9 C 68/2025 - 123

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro žaloba na vyklizení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vyklidit budovu č. p. [Anonymizováno], způsob využití rodinný dům, který stojí na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zapsaný v katastrálním území [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], a vyklizenou budovu předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] doručenou Okresnímu soudu v [adresa] (dále jen soud) dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného mimo jiné povinným vyklidit dům č. p. [Anonymizováno], který stojí na pozemku parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří, v KÚ [adresa] na LV č. [hodnota] (dále jen Stavba), s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalovaná je výlučnou vlastnicí Stavby, přesto žalovaný Stavbu užívá dlouhodobě, a to bez právního titulu a bez jakékoli náhrady žalobkyni, výzvy žalobkyně k opuštění a vyklizení Stavby nerespektuje (například viz předžalobní upomínka ze dne [datum]). Na majetek žalovaného bylo prohlášeno insolvenční řízení, i přes tvrzení žalovaného v době zahájení tohoto soudního řízení nebyla Stavba zapsána do soupisu majetkové podstaty žalovaného. Insolvenční správce zahrnul do majetkové podstaty žalovaného pouze jednu ideální pozemků pod Stavbou a vedle Stavby (dále jen Pozemky). Pozemky jsou ve spoluvlastnictví účastníků, každý z nich spoluvlastníkem jedné ideální . Ohledně ideální spoluvlastnického podílu žalovaného činí insolvenční správce kroky ke zpeněžení, ovšem ke dni podání žaloby se Pozemky insolvenčnímu správci zpeněžit nepodařilo, respektive provedená elektronická dražba byla prohlášena za neplatnou, této skutečnosti dosud ale neodpovídá zápis v katastru nemovitostí. Přestože je žalobkyně ideální spoluvlastnicí Pozemků (tj. sousedních pozemků a pozemku pod Stavbou), i tyto Pozemky užívá žalovaný s vyloučením žalobkyně z užívání, Pozemky užívají s žalovaným zletilý syn účastníků [jméno FO], přítelkyně žalovaného a jejím nezletilé dítě. Na Pozemcích Stavby je zaparkována celá řada automobilů, žalovaný tak znemožňuje žalobkyni užívat nejen Stavbu, ale i tyto Pozemky, a to i přes skutečnost, že probíhá zpeněžování daného ideální části Pozemků. Stavba je předmětem zajištění pohledávky žalovaného ze strany věřitele [adresa], který se domáhá zpeněžení zástavy, svou pohledávku nepřihlásil do insolvenčního řízení žalovaného, přestože zástavní právo v jeho prospěch vázne i na pozemcích. Žalobkyně a žalovaný byli v minulosti partnery, žalovaný jednal dlouhodobě na úkor žalobkyně (pohledávky žalovaného žalobkyně například bude nucena uhradit z prodeje svého majetku, neuhrazená směnka..). Obrana žalovaného, že je výlučným vlastníkem Stavby, tak nemůže být pravdivá již i z tohoto důvodu. Žalovaný nehradil Stavbu ze svých finančních prostředků, tuto skutečnost jednak dostatečně nepodpořil konkrétními tvrzeními, tedy ani neprokázal, respektive neprokazoval. Žalovaný měl, a i nyní má, značné dluhy, nezajištěné pohledávky přesahují 120 milionů Kč, zajištěné pohledávky 35 milionů Kč zajištěných pohledávek. Na Stavbě a Pozemcích vázne zástavní právo věřitele [adresa] pro zápůjčku z jistiny [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka] a další úroky. Též sama žalobkyně má za žalovaným například pohledávku ze směnky na částku 5 milionů Kč podepsanou žalovaným [datum], svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, neboť nebyla žalovaným o insolvenci informována. Žalovaný zajistil [adresa] zápůjčku majetkem žalobkyně (Stavbou) a žalobkyně tak přijde o Stavbu v každém případě. Žalobkyně je již nucena trvat na vyklizení Stavby žalovaným i z důvodu, že zástavní věřitel [jméno FO] se domáhá uspokojení ze zástavy Stavby, prodej vyklizené Stavby, a zaplacení pohledávky za žalovaného, je jedinou možností uspokojit tohoto zástavního věřitele, a nepřijít i o další majetek žalobkyně. přičemž má poslední možnost. Dříve se žalobkyně nedomáhala vyklizení kvůli toho času nezletilému synovi, nyní již další možnost ovšem nemá, syn je navíc již zletilým. Ohledně vlastnictví stavby žalovaným nejsou tvrzení žalovaného pravdivá. Žalobkyně je vlastníkem stavby od dne [datum] na základě stavebního povolení MÚ [adresa] ze dne [datum], ze kterého je zřejmé, že stavebníkem stavby je sama žalobkyně, která také Stavbu financovala. Zcela shodného úmyslu byl prokazatelně i žalovaný, což dokládá jeho postup ve stavebním řízení – mimo jiné jeho ověřený souhlas ze dne [datum] s vlastnickým právem žalobkyně. Není podstatné tvrzení žalovaného, že objednával Stavbu, žalovaný Stavbu nefinancoval, a sám požadoval, aby se Stavba stala výlučným majetkem žalobkyně, což uvedl i do protokolu z místního šetření ze dne [datum]. Při tomto místním šetření sám žalovaný požádal správní orgán o změnu stavebníka z jeho na žalobkyni a zástupci stavebního úřadu doložil svůj souhlas s touto změnou opatřenou úředně ověřeným podpisem. Žalovaný tedy výslovně ve stavebním řízení zdůraznil souhlas s užíváním a výlučným vlastnictvím Stavby žalobkyní, následkem čehož bylo účastníky shodně vystupováno i ke katastrálnímu úřadu. Výlučné právo žalobkyně vyplývá mimo jiné i ze Zástavní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní, jako výlučnou vlastnicí Stavby, a věřitelem [jméno FO], je také prokazatelné i z korespondence mezi účastníky z roku 2022. Žalobkyně rozporuje též tvrzení žalovaného co do důvodu ukončení užívání Stavby žalobkyní, též, že by tehdy nezletilého syna účastníků [jméno FO] měla vyhodit ze svého obydlí. Žalobkyně opustila žalovaného z důvodu jeho násilného chování. Žalobkyně plnila, a i nadále plní, svou vyživovací povinnost na syna [jméno FO] mimo jiné tím, že dlouhodobě zajištovala pro [jméno FO] bezplatné bydlení ve své Stavbě a posílala a posílá mu i finanční prostředky. Též je nepravdivé tvrzení žalovaného, že žalovaný je v dobré víře ohledně bezplatného užívacího práva ke Stavbě i Pozemku, že žalobkyně nikdy nezpochybnila jeho užívací právo a nepožadovala úhradu ani vyklizení po dobu 12 let, a že žalovaný tedy vydržel své užívací právo. Žalovaný nebyl nikdy v dobré víře, nebyl poctivým držitelem, nesvědčí mu právo k užívání Stavby, tak, že by v jeho prospěch svědčil vznik služebnosti. K vydržení daného právo nemohlo dojít, pouhé chování žalovaného nemohlo stačit, nelze ani uvažovat o mimořádném vydržení. Žalovaný v řízení tvrdí účelově i další nepravdy, například co do vlastnictví bytu v Praze, podstatnou část úvěru byla žalobkyně nucena uhradit prodejem tohoto bytu. Žalovaný dluží žalobkyni například zapůjčenou částku 5 mil. Kč, přičemž zápůjčku zjistil v roce 2014 podpisem směnky na tuto částku. Danou částku ovšem žalovaný žalobkyni nikdy, a to ani částečně, nezaplatil. K zápůjčce došlo v době, kdy účastníci byli provozovateli ubytovacího zařízení, na které hradili hypotéku, v momentě uhrazení hypotéky žalovaný ovšem opět zastavil ubytovací zařízení, díky čemuž o toto ubytovací zařízení účastníci přišli. Ze zprávy insolvenčního správce je zřejmé, že přihlášené pohledávky žalovaného činí [částka], vztahy mezi účastníky tak nemohou být nikdy vypořádány. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je tak zřejmé, že žaloba je zcela po právu, žalovaný má tak povinen Stavbu bezodkladně vyklidit, neboť mu nesvědčí vlastnické právo ke Stavbě, ani služebnost jejího bezplatného užívání Nemovitosti, nárok žalobkyně není ani v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že by vyklizení Stavby žalovaným bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný nemá ke Stavbě žádný právní titul, dlouhodobě Stavbu užívá bez jakéhokoli důvodu, bez úhrady žalobkyni, a též přes její výzvu k vyklizení, tyto skutečnosti jsou mu známy.

2. Spolu s návrhem na vyklizení Stavby se žalobkyně domáhala zároveň i vyklizení Pozemků, jejichž spoluvlastnicí co do ideální žalobkyně je, a které mimo jiné nemůže vůbec užívat z důvodů na straně žalovaného. V průběhu řízení, a to po předchozím souhlasu ze strany žalované, vzala žalobkyně tuto část žalobního návrhu zpět, zejména v návaznost na neplatnost způsobu zpeněžení spoluvlastnického podílu žalovaného v insolvenčním řízení – místně a věcně příslušným soudem určené neplatnosti elektronické dražby daného ideálního podílu. Soud proto pravomocným usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] v této části žalobního návrhu řízení zastavil, rozhodnutí o tomto částečném zastavení řízení účastníkům předal při jednání ve věci samé, rozhodnutí, proti kterému se účastníci vzdali práva odvolání, tak nabylo právní moci téhož dne.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žaloba je nedůvodná, neboť žalovaný je výlučným vlastníkem Stavby. Zápis výlučného vlastnického práva pro žalobkyni neodpovídá skutečnosti. Žalovaný nechal zřídit žalovaný na zastavěném pozemku účastníků Stavbu tzv. na klíč. Žalovaný uzavřel smlouvu o dílo s danou společností HK - Dřestav s. r. o., objednal výstavbu Stavby, a jako objednateli Stavby mu náleží vlastnické právo. Žalovaný netušil, že není zapsán jako spoluvlastník Stavby, po zjištění svého omylu na tuto skutečnost upozornil insolvenčního správce a požádal o zařazení Stavby do majetkové podstaty určené ke zpeněžení. Ke Stavbě se žalovaný choval vždy jako k vlastní, uzavřel například smlouvu na dodávku elektřiny, zajišťoval revizní zprávy, ve [právnická osoba] již od roku 2013. V březnu 2013 žalobkyně stavbu opustila, nezdržovala se zde, až do podání žaloby po žalovaném nikdy ničeho nežádala. Žalovaný žije ve stavbě spolu se synem účastníků [jméno FO]. I v případě, že by nebylo prokázáno, že žalovanému nesvědčí vlastnické právo, muselo by mu při nejmenším svědčit užívací právo, které žalovaný vydržel jako služebnost. Žalobkyně nikdy nesporovala, že by žalovanému užívací právo nesvědčilo. Žalovaný považoval právní vztahy mezi účastníky za vypořádané. Po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti ji žalovaný pomohl řešit potřebu bydlení, proto si vzal hypotéku na koupi bytu pro žalovanou v [adresa], tuto hypotéku zcela sám splácel a splatil, čímž mělo dojít k vypořádání všech majetkových vztahů mezi účastníky. Nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, a nejen z tohoto důvodu, ale vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně po žalovaném požaduje de facto i vyklizení jejich společného nezaopatřeného syna, ke kterému mají účastníci i nadále vyživovací povinnost, a na jehož výživu ničím nepřispívá. Žalovaný není právní profesionál, nelze tak očekávat, že má detailní znalost procesních předpisů a že si uvědomil právní dopad jeho kroků ve stavebním řízení. I nadále má proto za to, že on je výlučným vlastníkem Stavby, neboť v plném rozsahu financoval Stavbu i její vybavení, a to ze svých výlučných prostředků, které měl z podnikání. Podrobnosti ohledně těchto výlučných prostředků ovšem nelze ze strany žalovaného uvést.

4. Provedené důkazy a skutková zjištění Z důkazů v řízení provedených a níže specifikovaných, soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu, přičemž hodnotil každý z důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: Rozhodné skutečnosti soud považuje za prokázané zejména z níže uvedených důkazů: 5. žalobkyně je v evidenci katastru nemovitostí vedena jako výlučný vlastník Stavby Důkaz: výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota], k. ú. [adresa]; nesporná tvrzení účastníků; 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení Stavby i Pozemků Důkaz: výzva žalobkyně k vyklizení nemovitosti a k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], včetně dodejky doručení do datové schránky žalovaného dne [datum], nesporná tvrzení účastníků; 7. U Krajského soudu v Praze je pod sp. zn. KSPH [spisová značka] vedeno na majetek žalovaného insolvenční řízení, Stavba není zařazena do majetkové podstaty Důkaz: nahlédnutím do insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH [spisová značka], včetně usnesení ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-A-17, a zprávy insolvenčního správce, z nichž vyplývá zejména struktura majetkové podstaty žalovaného; nesporná tvrzení účastníků; 8. Žalobkyně Stavbu neužívá, nemá do ní přístup, vstup žalobkyně do Stavby byl [datum] učiněn v součinnosti s [právnická osoba], Stavbu užívá (mimo jiné) žalovaný Důkaz: fotografie z prohlídky Stavby ze dne [datum]; 9. Na Stavbě vázne zástavní právo ve prospěch třetí osoby, [adresa], zřízené zástavní smlouvou ze dne [datum], smlouvou o zápůjčce z téhož dne ve výši [částka] s příslušenstvím, v této Zástavní smlouvě je veden jako výlučný vlastník Stavby žalobkyně. Okresní soud v [adresa] nařídil soudní prodej zástavy – mimo jiné [právnická osoba] Důkaz: Zástavní smlouva, obsah spisu vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci řízení o soudním prodeji zástavy, zejména návrh zástavního věřitele [adresa] na vydání rozhodnutí ve věci, Usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] o soudním prodeji zástavy; 10. Žalovaný vystavil dne [datum] na žalobkyni směnku na částku [částka], tato směnka nebyla žalobkyní uplatněna, žalovaným proplacena Důkaz: nesporná tvrzení účastníků, směnka; 11. Ve stavebním řízení opakovaně vystoupil žalovaný jako nevlastník Stavby, přičemž zdůraznil vlastnické právo žalobkyně ke Stavbě a požadoval uvedení této skutečnosti do souladu se správním spisem Důkaz: obsahem stavebního spisu ke Stavbě, Stavební povolení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-VÚP, souhlas žalovaného s postavením Stavby pro žalobkyni ze dne [datum] s úředně ověřeným podpisem, protokol z místního šetření ze dne [datum], plná moc udělená žalobkyní žalovanému dne [datum], souhlas [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. MěÚ BnJ/[č. účtu]/VÚP, s užíváním Stavby 12. nesplacená část hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve výši [částka] ke dni [datum], který byl poskytnut žalobkyni a žalovanému společností [právnická osoba]., na koupi bytu v [adresa], byt ve výlučném vlastnictví žalobkyně, hypoteční úvěr ve výši [částka] s příslušenstvím, byla uhrazena žalobkyní z kupní ceny tohoto bytu při jeho prodeji v roce 2024 Důkaz: mimo jiné Souhlasem se zcizením bytu ze strany [právnická osoba].

11. Soud dále provedl listinné důkazy předložené žalovaným, mimo jiné: cenovou nabídku na dodávku a montáž rodinného domu ze dne [datum], učiněnou společností HK - Dřestav s. r. o. ve prospěch žalovaného, závěrečné vyúčtování ze dne [datum] a související příjmové pokladní doklady (uvedené prokazuje, že žalovaný hradil zálohy na výstavbu Stavby, smlouvy o dodávkách elektřiny, revizní zprávy elektroinstalace a komínu, příjmové pokladní doklady za vnitřní vybavení Stavby ( zjištěno, že žalovaný zajišťoval provoz a vybavení Stavby a ve Stavbě v podstatě soustavně bydlel). Z těchto důkazů soud tedy zjistil, že žalovaný se na výstavbě a vybavení Stavby finančně podílel.

12. V návaznosti na výše uvedené soud shrnuje své skutkové závěry: Stavba je v katastru nemovitostí evidována jako ve výlučném vlastnictví žalobkyně; v řízení o soudním prodeji zástavy vedeném ve prospěch věřitele [adresa] vystupuje jako zástavní dlužník (vlastník zastavené Stavby) výlučně žalobkyně; žalovaný se ani tam neprezentoval jako vlastník Stavby; ve stavebním řízení byl nejprve žalovaný uveden jako stavebník, avšak v průběhu stavebního řízení (při místním šetření dne [datum]) výslovně požádal o změnu stavebníka na žalobkyni, doložil její žádost o vydání stavebního povolení a svůj písemný souhlas se Stavbou pro žalobkyni, opatřený ověřeným podpisem; stavební úřad následně jako stavebníka a vlastníka realizované Stavby označil žalobkyni; zástavní smlouva z roku 2015, smlouva o zápůjčce a související listiny z řízení o soudním prodeji zástavy jednoznačně vycházejí z toho, že vlastníkem Stavby je žalobkyně a že žalovaný na tomto právním stavu tehdy nečinil žádné námitky; naopak svým jednáním (souhlas se zřízením zástavního práva k majetku žalobkyně k zajištění své zápůjčky) tento stav aktivně využil. Z insolvenčního spisu vedeného na majetek žalovaného plyne, že do majetkové podstaty žalovaného byla zařazena pouze ideální Pozemků (včetně pozemku pod Stavbou), nikoli však Stavba samotná; Stavba tak nebyla a není v insolvenčním řízení s žalovaným jako úpadcem nakládána jako jeho majetek. Důkazy předložené žalovaným prokazující, že žalovaný se na výstavbě a vybavení Stavby finančně podílel, a že dlouhodobě Stavbu fakticky užívá, neprokazují vznik vlastnického práva žalovaného ke Stavbě. Skutečnost, že žalovaný Stavbu jako objednatel „na klíč“ zadal, financoval, či že ji fakticky užívá, sama o sobě nevede k nabytí vlastnického práva, pokud účastníci vůlí projevenou ve stavebním řízení a zápisem v katastru nemovitostí založili vlastnické právo ke Stavbě výlučně žalobkyni (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle kterého financování může, ale nemusí být spojeno s vlastnictvím; rozhoduje úmysl a právní ujednání); Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 353/04 (dle kterého pouhé financování stavby nezakládá vlastnické právo). Navíc žalovaný v řízení tvrdil pouze neurčitě, že celou Stavbu financoval výlučně z vlastních prostředků, k výzvě soudu svá tvrzení nedoplnil a ani nikterak neprokázal (v tomto rozsahu žalovaný neunesl nejen břemeno tvrzení, ale zejména břemeno důkazní). Soud má tak z provedeného dokazování postaveno najisto, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí Stavby; žalovaný Stavbu dlouhodobě užívá bez právního titulu vůči žalobkyni, žalobkyně žalovaného nejpozději předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala k vyklizení Stavby a tento protiprávní stav trvá, ve vztahu k Pozemkům je žalobkyně ideální spoluvlastnicí, druhý spoluvlastnický podíl je součástí majetkové podstaty žalovaného v insolvenčním řízení. Vlastnické právo žalovaného ke Stavbě by nevzniklo ani v případě, že by žalovaný v plném rozsahu financoval Stavbu ze svých prostředků , neboť bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně jako stavebník v občanskoprávním smyslu uskutečnila s úmyslem mít Stavbu pro sebe; pro posouzení tohoto úmyslu je podstatný zejména obsah dohody mezi účastníky a jejich právně relevantní projevy vůle, včetně vystupování ve stavebním řízení a návrhů na zápis do katastru nemovitostí. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný dlouhodobě a bez jakékoli náhrady Stavbu fakticky užívá, a to spolu s dalšími osobami (tyto osoby užívají Stavbu na základě souhlasu žalovaného, pouze syn účastníků Stavbu užíval i se souhlasem žalobkyně), žalobkyně s užíváním Stavby žalovaným i dalších osob nesouhlasí 13. Z provedeného dokazování měl soud skutkový stav za zcela dostatečně zjištěný, i z tohoto důvodu zamítl další důkazy v řízení neprovedené jako zcela nadbytečné. Žalovaný například navrhoval provedení důkazů zejména výslechem více svědků (mj. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] [adresa] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) k prokázání, že Stavbu dlouhodobě obývá a že mezi účastníky existovala ústní dohoda o jejím užívání a o financování bytu v [adresa]. Tyto důkazy soud neprovedl i z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť skutková zjištění o dlouhodobém faktickém užívání Stavby žalovaným nebyla mezi účastníky sporná a případné ústní dohody nemohly změnit právní režim věci založený veřejnou evidencí (stavebním řízením a zápisem v katastru nemovitostí) ani konstituovat služebnost, která by byla v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí žalobkyně a obsahem právních jednání účastníků, jak vyplývají z listinných důkazů.

14. Právní posouzení věci: Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), věta první má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1040 odst. 1 o. z. se vlastník může domáhat vydání věci proti tomu, kdo ji neprávem zadržuje. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Z provedeného dokazování, v návaznosti na ustanovení o. z. i citovanou judikaturu, soud uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí Stavby, zatímco žalovaný je osobou, která Stavbu fakticky užívá a současně brání žalobkyni ve výkonu jejího vlastnického práva. Žalobkyně je tedy v řízení aktivně věcně legitimována, žalovaný pasivně věcně legitimován.

16. K námitce žalovaného, že je vlastníkem Stavby jako její objednatel: žalovaný opírá svůj tvrzený nárok na vlastnictví Stavby především o skutečnost, že byl objednatelem Stavby na základě smlouvy o dílo a že ji ze svých prostředků financoval. Soud zdůrazňuje, že pro vznik vlastnického práva ke Stavbě není rozhodující, kdo stavební dílo objednal či z jakých prostředků byl dům financován, ale jak byla projevována a realizována vůle účastníků v rámci veřejnoprávního stavebního řízení, a jaký je stav zápisu v katastru nemovitostí. Jak vyplývá ze stavebního povolení [právnická osoba] [adresa] a ze souvisejících listin, byl původně jako stavebník uveden žalovaný, avšak v rámci řízení výslovně požádal o změnu stavebníka na žalobkyni, tuto změnu doložil jejím podáním a svým souhlasem se Stavbou ve prospěch žalobkyně, s úředně ověřeným podpisem. Stavební úřad poté jako stavebníka a následného vlastníka Stavby akceptoval žalobkyni. NS [spisová značka] výslovně zmiňuje, že adresát stavebního povolení není rozhodný, ale způsob vystupování ve stavebním řízení a dohoda účastníků je jedním z hlavních důkazů o tom, kdo byl stavebníkem v občanskoprávním smyslu. Postup žalovaného ve stavebním řízení je dle názoru soudu velmi silný právně relevantní projev vůle, který svědčí o tom, že žalovaný nechtěl být vlastníkem Stavby, na této okolnosti by nic nemohla změnit ani případná právní neznalost žalovaného. Je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaný byl dlouholetým podnikatelem, a jistě mu základní skutečnosti týkající se nabývání nemovitosti i domněnka správnosti zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, ochrana dobré víry třetích osob … byly známy. Zástavní smlouva a navazující řízení o soudním prodeji zástavy, v němž je jako zástavní dlužník označena výlučně žalobkyně, svědčí o tom, že žalovaný po dlouhou dobu sám vycházel z toho, že vlastníkem Stavby je žalobkyně; využil její Stavbu k zajištění své zápůjčky, aniž by tvrdil, že jde o jeho vlastní nemovitost. Skutečnost, že žalovaný uzavíral smlouvy o dodávkách energií, zajišťoval revizní zprávy a financoval část stavebních prací či vnitřního vybavení, není způsobilá změnit zjištěný právní stav. Takové úkony může činit i osoba, která není vlastníkem, ale fakticky nemovitost užívá (např. nájemce či jiný uživatel). Soud proto námitku žalovaného, že je výlučným vlastníkem Stavby, považuje za nedůvodnou a zjevně účelovou. Stavba byla v souladu se skutečnou vůlí účastníků i s veřejnoprávními předpisy povolena a provedena jako stavba žalobkyně a jako taková je zapsána v katastru nemovitostí; tyto skutečnosti žalovaný svým chováním po dlouhou dobu respektoval a aktivně na ně navazoval.

17. K námitce žalovaného co do vydržení služebnosti, užívacího práva žalovaným Žalovaný dále tvrdil, že mu svědčí alespoň užívací právo ke Stavbě, a to jako služebnost vzniklá vydržením. Podle § 1257 a násl. o. z. je služebnost věcným právem k věci cizí, které vlastníka zatěžuje povinností něco trpět nebo něčeho se zdržet. K vydržení práva odpovídajícího služebnosti je obecně třeba, aby držitel vykonával právo k cizí věci po vydržecí dobu v dobré víře jako právo vlastní (§§ 1089,1091 o. z.). Žalovaný nijak neprokázal existenci právního důvodu (titulu), z něhož by mohl dovozovat dobrou víru v existenci služebnosti bezplatného užívání Stavby v jeho prospěch. Předložené listiny naopak dokládají, že žalovaný po celou dobu věděl a musel vědět, že Stavba je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a že s ní jako se svou výlučnou věcí nakládá (zejména zástavní smlouva a řízení o soudním prodeji zástavy vedené výlučně proti žalobkyni). Ani tvrzená ústní dohoda o užívání Stavby mezi účastníky nemohla založit poctivou držbu práva odpovídajícího služebnosti v takovém rozsahu, jak jej žalovaný v řízení uplatňuje. Tato údajná dohoda nebyla prokázána a nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně dobrovolně a trvale omezila své vlastnické právo tak, aby žalovaný bezplatně a bez časového omezení užíval její výlučný rodinný dům - Stavbu. Proti existenci poctivé držby svědčí i skutečnost, že žalobkyně žalovaného vyzývala k vyklizení, a že mezitím probíhala řízení, v nichž se žalobkyně domáhá ochrany svých práv ke Stavbě i Pozemkům. Za této situace nelze uzavřít, že by žalovaný mohl být v dobré víře, že mu svědčí věcné právo (služebnost) k bezplatnému užívání Stavby. Soud proto uzavírá, že žalovaný nevydržel služebnost bezplatného užívání Stavby ani jakékoli jiné věcné právo k Stavbě. Námitka vydržení je nedůvodná.

18. K námitce žalovaného co do rozporu žaloby s dobrými mravy: Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého či protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad nímž má kontrolu. Žalovaný tvrdí, že vyklizení Stavby by bylo v rozporu s dobrými mravy, protože by se dotklo i společného (nyní zletilého) syna a jeho rodinného zázemí, a současně poukazuje na své údajné finanční přínosy pro pořízení bytu žalobkyně v [adresa]. Soud má za to, že nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, pokud se vlastník rodinného domu domáhá ochrany svého výlučného vlastnického práva a požaduje, aby osoba, která dům dlouhodobě bez právního důvodu užívá a současně brání vlastníkovi v jeho užívání, Stavbu vyklidila. Naopak, trvání na takové žalobě, zejména po předchozí výzvě k vyklizení a po mnohaletém protiprávním užívání Stavby žalovaným, je výrazem legitimního výkonu vlastnického práva v intencích § 1012 o. z. Okolnosti na straně žalovaného (jeho zadlužení, insolvence, skutečnost, že užívání Stavby umožnil i dalším osobám – své partnerce a jejímu nezletilému dítěti, že užívá Stavbu žalobkyně bez náhrady, zatížení Stavby zástavním právem k zajištění jeho dluhů, naopak svědčí o dlouhodobém nepoctivém a protiprávním jednání žalovaného, které nelze podřadit pod pojem dobrých mravů. Soud zdůrazňuje, že samotná existence vyživovací povinnosti rodičů k jejich dítěti nezakládá žádné věcné právo k nemovitosti druhého rodiče. Bytová potřeba syna nezakládá žalovanému ani synovi právní titul k užívání Stavby bez souhlasu a proti výslovné vůli výlučného vlastníka. Žalobkyně ostatně tvrdila a doložila, že synovi dlouhodobě zajišťovala nejen bydlení, ale přispívala mu i finančně. Soud při hodnocení dobrých mravů přihlédl i k tomu, že žalobkyně žalobu na vyklizení podala až v okamžiku, kdy se věřitel [jméno FO] domáhá uspokojení své pohledávky ze zástavy, a tedy kdy je zřejmé, že žalobkyně musí urychleně uspořádat své majetkové poměry. Není proto možno její postup považovat za šikanózní či bezohledný; naopak setrvávání žalovaného ve Stavbě bez právního důvodu by bylo dalším těžením z protiprávního stavu. Soud proto neshledal žádný rozpor žaloby na vyklizení Stavby s dobrými mravy; právě naopak, s ohledem na zásady poctivosti a zákazu těžit z protiprávního stavu je namístě, aby protiprávní zásah do vlastnického práva žalobkyně byl ukončen bez zbytečného odkladu. Tomu odpovídá i zákonná lhůta 15 dnů od právní moci rozsudku, kterou soud žalovanému poskytl k vyklizení Stavby.

19. S přihlédnutím k výše uvedeným skutkovým zjištěním i právním skutečnostem soud uzavírá: žalobkyně je podle výsledků dokazování výlučnou vlastnicí Stavby, žalovaný tuto Stavbu dlouhodobě užívá bez jakéhokoli právního titulu a v rozporu s vůlí žalobkyně jako výlučného vlastníka. Tím neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně ve smyslu § 1012, § 1040 a § 1042 o. z. Žalovaný neprokázal, že by byl vlastníkem Stavby, ani že by vydržel jakoukoli služebnost či jiné věcné právo opravňující jej k trvalému užívání Stavby. Jeho tvrzení o vlastnictví Stavby jako objednatele díla a o vydržení služebnosti jsou v přímém rozporu s listinnými důkazy, zejména se stavebním povolením, obsahem stavebního spisu, stavem zápisu v katastru nemovitostí a listinami z řízení o soudním prodeji zástavy. Námitka žalovaného co do rozporu žaloby s dobrými mravy je nedůvodná. Naopak dlouhodobé protiprávní užívání Stavby žalovaným a jeho prospěch z tohoto protiprávního stavu odporují zásadám poctivosti a dobrých mravů a nelze je soudní ochranou legitimizovat. Soud proto žalobě žalobkyně na vyklizení Stavby žalovaným vyhověl (výrok I rozsudku) a poskytl žalovanému pouze nezbytně nutnou, a zároveň zákonnou lhůtu, 15 dnů od právní moci rozsudku k vyklizení a předání Stavby žalobkyni (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud neshledal žádný ze zákonných důvodů pro poskytnutí delší lhůty k vyklizení.

20. Náklady řízení O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), s ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci úspěch co do části návrhu na vyklizení Stavby, avšak v části, v níž se prvotně domáhala vyklizení Pozemků, procesně úspěšná nebyla (zpětvzetí této části žalobního návrhu bez zavinění žalovaného). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení