9 C 7/2024 - 415

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozená [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o žaloba na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Řízení se v části týkající se pozemku parc. č. 219/9 a 320 v k.ú. [adresa] zastavuje.

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného] IČO: [IČO žalovaného] se sídlem [Adresa žalovaného] (dále jen „převodce“) a a) [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B] bytem [adresa] b) [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [adresa] (dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, tuto Smlouvu o převodu pozemků: I. [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti – pozemky: parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č.j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2000.

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů nemovitosti – pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, a nabyvatelé je přijímají do svého podílového spoluvlastnictví, a to [Jméno advokáta B] v podílu ve výši id. 10/27 a [Jméno žalobce] v podílu ve výši id. 17/27.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí a příslušenství, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce Nabyvatelé _________________________ _____________________ [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného] [Jméno advokáta B] ____________________ [Jméno žalobce]

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 206 004 Kč ve lhůtě tří dnů od právní 6moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhají vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. V průběhu řízení vzali žalobci žalobu zpět v části týkající se pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a soud se souhlasem žalovaného v této části řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) zastavuje.

3. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobci jsou právními nástupci původních oprávněných osob ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o půdě“), a jako takovým jim náleží dle § 4 zákona o půdě náhrada dle § 11 a § 11a tohoto zákona.

4. Žalobci jsou držiteli restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých pozemků, které jim nebyly vydány. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci (dále jen „oprávněné osoby“), řádně uplatnili svůj restituční nárok v zákonem stanovených lhůtách u Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Restituční nárok jim byl po několika letech od jeho uplatnění přiznán rozhodnutím Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 17. 5. 1999. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci, coby oprávněné osoby, včas opravný prostředek, na jehož základě Městský soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 27. 4. 2000, č.j. [spisová značka], rozhodnutí Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 1999, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

5. Pravomocně byl restituční nárok žalobcům (jejich právním předchůdcům), coby oprávněným osobám, přiznán rozhodnutím Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2000, č.j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 15. 12. 2000 (dále jen „rozhodnutí PÚ“). Rozhodnutím PÚ bylo konstatováno, že oprávněné osoby, pan [jméno FO] (nar. [datum]), paní [jméno FO] (nar. [datum]) a paní [jméno FO] (nar. [datum]), nejsou vlastníky (každý ideální 1/3) nemovitosti dle PK parc. č. [hodnota], role o výměře 17.999 m2, v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]“). Rozhodnutím PÚ bylo dále stanoveno, že oprávněným osobám náleží náhrada dle ustanovení § 11 odst. 2 a ustanovení § 17 zákona o půdě, popřípadě náhrada dle ustanovení § 16 zákona o půdě, tj. že mají nárok na vydání náhradních pozemků, případně na finanční vyrovnání. Žalobce a) nabyl svůj restituční nárok od své matky paní [jméno FO] (nar. [datum]) smlouvou o bezúplatném postoupení pohledávky – restitučního nároku ze dne 12. 1. 2016. Původně oprávněný pan [jméno FO] nar. [datum] dne 7. 1. 2000 zemřel a jeho restituční nárok přešel na základě dodatečného projednání dědictví na pozůstalou manželku [jméno FO] nar. [datum]. [jméno FO] následně převedla zděděný restituční nárok na své děti, na žalobkyni b) a na pana [jméno FO] (nar. [datum]), a to na každého v poměru . [jméno FO] (nar. [datum]) se s ohledem na svůj pokročilý věk, zdravotní stav a epidemiologickou situaci způsobenou šířením nemoci COVID19 rozhodl svůj restituční nárok ve smyslu § 13 odst. 8 písm. b) ve spojení s § 33a zákona o půdě převést na svou sestru – žalobkyni b), a to Smlouvou o bezúplatném převodu – darování – restitučního nároku osob blízkých ze dne 16. 7. 2020. Převod restitučního nároku oznámil pan [jméno FO] (nar. [datum]) žalovanému přípisem ze dne 15. 7. 2020, který byl žalovanému doručen dne 8. 10. 2020, a současně jej požádal o zaevidování restitučního nároku ve prospěch své právní nástupkyně. Žalovaný dne 13. 10. 2020 zaevidoval převod restitučního nároku pana [jméno FO] (nar. [datum]) ve prospěch žalobkyně b). Uzavřením Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 5. 2003 postoupila paní [jméno FO] svůj restituční nárok ve výši 61 196,60 Kč na paní [jméno FO]. V důsledku této skutečnosti vyřadil Pozemkový fond ČR paní [jméno FO] z evidence oprávněných osob s nárokem na vydání náhradního pozemku (sděleno přípisem Pozemkového fondu ČR zn. [Anonymizováno]/03 ze dne 13. 6. 2003). Na základě žádosti právní předchůdkyně žalobce a) následně došlo ze strany Pozemkového fondu ČR k přecenění hodnoty jejího podílu na nevydaných pozemcích ve výši 1/3, která byla nově stanovena ve výši 111 593,67 Kč (potvrzeno přípisem Pozemkového fondu ČR č.j. [Anonymizováno]/07/[jméno FO]/Bo ze dne 22. 10. 2007). V důsledku této skutečnosti došlo k přecenění podílu na restitučním nároku též ve vztahu k žalobcům (resp. jejich právním předchůdcům).

6. K výši restitučního nároku žalobců tito uvedli, že mezi účastníky řízení je již od počátku veden spor o výši restitučního nároku žalobců vyplývajícího z rozhodnutí PÚ, tj. mezi účastníky řízení je spor ohledně ocenění odňatého pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Nevydaný pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl v době odnětí (tj. k roku 1955 a 1956) určen k výstavbě rodinných domů. V roce 1960 přitom byla oblast k.ú. [adresa] administrativně přičleněna k hl. m. Praze. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že v případě, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), je nutno i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015). Odňatý pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl nejprve ze strany žalovaného oceněn na částku 183 589,80 Kč (tj. jako zemědělský pozemek). Následně, a to až na základě aktivního jednání žalobců (resp. jejich právních předchůdců), došlo ze strany žalovaného v roce 2007 k částečnému přeevidování ocenění odňatého pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] na částku ve výši 334 781,01 Kč (tj. jako pozemku určeného k výstavbě bez zohlednění jeho administrativního přičlenění k hl. m. Praze). Žalobci se poté opakovaně marně po mnoho let domáhali přeevidování ocenění odňatého pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], a to jako pozemku na území hl. m. Prahy (a to v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR – k tomu viz nález ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12), neboť k.ú. [adresa] bylo po odnětí předmětného pozemku právním předchůdcům žalobců administrativně přičleněno k hl. m. Praze. Toto přecenění ovšem žalovaný konstantně odmítal a žalobce odkázal na soudní řízení, což žalobci učinili.

7. V návaznosti na výše uvedené žalobci nechali vypracovat znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]-2013 ze dne 10. 2. 2013 vypracovaný soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s jeho doplňujícím vyjádřením týkajícím se aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a pro urychlení vyřešení sporu taktéž znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]-2019 ze dne 28. 7. 2019 vypracovaný soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který v té době zpracovával znalecké posudky rovněž pro žalovaného. Soudní znalci přitom dospěli k totožnému závěru, že odňatý pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] má být správně oceněn na částku ve výši 4 499 750 Kč. Ze znaleckých posudků taktéž vyplývá, že v předmětném případě nejsou naplněny podmínky pro aplikaci jakýchkoliv srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „Oceňovací vyhláška“).

8. Nejvyšší soud ČR přitom v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 2586/2019 a sp. zn. 28 Cdo 3959/2019 (viz níže) aproboval závěry obecných soudů stran pochybení žalovaného při stanovení být oceněn jako pozemek na území hl. m. Prahy, tj. sazbou ve výši 250 Kč za 1 m2. Restituční nárok žalobců tudíž činí částku v celkové výši 2 999 833,20 Kč, s tím, že celkový restituční nárok žalobce a) činí částku 1 499 916,60 Kč a žalobkyně b) částku 1 499 916,60 Kč. Podle právního názoru žalovaného činí celkový restituční nárok žalobce a) částku ve výši 1 304 927,50 Kč a žalobkyně b) částku 1 304 927,50 Kč (tj. celkem ve výši 2 609 855 Kč).

9. Žalobci se vypořádání svého restitučního nároku plynoucího z výše uvedeného rozhodnutí PÚ domáhají též v dalších soudních řízeních. V tomto směru žalobci předně uvádí, že podané žalobě žalobců na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu náhradních pozemků bylo opakovaně pravomocně vyhověno.

10. K otázce liknavosti a svévole žalovaného žalobci uvedli, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu ČR) byl vysloven závěr, že oprávněná osoba, jíž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se může žalobou domáhat, aby Pozemkovému fondu České republiky (jehož nástupcem je od 1. 1. 2013 žalovaný, jehož práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) byla uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu konkrétního pozemku, pokud uvedený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo možno označit za liknavé, či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, a nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 495/02, či sp. zn. III. ÚS 495/05). Ve vztahu k otázce liknavosti a svévole žalovaného žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2019, č.j. 28 Cdo 2586/2019-560, týkající se restitučního případu žalobců a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3959/2019.

11. Žalobci dále poukázali na skutečnost, že došlo k dlouhodobému prodlení žalovaného s vypořádáním restitučního nároku, kdy ani po téměř 30 letech od jeho uplatnění, není nárok plně vypořádán a na nedostatečnou kvalitu i kvantitu veřejných nabídek ve spojení s upřednostňováním převodů pozemků dle zákona č. 95/1999 Sb. před uspokojováním nároků oprávněných osob dle zákona o půdě. Žalovaný tedy postupoval při vypořádávání restitučního nároku žalobců liknavě a svévolně.

12. K aktivní snaze žalobců o saturaci restitučního nároku žalobci uvedli, že projev aktivity oprávněné osoby dle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR nelze spatřovat pouze v účasti ve veřejných nabídkách, nýbrž je nutno také vzít v potaz, zda se oprávněné osoby aktivně domáhaly uspokojení jejich restitučního nároku také jinými způsoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015), přičemž bylo dále judikatorně dovozeno, že v určitých případech účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není vůbec třeba. Jde primárně o případy, kdy zákonné vypořádání restitučního nároku oprávněné osoby prostřednictvím veřejné nabídky bylo postupem žalovaného natolik ztíženo, že po oprávněné osobě předchozí účast ve veřejných nabídkách nelze spravedlivě požadovat, neboť by jejich prostřednictvím vydání odpovídajícího náhradního pozemku nemohla dosíci. Jedná se především o postup žalovaného spočívající v neuznávání správného ocenění nároku oprávněné osoby, nedostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry veřejné nabídky či prodlení s uspokojením nároku způsobené nepřiměřeně dlouho dobou rozhodování o restitučním nároku oprávněné osoby (názor vyslovený například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3576/2016, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). V souvislosti s posuzováním aktivního přístupu žalobců o vypořádání jejich restitučního nároku lze dle právního názoru žalobců spatřovat jejich aktivní přístup v podobě domáhání se vypořádání jejich restitučního nároku, jednání s žalovaným, upozorňování žalovaného na možná pochybení při oceňování restitučního nároku, vyhledávání archiválií za účelem domožení se správného ocenění nevydaných pozemků a stanovení výše restitučního nároku, resp. i zajištění vypracování znaleckých posudků a jejich doplňujících vyjádření pro účely určení výše restitučního nároku. Předložené důkazy prokazují, že se žalobci aktivně a dlouhodobě domáhali přecenění nevydaných pozemků, a to za vynaložení značného úsilí žalobců (a jejich právních předchůdců), kteří potřebné doklady prokazující určení pozemků pro stavbu sami po několik let systematicky dohledávali, přičemž byli nuceni se obrátit na nespočet institucí, které archivními podklady disponovaly. Žalobci taktéž vynaložili nemalé finanční prostředky na to, aby zajistili veškeré dobové podklady nezbytné pro řádné stanovení výše jejich restitučního nároku. Nelze odhlédnout od toho, že k částečnému přecenění restitučního nároku žalovaný přistoupil právě na základě žalobci obstaraných podkladů a v návaznosti na výsledek po řadu let vedených soudních řízení. V kontextu výše uvedeného lze říci, že žalobci poskytli žalovanému patřičnou součinnost a aktivně se snažili o vypořádání svého restitučního nároku, avšak i přes tuto svou snahu se vypořádání restitučního nároku doposud nedomohli.

13. Nejvyšší soud ČR při posuzování restitučního případu žalobců v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2586/2019 ve vztahu k otázce aktivní snahy žalobců o saturaci restitučního nároku konstatoval, že: „(…) žalovaná (před 1. 1. 2013 její právní předchůdce) bez legitimního důvodu ztěžovala uspokojení uplatněného nároku zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov. § 11a zákona o půdě) zejména nesprávným oceněním nároku (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku pak dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Na základě těchto skutečností, ovšem i s přihlédnutím k tomu, že struktura nabídky náhradních pozemků neměla potřebné kvalitativní ani kvantitativní parametry k uspokojení nároku žalobců (jako oprávněných osob), odvolací soud dovodil, že ani v tomto konkrétním případě nelze žalobcům klást k tíži, že se neúčastnili veřejných nabídek (tj. neuspokojovali svůj restituční nárok zákonem předpokládaným postupem).“ K totožnému závěru při posuzování restitučního případu žalobců dospěl Nejvyšší soud ČR taktéž v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3959/2019.

14. K převoditelnosti pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] žalobci uvedli, že mezi účastníky řízení je nesporné, že náhradní pozemky nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou převoditelnosti. Žalovaný považuje pozemky za nevhodné k převodu, neboť se tyto dle tvrzení žalovaného mají nacházet v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně a jsou zahrnuty do chráněného ložiskového území. Otázkou převoditelnosti náhradního pozemku v ochranném pásmu vodního zdroje se zabýval Nejvyšší soud kupříkladu v rozhodnutí ze dne 21. 6. 2022, č.j. 28 Cdo 1511/2022-1040, ve kterém konstatoval, že: „Překážkou převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY nepochybně není sama o sobě okolnost, že jde o pozemek nepřístupný z veřejné komunikace, resp. o pozemek evidovaný jako ostatní plocha sousedící s lokálním biokoridorem. Rovněž vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebrání skutečnost, že je evidován jako ostatní plocha. Vydání pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY konečně nevylučuje skutečnost, že jde o „louky v okolí osady [adresa]“ či o pozemky v ochranném pásmu vodního zdroje.“ Námitku nelze shledat jako důvodnou. Pokud pak jde o námitku žalovaného, dle které mají být pozemky zahrnuty do chráněného ložiskového území, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, dle kterého: „Naproti tomu opodstatněná není námitka, že poskytnutí zemědělského pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jako náhradního oprávněné osobě (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.), brání již ta okolnost, že jde o pozemek situovaný v chráněném ložiskovém území (§ 16 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Zmiňovaná skutečnost nenaplňuje žádný z důvodů vylučujících převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., a převod takového pozemku nebyl by zapovězen ani zákonem č. 229/1991 Sb., a to jak jde-li o jeho relevantní ustanovení § 11 řešící problematiku původních naturálních restitucí vydáním státem odňatého pozemku (odst. 3 tohoto ustanovení s možností vydání pozemků v chráněném ložiskovém území výslovně počítá), tak ani jeho ustanovením § 11a upravujícím převody náhradních zemědělských pozemků. Ostatně, umístění pozemku v chráněném ložiskovém území nebrání bez dalšího jeho zemědělskému využití, když zákon na těchto pozemcích toliko podmiňuje zřizování staveb a zařízení nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska závazným stanoviskem dotčeného orgánu (srov. § 18 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona). Lze zde proto přiměřeně odkázat i na ty závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle nichž vydání požadovaného pozemku oprávněné osobě nebrání sama skutečnost, že pozemek leží v ochranném pásmu, není-li současně např. zjištěno, že vlastník tohoto pozemku byl by při využití pozemku limitován až do té míry, kdy by pozemek nemohl ani zemědělsky obhospodařovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019).“ Zároveň žalobci odkazují taktéž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2868/2020.

15. K pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] žalobci uvedli, že pokud žalovaný namítá, že pozemek je dotčen zákonnou překážkou převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., neboť je přes něj navrhována trasa VTL plynovodu. V souvislosti s výše uvedeným žalobci upozornili na to, že podle (od 1. 11. 2019 účinného znění) § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. platí, že nelze vydat: „zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury.“ Z výše uvedeného je tak zřejmé, že technická infrastruktura (ať již zřízená nebo plánovaná územně plánovací dokumentací) nepředstavuje překážku převoditelnosti, neboť zákon pro tytu infrastrukturu výslovní stanoví výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků. Plynovod lze přitom podřadit pod technickou infrastrukturu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Taktéž tuto námitku nelze shledat jako důvodnou. Žalobci považují tento náhradní pozemek za převoditelný. Žalobci v tomto směru odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3555/2022. Obec [adresa] nemá žádné výhrady proti případné převodu na žalobce. Městský úřad [adresa] žalobce odkázal na Městský úřad [adresa], Odbor úřad územního plánování. Městský úřad [adresa], Odbor úřad územního plánování, žalobcům ve vyjádření ze dne 3. 9. 2024 sdělil, že technická infrastruktura nepředstavuje překážku převoditelnosti s tím, že na části pozemku je dle platného územního plánu vymezena toliko technická infrastruktura.

16. K otázce ocenění označených náhradních pozemků žalovaný předložil k ocenění náhradních pozemků znalecké posudky č. [hodnota]-[Anonymizováno]/2022 ze dne 2. 6. 2022 a č. [hodnota]-[Anonymizováno]/2024 ze dne 25. 4. 2024, zpracované soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Žalobci učinili ocenění náhradních pozemků v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení nesporným. Jde o následující pozemky s uvedením ceny: pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 3 411 Kč, pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 8 841 Kč, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k.ú. [adresa] částkou ve výši 109,69 Kč, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 72,19 Kč a Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 628 148.96 Kč, tj. celkem pozemky v ceně 640 582,84 Kč.

18. Žalovaný navrhnul, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný učinil nesporným, že žalobci jsou skutečne opravnenými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) zakona o půde a že žalovana původne ocenila restituční narok žalobců chybne. Zaklad naroku žalobců je mezi účastníky nesporný. Žalovaný rovnež učinil nesporným, že byla shledana v minulosti svévolnou a liknavou při vyřizovaní a vedla s nimi řadu soudních sporů jak jsou uvedeny shora. V důsledku techto sporů pak žalovaný reagoval na jejich vývoj a přeceňovala restituční narok žalobců.

19. Spor mezi stranami je však nadale v otazce výše restitučního naroku, když žalovana uznava restituční narok každého z žalobců prozatím pouze co do častky 1 304 927,50 Kč. Žalovaný učinil nesporným, že spor o ocenení nahradních pozemků byl dan pouze v řízení sp. zn. [spisová značka] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu. Formalně dosud neuspokojena čast restitučniho naroku žalobce a) čini dle žalovaného 328 682,89 Kčs a žalobkyně b) 494.264,87 Kčs. I v tomto je mezi účastniky rizeni spor a tato častka se také může změnit v zavislosti na dale vedených sporech mezi účastniky rizeni. K argumentaci žalobců ohledne nedostatečnosti veřejných nabídek žalovaný uvedl, že do konce roku 2022 bylo vyhlašeno 169 kol veřejných nabídek pozemků (podle zakona o půde, zakona č. 95/1999 Sb., potažmo zakona č. 503/2012 Sb.), v nichž bylo nabízeno přes 900 000 nahradních pozemků v celkové cene cca 34,5 mld. Kč. Žalovana odmíta tvrzení žalobců o tom, že by veřejné nabídky pozemků v ramci veřejných nabídek byly nedostatečné pro uspokojení jejich restitučního naroku. S ohledem na tyto údaje pak nelze přisvedčit namitce žalobců, že bylo pozemků na opravnené osoby převadeno „malo“ zejména pozemky, o než se nikdo nepřihlasil, nemohly logicky být nikomu převedeny. U jiných pozemků mohla být důvodem pozdejší ztrata zajmu opravnené osoby o pozemek nebo jiné příčiny. Navic množstvi nabizených pozemků ve verejných nabidkach je treba hodnotit z pohledu celé České republiky, neboť již od roku 2006, tj. konkrétně od účinnosti novely č. 131/2006 Sb., zakona o půdě, mohou žalobci uspokojit své naroky na územi celé České republiky. S timto vědomim je treba pristupovat k rešeni otazky dostatečnosti či nedostatečnosti kapacit verejných nabidek.

20. Žalovaný nesouhlasi s tim, že by jednal svévolně či liknavě. Obecné poukazy na desítky let stara soudní rozhodnutí, ktera v určitých jednotlivých případech konstatovala svévolný či liknavý postup na strane žalované, nebo nedostatečnost pozemků nabízených ve veřejných nabídkach, v kontextu dalšího vývoje a při zohlednení aktualní situace, nemohou již nadale obstat. Co se týka účasti žalobců ve verejných nabidkach, tak se žalobci poprvé a zatim naposledy zúčastnili pouze verejné nabidky až v červnu 2021, kdy požadali o pozemek z nabidky v k.ú. [adresa] u České Lipy v hodnotě 102 584,00 Kč a v nasledné výzvě k navýšeni naroku pro tento pozemek navýšili o 4 Kč a v nabídce proto neuspěli, neboť byla učiněna vyšši nabidka jiným zajemcem. S ohledem na v tomto směru pasivní postoj žalobců nelze hodnotit postup žalované nadale jako liknavý či svévolný. Neúčast žalobců ve veřejných nabídkach svědčí o jejich pasivitě, když navíc žalovana eviduje restituční narok žalobců v souladu se závěry Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2019, č. j. [spisová značka] a ze dne 30. 5. 2019, č.j. [spisová značka]. Žalobcům nic nebrani se verejných nabidek účastnit.

21. K otázce výše restitučního nároku žalobců žalovaný uvedl, že na základě rozhodnutí č.j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 2.11.2000 drží žalobci 2/3 restitučního naroku souvisejícího s nevydaným pozemkem parc. č. dle PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 17 999 m2. Na základě pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. března 2018, č.j. [spisová značka] a Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. listopadu 2018, č.j. [spisová značka] ve spojení se závěry Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 27.2.2019, č. j. [spisová značka] a ze dne 30.5.2019, č.j. [spisová značka], došlo ze strany žalované k přecenení restitučního naroku žalobců.

22. Žalovaný uvedl, že restituční narok žalobců byl již častečne uspokojen rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], které bylo potvrzeno rozhodnutím Mestského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], a to co do častky 960 796,60 Kč, přičemž výše tohoto ocenení vyplýva mimo jiné ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], který objednali a předložili žalobci. V ramci tohoto posudku nebyly oceňovany dva pozemky, tj. pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. U těchto proto vychazí žalovana z jejich ocenění provedeného znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]-2017 [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovana proto nesouhlasi s výši uspokojeni, kterou uvedli žalobci v ramci své žaloby, neboť neni pravdou, že by na zakladě tohoto soudniho rozhodnuti byl uspokojen restitučni narok žalobců pouze co do častky 695 701,84 Kč. Toto ocenení je mezi účastníky řízení sporné, neboť soud prvního a ani druhého stupne cenu techto nahradních pozemků ve svých rozhodnutích nevypořadal (v řízení byly předloženy celkem tři rozdílné znalecké posudky). Výše tohoto oceněni vyplýva z původně žalobci predloženého znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 7.10.2018 a z této častky jako z tarifní hodnoty sporu zjevne vychazel i Nejvyšší soud při rozhodovaní o nahrade nakladů dovolacího řízení v usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 1.10.2019, když odmítl dovolaní žalované.

23. K převoditelnosti náhradních pozemků v k.ú. [adresa], jejichž vydání se žalobci svou žalobou domáhají žalovaný uvedl následující: Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] není dotčen zákonem č. 428/2012 Sb. a není z převodu vyloučen ani dle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek není dotčen privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb., nebylo k němu uplatněno právo na nárokový převod, není zastavěn stavbou ve vlastnictví třetí osoby ani s touto stavbou funkčně spojen. Tento pozemek je však součástí ochranného pásma vodního zdroje II. stupně a je zahrnut do chráněného ložiskového území [adresa] ID [Anonymizováno] v souvislosti s těžbou grafitu, jílu, kaolinu a vápence. S ohledem na to je tento pozemek k převodu nevhodný, neboť je dán veřejný zájem na tom, aby zůstal předmětem veřejného vlastnictví. Pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] není dotčen zákonem č. 428/2012 Sb. a není z převodu vyloučen ani dle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek není dotčen privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb., nebylo k němu uplatněno právo na nárokový převod, není zastavěn stavbou ve vlastnictví třetí osoby ani s touto stavbou funkčně spojen. Tento pozemek je však součástí ochranného pásma vodního zdroje II. stupně a je zahrnut do chráněného ložiskového území [adresa] ID [Anonymizováno] v souvislosti s těžbou grafitu, jílu, kaolinu a vápence. S ohledem na to je tento pozemek k převodu nevhodný, neboť je dán veřejný zájem na tom, aby zůstal předmětem veřejného vlastnictví. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] není dotčen zákonem č. 428/2012 Sb. a není z převodu vyloučen ani dle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek není dotčen privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb., nebylo k němu uplatněno právo na nárokový převod, není zastavěn stavbou ve vlastnictví třetí osoby ani s touto stavbou funkčně spojen. Tento pozemek je však součástí ochranného pásma vodního zdroje II. stupně a je zahrnut do chráněného ložiskového území [adresa] ID [Anonymizováno] v souvislosti s těžbou grafitu, jílu, kaolinu a vápence. S ohledem na to je tento pozemek k převodu nevhodný, neboť je dán veřejný zájem na tom, aby zůstal předmětem veřejného vlastnictví. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] není dotčen zákonem č. 428/2012 Sb. a není z převodu vyloučen ani dle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek není dotčen privatizačním projektem dle zákona č. 92/1991 Sb., nebylo k němu uplatněno právo na nárokový převod, není zastavěn stavbou ve vlastnictví třetí osoby ani s touto stavbou funkčně spojen. Tento pozemek je však součástí ochranného pásma vodního zdroje II. stupně a je zahrnut do chráněného ložiskového území [adresa] ID [Anonymizováno] v souvislosti s těžbou grafitu, jílu, kaolinu a vápence. S ohledem na to je tento pozemek k převodu nevhodný, neboť je dán veřejný zájem na tom, aby zůstal předmětem veřejného vlastnictví. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Tento pozemek je z převodu vyloučen ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., protože přes něj vede navrhovaná trasa VTL plynovodu VPS VT.3EP včetně regulační stanice Ep.26, tedy veřejně prospěšná stavba.

24. Pokud jde o ocenění žalobou označených náhradních pozemků, disponuje žalovaná dvěma znaleckými posudky, a to posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/2022 ze dne 2.6.2022 zpracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/2024 ze dne 25.4.2024 zpracovaným také [tituly před jménem] [jméno FO]. Z uvedených posudků vyplývá, že předmětné pozemky byly oceněny takto: pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 3 411 Kč, pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 8 841 Kč, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 109,69 Kč, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 72,19 Kč a Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] částkou ve výši 628 148.96 Kč.

25. Skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) zakona o půde učinili účastníci nespornou. Tuto skutečnost prokazuje i Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 27. 4. 2000, Rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy č.j.: PÚ [Anonymizováno]/00 ze dne 2. 11. 2000, Smlouva o bezúplatném postoupení pohledávky – restitučního nároku ze dne 12. 1. 2016, Sdělení Okresního soudu v [Anonymizováno] č.j. D [Anonymizováno]/2003-62 ze dne 2. 9. 2004, Smlouva o bezúplatném převodu restitučního nároku osob blízkých ze dne 16. 7. 2020, Oznámení o bezúplatném převodu pohledávky – restitučního nároku ze dne 15.

7. Skutečnost, že žalovaný vyřadil paní [jméno FO] z evidence oprávněných osob s nárokem na vydání náhradního pozemku (sděleno přípisem Pozemkového fondu ČR zn. [Anonymizováno]/03 ze dne 13. 6. 2003). Na základě žádosti právní předchůdkyně žalobce a) následně došlo ze strany Pozemkového fondu ČR k přecenění hodnoty jejího podílu na nevydaných pozemcích ve výši 1/3, která byla nově stanovena ve výši 111 593,67 Kč, což je potvrzeno přípisem Pozemkového fondu ČR č.j. [Anonymizováno]/07/[jméno FO]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2007. V důsledku této skutečnosti došlo k přecenění podílu na restitučním nároku též ve vztahu k žalobcům (resp. jejich právním předchůdcům.

26. Nevydaný pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl v době odnětí (tj. k roku 1955 a 1956) určen k výstavbě rodinných domů. V roce 1960 přitom byla oblast k.ú. [adresa] administrativně přičleněna k hl. m. Praze. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že v případě, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), je nutno i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (k tomu lze odkázat např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015). Odňatý pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl nejprve ze strany žalovaného oceněn na částku 183 589,80 Kč (tj. jako zemědělský pozemek). Následně, a to až na základě aktivního jednání žalobců (resp. jejich právních předchůdců), došlo ze strany žalovaného v roce 2007 k částečnému přeevidování ocenění odňatého pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] na částku ve výši 334 781,01 Kč (tj. jako pozemku určeného k výstavbě bez zohlednění jeho administrativního přičlenění k hl. m. Praze). Žalobci se poté opakovaně marně po mnoho let domáhali přeevidování ocenění odňatého pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], a to jako pozemku na území hl. m. Prahy, neboť k.ú. [adresa] bylo po odnětí předmětného pozemku právním předchůdcům žalobců administrativně přičleněno k hl. m. Praze. Toto přecenění ovšem žalovaný konstantně odmítal a žalobce odkázal na soudní řízení, což žalobci učinili.

27. Znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]-2013 ze dne 10. 2. 2013 vypracovaný soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s jeho doplňujícím vyjádřením a znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]-2019 ze dne 28. 7. 2019 vypracovaný soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který v té době zpracovával znalecké posudky má soud za prokázané, že odňatý pozemek PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] má být správně oceněn na částku ve výši 4 499 750 Kč. Znalecké posudky prokazují, že v předmětném případě nejsou naplněny podmínky pro aplikaci jakýchkoliv srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „Oceňovací vyhláška“). Správnost závěrů znaleckých posudku prokazují rovněž důkazy provedené soudem, a to protokolem o jednání před soudem prvního stupně Obvodního soudu pro [adresa], 15. října 2019 ve věci č. j. [spisová značka] a ze 16. ledna. 2020, sdělením tajemníka městské části [adresa], screenshoty s dochozích vzdálenostech (na čísle listu 334–337). Skutečnost, že žalobci takto odňatý pozemek ocenily správně vyplývá rovněž z rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], které aprobovaly závěry obecných soudů stran pochybení žalovaného při stanovení být oceněn jako pozemek na území hl. m. Prahy, tj. sazbou ve výši 250 Kč za 1 m2. Restituční nárok žalobců tudíž činí částku v celkové výši 2 999 833,20 Kč, s tím, že celkový restituční nárok žalobce a) činí částku 1 499 916,60 Kč a žalobkyně b) částku 1 499 916,60 Kč. Nesprávný je tedy právní názor žalovaného, který celkový restituční nárok žalobce a) oceňuje na částku ve výši 1 304 927,50 Kč a žalobkyně b) na částku 1 304 927,50 Kč (tj. celkem ve výši 2 609 855 Kč).

28. V řízení má tak soud za prokázané, že celkový restituční nárok žalobce a) činí částku ve výši 567 358,76 Kč, přičemž nesporná část činí 241 520,93 Kč. Celkový restituční nárok žalobkyně b) činí částku ve výši 732 940,89 Kč, přičemž nesporná část činí 407 102,91 Kč. Předmětem žaloby po částečném zpětvzetí jsou náhradní pozemky o celkové hodnotě 640 582,84 Kč.

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům a právnímu hodnocení. Žalovaný se dopustil liknavosti a svévole vůči žalobcům, neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu ČR) byl vysloven závěr, použitelný i pro projednávanou věc, podle něhož oprávněná osoba, jíž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se může žalobou domáhat, aby Pozemkovému fondu České republiky (jehož nástupcem je od 1. 1. 2013 žalovaný, jehož práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) byla uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu konkrétního pozemku, pokud uvedený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo možno označit za liknavé, či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, a nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 495/02, či sp. zn. III. ÚS 495/05). Ve vztahu k otázce liknavosti a svévole žalovaného žalobci správně odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2019, č.j. 28 Cdo 2586/2019-560, týkající se restitučního případu žalobců a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3959/2019.

30. Žalobci byli při uplatňování svých nároků dostatečné aktivní, protože za projev aktivity oprávněné osoby dle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR nelze spatřovat pouze v účasti ve veřejných nabídkách, nýbrž je nutno také vzít v potaz, zda se oprávněné osoby aktivně domáhaly uspokojení jejich restitučního nároku také jinými způsoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Jak bylo dále judikatorně dovozeno, v určitých případech účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není vůbec třeba. Jde primárně o případy, kdy zákonné vypořádání restitučního nároku oprávněné osoby prostřednictvím veřejné nabídky bylo postupem žalovaného natolik ztíženo, že po oprávněné osobě předchozí účast ve veřejných nabídkách nelze spravedlivě požadovat, neboť by jejich prostřednictvím vydání odpovídajícího náhradního pozemku nemohla dosíci. Jedná se především o postup žalovaného spočívající v neuznávání správného ocenění nároku oprávněné osoby, nedostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry veřejné nabídky či prodlení s uspokojením nároku způsobené nepřiměřeně dlouho dobou rozhodování o restitučním nároku oprávněné osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3576/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Za aktivního přístupu žalobců soud považuje jejich aktivní přístup v podobě domáhání se vypořádání jejich restitučního nároku, jednání s žalovaným, upozorňování žalovaného na možná pochybení při oceňování restitučního nároku, vyhledávání archiválií za účelem domožení se správného ocenění nevydaných pozemků a stanovení výše restitučního nároku, resp. i zajištění vypracování znaleckých posudků a jejich doplňujících vyjádření pro účely určení výše restitučního nároku. Žalobci se aktivně a dlouhodobě domáhali přecenění nevydaných pozemků, a to za vynaložení značného úsilí žalobců (a jejich právních předchůdců), kteří potřebné doklady prokazující určení pozemků pro stavbu sami po několik let systematicky dohledávali, přičemž byli nuceni se obrátit na řadu institucí, které archivními podklady disponovaly. Nejvyšší soud ČR při posuzování restitučního případu žalobců v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2586/2019 ve vztahu k otázce aktivní snahy žalobců o saturaci restitučního nároku konstatoval, že: „(…) žalovaná (před 1. 1. 2013 její právní předchůdce) bez legitimního důvodu ztěžovala uspokojení uplatněného nároku zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov. § 11a zákona o půdě) zejména nesprávným oceněním nároku (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku pak dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Na základě těchto skutečností, ovšem i s přihlédnutím k tomu, že struktura nabídky náhradních pozemků neměla potřebné kvalitativní ani kvantitativní parametry k uspokojení nároku žalobců (jako oprávněných osob), odvolací soud dovodil, že ani v tomto konkrétním případě nelze žalobcům klást k tíži, že se neúčastnili veřejných nabídek (tj. neuspokojovali svůj restituční nárok zákonem předpokládaným postupem).“ K totožnému závěru při posuzování restitučního případu žalobců dospěl Nejvyšší soud ČR taktéž v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3959/2019.

31. Zde je třeba odkázat na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť shora uvedené judikatorní závěry Nejvyššího soudu ČR týkající se liknavosti a svévole žalovaného, nesprávného ocenění restitučního nároku žalobců a aktivního přístupu žalobců lze plně aplikovat i v projednávanou věc a soud neshledal důvody, pro něž by se od nich odchýlil.

32. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k.ú. [adresa] lze vydat, neboť mezi účastníky řízení je nesporné, že náhradní pozemky nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou převoditelnosti. Pozemky se sice mají nacházet v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně a jsou zahrnuty do chráněného ložiskového území. Otázkou převoditelnosti náhradního pozemku v ochranném pásmu vodního zdroje se zabýval Nejvyšší soud kupříkladu v rozhodnutí ze dne 21. 6. 2022, č.j. 28 Cdo 1511/2022-1040, použitelném i na projednávanou věc, ve kterém konstatoval, že: „Překážkou převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY nepochybně není sama o sobě okolnost, že jde o pozemek nepřístupný z veřejné komunikace, resp. o pozemek evidovaný jako ostatní plocha sousedící s lokálním biokoridorem. Rovněž vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebrání skutečnost, že je evidován jako ostatní plocha. Vydání pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY konečně nevylučuje skutečnost, že jde o „louky v okolí osady [adresa]“ či o pozemky v ochranném pásmu vodního zdroje.“ Pokud pak jde o námitku žalovaného, dle které mají být pozemky zahrnuty do chráněného ložiskového území, lze spolu s žalobci odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, použitelnou i na projednávanou věc, podle kterého: „Naproti tomu opodstatněná není námitka, že poskytnutí zemědělského pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jako náhradního oprávněné osobě (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.), brání již ta okolnost, že jde o pozemek situovaný v chráněném ložiskovém území (§ 16 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Zmiňovaná skutečnost nenaplňuje žádný z důvodů vylučujících převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., a převod takového pozemku nebyl by zapovězen ani zákonem č. 229/1991 Sb., a to jak jde-li o jeho relevantní ustanovení § 11 řešící problematiku původních naturálních restitucí vydáním státem odňatého pozemku (odst. 3 tohoto ustanovení s možností vydání pozemků v chráněném ložiskovém území výslovně počítá), tak ani jeho ustanovením § 11a upravujícím převody náhradních zemědělských pozemků. Umístění pozemku v chráněném ložiskovém nebrání bez dalšího jeho zemědělskému využití, když zákon na těchto pozemcích toliko podmiňuje zřizování staveb a zařízení nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska závazným stanoviskem dotčeného orgánu (srov. § 18 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona). Lze zde proto přiměřeně odkázat i na ty závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle nichž vydání požadovaného pozemku oprávněné osobě nebrání sama skutečnost, že pozemek leží v ochranném pásmu, není-li současně např. zjištěno, že vlastník tohoto pozemku byl by při využití pozemku limitován až do té míry, kdy by pozemek nemohl ani zemědělsky obhospodařovat (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019 a sp. zn. 28 Cdo 2868/2020).

33. Vydat lze i pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Vydání nebrání skutečnost, že pozemek je dotčen zákonnou překážkou převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., neboť je přes něj navrhována trasa VTL plynovodu. Podle (od 1. 11. 2019 účinného znění) § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. platí, že nelze vydat: „zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury.“ Z výše uvedeného je tak zřejmé, že technická infrastruktura (ať již zřízená nebo plánovaná územně plánovací dokumentací) nepředstavuje překážku převoditelnosti, neboť zákon pro tytu infrastrukturu výslovně stanoví výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků. Plynovod lze přitom podřadit pod technickou infrastrukturu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Obec [adresa] nemá žádné výhrady proti případné převodu na žalobce. Městský úřad [adresa] ve svém vyjádření odkázal na Městský úřad [adresa], Odbor úřad územního plánování. Městský úřad [adresa], Odbor úřad územního plánování, který žalobcům ve vyjádření ze dne 3. 9. 2024 sdělil, že technická infrastruktura nepředstavuje překážku převoditelnosti s tím, že na části pozemku je dle platného územního plánu vymezena toliko technická infrastruktura.

34. Pokud žalovaný navrhoval vyžádat si v souladu s § 6 odstavec 1, písmene b), bod 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu od příslušného úřadu územního plánování, zamítnul soud tento důkaz jako nadbytečný, protože i když Městský úřad v [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém vyjádření uvedl, že není kompetentní k posouzení zároveň uvedl, že nemají námitek proti tomu, aby byl pozemek vydán. Zůstává tak skutečností, že technická infrastruktura není důvodem pro nevydání pozemku. Lze přisvědčit žalobcům, že vyjádření příslušného úřadu územního plánování může být pouze v tom smyslu, zda je pozemek dotčen technickou, případně dopravní infrastrukturou, nemůže se však vyjadřovat k otázce převoditelnosti nebo nepřevoditelnosti pozemku, neboť to je otázka, jíž zodpověděl soud způsobem shora uvedeným. V řízení totiž není zpochybňováno, že existuje technická infrastruktura, a že je naplánovaná, ale tato skutečnost není důvodem nepřevoditelnosti pozemku.

35. Soud tedy shledal žalobu důvodnou, když bylo prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami, mají nárok na náhradu za nevydané pozemky, žalovaný se k nim choval liknavě a svévolně, žalobci přitom při uplatňování svého nároku byli dostatečně aktivní a pozemky, soud neshledal důvody nevydání pozemků, které žalobci určili, k čemuž jsou podle shora uvedené judikatury oprávněni.

36. Protože jsou žalobci ve věci úspěšní, náleží jim podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše vychází z § 7 bod 6. Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty 640 582,84 Kč (na základě nesporného ocenění náhradních pozemků), kdy sazba za 1 úkon právní služby činí u žalobce a) částku 10 900 Kč a u žalobkyně b) částku 10 900 Kč. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že v projednávané věci jde o společné úkony při zastupování dvou nebo více osob, přičemž pak advokátovi za každou takto zastupovanou osobu náleží shora uvedená mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Z tohoto důvodu činí sazba za 1 úkon právní služby u žalobce a) částku 8 720 Kč a u žalobkyně b) částku 8 720 Kč. Žalobcům náleží náklady právního zastoupení za tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava právního zastoupení; 2) sepis žaloby o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků ze dne 10. 1. 2024; 3) sepis podání ze dne 5. 3. 2024; 4) sepis podání ze dne 10. 6. 2024; 5) účast na soudním jednání konaném dne 13. 6. 2024; 6) sepis podání ze dne 11. 7. 2024; 7) účast na soudním jednání konaném dne 25. 7. 2024; 8) sepis podání ze dne 2. 9. 2024; 9) účast na soudním jednání konaném dne 5. 9. 2024; tj. celkem 9 úkonů právní služby u každého z žalobců + 9 náhrad hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč bez DPH. Žalobci a) tak náleží 78 480 Kč za 9 úkonů právní služby po 8 720 Kč, žalobkyni b) 78 480 Kč za 9 úkonů právní služby po 8 720 Kč. Oběma žalobcům společně rovněž náleží náhrada hotových výdajů 2 700 Kč za 9 úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč. Zároveň žalobcům náleží náhrada cestovních výdajů autem na jednání ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobců k Okresnímu soudu v Českém Krumlově a zpět na vzdálenost celkem jedné cesty 354 km, při ceně za jeden litr motorové nafty 38,70 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě nafty 4 l/100 km. Náhrada za cestu k jednomu jednání u soudu tak činí 2 530,30 Kč, tj. za tři cesty 7 590,90 Kč. Náklady řízení dále představuje ztráta času za 3 cesty k jednáním při průměrné ztrátě času 5 půlhodin za jednu cestu. Celkem tedy náklady na cestovné a ztrátu času činí částku ve výši 10.591,18 Kč bez DPH. Ke shora uvedeným nákladům pak je třeba přičíst daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je právní zástupce žalobců plátcem. Náklady žalobců tedy činí částku celkem 206 004 Kč (9 x 8 720 Kč x 2 = 156 960 Kč jako odměna podle advokátního tarifu, 9 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč = 2 700 Kč, cestovné a náhrada ztráty času na cestě = 10.591,18 Kč, a částka DPH ve výši 21 % = 35.752,75 Kč).