekl, že žalobce provizi nedostal, protože vznikly vícenáklady s dosoušením. Smlouvu s odběratelem [právnická osoba]. uzavíral svědek, další smlouvy zařizoval p. [jméno FO]. Prima dle něho nezaplatila pozastávku z poslední smlouvy, jinak byly všechny faktury proplaceny. Svědek ale odkazoval na informovanějšího p. [adresa].

31. Ve svém druhém výslechu před soudem svědek uvedl, že s p. [adresa] měli založeno sdružení s názvem [jméno FO] [jméno FO] [právnická osoba]. Toto sdružení prakticky vedl p. [jméno FO]. Měli uzavřenou smlouvu o sdružení fyzických osob z 28. 12. 2001, podle které postupovali a na jejím základě za sdružení jednal p. [jméno FO]. Svědek uzavíral pouze smlouvu o dílo se společností [právnická osoba]., a to bylo proto, že tehdy byl p. [jméno FO] v nemocnici a sám smlouvu nemohl uzavřít. Smlouva se podepisovala v [adresa] a podpisu byl přítomen žalobce. O tom, že sdružení mělo s žalobcem uzavřenu smlouvu o zprostředkování svědek původně nevěděl, dozvěděl se to posledně u soudu před svým výslechem od žalobce a od p. [adresa]. Svědek se o tyto záležitosti totiž nestaral, protože byl zaměstnán do 31. 7. 2013 jinde. Pokud jde o smlouvu o zprostředkování tím, že jí p. [jméno FO] uzavřel s žalobcem, nedošlo k žádnému vybočení z pravidel sdružení, neboť p. [jméno FO] k tomu byl oprávněný. Žádnou plnou moc svědek p. [Anonymizováno] k uzavření smlouvy o zprostředkování nedal, neboť k jejímu uzavření byl oprávněn smlouvou o sdružení. Svědek neměl nikdy žádné výhrady proti tomu, že p. [jméno FO] uzavřel nějakou smlouvu, neměl výhrady ani proti uzavření smlouvy o zprostředkování s žalobcem, když se o ni dozvěděl, ani později. [jméno FO] byl k uzavření takové smlouvy oprávněn a souhlas svědka k tomu měl. Svědek dále vysvětlil, že se o jednotlivé smlouvy ani o hospodaření sdružení podrobně nezajímal, p. [Anonymizováno] důvěřoval, každý rok od něho dostal údaje pro vyplnění daňového přiznání a jinak nic nevěděl. Jen v r. 2015, když už byl v důchodu, pomáhal panu [Anonymizováno] rozvážet keramiku autem. Pokud jde o zakázku s [právnická osoba]., ví o ní pouze to, že nedošlo k proplacení druhé pozastávky faktur. Jde o pozastávku po dobu záruky, jak byla domluvena. [jméno FO] mu v roce 2019 poslal kopii dopisu z 12. 11. 2019, kde sděluje, že nedošlo k proplacení pozastávek ve výši 87 114,47 Kč. Ve smlouvě s Primou totiž bylo dohodnuto, že si tato společnost do konce uplynutí záruční doby ponechá část ceny za vyhotovenou dlažbu, a pokud nedojde k žádné reklamaci, že zbytek ceny doplatí po skončení záruky, tedy po šesti letech. K tomu ale už ani z části nedošlo. [jméno FO] u [právnická osoba]. proplacení pozastávky urgoval, nikdo se mu ale neozval. Pokud jde o smlouvu o zprostředkování uzavřenou s žalobcem, svědek nemá žádné poznatky o tom, že by byla uzavřena jindy než je v ní uvedeno a nemá ani žádné indicie, z kterých by to mohl dovodit. Svědek ví, že zakázku u [právnická osoba]. zařizoval žalobce, byl proto přítomen i u podpisu smlouvy. O tom, že by žalobci měla být proplacena sdružením nějaká provize, o tom svědek původně nevěděl. O realizaci zakázky svědek také nic neví, do keramičky jezdil nepravidelně, někdy tam nejel až půl roku. Žalobce tam viděl jednou nebo dvakrát. Na fakturách sdružení bylo zřejmě uvedeno svědkovo IČO, faktury ale při jejich vystavování neviděl, o všechno se měl starat a staral p. [jméno FO]. Takto to bylo dojednáno ve všech případech, nejenom ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. Svědek měl jen jeden podnikatelský účet a tento využívalo sdružení. [jméno FO] s ním byl oprávněn disponovat. Zakázky, pokud to bylo uvedeno ve faktuře, byly hrazeny na tento účet, pokud do keramičky přijeli obchodníci, platili i hotově. Žádné listiny, které by dokládaly platby zákazníků v hotovosti kolem roku 2013 až 2018 svědek nemá k dispozici. Konkrétní poznatky o jednotlivých zákaznicích měl svědek jen velmi omezené a mohlo se stát, že p. [jméno FO] obchodoval se subjekty, o nichž svědek nevěděl, byl k tomu pověřen. Daňové přiznání svědek vyhotovoval tak, že mu pan [jméno FO] poslal doklad, kde bylo shrnuto hospodaření keramičky, a známá ekonomka mu vypracovala daňové přiznání, které podal u finančního úřadu. Jak jsou vystavené faktury placeny a zda některé faktury jsou nedoplaceny svědek nevěděl, to řešil pan [jméno FO], o správnosti jeho informací neměl pochybnosti.

32. Smlouvou o sdružení fyzických osob za účelem výroby keramiky ve firmě [právnická osoba], [jméno FO] [jméno FO] z 28. 12. 2001, je prokázáno, že [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jako tichá společnice, se dohodli na smlouvě o sdružení podle § 829 až 841 obč. zák. s názvem [jméno FO] [právnická osoba]. Účastníci se dohodli, že sdruží své finanční a základní prostředky a další majetek včetně své pracovní činnosti ke společnému provozování výroby keramiky v provozovně v [Anonymizováno], [adresa], a obchodní činnosti s tím spojené. Správou hospodaření sdružení byl pověřen [jméno FO], jenž byl oprávněn jménem všech účastníků sdružení uzavírat smlouvy, jednat za sdružení v otázkách organizace výroby, prodeje výrobků a nákupu surovin. Pouze u základních prostředků (tj. strojů, zařízení, budov a pozemků- pozn. soudu), jejichž hodnota je vyšší než 20 000 Kč, smlouva stanovila, že úkony správce zavazují ostatní členy sdružení pouze v případě, že k jednání předem p. [adresa] zmocnili, nebo jeho jednání dodatečně a prokazatelně schválili. Z uvedeného vyplývá, že smlouva o sdružení že svědek [jméno FO] byl oprávněn za sdružení s žalobcem uzavřít smlouvu o zprostředkování, nepotřeboval k tomu žádné předchozí ani dodatečné zmocnění, protože se netýkala základních prostředků.

33. Smlouvou o dílo z 22. 3. 2013, uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. a [jméno FO] [právnická osoba] je prokázáno, že se účastníci smlouvy dohodli na tom, že Keramika provede kompletní výrobu a dodávku historické keramické dlažby na stavbu „Stavební úpravy objektu Gymnázia [právnická osoba] v [adresa]“ dle zpracovaného harmonogramu. Za provedené dílo, věcně vymezené předmětem plnění zhotovitele, byla stanovena dohodou smluvních stran včetně dopravy jako cena nejvýše přípustná 1 584 378 Kč bez DPH. Smlouva předpokládala, že fakturace bude prováděna průběžně měsíčně se splatností 30 dnů. Z faktury bude pozastavena částka ve výši 5 %, která bude splatná po převzetí historických podlah bez vad a nedodělků investorem, a další částka ve výši 5 %, která bude splatná po skončení záruky-70 měsíců.

34. Žalobce v řízení tvrdil a následujícími důkazy prokázal, že BMK dne 8. 1. 2013 zabránil složení keramického granulátu do dílny u čp. 5 v [Anonymizováno] zaparkováním automobilu zn. Ford SPZ [SPZ] do vjezdové brány domu a po jeho odstranění zaparkováním automobilu zn. [jméno FO] za bránu a následně zaparkováním téhož automobilu do vjezdových vrat uvnitř dílny.

35. Spisem MěÚ v [Anonymizováno] čj. [Anonymizováno] (příloha spisu sp. zn. 9C 1/2015 čl. 260) je prokázáno, že 8. 1. 2013 žalobce oznámil, že BMK zaparkoval své motorové vozidlo ve vjezdu domu č. p. 5 a brání žalobci tím ve složení keramické hlíny do dílny. Na místo byla přizvána Policie ČR, žalovaný jejich výzev však neuposlechl. Úředním záznamem ze dne 9. 1. 2013, sepsaným [tituly před jménem] [jméno FO] (též čl. 28), je dále prokázáno, že 8. 1. 2013 ve 12,20 hod. se žalobce se dostavil k místostarostovi města [adresa] a věc mu oznámil, vysvětlil situaci a uvedl, že 12 kusů palet s keramickou hlínou, které musel nechat složit na návsi na silniční komunikaci, může zmoknout a může tím být způsobena majetková škoda až 200 000 Kč. Složení granulátu na komunikaci bylo telefonicky domluveno s vedoucím odboru dopravy. Namísto se dostavila Městská policie a zjistila, že motorové vozidlo značky Ford stojí na pozemku zmiňované nemovitosti, jeho zadní část je ve vjezdu a brání tím možnosti vjezdu dalším vozidlům, vchod pro pěší je volný. Policisté kontaktovali BMK, který však vozidlo nejprve odmítl odstranit s tím, že má svolení majitelky a má od ní část dílny pronajatou, nakonec však odstranění přislíbil. Úředním záznamem (čl. 22) z téhož dne je prokázáno, že 9. 1. 2013 žalobce dále oznámil úřadu, že vozidlo žalovaného již nestojí ve vjezdu, ale přímo v dílně, kde jsou vstupní vrata ze dvora. Z dalšího obsahu spisu je zřejmé, že rozhodnutím ze dne 26. 2. 2013 bylo správní řízení o žádosti žalobce zastaveno, neboť se jeho žádost stala zjevně bezpředmětnou. O popsaném umísťování vozidla do vjezdové brány i do technikou přístupného vjezdu do dílny vypovídají i pořízené fotografie (čl. 23-27).

36. Úřední záznam o podání vysvětlení z 13. ledna 2013 čj. KRPH- 3946-4/PŘ-2013-050410 v 14,25 hod. (čl. 18) prokazuje, že žalobce oznámil na policii, že žalovaný a bratr žalobce 13. 1. 2013 u domu č. p. 5 v [Anonymizováno] přemísťovali kameny a po výzvě žalobce, aby této činnosti zanechali, došlo mezi účastníky k slovnímu konfliktu.

37. Dopis žalobce ze dne 13. 1. 2013, adresovaný žalovanému a bratru žalobce (č. l. 31), prokazuje, že je žalobce vyzval, aby mu nebránili v užívání nemovitosti, především dílny, a rovněž je vyzval, aby na původní místo vrátili věci a stroje, které vyklidili.

38. Úředním záznamem MÚ čj [Anonymizováno] ze dne 17. 1. 2013 (čl. 33) je prokázáno, že 17. 1. 2013 se žalobce dostavil před správní orgán s dotazem, kdy úřad hodlá provést exekuci na jeho stížnost z 8. 1. 2013, neboť mu BMK stále brání ve vjezdu do dílny a v jejím užívání. Jednal též ve věci dalšího narušení pokojného stavu, k němuž došlo 13. 1. 2013 vystěhováním věcí žalobce a dalších osob na jednu hromadu, čímž bylo žalobci užívání dílny zcela znemožněno.

39. Úředním záznamem MÚ čj [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2013 (čl. 34) je prokázáno, že tohoto dne žalobce oznámil narušení pokojného stavu, k němuž došlo 19. 1. 2013, neboť zjistil po otevření dveří do dílny, že je tam navezeno 9 palet s taškami, o nichž ví, že je navezl BMK a dále zjistil, že uvnitř dílny parkuje jiný vůz než doposud, v důsledku čehož nemůže dílnou užívat a hrozí škoda na ušlém zisku.

40. Úředním záznamem čj. [Anonymizováno] ze dne 14. 3. 2013 (čl. 30) je prokázáno, že žalobce oznámil, že žalovaní přestěhovali bez jeho svolení movité věci na jiné místo a domáhal se ochrany podle § 5 občanského zákoníku navrácení v předešlý stav.

41. Spisem MěÚ v [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] je dokumentován vysoce konfliktní vztah žalobce a BMK. Ke společnému projednání bylo spojeno řízení nejméně 20 různých přestupků, jichž se dopouštěli střídavě BMK, [jméno FO] i žalobce v době od 17. 10. 2012 do 15. 4. 2013. Pod číslem [hodnota] je uveden přestupek, jehož se měl BMK k dopustit 8. 1. 2013 v 10,21 hodin tak, že měl svým vozidlem zatarasit vjezd na dvůr domu č. p. [Anonymizováno] [adresa] a zabránit tak možnému uskladnění materiálu do dílny.

42. K návrhu žalovaných byl soudem vyslechnut jako svědek [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve své svědecké výpovědi svědek upřesnil, že již 6 let nepracuje na přestupkovém odboru a 3 roky nepracuje ani na MěÚ v [Anonymizováno], a na záležitosti, které proběhly na počátku ledna r. 2013 ve vztahu k účastníkům si toho již mnoho nepamatuje. Odkázal proto na písemné materiály, které byly v souvislosti s tím vyhotoveny. Dodal, že v r. 2013 pracoval na přestupkovém odboru MěÚ v Hořicích a pokud přišlo nějaké oznámení o přestupku nebo oznámení podle § 5 o.z., touto věcí se zabýval. Vzpomněl si, že se řešilo něco ohledně pytlů s keramickou hlínou, že byly složeny, ale konkrétně si již nevzpomněl na žádné podrobnosti o této věci, protože na přestupkovém odboru bylo v té době řešeno velké množství přestupků mezi žalobcem a BMK, které již nedokáže odlišit. Má za to, že většinu z nich oznamoval žalobce, ale ani jednou nedošlo k rozhodnutí, jímž by bylo uzavřeno, že BMK je v přestupkovém jednání vinen. Bylo to proto, že prekluzivní doba byla tehdy roční a po prvém oznámení přestupku přicházela nová a nová oznámení, která se musela s původním řízením spojit a v důsledku toho se nikdy nestihlo všechny přestupky projednat ve lhůtě 1 roku, takže bylo řízení zastaveno.

43. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že BMK věděl, že svým jednáním 8. 1. 2013 může způsobit škodu a snažil se jí ještě zvýšit. Po složení prvého žoku granulátu zablokoval vjezd do dílny a v té chvíli ho žalobce upozornil na to, že hrozí vznik škody, že se jedná o materiál na kulturní památku a že granulát nesmí zmoknout. Řekl mu, že v takovém případě by došlo ke škodě 320 000 Kč. BMK se mu ale vysmíval, že je v konkursu, i když mu žalobce říkal, že postupuje podle judikatury s vědomím soudu. Na místo přijela státní policie a pak městská policie, k nápravě ale nedošlo, marně se hledali náhradní prostory. Znovu museli objednat dopravu a granulát převést do keramičky. Granulát byl na návsi složen 5 až 7 dní a náhradní uskladnění v keramičce nebylo ideální. Původně se uvažovalo, že koupí hlínu znovu, ale protože po zatarasení dílny neměli vhodné uskladnění, od zakoupení upustili a rozhodli, že se hlína bude sušit.

44. Žalobce se v souvislostí se skutkem BMK dovolával i spisu Policie ČR, OO [adresa], která prošetřovala jeho oznámení na chování žalovaného z 8. 1. 2013, týž den se dostavila na místo a pořizovala fotodokumentaci, která je součástí spisu. Dle zprávy vedoucího Obvodního oddělení Policie ČR v [Anonymizováno] ze dne 1. 11. 2019 byla věc evidována pod j. č. [Anonymizováno] a byla oznámena na MěÚ v [Anonymizováno] k projednání. Dne 26. 7. 2019 došlo ke skartaci policejního spisu a nemůže být zapůjčen.

45. Dále žalobce tvrdil, že v důsledku zatarasení vjezdu do dílny byl nucen ponechat palety s keramickým granulátem na návsi v [Anonymizováno] po dobu dvou dnů, neboť nebyly žádné jiné skladovací prostory a dopravce zajišťující složení granulátu z kamionu neměl volný automobil k převezení do jiných prostor.

46. Složení granulátu na návsi prokazují fotografie, které žalobce předložil (čl. 24). Pokladním dokladem č. [hodnota], vystaveným 9. 7. 2013 [adresa] (čl. 5 ve spise Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 7C 164/2013) je prokázáno, že žalobce uhradil za zvláštní užívání komunikace- zábor účelové komunikace místní poplatek 28 Kč. Pokladním dokladem č. [hodnota], vystaveným 9. 7. 2013 [adresa] (tamtéž) je prokázáno, že žalobce uhradil za zvláštní užívání komunikace 9. 1. 2013 „[Anonymizováno]“ správní poplatek 100 Kč a místní poplatek 13 Kč. O převozu granulátu na jiné místo pak svědčí faktura, vystavená autodopravcem [jméno FO] dne 14. 1. 2013 žalobci na částku 5 566 Kč (čl. 15 spisu 10C 1/2015). Ke zdanitelnému plnění, tedy přepravě, dle této faktury došlo 14. 1. 2013.

47. Žalobce dále tvrdil, že zajistil nouzové uskladnění granulátu v Keramičce [adresa]. Svědek [jméno FO] vypověděl, že tento granulát objednávala Keramika, jednalo se o její surovinu, kamion ji dovezl a vyložil v [Anonymizováno] na návsi a odtud měla být převážena do dílny žalobce. Takto se podařilo přemístit jeden z vaků, pak ale BMK znemožnil vjezd do dílny a zatarasil ho. Svědek s žalobcem hledali náhradní řešení pro uskladnění, svědek se dotazoval např. ve Strojoobalu, nic ale nalezeno nebylo. Nakonec vyklidili plechové kůlny u keramičky a granulát nechali dovést sem. Granulát stál ale několik dnů na návsi ve vlhku a to jeho kvalitě neprospělo. Svědek [jméno FO] potvrdil, že granulát byl uskladněn v keramičce v [Anonymizováno], což sám viděl.

48. Dle žalobce působením klimatických vlivů a nevhodným uskladněním v keramičce granulát do sebe nepravidelně přijímal vlhkost a před použitím pro výrobu se musel sušit a prosívat a i přes tato opatření výrobky-keramické dlaždice- vykazovaly značnou tvarovou nestálost, čímž Keramika utrpěla škodu. Žalobce nedostal zaplacenou slíbenou provizi ve výši 110 777 Kč, ač ostatní své povinnosti dle smlouvy o zprostředkování splnil, zajistil a dohodl pro [právnická osoba] zakázku, vedl jednání s NPÚ a investorem, zajistil technický dozor při výrobě a poskytnutí patentu pro výrobu dlažby. Jediné, co nezajistil, bylo uskladnění keramického granulátu v dílně v [Anonymizováno]. Žalobce měl za to, že za normálního chodu věci, do kterého by nezasáhl BMK, by keramická hlína, která byla 8. 1. 2013 do [Anonymizováno] přivezena, byla uskladněna v keramické dílně, kde byly optimální vlhkostní podmínky, odtud by byla po částech tj. zhruba vždy o objemu 0,5 t přepravována do keramičky a okamžitě zpracovávána.

49. Výpovědí svědka [adresa] je prokázáno, že při výrobě dlaždic skutečně docházelo v důsledku vlhkosti granulátu tomu, že neměly hladký povrch, měly různé rozměry a křivily se. Výrobky se proto musely třídit. Před zpracováním granulátu jej také naváželi k pecím a vysoušeli ho, což bylo obtížné, protože se správná vlhkost velmi těžko odhaduje. Uskladnění v dílně v [Anonymizováno] jako podmínku uzavřené smlouvy žalobce nedodržel, všechny ostatní smluvní povinnosti smlouvy splnil. Po ukončení zakázky proto spočítali zmetky, tyto zůstaly v keramičce, část u [právnická osoba]., spočítali se hodiny práce, které musely být odpracovány navíc a vypočítala se ekonomická ztráta ze zakázky přes 400 000 Kč. Protože žalobce nedodržel podmínky smlouvy, provizi mu nezaplatili, i když výroba dlaždic byla pro keramičku velká zakázka. Svědek [jméno FO] dále vypověděl, že všechny faktury, kterými byla dlažba odběratelům fakturována, byly zaplaceny. [právnická osoba]. zaplatila se zpožděním asi rok, ale zaplaceno bylo.

50. Výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], jenž byl slyšen jako svědek ve věci sp. zn. 9C 1/2015 je prokázáno, že vykonával dozorovou činnost na opravě Gymnázia [právnická osoba]. Tyla v [adresa] vzhledem k tomu, že tato stavba je kulturní památkou. Hlavním dodavatelem oprav byla společnost [právnická osoba]., materiál i práce byly realizovány subdodavatelsky. Dle svědka je žalobce považován za odborníka na materiály používané ve 20. století a je o něm známo, že je schopen vyrobit repliky původních dlažeb technologickými postupy, které se blíží původní výrobě a výsledky této výroby jsou srovnatelné s původními dlaždicemi. V průběhu oprav byly využívány jeho znalosti při pokládce dlažby, žalobce znal i původní technologie, podílel se při náhradě režného zdiva a při rekonstrukci umělého kamene a v průběhu rekonstrukce byl také dotazován i na různé další věci, se kterými neměli realizátoři oprav zkušenosti. Osobně žalobce prováděl výpal replik dlažby. Jednalo se o velmi rozsáhlou práci, protože šlo o rekonstrukci stovek m2 dlažby a o výrobu značného množství dlaždic, navíc v krátkém čase a s krátkou dobou na přípravu. Svědek dle výpovědi se byl několikrát s kolegy podívat v keramičce v [Anonymizováno], kde se zkoušely vzorky dlaždic a kde se později repliky vyráběly.

51. Svědek [Anonymizováno] ve své prvé výpovědi před soudem vypověděl, že se s žalobcem setkal jako zástupce spol. [právnická osoba]. při opravách dvou památkově chráněných budov, které [právnická osoba]. prováděla. Pokud jde o Gymnázium v [adresa], státní památková péče požadovala provést repliky historických dlažeb a [právnická osoba]. velmi dlouho hledala někoho, kdo bude schopen je vyrobit. Pak dostali doporučení na žalobce, který znal dobové receptury a který přesvědčil, že bude schopen dlažbu vyrobit. Následně se svědek s žalobcem stýkal na kontrolních dnech a při jednáních s národním památkovým ústavem, protože žalobce musel i je přesvědčit o tom, že jeho návrhy na výrobu dlažeb a její pokládku dlažeb jsou správné. Záležitosti, které se týkaly historické dlažby pak [právnická osoba]. ponechala na žalobci, protože jiný výrobce v Čechách nebyl nebo alespoň nebyl nelezen. Žalobce také vytipoval správný materiál a velmi složitě a dlouhodobě prováděl výrobu vzorků, zejména šlo o správnou dobu a teplotu pečení. Žalobce také znal technologii umístění vyrobené dlažby do vápenného lože, kterou neznali ani památkáři. Protože žalobce o své kompetentnosti všechny přesvědčil, byla výroba povolena. Původně měl výrobu provádět žalobce sám, ale ukázalo se, že to z nějakého důvodu není možné, ale dojednal výrobu v keramičce v [Anonymizováno]. Při výrobě vznikaly problémy a to kvůli teplotám, dále kvůli kapacitě keramičky a byly i časové obtíže, realizace opravy budovy nabírala zpoždění. Svědek se rozpomněl, že v té době měl žalobce potíže ve své dílně, že mu někdo zatarasil příjezd a bránil mu ve složení materiálu. Svědek se byl dvakrát u něho v [Anonymizováno] na tento stav byl podívat. O vícenákladech při výrobě dlažby svědek nevěděl.

52. Svědek [tituly před jménem] Drvoštěp vypověděl, že pracoval na opravě Gymnázia v [adresa] jako technická podpora a v rámci této činnosti se potkával s žalobcem, se kterým řešili především uložení nové dlažby na podkladnou vrstvu. O jeho vztazích s keramičkou v [Anonymizováno] svědek však nic netuší. Jednou ji s žalobcem navštívil, viděl, že výroba keramické dlažby odpovídá požadavkům a nic dalšího neřešil. Potíže s výrobou keramické dlažby nezaznamenal.

53. Listinou s názvem Vyrovnání dle smlouvy o zprostředkování spolupráci ze dne 20. 7. 2012, datovanou dnem 25. 8. 2015 a podepsanou svědkem [jméno FO] [adresa], je prokázáno, že žalobci bylo oznámeno, že nedodržel důležitý bod smlouvy o zprostředkování, a to zajištění uložení keramického granulátu v keramické dílně na adrese [adresa], [adresa]. V listině se dále uvádí, že je pisateli známo, že uložení znemožnil BMK, ale toto uložení byla zásadní podmínka k přijetí a realizaci zakázky, neboť v dílně se dlouhodobě drží optimální vlhkost. Když 8. 1. 2013 bylo znemožněno uložení granulátu, muselo být narychlo řešeno náhradní uložení a jiné prostory se nepodařilo zajistit. Musela se proto narychlo vyklidit plechová kůlna v areálu firmy [právnická osoba] a granulát byl převezen tam. Jednalo se ale o prostory nevhodné pro udržení malé vlhkosti a granulát více navlhl i tím, že vaky s ním stály několik dní na návsi v [Anonymizováno]. Zvlhnutí granulátu mělo za následek vynaložení zbytečných nákladů na převoz a sušení granulátu, jeho přesívání, dále třídění výrobků a jejich přeměřování. V listině následuje výpočet škody, jež dosáhla výše 487 614 Kč, a žalobce byl vyzván k její náhradě. Dále je proveden výpočet žalobcovy provize. Na základě smlouvy měl žalobce obdržet 5 % z ceny realizovaných zaplacených zakázek bez DPH, to je z částky 2 221 541,58 Kč, tj. celkem 110 777 Kč. Poslední fakturovaná částka byla zákazníkem zaplacena 6. 8. 2015. Závěrem je uvedeno, že provize nebude vyplacena z důvodu nedodržení smlouvy.

54. Zápisem z jednání o vyrovnání zakázek výroby replik ze dne 28. 8. 2015 je prokázáno, že žalobci byl předán zápis o vyrovnání z 25. 8. 2015 a žalobce k tomu uvedl, že za vzniklou škodu nemůže, neboť nemohl předpokládat, že BMK mu znemožní užívání dílny v [Anonymizováno], kterou od roku 1989 užívá nepřetržitě. Ke škodě, která měla vzniknout, se vyjádřil tak, že o věci ví, byl přítomen a ví, že byly problémy s výrobou replik historické dlažby. V den sepisu zápisu byla provedena prohlídka zmetků vyrobených replik, prohlédnutím a přepočítáním bylo zjištěno, že množství zmetků odpovídá zápisu o vyrovnání z 25. 8. 2015.

55. Fakturami, vystavenými dodavatelem [jméno FO]-[právnická osoba], v období od 1. 5. 2013 do 7. 10. 2013 je prokázáno, že dodávky keramické dlažby v červené a bílé barvě byly průběžně odběratelům vyúčtovávány. Faktur jsou založeny ve spisy Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 10C 1/2015).

56. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 31. 5. 2013, byla odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 444 713,80 Kč, konečná cena s připočtením DPH 538 103,70 Kč a po odpočtu obou pozastávek 2x 22 235,70 Kč činila cena k okamžité úhradě 493 632,30 Kč. Na faktuře je uvedeno číslo účtu dodavatele[tel. číslo]/0300.

57. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] za dobu od 31. 5. 2013 do 27. 8. 2021 je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] bylo uhrazeno dne 6. 6. 2013 částka 150 000 Kč, dne 7. 6. 2013 částka 100 000 Kč, dne 10. 6. 2013 částka 100 000 Kč, dne 14. 6. 2013 částka 118 632,30 Kč, dne 13. 10. 2014 částka 22 235,70 Kč, celkem 490 868 Kč. Z uvedeného plyne, že posledně uvedená platba je platbou první pozastávky a že tedy na fakturovanou ihned splatnou částku 493 632,30 Kč chybí 25 000 Kč. Výpovědí svědka [Anonymizováno], jehož výpověď k otázce úhrady ceny dlažby po poučení soudu žalobce navrhl, je prokázáno, že k úhradě této částky společností [právnická osoba]. došlo a dle jeho zjištění se tak stalo již 17. 5. 2013 (tj. mimo období, za něž měl soud k dispozici výpisy z účtu). Na fakturu č. [Anonymizováno] tedy [Anonymizováno] uhradila celou částku fakturovanou k úhradě i částku představující 1. pozastávku.

58. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 13. 5. 2013, byla odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba]. za dodávku keramické dlažby fakturována cena bez DPH 172 707,55 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 208 976,15 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

59. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 13. 5. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba] za dodávku dlažby fakturována cena bez DPH 66 666,60 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 80 000 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

60. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 30. 6. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 267 539,15 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 323 722,40 Kč a po odpočtu obou pozastávek 2x 13 377 Kč činila cena k okamžité úhradě 296 968,40 Kč.

61. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu [Anonymizováno] byla uhrazena dne 28. 6. 2013 částka 100 000 Kč, dne 3. 7. 2013 částka 100 000 Kč, dne 25. 7. 2013 částka 96 968 Kč, dne 6. 8. 2015 částka 13 377 Kč, celkem 310 345 Kč.

62. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 2. 6. 2013, byla odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba]. za dodávku keramické dlažby historické fakturována cena bez DPH 88 379,45 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 106 939,15 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

63. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 17. 7. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 183 445,25 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 221 968,75 a po odpočtu obou pozastávek 2x 9 172,30 Kč činila cena ihned k úhradě 203 624,15 Kč.

64. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu [Anonymizováno] byla uhrazena dne 31. 7. 2013 částka 50 000 Kč, dne 5. 8. 2013 částka 53 624,15 Kč, dne 12. 8. 2013 částka 50 000 Kč, dne 22. 8. 2013 částka 50 000 Kč, a 14. 1. 2015 částka 9 172,30 celkem 212 796,45 Kč.

65. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 17. 6. 2013, byla odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba]. za dodávku keramické dlažby historické fakturována cena bez DPH 95 581,85 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 115 654,05 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

66. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 1. 8. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 256 537,60 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 310 410,50 a po odpočtu obou pozastávek 2 x 12 826,88 Kč činila cena splatná 1. 8. 2023 částku 284 756,74 Kč.

67. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu [Anonymizováno] byla uhrazena dne 27. 8. 2013 částka 150 000 Kč, dne 6. 9. 2013 částka 50 000 Kč, dne 10. 9. 2013 částka 84 756,74 Kč, dne 14. 7. 2015 částka 12 826,88 Kč, celkem 297 583,62 Kč.

68. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 2. 7. 2013, byla odběrateli [Anonymizováno] [právnická osoba]. za dodávku keramické dlažby historické fakturována cena bez DPH 75 775,25 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 91 688,05 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

69. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 18. 7. 2013, byla odběrateli MS [právnická osoba]. za dodávku keramické dlažby historické fakturována cena bez DPH 48 153,60 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 58 265,80 Kč. Proti této částce byla započtena uhrazená záloha ve stejné výši.

70. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 17. 8. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 241 612,80 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 292 351,50 Kč a po odpočtu pozastávky 2x 12 080,64 Kč činila cena splatná k 17. 8. 2013 částku 268 190,22 Kč.

71. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu [Anonymizováno] byla uhrazena dne 13. 9. 2013 částka 168 190,22 Kč, dne 18. 9. 2013 částka 50 000 Kč, dne 23. 9. 2013 částka 50 000 Kč, dne 18. 6. 2015 částka 12 080,64 Kč, celkem 280 270,86 Kč.

72. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 12. 8. 2013, bylo odběrateli [jméno FO] za dodávku repliky dlažby fakturována cena bez DPH 5 148,75 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 6 230 Kč.

73. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] byla uhrazena dne 14. 8. 2013 částka 6 230 Kč.

74. Fakturou č. 37/2013, splatnou 14. 9. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 50 661,70 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 61 300,66 Kč a odpočtu obou pozastávek [právnická osoba] 533,10 Kč činila cena splatná k 14. 9. 2013 částku 56 234 Kč.

75. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] byla uhrazena dne 7. 10. 2013 částka 56 234 Kč, dne 7. 5. 2015 částka 533,10 Kč, dne 18. 6. 2015 částka [právnická osoba] Kč, celkem 58 767 Kč.

76. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 20. 9. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 188 792,90 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 228 439,41 Kč a po odpočtu pozastávek 2x 9 439,65 činila cena splatná 20. 9. 2013 částku 209 560,11 Kč.

77. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] byla uhrazena dne 8. 10. 2013 částka 109 560,11 Kč, dne 30. 12. 3013 částka 100 000 Kč, dne 7. 5. 2015 částka 9 439,65 Kč, celkem 218 999,76 Kč.

78. Fakturou č. 40/2013, splatnou 12. 10. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historické dlažby fakturována cena bez DPH 105 383,80 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 127 514,40 Kč a po odpočtu obou pozastávek 2 x 5 269,20 činila cena splatná k 12. 10. 2013 částku 116 976 Kč.

79. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] byla uhrazena dne 14. 4. 2014 částka 116 976 Kč, dne 14. 1. 2015 částka 5 269,20 Kč, celkem 122 245,20 Kč.

80. Fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 20. 10. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historického soklu fakturována cena bez DPH 7 200 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 8 712 Kč a po odpočtu obou pozastávek 2 x 360 Kč činila cena splatná 20. 10. 2013 částku 7 992 Kč.

81. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] byla uhrazena dne 9. 1. 2014 částka 7 992 Kč, dne 28. 1. 2014 částka 720 Kč, celkem 8 712 Kč.

82. Fakturou č. 44/2013, splatnou 7. 11. 2013, bylo odběrateli [právnická osoba]. za dodávku historického soklu fakturována cena bez DPH 3 600 Kč, konečná cena s připočtením DPH činila 4 356 Kč a po odpočtu obou pozastávek 2 x 180 Kč činila cena splatná 7. 11. 2013 částku 3 996 Kč.

83. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že na fakturu č. [Anonymizováno] bylo uhrazeno dne 9. 1. 2014 částka 3 996 Kč, dne 7. 5. 2015 částka 180 Kč, celkem 4 176 Kč.

84. Dopisem z 12. 11. 2019 [jméno FO]- [právnická osoba] prostřednictvím [jméno FO] [adresa] upomínal společnost [právnická osoba]. o zaplacení 87 114,47 Kč s tím, že uplyne 72 měsíců od převzetí zakázky a splatnost 2. pozastávek uplyne za 45 dnů po té. Žádal o zaplacení uvedené částky na účet č. [č. účtu]. Výpisem z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO]- [právnická osoba] je prokázáno, že k úhradě 87 114,47 Kč nedošlo.

85. Z výše uvedeného plyne, že shora uvedenými fakturami odběratelům za vyrobenou keramickou dlažbu byla fakturována cena bez DPH 2 302 260 Kč, z čehož by případná žalobcova provize 5 % činila 115 113 Kč. Fakturami, určenými odběratelům MS-[právnická osoba]. se sídlem [adresa], [adresa] a [právnická osoba] sídlem [adresa], je prokázáno, že tito odběratelé složili v průběhu obchodního vztahu s Keramikou zálohu na cenu dodávky v hotovosti a tato byla započtena proti fakturované ceně, takže u nich došlo k úplné úhradě dodaných výrobků i přes to, že se jejich platby nenacházejí na výpisech z účtu používaného Keramikou. Odběratel [jméno FO] rovněž cenu dodané dlažby zaplatil, a to na určený účet, i když krátce po splatnosti faktury. Pokud jde o společnost [právnická osoba]., ta, jak je zřejmé z výše uvedených údajů, plnění na jednotlivé faktury poskytovala postupně často bez ohledu na splatnost faktur, uhradila vždy částku fakturovanou k úhradě (tj. cenu s připočtením DPH a s odpočtením obou pozastávek) a dále s časovým odstupem zaplatila také všechny částky, ve fakturách označované jako 1. pozastávka. Částka označovaná na fakturách jako 2. pozastávka na účet č. [č. účtu] až do jeho uzavření však nedošla, s výjimkou faktury č. 42/2013, na kterou [právnická osoba]. uhradila cenu díla včetně obou pozastávek (tj. 28. 1. 2014 zaplatila 2x 360 Kč.). Celkem tak [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]. fakturovala konečnou cenu všech dodaných výrobků s DPH 2 116 879 Kč, k úhradě v době stanovené splatnosti faktur požadovala částku 1 941 930 Kč (tj. cenu díla s připočtením DPH, ponížená o částku 1. a 2. pozastávky), a na tuto ji bylo zaplaceno právě 1 941 930 Kč. Dále [právnická osoba]. zaplatila na účet [adresa] 474,47 Kč na všech 1. pozastávkách a na 2. pozastávce z faktury č. 42/2013, nezaplatila ale 87 114,47 Kč na zbývajících 2. pozastávkách.

86. K posledně uvedené skutečnosti vypovídal i svědek Javorský ve své druhé výpovědi před soudem. Uvedl s určitou mírou nejistoty, že druhá pozastávka nebyla zaplacena z toho důvodu, že se na díle vyskytly nějaké vady, které nebyly Keramikou odstraněny, odstraňovala je proto [právnická osoba]., a pozastávka [Anonymizováno] nebyla proplacena. Vady díla svědek neřešil, řešil to někdo z výroby, mistr nebo stavbyvedoucí. Svědek nevěděl, zda byly vady u Keramiky reklamovány, možná tam nějaká snaha byla, ale pak nebylo s kým komunikovat. Svědek vysvětlil, že v praxi dochází k tomu, že subdodavatelé vystavují podle uzavřených smluv postupně faktury podle vykonaných prací a v souladu se smlouvou je odložena splatnost části ceny a její uvolnění je vázáno na splnění podmínek. První pozastávka bývá většinou uvolněna tehdy, pokud odvedené dílo převezme bez závad investor a druhá pozastávka bývá vázána na splnění záručních podmínek. Pokud se v záruční době na díle objeví vady, je to prostředek, jímž dodavatele lze přimět k opravě. Pozastávka představuje zadržení části ceny díla, která umožní opravu provést, pokud dílo neopraví dodavatel. Tuto praxi uplatňuje i [právnická osoba]. a stejným vůči ní postupuje investor. Svědek nevěděl, zda ze strany Keramiky bylo proplacení pozastávek urgováno, tuto možnost připustil, avšak s tím, že zřejmě došlo k nějakému zápočtu nebo podobně. Ví, že se na díle objevily nějaké vady, které byly řešeny a vztahovaly se i k dlažbám, část dlažby se i překládala, došlo k vybourání a znovu položení nějaké části dlažby na chodbě, což realizovala [právnická osoba].. Přepokládá, že to byl důvod, proč nebyla uhrazena druhá pozastávka. Náklady na samotnou opravu byly zcela jistě vyšší, než byly neproplacené pozastávky, na podrobnosti si ale nevzpomíná. Oprava byla velmi náročná, protože 1 m2 se stával ze 400 kusů dlaždic, které bylo třeba vybourat a znovu položit.

87. Žalobce výpověď svědka potvrdil. Uvedl, že o reklamaci ví, že po převzetí stavby investorem v záruční době došlo k reklamaci nestejných spár u části dlažby. Jednalo se o část, která byla pokládána nejdříve, a tam došlo k tomu, že dlaždice neměly stejný rozměr a spáry byly odlišné. Dílo s tím bylo převzato, ale následně bylo reklamováno ke konci záruční doby. [jméno FO] poslal žalobce na místo a bylo zjištěno, že vadu by bylo možno odstranit znovu přeložením dlaždic, ale tehdy nebyl u [Anonymizováno] nikdo, kdo by to uměl položit. [jméno FO], který to původně dělal, onemocněl, žalobce ani p. [jméno FO] dlažbu nepokládali, ale jen vyráběli. Žalobce to nějakou dobu řešil, pak se to ale řešit přestalo a nemá přehled o tom, jak to dopadlo.

88. Dopisem ze dne 13. 1. 2013, který žalobce adresoval BMK a svému bratru [jméno FO] je prokázáno, že jmenované vyzval, aby mu nebránili v užívání nemovitostí patřících k domu č. p. 5 především keramické dílny, a upozornil na možný vznik škody, jejíž náhradu bude požadovat.

89. Předžalobní výzvou z 12. 12. 2014 je prokázáno, že je žalobce BMK k vyzval k náhradě škody 56 566 Kč s tím, že jinak bude škodu požadovat na soudě u soudu. Předžalobní výzva žalobce BMK byla učiněna dopisem z 18. 7. 2016, jehož doručení doporučenou poštou dle podacího lístku bylo započalo 19. 7. 2016. Žalobce v ní vysvětlil, že mu ušla provize 110 777 Kč, dále došlo k částečnému a znehodnocení keramického granulátu, což představuje škodu ve výši 487 814 Kč, a dále na dopravu bylo vynaloženo 5 566 Kč. Celkem žalobce na BMK požadoval zaplacení 603 957 Kč s tím, že jinak se obrátí na soud. Další předžalobní výzvu žalobce BMK učinil dopisem z 23. 7. 2017. V ní uvedl, že nedostal provizi vyplacenu ani ve výši 60 777 Kč a dále byla způsobena škoda na keramickém granulátu 487 614 Kč, vyzval BMK zaplacení uvedených částek upozorněním na možnost soudního vymáhání.

90. Žalobce žalobou proti BMK a následně proti jeho právním nástupcům uplatil nárok na náhradu škody- ušlého zisku. Zisk mu ušel tím, že v důsledku protiprávního jednání BMK nesplnil povinnost, kterou na sebe vzal zprostředkovatelskou smlouvu, uskladnit keramickou hlínu v dílně v [Anonymizováno]. Šlo o jednu z několika podmínek zprostředkovatelské smlouvy, na něž bylo vázáno proplacení jeho provize a bez jejichž splnění mu právo na provizi nevzniklo. Žalobce tvrdil, že všechny ostatní podmínky pro vyplacení provize byly splněny a provize mu nebyla proplacena pouze proto, že neuskladnil v dílně v [Anonymizováno] keramickou hmotu, protože mu to BMK znemožnil. K protiprávnímu jednání BMK, z nichž žalobce odvíjí své nároky, došlo v roce 2013, věc je proto třeba posoudit podle z. č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) (viz § 3079 odst. 1 o. z.).

91. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. 1) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

92. Podle § 415 obč. zák. , každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

93. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro vznik odpovědnosti škůdce za škodu právní norma vyžaduje současné splnění čtyř podmínek - vznik škody, porušení právní povinnosti, vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou s tím, že zavinění škůdce je presumováno alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy i vznik škody, tedy majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, na straně poškozeného. Žalobce v tomto řízení žaloval o ušlý zisk, jímž je rozuměna újma nastalá tím, že u poškozeného nedojde k rozmnožení majetkových hodnot, ačkoliv se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, uveřejněné pod číslem 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku.

94. Jak již bylo výše vysvětleno, po provedeném dokazování je zřejmé, že žalobce keramickou dílnu v [Anonymizováno] byl oprávněn užívat, jak se ostatně dlouhodobě dělo, a to na základě dřívějšího souhlasu matky účastníků, uděleného mu poté, co se stala její výlučnou vlastnicí. Tento způsob užívání nemovitostí, včetně keramické dílny, mnoho let nečil žádné potíže. Postupem doby se při jejím užívání počaly množit konflikty s BMK, který žil v sousedství, a během několika let nabyly extrémního rozsahu. Matka žalobce onemocněla a její nemoc ji učinila nezpůsobilou platně právně jednat. Smlouvy o zřízení věcného břemene, která matka žalobce ve prospěch žalobce (i jeho bratra) uzavřela nelze pokládat za platné, totéž platí i o smlouvě o nájmu nebytových prostor, kterou uzavřela s BMK k části keramické dílny, a to zejména na základě výsledků soudního řízení a znaleckého dokazování ve věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 30/2012, které ani znaleckým posudkem znalkyně MUDr. [jméno FO], pořízeným v tomto řízení, nebyly nikterak zpochybněny. Právo žalobce užívat keramickou dílnu lze dovodit pouze ze souhlasného postoje matky v době před vznikem jejího onemocnění, neboť přítomnost žalobce v nemovitostech včetně keramické dílny dlouhodobě akceptovala. Právo žalobce nemovitosti matky společně s ní užívat bylo tedy odvozeno od vlastnického práva matky na základě jejího souhlasu a na jejím svolení byla také jeho existence závislá. Listina podepsaná matkou žalobce z 5. 10. 2009, v níž matka žalobce nařídila žalobci, aby opustil její dům a zakázala mu vstup do dílny a ostatních prostor nemovitosti, jak bylo znaleckým posudkem MUDr. [jméno FO] prokázáno, vznikla v době, kdy k jejímu sepisu či podpisu již nebyla právně způsobilá a nelze ji proto přičítat právní důsledky. Jestliže tedy BMK 8. 1. 2013 a ve dnech následujících zaparkováním motorového vozidla zabránil žalobci v možnosti příjezdu do keramické dílny za účelem uložení keramického granulátu, k jehož uskladnění v dílně se žalobce smluvně zavázal, jednal BMK protiprávně, zasáhl do užívacího práva žalobce a porušil i právní povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku (§ 415 obč. zák.). Na tomto závěru nemění nic námitky žalované strany, že žalobce neměl v nemovitostech v [Anonymizováno] místo podnikání, či že byl v konkursním řízení. Protiprávní jednání BMK tím nelze omluvit, neboť si počínal svévolně a ze všech okolností je zřejmé, že si musel být vědom možného vzniku škody. Jak vyplývá z provedeného dokazování žalobce prakticky okamžitě na hrozící vysokou škodu upozorňoval MěÚ v [Anonymizováno], lze proto věřit i jeho účastnické výpovědi o tom, že varoval ve stejném smyslu i žalovaného. To, že BMK nemohl předvídat zrovna a konkrétně, že žalobce bude poškozen nevyplacením provize je sice pravda, ale v obecném smyslu o hrozbě škody věděl, byla by ostatně za daných okolností zřetelná i jakémukoliv jinému člověku obvyklých rozumových schopností. Předmětným skutkem BMK navázal na řadu předcházejících zlomyslností, kterými již před 8. 1. 2013 (ale i po tomto datu) užívání keramické dílny žalobci záměrně ztěžoval, aniž by k tomu byl oprávněn. Porušení právní povinnosti BMK bylo tedy v řízení prokázáno.

95. Uskladnění keramického granulátu v keramické dílně, které BMK žalobce protiprávně neumožnil, bylo odkládací podmínkou, na jejíž splnění bylo (také) vázáno právo žalobce na zaplacení provize ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou uzavřel dne 20. 7. 2012. Jak bylo v řízení prokázáno, uvedená podmínka nebyla splněna.

96. Není také pochyb o tom, že žalobce dohodnutou provizi nedostal. Výše provize, jak bylo v řízení prokázáno, ve výši 5 % z ceny získaných zakázek bez DPH, tehdy z 2 302 260 Kč, z čehož by případná žalobcova provize 5 % činila 115 113 Kč. O 50 000 Kč z ní bylo již pravomocně rozhodnuto, v tomto řízení žalobce požadoval 60 777 Kč.

97. Soud se dále zabýval otázkou, zda je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním BMK a škodou-ušlým ziskem, kterou žalobce utrpěl. Jak již bylo opakovaně zmíněno, podmínkou vyplacení provize bylo splnění závazku žalobce, uvedeného v čl. III. zprostředkovatelské smlouvy a úplné zaplacení vyrobené ceny dlažby nebo obkladů zákazníkem. V čl. III. se žalobce vedle podmínky uskladnění granulátu, kterou nesplnil, zavázal k zajištění a dohodnutí konkrétních zakázek výroby dlažeb, k jednání s investorem a NPÚ, k zajištění technického dozoru při výrobě a technologie výroky ve smyslu patentu. V řízení bylo prokázáno, zejména výpovědí svědka [adresa], že tyto povinnosti žalobce splnil a ani žalovaná strana jejich splnění nijak nezpochybnila. Zbývá tedy posoudit, zda byla splněna poslední smlouvou o zprostředkování stanovená podmínka, jejíž splnění nespočívalo na žalobci, a to úplné zaplacení ceny obkladů či dlažby zákazníkem. V poslední fázi řízení před okresním soudem žalovaná strana její splnění rozporovala. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že odběratelé MS [právnická osoba]. a [právnická osoba] uhradili cenu objednané dlažby zálohou zaplacenou evidentně v hotovosti, která byla následně na cenu díla započtena, což je uvedeno ve fakturách Keramiky, takže z jejich strany žádné nesplněné závazky nezůstaly. Pokud jde o odběratele [právnická osoba]., je prokázáno, že Keramice neuhradila část kupní ceny 87 114,47 Kč, označovanou jako 2. pozastávka, zadrženou v souladu se smlouvou o dílo do konce záruční doby.

98. Pozastávka, neboli zádržné, je institut využívaný především ve stavebnictví, a rozumí se jím část z ceny díla, zadržená odběratelem, která bude případně použita k úhradě nákladů spojených s odstraněním závad, neodstraní-li je dodavatel. Právo na uvolnění zádržného vzniká uplynutím záruční doby, a to i v případě, že vada díla, kterou zhotovitel uznal, a v dohodnutém termínu neodstranil, byla odstraněna jinak, s tím že objednatel má právo započítat si na zádržné náklady vynaložené na odstranění vady jinou osobou než zhotovitelem. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020 sp. zn. 23 Cdo 4326/2019). Smlouva o dílo, uzavřená mezi [právnická osoba]. a Keramikou, dva druhy pozastávek zavedla, jejich režim ale podrobně neupravila. Jak však vyplynulo z výpovědi svědka Javorského, 2. pozastávka byla smluvními stranami chápána právě shora popsaným způsobem. Z výpovědi svědka Javorského dále vyplynulo, že dlažba vyrobená Keramikou byla v záruční době reklamována a Keramika vytknuté vady neodstranila. Tyto skutečnosti potvrdil i žalobce, který byl svědkem [adresa] vyslán k řešení reklamace. Keramika však, jak žalobce uvedl, požadované přeložení dlažby nebyla schopna provést, proto, jak uvedl svědek Javorský, dlažbu přeložila sama [právnická osoba]. na své náklady a po uplynutí záruční lhůty si na pozastavenou část ceny díla tyto náklady zřejmě započetla, takže Keramika na pozastavenou cenu díla ztratila nárok. Tomu odpovídá skutečnost, že svědek [jméno FO], který výplatu 2. pozastávky v roce 2019 krátce před uplynutím záruční doby u [právnická osoba]. urgoval, žádné další kroky proti [právnická osoba] nepodnikal a výplaty se soudně nedomáhal. Svědek [jméno FO] dnes již nežije, svědek [jméno FO] nebyl a není detailně informován. Provedené důkazy ale svědčí o tom, že Keramika s proplacením 2. pozastávky nepočítala již v roce 2015, neboť v listině o vyrovnání vztahů s žalobcem hovoří o všech zakázkách jako o zaplacených s tím, poslední fakturovaná částka byla zaplacena 6. 8. 2015 (6. 8. 2015 došla na účet platba [právnická osoba]. 13 377 Kč, tj. poslední l. pozastávka z faktury 22/2013). Před soudem svědek [jméno FO] také uvedl, že [právnická osoba]. sice zpožděním, ale všechno zaplatila. Posuzuje-li nyní soud, zda podmínku úplného zaplacení dlažby nebo obkladů zákazníkem ze smluv, které pro Keramiku zprostředkoval žalobce, lze pokládat za splněnou, nemůže za popsaného stavu než dospět k jinému než kladnému závěru, neboť nárok Keramiky na 2. pozastávku zanikl započtením či dohodou a ostatní platby všichni zákazníci řádně, i když ne včas, zaplatili. Zprostředkovatelskou smlouvou dojednaná, avšak nevyplacená, provize představuje žalobcův ušlý zisk, jenž spočívá v nenastalém rozmnožení jeho majetku, které bylo možno, pokud by nebylo došlo k protiprávnímu jednání BMK, důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, neboť plánovaný majetkový přínos žalobce byl podložen již existujícími okolnostmi. Žalobce byl od roku 2012 angažován do opravy památkově chráněné budovy, byl schopen zajistit a zorganizovat výrobu potřebné historické dlažby, s výrobcem dlažby uzavřel smlouvu o zprostředkování zakázky a podpoře při její realizaci. Jak bylo v řízení prokázáno, ještě v roce 2012 byly provedeny zkušební vzorky, žalobce přesvědčil, že má potenciál, aby zakázku zajistil. Na počátku roku 2013 byl výrobci dodán materiál, z něhož byly nakonec dlaždice vyrobeny, pro chování BMK však nedošlo k jeho dohodnutému uskladnění ve vlhkostně vhodných podmínkách keramické dílny, k němuž se žalobce zavázal. BMK 8. 1. 2013 zasáhl do průběhu děje, jenž směřoval k jednoznačnému, určitému a reálně očekávatelnému zisku žalobce. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005). Nebýt škodné události, žalobce by splnil i poslední podmínku, tj. uskladnění materiálu v dílně, a očekávané provize by dosáhl, neboť ostatní podmínky zprostředkovatelské smlouvy, jak bylo rozebráno, byly rovněž splněny. Je tedy možno uzavřít, že žalobce jedině a pouze protiprávním jednáním BMK skutečně utrpěl škodu a ušel mu zisk, a že je dána i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním BMK a jejím vznikem.

99. Žalovaní argumentovali nepředvídatelností uplatněné škody a měli za to, že jestliže sám žalobce konkrétně o této hrozící škodě (ušlém zisku) BMK neinformoval, důsledkem je, že se nehradí ta škoda (ušlý zisk), o které právní předchůdce žalovaných nemohl nic tušit. S tímto názorem se okresní soud rozhodně neztotožňuje, neboť žalovanými důsledně používané subjektivní hledisko posuzování předvídatelnost škody je v rozporu s právní teorií i praxí, a vede k extrémním závěrům.

100. Příčinná souvislost jako jeden z předpokladu odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věci i obecné zkušenosti adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Předvídatelnost škodního následku je základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti kauzálního nexu. Tato teorie je založena na tom, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Tím se velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji její nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby. Je zřejmé, že co je předvídatelné pro konkrétní subjekt, musí být předvídatelné i pro tzv. optimálního pozorovatele. Každý nedbalostně zaviněný následek je též adekvátním následkem příslušného jednání. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. I ÚS 312/05, příp. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). (Jinými slovy prakticky totéž uvádí komentář ASPI k § 420 obč. zák.: Není důležité, zda původce příčiny věděl o tom, k jakému následku za obvyklého chodu věcí vede. Předvídatelnost a pravděpodobnost nelze u adekvátní teorie omezovat subjektivními kritérii na straně konkrétního škůdce (například zda v konkrétním případě o možném kauzálním průběhu věděl, nebo nikoliv). Ta se mohou projevit při zkoumání zavinění, nikoliv příčinné souvislosti. Předvídatelnost škody musí být co možná nejobjektivnější (tzn. že škoda musela být předvídatelná pro každou řádně a rozumně se chovající osobu, která by se nacházela v době způsobení škody na místě škůdce.)

101. Dokazováním provedeným v dané věci bylo prokázáno, že BMK dne 8. 1. 2013 zaparkováním vozidla do vjezdové brány vědomě zabránil žalobci, aby uskladnil v nemovitosti jeho matky resp. v dílně větší počet vaků s keramickou hlínou. Jak vyplývá z úředního záznamu, sepsaného MěÚ v [Anonymizováno] dne 9. 1. 2013, BMK již 8. 1. 2013 věděl, že hlína je vlastnictvím další osoby („pana [adresa]“) a že žalobce ji che uskladnit v dílně, čemuž BMK zabránil. Každý objektivní pozorovatel i BMK tedy již 8. 1. 2013 věděl, že pokud neumožní žalobci uskladnění hlíny v dílně dle jeho záměru, může zasáhnout do vztahů žalobce s majitelem hlíny a způsobit žalobci škodu tím, že žalobce nezíská profit, jenž očekává, či ponese nepříznivé následky toho, že hlína zůstala venku na dešti. BMK přinejmenším bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane a je tedy zcela zřejmé, že zavinění ve formě vědomé nedbalosti u BMK nejméně v této formě bylo dáno a v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno nic, co by jeho existenci vyvrátilo. Z výše uvedeného pak ovšem nelze učinit jiný závěr, než že vznik škody protiprávním jednáním v daném případě byl objektivně a BMK i subjektivně předvídatelný a protiprávní jednání BMK, kterým znemožnil uskladnění keramické hmoty v dílně, bylo jedinou a relevantní příčinou, toho, že nesplnil zásadní podmínku zprostředkovatelské smlouvy a nebyla mu proplacena sjednaná provize. Je tedy dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti BMK a vznikem škody, rovněž tak je dáno zavinění BMK.

102. Pokud jde o výši škody, tedy ušlého zisku, tato vyplývá z uzavřené smlouvy - 5% z ceny bez DPH z každé získané, realizované a zaplacené zakázky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zprostředkoval [právnická osoba] zakázky, za něž tato fakturovala a dostala i zaplacenu celkovou cenu bez DPH 2 302 260 Kč, z čehož 5 % činí 115 113 Kč. O 50 000 Kč z této provize bylo již rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10C 1/2015, v tomto řízení požaduje žalobce 60 777 Kč, tedy o 4 336 Kč méně, než by mohl žádat.

103. Z uvedeného soud uzavírá, že žaloba žalobce byla podána důvodně, žalobce prokázal protiprávní jednání BMK, vznik škody-ušlého zisku- a její výši i požadovanou příčinnou souvislost. Zavinění BMK v řízení nebylo vyvráceno. Soud proto rozhodl o povinnosti právních nástupců BMK částku 60 777 Kč žalobci zaplatit včetně úroku z prodlení v zákonné výši.

104. Jak již bylo uvedeno, žalobce v tomto řízení požadoval přisouzení pouze částky 60 777 Kč s příslušenstvím, neboť o zbývající části provize bylo již pravomocně rozhodnuto soudy ve věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 10 C 1/2015. Tímto spisem je prokázáno, že žalobce se již v tomto řízení domáhal proti BMK náhrady škody, jež mu měla vzniknout z téhož skutku BMK z 8. 1. 2013 jako v dané věci. Žalobou se dožadoval přisouzení nejméně 55 566 Kč, z čehož 5 566 Kč požadoval jako náhradu za odvoz granulátu do náhradních skladovacích prostor autodopravcem [jméno FO] a 50 000 Kč jako částečnou náhradu za nevyplacenou provizi, jejíž konečná výše v době zahájení řízení nebyla ještě zcela známa. Skutkové okolnosti žalobce v řízení vylíčil shodně jako v této věci, dovolával se i týchž důkazů. Také obrana BMK byla podobná jako v dané věci. Okresní soud žalobu zamítl a své rozhodnutí zdůvodnil tak, že žalobce slíbené zakázky zajistil, ty byly realizovány a uhrazeny, z ničeho tak nevyplývá, že by svoji povinnost ze smlouvy o zprostředkování nesplnil. Jestliže [právnická osoba] žalobci provizi za provedenou a zaplacenou zakázku nevyplatila, měl by se naopak žalobce proti ní domáhat splnění smlouvy. Pokud mu [právnická osoba] vyčíslila jakousi škodu ve výši 487 614 Kč, je naprosto jisté, že tato škoda nebyla žalobcem uhrazena. I kdyby tedy žalovaný za škodu odpovídal, nebyl by povinen ji hradit, pokud by žalobci reálně nevznikla, tj. pokud by ji nezaplatil. Dále okresní soud uvedl, že v situaci, kdy před tvrzenou škodnou událostí nebylo ještě za účelem dosažení výdělečné činnosti ani s přípravou na ni započato, nelze listiny předložené žalobcem považovat skutečně za reálný podklad pro dosažení zisku, jenž žalobci mohl ujít. Naopak, žalobcem předložené listinné důkazy neprokazují nic jiného, než že došlo ke sjednání určité výdělečné činnosti (pokud vůbec nebyly vytvořeny účelově), a to nestačí. Krajský soud v [adresa] rozsudkem z 25. dubna 2018 č. j. 21 Co 222/2017-210 rozsudek prvého soudu potvrdil, ačkoliv jeho závěr, že žalobce neprokázal vznik škody, shledal předčasným, protože k této otázce soud provedl důkazy, z nichž některé žalobce navrhl již v žalobě. Odvolací soud ale vyšel ze svých poznatků, které čerpal z řízení, před ním vedeného po sp. zn. 21 Co 304/2017 (rozsudek ze dne 25. 4. 2018 č. j. 21 Co 304/2017-658, věc Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 90/2012), převzal závěr, že matka žalobce nebyla v den podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce k tomuto úkonu právně způsobilá, a smlouva je proto absolutně neplatná. V důsledku toho byl učiněn závěr, že žalobce postrádá oprávnění (titul) předmětnou nemovitou věc „mít u sebe“, tedy ji držet a užívat. Pokud proto žalovaný znemožnil žalobci složit keramický granulát v kamenické dílně v [Anonymizováno], neporušil vůči žalobci žádnou právní ani smluvní povinnost a za stavu, kdy žalobce neměl jakékoli oprávnění k užívání keramické dílny v [Anonymizováno], nelze dovodit ani porušení prevenční povinnosti ve vztahu k žalobci. Právo žalobce užívat dílnu od žalobcem tvrzeného osobního závazku jeho matky rovněž nelze odvodit, neboť matka žalobce dala najevo, že nesouhlasí s užíváním nemovitosti nynějším žalobcem v řízení o zrušení věcného břemene (to vyplývá z výzvy matky žalobce ze dne 5. 10. 2009 k vyklizení domu a zákaz vstupu žalobce do dílny). Šlo by o neformální souhlas s užíváním nemovitosti, který matka žalobce odvolala. Odvolací soud tak uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal naplnění prvního předpokladu pro vznik odpovědnosti BMK za škodu a žalobce proto v řízení nemohl být úspěšný. Rozsudky okresního i krajského soudu nabyly právní moci dne 3. 7. 2018. V této souvislosti je třeba poznamenat, že vývoj v řízení v dané věci se od věci sp. zn. 10C 1/2015 odchýlil, neboť znaleckým posudkem MUDr. [jméno FO], podaným v průběhu dané věci bylo prokázáno, jak již bylo rozebráno výše, že matka žalobce nebyla ke dni 5. 10. 2009 způsobilá platně odvolat souhlas s tím, aby žalobce její nemovitosti dále užíval. Žalobce ke dni 8. 1. 2012 (i později) byl proto k užívání oprávněn a právě do tohoto jeho práva BMK uvedeného dne bez legálního důvodu zasáhl, což bylo příčinou toho, že žalobci ušel zisk. Na základě této prokázané změny skutkového stavu žalovaní nemohou důvodně očekávat, že o žalobě žalobce v této věci bude rozhodnuto shodně, neboť oba případě se v podstatných znacích již neshodují (§ 13 o. z .)

105. Soud v průběhu řízení pro nadbytečnost zamítl návrhy na provedení důkazu výslechem svědků prokazujících souhlas majitelky nemovitosti s užíváním nemovitostí, výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], zaměstnanců Vl. [jméno FO], [podezřelý výraz] příkazem č. j. 1 T 126/2007 a odpovědí na výzvu z 3. 4. 2013.

106. K další protiargumentaci, kterou žalovaní uplatnili v odvolání proti prvému rozhodnutí soudu prvého stupně okresní soud podotýká:

107. Žalovaní se mýlí, mají-li za to, že okresní soud nekriticky přejal bez dalšího tvrzení žalobce, konkrétně pokud konstatoval „jak prokázala účastnická výpověď žalobce, na hrozící škodu byl BMK výslovně upozorněn“, když i ve vyjádření žalobce ze dne 1. 1. 2019 sám žalobce sděluje, že o konkrétně hrozícím ušlém zisku BMK neinformoval. Je třeba zmínit, že BMK podal ve věci stručný až na několik drobností obecně zdůvodněný odpor a v prvé části řízení před okresním soudem na svou účast a procesní aktivitu přes výzvy soudu rezignoval. Skončením přípravného jednání dne 29. 10. 2019 bylo prvé řízení před okresním soudem zkoncentrováno. I sami žalovaní po jejich vstupu do řízení s výjimkou nepříliš přiléhavého písemného podání do prvého rozhodnutí okresního soudu do řízení nijak nezasáhli. Soud i bez jejich účasti probíral žalobcem uplatněná tvrzení a prováděl důkazy, navržené k jejich prokázání. Žalovaní nerozlišují mezi tvrzeními žalobce a mezi účastenskou výpovědí žalobce jako důkazním prostředkem. Poskytl-li žalobce nějaké tvrzení, prokazoval je svou účastenskou výpovědí a žalovaná strana tomu nijak včas neodporovala, neměl soud možnost učinit jiný závěr, než že žalobce své tvrzení prokázal. Jak vyplývá z odůvodnění prvého i tohoto rozsudku, soud je přesvědčen, že požadavek žalované strany na to, aby žalobce BMK informoval o konkrétně hrozícím ušlém zisku je nedůvodný, o čemž již bylo pojednáno.

108. Hodnocení důkazů, tak jak je provádí okresní soud, bude bezpochyby předmětem přezkumu odvolacího soudu. K odvolacím námitkám žalovaných okresní soud pouze pokládá za nutné poznamenat, že svědek [jméno FO] vypovídal odlišně ve své svědecké výpovědi v tomto řízení a v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 1 /2015, především proto, že předmětem jeho výslechu byly vždy zcela odlišné skutečnosti. Rozhodně ve věci sp. zn. 9C 1/2015 nevypovídal o hledání prostor pro umístění vaků s keramickou hlínou, ale o hledání prostor, kde by žalobce mohl pracovat na jiné kamenické zakázce, která s danou věcí přímo nesouvisí. Výpovědi tohoto svědka se nedostaly do vzájemného rozporu a věrohodnost tohoto svědka nebyla žádným způsobem zpochybněna. Svědek [jméno FO] vypovídal před soudem spontánně a informovaně, bez známek nácviku, ovlivnění či snahy žalobci pomoci. Jeho výpověď se nedostala do rozporu s žádným jiným provedeným důkazem, a není proto důvodu, aby z ní soud nevycházel. Svědek [jméno FO], s nímž svědek [jméno FO] tvořil sdružení dle § 829 obč. zák., si ve své výpovědi nevzpomínal již na podrobnosti (čemuž se vzhledem k časovému odstupu, v němž k jeho výslechu došlo, ani nelze divit), ale v zásadních věcech vypovídal buď ve shodě se svědkem [adresa] nebo na něho odkazoval. Je zřejmé, že do celé záležitosti nebyl zapojen tak jako svědek [jméno FO], rozhodně ale nic nenasvědčuje tomu, že by svědek [jméno FO] s uzavřením smlouvy s žalobcem nesouhlasil a bránil se mu. I kdyby tedy svědek [jméno FO] překročil při uzavírání smlouvy s žalobcem svá oprávnění, nepochybně došlo k dodatečnému schválení (§ 33 odst. 1 obč. zák.) Pokud žalovaní namítali, že zmocnění pro pana [adresa] mělo být ze strany pana [jméno FO] uděleno písemně, soud nepokládá tento požadavek za důvodný. Svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO] společně podnikali ve sdružení dle § 829 obč. zák., jenž nepožadoval písemnou formu ani pro zakladatelskou smlouvu, tím méně by písemné formy plné moci bylo třeba k uzavření smlouvy o zprostředkování. Smlouva, jíž bylo sdružení založeno, přímo opravňovala pana [adresa] k uzavírání smluv bez dalších podmínek, s výjimkou smluv o základních prostředcích, o něž však v případě zprostředkovatelské smlouvy s žalobcem nešlo. Konečně z výpovědí obou svědků vyplynulo, že ve vztahu k žalobci a závazkům s ním byli a zůstali oba podnikatelé v naprosté shodě a ke smlouvě o zprostředkování se hlásili a neměli vzájemné výhrady.

109. Pokud žalovaní odkazují na to, že Okresní soud v Jičíně v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 1/2015 na s. 4 rozsudku konstatuje, že: „má důvodné pochybnosti o tom, že listiny, které do spisu založil žalobce, byly vyhotovené zástupcem firmy [právnická osoba], neboť byly napsané na mechanickém psacím stroji, kde se písmo výrazně podobá písmu na žalobě a podáních žalobce, ač žalobce tvrdil, že ve firmě nemají počítač, ale jen mechanický psací stroj, odlišný od jeho. Jeví se tak, že tyto listiny byly vyhotoveny účelově, a to i co do jejich obsahu“, je třeba zmínit, že v dané věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by listiny nebyly pravé a správné. Svědek [jméno FO], který za Keramiku jednal, o uzavření zprostředkovatelské vypovídal a její existenci potvrdil, stejně tak žalobce, jakožto druhá smluvní strana. Svědek [jméno FO] v době jejího vzniku o smlouvě nevěděl, což ale vzhledem k malé míře jeho zapojení ve sdružení nebylo nic překvapivého, později, když o ní byl informován, nijak ji nezpochybnil ani jinak nenapadal. Případné antedatování smlouvy nepotvrdil. Ostatně ani rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 21 Co 222/2017-210, jímž byla věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 10C 1/2015 nebylo na pochybnosti o těchto listinách založeno.

110. Při svém rozhodování zvažoval soud i případné spoluzavinění žalobce na vzniku škody ve smyslu § 441 obč. zák. , jak žalovaní požadovali. Žalobce dle žalovaných porušil svou povinnost minimalizovat vznik škody zejména tím, že nevyužil alternativní prostory pro uskladnění granulátu (např. venkovní přístřešek na dřevo v [Anonymizováno]), nezajistil alternativní uskladnění granulátu, toliko sám rozhodl o venkovním uložení granulátu v nevyhovujících klimatických podmínkách po dobu 5-7 dnů, nezajistil převoz granulátu, ač v okolí je spousta dopravců, kteří by převoz objektivně byli schopni zajistit. Soud v této souvislosti pokládá za nutné připomenout, že závazek žalobce ze zprostředkovatelské smlouvy ze dne 20. 7. 2012, jehož splnění bylo podmínkou pro vyplacení provize žalobci, spočíval v tom, že žalobce zajistí uskladnění keramického granulátu právě a toliko v dílně na adrese [adresa]. Uskladnění uvedeného materiálu jinde, např. ve venkovním přístřešku na dřevo nebo v jiných alternativních prostorách, příp. urychlený převoz na jiné místo, by proto rovněž představovalo nesplnění podmínky uskladnění granulátu v dílně a stejně by vedlo k nevyplacení provize. Jednal-li BMK tak, že žalobci uskladnění materiálu v dílně zamezil zjištěným způsobem, neměl žalobce možnost nesplnění podmínky zprostředkovatelské smlouvy odvrátit a úvahy o jeho spoluzavinění se nemohou uplatnit.

111. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 věta prvá o.s.ř., tak, že žalovaní jsou povinni žalobci náklady řízení nahradit, tedy přihlížel k tomu, že žalobce v řízení uspěl z převážné části. Žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 039 Kč, dále odměna a náhrada nákladů jeho zástupkyně a náhrada jízdného samotného žalobce. Za prvou fázi řízení před okresním soudem náleží zástupkyni žalobce odměna advokáta dle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) 10 620 Kč (3 úkony a 3 540 Kč – převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání 3. 5. 2021 -2 úkony), k níž je třeba připočíst tři paušální částky náhrady hotových výdajů a 300 Kč, stanovené dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, dále náhradu jízdného zástupkyně žalobce z místa jejího sídla k procesnímu soudu dne 10. 5. 2021 a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 207,36 Kč. Celkem činí náklady zástupkyně za tuto část řízení bez DPH 11 727,36 Kč. Za odvolací řízení náleží zástupkyni žalobce odměna advokáta dle § 7 a § 8 AT 7 080 Kč (2 úkony a 3 540 Kč – vyjádření k odvolání, účast na jednání 17. 2. 2022), k níž je třeba připočíst dvě paušální částky náhrady hotových výdajů a 300 Kč, stanovené dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, dále náhradu jízdného zástupkyně žalobce z místa jejího sídla k odvolacímu soudu dne 17. 2. 2022 a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 792,88 Kč a náhradu ušlého času dne § 14 odst 3 AT ve výši 400 Kč. Celkem činí náklady zástupkyně žalobce za tuto část řízení bez DPH 8 872,88 Kč. V dalším řízení před okresním soudem náleží zástupkyni žalobce odměna advokáta dle § 7 a § 8 AT 24 780 Kč (7 úkonů a 3 540 Kč – účast na jednání ve dnech 13. 6. 2022, 24. 10. 2022, 6. 12. 2022, 8. 4. 2024, 27. 5. 2024, 18. 6. 2024, námitka podjatosti znalce z 19. 12. 2022), k nimž je třeba připočíst sedm paušálních částek náhrady hotových výdajů a 300 Kč, stanovených dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 100 Kč, dále náhradu jízdného zástupkyně žalobce z místa jejího sídla k procesnímu soudu vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., jednotlivým jednáním v roce 2022 771,84 Kč a v roce 2024 ve výši 812,16 Kč. Celkem činí náklady zástupkyně žalobce bez DPH za tuto část řízení 28 464 Kč. Odměna a náklady zástupkyně žalobce celkem činí 49 064,24 Kč, s připočtením DPH 10 303,49 Kč pak 59 367,73 Kč. Žalobce kromě uvedeného požadoval náhradu svého jízdného 392 Kč hromadným dopravním prostředkem k jednáním dne 24. 10. 2022, 6. 12. 2022, 8. 4. 2024 a 18. 6. 2024 a zpět. Vynaložené jízdné prokázal předloženými jízdenkami. Žalobci dále náleží náhrada za zaplacenou zálohu na znalecký posudek 1 250 Kč. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené v celém řízení činí 64 048,73 Kč, zaokrouhleně 64 049 Kč a soud uložil žalovaným, aby tuto částku žalobci zaplatili k rukám jeho zástupkyně.

111. V průběhu řízení byly další náklady vynaloženy Českou republikou z jejich rozpočtových prostředků. Jde o svědečné, vyplacené svědkyni [jméno FO] ve výši 1 640 Kč, svědkyni [jméno FO] ve výši 60 Kč a svědku [jméno FO] ve výši 622 Kč, dále o znalečné, vyplacené znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 16 500 Kč a 3 458 Kč, celkem 22 280 Kč, po odpočtení zálohy, složené žalobcem 1 250 Kč, zůstává neuhrazeno 21 030 Kč. O těchto nákladech rozhodoval soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tedy podle výsledků řízení. Žalovaní v řízení podlehli, soud jim proto uložil, aby náklady řízení České republice nahradili.

112. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalovaní jsou povinni všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení