9 C 70/2020-130

Rubrum

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Daříčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nařízení uveřejnění odpovědi na články takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uveřejnit v periodiku [anonymizována dvě slova], a to v pravém horním roku prvé strany, se standardní velikostí písma, orámovaný, s výslovným označením„ odpověď“, s uvedením jména a příjmení žalobce a s uvedením, že se jedná o odpověď na článek uveřejněný dne [datum], tento text: „ Není pravdou, že„ vedu válku“, nebo„ bojuji“ s finančním úřadem v [obec]. Pouze při kontrole vyplacených kompenzačních bonusů úřadem vyplavaly na povrch nejednoznačnosti textu zákona 159/2020 Sb. a rozpory s některými ilustračními příklady na webu [anonymizováno] správy. Před podáním žádosti o výplatu bonusu jsem se pečlivě seznámil se zněním zákona a prostudoval si všechny dostupné ilustrační příklady. Poté, co jsme si s pracovnicí finančního úřadu vysvětlili své argumenty, finanční úřad od vymáhání údajně neoprávněně vyplacené části kompenzačního bonusu upustil.“ Žalovaný je povinen uveřejnit odpověď do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do textu:„ Na [anonymizováno] finanční ředitelství jsem se neobracel já, ale redaktor [anonymizováno] novin, se kterým jsem rozpory v zákoně a ilustračních příkladech konzultoval, abych přispěl k vnesení řádu do chaosu, a který napsal článek do [anonymizováno] novin, ze kterého nejspíš [anonymizována dvě slova] své články vykompiloval, aniž by si cokoliv u mě ověřil. Není pravdou, že na mě a jiné živnostníky„ dopadá přísloví lehce nabyl, lehce pozbyl“. To spíše na [anonymizována dvě slova] dopadají důsledky„ chlubení se cizím peřím“.“ se požadavek žalobce na uveřejnění odpovědi zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uveřejnit na titulní straně periodika [anonymizována dvě slova] odpověď na články, které se dotkly jeho cti a důstojnosti. V žalobě, následných vyjádřeních písemných i ústních a v rámci závěrečného návrhu uvedl toto:

2. Je podnikatelem, žalovaný je vydavatelstvím, které vydává týdeník [anonymizována dvě slova]. V ČR vypukla počátkem roku 2020 koronavirová epidemie, k zamezení jejího šíření vydala vláda řadu omezení, která dopadla na živnostníky. Ztráty těchto osob měl kompenzovat zákon o kompenzačním bonusu, který živnostníkům přiznával po jisté období částku 500 Kč denně vyplácenou prostřednictvím finančních úřadů. Pro první období činila tato částka 25 000 Kč. Živnostníci byli vládou vyzváni, aby se o tento bonus přihlásili. Ke snadnějšími zjištění, kdo má na bonus nárok, vydala [anonymizováno] správa na svém webovém portálu řadu ilustrativních příkladů. [příjmení] sám měl k počátku prvního bonusového období, které bylo od 12. 3. do [datum], pozastavený výkon živnosti., který obnovil [datum]. Před podáním žádosti si prostudoval zákon i ilustrační příklady, přičemž zjistil, že podle doslovného znění zákona má nárok na bonus za celé období, ale také, že některé ilustrační případy jsou v tomto směru chybné. Požádal si o celý bonus a tento mu byl vyplacen. Poté se mu dne [datum] telefonicky ozvala pracovnice opavského finančního úřadu s tím, že kontrolou bylo zjištěno, že měl po určitou dobu pozastavenu živnost a neměl proto o část bonusu žádat. Vysvětlil úřednici své stanovisko a požádal o čas k hlubšímu prozkoumání problematiky. Další telefonát proběhl dne [datum], úřednice po jeho vysvětlení uznala, že je jeho výklad možný a od dalšího vymáhání upustila. Následně tuto pracovnici znovu kontaktoval a bylo mu sděleno, že žádné další kontroly jeho osoby již neprobíhají. Na základě svého studia dospěl k velmi detailním znalostem zákona a obával se, že finanční úřady mohou i v případech jiných podnikatelů postupovat nesprávně. Své znalosti se proto rozhodl sdílet se zainteresovanou částí veřejnosti a pro tento účel zkontaktoval redaktora [anonymizováno] novin. Nesliboval si medializaci vlastní osoby ani pošpinění opavského finančního úřadu. Očekával, že [příjmení] noviny provedenou vlastní prozkoumání zákona a uveřejní nějaké rady a návody. [příjmení] noviny otiskly dne [datum] článek„ Když nevrátíte příspěvek, přijde na vás kontrola, hrozí podnikateli finanční úřad. Podmínky přitom splnil.“ Tento článek považuje za v podstatě dobrý. Dne [datum] ale ve vydání [anonymizována dvě slova], ročník 14, [číslo] vyšly tyto články – na titulní straně článek„ Informatik vede válku s úřadem“ a na druhé straně článek„ Informatik bojuje s úřadem“ ve kterých byl výslovně označen jako podnikatel v IT technologiích [celé jméno žalobce] z [obec]. Tomuto periodiku však žádné informace neposkytl. Formulace o válce s úřadem nejsou pravdivé a dotýkají se jeho cti a důstojnosti, protože ho vykreslují jako konfliktní osobu, bojovníka, který všechno žene co nejvýš, osobu, která jedná chaoticky. Žalovaný mu podsunul řadu vymyšlených emocí a vykreslil ho jako člověka, která chce pošpinit finanční úřad. Žádnou válku však ve skutečnosti nevedl a už vůbec ne s opavským finančním úřadem. Jednání s úřednicí probíhala vždy klidně. Dále byla ve článku na druhé straně uvedena nepravdivá informace o tom, že při jednání s úřednicí„ nemohl uvěřit svým uším“, když ve skutečnosti jednání finančního úřadu předvídal, a dále nepravdivá informace, že se obrátil na [anonymizováno] ředitelství, na které se ve skutečnosti obrátila redakce [anonymizováno] novin. Má za to, že redakce [anonymizována dvě slova] článek opsala z [anonymizováno] novin a chybějící informace si vymyslela. Ke kauze se vztahovala také část editorialu, podle kterého„ Na některé živnostníky začíná dopadat přísloví: lehce nabyl, lehce pozbyl.“ Tato formulace není pravdivá, bonus nabyl standardní cestou a vracet ho nemusel. Tím se opět žalovaný dotkl jeho cti a důstojnosti a vykreslil ho jako podvodníka, který zkouší jakýmsi fíglem přijít k penězům. [anonymizována dvě slova] není nijak zaměřen na finanční nebo podnikatelský sektor, lze ho označit spíše za bulvár, a proto už samotné otištění článků bez uvedení zdroje ale s uvedením několika údajných přímých řečí, ho poškodilo a mohlo vzbudit dojem, že se na redakci obrátil s úmyslem pomstít se finančnímu úřadu. Na články obdržel několik negativních reakcí, otištěním článků bylo pošlapáno jeho dobré jméno u veřejnosti a byly poškozeny jeho dobré vztahy s finančním úřadem. [jméno] zásahu do jeho práv zvyšuje skutečnost spočívající ve změně jeho osobnosti. Dříve své názory prosazoval agresivně a nekompromisně a docházelo i k tomu, že ubližoval lidem, například úředníkům, kteří mu z důvodu nějakého pochybení nevyhověli. Potom ale svůj přístup změnil a nyní se snaží s lidmi vycházet po dobrém. Stále se snaží řešit problémy a nedostatky, na které narazí, ale dnes již konstruktivně, bez osobních animozit. Jeho známi tuto jeho změnu ocenili a on se nyní bojí, že by po přečtení článku v Regionu mohli nabýt pocitu, že se vrátil k původnímu zvykům. Přitom zákon nepožaduje nějaké prokazování, že k narušení cti a důstojnosti skutečně došlo, protože toto je subjektivní záležitost navrhovatele a zákon se proto spokojuje pouze s tím, že žadatel uvede, která tvrzení a v čem konkrétně se jeho cti a důstojnosti dotýkají. Vydavatel pak je povinen na žádost osoby odpověď uveřejnit. Nutné je také zkoumat podle principu proporcionality, zda nebyla dána bezdůvodně přednost zájmu vydavatele přinést veřejně prospěšné informace proti zájmu na cti a důstojnosti žadatele. Žalovanému ale o poskytnutí relevantních informací veřejnosti vůbec nešlo, protože část o bonusu zamlžil a použil ho jen jako podklad pro vymyšlenou a lživou část o údajné válce s úřadem. Žalovaný nemusel o dané problematice vůbec psát, pokud už tak učinil, mohl přesně ocitovat zdroj, mohl ho osobně vyhledat a požádat o rozhovor, nebo ho alespoň nemusel zmiňovat jménem. Újma na jeho zájmech je významná a zásadní. [příjmení] jiné je omezována jeho svoboda projevu, protože se nyní podrobuje jakési vnitřní cenzuře z obavy, že bude znovu stejným způsobem zneužit. Dne [datum] doručil žalovanému žádost o uveřejnění odpovědi dle tiskového zákona, žalovaný mu však nevyhověl.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě učinil nesporným, že je vydavatelem [anonymizována dvě slova] a že dne [datum] vydal [číslo] tohoto periodika a v něm otiskl předmětné články. Odmítl však, že by články zasáhly do cti a důstojnosti žalobce. Trval na tom, že články nejsou o tom, že by byl žalobce podvodník nebo lhář, ani o tom, že by byl agresivní nebo konfliktní, ale o tom, že finanční úřady postupují rozdílně k vyplácení bonusu. Články neobsahují nepravdy ani pravdu zkreslující tvrzení a jsou takřka shodné s článkem v [anonymizováno] novinách, jehož iniciátorem byl sám žalobce. Je běžné, že jednotlivá periodika přebírají články z jiných periodik. Pokud bylo ve článku otištěno konkrétní vyjádření žalobce, to bylo doslovně převzato z jeho vyjádření v [anonymizováno] novinách. Skutková tvrzení v článcích se zakládají na pravdě a uvedené slovní obraty jsou hodnotícími soudy, kde je možnost uplatnit právo na odpověď vyloučená, protože u nich nelze provést důkaz pravdy. Slovní termíny jako boj, válka, konflikt jsou v tisku běžné, obrazné a myšlené s nadsázkou, a tak jsou na to čtenáři zvyklí. Každé vydání periodika obsahuje editorial, ve kterém se šéfredaktor nebo redaktor obrací na čtenáře a píše o tom, co je v čísle obsaženo, a to lidovým způsobem a za použití slovních hříček, které jsou myšleny s nadsázkou, což je i případ slovního spojení„ lehce nabyl, lehce pozbyl“. Přitom státními orgány byla forma nabytí kompenzačního bonusu skutečně prezentována jako snadná a jednoduchá. Navíc odpověď se musí omezit pouze na skutková tvrzení, text odpovědi, kterou žalobce požaduje, je s tímto pravidlem v rozporu.

4. Soud rozhodoval na základě takto provedeného dokazování:

5. Pokud jde o samotný fakt, že je žalovaný vydavatelem [anonymizována dvě slova] a že dne [datum] vydal [číslo] tohoto periodika a v něm otiskl předmětné články, tento učinil žalovaný nesporným, a proto ho soud více nezkoumal.

6. Ze samotných článků soud zjistil, že článek na první straně je nadepsán tučně slovy„ Informatik vede válku s úřadem“. Dále obsahuje text:„ Má vrátit kompenzační bonus od státu, i když na něj má nárok. Podnikatel v IT technologiích [celé jméno žalobce] se pustil do boje s opavským finančním úřadem. Podle zdejší pracovnice nemá na příspěvek nárok, protože měl v době koronavirové krize činnost přerušenou. Finanční správa však potvrdila, že živnostník všechny podmínky splnil.“ 7. Na titulní straně se dále nachází editorial nazvaný„ poslušně hlásím…“, kde je rozebrán obsah čísla. [příjmení] jiné je zde uvedeno:„ Dále se dozvíte, že na některé živnostníky začíná dopadat přísloví: lehce nabyl, lehce pozbyl. Finanční úřad jim totiž přikázal vrátit státní příspěvky, i když na ně ze zákona měli právo.“ 8. Na druhé straně se nachází článek tučně nadepsaný„ Informatik bojuje s úřadem. Má vrátit bonus, podmínky přitom splnil.“ Pod fotografií náležející k textu, na které he zřejmě budova opavského finančního úřadu, je popisek:„ Pracovnice opavského finančního úřadu tvrdí, že živnostník, který přerušil činnost, nemá na státní příspěvek nárok. Finanční správa je ale opačného názoru.“ V textu se uvádí:„ [příjmení] ránu pod pás zasadil finanční úřad živnostníkům, kteří si požádali v době koronavirové krize o kompenzační bonus. Některým nyní hrozí, že ho budou muset vrátit. S tímto problémem se potýká také podnikatel v IT technologiích [celé jméno žalobce] z [obec]. Když mu pracovnice finančního úřadu zavolala s tím, že na příspěvek nemá nárok, nemohl uvěřit svým uším. Finanční správa přitom potvrdila, že [celé jméno žalobce] všechny podmínky splnil. [celé jméno žalobce] si zažádal o takzvanou Pětadvacítku, tedy kompenzační bonus ve výši 25 tisíc korun za období od 12. března do konce dubna. Krátce po obdržení peněz mu ale volali z opavského finančního úřadu, aby část příspěvku vrátil.„ Telefonovali mi, že kontrolují vyplacené bonusy a v mém případě zjistili neoprávněné vyplacení za období, kdy jsem měl pozastavenou živnost,“ popisuje [celé jméno žalobce], který se s problémem obrátil na [anonymizováno] finanční ředitelství. Jeho zástupci potvrdili, že pokud má živnostník pozastavenou činnost z důvodu ohrožení zdraví nebo krizových opatření, nárok na kompenzační bonus má.„ Nemůže ale pobírat podporu v nezaměstnanosti,“ vyjadřuje se tiskový mluvčí ředitelství [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] však žádnou podporu od úřadu práce nebral, a tak nárok na finanční příspěvek měl. S tímto argumentem však u úřednice nepochodil.„ Pokud dobrovolně nezaplatím, přijdou prý důkladnější kontroly a doměří mi daň ve výši neoprávněně vyplaceného bonusu,“ tlumočí její slova živnostník, který zatím nic nevrátil a čeká na další reakci finančního úřadu.“ 9. Žalobce předložil také článek z [anonymizováno] novin vydaných dne [datum]. Článek je nadepsaný„ Když nevrátíte příspěvek, přijde na vás kontrola, hrozí podnikateli finanční úřad. Podmínky přitom splnil.“ V testu se uvádí:„ Přestože si předem ověřil, zda má opravdu nárok na příspěvek pro živnostníky ve výši 500 korun denně, nebylo to [celé jméno žalobce] nic platné. Krátce po obdržení peněz zavolala podnikateli v IT technologiích pracovnice opavského finančního úřadu, aby část příspěvku vrátil. Prohlásila, že když přerušil živnost, nemá na plnou výši nárok. Ne vždy ale mají úředníci pravdu. Finanční správa potvrdila, že [celé jméno žalobce] všechny podmínky splnil. Za období od 12. března do konce dubna mohli podnikatelé žádat o kompenzační příspěvek až 25 tisíc korun, pokud stvrdili, že kvůli koronaviru přišli o zakázky. [příjmení] [celé jméno žalobce] udělal.„ Pak mi ale telefonovali, že kontrolují vyplacené bonusy a v mém případě zjistili neoprávněné vyplacení za období, kdy jsem měl pozastavenou živnost,“ popsal situaci. V době pozastavení ale nebral žádnou podporu od úřadu práce, a tak nárok na příspěvek měl. Potvrdilo to i [anonymizováno] finanční ředitelství. Uvedlo, že nároku na kompenzační bonus nic nebrání, pokud má živnostník pozastavenou činnost z důvodu ohrožení zdraví nebo koronavirových opatření.„ Nemůže ale pobírat podporu v nezaměstnanosti“ uvedl mluvčí ředitelství [jméno] [příjmení]. S těmito argumenty však [celé jméno žalobce] v debatě s úřednicí nepochodil.„ Pokud dobrovolně nezaplatím, přijdou prý důkladnější kontroly a doměří mi daň ve výši neoprávněně vyplaceného bonusu,“ řekl. Zatím nic nevrátil a čeká na další reakci finančního úřadu.“ 10. Z přípisu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal žalovaného o uveřejnění odpovědi na předmětné články. V přípise rozebral své stanovisko s tím, že nevedl žádnou válku, zejména ne s [anonymizováno] úřadem v [obec], formulace nemohl uvěřit svým uším je vymyšlená, není pravdivá informace, že se obrátil na [anonymizováno] finanční ředitelství a pravda není ani to, že by bonus nabyl lehce, stalo se tak standardní cestou. Dále vyzval žalovaného, aby uveřejnil odpověď na článek v tomto znění: „ Není pravdou, že„ vedu válku“, nebo„ bojuji“ s finančním úřadem v [obec]. Pouze při kontrole vyplacených kompenzačních bonusů úřadem vyplavaly na povrch nejednoznačnosti textu zákona 159/2020 Sb. a rozpory s některými ilustračními příklady na webu [anonymizováno] správy. Před podáním žádosti o výplatu bonusu jsem se pečlivě seznámil se zněním zákona a prostudoval si všechny dostupné ilustrační příklady. Poté, co jsme si s pracovnicí finančního úřadu vysvětlili své argumenty, finanční úřad od vymáhání údajně neoprávněně vyplacené části kompenzačního bonusu upustil. Na [anonymizováno] finanční ředitelství jsem se neobracel já, ale redaktor [anonymizováno] novin, se kterým jsem rozpory v zákoně a ilustračních příkladech konzultoval, abych přispěl k vnesení řádu do chaosu, a který napsal článek do [anonymizováno] novin, ze kterého nejspíš [anonymizována dvě slova] své články vykompiloval, aniž by si cokoliv u mě ověřil. Není pravdou, že na mě a jiné živnostníky„ dopadá přísloví lehce nabyl, lehce pozbyl“. To spíše na [anonymizována dvě slova] dopadají důsledky„ chlubení se cizím peřím“.

11. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalovanému byla výzva doručena dne [datum].

12. Z přípisu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce upozornil tímto přípisem žalovaného na to, že nedodržel povinnost dle tiskového zákona a vyzval ho ke sjednání nápravy.

13. Z řady listinných důkazů, například z žádosti na Magistrát města Olomouce o přenastavení semaforu, stížnosti proti používání germanismů v propagačním letáku na turistiku v Olomouckém kraji, stížnosti na [právnická osoba] ohledně nedokonalých podzemních kontejnerů na odpad, podání ve věci poruchy propojení telekomunikačních sítí v ČR, podání na Ministerstvo životního prostředí s návrhem na zvýšení zálohy na lahve, podnětu na Správu železnic, s. o. ve věci chybně uváděného trasování, a dalších soud zjistil, že žalobce se v posledních letech opakovaně obracel na různé úřady a organizace s žádostmi o odstranění chyb a problémů, kterých byl svědkem, s těmito subjekty pak vedl komunikaci a snažil se o prosazení nápravy. Vždy postupoval seriózně a slušně a částo dosáhl svého cíle.

14. Bratr žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] vypověděl, že o tom, že by se o jeho bratrovi psalo něco v novinách, nic neví. Také neví nic o tom, že by se jeho bratr někdy domáhal nápravy čehokoliv vůči jakémukoliv úřadu nebo organizaci. S bratrem má špatný vztah a zdá se mu, že se chování jeho bratra stále zhoršuje.

15. Matka žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že se v červnu 2020 bavila s několika známými zdravotními sestrami, které na ni uhodily, co to její syn udělal, že měl ukrást nějaké peníze nebo neoprávněně získat a nevrátit nějaký bonus. Byla z toho hodně šokovaná. Chování jejího syna je stále stejné, nikdy nedošlo k žádné změně.

16. Mgr. [příjmení] [příjmení], který je známým žalobce, vypověděl, že byl s žalobcem společně v organizaci [příjmení] proti islámu, oba ve funkci krajských předsedů. [příjmení] [příjmení] se vytvořily dvě frakce, kdy on stál na jedné straně s žalovaným. Frakční boj se odehrával mimo jiné na facebooku, kde druhá strana sdílela článek z Regionu, kterým se snažila prokázat, že je žalobce neschopný, tunelář, blázen, zloděj a podobně. I jeho důvěra v žalobce byla tímto nahlodána. Článek jednoznačně vyzníval tak, že žalobce nechce vrátit něco, co neoprávněně získal. Následně si to s žalobcem vysvětlili. 17. [jméno] [příjmení], sousedka žalobce, vypověděla, že v létě 2020 nakupovala v [jméno] a u kasy byla přítomna hovoru tří žen, které řešily žalobce na základě článku v Regionu a vyjadřovaly se o něm, že je podvodník, že se zbláznil, že je pitomec. Do novin také nahlédla a také nabyla dojmu, že je žalobce podvodník a lhář a neoprávněně získal nějaký bonus. Více se o to nezajímala. Její partner ji vyprávěl, že slyšel, že se nějací dělníci na základě článků vyjadřovali tak, že je žalobce podvodník a že neví, jestli jim zaplatí za odvedenou práci.

18. Provedené důkazy soud posuzoval každý jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu a za prokázaný vzal tento skutkový stav věci:

19. Žalobce dlouhodobě oslovuje různé úřady a organizace a upozorňuje je na problémy, které zpozoroval. Činí tak korektním způsobem a opakovaně má se svými návrhy úspěch. Počátkem roku 2020 si požádal o vyplacení bonusu podle zákona o kompenzačním bonusu [číslo] 2020 Sb. Nejasnosti ohledně podmínek vyplácení tohoto bonusu řešil s pracovnicí [anonymizováno] úřadu v [obec]. Poté, co jí vysvětlil své stanovisko, mu tato pracovnice dala za pravdu a již neopakovala svůj předchozí požadavek na vrácení bonusu. Žalobce se se svým příběhem svěřil [anonymizováno] novinám a ty dne [datum] otiskly článek nazvaný„ Když nevrátíte příspěvek, přijde na vás kontrola, hrozí podnikateli finanční úřad.“ Několik dní poté, dne [datum], otiskl žalovaný ve svém periodiku [anonymizována dvě slova] na titulní straně článek nadepsaný„ Informatik vede válku s úřadem“ obsahující text„ [celé jméno žalobce] se pustil do boje s opavským finančním úřadem“, dále na titulní straně editorial, který se v jedné části jasně váže k žalobci a který obsahuje text„ na některé živnostníky začíná dopadat přísloví: lehce nabyl, lehce pozbyl“ a na druhé straně článek, nadepsaný„ Informatik bojuje s úřadem“. V obou článcích je žalovaný uveden jménem i příjmením a v článku na druhé straně i informaci o tom, že je z [obec]. V článku [anonymizováno] novin se přitom text o válce či boji s finančním úřadem nevyskytuje. Jinak jsou články obsahově téměř shodné, oba obsahují dvě pasáže s přímou řečí, které obsahově odpovídají, oba obsahují informaci o tom, že žalovanému bylo sděleno, že pokud bonus nevrátí, přijde na něho kontrola, oba uvádějí, že žalobce jednal s pracovnicí opavského finančního úřadu, že žalobci bylo sděleno, že mu byl bonus vyplacen neoprávněně, že se ve věci vyjádřilo [anonymizováno] finanční ředitelství, které sdělilo, že nárok na bonus vznikl, a také že žalobce bonus nevrátil a čeká na vyjádření finančního úřadu. Článek žalovaného ovšem navíc obsahuje informaci, že se na [anonymizováno] finanční ředitelství obrátil sám žalobce a že žalobce při hovoru s úřednicí nevěřil vlastním uším Žalobce pociťuje újmu na své cti a důstojnosti, a to zejména nedůvodným a nepravdivým uvedením informace, že bojuje s finančním úřadem, a tím, že je líčen jako osoba snažící se pošpinit finanční úřad a jako podvodník snažící se získat neoprávněný majetkový prospěch. V okolí žalobce je několik osob, které se s články seznámily a nabyly z něho dojmu, že je žalobce podvodník nebo lhář. Takové vyznění však samotné články nemají, naopak zcela jasně uvádějí, že pravda je na straně žalobce a že to potvrdilo i [anonymizováno] finanční ředitelství. Žalobce požádal žalovaného o zveřejnění odpovědi na články žádostí doručenou žalovanému dne [datum]. Poté, co žalovaný jeho žádosti nevyhověl, obrátil se žalobce na soud žalobou doručenou dne [datum].

20. Tvrzení žalobce o tom, že se během let změnila k lepšímu jeho osobnost a povaha, a to zejména ve vztahu k řešení veřejných problémů, soud za prokázanou nevzal, protože nevyplynula ani z předložených listin, které měly všechny korektní formu, ani z výpovědí svědků, kdy matka žalobce vypověděla, že jeho chování je stále stejné, jeho bratr ho naopak popsal jako zhoršující se.

21. Na zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval právní úpravu zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon:

22. Podle § 4 zákona za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.

23. Podle § 10, odst. 1 zákona jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

24. S tímto ustanovením souvisí rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2159/2008, podle kterého existenci faktů lze prokázat, leč pravdivost hodnocení podrobit důkazům nelze.

25. Podle § 12 zákona žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. Ze žádosti musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Žádost musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

26. Podle § 13 odst. 2 zákona je vydavatel povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení.

27. Podle § 14 zákona neuveřejní-li vydavatel odpověď, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká 28. Podle § 13, odst. 1 zákona odpověď je vydavatel povinen uveřejnit ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, s výslovným označením "odpověď " nebo "dodatečné sdělení", s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá.

29. Na základě citované právní úpravy soud nejprve zkoumal, zda žalobce dodržel formální podmínky žádosti o uveřejnění odpovědi a následně soudní žaloby. Konstatoval pak, že žalobce podal žalovanému žádost o uveřejnění odpovědi včas, že jeho žádost obsahovala všechny nutné náležitosti a že včas byla podána také žaloba.

30. Právo požadovat uveřejnění odpovědi se váže na dotčení cti či důstojnosti fyzické osoby nebo dobré pověsti právnické osoby skutkovým tvrzením, které bylo uveřejněno v periodickém tisku. Cílem práva na odpověď je zajistit každému možnost obhájit se proti určitým tvrzením (nikoli názorům), která jsou šířena médii a které mohou ohrozit jeho osobnostní práva.

31. V této souvislosti soud nemohl přihlédnout ke stanovisku žalobce, že není potřeba zkoumat, zda skutečně k takovému jednání došlo, že jde o zcela subjektivní záležitost, a že pokud on pociťuje zásah do své cti a důstojnosti, toto je zcela postačující podklad pro jeho žádost. Takovýto závěr nelze z právní úpravy žádným způsobem vyčíst. Je samozřejmě nutné, aby žadatel pociťoval zásah do své cti a důstojnosti, tedy prvek subjektivního vnímání musí být přítomen, jinak by ani podání žádosti nebylo realizováno, ovšem uveřejněné sdělení musí být i objektivně způsobilé nepřípustný zásah do cti a důstojnosti vyvolat, to znamená, že musí být zejména nepravdivé a také dehonestující.

32. Podle četných nálezů nálezu Ústavního soudu (např. I. ÚS 156/99) je v konkrétním případě vždy nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv. Samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, pouze tehdy, jestliže existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat. Je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který v určitých případech musí - především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem - přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Nelze tedy trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře nesplnitelné nároky. Významné proto musí vždy být to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě.

33. Dále proto soud zkoumal, zda předmětné články obsahovaly nepravdivá skutková tvrzení, tedy nikoliv pouhé hodnotící soudy, která nebyla pouhým zjednodušením a která narušila čest a důstojnost žalobce takovým způsobem, který již v demokratické společnosti nelze tolerovat.

34. Žalobce vnímá předmětné články jako velmi hluboký zásah do své cti a důstojnosti. Jako zásadní označuje skutečnost, že žalovaný jeho jednání ohledně bonusu prohlásil za válku a za boj a vylíčil ho jako člověka agresivního, snažícího se pošpinit opavský finanční úřad, i když on prošel změnou osobnosti a právě takovému jednání se dnes již vyhýbá. Cítí se být vylíčen také jako podvodník, snažící se získat neoprávněný majetkový prospěch.

35. K tomu je nutné připomenout, že tvrzení žalobce o změně jeho osobnosti zůstalo neprokázáno.

36. Na druhou stranu skutečnost, že existují lidé, kteří předmětné články vnímali pouze povrchně (což je ale vždy nutné předpokládat) a pochopili je tak, že je žalobce podvodník, prokázána byla, a to přesto, že články žádnou takovou informaci neobsahují a naopak po jejich přečtení je zjevné, že pravda byla na straně žalobce.

37. Bylo zjištěno, že samotné články téměř věrně kopírují článek v [anonymizováno] novinách, který žalovaný akceptuje. Ovšem mezi předmětnými články a článkem v [anonymizováno] novinách je zásadní rozdíl. Ten se projevuje zejména v nadpisech článků, kde žalovaný výslovně opakovaně uvádí, že žalobce vede válku a bojuje s úřadem. Toto vyznění je navíc podpořeno informacemi o tom, že se sám žalobce obrátil na inspekci a popisem jeho emocionálních stavů. K tomu přistupuje v editorialu naznačená informace, že žalobce bonus získal neprávem.

38. Žalovaný namítal, že slovní obraty o válce a boji jsou hodnotícími soudy a nikoliv skutkovými tvrzeními a jako takové nemohou být podrobeny zkoumání. Toto hledisko však soud nesdílí. Hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. (Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 608/2007). Při popisu určitého jednání osoby tak, že vede boj či válku však nejde o hodnocení stavu, ale o jeho charakteristiku, danou atributy války či boje, kterými jsou nepřátelství jednotlivých stran, násilné vymáhání vlastních zájmů a používání bojových metod. Jde tedy o popis skutkového stavu.

39. Navíc je však třeba dodat, že ani v případě, pokud by skutečně šlo pouze o hodnotící soud, závěr o nepřípustnosti jeho zkoumání by nebyl jednoznačný. Jak uvádí například usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, hodnotící soud sice nelze jakkoli dokazovat, i u něho je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je jeho nevyhnutelným průvodním jevem 40. Že by žalobce skutečně válku či boj s úřadem vedl, zjištěno nebylo, žádné důkazy k tomuto navrženy nebyly, z článku uveřejněného Hospodářskými novinami nic takového nevyplývá a jiný zdroj než právě [příjmení] noviny žalovaný neuvedl.

41. Samotná slova o válce a boji jsou velmi silná slova s negativním obsahem a nepříznivými konotacemi. Informace o válce s úřadem může evokovat představu kverulanta, osoby neochotné podrobit se pravidlům i onoho podvodníka, a to zejména, pokud je podpořena slovy lehce nabyl, lehce pozbyl. Pokud je takové označení nepravdivé, může se dotknout cti i důstojnosti člověka, který nemá zájem o žádné války ani boje a žádné války ani boje nevede. Ještě závažnější může být zásah do práv člověka, pokud je takto označen podnikatel, jehož dobré jméno a bezproblémový vztah k úřady, zejména s finančním úřadem, je obchodními partnery většinou vyžadován.

42. Na druhou stranu je otázkou, zda konkrétně projednávaný zásah do cti žalobce není proporcionálně vyvážen svobodou projevu a právem veřejnosti na informace, zda není pouhým zjednodušením daným specifikami periodického tisku, a zda dosahuje míry, kterou již nelze tolerovat.

43. V této souvislosti soud zcela akceptoval stanovisko žalobce o tom, že ani svoboda projevu ani právo veřejnosti na informace žádným způsobem nevyžadovaly zveřejnění celého jeho jména ani prezentaci jeho osoby jako někoho, kdo vede válku s úřady. Pokud měl žalovaný zájem informovat veřejnost o problematice bonusu, měl možnost učinit tak na základě vlastních zjištění, mohl oslovit žalobce s žádostí o poskytnutí rozhovoru, nemusel žalobce identifikovat a už vůbec ho nemusel prezentovat tak, jak to učinil. Veřejnosti by se i tak dostalo potřebných informací a důstojnost žalobce nemusela být zasažena.

44. Pokud jde o otázku případného pouhého zjednodušení skutečnosti, o tom v daném případě uvažovat nelze. Při prezentování žalobce jako bojovníka s úřady jde o vytvoření zcela originální charakteristiky žalobce, při které žalovaný využil bulvární praktiky neodůvodněné žádným veřejným zájmem.

45. Pokud jde o míru zásahu do práv žalobce, tu soud zhodnotil sice těsně ale přesto nad přípustným limitem. Je pravdou, že [anonymizována dvě slova] je periodikem s pouze místním dosahem a že mnoho čtenářů předmětné články nemusely vůbec zaujmout. Je také pravdou, že čtenáři, kteří si naopak články přečetli důkladně, jistě pochopili pravý smysl sdělení. Rovněž lze předpokládat, že jiná osoba, pokud by byla na místě žalobce, by mohla nad celou věcí„ mávnout rukou“. Toto vše ale na druhou stranu nemůže být omluvou pro vydavatele periodického tisku a postulátem, na kterém bude stavět metody své práce zahrnující zneužívání identit konkrétních lidí k získání„ úderných“ titulků. Žalobce se oprávněně cítí být vyzněním článků pošpiněn a prokázáno bylo, že nejde jen o jeho subjektivní názor, naopak vypovídaly osoby, které články skutečně pochopily jako kritiku žalobce coby podvodníka, zloděje či lháře.

46. Proto soud konstatoval, že předmětnými články a jejich celkovým vyzněním bylo zasaženo do cti a důstojnosti žalobce nad přípustnou míru bez toho, že by toto jednání bylo jakkoliv zdůvodnitelné či omluvitelné, a žalobci tak vzniklo právo na zveřejnění odpovědi.

47. Další otázkou, kterou se soud zabýval, byla otázka přiměřenosti odpovědi podle § 10, odst. 2 zákona, podle kterého se odpověď musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

48. Odpověď, jejíž zveřejnění žalobce požadoval, zhodnotil soud v tomto směru jako vyhovující zákonu pouze částečně, a to v tom rozsahu, kde žalobce podává svůj popis skutkového děje, tedy popírá, že by vedl válku s úřady a vysvětluje, jak ve skutečnosti celá záležitost proběhla. Naopak další část soud posoudil jako sdělení nad rámcem zákonného požadavku, které zejména obsahuje informace neskutkového typu a žalobcova hodnocení a domněnky.

49. Soud proto žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl a to v souladu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 245/2001, podle kterého nemá vydavatel periodického tisku možnost činit ve znění odpovědi jakékoli úpravy. Tuto možnost nemá ani soud, který je vázán žalobním návrhem. Znění ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu však nevylučuje, aby bylo žalobě vyhověno jen z části.

50. Protože žalobě bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta, a to v přibližně stejném rozsahu, o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

51. Rozhodnutí o nákladech státu je odvislé od toho, jakým způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to podle § 148, odst. 1 občanského soudního řádu a platné judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. 1 Cz 70/76 nebo rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 92/08. Soud proto rozhodl, že ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení