9 C 5/2023- 111

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Suchánka a přísedících Jiřího Lanty a Ing. Zdeňka Navrátila ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 85 000 Kč s příslušenstvím - mzda a náhrada mzdy, pro vydání zápočtového listu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 1. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna vydat žalobci zápočtový list do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 64 330 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 3. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím a vydání zápočtového listu. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 10. 9. 2022 dohodu o provedení práce, na základě které pro žalovanou od 1. 9. 2022 vykonával práci kuchaře, přičemž byla dohodnuta odměna ve výši 200 Kč/hodina. Žalobce za září 2022 odpracoval 154 hodin, takže mu náležela mzda ve výši 30 800 Kč hrubého, tj. 22 792 Kč čistého (měla být odvedena daň ve výši 4 620 Kč, odvod na zdravotní pojištění ve výši 1 386 Kč a odvod na sociální pojištění ve výši 2 002 Kč). Do současné doby byla žalobci uhrazena pouze část odměny v hotovosti ve výši 15 000 Kč, zbývá tedy doplatit částku 7 792 Kč. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 19. 10. 2022 pracovní smlouvu, na základě které pro žalovanou vykonával od 1. 10. 2022 práci kuchaře, přičemž byla dohodnuta mzda ve výši 22 000 Kč hrubého měsíčně. Žalobci doposud nebyla vyplacena mzda za říjen a listopad 2022. Žalovaná tak nezaplatila žalobci částku 18 850 Kč za říjen 2022 a částku 18 850 Kč za listopad 2022. Žalobce dále odpracoval v prosinci 2022 tři směny ve dnech 2. – 4. 12. 2022, za což mu náleží poměrná část mzdy ve výši 3 000 Kč hrubého, tj. cca 2 000 Kč (při 22 pracovních dnech v prosinci připadá na každý pracovní den částka 1 000 Kč hrubého). Žalobce má dále nárok na poměrnou část dovolené za odpracovanou dobu. Pracovní poměr ukončil žalobce v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy za říjen 2022, když žalované odeslal toto zrušení doporučeným dopisem, který si žalovaná do doby podání žaloby nepřevzala, a proto jí žalobce zaslal okamžité zrušení znovu datovou schránkou dne 20. 12. 2022 prostřednictvím své právní zástupkyně. Tato zpráva nebyla vyzvednuta. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší v souladu s ust. § 56 odst. 2 zákoníku práce od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Vzhledem k tomu, že výpovědní doba činí dle ust. § 51 zákoníku práce dva měsíce, je žalovaná povinna uhradit žalobci z toho důvodu částku ve výši 37 700 Kč Ani po urgencích ze strany žalobce nevyplatila žalovaná žalobci dlužnou mzdu. Výzva k úhradě byla následně odeslána prostřednictvím datové schránky a e-mailem dne 20. 12. 2022. Žalovaná na základě e-mailové výzvy kontaktovala žalobce s tím, že mu zaslala výdajové pokladní doklady a čestná prohlášení, které měly být podepsány žalobcem a které měly dokazovat, že žalobce veškeré plnění od žalované obdržel. Stejně tak žalovaná tvrdila, že žalobce řádně přihlásila u OSSZ a zdravotní pojišťovny, resp. že řádně odvedla veškeré odvody. Uvedené doklady však žalobce nikdy nepodepsal. Jediné, co podepsal, byly 4 pokladní doklady na částky v celkové výši 15 000 Kč, přičemž šlo o částečnou platbu za září 2022. Žalovanou předložené pokladní doklady na částku 30 800 Kč a dvakrát 22 000 Kč postrádají jakoukoli logiku. Pokud by mzda opravdu byla vyplacena v hotovosti, musela by na dokladech být uvedena úplně jiná částka odpovídající hrubé mzdě ponížené o daň a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Stejně tak by musely být zohledněny srážky na exekuce, o kterých žalovaná jednak věděla přímo od žalobce, a o kterých by dále musela vědět přímo od exekutorů, pokud by žalobce řádně přihlásila na OSSZ. Žalovaná přihlásila žalobce zpětně až v prosinci 2022. Doklady o převzetí peněz žalobcem jsou mj. ze dne 30. 9. 2022 a 30. 11. 2022, v těchto dnech ale žalobce vůbec nebyl v práci. Postrádá logiku, z jakého důvodu si žalovaná nechávala podepsat navíc ještě tři čestná prohlášení o převzetí peněz, když měla k dispozici pokladní doklady. V prohlášeních nesouhlasí ani počet odpracovaných hodin za říjen a listopad. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě rovněž formou SMS. Pokud by žalovaná platila výplatu dokonce s předstihem, jak se snaží dokázat předloženými pokladními doklady, těžko by mohla probíhat taková konverzace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] – jednatelem resp. společníkem žalované. Žalobce požádal žalovanou také o zaslání výplatních pásek za září, říjen a listopad 2022, protože ty mu nebyly do současné doby předány, nicméně bez jakékoli reakce. Dále žalobce žádal žalovanou o zaslání řádného zápočtového listu, ale opět bez jakékoli reakce (žalovaná žalobci zaslala pouze nesmyslné potvrzení o zaměstnání, kde jsou uvedeny srážky 4 000 Kč). Žalobce zaokrouhlil požadované částky dolů a po žalované požadoval celkem 85 000 Kč (částka zohledňuje i povinnost žalované proplatit žalobci poměrnou část dovolené). Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2023, neboť žalovaná měla dostatečně dlouhou dobu na úhradu dlužné částky. Dopis, kterým měla žalovaná zrušit pracovní poměr žalobce ve zkušební době, žalobci nebyl nikdy doručen.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nerozporovala, že od září 2022 začala provozovat pivnici [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], a že pro ni žalobce pracoval na pozici kuchař. Pracovní poměr vznikl dne 1. 10. 2022 dle uzavřené pracovní smlouvy, dne 4. 12. 2022 byl pracovní poměr ze strany žalované zrušen ve zkušební době pro nevyhovující pracovní výkony žalobce. V oboru gastronomie zaměstnanci preferují výplaty v hotovosti, a to z nejrůznějších osobních důvodů. Žalovaná nicméně všechny své zaměstnance řádně přihlásila (oznámením o nástupu do zaměstnání) na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, a řádně odváděla všechny zákonné odvody tak, jak jí to zákon přikazuje. Je skutečností, že administrativní úkony spojené s každým jednotlivým zaměstnancem byly v jednotlivých případech učiněny s mírným prodlením. Pro žalovanou bylo velmi zarážející a překvapivé, když v listopadu 2022 obdržela dopis datovaný dnem 22. 11. 2022, v němž se žalobce domáhal údajně nevyplacené mzdy za září a říjen 2022. Navzdory tomu, že mezi účastníky panovala do té doby přátelská a gentlemanská dohoda o tom, že k výplatě čisté mzdy dochází v hotovosti, což žalobce potvrdil na konci každého měsíce podpisem výdajového pokladního dokladu, žalovaná tušila, že se na dosavadní dohodu nebude možné již dále spolehnout. Ze strany žalobce se dozvěděla, že důvodem dopisu je nespokojenost bývalé manželky žalobce ohledně neplnění zákonné vyživovací povinnosti. Aby spolu mohli nadále pracovat, přistoupili k podpisu čestných prohlášení ze dne 29. 11. 2022 s tím, že žalobce definitivně potvrdil, že veškerou mzdu převzal. Žalovaná tak celou situaci považovala za vyřízenou. S nečestným jednáním žalobce se však odmítla jen tak smířit, důvěra mezi nimi byla narušena nevratně, a proto přistoupila ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 4. 12. 2022. Dne 7. 12. 2022 žalovaná odeslala zrušení pracovního poměru (v konverzaci se žalobcem je označila jako„ výpověď“, což bylo dáno laickou chybou v označení právního jednání). Žalobce tedy o odeslání písemnosti věděl, byl o této skutečnosti zpraven prostřednictvím aplikace WhatsApp. Písemnost si patrně právě proto nevyzvedl a obsílka byla jednateli žalované poštovní přepravou vrácena zpět. Z neznalosti pravidel o doručování žalované nebylo zjevné, že fikce doručení platí pouze ve veřejném právu, nikoliv v právu soukromém, čehož žalobce zjevně zneužil. Zrušení pracovního poměru ze dne 4. 12. 2022 tak žalobci v listinné podobě právně doručeno nebylo, jakkoliv se o něm prokazatelně dozvěděl z konverzace s jednatelem žalované ze dne 8. 12. 2022. Až teprve v průběhu února 2023 žalovaná zjistila pochybení na straně administrativního zaměstnance, který zároveň přihlašoval zaměstnance žalované k OSSZ aj., a mj. stáhla veškeré dokumenty z datové schránky. S překvapením zjistila, že jí bylo zasláno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 zákoníku práce datované ke dni 15. 12. 2022. Žalovaná se ničeho protiprávního nedopustila. Doplatila pouze na to, že se snažila vyjít žalobci vstříc a vyplácela mu čistou mzdu v hotovosti. Žalobce se snaží tvrdit, že v období od září do prosince 2022 žil fakticky bez příjmů, zatímco po celou dobu vykonával práci kuchaře u žalované, což je samo o sobě absurdní tvrzení.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 10. 9. 2022 dohodu o provedení práce. Žalobce se zavázal na základě dohody vykonávat pro žalovanou práci jako kuchař, a to v rozsahu do 300 hodin za kalendářní rok. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobci odměnu ve výši 200 Kč/hod Odměna byla splatná do 5. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vznikl na odměnu nárok. Odměna měla být vyplácena v hotovosti (viz č.l. 8).

4. Dne 19. 10. 2022 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal s účinností od 1. 10. 2022 vykonávat pro žalovanou práci na pozici hlavní kuchař. Místem výkonu práce byla [anonymizována dvě slova] [příjmení] na adrese [adresa]. Byl sjednán den nástupu do práce na den 1. 10. 2022, pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 30. 9. 2023 se zkušební dobou v trvání tří měsíců. Byla sjednána výše mzdy 22 000 Kč hrubého. Mzda byla splatná měsíčně pozadu, a to vždy do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který vznikl zaměstnanci nárok. Mzda měla být vyplácena zaměstnanci převodem na účet u peněžního ústavu, číslo účtu bylo uvedeno na první straně smlouvy v rámci údajů o zaměstnanci (viz č.l. 6 – 7).

5. Dopisem ze dne 21. 11. 2022 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné mzdy za září 2022 a za říjen 2022. Žalobce uvedl, že za měsíc září odpracoval 154 hod. včetně státního svátku. Mzda byla splatná dne 5. 10. 2022. Dále požádal o zaplacení mzdy za říjen 2022, která byla splatná dne 15. 11. 2022 (viz č.l. 34).

6. Dopisem ze dne 15. 12. 2022 žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr u žalované z důvodu nevyplacení mzdy za měsíce říjen a listopad 2022. Mzda za říjen 2022 byla splatná nejpozději ke dni 30. 11. 2022. Tato mzda nebyla žalovanou zaplacena do 15 dnů po uplynutí lhůty splatnosti, a proto žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr založený pracovní smlouvou podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Pracovní poměr měl zaniknout dnem doručení okamžitého zrušení žalované. Žalobce současně vyzval žalovanou k vyplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce (viz č. l. 16). Předmětný dopis byl doručen žalované prostřednictvím datové schránky dne 30. 12. 2022 (viz č.l. 52).

7. Dopisem ze dne 20. 12. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných částek na základě dohody o provedení práce ze dne 10. 9. 2022 a pracovní smlouvy ze dne 19. 10. 2022. Na základě dohody o provedení práce žalobce požadoval částku 7 792 Kč (odpracováno 154 hod. po 200 Kč, nárok 30 800 Kč hrubého, tj. 22 792 Kč čistého, když měly být odvedeny daň 4 620 Kč, odvod na zdravotní pojištění 4 386 Kč a odvod na sociální pojištění 2 002 Kč). Žalobce z částky 22 792 Kč obdržel 15 000 Kč. Dále žalobce požadoval mzdu za říjen a listopad 2022. Konkrétně požadoval po 20 117 Kč čistého měsíčně. Konečné požadoval náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 40 234 Kč. Celkově tak po zaokrouhlení požadoval částku 90 000 Kč. Tuto částku požadoval zaplatit nejpozději do 27. 12. 2022 (viz č.l. 15). I tento dopis byl doručen žalované dne 30. 12. 2022 (viz č.l. 52).

8. Dopisem ze dne 4. 12. 2022 žalovaná zrušila pracovní poměr žalobce založený pracovní smlouvou postupem dle § 66 zákoníku práce ve zkušební době ke dni 4. 12. 2022. Dopis obsahující toto právní jednání byl předán k přepravě poště dne 7. 12. 2022 (viz č.l. 38) a byl poskytovatelem poštovních služeb Českou poštou s. p. vrácen nedoručený zpět jednateli žalované [jméno] [jméno] [příjmení] dne 28. 12. 2022 (viz č.l. 66).

9. Žalobce obdržel od žalované listinu nazvanou Potvrzení o zaměstnání, která však nebyla opatřena podpisem statutárního zástupce žalované ani otiskem razítka. V listině bylo uvedeno, že žalobce byl zaměstnán u žalované v době od 1. 10. 2022 do 4. 12. 2022 v pracovním poměru jako kuchař. Listina obsahuje údaj o provedených srážkách ze mzdy ve výši 4 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího upřesnění. Žádné další údaje v listině nebyly uvedeny (viz č.l. 11).

10. Soud dále provedl důkaz pokladními doklady a čestnými prohlášeními, kterými hodlala žalovaná prokázat, že žalobci odměnu za provedenou práci a mzdu zaplatila. Dle pokladního dokladu č. 2022 měl žalobce od žalované dne 30. 9. 2022 obdržet částku 30 800 Kč s tím, že byl uveden důvod platby„ mzda za září“. Dle pokladního dokladu č. 2022 měl žalobce dne 31. 10. 2022 obdržet částku 22 000 Kč, byl uveden důvod platby„ mzda říjen“. Konečně dle dokladu č. 2022 měl žalobce obdržet dne 30. 11. 2022 částku 22 000 Kč, v dokladu byl uveden důvod platby„ mzda listopad“. Dle čestných prohlášení datovaných dnem 29. 11. 2022 měl žalobce svým podpisem potvrdit vyplacení mzdy za září 2022 ve výši 30 800 Kč (DPP 154 hod. po 200 Kč), dále vyplacení mzdy za říjen 2022 ve výši 22 000 Kč (204 hodin) a mzdy za listopad ve výši 22 000 Kč (204 hodin). Žalobce rozporoval pravost svých podpisů na uvedených listinách a pro případ, že by na pokladních dokladech byly jeho pravé podpisy, namítal, že došlo k pozměnění textu listin, konkrétně údajů o částkách, které měl od žalované obdržet. V případě četných prohlášení pravost svých podpisů popíral s tím, že tyto listiny nikdy neodepsal.

11. Žalobce obsah listin zpochybňoval mj. s tím, že neodpovídají data, kdy byly listiny sepsány a podepsány, a že neodpovídají ani částky, které měly být žalobci dle listin zaplaceny. Argumentace žalobce má svoji logiku, protože pokud byla v dohodě o provedení práce a v pracovní smlouvě sjednána odměna a mzda, tak tyto byly sjednány v hrubé výši, tedy bez zákonných odvodů (záloha na daň z příjmu a odvody na zdravotní a sociální pojištění). Lze přisvědčit žalobci, že částky vyplácené jako čistá mzda jsou nižší než sjednaná hrubá odměna za provedení práce či hrubá mzda. Na základě uvedených námitek žalobce však soud nemohl bez dalšího dovodit, že žalovanou předložené listiny vyplacení odměny za provedenou práci a mzdy neprokazují.

12. Dle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost i správnost listiny byla uznána. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 917/1999, u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listiny pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

13. V posuzované věci pro sebe příznivé právní důsledky z pokladních dokladů a čestných prohlášení vyvozovala žalovaná, která uvedenými listinami hodlala prokázat, že žalovaný stvrdil převzetí finančních částek představujících odměnu z dohody o provedení práce a mzdu. Tvrdila-li proto žalovaná, že listiny jsou opatřeny pravými podpisy žalobce, bylo věcí žalované, aby toto tvrzení prokázala. Pravost podpisu fyzické osoby se v občanském soudním řízení prokazuje znaleckými posudky z oboru písmoznalectví, odvětví posuzování ručního písma. Teprve v případě, že by byla prokázána pravost podpisů žalobce na listinách (pokladních dokladech), bylo by nutno prokazovat, zda dodatečně došlo k pozměnění obsahu těchto listin (konkrétně k pozměnění údajů o částkách, které měly být žalobci z titulu odměny za provedenou práci a mzdy vyplaceny). Skutečnost, zda dodatečně došlo k pozměnění obsahu soukromé listiny, se v občanském soudním řízení prokazuje znaleckými posudky z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání listin.

14. Dle § 141 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009) lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést.

15. Soud v souladu s citovaným ustanovením § 141 odst. 1 o.s.ř. vyzval žalovanou, která tvrdila, že vyplacení finančních částek z titulu odměny za provedenou práci a z titulu mzdy prokazují pokladní doklady a čestná prohlášení, tedy listiny opatřené pravými podpisy žalobce, ke složení zálohy na náklady znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ve výši 10 000 Kč. Soud žalovanou současně poučil, že v případě nesložení zálohy nebude důkaz tímto znaleckým posudkem proveden a tvrzení žalované o vyplacení odměny za práci a mzdy nebude soud při svém rozhodování považovat za prokázané. Žalovaná však přes uvedené poučení zálohu na náklady znaleckého posudku nesložila. Za tohoto stavu soudu nezbylo než vycházet z toho, že tvrzení žalované o zaplacení odměny za práci a mzdy nebylo prokázáno. Tento postup soudu má oporu v judikatuře, například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010, v němž se mj. uvádí: Soudu prvního stupně (a potažmo odvolacímu soudu) nelze vytknout pochybení ani v tom, že k návrhu žalobkyně neprovedl důkazy o výši bezdůvodného obohacení znaleckým posudkem, protože žalobkyně nezaplatila zálohu na náklady tohoto důkazu. V tomto směru je nedůvodná námitka dovolatelky, že soud měl provést důkaz znaleckým posudkem i přesto, že nezaplatila zálohu na náklady tohoto důkazu, což opírala o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2002, sp. zn. 21 Cdo 426/2002. Odkaz dovolatelky na toto rozhodnutí je nepřípadný. Dovolatelka totiž patrně přehlédla, že soud prvního stupně ji vyzval k zaplacení zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem usnesením ze dne 3. prosince 2009 (č. l. 132 spisu), tedy poté, kdy dne 1. července 2009 nabylo účinnosti novelizované znění ustanovení § 141 odst. 1 o. s. ř., podle něhož„ lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.“ Jak se podává z obsahu této výzvy, soud v ní dovolatelku v tomto směru i řádně poučil. Nepřiměřenost výše zálohy určené soudem (15 000 Kč) Nejvyšší soud neshledal a netvrdila ji ani dovolatelka. Z tohoto důvodu nelze postupu soudu při výkladu a aplikaci tohoto ustanovení nic vytknout.

16. Ze všech uvedených důvodů soud proto shledal žalobou uplatněný nárok na odměnu za práci a na mzdu co do základu za důvodný.

17. Jak již bylo uvedeno, žalovaný při určení výše svého nároku zohlednil zákonné odvody, které má zaměstnavatel před vyplacením odměny za práci případně mzdy provést. K tomu je třeba uvést, že zaměstnanec je v soudním řízení oprávněn požadovat i částky odpovídající hrubé odměně za práci či hrubé mzdě. Žalobce v tomto řízení požadoval jím vyčíslenou částku odpovídající čisté odměně a mzdě, které mu měly být žalovanou vyplaceny. Žalobce přitom zohlednil všechny částky, které je zaměstnavatel povinen z hrubé odměny a mzdy náležející zaměstnanci odvést. Proto soud žalobě v části, v níže se žalobce domáhal dlužné odměny za provedení práce a dlužné mzdy, vyhověl.

18. Žalobce dále uplatnil nárok na náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce. Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Dle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst.

3. Pro posouzení tohoto nároku byla zásadní skutečnost, že žalobci nebyl doručen dopis žalované ze dne 4. 12. 2022, kterým žalovaná hodlala rozvázat pracovní poměr žalobce zrušením ve zkušební době podle ust. § 66 zákoníku práce. Nedošlo tedy k doručení písemnosti některým ze způsobů upravených v ust. § 334a zákoníku práce. Toto právní jednání žalované tak nemohlo vyvolat zamýšlené účinky, tedy vést ke skončení pracovního poměru žalobce zrušením ve zkušební době.

19. Naopak žalobce v souladu s ust. § 337 odst. 6 zákoníku práce žalované doručil dopis obsahující okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce do datové schránky dne 30. 12. 2022. Žalovaná následně ve lhůtě určené v ust. § 72 zákoníku práce nenapadla platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce žalobou podanou soudu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4818/2014, přitom platí: Chce-li zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného zaměstnancem, musí ve lhůtě dvou měsíců (§ 72 zák. práce) podat u soudu žalobu o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné; nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru, a po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže zabývat otázkou platnosti rozvazovacího úkonu, a to ani jako otázkou předběžnou. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil okamžitým zrušením ze strany zaměstnance podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a že žalobce má právo na náhradu mzdy podle ust. § 56 odst. 2 zákoníku práce. Proto byla žalobci přiznána i jím požadovaná částka 37 700 Kč jako náhrada mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce. Žalobce i při vyčíslení této částky zohlednil zákonné odvody, které měl zaměstnavatel provést.

20. Žalobci byl z přisouzené částky přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 341/2013 Sb.. Úrok byl přiznán v souladu s požadavkem žalobce od 1. 1. 2023, když žalobce žalovanou vyzval k plnění předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2022.

21. Dle § 313 odst. 1 zákoníku práce při skončení pracovního poměru nebo právního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce, pokud dohoda o provedení práce založila účast na nemocenském pojištění podle jiného právního předpisu anebo pokud byl z odměny z této dohody prováděn výkon rozhodnutí nebo exekuce srážkami ze mzdy, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm a) údaje o zaměstnání, zda se jednalo o pracovní poměr, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti a o době jejich trvání, b) druh konaných prací, c) dosaženou kvalifikaci, d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby, e) zda ze zaměstnancovy mzdy jsou prováděny srážky, který orgán srážky nařídil, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky, f) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii za dobu před 1. lednem 1993 pro účely důchodového pojištění.

22. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobci po rozvázání jeho pracovního poměru vydala potvrzení o zaměstnání mající náležitosti uvedené ve výše citovaném ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce. Potvrzení o zaměstnání, které pro potřeby tohoto řízení předložil žalobce, není žalovanou vůbec podepsáno. Část náležitostí chybí zcela, údaje o provedených srážkách ze mzdy neodpovídají realitě ani výsledkům provedeného dokazování. Nesprávně je uveden rovněž údaj o datu skončení pracovního poměru (4. 12. 2022). Je tedy nepochybné, že žalovaná výše uvedenou zákonnou povinnost zaměstnavatele dosud nesplnila. Soud proto žalobě vyhověl i v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list).

23. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ty spočívají v částce 6 250 Kč odpovídající žalobcem zaplacenému soudnímu poplatku. Dále má žalobce právo na náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb.. Konkrétně jde o odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 3. 3. 2023, 7. 3. 2023, 4. 5. 2023 a 21. 5. 2023, účast při 3 jednáních soudu), která z hodnoty předmětu sporu 85 000 Kč činí 4 500 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky), a náhradu hotových výloh po 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátkyní DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 48 000 Kč, daň činí 10 080 Kč Celkem tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 64 330 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..

Poučení