9 C 60/2023 - 118

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 148 530,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 132 049,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 74 999,22 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, dále náklady řízení 48 467 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 16 480,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 1. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 2 853 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 479,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 1. 12. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným žili v družském poměru. Dne 31. 5. 2019 společně podepsali s [právnická osoba], úvěrovou smlouvu s č. 5500/420649-0/19/01-001/00/. Úvěr si brali jako konsolidační (refinancování dřívějších ještě nesplacených závazků obou účastníků) a také na rekonstrukci domu žalobkyně [adresa] ve [obec]. Zmíněná smlouva obsahovala v čl. II. závazek banky poskytnout spotřebitelský úvěr na bydlení do celkové výše 2 160 000 Kč a závazek mj. žalovaného použít úvěr pro vypořádání úvěru na investice do družstevního podílu. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 30. 6. 2019 vyplývá, že na tento účet byla dne 17. 6. 2019 úvěrující bankou připsána částka 1 630 365,86 Kč, z něj žalovaný převedl dne 17. 6. 2019 na jiný jeho účet č. [bankovní účet] částku 692 917,54 Kč. Tato částka měla sloužit na zaplacení jeho dřívějšího dluhu. V úvěrové smlouvě se žalovaný zavázal (čl. V. bod 1) předložit potvrzení, že svůj původní dluh zaplatil. Tuto povinnost žalovaný dosud nesplnil. Šlo o společný a nerozdílný závazek, ale úvěr splácí od února 2020 jen žalobkyně. Žalovaný platil stanovenou měsíční splátku úvěru v měsíční výši 4 470 Kč od července 2019 do ledna 2020, celkem tak zaplatil částku 31 290 Kč. Od února 2020 tedy splácí společný dluh (a prakticky i dluh žalovaného z minulosti) sama žalobkyně, když žalovaný platit odmítl. Do srpna 2021 žalobkyně platila částku 4 470 Kč měsíčně, po skončení fixace od září 2021 platí částku 7 131,30 Kč. Do listopadu 2022 žalobkyně zaplatila na společný dluh celkem částku 191 899,50 Kč. Polovina činí 95 949,75 Kč. Žalovaná od svého nároku odečetla polovinu splátek žalovaného za prosinec 2019 a leden 2020 (nároky žalovaného za měsíce červenec až listopad 2019 jsou promlčeny), tedy částku 4 470 Kč. Žalobkyně tak požadovala částku 91 479,75 Kč, která nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy k plnění.

2. V průběhu řízení při jednání soudu dne 16. 8. 2023 žalobkyně žalobu rozšířila o částku 57 050,40 Kč. Tato částka odpovídala splátkám úvěru za dobu od prosince 2022 do července 2023 (8 splátek po 7 131,30 Kč). Žalobkyní byly požadovány částky odpovídající celé výši splátek výše uvedeného úvěru. Důvodem bylo to, že úvěr již byl v plném rozsahu uhrazen, tím vlastně bylo ve prospěch žalovaného splněno i to, co z daného úvěru bylo použito na úhradu jeho dluhu. Žalobkyně byla připravena postupně uplatňovat své nároky až do částky 692 917,54 Kč, která byla z úvěru z roku 2019 použita na úhradu dluhu žalovaného. Soud připustil rozšíření žaloby usnesením, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2023. Předmětem sporu tak nadále bylo zaplacení částky 148 530,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 91 479,75 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nepopřel, že účastníci uzavřeli dne 31. 5. 2019 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/420649-0/19/01-001/R. Na jejím základě čerpali účastníci částku 1 630 365 Kč na rekonstrukci nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně, došlo i ke splacení předchozích závazků, které ovšem také byly brány na tuto rekonstrukci. V žádném případě nebyly finanční prostředky čerpány na investici do družstevního podílu, byť to bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno. Žádný družstevní podíl nikdo z účastníků nenabýval. Z článku II. odst. 2 smlouvy je zřejmé, že se předmětný úvěr vztahoval pouze k budově [adresa], jež je součástí pozemku p. č. st. 95, a k pozemkům p. [číslo] to vše v k. ú. [obec], tj. k nemovitým věcem, které má ve svém výlučném vlastnictví žalobkyně. Úvěr splácela od února 2020 pouze žalobkyně na základě dohody účastníků. Žalobkyně sdělila žalovanému, že po rozpadu jejich dlouholetého vztahu po něm nepožaduje, aby se podílel na splacení závazku ze smlouvy o úvěru, neboť finanční prostředky byly použity na nemovité věci v jejím výlučném vlastnictví. Žalobkyně se tak jakéhokoli nároku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému výslovně vzdala. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby se žalobce nadále podílel na splácení úvěru za situace, kdy se již z předmětných nemovitých věcí, na jejichž rekonstrukci byl brán předmětný úvěr, vystěhoval. Do února 2020 to byl naopak žalobce, kdo hradil veškeré závazky ze smlouvy, jakož i všechny náklady na život rodiny. Finanční prostředky získané z předmětné smlouvy o úvěru tedy byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí žalobkyně, resp. na refinancování předchozích úvěrů, které byly použity na rekonstrukci v minulosti. Žalovaný nesouhlasil ani s výpočtem vymáhané částky, jak ho provedla žalobkyně. Dle sdělení [právnická osoba] byla z účtu žalobkyně v době od 1. 7. 2019 zaplacena částka ve výši 195 735,40 Kč a z účtu žalovaného částka ve výši 41 901,06 Kč. Z toho vyplývá, že maximální možná částka, na kterou má žalobkyně nárok, je částka 76 917,17 (195 735 – 41 901 = 153 834,34, z toho polovina = 76 917,17 Kč). Z důvodu právní jistoty dále žalovaný vznesl kompenzační námitku. Žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2014 smlouvu o úvěru od [anonymizováno], na základě které čerpal finanční prostředky, které byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Šlo o překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč. Na straně žalobkyně tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši žalovaným zaplacených splátek. Žalobkyně přitom sama dne 27. 8. 2014 potvrdila čerpání finančních prostředků právě na rekonstrukci jejích nemovitostí. Žalovaný úvěr doplatil v roce 2022, přičemž hradil splátky ve výši 3 992 Kč měsíčně. Za poslední tři roky uhradil za žalobkyni částku ve výši více než 113 000 Kč. Žalovaný žalobkyni poskytoval velké finanční obnosy nejen za společného soužití, ale také poté, co se odstěhoval. Teprve poté, kdy žalobkyni navrhl, že jí pomůže také se splácením úvěru ze sporné smlouvy a ona to výslovně odmítla, přestal jí žalovaný předmětné částky hradit. Žalovaný tak vznesl kompenzační námitku i co do dalších částek uhrazených z výše uvedeného důvodu. Žalovaný uhradil v říjnu 2019: 3 384 Kč – inkaso - vody, elektřiny, 250 Kč – poplatek dle smlouvy o úvěru, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 299 Kč – internet v nemovitosti žalobkyně, 4 470 Kč – splátka dle smlouvy o úvěru, 4 594 Kč - splátky kreditní karty (kartu se 100 000 Kč zakládal žalovaný pro žalobkyni a pro děti, protože si často stěžovala, že si nemohou s dětmi nic moc dovolit), 2 904 Kč – mateřská školka, 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí. V listopadu 2019 žalovaný uhradil: 2 904 Kč - mateřská školka, 1 992 Kč – poplatky za dům žalované, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 4 470 Kč – splátka dle smlouvy o úvěru, 299 Kč – internet v nemovitosti žalobkyně, 4 444 Kč - splátky kreditní karty, 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí. Žalovaný dále uhradil v prosinci 2019: 60 000 Kč - společný dluh účastníků matce žalovaného paní [příjmení] (částka byla použita na úhradu nákladů za elektřinu z přímotopů), 86 038 Kč – doplatek téměř celého dluhu na kreditní kartě, přičemž šlo o částku vyčerpanou žalobkyní, 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 4 470 Kč – splátka dle sporné smlouvy o úvěru, 300 Kč – splátka kreditní karty. V lednu 2020 žalovaný uhradil: 12 000 Kč - společný dluh účastníků matce žalovaného paní [příjmení], když tato částka byla použita na úhradu nákladů za povinné ručení za automobil, 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí, 100 Kč – poplatek dle smlouvy o úvěru, 3 992 Kč – splátka na úvěr od [anonymizováno], 4 470 Kč – splátka na spornou smlouvu o úvěru. Konečně v únoru 2020 žalovaný uhradil: 1 992 Kč – poplatky za dům žalobkyně, 2 217 Kč – životní pojištění žalobkyně a dětí a 30 000 Kč – částka na životní náklady žalobkyně a společných dětí.

4. Žalobkyně s námitkami žalovaného nesouhlasila. Sporný úvěr byl poskytnut na tzv. konsolidaci předchozích závazků (dluhů) obou účastníků. Podstatné tak je, zda žalovaný ke dni uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/420649-0/19/01-001/R měl dluh (který se právě hypotečním úvěrem konsolidoval) a v jaké výši. Naopak není podstatné, jakým způsobem závazek žalovaného vznikl. Tvrzení žalovaného, že prostředky získané na základě smlouvy o úvěru byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí žalobkyně, resp. na refinancování předchozích úvěrů, které byly použity na rekonstrukci nemovitostí žalobkyně v minulosti, nebylo nijak prokázáno. Žalovaný ve svém výpočtu dlužné částky přehlédl, že žalobkyně neodečetla jeho platby z doby od 1. 7. 2019 do 30. 11. 2019 pro jejich promlčení, které namítla. Nároky namítnuté k započtení žalobkyně neuznala a z opatrnosti vznesla námitku promlčení. Částky údajně žalovaným zaplacené v říjnu 2019 až únoru 2020 nejsou ani splatné. Dle judikatury„ úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky“. Žalovaný neprokázal ani tvrzení, že se žalobkyně jakéhokoli nároku ze sporné smlouvy o úvěru vůči žalovanému výslovně vzdala.

5. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby. Až do rozchodu účastníků, tedy do února 2020, splácel sporný úvěr z roku 2019 žalovaný. Poté ho začala splácet žalobkyně, a to na základě dohody účastníků, k čemuž byla doložena SMS. Žalobkyně následně nikdy žalovaného nevyzývala k tomu, aby jí na splátky z úvěru z roku 2019 přispíval. Z uvedeného úvěru byly uhrazeny dva úvěry žalobkyně a jeden úvěr žalovaného, ale i prostředky z tohoto úvěru byly použity na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Ta by však v rozhodné době již na úvěr nedosáhla, a proto danou úvěrovou smlouvu uzavřel svým jménem žalovaný. Žalovaný není schopen prokázat, co bylo z prostředků z daného úvěru nakoupeno, neboť doklady k tomu si ponechala žalobkyně, a i když to bylo řešeno přes policii, žalovaný tyto doklady nemá. Peníze však byly použity na nemovitosti žalobkyně. Žalovaný na úvěr z roku 2019 zaplatil částku přibližně 41 900 Kč, která by měla být v tomto řízení celá započítána v jeho prospěch. Žalovaný trval i kompenzační námitce. K zaplacení částky zaplacené na úvěr od [anonymizováno] vyzval žalobkyni nejprve ústně, později tak učinil pro jistotu písemně.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na straně jedné („ Banka“) a účastníci řízení na straně druhé („ Dlužník“) uzavřeli dne 31. 5. 2019 smlouvu o hypotečním úvěru registrační číslo 5500/420649–05/19/01–001/00/. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout účastníkům spotřebitelský úvěr na bydlení v celkové výši 2 160 000 Kč a účastníci se zavázali úvěr splatit a zaplatit úroky a další příslušenství dle smlouvy. Úvěr měl být použit pro účely bydlení a jeho účelem bylo vypořádání úvěru na investice do družstevního podílu a rekonstrukce nemovitosti. Úvěr se vztahoval výhradně k nemovitým věcem – budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. St. 95, dále k pozemkům parc. [číslo] [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (viz smlouva č. l. 7).

7. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 2. 3. 2023 bylo zjištěno, že od 1. 7. 2019 byla na splátky úvěru inkasována celková částka 237 636,46 Kč. Z účtu vedeného na jméno žalobkyně bylo inkasováno 195 735,40 Kč, z účtu vedeného na jméno žalovaného bylo inkasováno 41 901,06 Kč. K datu 28. 11. 2022 byla provedena celková mimořádná splátka (refinancování úvěru) 1 591 267,14 Kč (viz zpráva č. l. 38).

8. Na základě předmětné smlouvy bylo celkem čerpáno 1 630 365,86 Kč. Z uvedené částky bylo 621 309,02 Kč použito na splátku hypotečního úvěru registrační číslo 420650/1, kde jediným dlužníkem byla žalobkyně. Částka 692 917,54 Kč byla použita na úhradu [anonymizováno] spotřebitelského úvěru č. 011404123R, částka 316 139,30 Kč byla použita na úhradu [anonymizováno] spotřebitelského úvěru č. 008174326R (viz zpráva [právnická osoba] č. l. 46). Výše dlužných zůstatků uvedených [anonymizováno] spotřebitelských úvěrů byla doložena dopisy [anonymizována tři slova] ze dne 14. 6. 2019 (viz č. l. 47 a 48).

9. Závazek ze smlouvy uvedené v odstavci 6. byl uhrazen z prostředků čerpaných od [právnická osoba] na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo 5500/420650–04/22/01–001/00/R. Tuto smlouvu uzavřela s bankou dne 16. 11. 2022 žalobkyně. Ta daný úvěr splácí po 12 531,40 Kč, přičemž ke změně splátek může dojít po 8. 11. 2027 (viz č. l. 96).

10. Ze smlouvy o úvěru č. 011404123R soud zjistil, že smlouvu uzavřeli [právnická osoba] na straně jedné a žalovaný jako klient na straně druhé dne 9. 4. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 700 000 Kč. Peněžní prostředky měly být čerpány ke dni 16. 4. 2019. Klient byl oprávněn zvolit, zda úvěr bude čerpán účelově či neúčelově. Klient zvolil, že úvěr bude čerpán účelově pro vlastní bydlení klienta a zároveň na některý z účelů uvedených v příloze Informace o způsobu doložení účelovosti pro ČSOB spotřebitelský úvěr (Příloha č. 1), která tvořila nedílnou součást smlouvy. Banka byla oprávněna vyzvat klienta, aby doložil doklady prokazující účelové použití úvěru, v souladu s Přílohou č. 1 do šesti měsíců od podpisu smlouvy (viz smlouva č. l. 77).

11. Ze SMLOUVY O ÚVĚRU – [anonymizováno 5 slov] č. 008174326R soud zjistil, že smlouvu uzavřely [právnická osoba] na straně jedné a žalobkyně jako klient na straně druhé dne 1. 12. 2015. Na základě smlouvy byl poskytnut spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 400 000 Kč. Úvěr byl poskytnut pro účely bydlení, konkrétně na koupi/rekonstrukci nemovitosti v [katastrální uzemí] - budova [adresa] – objekt bydlení na pozemku stavební parcele č. St. [anonymizováno] (viz č. l. 82).

12. Ze smlouvy o hypotečním úvěru registrační [číslo] ze dne 12. 8. 2013 bylo zjištěno, že smlouvu uzavřely na straně jedné [právnická osoba] a na straně druhé žalobkyně. Na základě smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč, a to pro účel rekonstrukce nemovitosti, konkrétně budovy [adresa] v [katastrální uzemí] (viz č. l. 71).

13. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba], [IČO], dne 29. 8. 2014 Smlouvu o úvěru od [anonymizováno] (expresní čerpání) a o stavebním spoření s účtem [číslo] [bankovní účet]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč, a to do doby, kdy splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Žalovaný se zavázal, že překlenovací bude použit výlučně na účel sjednaný ve smlouvě o poskytnutí úvěru. Ve smlouvě nebyl daný účel specifikován (viz č.l. 58). Žalobkyně podepsala dne 27. 8. 2014 prohlášení tohoto znění:„ Já [celé jméno žalobkyně], datum narození 24. 03. 1986, jakožto vlastník nemovitosti souhlasím s rekonstrukcí v rodinném domě [adresa], [obec a číslo] [anonymizováno], [katastrální uzemí]“ (viz č. l. 63). [právnická osoba], zaslala žalovanému dne 27. 9. 2022 vyrozumění o tom, že předmětný úvěr byl řádně splacen (viz č. l. 64). Žalovaný doložil výpisy z daného úvěrového účtu za roky 2020 až 2022 (viz č. l. 64 p. v. až 68).

14. Dne 24. 11. 2019 zaslala žalobkyně žalovanému SMS tohoto znění:„ [jméno] [anonymizováno 26 slov]“ 15. Dopisem ze dne 21. 11. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 80 304,75 Kč do 7 dnů. Požadavek byl odůvodněn tím, že od února 2020 splácí společný dluh účastníků pouze žalobkyně, protože žalovaný dál platit odmítl. Do srpna 2021 platila žalobkyně částku 4 470 Kč měsíčně, po skončení fixace od září 2021 platí částku 7 131,30 Kč. Do listopadu 2022 tak na společný dluh zaplatila celkem 191 899,50 Kč. Polovina činí 95 949,75 Kč, po odečtení poloviny toho, co zaplatil žalovaný za žalobkyni (15 645 Kč), činil dluh žalovaného 80 304,75 Kč. Dopis byl předán k přepravě poště dne 21. 11. 2022 (viz. č. l. 16 p. v. až 17).

16. Dne 16. 8. 2023 byl zástupkyní žalovaného odeslán zástupci žalobkyně dopis nazvaný„ Výzva k úhradě – [celé jméno žalovaného] x [celé jméno žalobkyně]“ Tímto dopisem vyzval žalovaný žalobkyni, aby mu ve lhůtě sedmi dnů uhradila částku 98 298 Kč na jím specifikovaný účet. Požadavek byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2014 smlouvu o úvěru se Stavební spořitelnou [obec] [anonymizováno], na základě které čerpal finanční prostředky, která byly použity na rekonstrukci nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Šlo o překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč. Na straně žalobkyně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši splátek zaplacených žalovaným. Žalobkyně přitom sama dne 27. 8. 2014 potvrdila čerpání finančních prostředků právě na rekonstrukci nemovitých věcí v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaný úvěr doplatil v září 2022, přičemž pravidelně hradil měsíční splátky 3 592 Kč, poslední splátka zaslaná dne 27. 9. 2022 činila 2 490 Kč. Žalovaný požadoval pouze úhradu splátek za období od září 2020 do září 2022, tedy celkem částku 98 298 Kč (24 × 3 992 Kč + 2 490 Kč). Výzva byla doručena zástupci žalobkyně dne 16. 8. 2023 Tyto skutečnosti byly zjištěny z výzvy a dokladu o doručení (viz č. l. 110).

17. Se zřetelem k argumentaci účastníků v tomto řízení soud postupně řešil několik otázek, které jsou pro rozhodnutí ve věci samé zásadní. Předně bylo třeba vyřešit otázku, jaká vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky tohoto řízení jako spoludlužníky z úvěrové smlouvy ze dne 31. 5. 2019 vznikla a jaký by měl být režim jejich vzájemného vypořádání. Dále bylo nutno zabývat se tím, zda se žalobkyně eventuálních práv vůči žalovanému platně vzdala. V případě, že nedošlo k platnému vzdání se práv, bylo nutno zabývat se tím, jaká je výše nároku žalobkyně. Konečně pak bylo třeba zabývat se obranou žalovaného, jenž namítal, že žalobou uplatněné nároky zanikly v důsledku jím vznesené kompenzační námitky.

18. Dle § 1868 odst. 1 o. z. zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.

19. Dle § 1871 o. z. každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.

20. Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/420649-0/19/01-001/R ze dne 31. 5. 2019 upravovala vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, tj. [právnická osoba], jako úvěrující na straně jedné a účastníků řízení jako úvěrovaných na straně druhé (ve smlouvě byli označováni jako„ Dlužník“). Smlouva nijak neupravovala vzájemná práva účastníků tohoto řízení jako spoludlužníků. V průběhu řízení nebyla tvrzena ani prokázána existence jakékoliv další dohody, která by blíže upravovala vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako spoludlužníků. Při posuzování těchto práv a povinností tak je třeba vycházet ze zákonné úpravy, konkrétně z výše citovaných ustanovení občanského zákoníku.

21. Na základě uvedené smlouvy bylo celkem čerpáno 1 630 365,86 Kč. Z uvedené částky bylo použito celkem 937 448,32 Kč na úhradu závazků z úvěrových smluv uzavřených žalobkyní a 692 917,54 Kč na úhradu závazku z úvěrové smlouvy uzavřené žalovaným. Vyjádřeno procentuálně tak lze dovodit, že z čerpané částky bylo 57,5 % použito na uspokojení závazků žalobkyně a 42,5 % na uspokojení závazků žalovaného. Je tak třeba vycházet z toho, že za závazky ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019 odpovídala žalobkyně v rozsahu 57,5 % a žalovaný v rozsahu 42,5 %.

22. Žalovaný namítal, že i prostředky získané na základě smlouvy o úvěru č. 011404123R, kterou uzavřel dne 9. 4. 2019 s [anonymizována tři slova] (dluh z této smlouvy byl uhrazen z prostředků získaných spornou smlouvou o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019), byly použity na rekonstrukci nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalovaný však v tomto směru neunesl ani břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno. Žalovaný tedy netvrdil ani neprokázal, na jaké konkrétní opravy a úpravy nemovitostí ve [obec] byly prostředky získané jím uzavřenou smlouvou ze dne 9. 4. 2019 použity (k doplnění tvrzení i k označení důkazů byl přitom žalovaný soudem vyzván při jednání dne 16. 8. 2023). Nelze navíc přehlédnout, že mezi uzavřením obou smluv proběhla krátká doba a lze důvodně pochybovat o tom, že za tuto dobu byly prostředky investovány do rekonstrukce nemovitostí žalobkyně. Konečně sám žalovaný v návrhu podaném zdejšímu soudu dne 10. 2. 2021 ve věci sp. zn. 14 C 24/2021 (následně vedeno u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 97/2021) uvedl, že si začal v roce 2019„ kupovat po letech něco pro sebe“. Tuto námitku žalovaného tak soud neshledal důvodnou a při rozhodování v této věci nadále vycházel z toho, že ve smyslu ust. § 1871 o. z. žalobkyně ze sporné smlouvy dlužila díl o velikosti 57,5 %, žalovaný dlužil díl o velikosti 42,5 %.

23. Žalovaný dále namítal, že se účastníci na dalším splácení úvěru výlučně žalobkyní dohodli, respektive že se žalobkyně nároku na vzájemné vypořádání spoludlužníků vzdala. To dovozoval z obsahu SMS ze dne 24. 11. 2019 Ani tato obrana nemůže obstát.

24. Dle 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

25. Gramatickým výkladem obsahu SMS nelze dovodit, že by se žalovaná vzdala veškerých nároků spoludlužnice plynoucích ze smlouvy ze dne 31. 5. 2019, eventuálně že by navrhla uzavření dohody v tom směru, že závazky vůči Hypoteční bance bude nadále plnit výlučně sama. Ostatně sám žalovaný takto právní jednání žalobkyně nevnímal, což je zřejmé z toho, že splátky sporného úvěru hradil až do ledna 2020 (viz tvrzení žalobkyně v žalobě, dále vyjádření žalovaného ze dne 19. 5. 2023). I kdyby však soud připustil, že se žalobkyně zavázala sporný úvěr splácet, mohl se tento závazek týkat pouze té části sporného úvěru, který byla použita na úhradu závazků vztahujících se k domu ve vlastnictví žalobkyně (závazek z hypotečního úvěru registrační číslo 420650/1 a závazek z ČSOB spotřebitelského úvěru č. 008174326R). To lze dovodit ze slov„ nebudeš přece platit na dům, ve kterým už nežiješ.“ Rozhodně by však nebylo možné dovodit, že se prohlášení vztahovalo též k té části sporného úvěru, která byla použita na úhradu závazku žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 4. 2019. Jak již bylo uvedeno v odst. 22. tohoto odůvodnění, nebylo prokázáno, že prostředky získané úvěrovou smlouvou ze dne 9. 4. 2019 byly investovány do nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně.

26. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po právní stránce je třeba žalobou uplatněný nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jak již bylo uvedeno, za závazky vzniklé ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019 odpovídala žalobkyně v rozsahu 57,5 %, žalovaný v rozsahu 42,5 %. Žalobkyně tak mohla být v tomto řízení úspěšná v případě, že by prokázala, že vůči Hypoteční bance plnila i to, co měl jako spoludlužník plnit sám.

28. Žalobkyně se domáhala přiznání částky odpovídající polovině splátek, které zaplatila v době od února 2022 do listopadu 2022 (viz původní návrh), dále pak částky odpovídající celé výši splátek, které byly zaplaceny od prosince 2022 do července 2023 (po rozšíření žaloby). Pokud by závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019 nadále trval, pak by se žalobkyně mohla oprávněně domáhat částky odpovídající 42,5 % zaplacených splátek, když v tomto rozsahu plnila za žalovaného. Soud však nemohl přehlédnout, že závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2023 byl zcela splněn již dne 28. 11. 2022, kdy byla v rámci refinancování úvěru zaplacena mimořádná splátka 1 591 267,14 Kč. Zaplacením mimořádné splátky dne 28. 11. 2022 bylo plněno i za žalovaného jako spoludlužníka. Tím jeho závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019 zcela zanikl. Nadále je zavázána žalobkyně jako výlučná dlužnice ze smlouvy o hypotečním úvěru registrační číslo 5500/420650–04/22/01–001/00/R uzavřené s [právnická osoba] dne 16. 11. 2022. Hypoteční úvěr ze dne 31. 5. 2023 sice nebyl splacen z prostředků, kterými žalovaná přímo disponovala, ale z prostředků získaných z nově čerpaného úvěru, který bude splácet výlučně žalobkyně. Na věc je tedy třeba pohlížet tak, že žalobkyně dne 28. 11. 2022 závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 31. 5. 2019 zcela splnila, přičemž plnila i to, co měl plnit žalovaný jako spoludlužník. Dle soudu tak žalobkyně byla oprávněna již ode dne následujícího po 28. 11. 2022 domáhat se po žalovaném zaplacení celé částky, kterou měl jako spoludlužník ze smlouvy ze dne 31. 5. 2019 zaplatit.

29. Na hypoteční úvěr ze dne 31. 5. 2023 bylo až do splnění dluhu celkem zaplaceno 1 828 903,60 Kč (237 636,46 Kč řádnými splátkami, 1 591 267,14 Kč mimořádnou splátkou). Částka odpovídající 42,5 % z celkové výše plnění, tj. částka 777 284,03 Kč, měla být zaplacena žalovaným.

30. V tomto sporném řízení je soud vázán návrhem, který nemůže překročit (§ 153 odst. 2 o.s.ř). Soud proto mohl rozhodovat pouze o uplatněném nároku žalobkyně na zaplacení částky 148 530,15 Kč s příslušenstvím.

31. Žalovaný se dovolával toho, že by při určení výše nároku měly být zohledněny všechny jím zaplacené splátky hypotečního úvěru ze dne 31. 5. 2019 (nikoliv tedy pouze splátky za prosinec 2019 a leden 2020, které zohlednila žalobkyně s odůvodněním, že splátky zaplacené od července do listopadu 2019„ jsou promlčené“). Tato námitka žalovaného je důvodná.

32. Dle § 617 odst. 1 o. z. i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě.

33. V posuzované věci tak je třeba zohlednit všechny žalovaným zaplacené splátky hypotečního úvěru ze dne 31. 5. 2019. Jak vyplývá ze zprávy [právnická osoba] (č. l. 38), žalovaný na sporný hypoteční úvěr celkem zaplatil 41 901,06 Kč. Při určení výše nároku tak měla být ve prospěch žalovaného zohledněna polovina uvedené částky, tj. částka 20 950,53 Kč. Žalobkyně při vyčíslení nároku v žalobě ze splátek zaplacených žalovaným zohlednila pouze 4 470 Kč. Rozdíl mezi oběma částkami činí 16 480,53 Kč. V tomto rozsahu tedy nemůže být žalobkyní uplatněný nárok oprávněný. Bez zřetele ke kompenzačním námitkám žalovaného, o kterých bude pojednáno dále, by tak žalobkyni bylo možno z požadované částky 148 530,15 Kč přiznat 132 049,62 Kč.

34. Konečně se soud zabýval obranou žalovaného, který proti nároku žalobkyně namítl k započtení vlastní nároky. Otázku, zda započtením mohlo dojít byť i jen k částečnému zániku dluhu žalovaného, soud řešil i se zřetelem k námitkám žalobkyně.

35. Dle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

36. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

37. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Pohledávky, které žalovaný namítá k započtení, jsou v obou případech pohledávkami z titulu bezdůvodného obohacení. Předně jde o pohledávku vzniklou tím, že žalovaný plnil ze smlouvy o překlenovacím úvěru, přičemž prostředky získané úvěrem byly použity na nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně (tedy splátky měly být placeny žalobkyní). Druhá pohledávka pak má původ v tom, že žalovaný v době od října 2019 do února 2020 platil částky, které měla platit žalobkyně. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení zákon neupravuje lhůty k plnění. Doba plnění nebyla ani dohodnuta. Uplatní se tedy obecná úprava obsažená v ust. § 1958 a následujících o. z.. Výše citované ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. dopadá i na případy, kdy doba plnění není stanovena ani jinak (např. zákonem). Podmínkou toho, aby se tvrzené pohledávky žalovaného staly splatnými, a tím i uplatnitelnými před soudem, tak byla výzva žalovaného k plnění adresovaná žalobkyni.

39. V případě první pohledávky (splátky překlenovacího úvěru) žalovaný prokazatelně vyzval žalobkyni k plnění dopisem své zástupkyně ze dne 16. 8. 2023, který byl téhož dne doručen zástupci žalobkyně, kdy sedmidenní lhůta k plnění uplynula dne 23. 8. 2023. Teprve následujícím dnem, tj. 24. 8. 2023, se tak pohledávka stala splatnou a uplatnitelnou u soudu. Žalovaný sice tvrdil, že žalobkyni ústně vyzval k plnění již dříve, avšak toto tvrzení nebylo ničím prokázáno. Žalovaný však ve vztahu k této pohledávce po dni 24. 8. 2023 kompenzační námitku znovu neuplatnil.

40. Soud považuje za důvodnou námitku žalobkyně, že k účinnému započtení posledně uvedené pohledávky nemohlo dojít. Případný je i odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3418/2019, v němž se uvádí: Použitelností své dosavadní judikatury řešící otázku započtení vzájemných pohledávek podle § 581 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, při aplikaci § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále opět jen „o. z.“), se Nejvyšší soud zabýval například v usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. 33 Cdo 1534/2018, a dospěl ke kladnému závěru. Zdůvodnil, že závěry, které Nejvyšší soud přijal v usnesení ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2006, a v rozsudcích ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012, a ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015, v nichž dovodil, že úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení této pohledávky, se uplatní i za nové úpravy občanského zákoníku účinné od 1. 1. 2014, neboť platí (srov. § 1982 o. z.), že účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro (srov. komentář k § 1982 C.H.Beck Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část /§ 1721 – 2054, 1. vydání, 2014, str. 1132 až 1134). Na výše uvedeném nemá dovolací soud důvod čehokoliv měnit. Z uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že ke kompenzační námitce uplatněné ve vztahu k této pohledávce ve vyjádření žalovaného ze dne 19. 5. 2023 nelze přihlížet. Nedošlo-li k uplatnění kompenzační námitky po dni 24. 8. 2023, kdy se daná pohledávka stala splatnou, nemohly zákonem předpokládané účinky započtení vůbec nastat.

41. Ve vztahu k další pohledávce (platby za žalobkyni provedené od října 2019 do února 2020) žalovaný žalobkyni k plnění vůbec nevyzval. V rámci svého vyjádření ze dne 19. 5. 2023 uvedl pouze to, že vznáší„ kompenzační námitku i co do níže uvedených částek“. Nebylo přitom tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný vyzval žalobkyni k zaplacení uvedených částek kdykoliv před dnem 19. 5. 2023. V případě uvedené pohledávky tedy splatnost dosud nenastala, pohledávka není uplatnitelná u soudu. Ve smyslu ust. § 1987 odst. 1 o. z. tak tato pohledávka není způsobilá k započtení.

42. Vzhledem k závěrům uvedeným v předchozích dvou odstavcích bylo nadbytečné zabývat se tím, zda pohledávky namítané žalovaným k započtení existují, eventuálně v jakém rozsahu mohly účinky započtení nastat.

43. Lze tedy shrnout, že obrana žalovaného byla důvodná pouze v té části, v níž se dovolával, aby v jeho prospěch byly započteny rovněž splátky sporného úvěru, které zaplatil v době od července 2019 do listopadu 2019. Jak bylo uvedeno v odst. 33. tohoto odůvodnění, při zohlednění uvedených splátek by nárok žalobkyně činil 132 049,62 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal, naopak co do částky 16 480,53 Kč soud žalobu zamítl. Splátky zaplacené žalovaným v době od července do listopadu 2019 měly být v jeho prospěch zohledněny již při podání původní žaloby. Soud proto žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z původně žalované částky 91 479,75 Kč, ale z částky ponížené o 16 480,53 Kč, tj. z částky 74 999,22 Kč. Výše přiznaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl v souladu s požadavkem žalobkyně přiznán od 1. 12. 2022, když dopisem ze dne 21. 11. 2022 byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu ve lhůtě 7 dnů.

44. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 89 % z hodnoty předmětu sporu, neúspěšná v rozsahu 11 % z hodnoty předmětu sporu. Soud tak žalobkyni přiznal oprávněně účtované náklady řízení v rozsahu 78 %. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 3 660 Kč, výrokem III. tohoto rozsudku jí bylo uloženo na soudním poplatku doplatit 2 853 Kč. Celkově tak žalobkyně na soudním poplatku zaplatí 6 513 Kč. Žalobkyně má dále právo na náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb.. Konkrétně jde o odměnu za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast při jednáních soudu dne 31. 3. 2023, 16. 8. 2023 a 1. 11. 2023, vyjádření k věci ze dne 7. 6. 2023 a 3. 10. 2023). Žalobkyně odměnu účtovala z původně žalované částky 91 479,75 Kč, odměna dle § 7 vyhlášky činí 4 780 Kč za úkon. Na paušální náhradě hotových výloh náleží za uvedené úkony celkem 2 400 Kč (viz § 13 odst. 4 vyhlášky). Na nákladech zastoupení žalobkyni dále náleží cestovní náhrady a náhrady za čas promeškaný cestami k jednáním. Zástupce žalobkyně použil osobní automobil ke třem cestám na trase Rychnov nad Kněžnou – Trutnov a zpět, ujeto bylo celkem 6 x 71 km, tj. 426 km. Při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km, ceně PHM 41,20 Kč a základní náhradě 5,20 Kč/km cestovné celkem činí 3 531 Kč. Na náhradě za čas promeškaný cestami k jednáním náleží 1 800 Kč (celkem 18 půlhodin po 100 Kč). Při plném úspěchu ve věci by tak žalobkyně měla právo na náklady řízení ve výši 52 484 Kč (6 513 Kč soudní poplatek, 45 971 Kč náklady zastoupení). Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu v řízení soud žalobkyni přiznal na soudním poplatku 5 080 Kč a na nákladech zastoupení 35 857 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 35 857 Kč, daň činí 7 530 Kč. Celkově tak bylo žalobkyni na nákladech řízení přiznáno 48 467 Kč.

45. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

46. Při jednání soudu dne 16. 8. 2023 žalobkyně žalobu rozšířila o 57 050,40 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost doplatit na soudním poplatku částku 2 853 Kč (soudní poplatek v sazbě 5 % z částky, o kterou byla žaloba rozšířena – viz položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.