9 C 54/2022

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr Jany Stejskalové a přísedících Ing. [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 23 200 Kč s přísl. a náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 23 200 Kč s 8% úrokem z prodlení měsíčně z částky 23 200 Kč od 1.5.2022 do zaplacení, dále uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobci v časopise [anonymizováno] pro zaměstnance [příjmení] s [anonymizováno] ve znění:„ Tímto se omlouváme panu [jméno] [celé jméno žalobce], že došlo na základě jeho diskriminace v podobě rasové etniky ohledně ubytování, a to na adrese [adresa], a to měsíčně, na který měl nárok z důvodu poskytování svým zaměstnancům, kteří bydlí na ubytovně [ulice] a dostávali za zmíněné období ve výši 23 200 Kč. Tím pádem došlo k neférovému jednání a nekorektnosti naší [právnická osoba] s. r. o.“ s tím, že omluva bude zveřejněna v nejbližším čísle po vyhlášení rozsudku ve věci samé v této věci s tím, že bude na první straně časopisu ne však malým písmem a bude napsána tak, aby odpovídala přiměřeným způsobem velikosti písma všech článků v časopise, a zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 600 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 49 464,80 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 16.5.2022 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované omluvit se za diskriminační jednání, kterého se žalovaná jako zaměstnavatel dopustila na žalobci tím, že mu od 1.5.2022 do 1.1.2023 přestala poskytovat příspěvek na ubytování ve výši 2 900 Kč měsíčně, na který měl nárok, a to v časopise [anonymizováno] pro zaměstnance [příjmení] [jméno], dále pak uložení povinnosti zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, a dále zaplacení příspěvku na ubytování od 1.5.2022 do 1.1.2023 ve výši 2 900 Kč měsíčně v celkové výši 23 200 Kč s 8% úrokem do zaplacení, a vrácení složené kauce ve výši 1 900 Kč. Tvrdil, že žalovaná poskytuje svým zaměstnancům, jejichž bydliště je značně vzdáleno od pracoviště, možnost přechodného ubytování v ubytovně na adrese [adresa žalobce]; na toto ubytování si zaměstnanec přispívá částkou 1 900 Kč (formou srážky ze mzdy) a žalovaná přispívá částkou 2 600 Kč. Žalobce je zaměstnanec žalované a vykonává pro ni práci na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2011. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 28.9.2014 dohodu o ubytování, kterou žalobci bylo poskytnuto ubytování na shora uvedené ubytovně, přičemž žalobce přispíval na ubytování částkou 1 900 Kč (která mu byla srážena ze mzdy), žalovaná pak hradila částku 2 600 Kč. Žalovaná vyrozuměla své zaměstnance písemně dne 13.1.2020 o tom, že došlo k navýšení ceny ubytování na ubytovně od 1.1.2020, a to o 300 Kč. Žalobce vzal tuto informaci v potaz, ale odmítl podepsat novou dohodu o ubytování, neboť na ní chyběl podpis zaměstnavatele, a rovněž žalobce nesouhlasil s tím, aby tato smlouva byla faxována na jinou pobočku, neboť by tím došlo ke zveřejnění osobních údajů žalobce. Rovněž žalobce nesouhlasil s navýšením kauce na částku 2 200 Kč, neboť má za to, že nelze po uzavření dohody kauci navyšovat. Přesto na účet žalované za ubytování měsíčně hradil 2 200 Kč. Ačkoliv žalobce nepodepsal novou dohodu, i nadále na ubytovně bydlel a žalovaná za něj platila příspěvek na ubytování ve výši 2 900 Kč měsíčně. Následně zaměstnavatel dne 10.1.2022 informoval zaměstnance směrnicí [anonymizováno] 17 2021 o změně v poskytování přechodného ubytování. Pro zaměstnance, kteří již na ubytovně byli ubytováni, bylo stanoveno, že zaměstnavatel bude na ubytování přispívat toliko po dobu 1 roku. Za tímto účelem byly připravovány nové dohody. Žalobce ji však odmítl podepsat, neboť jej zaměstnavatel na změnu upozornil pozdě (až 19.1.2022, správně tak měl učinit 1.1.2022), dále, že by žalobce musel platit za ubytování 2 650 Kč měsíčně i po 1.1.2023 bez příspěvku zaměstnavatele, což by znamenalo, že bude žalované přispívat na úrocích. Takové jednání je diskriminační na úkor jiných zaměstnanců na ubytovně [anonymizováno], kterým zaměstnavatel přispívá na ubytování až do 1.1.2023. Navíc byl žalobce zmaten, neboť jako jediný dostal dohody tři a žalovaná písemně neupřesnila, která dohoda je platná. Dne 22.2.2022 se od zaměstnavatele dozvěděl o aktualizaci smluvní dokumentace týkající se nenárokového poskytování ubytování, s čímž nesouhlasil. Protože ani zaměstnavateli nesdělil, že již nechce přechodné ubytování na ubytovně [ulice] využívat, má žalobce za to, že i nadále je ubytován„ pod štítem zaměstnavatele“; přesto žalovaná počínaje od 11.4.2022 přestala platit žalobci příspěvek na ubytování ve výši 2 900 Kč, což považuje žalobce za diskriminační ve vztahu k jeho osobě, neboť jiným zaměstnancům ubytování poskytuje, příspěvek jim vyplácí a i nadále spolupracuje se společností [anonymizováno] [právnická osoba] Oznámení o ukončení vyplácení příspěvku obdržel žalobce dne 20.4.2022. Svůj nesouhlas projevil v dopise ze dne 22.4.2022, který zaslal žalované. Žalovaná ukončila ke dni 30.4.2022 vyplácení příspěvku žalobci a od 1.5.2022 si žalobce platí tento příspěvek sám. Žalobce má za to, že k tomu žalovaná nebyla oprávněna, neboť nedošlo ani k rozvázání pracovního poměru ani k ukončení dohody o ubytování, jednání žalované považuje proto za diskriminační, znevýhodňující žalobce z důvodu rasové etniky. Proto se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit mu dlužný příspěvek na ubytování za období od 1.5.2022 do 1.1.2023 ve celkové výši 23 200 Kč, vrátit složenou kauci na ubytování v částce 1 900 Kč, a za diskriminační jednání se žalobci omluvit zveřejněním omluvy v časopise pro zaměstnance [příjmení] a dále zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 600 000 Kč.

2. Usnesením ze dne 15.11.2022 č.j. 9 C 54/2022-12 soud částečně odmítl podanou žalobu, a to v části týkající se nároku na zaplacení částky 23 200 Kč s 8% úrokem do zaplacení, a uložení povinnosti písemně se omluvit v časopise [anonymizováno] pro zaměstnance [příjmení] s názvem [anonymizováno], neboť žalobce i přes výzvu soudu danou usnesením ze dne 7.7.2022 č.j. 9C 54/2022-9 neodstranil v této části vady žaloby. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši 600 000 Kč a dále zaplacení částky 1 900 Kč.

3. Podáním doručeným soudu dne 19.12.2022 spolu s doplněním učiněným při jednání soudu dne 25.4.2022 žalobce rozšířil svoji žalobu o zaplacení částky 23 200 Kč s 8% úrokem z prodlení měsíčně z částky 23 200 Kč od 1.5.2022 do zaplacení a dále o nárok, aby byla žalované uložena povinnost písemně se omluvit žalobci v časopise [anonymizováno] pro zaměstnance [příjmení] s názvem„ [anonymizováno]“ ve znění:„ Tímto se omlouváme panu [celé jméno žalobce], že došlo na základě jeho diskriminace v podobě rasové etniky ohledně ubytování, a to na adrese [adresa], a to měsíčně, na který měl nárok z důvodu poskytování svým zaměstnancům, kteří bydlí na ubytovně [ulice] a dostávali za zmíněné období ve výši 23 200 Kč. Tím pádem došlo k neférovému jednání a nekorektnosti naší [právnická osoba] s.r.o.“, s tím, že omluva musí být zveřejněna v nejbližším čísle po vyhlášení rozsudku ve věci samé v této věci s tím, že bude na první straně časopisu ne však malým písmem a bude napsána tak, aby odpovídala přiměřeným způsobem velikosti písma všech článků. Žalobce v tomto podání zopakoval tvrzení uvedená v žalobě (viz bod 1) a dále doplnil tvrzení, že částku 23 200 Kč spolu s příslušenstvím požaduje z důvodu, že dle uzavřené dohody o ubytování se žalovaná zavázala, že zajistí pro žalobce ubytování na ubytovně [ulice] a bude přispívat v částce 2 900 Kč, což v období od 1.5.2022 do 31.12.2022 nečinila, žalobce si musel ubytování celé hradit sám, a tudíž se domáhá zaplacení tohoto příspěvku za toto období v celkové výši 23 200 Kč. Uvedl dále, že na počátku roku 2022 jako jediný zaměstnanec obdržel celkem 3 smlouvy o ubytování, ale byly bez podpisu manažera ([jméno] [anonymizováno]), a proto byly neplatné; dodnes mu žalovaná písemně neupřesnila, která dohoda byla platná. Jeho pochybnost ještě umocnila skutečnost, že v jedné dohodě byla chybně uvedena výše příspěvku zaměstnance na ubytování. Žalobce dodatek ze dne 19.1.2022 odmítl podepsat; následně jej žalovaná ([jméno] [anonymizováno]) dopisem ze dne 22.2.2022 informovala o aktualizaci smluvní dokumentace týkající se nenárokového poskytování ubytování a vyzvala, aby sdělil, zda nemá na dalším ubytování zájem. Žalobce však nic takového nesdělil, a tudíž je přesvědčen, že i nadále je žalovaná povinna mu vyplácet příspěvek na ubytování. Dopisem ze dne 4.4.2022 sdělila žalovaná ([jméno] [anonymizováno]) žalobci, že k 11.4.2022 přestává žalobci vyplácet příspěvek na ubytování. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o mstu zaměstnavatele za to, že podal stížnost na přesčasové hodiny. Žalobce s tímto postupem žalované nesouhlasil, což sdělil písemně dopisem ze dne 22.4.2022. Žalovaná následně dopisem ze dne 4.5.2022 poskytla žalobci dodatečnou lhůtu k uzavření nového dodatku k dohodě o ubytování. Dne 28.4.2022 zaslala žalovaná oznámení na ubytovnu [anonymizováno], že ke dni 30.4.2022 žalovaná přestává vyplácet žalobci příspěvek na ubytování. Žalobce má za to, že jednání žalované je nekorektní, neboť všichni ostatní zaměstnanci, kteří na ubytovně bydleli, dostávali příspěvek na ubytování do 31.12.2022, což je diskriminační jednání, kterého se žalovaná dopouští vůči žalobci, a to z důvodu barvy jeho kůže. Žalovaná příspěvek nevyplatila ani na základě výzvy ze dne 15.7.2022, a proto je žalobce přesvědčen, že mu vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8% z celkové částky 23 200 Kč od 1.5.2022 do zaplacení. S ohledem na diskriminační jednání žalované ve vztahu k jeho osobě z důvodu rasové etniky, dále z důvodu opakované šikany a pronásledování žalobce u žalované společnosti se žalobce domáhá též zveřejnění omluvy způsobem a ve znění, jak je uvedeno shora, a dále zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 600 000 Kč.

4. Podáním doručeným soudu dne 3.4.2022 vzal žalobu částečně zpět co do částky 1 900 Kč (nevrácená kauce na ubytování), neboť tato kauce byla vrácena.

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že žalobce je zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2011 a dále, že s ním byla uzavřena dohoda o ubytování (dne 16.3.2017), na základě které mu byl poskytován příspěvek na ubytování. Od 1.1.2022 došlo k navýšení příspěvku zaměstnance na placení ubytovny, a to z částky 2 200 Kč na 2 650 Kč, o čemž byli zaměstnanci informováni dne 21.12.2021. V průběhu měsíce ledna 2022 byly sepsány nové dodatky k dohodě o srážkách na ubytovnu, které byly všem dotčeným zaměstnancům zaslány dne 12.1.2022. Žalobce opakovaně odmítl tento dodatek podepsat; dne 19.1.2022 mu byl dodatek osobně předkládán p. [příjmení] za přítomnosti paní [příjmení]. Žalobci byl dne 22.2.2022 doručen dopis (datovaný 18.2.2022), kde mu byla znovu vysvětlila situace s upozorněním na možnost ukončení přispívání ze strany žalované se stanovením lhůty žalobci k vyjádření. Protože žalobce nereagoval, dopisem ze dne 4.4.2022 byl vyrozuměn o ukončení vyplácení příspěvku na ubytování k 11.4.2022; vyplácení příspěvku bylo nakonec ukončeno až k 30.4.2022, neboť si žalobce dopis vyzvedl až dne 22.4.2022 a doručenka se vrátila 26.4.2022. Ukončení dohody o ubytování proběhlo v souladu s bodem 7 dohody ze dne 16.3.2017. Žalovaná uvedla, že ke změně smluvní dokumentace týkající se ubytování došlo v důsledku změn podmínek poskytování ubytování ze strany ubytovacího zařízení; dodatky k dohodě o ubytování podepsali všichni zaměstnanci, pouze žalobce toto odmítl podepsat. Žalovaná tak postupovala nediskriminačně, ke všem zaměstnancům stejně. Zaměstnanci byli informováni, že z důvodu zdražení ubytovacích služeb bude nutné hradit více, přičemž s tím, kdo dodatek nepodepsal, žalovaná dohodu o ubytování ukončila. Žalobce měl stejně jako ostatní zaměstnanci možnost pokračovat v pozměněné podobě příslušné dohody až do konce roku 2022. Z uzavřené dohody navíc vyplývá, že příspěvek na bydlení je nenárokový, žalovaná jej mohla bez udání důvodu kdykoliv ukončit. Podmínky pro všechny zaměstnance byly stejné, žalovaná se tudíž nedopustila žádného diskriminačního jednání. Žalovaná doplnila, že kauci na ubytování ve výši 1 900 Kč žalobci vrátila dne 19.5.2022.

6. Usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne 25.4.2023 soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobce vedle zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 600 000 Kč a zaplacení částky 1 900 Kč žalobce domáhal zaplacení částky 23 200 Kč s 8% úrokem z prodlení měsíčně z částky 23 200 Kč od 1.5.2022 do zaplacení, a dále uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobci v časopise [anonymizováno] pro zaměstnance [příjmení] s názvem„ [anonymizováno]“ ve znění:„ Tímto se omlouváme panu [celé jméno žalobce], že došlo na základě jeho diskriminace v podobě rasové etniky ohledně ubytování, a to na adrese [adresa], a to měsíčně, na který měl nárok z důvodu poskytování svým zaměstnancům, kteří bydlí na ubytovně [ulice] a dostávali za zmíněné období ve výši 23 200 Kč. Tím pádem došlo k neférovému jednání a nekorektnosti naší [právnická osoba] s.r.o.“, s tím, že omluva musí být zveřejněna v nejbližším čísle po vyhlášení rozsudku ve věci samé v této věci s tím, že bude na první straně časopisu ne však malým písmem a bude napsána tak, aby odpovídala přiměřeným způsobem velikosti písma všech článků.

7. Usnesením ze dne 25.4.2023 č.j. 9 C 54/2022-148 soud řízení zastavil co do nároku na zaplacení částky 1 900 Kč (vrácení kauce) z důvodu zpětvzetí žaloby v této části.

8. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná vyplácela příspěvek na ubytování dle dohody žalobci do 30.4.2022.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

10. Z pracovní smlouvy ze dne 1.10.2011 bylo zjištěno, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byl žalobce zaměstnán na pozici prodavače čerstvého servisu u žalované s datem nástupu do práce dne 1.10.2011.

11. Z intranetu žalované, sekce„ Ubytování“ bylo zjištěno, že žalovaná poskytuje svým zaměstnancům, jejichž bydliště je vzdáleno od místa výkonu práce ubytování v Ubytovně – penzion, [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen„ ubytovna [ulice]“), přičemž počínaje od 1.6.2015 činí pro zaměstnanec příspěvek na ubytování 1 900 Kč, který se hradí formou srážky za mzdy; zaměstnavatel přispívá částkou 2 600 Kč. Z listiny není patrné, z jakého je data.

12. Z dohody o ubytování a dohody o srážkách ze mzdy ze dne 28.9.2014 bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobci od 28.9.2014 ubytování na ubytovně [ulice]; v dohodě se žalobce zavázal platit příspěvek na ubytování formou srážky ze mzdy, a to ve výši 1 900 Kč měsíčně.

13. Z dohody o zajištění ubytování a dohody o srážkách ze mzdy ze dne 16.3.2017 bylo zjištěno, že žalovaná jako zaměstnavatel se zavázala poskytnout žalobci ubytování na ubytovně [ulice], a žalobce se zavázal za to platit formou srážek ze mzdy částku 1 900 Kč. Ubytování čerpal zaměstnanec již od 28.9.2014, přičemž dohoda je uzavřena na dobu neurčitou. Dle článku V./2 je zaměstnavatel kdykoli oprávněn sdělit zaměstnanci, že mu nebude od určitého data, ne však dříve než 7 kalendářních dnů od doručení oznámení zaměstnanci, zajišťovat ubytování dle této dohody. V takovém případě končí tato dohoda v rozsahu zajišťování ubytování ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance datem uvedeným v písemném oznámení zaměstnavatele.

14. Ze směrnice [anonymizováno] 17/ 2021 označené„ Poskytování přechodného ubytování“ ze dne 17.12.2021 bylo zjištěno, že počínaje od 1.1.2022 byla změněna pravidla poskytování přechodného ubytování pro zaměstnance žalované, a to tak, že zaměstnavatel platí příspěvek na nájemní bydlení, anebo na ubytovně [ulice], přičemž za bydlení na ubytovně [ulice] platí zaměstnavatel za dvoulůžkový pokoj příspěvek 2 900 Kč měsíčně, zaměstnanec si přispívá 2 650 Kč měsíčně zaměstnavateli formou srážky ze mzdy, za jednolůžkový pokoj pak sám zaměstnanec platí příspěvek ve výši 1 950 Kč měsíčně přímo ubytovně, 2 650 Kč měsíčně zaměstnavateli formou srážky ze mzdy, a to maximálně po dobu 2 let. Z průvodního dopisu zaslaného [jméno] [příjmení] na jednotlivé filiálky dne 10.1.2022 bylo zjištěno, že pro stávající ubytované platí, že příspěvek na ubytování bude vyplácen max. po dobu 1 roku. Zároveň byli zaměstnanci, kteří ubytování na ubytovně [ulice] již využívají, informováni o nezbytnosti uzavřít dodatek ke stávající dohodě o ubytování.

15. Dále žalobce předložil nevyplněný formulář dohody o zajištění ubytování pro zaměstnance a dohody o srážkách ze mzdy, formulář dodatku [číslo] k dohodě o zajištění ubytování pro zaměstnance a dohodě o srážkách ze mzdy bylo zjištěno, že se jedná o vzorovou dohodu o zajištění ubytování realizující směrnici [anonymizováno] 17/ 2021, kterou se žalovaná zavazuje zajistit ubytování pro stávající již ubytované zaměstnance, a to na ubytovně [ulice] po dobu 1 roku počínaje od 1.1.2022, a zaměstnanec bude přispívat na ubytování částkou 2 650 Kč; v případě dodatku [číslo] je v označení smluvních stran uveden žalobce.

16. Z formuláře dohody o zajištění ubytování pro zaměstnance a dohody o srážkách ze mzdy jako přílohy směrnice [anonymizováno] 17/ 2021 bylo zjištěno, že se jedná o přílohu směrnice, která stanoví vzorovou dohodu o zajištění ubytování v intencích uvedené směrnice.

17. Z dopisu [jméno] [jméno], zaměstnance žalované na pozici [anonymizována dvě slova] [role v řízení], ze dne 18.2.2022 (listina jako důkaz předložena žalobcem) bylo zjištěno, že žalovaná informovala žalobce, že s ohledem na změnu podmínek ubytovacího zařízení došlo u žalované k aktualizaci smluvní dokumentace ohledně poskytování ubytování a se všemi zaměstnanci byly uzavřeny v tomto směru dodatky ke stávajícím smlouvou o poskytování ubytování. Žalobce dne 19.1.2022 odmítl dodatek [číslo] uzavřít; jednání byli za žalovanou přítomni pan [příjmení] a vedoucí prodejny paní [příjmení]. Žalovaná informovala žalobce, že aktualizace je nezbytná v zájmu rovného zacházení se všemi zaměstnanci žalované, kteří mají zájem o poskytování nenárokového přechodného ubytování ze strany žalované. Pokud žalobce nemá nadále zájem o poskytování ubytování, je třeba, aby v tomto směru vyrozuměl žalovanou.

18. Z dopisu ze dne 4.4.2022 bylo zjištěno, že [jméno] [jméno], zaměstnanec žalované na pozici [anonymizována dvě slova] [role v řízení] informoval, mimo jiné, žalobce, že žalovaná ukončuje přispívání na ubytování, a to k datu 11.4. 2022, neboť žalobce opakovaně nepodepsal dodatek [číslo] k Dohodě o ubytování.

19. Z dopisu ze dne 20.4.2022 zaslaného žalobcem žalované bylo zjištěno, že žalobce nesouhlasil s ukončením vyplácení příspěvku. Poukázal na to, že žalovaná mu z ubytování nedala výpověď, na ubytovně i nadále bydlí a trvá na vyplácení příspěvku. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl odeslán provozovatelem poštovních služeb dne 22.4.2022.

20. Z e-mailu [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované, ze dne 28.4.2022 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila provozovateli ubytovny [ulice], že k 30.4.2022 přestává vyplácet příspěvek na ubytování žalobci.

21. Z dopisu žalované žalobci ze dne 4.5.2022 bylo zjištěno, že žalovaná opětovně vysvětlovala žalobci důvody, pro které ukončila vyplácení příspěvku na ubytování, tedy z důvodu, že žalobce nepodepsal dodatek k dohodě o zajištění ubytování reflektující nové podmínky pro zajištění ubytování ze strany žalované.

22. Z dohody o ukončení dohody o zajištění ubytování bylo zjištěno, že se jednalo o dohodu o ukončení dohody o zajištění ubytování, a to ke dni 31.12.2022, která je však podepsána pouze žalobcem. Žalovaná popřela, že by takovou dohodu s žalobcem uzavírala.

23. Z předžalobní výzvy (datované nesprávně až dnem 13.1.2023) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 23 200 Kč jako příspěvku na ubytování, a to do 14ti dnů od doručení výzvy. Upozornil žalovanou, že ukončení vyplácení příspěvku považuje ze strany žalované za jednání nekorektní, diskriminační a nespravedlivé. Z poštovního podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek bylo zjištěno, že zásilka byla podána na poštu dne 11.1.2023 a dodána žalované dne 12.1.2023.

24. Z výzvy ze dne 16.3.2023 bylo zjištěno, že žalobce opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužných příspěvků. Dle poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla podána na poštu dne 17.3.2023.

25. Z oznámení vlastníka/provozovatele ubytovny [ulice], a to společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato společnost oznámila žalované, že od 1.1.2022 mění ceny ubytování v ubytovně, a to v důsledku skokového navýšení cen energií a služeb.

26. Z dodatku [číslo] k dohodě o zajištění ubytování a dohodě o srážkách ze mzdy, předloženého jako důkaz žalovanou, bylo zjištěno, že se jedná o připravený formulář dohody s vyplněnými údaji ohledně žalobce, stejný jak je popsán pod bodem 15; na konci je podpis [jméno] [příjmení] a dále ručně psaná poznámka, že žalobce odmítl dodatek podepsat a svědkem předání byla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení].

27. Z dopisu žalované ze dne 18.2.2022 adresovaného žalobci (totožného jako pod bodem 17), předloženého jako důkaz žalovanou, bylo zjištěno, že na konci je ručně psaná poznámka, že jmenovaný odmítl převzít a podepsat dodatek k dohodě o zajištění ubytování; u poznámky podepsán [jméno] [jméno] a jako svědek [jméno] [příjmení].

28. Z dodejky k vyjádření společnosti byla bylo zjištěno, že písemnost ze dne 4.4.2022, kterou žalovaná sdělila žalobci, že přestává vyplácet příspěvek na ubytování, žalobce převzal dne 22.4.2022.

29. Z 10ti dodatků [číslo] k dohodě o zajištění ubytování a dohodě o srážkách ze mzdy bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dodatky totožného obsahu jako dodatek, který byl připraven i pro žalobce, se zaměstnanci žalované, a to [jméno] [příjmení] (dne 14.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 14.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 20.1.2022), [příjmení] [příjmení] (dne 31.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 18.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 27.1.2022) [jméno] [příjmení] (dne 19.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 21.1.2022), [jméno] [příjmení] (dne 31.1.2022) a [jméno] [příjmení] (dne 28.1.2022).

30. Z potvrzení žalované ze dne 9.5.2023 bylo zjištěno, že všichni shora uvedení zaměstnanci žalované byli ke dni 1.1.2022 na této ubytovně ubytováni. Rovněž na této ubytovně byl ubytován žalobce, který však dodatek odmítl podepsat.

31. Z výslechu svědka [jméno] [jméno], zaměstnance žalované na pozici [anonymizována dvě slova] [role v řízení], bylo zjištěno, že svědek potvrdil, že žalovaná se rozhodla, že od roku 2022 již bude přispívat svým stávajícím i novým zaměstnancům na ubytování pouze po dobu 1 roku a dále již další příspěvky vyplácet nebude. V tomto směru bylo třeba připravit nové dohody. Žalobce však tuto novou dohodu nechtěl podepsat, neboť z principu odmítal podepisovat cokoliv s výjimkou mzdového výměru. Svědek potvrdil, že žalobci osobně předával oznámení z 18.2.2022, kterým byl žalobce upozorněn na nezbytnost podepsání nové dohody; svědek k tomu přistoupil poté, co žalobce odmítl podepsat dohodu s regionálním manažerem a vedoucí prodejny. Dále uvedl, že žalobci byla předložena k podpisu dohoda, respektive dodatek k dohodě, která byla zasílána interní poštou na prodejny. Pokud byla paní [příjmení] na prodejny zasílána směrnice [anonymizováno] 17/ 2021, pak se jednalo o vnitřní předpis, který změnil dosavadní podmínky pro zajišťování ubytování zaměstnancům žalované. Pokud žalobce tvrdil, že obdržel celkem 3 dohody, potom se svědek domnívá, že si je žalobce sám stáhl z intranetu žalované. Svědek potvrdil, že poté, co žalobce odmítl podepsat dodatek i převzít výzvu k uzavření tohoto dodatku, domluvil se s kolegyní, která měla ubytovnu na starosti, aby po konzultaci s právním oddělením zastavila vyplácení příspěvku na ubytování pro žalobce. O ukončení zajištění ubytování nebylo rozhodnuto, svědek nevěděl, zda žalobce ubytování na ubytovně [ulice] ukončil. Svědek potvrdil, že podepsal dopis ze dne 4.4.2022, kterým bylo žalobci oznámeno, že mu žalovaná přestává vyplácet příspěvek na ubytování. Svědek neznal ani současnou ani dřívější výši příspěvku žalované na ubytování zaměstnanců.

32. Svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované na pozici vedoucí prodejny – [anonymizována dvě slova], které je zároveň místem výkonu práce žalobce, potvrdila, že z centrály přišel na prodejnu email s dodatky k dohodě o ubytování celkem pro 4 zaměstnance. Tři zaměstnanci podepsali, žalobce to odmítl, o čemž vyrozuměla regionálního manažera pana [příjmení]. Pan [anonymizováno] se dostavil na prodejnu, tuto záležitost řešil s žalobcem; svědkyně potvrdila, že byla přítomna tomu, že žalobce odmítl dodatek převzít a podepsat. Znovu tuto záležitost s žalobcem řešil i pan [jméno] za přítomnosti pana [příjmení]. Obsah dohody nebyl svědkyni znám, měla za to, že se měnila výše příspěvku a že tento byl poskytován pouze po dobu jednoho roku. To platilo jak pro stávající zaměstnance, tak i pro nové. Všichni zaměstnanci, kterých se tato záležitost týkala, měli stejný postup, tedy obdrželi dodatky, které podepsali s výjimkou žalobce. Svědkyně potvrdila, že pokud je odhlášena z počítače, tak se na něj na prodejně jiný zaměstnanec nedostane.

33. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici regionálního manažera, bylo zjištěno, že v lednu 2022 řešil s žalobcem podpis na nové smlouvě pro zajištění ubytování. To bylo vyvoláno tím, že byl snížen příspěvek zaměstnavatele, resp. navýšen příspěvek zaměstnance na ubytování. S žalobcem to projednával za přítomnosti paní [příjmení], měl u sebe dohodu vytištěnou, jak mu ji připravilo personální oddělení. Žalobce podepsat odmítl, což svědek na formulář dohody uvedl. Na filiálce [ulice] se změna dohody o zajištění ubytování týkala celkem 4 zaměstnanců; všichni s výjimkou pana [celé jméno žalobce] dodatky podepsaly. Dále už tuto záležitost řešil s žalobcem pan [jméno].

34. Soud zamítl doplnění dokazování jednak listinami předloženými žalobcem dokládajícími, že žalobce po celou dobu, co měl zajištěno ubytování na ubytovně [ulice], řádně platil doplatek na ubytování přímo ubytovně (neboť bydlel na jednolůžkovém pokoji), stejně jako doklady prokazující, že řádně platil žalované příspěvek na ubytování, neboť tato tvrzení jednak nebyla sporná, ale zejména nejsou pro posouzení předmětného nároku rozhodná. Rozhodné je posouzení, zda trval nárok žalobce na příspěvku na ubytování od zaměstnavatele, a zda skutečnost, že žalovaná tento příspěvek přestala vyplácet, je jednáním ve vztahu k žalobci diskriminačním či porušujícím zásadu rovného zacházení. Rovněž bylo zamítnuto doplnění dokazování teplotním listem a vnitřním předpisem žalované – všeobecné pracovní pokyny, neboť nemají žádnou relevanci k předmětnému řízení. Soud dále zamítl doplnění dokazování vzájemnou korespondencí účastníků týkající se vyřizování různých podnětů žalobce (přesčasové hodiny, stravenky evidence docházky), které rovněž nemají relevanci pro tento předmět řízení. Dále soud zamítl doplnění dokazování mzdovými listy žalobce, které rovněž neprokazují žádné pro toto řízení relevantní skutečnosti. Rovněž nebyl proveden důkaz usnesením insolvenčního soudu, kterým bylo povoleno oddlužení žalobce, stejně tak i předvolání k jednání ve věci vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 9 C 106/2020, neboť ani tato skutečnost není pro řízení rozhodná. Zamítnuto bylo též doplnění dokazování přehledem cen ubytování na ubytovně [ulice], kdy ani tato skutečnost není rozhodná pro posouzení nároku, stejně tak jako mzdový výměr žalobce. Rozhodné je posouzení, zda trval nárok žalobce na příspěvku na ubytování od žalované jako zaměstnavatele, a zda skutečnost, že žalovaná tento příspěvek přestala vyplácet, je jednáním ve vztahu k žalobci diskriminačním. Ve vztahu k prokázání těchto rozhodných skutečností bylo shora uvedenými důkazy provedeno dokazování v dostatečném rozsahu.

35. Z provedeného dokazování soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobce je zaměstnán u žalované, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2011. Bylo prokázáno, že žalovaná zajišťovala žalobci ubytování na ubytovně [ulice], a to nejprve na základě dohody ze dne 28.9.2014, následně pak na základě dohody z 16.3.2017, kterou se žalovaná zavázala hradit náklady za ubytování příslušnému provozovateli ubytovacího zařízení, a žalobce se zavázal hradit příspěvek ve výši 1 900 Kč. V článku V. této dohody bylo výslovně sjednáno právo zaměstnavatele oznámit žalobci, že od určitého data, ne dříve jak 7 kalendářních dnů od doručení oznámení, zajišťovat ubytování dle této dohody. Dále bylo v řízení prokázáno, že vnitřním předpisem s účinností od 1.1.2022 nastavila žalovaná nová pravidla pro zajištění ubytování, a to tak byla zvýšena částka příspěvku zaměstnance na částku 2 650 Kč měsíčně, a dále, že žalovaná bude zajišťovat ubytování (a tedy i platit příspěvek) pouze po dobu 1 roku, počínaje od 1.1.2022, pokud jde o zaměstnance, kteří již jsou na ubytovně [ulice] k 1.1.2022 ubytováni, a zároveň platit příspěvek ve výši 2 900 Kč. Za tímto účelem informovala žalovaná zaměstnance, že bude třeba podepsat dodatky ke stávající dohodě o zajištění ubytování. Bylo prokázáno, že tyto dodatky podepsalo celkem 10 zaměstnanců žalované, a to v průběhu měsíce ledna 2022. Na prodejnu, kde pracoval i žalobce, byly dodatky zaslány na firemní email, k podpisu je zaměstnancům předkládala vedoucí prodejny svědkyně [příjmení]. Žalobce dodatek odmítl podepsat, a to i poté, co mu jej k podpisu předložil svědek [jméno] [příjmení], regionální manažer. Následně mu svědek [jméno] [jméno] předával výzvu k podpisu dodatku k dohodě, ze dne 18.2.2022, kterou žalobce opět odmítl podepsat. Žalovaná proto žalobci dopisem ze dne 4.4.2022 sdělila, že mu přestává vyplácet příspěvek na ubytování, a to od 11.4.2022. Protože se žalobce tento dopis převzal až dne 22.4.2022, žalovaná ukončila vyplácení příspěvku ke dni 30.4.2022 a informovala poskytovatele ubytovacích služeb, že počínaje od 1.5.2022 si žalobce ubytování na ubytovně [ulice] hradí v plné výši sám. K ukončení ubytování ze strany žalované nedošlo.

36. Dle § 16 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zák. práce“ (1) zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. (2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví (3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon. (4) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.

37. Dle § 17 zák. práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.

38. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009, antidiskriminační zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ antidiskriminační zákon“ přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

39. Dle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

40. Dle § 5 odst. 3 antidiskriminačního zákona zaměstnavatelé jsou povinni ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, pracovní a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, zajišťovat rovné zacházení podle odstavce 2. Dle tohoto odst. 2 se zajišťováním rovného zacházení rozumí přijetí opatření, která jsou podmínkou účinné ochrany před diskriminací a která je možno s ohledem na dobré mravy požadovat vzhledem k okolnostem a osobním poměrům toho, kdo má povinnost rovné zacházení zajišťovat; za zajišťování rovného zacházení se považuje také zajišťování rovných příležitostí.

41. Dle § 10 antidiskriminačního zákona (1) dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

42. Žalobce se předmětnou žalobou (po jejím rozšíření a zároveň částečném zpětvzetí) domáhal jednak zaplacení částky 23 200 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka představuje příspěvek na ubytování ve výši 2 900 Kč od 1.5.2022 do 31.12.2022, který za něj měla platit žalovaná na základě dohody o ubytování ze dne 16.3.2017, a dále pak zveřejnění omluvy a zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci způsobena tím, že žalovaná přestala tento příspěvek žalobci vyplácet, jako jedinému zaměstnanci, a tudíž tím porušila zásadu rovného zacházení, a zároveň se dopustila nepřípustného diskriminačního jednání.

43. Jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, je„ …zaměstnavatel povinen zacházet se všemi zaměstnanci stejně ve stejných situacích; výjimky jsou možné, ale je nutné je věcně odůvodnit, zejména tím, že se nejedná o zaměstnance ve stejné situaci (viz Valentová, Klára, Procházka, Jan, Janšová, Marie, Odrobinová, Veronika, Brůha, Dominik a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 34). Zároveň je zaměstnavateli zapovězena přímá či nepřímá diskriminace, kterou se, v pracovněprávních vztazích, rozumí„ jednání (v komisivní nebo omisivní podobě) zaměstnavatele nebo potenciálního (budoucího) zaměstnavatele, které směřuje přímo nebo nepřímo (v podobě zdánlivě neutrálních kroků) ke znevýhodnění jednoho nebo i více zaměstnanců nebo potenciálních (budoucích) zaměstnanců ve srovnání s jinými (ostatními) zaměstnanci téhož zaměstnavatele, jehož pohnutkou (motivem) jsou (zákonem stanovené) diskriminační důvody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.1.2020 sp.zn. 21 Cdo 2770/2019).

44. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se dohodou ze dne 16.3.2017 zavázala zajistit žalobci ubytování na ubytovně [ulice] a platit toto ubytování s tím, že žalobce bude platit sjednaný příspěvek ve výši 1 900 Kč. V této dohodě (článek V. odst. 2) bylo sjednáno, že žalovaná může kdykoliv žalobci sdělit, že již ubytování nebude zajišťovat, a to nejméně 7 dnů před ukončením zajištění ubytování. Je tedy zřejmé, že zajištění ubytování bylo koncipováno jako nenárokové a bylo čistě na rozhodnutí žalované jako zaměstnavatele, zda a jakým způsobem bude ubytování pro žalobce zajišťovat. Jestliže tedy dopisem ze dne 4.4.2022 sdělila, že již nebude příspěvek na ubytování žalobci platit a žalobce, pokud i nadále chce využívat ubytování na ubytovně [ulice], je povinen si je hradit celé sám, jednala tak zcela v souladu se smluvním ujednáním dle článku V. odst. 2 dohody o zajištění ubytování pro zaměstnance a dohodě o srážkách ze mzdy. Bylo prokázáno, že žalovaná splnila sjednané smluvní podmínky, neboť za žalobce hradila sjednaný příspěvek na ubytování až do 30.4.2022, tedy ještě 8 dnů poté, co si žalobce oznámení o skončení vyplácení příspěvku převzal (viz doručenka s vyznačeným datem převzetí dne 22.4.2022). Nelze souhlasit s námitkou žalobce, že žalovaná měla případně ukončit zajištění ubytování, nikoliv pouze přestat vyplácet příspěvek na ubytování. Jak již bylo uvedeno, žalovaná se v předmětné dohodě o ubytování zavázala jednak zajistit ubytování pro žalobce a platit za něj sjednaný příspěvek na ubytování. Jestliže v souladu s článkem V. odst. 2 následně jednostranně rozhodla o ukončení vyplácení příspěvku, přičemž ale zároveň umožnila žalobci i nadále na ubytovně [ulice] bydlet, není to v rozporu se smluvním ujednáním; naopak pro žalobce bylo toto výhodné, aby měl více času k nalezení jiného ubytování. Je třeba zdůraznit, že závazek žalované k zajištění ubytování není vázán na trvání pracovního poměru, tedy v tom smyslu, že jej žalovaná musí poskytovat po celou dobu trvání pracovního poměru žalobce (ale vždy by tento závazek skončil nejpozději s rozvázáním pracovního poměru žalobce u žalované). Jedná se nepochybně o benefit, kdy podmínky a parametry stanoví žalovaná jako zaměstnavatel. Je tedy zřejmé, že žalobce měl nárok na poskytování příspěvku do doby, než uplynulo 7 dnů od doručení sdělení žalované, že tento příspěvek dále vyplácet nebude; tato doba uplynula dnem 29.4.2022. Proto je žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení příspěvku za období od 1.5.2022 do 31.12.2022, nedůvodná, a soud jí (včetně požadovaného příslušenství, které ani neodpovídá zákonnému úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v této části zamítl.

45. Soud se dále zabýval tím, zda jednání žalované, kterým ukončila vyplácení příspěvku, porušilo zásadu rovného zacházení či zda se jednalo o diskriminaci. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná počínaje od 1.1.2022 změnila podmínky zajištění ubytování pro své zaměstnance, kteří využívali ubytování na ubytovně [ulice], a to tak, že příspěvek na ubytování měl být vyplácen pouze po dobu 1 roku (tedy do 31.12.2022) a zároveň se navýšil příspěvek zaměstnanců, který měli za ubytování platit. K této změně došlo směrnicí [anonymizováno] 17/ 2021. Bylo prokázáno, že za účelem realizace změny těchto podmínek byli se zaměstnanci, kteří již na ubytovně [ulice] bydleli, uzavírány dodatky k dohodě o ubytování. Bylo prokázáno, že tyto dodatky byly vždy zaslány na příslušnou prodejnu, kde dotčený zaměstnanec pracoval, a vedoucí prodejny mu dohodu předložil/a k podpisu. Bylo prokázáno, že s deseti zaměstnanci tyto dodatky v průběhu měsíce ledna podepsány byly, žalobce to odmítl i poté, co mu důvody byly vysvětlovány jeho nadřízeným regionálním manažerem [jméno] [příjmení], i [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno] [jméno]. Jestliže tedy došlo ke změně podmínek v zajištění ubytování, a to stejně pro všechny zaměstnance ubytované na ubytovně [ulice], všichni byli vyzváni k uzavření dodatku k dohodě, přičemž žalobci, který dodatek odmítl podepsat, přestal být příspěvek vyplácen, nelze v tomto jednání žalované spatřovat ani porušení zásady rovného zacházení se zaměstnanci, ani přímou či nepřímou diskriminaci. Žalovaná transparentně (vnitřním předpisem) nastavila pravidla pro zajištění ubytování na ubytovně [ulice] pro zaměstnance, kteří již byli ubytováni, jakož i pro ty, kteří by případně o ubytování měli zájem; zároveň stanovila pravidlo, že pro využití ubytování a příspěvku zaměstnavatele je třeba uzavřít dodatek ke stávající smlouvě reflektující pravidla. Jestliže tak žalobce neučinil, potom se jednalo o jeho rozhodnutí, které sebou přineslo (právem aprobovaný) důsledek, a sice ukončení vyplácení příspěvku. Všem zaměstnancům byla nová pravidla pro zajišťování ubytování oznámena stejným způsobem, tedy e-mailem vedoucím prodejen, kteří pak dotčené zaměstnance seznámili; stejně pak byly rozeslány též příslušné dodatky k dohodám. S žalobcem navíc nutnost podpisu dodatku k dohodě jako podmínky pro zajištění ubytování do 31.12.2022 probíral osobně svědek [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Nebo-li, všichni zaměstnanci měli stejná pravidla pro zajištění ubytování a vyplácení příspěvku pro rok 2022, se všemi bylo stejným způsobem jednáno. Skutečnost, že pouze žalobci přestal být k 30.4.2022 vyplácen příspěvek na ubytování, je důsledek jeho odmítnutí podpisu dodatku k dohodě. Tedy v jednání žalované nelze spatřovat ani porušení principu rovného zacházení dle § 16 zák. práce, ani diskriminačním jednáním ve smyslu § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Pokud žalobce tvrdil, že mu bylo ukončeno vyplácení příspěvku z důvodu příslušnosti k jinému etniku, respektive barvy pleti, toto tvrzení bylo vyvráceno, neboť žalobci bylo prokazatelně nabídnuto uzavření dodatku k dohodě o zajištění ubytování, který byl obsahově zcela totožný s dodatky uzavřenými s jinými zaměstnanci, a příspěvek přestal být vyplácen toliko v důsledku toho, že žalobce tento dodatek nepodepsal. Pokud žalobce namítal, že mu byl předkládán dodatek bez podpisu manažera (patrně regionálního manažera [jméno] [příjmení]), a proto nechtěl podepsat, neboť je opatrný, soud v tomto neshledal relevantní důvod pro odmítnutí, neboť není třeba, aby jakoukoliv dohodu nejprve podepsal zaměstnavatel a až poté zaměstnanec; k uzavření smlouvy dochází akceptací druhou smluvní stranou; pokud je smlouva uzavírána písemně, pak tedy jejím podpisem; není rozhodné, zda první podepíše zaměstnavatel či zaměstnanec. Stejně tak soud neshledal relevantní námitku žalobce, že mu bylo v insolvenčním řízení povoleno oddlužení a on se bál cokoliv podepsat, neboť je zjevné, že sjednání nových podmínek pro zajištění ubytování nemůže mít žádný dopad do insolvenčního řízení; pokud snad měl žalobce v tomto pochybnosti, mohl je sdělit zaměstnavateli a následně vznést dotaz na insolvenčního správce. Žalobce však toto žalované nesdělil.

46. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná se vůči žalobci nedopustila jednání, které by bylo porušením principu rovného zacházení se zaměstnanci, ani jednání, které bylo diskriminační ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení. Z tohoto důvodu tedy zamítl žalobu i v části, v níž se (dle § 10 antidiskriminačního zákona) žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění v podobě omluvy a zaplacení nemajetkové újmy v penězích v částce 600 000 Kč.

47. O náhradě nákladů řízení soud uvážil, že žalovaná byla úspěšná v co do nároku na zaplacení částky 23 200 Kč s příslušenstvím, co do nároku na zveřejnění omluvy a přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť v této části byla žaloba zamítnuta. Žalovanému by naproti tomu příslušela náhrada nákladů řízení co do nároku na zaplacení částky 1 900 Kč, v níž žalobu vzal zpět z důvodu zaplacení této částky po podání žalobce (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že tato částka je marginální vzhledem k dalším uplatněným nárokům, kde byla plně úspěšná žalovaná, přiznal soud žalované dle § 142 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

48. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta, která je stanovena z tarifní hodnoty 25 100 Kč dle 8 odst. 1 č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), dále z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) AT, pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění spočívající v omluvě (viz Svoboda, Karel, Hromada, Miroslav, Levý, Jiří, Vláčil, David, Tlášková, Šárka, Pirk, Tomáš. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 45), a dále z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění spočívající v peněžité náhradě, tedy celkem z tarifní hodnoty ve výši 110 100 Kč (dle 12 odst. 3 AT). Výše odměny tak dle § 7 AT činí 5 540 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 21.3.2023 a ze dne 22.3.2023 (bráno jako jeden úkon, neboť obsah vyjádření z 22.3.2023 měl a mohl být obsahem vyjádření ze dne 21.3.2023, neboť nebylo reakcí na výzvu soudu či jiné vyjádření žalobce, které nebylo mezi těmito daty zasláno), vyjádření z 21.4.2023, účast na jednání soudu dne 25.4.2023 – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hod 19min, a účast na jednání soudu dne 11.7.2023 – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2hod 6 min. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý ze 7 shora uvedených úkonů právní služby a 21% DPH z odměny i paušální náhrady hotových výdajů ve výši 8 584,80 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 49 464,80 Kč. Soud nepřiznal odměnu ani paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby – vyjádření ze dne 9.5.2023, neboť pouze obsahovalo označení adres svědků a dále sumarizovalo dodatky k dohodám o zajištění ubytování uzavřené s jinými zaměstnanci.

49. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).