9 C 55/2020-123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Lenochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 176 040 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 176 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 176 040 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 043,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 21. 1. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost jemu zaplatit částku ve výši 176 040 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále též jen„ Pozemek“) s podílem [číslo], přičemž tento pozemek tvoří veřejné prostranství. V případech, kdy je pozemek, který je ve vlastnictví soukromé osoby, využíván jako veřejné prostranství a vlastník pozemku nemá s obcí uzavřenou nájemní smlouvu, je obec povinna vydat vlastníkům veřejných prostranství finanční částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, a to ve výši odpovídající obvyklému nájmu. Žalobce s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR uvedl, že je přesvědčen, že shora uvedenému popisu odpovídá právě jeho případ. Celková výměra předmětného pozemku činí [číslo] m, výše obvyklého nájemného nechť je stanovena znalcem osloveným soudem. Žalobce uvedl, že podle znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 16. 3. 2019 je obvyklá cena pozemku tvořícího veřejné prostranství, částka ve výši 19 071 000 Kč, z této hodnoty obvyklé ceny nechť vyjde znalce oslovený soudem ohledně určení výše obvyklého nájemného. Žalobce považuje minimální sazbu obvyklého nájemného částku ve výši 20 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za předcházející tři roky před podáním žaloby, tedy: 2934 x 20 x 3 = 176 040 Kč. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky přípisem ze dne 5. 11. 2019, označeným jako výzva k vydání bezdůvodného obohacení, a to aby tak žalovaná učinila do dne 24. 11. 2019, žalovaná však na dluh neuhradila ničeho.

2. Dne 5. 2. 2020 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vydán elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a též nahradit žalobci náklady řízení nebo proti platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení podat odpor a zároveň se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřit ve věci samé. Elektronický platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne 5. 2. 2020.

3. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu včas, dne 10. 2. 2020, podala odpor. Ve svém vyjádření ze dne 20. 3. 2020 následně uvedla, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává, a to co do jeho základů i výše. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání Pozemku za předcházející období tří let, přestože je jeho spoluvlastníkem teprve od 7. 10. 2019. Z evidence katastru nemovitostí vyplývá, že žalobce je pouze spoluvlastníkem Pozemku a nevlastní žádný spoluvlastnický podíl k budově na tomto Pozemku se nacházející, jelikož není vlastníkem ani jedné bytové jednotky v uvedeném domě, rovněž nemá žádný spoluvlastnický podíl na sousedních pozemcích. Žalovaná je toho názoru, že Pozemek nesplňuje charakter veřejného prostranství ve smyslu ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o obcích“), a to jelikož neslouží k jakémukoliv prospěchu či užívání ze strany jiných občanů městské části [obec a číslo] či hl. m. [obec], když zejména není splněna podmínka, že by byl Pozemek přístupný každému bez omezení či byl jakkoliv využíván jinými občany městské části [obec a číslo] či hl. m. [obec], neboť je v určitých částech bez možnosti přístupu, kdy část Pozemku je oddělena živým plotem a na části Pozemku se nachází veřejná účelová komunikace s parkovacími stáními. Podle stanoviska hl. m. [obec], Magistrátu hl. m. [obec], odboru dopravy, [číslo jednací], ze dne 22. 4. 2004, vyplývá, že nově budovaná komunikace propojující stávající komunikace [ulice] – [ulice] a dostavba komunikace umožňující příjezd k bytovému domu [anonymizováno] ze stávajícího parkoviště v [příjmení] ulici„ [anonymizováno] areálu [ulice]“ budou účelové s veřejným provozem v majetku investora. Pozemek je tak fakticky užíván pouze vlastníky a obyvateli domu [adresa], veřejná účelová komunikace je uzavřená a nedá se jí tedy ani projet. Slouží jako příjezdová komunikace k domu a zaparkování vozidel. Údržbu pozemku si zajišťují vlastníci Pozemku na vlastní náklady. Pozemek se tedy skládá z veřejné účelové komunikace, včetně parkovacích stání, chodníku a zeleně, přičemž pozemní komunikace, včetně parkovacích stání byly vybudovány v rámci stavby objektu – budovy [adresa]. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR tak žalovaná uvedla, že náhrada za užívání veřejné účelové komunikace se nepřiznává. Podaná žaloba je tak minimálně v nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání veřejné účelové komunikace s parkovacími stáními nedůvodná. To samé podle názoru žalované platí pro část chodníku a pro zeleň oddělenou živým plotem, jelikož neslouží k jakémukoliv prospěchu či užívání ze strany jiných občanů městské části [obec a číslo] či hl. m. [obec].

4. Žalobce ve svém podání zdejšímu soudu doručeném dne 14. 4. 2020 a doplněném dne 14. 9. 2020 uvedl, že argument žalované, že Pozemek nesplňuje charakter veřejného prostranství, je ryze účelový, neboť žalovaná jej takto sama označila v přípisu ze dne 1. 8. 2019, když uvedla, že Pozemek má charakter veřejného prostranství v souladu s definicí pojmu v § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o Hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o Hlavním městě [obec]“). Žalobce dále uvedl, že se na Pozemku nachází mimo jiné účelová komunikace a parkovací stání. Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., patří účelová komunikace mezi pozemní komunikace a dle § 19 téhož zákona, ji smí užívat každý bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Žalobce dále uvedl, že je vlastníkem Pozemku již od 14. 8. 2019 a má dle svého přesvědčení nárok na vydání bezdůvodného obohacení i za dobu, kdy nebyl spoluvlastníkem předmětných pozemků, neboť dle § 1127 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) platí, že z právního jednání týkajícího se společného věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Ve svém podání zdejšímu soudu doručeném dne 7. 11. 2020 pak žalobce uvedl, že se stal podílovým spoluvlastníkem s podílem [číslo] na Pozemku na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu [exekutorský úřad], č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2019, právní moc dne 10. 9. 2019. Žalobce dále argumentoval ohledně oprávněnosti svého nároku tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2017, č. j. [číslo jednací], jemu byl nárok v obdobné věci přiznán, kdy zároveň nebylo pochyb o tom, že byl v dané věci pozemek veřejným prostranstvím (Pozemek se nachází o pouhých 200 m dál). K vybudování účelové komunikace žalobce, jakož ani jeho právní předchůdce, nedal souhlas. V podání zdejšímu soudu doručeném dne 13. 8. 2021 žalobce dále uvedl, že dohoda ostatních spoluvlastníků ohledně užívání předmětného pozemku v rozhodném období, i v období předcházejícím, neexistuje. Žalovaná fakticky, bez právního titulu, Pozemek užívá. K tomuto faktickému užívání ze strany žalované není třeba žádné dohody spoluvlastníků Pozemku, když její neexistence je dána již tím, že se jedná o faktické užívání Pozemku ze strany žalované a nikoliv na základě užívacího titulu.

5. Ve věci bylo podepsaným soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 8. 2021, kdy strany setrvaly na svých stanoviscích a smírné řešení sporu tak nebylo možné.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Z Informace o pozemku / Nahlížení do katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] obec Praha, k. ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví], soud zjistil, soud zjistil, že výměra tohoto pozemku je [číslo] m. Způsob využití je zeleň, druh pozemku je ostatní plocha. Na druhé straně z pěti je zhruba v polovině uveden žalobce, jemuž svědčí podíl o velikosti [číslo] (Informací o pozemku / Nahlížením do katastru nemovitostí).

8. Z Výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil její následující obsah:„ Obracím se na vás jako podílový spoluvlastník pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] s ideálním podílem [číslo]. Tento pozemek tvoří veřejné prostranství. Nájemní smlouva k pozemku absentuje. Na základě výše uvedeného vás vyzývám k zaplacení částky ve výši 1 090 470 Kč za období 3 let zpětně ode dne doručení tohoto přípisu, a to převodem na bankovní účet, do 24. 11. 2019, kdy částka 176.040 Kč představuje bezdůvodné obohacení za období 21. 1. 2017 až 21. 1. 2020“ (Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 5. 11. 2019).

9. Z Předžalobní výzvy ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k vydání bezdůvodného obohacení (Předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2020 včetně potvrzení o doručení datovou schránkou).

10. Ze Znaleckého posudku o ceně nemovitých věcí [číslo] 2019 soud zjistil, že jeho objednatelem je [exekutorský úřad], JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Účelem znaleckého posudku je stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí pro potřeby insolvenčního řízení. Znalecký úkol: stanovení obvyklé ceny podílu ve výši [číslo] na pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v obci [obec], v k. ú. [část obce]. Ve vztahu k popisovanému pozemku je uvedena jeho rozloha [číslo] m, rovinatý pozemek, stavební pozemek, územní plán: všeobecně smíšené, neoploceno, přístupová cesta: přístup bezproblémový po zpevněné obecní cestě, na pozemku se nachází travní porost, přístupové cesty k bytovému domu [adresa] zpevněné zámkovou dlažbou a parkovací plochy přístupné z ulice [ulice]. Listina neobsahuje znaleckou doložku ani svázání znalcem (Znaleckým posudkem o ceně nemovitých věcí [číslo] 2019).

11. Ze Seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] soud zjistil, že žalobce není vlastníkem žádné bytové jednotky v domě [adresa] (Seznamem nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce]).

12. Ze Seznamu nemovitostí na LV č. [rok] v k. ú. [část obce] soud zjistil, že žalobce není vlastníkem žádné další přilehlé nemovitosti (Seznamem nemovitostí na LV č. [rok] v k. ú. [část obce]).

13. Z Informace o pozemku / Nahlížení do katastru nemovitostí pro pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], soud zjistil, že žalobci k tomuto pozemku nesvědčí žádné vlastnické právo (Informací o pozemku / Nahlížením do katastru nemovitostí pro pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]).

14. Z náhledu ortofotomapy soud zjistil vykreslení pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a sousedních, kde jsou zřetelné hranice pozemků (Ortofotomapou).

15. Z fotografií soud zjistil situaci před předmětným domem (fotografiemi).

16. Ze Stanoviska k zařazení nově budované komunikace„ [anonymizováno] areál [ulice], [obec a číslo] – [část obce]“ ze dne 22. 4. 2004 soud zjistil, že se jedná o věc stanoviska k zařazení nově budované komunikace bytový areál [ulice], [obec a číslo] [část obce], kdy [územní celek], odbor dopravy, jako silniční správní úřad uvádí, že souhlasí s návrhem, že nově budovaná komunikace propojující stávající komunikace [ulice] a [ulice] a dostavba komunikace umožňující příjezd k bytovému domu [anonymizováno] ze stávajícího parkoviště v [příjmení] ulici bytového areálu [ulice], budou účelové s veřejným provozem v majetku investora. O případném omezení přístupu na tyto komunikace musí rozhodnout příslušný silniční správní úřad na základě žádosti vlastníka (Stanoviskem k zařazení nově budované komunikace„ [anonymizováno] areál [ulice], [obec a číslo] – [část obce]“ ze dne 22. 4. 2004).

17. Z„ Poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů“ vyhotoveného dne 1. 8. 2019 Městskou částí [obec a číslo] – Úřadem městské části, Odborem právním a veřejných zakázek, soud zjistil následující sdělení:„ Pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] je v KN hl. m. [obec] veden takto: způsob využití – zeleň, druh pozemku – ostatní plocha, výměra [číslo] m, je ve vlastnictví jednotlivých členů SVJ v různých podílech. Pozemek má charakter veřejného prostranství v souladu s definicí pojmu v § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů. Ohledně užívání tohoto pozemku nebyla v minulosti ve prospěch MČ [obec a číslo] ani HMP uzavřena žádná nájemní ani obdobná smlouva. Žádný ze spoluvlastníků pozemku se nedomáhal za roky 2016, 2017, 2018 ani 2019 vydání bezdůvodného obohacení (Poskytnutím informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 1. 8. 2019).

18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2017, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 28. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že prvostupňový rozsudek byl v zamítavé části výroku potvrzen. Ve výroku, který napaden nebyl, bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku, kdy se jedná o bezdůvodné obohacení ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2017, č. j. [číslo jednací] a rozsudkem Městského soudu v Praze dne 28. 2. 2019, č. j. [číslo jednací]).

19. Z Usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že vydražiteli, jímž je žalobce, se uděluje příklep na vydražené nemovitosti, a to spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] ve vlastnictví povinného na nemovitých věcech, parcela parc. [číslo] o výměře [číslo] m, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: zeleň. Jedná se o nabývací titul žalobce k předmětné nemovitosti (Usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací]).

20. Z kopie koordinační situace pro stavbu„ [anonymizováno] areál [ulice]“, z jednotlivých nákresů, soud zjistil, že předmětný bytový dům je funkčně spjat s veřejnou účelovou komunikací a toto bylo vybudováno v rámci areálu pro připojení nové bytové výstavby na stávající místní komunikace (kopií koordinační situace pro stavbu„ [anonymizováno] areál [ulice]“).

21. Ze Sdělení Úřadu městské části [obec a číslo] – Odboru stavebního ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil následující obsah:„ K dotazu soudu na charakter komunikace sdělujeme, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů může být ve vlastnictví právnické nebo fyzické osoby. Jako účelová komunikace s veřejným přístupem byla předmětná komunikace povolena a následně zkolaudována speciálním stavebním úřadem.“ (Sdělením Úřadu městské části [obec a číslo] – Odboru stavebního ze dne 18. 1. 2021).

22. Z Kolaudačního rozhodnutí ze dne 28. 6. 2017, č. j. [číslo] [spisová značka], soud zjistil, že stavebník dne 14. 5. 2007 podal návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí. Stavebníkem byla [právnická osoba] a.s., na základě posouzení stavby komunikace v rámci stavby bytový areál [ulice], na pozemcích p. [číslo] k. ú. [část obce], [obec a číslo], jehož součástí jsou i chodníky, vstupy k jednotlivým sekcím bytových domů a zřízení nového přechodu přes ulici [ulice]. Byla povolena změna stavby, která se podstatně neodchyluje od dokumentace ověřené stavebním úřadem, a to změna uspořádání parkoviště ve východní části stavby a s tím úprava uspořádání chodníků, stavební úpravy kruhového objezdu na křižovatce [ulice], [ulice], byl přemístěn přechod přes ulici [anonymizováno] a změna umístění míst shromažďování komunálního odpadu a bylo povoleno užívání stavby. Účastníci řízení, na které se vztahuje rozhodnutí správního orgánu: [právnická osoba] Rozhodnutí je ze dne 28. 6. 2007 s právní mocí dne 19. 7. 2007 (Kolaudačním rozhodnutím).

23. Ze Stavebního povolení vydaného dne 16. 1. 2006 Úřadem městské části [obec a číslo], odborem výstavby, soud zjistil, že žádost o stavební povolení podala dne 24. 10. 2005 [právnická osoba] a.s. Jedná se o dopravní řešení areálu v souvislosti s výstavbou bytového areálu„ [ulice]“. Areál [anonymizováno] domů je připojen k síti místních komunikací na ulici [ulice], stávající vjezd k prodejně„ [anonymizováno] – [právnická osoba]“ a objektu [právnická osoba] zůstává zachován. Součástí stavby jsou i chodníky, vstupy k jednotlivým sekcím bytových domů a zřízení nového přechodu přes ulici [ulice]. Stavba komunikace v rámci stavby [anonymizováno] areál [ulice] na pozemcích, opět vyjmenovány pozemky, kdy je i uveden pozemek [číslo], k. ú. [část obce], [obec a číslo]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 1. 2006 (Stavebním povolením ze dne 16. 1. 2006).

24. Z Technického stanoviska Technické správy [anonymizováno] hlavního města Prahy ze dne 1. 11. 2005 ve věci [obec a číslo], [část obce], [ulice], [ulice],„ [anonymizováno] areál [ulice]“ – komunikace, protihluková stěna, vodovodní a kanalizační přípojky, soud zjistil, tato neměla námitek proti realizaci výše uvedené stavby. Je zde uvedeno, že nově budované komunikace, komunikační objekty a protihlukovou stěnu nebude přebírat následně do správy (Technickým stanoviskem Technické správy komunikací hlavního města Prahy ze dne 1. 11. 2005).

25. Ze Sdělení Technické správy komunikací hl. m. Prahy ze dne 18. 10. 2005 soud zjistil její koordinační vyjádření ve věci bytového areálu [ulice], protihlukových stěn (Sdělením Technické správy komunikací hl. m. [obec] ze dne 18. 10. 2005 ohledně protihlukových stěn).

26. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud ve věci zamítl návrh žalobce na provedení důkazu místním šetřením na pozemku parc. [číslo] dále návrh žalobce a žalované na provedení důkazu místním šetřením na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], když soud má za to, že z předložených fotografických znázornění a ortofotomap jednoznačně vyplývá, jakým způsobem je pozemek ohraničen, a proto jsou tak v dané situaci obě navrhovaná místní šetření nadbytečná. Soud ve věci dále zamítl návrh žalované na vypracování znaleckého posudku na určení obvyklé výše nájemného v místě a čase za obdobné pozemky, neboť tento důkazní návrh má soud taktéž za nadbytečný, jelikož nárok žalobce je jako takový v rozporu s dobrými mravy, a proto by bylo v tomto řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti vedení řízení zjišťovat jeho výši. Ze stejných důvodů, tedy s ohledem na nadbytečnost a hospodárnost vedení řízení, soud ve věci dále zamítl návrh žalované na provedení důkazu správním spisem. Soud své rozhodnutí opřel především o listinné důkazy, kdy za klíčové považuje rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 16. 1. 2006, zn. [číslo] [spisová značka] (stavební povolení), v němž právní předchůdkyně žalobce, [právnická osoba] a.s., sama požádala (dala souhlas), aby na jejím pozemku byla umístěna účelová komunikace, pročež žalobce, který od ní pozemek koupil, s ohledem na platnou judikaturu (viz níže) vstupuje do jejích práv a povinností a je tedy jejím souhlasem vázán. V tomto kontextu soud poukazuje též na stanovisko hl. m. [obec], [stát. instituce], odboru dopravy, [číslo jednací], ze dne 22. 4. 2004, z něhož vyplývá, že nově budovaná komunikace propojující stávající komunikace [ulice] – [ulice] a dostavba komunikace umožňující příjezd k bytovému domu [anonymizováno] budou účelové s veřejným provozem v majetku investora. Naproti tomu soud považuje za nutné uvést, že rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, na která poukazuje ve svých rozhodnutích žalobce, se vztahují ke zcela odlišným nabývacím podmínkám pro vlastníky, kdy zároveň nelze izolovaně vycházet ze sdělení Úřadu městské části [obec a číslo], odboru právního a veřejných zakázek ze dne 1. 8. 2019, kde je uvedeno, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je svým charakterem veřejné prostranství ve smyslu § 14b zákona č. 131/2000 Sb., kdy se jedná o pouhé poskytnutí informace podle zákona [číslo] Sb., když toto je za daných okolností jednoznačně svým významem převyšováno výslovně uděleným souhlasem právní předchůdkyně žalobce s umístěním účelové komunikace na jejím pozemku ve stavebním povolení.

27. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

28. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] s podílem [číslo], přičemž svůj žalobní nárok uplatněný v tomto řízení opřel o své přesvědčení, že se jedná o veřejné prostranství, kdy se vzhledem ke skutečnosti, že se žalovanou neměl uzavřenou žádnou nájemní smlouvu, domáhal vydání bezdůvodného obohacení, a to za období od 21. 1. 2017 až 21. 1. 2020, které vyčíslil částkou ve výši 176 040 Kč.

29. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:

30. Dle ust. § 34 zákona o obcích, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

31. Dle ust. § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

32. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o pozemních komunikacích“), účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

33. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Soud dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok v této věci je v rozporu s dobrými mravy, pročež o něm rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, není veřejným prostranstvím ve smyslu ust. § 34 zákona o obcích, neboť je na něm umístěna veřejná účelová komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, která je dle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona ve vlastnictví fyzické nebo právnické osoby, což bylo také soudu k jeho žádosti sděleno ve vyjádření Úřadu městské části [obec a číslo], odboru stavebního ze dne 18. 1. 2021. Argumentu, že žalobce nedal s umístěním účelové komunikace jakožto podílový vlastník souhlas, nelze přisvědčit, když z rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 16. 1. 2006, zn. [číslo] OV/SPu (stavebního povolení), jednoznačně vyplývá, že společnost x [právnická osoba], tedy právní předchůdkyně žalobce a předchozí vlastník, sama příslušný stavební úřad požádala a určila (dala souhlas), aby na jejím pozemku byla umístěna účelová komunikace, tedy rozhodla o charakteru tohoto pozemku, kdy toto bylo příslušným úřadem ve stavebním povolení schváleno. Skutečnost, že nově budovaná komunikace propojující stávající komunikace [ulice] – [ulice] a dostavba komunikace umožňující příjezd k bytovému domu [anonymizováno] ze stávajícího parkoviště v [příjmení] ulici„ [anonymizováno] areálu [ulice]“, budou účelové s veřejným provozem v majetku investora je zjevná též ze stanoviska hl. m. [obec], Magistrátu hl. m. [obec], odboru dopravy, [číslo jednací], ze dne 22. 4. 2004 Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. [spisová značka] judikoval následující:„ K projednání a rozhodnutí o nároku na určení, že pozemek není veřejným prostranstvím, není dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení. Ke vzniku veřejného prostranství se vyžaduje mimo jiné souhlas vlastníka pozemku a užíváním jeho pozemku či jeho části veřejností. Souhlas může být dán nejen výslovně, nýbrž i konkludentně, a to tolerováním užívání pozemku veřejností.“ Vzhledem ke skutečnosti, že soud má za to, že souhlas předchozího vlastníka pozemku, tedy právní předchůdkyně žalobce, [právnická osoba] a.s., byl v rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 16. 1. 2006, zn. [číslo] OV/SPu (stavebním povolení) výslovně dán, vstoupil tak žalobce nabytím vlastnického práva (ke kterému došlo okamžikem právní moci usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad], o udělení příklepu, ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací]) k předmětnému pozemku do jeho práv a povinností. Nadto soud uvádí, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2017, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 28. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], není s to prokázat charakter pozemku, za jehož užívání se žalobce domáhal bezdůvodného obohacení ve vztahu k žalované v této věci. Soud dále zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne 15.03.2011, sp.zn. [ústavní nález], kdy s ohledem na uvedené vyslovené závěry, soud ve vztahu k žalobci uvádí, že pokud nesouhlasí se způsobem, jakým je pozemek využíván, nechť v příslušném řízení iniciuje změnu charakteru jeho užívání, jinak se dle názoru soudu musí podřídit nastaveným pravidlům, kdy jeho práva nejsou žádným způsobem dotčena, když s uvedenými pravidly byl srozuměn v okamžiku nabytí nemovitosti. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že se v případě předmětného pozemku nejedená o veřejné prostranství, a to ohledně komunikace, čímž tedy nevznikl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., za jeho užívání a proto soud nárok žalobce zamítl. Soud dále poukazuje na závěr rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 04.10.2016, sp.zn. [ústavní nález], kde je mimo jiné stanoveno:„ Při posuzování otázky, zda je v řízení o vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimováno hlavní město Praha nebo jeho městská část, je nutno vycházet z toho, k jakému účelu je pozemek využíván. Slouží-li jako místní komunikace III. třídy, je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. [ústavní nález]) pasivně legitimovaným subjektem hlavní město Praha, které je vlastníkem komunikace podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a nikoliv městská část, na jejímž území komunikace sice leží, ale která nevykonává práva a povinnosti vlastníka a z užívání této komunikace nemá příjmy.“ Tedy v kontextu tohoto rozhodnutí dále soud shledává nedostatek pasivní věcné příslušnosti žalované ohledně bezdůvodného obohacení za užívání veřejné účelové komunikace. Ohledně části pozemku, kde se nachází vysázené stromy, soud je názoru, že nelze každý veřejně přístupný pozemek, který je osázen zelení, označit jako veřejnou zeleň a tím jako veřejné prostranství. v tomto případě se o vysázené stromy přiléhající k chodníku, dle žalobce starají členové SVJ příslušného bytového domu, který je s pozemkem funkčně spjat, kdy žalobci žádným způsobem není dle názoru soudu bráněno, aby užíval v souladu se svým nabývacím titulem (příklepem), nemovitost, kterou se rozhodl koupit, kdy se jistě uvážlivě rozhodl zvážit, s ohledem na situaci, kde nemovitost se nachází a jakým způsobem je užívána, všechna plus a mínus svého obchodního rozhodnutí. Soud je názoru, že žalobce k nákupu svého podílu přistoupil s ryze spekulativním záměrem, již dopředu si byl vědom, jaký druh pozemku, s jakými omezeními, se rozhodl nabýt do svého vlastnictví, a soud s ohledem na právě tyto okolnosti případu nemůže následně uplatnění jeho nároku ve vztahu k části pozemku, kde rostou stromy, o které se žalobce nestará, poskytnout ochranu, když nárok, který odvozuje od výkonu svého vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy. Uplatňování obdobných nároků za takovýchto okolností (spekulativní nabývání zanedbatelných vlastnických podílů v blízkosti bytových domů, které nejsou oploceny) by vedlo do budoucna ke zcela bezprecedentnímu zneužívání vlastnických práv jednotlivců (spekulantů, kteří si koupí nemovitost, jejíž užívání je objektivně omezeno, a tato skutečnost je jasně seznatelná z dostupných veřejných seznamů i prohlédnutím nemovitosti na místě samém) za účelem následného vymáhání renty po obcích, což je dle soudu nemravným jednáním. Soud dále poukazuje na § 1877 o.z. kdy má za to, že z dikce tohoto ustanovení, ani komentářového doplnění nevyplývá, že by žalobce mohl uplatnit předstih i za období, kdy mu vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] s podílem [číslo], nesvědčilo. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela zamítnuta.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 043,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 176 040 Kč sestávající z částky 8 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor ze dne 10. 2. 2020 + vyjádření žalované ze dne 20. 3. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 8 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 9. 2020 a z částky 8 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 8. 2021 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 920 Kč ve výši 7 123,20 Kč, kterou je zástupce žalované povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalované a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení