9 C 74/2020 - 171

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky ve výši 850 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 850.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 850.000 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 174.240 Kč k rukám zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 7. 2020 se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku ve výši 850.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 850.000 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, když uvedená částka jistiny představovala uhrazenou částku za postoupenou pohledávku s tím, že měl za to, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2017 nebyla platně uzavřena a žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že dne 18. 4. 2016 byla mezi žalovanou, na straně jedné jakožto zapůjčitelem, a [jméno FO], a společností [právnická osoba], na straně druhé jakožto vydlužiteli, uzavřena Smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byl závazek žalované poskytnout vydlužitelům peněžitou zápůjčku ve výši 1.050.000 Kč a závazek vydlužitelů tuto zápůjčku žalované vrátit ve lhůtě do 18. 6. 2016. Zároveň se Smlouvou o zápůjčce byla za účelem zajištění pohledávky k vrácení Zápůjčky mezi žalovanou a vydlužiteli uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva k movité věci ze dne 18. 4. 2016 ve smyslu § 2040 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), na jejímž základě společnost [právnická osoba] převedla na žalovanou vlastnické právo k pneumatikám od motorových vozidel v hodnotě cca 1.900.000 Kč. Pneumatiky žalovaná od společnosti [právnická osoba] převzala. Z přílohy č. 1 ke Smlouvě o zajištění vyplývá, že cena pneumatik činila 1.934.683,05 Kč. Následně žalobce uzavřel s žalovanou dne 10. 7. 2017, jakožto postupitelem, Smlouvu o postoupení pohledávek ze Smlouvy o zápůjčce, když touto smlouvu byla na žalobce postoupena pohledávka za vydlužiteli ze Smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství. Tato pohledávka byla postoupena za úplatu ve výši 850.000 Kč, kterou žalobce žalované uhradil. Podle žalobce však pohledávka v době postoupení neexistovala. Smlouvou o zajištění byl totiž převod vlastnického práva k pneumatikám ve smyslu § 2040 odst. 2 NOZ sjednán s rozvazovací podmínkou, že pokud vydlužitelé řádně a včas vrátí zápůjčku, pak nastalé právní účinky převodu vlastnického práva k pneumatikám pominou a toto právo přejde zpět na společnost [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že vydlužitelé zapůjčené peníze ve lhůtě splatnosti do 18. 6. 2016 nevrátili, když ke dni uzavření Smlouvy o postoupení ještě z tohoto titulu dlužili částku 850.000 Kč, pak v souladu s § 2044 odst. 1 NOZ rozvazovací podmínka převodu vlastnického práva k pneumatikám zanikla a toto právo zůstalo žalované natrvalo. Současně došlo tímto okamžikem k zániku pohledávky, a to v rozsahu v jakém hodnota pneumatik kryla výši pohledávky. Právě s ohledem na hodnotu pneumatik pohledávka zanikla v plném rozsahu a ke dni 10. 7. 2017, kdy byla Smlouva o postoupení pohledávky podepsána, již neexistovala jakákoliv pohledávka vůči vydlužitelům. Nebylo pak možné postoupit neexistující pohledávku a Smlouva o postoupení pohledávky byla neplatným právním jednáním od počátku. Za takové situace tedy měla žalovaná k výzvě žalobce vrátit úplatu ve výši 850.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacen, avšak toto neučinila ani na základě výzvy ze dne 19. 2. 2019, která byla žalované doručena dne 22. 2. 2019, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2020.

2. Žalované byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 4. 9. 2020 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Žalovaná od počátku s podanou žalobou nesouhlasila. Nesporovala nijak to, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky a žalobcem byla uhrazena úplata za postoupenou pohledávku ve výši 850.000 Kč dne 14. 7. 2017, kdy tímto datem se stalo postoupení pohledávky účinným. Zároveň pak žalovaná upozorňovala na fyzické převzetí předmětu zajištění pohledávky tj. 695 ks pneumatik v hodnotě 1.934.683 Kč, přičemž jejich specifikace byla uvedena v Příloze č. 1 ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Žalobce pak také převzal dvě směnky vlastní se směnečným vyplňovacím prohlášením vystavené oběma vydlužiteli. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by její pohledávka za vydlužiteli byla postoupena neplatně. Naopak byla přesvědčená, že postoupení pohledávky odpovídalo platné právní úpravě. Žalovaná dále uváděla, že k postoupení pohledávky na žalobce došlo z iniciativy vydlužitele [jméno FO] a samotného žalobce, který byl jednateli žalované představen s tím, že vyrovná sjednaným způsobem závazky vydlužitele, převezme si předmět zajištění-pneumatiky a směnky. Žalobce v postavení postupníka v čl. II Smlouvy o postoupení pohledávky akceptoval postupovaná práva v celém rozsahu. Žalobce vzal v úvahu i to, že plnění na pohledávku může být nejisté, dokonce si účastníci vyloučili odpovědnost postupitele, tj. žalované k náhradě škody pro případ nedobytnosti pohledávky, popření její pravosti či neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalobce dostal do svého držení movité věci v minimálně dvojnásobné hodnotě, než byla úplata za pohledávku, a bylo podle žalované pouze na něm, jakým způsobem bude pohledávku vymáhat a zda vůbec. Nesouhlasila s argumentací žalobce, že pohledávka zanikla okamžikem marného uplynutí lhůty pro její zaplacení, tj. okamžikem, kdy se zajišťovací převod vlastnického práva k movitým věcem, stal s odkazem na § 2044 NOZ nepodmíněným převodem práva. V tomto směru poukazovala žalovaná na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (dále NS ČR). Poukazovala pak na postup žalobce, na to po jaké době začal právo z údajně neplatně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávky uplatňovat. Uplatnila pak i pro případ neplatnosti uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávky nárok na vrácení všeho, co si vzájemně účastníci plnili, tj. vrácení předmětu zajištění (pneumatiky podle seznamu) nebo jejich finanční ekvivalent, pokud již tyto nemá v držení. Z důvodu právní jistoty pak ještě namítala, že hodnota převzatého plnění zajišťujícího postupovanou pohledávku přesahovalo výši uhrazené částky za postoupení pohledávky.

3. Žalobce byl i nadále přesvědčen o tom, že v daném případě je jeho nárok uplatněný žalobou zcela oprávněný.

4. Soud dne 11. 11. 2022 konal jednání v nepřítomnosti žalobce, když tento se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil, přičemž se jednalo o jednání, při němž soud poskytoval poučení stran koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ, přičemž s ohledem na předchozí přerušené (opakovaně) první jednání a provedené důkazy neměl za to, že by snad musel poskytovat jakékoliv poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ.

5. Z provedených důkazů navržených ze strany obou účastníků, z tvrzení účastníků a nesporných skutečností ze shodných tvrzení účastníků, která vzal za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ, učinil soud tato skutková zjištění:

6. Tak mezi účastníky nebylo jistě sporu o tom, že uzavřeli Smlouvu o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 ze dne 10. 7. 2017 (dále jen Smlouva), když na základě této Smlouvy byla na žalobce jakožto postupníka převedena pohledávka za vydlužiteli tj. [jméno FO], a společností [právnická osoba], ve výši 850.000 Kč spolu s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 uzavřené mezi žalovanou jakožto zapůjčitelem a vydlužiteli, na jejímž základě žalovaná poskytla vydlužitelům zápůjčku ve výši 1.050.000 Kč se splatností do 18. 6. 2016 s fixním úrokem ve výši 50.000 Kč. Na žalobce byla postoupena zbylá část jistiny zápůjčky ve výši 850.000 Kč spolu s příslušenstvím, když předmětem postoupení se stala i práva vyplývající ze zajišťovacího převodu práva, tj. k movitým věcem – automobilovým pneumatikám, specifikovaným v příloze č. [hodnota] ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva k věci movité, která byla součástí Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité. Zároveň byla na žalobce postoupena i veškerá práva k vyplnění a uplatnění blankosměnek vlastních ze dne 18. 4. 2016, a to v souladu s ustanoveními Směnečného vyplňovacího prohlášení, oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnek ze dne 18. 4. 2016. V čl. II bodu 6. pak žalobce prohlásil, že „je mu stav postupované pohledávky i obsah postupovaných dohod a smluv dobře znám a s touto znalostí tuto smlouvu s postupitelem uzavírá. Postupitel neručí postupníkovi za vymahatelnost a dobytnost postupované pohledávky ani práv s ní spojených, která jsou převáděna či postupována touto smlouvou na postupníka, a to ani do výše úplaty za postoupení pohledávky. Postupník bere na vědomí, že plnění na pohledávku může být nejisté.“ V čl. III. bod 2. bylo uvedeno, že „Smluvní strany prohlašují, že se budou bez zbytečného odkladu navzájem informovat o všech skutečnostech, která souvisejí s postoupenou pohledávkou, a že postupitel poskytne postupníkovi případnou potřebnou součinnost k vymáhání pohledávky, zejména formou předání úplné smluvní dokumentace.“ 7. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a svědkem [jméno FO] a společností [právnická osoba] ze dne 18. 4. 2016 a Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité ze dne 18. 4. 2016, která je součástí Smlouvy o zápůjčce, a dále také přílohy č. 1 ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva k věci movité bylo pak soudem bezpečně zjištěno, že na základě uzavřené Smlouvy o zápůjčce mezi žalovanou jakožto zapůjčitelem a vydlužiteli [jméno FO], a společností [právnická osoba], na jejímž základě žalovaná poskytla vydlužitelům zápůjčku ve výši 1.050.000 Kč se splatností do 18. 6. 2016 s fixním úrokem ve výši 50.000 Kč. K zajištění všech závazků vydlužitelů vzniklých ze Smlouvy o zápůjčce byla dne 18. 4. 2016 uzavřena Smlouva o zajišťovacím převodu práva k věci movité, když předmětem převodu byly automobilové pneumatiky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], přičemž seznam pneumatik byl uveden v příloze č. 1, která byla nedílnou součástí Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité. V čl. IV. Rozvazovací podmínka uvedené Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité bylo ujednáno mezi žalovanou a vydlužiteli, že „pokud vydlužitelé řádně a včas uhradí zápůjčku uvedenou v bodě I., pak již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo k předmětu převodu přejde zpět na vydlužitele a zároveň převodce, podle této smlouvy.“ A dále podle čl. V Realizace předmětu zajišťovacího převodu bylo ujednáno, že „pokud vydlužitelé nesplatí řádně a včas svůj peněžitý závazek plynoucí ze Smlouvy o zápůjčce specifikované v článku I. této Smlouvy včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, je zapůjčitel oprávněn prodat předmět zajišťovacího převodu za nejvyšší částku nabídnutou zájemcem o odkoupení, když nabídka k prodeji bude provedena inzercí v místních novinách a nabídky se budou přijímat 30 dnů ode dne zveřejnění inzerátu na prodej. Případný rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a peněžitým závazkem vydlužitelů, bude vydlužitelům vyplacen do 30 dnů od data úplné úhrady kupní ceny zájemcem o odkoupení. Bude-li dosažena kupní cena nižší než celková výše dluhu, pak jsou vydlužitelé povinni tento rozdíl zapůjčiteli doplatit.“ Konečně z přílohy č. 1 bylo zjištěno, že celkem byla pohledávka zajištěna pneumatikami v množství 695 ks v hodnotě 1.934.683,05 Kč. Tato listina byla vystavena dne 18. 4. 2016 [jméno FO] a za účasti jednatele žalované. Jedná se o seznam zajištěných movitých věcí, konkrétních pneumatik, jejich identifikaci-popis, uvedené množství v kusech a rovněž také hodnotu těchto věcí.

8. Z dohody o výši úplaty za postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 7. 2017 bylo zjištěno, že za postupovanou pohledávku byla mezi účastníky dohodnuta úplata ve výši 850.000 Kč, která měla být poukázána ve prospěch účtu žalované do 14. 7. 2017.

9. Z Předávacího protokolu ze dne 14. 7. 2017 bylo zjištěno, že tento byl podepsaný žalobcem a rovněž jednatelem žalované, přičemž na této listině bylo uvedeno, že žalobci byly předány jednotlivé písemné dokumenty a předmět převodu Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité – automobilové pneu, dle seznamu, který je veden v příloze č. 1 Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité. Vedle výše uvedených a již k důkazu provedených listin pak měla být žalobci předána podle tohoto protokolu Směnka vlastní k půjčce ze dne 18. 4. 2016, kde byl podpis [jméno FO] a na druhé straně mj. podpis žalobce a Převzal dne 14. 7. 2017, Směnka vlastní k půjčce ze dne 18. 4. 2016, kde byl podpis [jméno FO] za společnost [právnická osoba], a na druhé straně mj. podpis žalobce a Převzal dne 14. 7. 2017, stejně tak Směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 18. 4. 2016 ve vztahu ke směnce ze dne 18. 4. 2016.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2017 adresovaného společnosti [právnická osoba] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2017 adresovaného [jméno FO] soud bezpečně zjistil, že dne14. 7. 2017 tato oznámení převzal [jméno FO] za sebe jako fyzickou osobu i za společnost [právnická osoba] jako její statutární zástupce.

11. Z emailu ze dne 11. 10. 2017 soud zjistil, že tento je adresovaný společnosti [právnická osoba]. ze strany společnosti [právnická osoba]., přičemž předmětem emailu byly parametry nájemní smlouvy na skladové prostory s délkou trvání 6 měsíců s tím, že nájemní smlouva měla být zpětně zpracována od 1. 10. 2017 do 31. 3. 2018, když email psal přímo žalobce a tímto emailem oslovoval přímo jednatele žalované [jméno FO]. Podle žalobce mělo dojít k odsouhlasení a podepsání nájemní smlouvy k 23. 10. 2017.

12. Z rukou psaného potvrzení ze dne 8. 9. 2017 měl soud za prokázané, že dne 8. 9. 2017 byly předány žalobci 2 ks klíčů od skladu [Anonymizováno], kde měl žalobce se souhlasem jednatele žalované [jméno FO] s tím, že tyto by byly vráceny na vyžádání. Listina byla podepsaná žalobcem a jednatelem žalované pod kolonkami předal, převzal.

13. Z faktury č. [hodnota] znějící na částku 4.054 Kč ze dne 1. 10. 2017 soud zjistil, že tato byla vystavena žalovanou na částku 4.054 Kč na základě Nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2017 za nájem od 1. 10. – 31. 10. 2017 14. Z faktury č. [hodnota] znějící na částku 4.054 Kč ze dne 1. 11. 2017 měl soud za prokázané, že tato byla vystavena žalovanou pro odběratele, společnost [právnická osoba]., tj. v podstatě pro žalobce, za nájem skladových prostor na základě Nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2017 za období od 1. 11. – 30. 11. 2017.

15. Z faktury č. [hodnota] znějící na částku 4.054 Kč ze dne 31. 12. 2017 měl soud za prokázané, že tato byla vystavena žalovanou za nájem v prosinci 2017 na základě Nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2017.

16. K těmto fakturám pak byl vždy výpis ze seznamu úhrad vystavených faktur a bylo vždy zjištěno, že faktury byly uhrazeny.

17. Z Nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2017 měl soud za prokázané i v kontextu shora uvedených listinných důkazů, že tato byla uzavřená mezi žalovanou, tedy [právnická osoba] a společností [právnická osoba]., zastoupenou jejím jednatelem [jméno FO], žalobcem, s tím, že tato byla pouze vytištěná v elektronické podobě bez podpisů pronajímatele a nájemce, avšak nebylo pochyb, že taková smlouva byla uzavřená a týkala se pronájmu (nájmu) skladových prostor [Anonymizováno], postavenou na pozemku [Anonymizováno]. Byla provedena i nájemní smlouva s podpisy účastníků, respektive tedy [právnická osoba] a společností TARGUS [právnická osoba]., přičemž zároveň měl také za prokázané, že k datu 31. 12. 2017 došlo k ukončení nájemního vztahu, jak soud zjistil z Ukončení nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2017, která byla opět podepsána jak žalobcem jakožto jednatelem společnosti [právnická osoba]., a stejně tak i jednatelem žalované. Mezi účastníky pak ani nebylo sporu o tom, že by snad nájemní smlouva byla mezi nimi uzavřena.

18. Z rukou psaných poznámek ohledně počtů kusů pneumatik jako předmětu zajištění soud zjistil, že tyto poznámky si měl dělat sám žalobce, případně jiné osoby, které byly k tomuto oprávněny, respektive pověřeny žalobcem k provedení soupisu množství pneumatik. Z tohoto soupisu bylo dále patrné, že byly i datovány, když provedení soupisu proběhlo k datu 31. 8. 2017 a 5. 9. 2017, přičemž všechny listiny nebyly datovány. Soud pak měl také za prokázané, že tyto listiny nebyly psány stejnou osobou. (listiny na č.l. 98 až 105)

19. Z tabulky soupisu pneumatik (na čl. 41-48) z připojeného spisu Policie [Anonymizováno] soud zjistil, že se jedná o tabulku ve vztahu k množství jednotlivých pneumatik, které měly být skladem, přičemž součet celkového množství pneumatik činil 546 kusů s tím, že zároveň je zde i uváděná konkrétní částka 238.500 Kč.

20. Ze stejného policejního spisu sp.zn. [Anonymizováno] pak soud k důkazu provedl i přílohu č. 1 k nájemní smlouvě, kdy bylo zjištěno, že se jedná o náčrt půdorysu předmětných skladových prostor a vymezení konkrétního místa, které by mělo být či bylo předmětem nájmu, tedy místa, kde byly skladovány pneumatiky jako předmět zajištění. K tomuto pak byl proveden i úřední záznam Policie [Anonymizováno] (na č.l. 57) trestního spisu zpracovaný por. [jméno FO] jedná se o nákres situace ohledně uskladněných pneumatik a situace samotné haly, přičemž byl k důkazu proveden i protokol o ohledání místa činu ze dne 28. 1. 2018 a dále byla provedena i fotodokumentace provedená Policií [Anonymizováno], kdy bylo takto provedeno zadokumentování zajištěných stop, respektive skladových prostor na čl. 60-72 spisu. K tomuto pak byla provedena i textová legenda, z níž bylo zjištěno, že fotografie 1-14 jsou fotografiemi celkové základní rozhledové poměry na místě události, fotografie 15-25 jsou pohledem na zajištění vstupní brány do skladových prostor, dále fotografie 26-31 jsou celkovým pohledem na skladový prostor, fotografie 32-55 jsou zadní vrata, detail zajištění, oplocený zajištěný menší sklad uvnitř objektu, dále fotografie 56-60 jsou celkovým pohledem na prostor kolem zadních vrat a skladu, fotografie 61-114 jsou pak pohledem, detailem zbylých pneumatik v prostoru skladu. Dále jsou zde fotografie: místo zajištěné stopy č. 1, 115-121, 122-131 jsou pohledem na pneumatiky, fotografie 132-138 zajištěné stopy č. 3, fotografie 139-145 zajištěné stopy č. 2 + stopy č. 4, fotografie 146-166 jsou pohledem a detailem dokladů na pneumatiky, dále fotografie 167-190 detailem na zajištěné stopy, fotografie 191-194 místo zajištěné stopy č. 5 a dále celkový pohled na skladový prostor na fotografiích 195-204. Z těchto podkladů pak bylo soudem konstatováno, že v rámci šetření nebylo zjištěno ze strany Policie [Anonymizováno] jakékoliv porušení vstupní brány, respektive vstupu do skladových prostor, porušení zámku u skladových prostor s tím, že dále tedy policie provedla také fotodokumentaci ve vztahu k jednotlivým pneumatikám. Ohledání byl přítomen i žalobce a svědek [jméno FO].

21. Soud provedl k důkazu i emailovou komunikaci mezi zástupci účastníků ze dne 26. 11. 2020, z níž však fakticky ničeho podstatného nezjistil ve vztahu k předmětu řízení, když zástupci účastníků pouze sdělovali své náhledy na projednávanou věc a řešili možnosti smírného řešení věci.

22. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 2. 2019 spolu s kopií doručenky ze dne 22. 2. 2019 a výzvy k zaplacení dluhu ze dne 30. 6. 2020 spolu s kopií podacího lístku soud měl za zjištěné, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k vrácení částky ve výši 850.000 Kč ze strany žalobce, když důvodem pro vrácení uvedené částky za postoupení pohledávky za [jméno FO] a společností [právnická osoba] byla argumentace shodná s žalobními tvrzeními a právním posouzením věci ze strany žalobce v rámci podané žaloby.

23. Z odpovědi na výzvu k zaplacení dluhu, kde je rukou psána poznámka „bylo odesláno?“ a dále z emailu ze dne 30. 4. 2019 ohledně návrhu znění odpovědi [jméno FO], zástupci [jméno FO] – (jedná se o email od advokáta [jméno FO] adresovaný [e-mail]) a další části emailové komunikace soud zjistil, že žalovaná nesouhlasila s argumentací žalobce a odmítla jakékoliv plnění žalobci poskytnout.

24. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalované pak soud pouze zjistil právní osobnost žalované společnosti a rovněž osoby jednatele – statutárního zástupce žalované.

25. Ze Společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným [Anonymizováno] obsažené rovněž ve spisu PČR sp.zn. [Anonymizováno] (na čl. 15-19) soud bezpečně zjistil, že [jméno FO] byl jedním ze společníku společnosti a zároveň měl udělenou prokuru, což bylo zjištěno i z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] Podle uvedeného pak byl svědek [jméno FO] oprávněn jako prokurista jednat jménem společnosti, tedy byl oprávněn i uzavřít k důkazu provedenou smlouvu o zápůjčce a další listiny.

26. Z usnesení PČR ze dne 7. 6. 2018 č. j. [Anonymizováno] bylo pak zjištěno, že tímto usnesením došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v přesně nezjištěné době od 19. 11. 2017 do 10:30 hodin dne 28. 1. 2018 vnikl po odstranění dvou visacích zámků z posuvné brány do skladu [Anonymizováno], kde odcizil 996 nových automobilových pneumatik různých značek, typů a rozměrů, čímž způsobil poškozenému [jméno FO] 2.000.000 Kč, neboť se neopařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání dle ustanovení § 160 trestního řádu. Dále je zde uvedeno, že pominou-li důvody odložení, trestní stíhání se zahájí. V uvedeném usnesení PČR bylo pak i uvedeno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za [jméno FO] a společností [právnická osoba] za úplatu 850.000 Kč. Žalobce zjistil, že v rámci zajištění pohledávky měl k dispozici předmět zajištění pohledávky, který převzal v souvislosti s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky. Měl možnost si překontrolovat množství pneumatik, došlo k jejich dovezení ze strany [jméno FO], aby jejich počet byl odpovídající ve vztahu k zajištěné pohledávce. V průběhu času pak došlo i ke zcizení určitého počtu pneumatik, o čemž žalobce nevěděl předem, ale obdržel za tento prodej částku 230.000 Kč od jednatele žalované. Žalobce pak uzavřel i pojistnou smlouvu ve vztahu k předmětu zajištění, a to i proti krádeži apod. Žalobce pro PČR uvedl i to, že se s [jméno FO] dohodl na systému splácení pohledávky systémem prodeje předmětu zajištění. Tento měl podle inventurního seznamu vést evidenci případného prodeje a z tohoto pak uhrazovat vlastní dluh vůči žalobci. Žalobce měl k dispozici veškerou skladovou evidenci. Již v listopadu 2017 žalobce totiž provedl inventuru, ale následně se o pneumatiky nijak v zásadě nezajímal. Uzavřel nájemní smlouvu k prostorám, kde byly pneumatiky uskladněny. Měl od těchto prostor 2 ks klíčů. Podle žalobce, který byl oznamovatelem ve vztahu k odcizení pneumatik, mu měla být způsobena škoda ve výši 2.000.000 Kč. Proti uvedenému usnesení podal žalobce stížnost, avšak usnesením [Anonymizováno] státního zastupitelství [adresa] ze dne 16. 8. 2020 č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti proti odložení trestní věci.

27. Dále soud provedl k důkazu další listiny obsažené ve výše uváděném spisu PČR, když se jednalo o úřední záznam o podání vysvětlení ze strany [jméno FO] ze dne 12. 2. 2018 č.j. [Anonymizováno] na č.l. 79-80, úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO] ze dne 20. 2. 2018 č.j. [Anonymizováno] č.l. 85-86, úřední záznam ze dne 26. 2. 2018 týkající se telefonátu mezi Policií [Anonymizováno] a poškozeným [jméno FO] na č.l. 89 úřední záznam o podaném vysvětlení ze strany [jméno FO] ze dne 27. 2. 2018 č.j. [Anonymizováno] na č.l. 90-91, faktury na č.l. 92-93 úřední záznam o podání vysvětlení ve vztahu k [jméno FO] ze dne 16. 3. 2018 č.j. [Anonymizováno], úřední záznam o podání vysvětlení ve vztahu k [jméno FO] ze dne 26. 4. 2018 č.j. [Anonymizováno] na č.l. 107-109, usnesení o odložení trestní věci ze dne 7. 6. 2018 č. j. [Anonymizováno] č.l. 119-122, úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 8. 10. 2018 č. j. [Anonymizováno] úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 25. 2. 2019 ve vztahu k [jméno FO], úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 25. 2. 2019 ve vztahu k [jméno FO], faktury vystavené dodavatelem [jméno FO] ve vztahu k odběrateli [jméno FO]. K těmto důkazům zde uvedeným a obsaženým v uvedeném vyšetřovacím spise PČR musel soud zdůraznit, že z těchto důkazů neučinil žádná zásadní zjištění ve vztahu k předmětu tohoto řízení, kromě výše uvedených listinných důkazů, u nichž skutková zjištění uváděl, když s ohledem k principu ústnosti a bezprostřednosti provedl k důkazu výslech jednotlivých osob – svědků, kteří podávali vysvětlení i na PČR v rámci prověřování trestné činnosti, a to [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO], stejně tak provedl k důkazu účastnický výslech žalobce [jméno FO] a rovněž jednatele žalované [jméno FO]. V tomto směru pak byl vyšetřovací spis PČR pro soud minimálně vodítkem pro zvážení relevantnosti provedení výslechu jednotlivých svědků, stejně tak pro uvážení nutnosti provedení účastnických výpovědí.

28. Soud tedy provedl výslech svědka [jméno FO], z jehož výpovědi měl možnost zjistit, že svědek neměl mít povědomí o zápůjčce poskytnuté žalovanou [jméno FO]. Stejně tak uváděl, že neznal detaily a nic nevěděl o postoupení pohledávky na žalobce. Pokud šlo o tuto pohledávku za [jméno FO] a společností [právnická osoba], pak v průběhu výslechu dále svědek vypověděl, že seznámil žalobce s [jméno FO], jednatelem žalované. Věděl o pneumatikách, kterými byla pohledávka zajištěná. Z výpovědi tohoto svědka bylo dále zjištěno, že žalobce obdržel soupis pneumatik a další listiny vztahující se k postupované pohledávce. Svědek byl u inventury pneumatik, ale nebyl si jistý, zda to bylo před podpisem smlouvy o postoupení pohledávky. Svědek měl k dispozici klíče od skladu, ale podle něj je dal žalobci, jakmile byl překontrolován počet pneumatik. Svědek potvrdil také to, že na jedné stránce rukou psaného soupisu pneumatik (viz bod 18), bylo uváděno datum a jednalo se o jeho písmo, stejně tak v případě zakroužkovaných čísel, avšak ostatní údaje nebyly psány jeho rukou. Seznam byl vytvořený s [jméno FO], přičemž inventura nebyla prováděna v jednom dnu, protože [jméno FO] postupně pneumatiky navážel do skladu. Jednalo se o starší pneumatiky, ale byly to pneumatiky, které nebyly používané. Žalobce neznal před postoupením pohledávky podle svědka ani [jméno FO], ani jednatele žalované. Podle svědka se žalobce seznámil s [jméno FO] až po postoupení pohledávky.

29. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že se jejich společnost [právnická osoba] dostala do finančních problémů. Jeho tatínek se rozhodl „poslat společnost do likvidace“. Musel řešit problémy společnosti a byl to svědek [jméno FO], který zprostředkoval podle svědka půjčku od žalované, stejně tak potom zprostředkoval i postoupení pohledávky. Svědek navážel pneumatiky do skladu v [Anonymizováno], přičemž takto jel do [Anonymizováno] asi 20x, přičemž pneumatiky vozil motorovým vozidlem [Anonymizováno], kam se může vlézt přibližně 50 pneumatik. Jednalo se o pneumatiky starší výroby, ale nebyly to pneumatiky, které by byly používané. Pneumatiky dvakrát přepočítávali, podle svědka jednou na popud žalobce a všechno podle svědka řídil svědek [jméno FO], který řídil navážení pneumatik a doplnění v případě, že nějaké pneumatiky svědek prodal. Podle svědka mohl prodat tak maximálně 5 % z celkového množství navezených pneumatik, kterých mohlo být kolem 1000 ks. Pneumatiky byly skladovány na jednom místě v [Anonymizováno]. Pneumatiky svědek navážel v době, kdy dlužil žalované a následně po přepočítání pneumatik, v době, kdy přešla pohledávka na žalobce, navážel nově, protože po provedené inventuře se zjistilo, že počet pneumatik nesedí. Svědek nevěděl, zda potom navážel pneumatiky 5x či 10x. Svědek mohl prodat z uvedeného množství pneumatiky maximálně za 200.000 Kč, víc to podle něj nebylo.

30. Z výpovědi slyšené svědkyně [právnická osoba] soud bezpečně zjistil, že tato pracuje u žalované, stará se o [Anonymizováno], pod kterou jsou skladové prostory, od nichž měla také klíče. Původně měla klíče od skladu pouze ona, ale pan [jméno FO] ji po tom, kdy již jednal s žalobcem [jméno FO], požádal, aby nechala zhotovit od zámků ještě klíče pro žalobce. Jednalo se o 2 ks klíčů. Žalobce společně se svědkem [jméno FO] navážel do skladu pneumatiky, přičemž svědkyně nebyla schopná říct, jaký byl počet pneumatik, ale předtím tam skladovala nějaký počet pneumatik i žalovaná, avšak pak se do skladu dováželo větší množství pneumatik, které se skládaly do komínků. U toho byl především svědek [jméno FO], který to podle ní řídil a dohlížel na uskladnění pneumatik. Maximálně 2x u toho byl i sám žalobce. Při uskladňování pneumatik vypomáhal zaměstnanec žalované, [jméno FO]. Dovážené pneumatiky byly oddělené od všech věcí, které měla uskladněné v těchto prostorách. Jak se tam uskladnily pneumatiky, tak tam býval častěji vidět i svědek [jméno FO], který tam podle svědkyně chodil, jak se mu zachtělo. Vícekrát jej tam viděla i s dalšími neznámými lidmi, a to i ve večerních hodinách. Když se tam šla podívat, tak ji [jméno FO] ubezpečoval, že je všechno v pořádku, že tam momentálně mají nějaké obchodní jednání. Pamatovala si, že tam viděla vícekrát [Anonymizováno]. Svědkyni se nelíbilo, že se ve skladu pohybují se svědkem [jméno FO] i další osoby, které však nikdo neznal, nikdo to ani pořádně nekontroloval. Podle svědkyně pak [jméno FO] měl klíče přímo od jednatele žalované. Svědkyně nevěděla, jak dlouho se pan [jméno FO] se svědkem [jméno FO] znali, ale podle ní se znali již z dřívější doby, protože jej párkrát v minulosti „na firmě“ viděla. Několikrát se stalo, že třeba i ve večerních hodinách svědkyně zjistila, že sklad [Anonymizováno] je otevřený, tak to zamykala a upozorňovala na to i pana [jméno FO], že to nechal otevřené [jméno FO]. V podstatě vše kontrolovala každý den, maximálně ob den. Sama bývala na [Anonymizováno] nad skladovací halou v podstatě každý den, ač tam přes léto docházela odemykat na zavolání, ale bývalo to i vícekrát za den, 3x či 4x a po celý týden. Bývala tam od 9 hodin od rána až do cca 23 hodin. Když pak tam přišla v tom lednu 2018, tak zjistila, že je sklad zase otevřený, chyběly tam i zámky, a to se již rozhodla, že to musí vyřešit a uzamknout. V tu chvíli si myslela, že se konečně odváží pneumatiky od [jméno FO], protože jich tam bylo daleko méně a podle svědkyně to na ni působilo tak, že byly pneumatiky rozházené. Dala tam pak nové zámky, aby to bylo zabezpečené. Následně odjela lyžovat, ale nebyla nikde daleko a jednalo se o nějaký kratší víkendový pobyt, protože si pamatovala, že jí na to krátce, v řádu spíše dne či několika málo dnů, volal pan [jméno FO], proč jsou u skladu vyměněné zámky. Svědkyně mu sdělila, že bylo vše otevřené a z tohoto důvodu tam dala nový zámek. Když tam pak přijela a otevřela to, byl u toho i žalobce a bylo zjištěno, že tam chybí podstatná část pneumatik, které tam byly navezeny. Podle svědkyně tak možná pneumatik z toho celkového množství tam zůstala, ale pak bylo i toto odvezeno. Svědkyně netušila, kdo to odvezl.

31. Soud pak rovněž provedl k důkazu účastnický výslech žalobce, [jméno FO]. Tak z této výpovědi soud zjistil, že žalobce neznal ani žalovanou, respektive jednatele žalované, ani [jméno FO]. S panem [jméno FO] byl seznámen prostřednictvím svědka [jméno FO], který jej informoval o tom, že by měl zajímavou nabídku možnosti odkoupení pohledávky. Obdržel veškeré podklady, tj. smlouvu o půjčce, směnky, seznam pneumatik, které měly sloužit k zajištění závazku. Až následně žalobce kontaktoval [jméno FO]. Informoval jej o postoupení pohledávky ze strany žalované a snažil se s ním domluvit na dalším postupu. [jméno FO] se chtěl dohodnout na splátkovém kalendáři. Obdržel i smlouvu o zajišťovacím převodu práva, a z tohoto důvodu také seznam pneumatik. Žalobce uvedl, že převzal pneumatiky spíše formálně. Byl sice na místě ve skladu, viděl pneumatiky, ale nijak blíže nezkoumal jejich kvalitu, technický stav, značku, ani množství. Nikdo na něj nenaléhal, nikdo na něj netlačil, měl možnost si vše ověřit, ale nic takového neprovedl. Nedělal podrobnou inventuru, nepřepočítával pneumatiky. Byl se na ně podívat s panem [jméno FO]. Do skladu měl přístup žalobce a pan [jméno FO]. Žalobce obdržel klíče od skladu ještě před uzavřením smlouvy o nájmu. Žalobce pak měl do skladu přístup i z toho důvodu, aby mohl případně ukázat pneumatiky [jméno FO] v případě, že by mělo dojít k nějakému splácení ze strany [jméno FO]. Žalobce se zajímal o stav pneumatik v okamžiku, kdy [jméno FO] po delší dobu 3 až 4 týdnů neprojevil žádnou aktivitu a neřešil svůj dluh. Fyzicky provedl kontrolu pneumatik a zjistil, že jich je tam namísto avizovaného počtu kolem 800 jen cca 400 až 450. Zároveň žalobce zjistil, že se s těmito pneumatikami manipulovalo, byly poházeny, nebyly poskládány tak, jak je viděl poprvé. Z tohoto důvodu pak na jeho žádost svědek [jméno FO] kontaktoval [jméno FO], aby došlo k nápravě. Ze strany [jméno FO] mu bylo řečeno, že nějaké pneumatiky byly prodané a žalobci byla vyplacena částka 200.000 Kč. Zároveň [jméno FO] navezl do skladu opětovně cca 400 až 500 pneumatik, aby i nadále byl závazek řádně zajištěn. Závoz pneumatik mohl trvat klidně i 2 měsíce. Následně byl tedy počet pneumatik 1000 ks. I žalobce potvrdil, že pneumatiky byly 3 až 5 let staré, což však podle žalobce z ničeho nevyplývalo, ale byly to nové pneumatiky, nebyly používané. Žalobce měl uzavřenou nájemní smlouvu s žalovanou na skladové prostory a zároveň také pojistil pneumatiky proti zničení, odcizení atd. Žalobce býval velmi často pracovně v [adresa], ale v neděli 28. 1. 2018 se byl podívat v [Anonymizováno], ale klíče nepasovaly do zámku. Kontaktoval svědka [jméno FO] a pak i [jméno FO], aby se jej zeptali, proč jsou vyměněné zámky. Ani ten však o ničem nevěděl. Proto volal žalobce PČR. Žalobce nebyl ve skladu od provedení soupisu pneumatik někdy v listopadu. Klíče od skladu měl původně jen on a [jméno FO] a pouze chvíli jimi disponoval i svědek [jméno FO], ale pak je zase vrátil žalobci, ač byl výzvou k vrácení klíčů dotčen. Žalobce pak zjistil, že ve skladu, jakmile byla odemčena ze strany svědkyně [jméno FO], chybí pneumatiky a že tam zůstala jen malá část z navezených pneumatik. Svědkyně [jméno FO] jim vysvětlila, proč vyměnila zámky, respektive že tam dala nové zámky, protože ty předchozí tam vůbec nebyly a bylo to otevřené a nezabezpečené. Nedokázal si vysvětlit, kdo by mohl takové množství pneumatik odvézt, odcizit, když by to nebylo možné provést během jednoho večera, jedné noci. Ani policie nic nezjistila.

32. Z účastnické výpovědi jednatele žalované [jméno FO] soud zjistil, že žalobce určitě byl ve skladu a jednatel žalované byl ve skladu s ním. Žalobce měl k dispozici klíče od zámků a měl možnost provést kontrolu pneumatik. [jméno FO] pak odkazoval i na uzavřenou nájemní smlouvu, z níž vyplývalo, že sklad byl užíván i žalobcem. Podle jednatele žalované i před podpisem o postoupení pohledávky byl žalobce ve skladu i se svědkem [jméno FO], který jim otevírala svědkyně [jméno FO]. Podle [jméno FO] pak to byl [jméno FO], který sám přišel za ním, že má jinou osobu a tato by „převzala“ dluh. Sám [jméno FO] jmenoval právě [jméno FO], žalobce. Před podpisem smlouvy o postoupení pohledávky si žalobce vše prohlédl, ale nic žalované, jednateli žalované žalobce nic nevyčítal, neměl žádné připomínky k množství i kvalitě předmětu zajištění. Na nic takového žalobce neupozornil. Před postoupením pohledávky se rozhodně s pneumatikami nic nedělalo, byl tam počet, který odpovídal dokladům předaným žalobci. [jméno FO] pak na žádost svědkyně [jméno FO] předal klíče žalobci, přičemž toto bylo ještě před uzavřením nájemní smlouvy. Podle [jméno FO] pak klíče měl i více jak měsíc k dispozici svědek [jméno FO], když tento je pak zase vrátil žalobci. Svědek [jméno FO] byl pak opakovaně viděn s jinými třetími osobami ve skladu, [Anonymizováno]. Nájemní smlouva byla uzavřená z toho důvodu, že jednatel žalované neviděl smysl v tom, aby bez jakéhokoliv právního titulu žalovaná poskytovala žalobci skladové prostory bez jakéhokoliv protiplnění.

33. Žalovaná, respektive její jednatel nijak neskrýval, že prodal určité množství pneumatik, kterými byl zajištěný závazek [jméno FO] a společnosti [právnická osoba] vůči žalované, přičemž namítal, že by nebylo logické, proč by pak předával jakékoliv prostředky z tohoto prodeje žalobci, pokud by toto proběhlo bez jeho vědomí, a hlavně před postoupením pohledávky. Žalobce nijak nesporoval, že obdržel 200.000 Kč. Zároveň v té době jistě nemohla s pneumatikami nakládat žalovaná, ale tento prodej byl žalobcem odsouhlasen. Nebyl však vystaven žádný doklad, tento nechtěl ani žalobce po žalované. Spokojil se s tím, že obdržel částku 200.000 Kč.

34. Jednatel žalované znal svědka [jméno FO], s nímž se zná velmi dlouho. I [jméno FO] přivedl za [jméno FO] právě tento svědek. Žalovaná s ním uzavřela smlouvu o zápůjčce a podle [jméno FO] neexistoval v podstatě reálný důvod pro postoupení pohledávky, která byla zajištěna pneumatikami v hodnotě cca 1.200.000 Kč až 1.400.000 Kč. Ale sám [jméno FO] navrhl řešení ohledně postoupení pohledávky. Pneumatiky [jméno FO] nejen dovážel, ale také odvážel. Svědek [jméno FO] neměl žádné úkoly od jednatele žalované. Svědek [jméno FO] sám přivedl svědka [jméno FO]. Před postoupením byla provedena úhrada asi 400.000 Kč, pak se nic nedělo a [jméno FO] a také svědek [jméno FO] jej pak požádali, aby ještě posečkal s využitím dalších nástrojů.

35. Jednatel žalované pak vysvětloval důvody pro výměnu zámků ze strany svědkyně [jméno FO], kdy podle něj to svědkyně udělala především proto, že v inkriminované době opakovaně musela sama zamykat sklad. A na konci ledna zjistila, že je opět sklad otevřený a nadto nikde nenašla ani původní zámky. Z tohoto důvodu se rozhodla koupit nové zámky a uzamknout sklad, neboť žalovaná zde skladovala i své věci a nebyly zde skladovány jen pneumatiky k zajištění pohledávky. Po odcizení pneumatik pak podle pana [jméno FO] žalobce odvezl zbylou část pneumatik a uskladnil je ve svých skladových prostorách.

36. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 OŠR, tedy každý důkaz zvlášť a následně všechny provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Ve vztahu k provedeným listinným důkazům soud konstatoval, že se mu tyto jevily zcela věrohodné a nebylo důvodu pochybovat o jejich pravosti. Ostatně k podstatným důkazům neměly v tomto směru námitky ani účastníci řízení. Podstatným důkazem v tomto sporu pak byly nejen výpovědi jednotlivých svědků, především [jméno FO] a primárně [jméno FO], které rovněž soud nepovažoval za nevěrohodné, když tyto v podstatě odpovídaly a byly v podstatě plně v souladu s tím, co soud zjistil z listinných důkazů, podkladů od PČR a stejně tak i z účastnické výpovědi žalobce a statutárního zástupce žalované, byť výpovědi žalobce a jednatele žalované se v některých případech lišily. Zároveň měl soud za to, že listiny, které byly obsaženy ve spisu PČR, z nichž soud učinil konkrétní skutková zjištění, mohl bezpečně považovat za listiny věrohodné, když se fakticky jednalo o úřední listiny. Každý úřední záznam o podaném vysvětlení, jakož i jednotlivá rozhodnutí a sdělení PČR, stejně tak i rozhodnutí zdejšího soudu či PČR a [státní zastupitelství] jsou podle § 134 OSŘ veřejnou listinou, a proto skutečnosti v nich uvedené zakládají vůči každému plný důkaz o původu této veřejné listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Rozdíl mezi důkazem soukromou listinou a veřejnou listinou v občanském soudním řízení spočívá v jejich důkazní síle. Zatímco u důkazu soukromou listinou postupuje soud podle § 132 OSŘ uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům, u důkazu veřejnou listinou postupuje soud podle § 134 OSŘ jako projevem tzv. legální teorie důkazní s tím, že důkazní síla veřejné listiny vyplývá ze zákona prostřednictvím presumpce správnosti jejího obsahu, neboť není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý. Praktický dopad odlišného charakteru veřejné listiny od soukromé tak nastává v případě jejího zpochybnění účastníkem řízení, kdy ať už se jedná o popření veřejného charakteru, nebo popření obsahu veřejné listiny, obojí prokazuje ten, kdo zpochybňuje. (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1332/2020, ze dne 25. 11. 2020)

37. Soud pak poněkud pochyboval o věrohodnosti celé výpovědi svědka [jméno FO], který byl pro soud méně věrohodný, neboť soud i v kontextu dalších důkazů pochyboval o tom, že by svědek nedisponoval klíči od skladových prostor, že by snad se na místě skladování pneumatik vyskytoval pouze v jednom případě, když naopak svědkyně [jméno FO] jej ve skladu a u [Anonymizováno] viděla rozhodně vícekrát, přičemž naopak této svědkyni soud neměl důvod neuvěřit, neboť výpověď svědkyně [jméno FO] se soudu jevila jako velmi věrohodná. Stejně tak výpověď tohoto svědka byla v podstatě v rozporu i s účastnickou výpovědí nejen žalobce, ale i jednatele žalované.

38. Další důkazy pak již nebylo třeba provádět, neboť podle přesvědčení soudu provedené důkazy poskytovaly dostatečná skutková zjištění pro bezpečný závěr o skutkovém stavu věci. Soud tak považoval za nadbytečné k důkazu provádět výslechy dalších svědků, kteří byli vyslechnuti PČR v rámci prověřování odcizení pneumatik ze skladu v [Anonymizováno], případně provádět i další listinné důkazy, které rovněž soud považoval za nadbytečné. Ostatně žalovaná, která se dostavila k jednání dne 11. 11. 2022 po řádném poučení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ a dále po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ neoznačila žádné další důkazy, neuváděla ani žádná další vyjádření v této věci. Žalobce pak se k tomuto jednání nedostavil a z tohoto důvodu pak ani nemohl případně soudu navrhovat další důkazy k provedení.

39. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, když podstatné pro toto řízení bylo, že mezi účastníky byla uzavřena platná Smlouva o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 ze dne 10. 7. 2017 (dále jen Smlouva), když na základě této Smlouvy byla na žalobce jakožto postupníka převedena pohledávka za vydlužiteli tj. [jméno FO], a společností [právnická osoba], ve výši 850.000 Kč spolu s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 uzavřené mezi žalovanou jakožto zapůjčitelem a vydlužiteli, na jejímž základě žalovaná poskytla vydlužitelům zápůjčku ve výši 1.050.000 Kč se splatností do 18. 6. 2016 s fixním úrokem ve výši 50.000 Kč. Na žalobce byla postoupena zbylá část jistiny zápůjčky ve výši 850.000 Kč spolu s příslušenstvím, když předmětem postoupení se stala i práva vyplývající ze zajišťovacího převodu práva, tj. k movitým věcem – automobilovým pneumatikám, specifikovaným v příloze č. 1 ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva k věci movité, která byla součástí Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité. Zároveň byla na žalobce postoupena i veškerá práva k vyplnění a uplatnění blankosměnek vlastních ze dne 18. 4. 2016, a to v souladu s ustanoveními Směnečného vyplňovacího prohlášení, oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnek ze dne 18. 4. 2016. V čl. II bodu 6. Smlouvy o postoupení pohledávek žalobce prohlásil, že „je mu stav postupované pohledávky i obsah postupovaných dohod a smluv dobře znám a s touto znalostí tuto smlouvu s postupitelem uzavírá. Postupitel neručí postupníkovi za vymahatelnost a dobytnost postupované pohledávky ani práv s ní spojených, která jsou převáděna či postupována touto smlouvou na postupníka, a to ani do výše úplaty za postoupení pohledávky. Postupník bere na vědomí, že plnění na pohledávku může být nejisté.“ V čl. III. bod 2. Smlouvy o postoupení pohledávky bylo uvedeno, že „Smluvní strany prohlašují, že se budou bez zbytečného odkladu navzájem informovat o všech skutečnostech, která souvisejí s postoupenou pohledávkou, a že postupitel poskytne postupníkovi případnou potřebnou součinnost k vymáhání pohledávky, zejména formou předání úplné smluvní dokumentace.“ Pokud šlo o předchozí uzavřenou Smlouvu o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 a Smlouvu o zajišťovacím převodu práva k věci movité ze dne 18. 4. 2016, která byla součástí Smlouvy o zápůjčce, a dále také přílohu č. 1 ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva k věci movité bylo možné bezpečně uzavřít, že na základě uzavřené Smlouvy o zápůjčce mezi žalovanou jakožto zapůjčitelem a vydlužiteli [jméno FO], a společností [právnická osoba], na jejímž základě žalovaná poskytla vydlužitelům zápůjčku ve výši 1.050.000 Kč se splatností do 18. 6. 2016 s fixním úrokem ve výši 50.000 Kč. K zajištění všech závazků vydlužitelů vzniklých ze Smlouvy o zápůjčce byla dne 18. 4. 2016 uzavřena Smlouva o zajišťovacím převodu práva k věci movité, když předmětem převodu byly automobilové pneumatiky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] přičemž seznam pneumatik byl uveden v příloze č. 1, která byla nedílnou součástí Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité. V čl. IV. Rozvazovací podmínka uvedené Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité bylo ujednáno mezi žalovanou jakožto právním předchůdcem žalobce a vydlužiteli, že „pokud vydlužitelé řádně a včas uhradí zápůjčku uvedenou v bodě I., pak již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo k předmětu převodu přejde zpět na vydlužitele a zároveň převodce, podle této smlouvy.“ A dále podle čl. V Realizace předmětu zajišťovacího převodu bylo ujednáno, že „pokud vydlužitelé nesplatí řádně a včas svůj peněžitý závazek plynoucí ze Smlouvy o zápůjčce specifikované v článku I. této Smlouvy včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, je zapůjčitel oprávněn prodat předmět zajišťovacího převodu za nejvyšší částku nabídnutou zájemcem o odkoupení, když nabídka k prodeji bude provedena inzercí v místních novinách a nabídky se budou přijímat 30 dnů ode dne zveřejnění inzerátu na prodej. Případný rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a peněžitým závazkem vydlužitelů, bude vydlužitelům vyplacen do 30 dnů od data úplné úhrady kupní ceny zájemcem o odkoupení. Bude-li dosažena kupní cena nižší než celková výše dluhu, pak jsou vydlužitelé povinni tento rozdíl zapůjčiteli doplatit.“ Pohledávka byla podle Smlouvy zajištěna pneumatikami v množství 695 ks v hodnotě 1.934.683,05 Kč. Tato listina byla vystavena dne 18. 4. 2016 [jméno FO] a za účasti jednatele žalované. Žalobce při uzavření Smlouvy ze dne 10. 7. 2017 byl osobně ve skladových prostorech, kde byl žalovanou skladován předmět zajišťovacího převodu, mohl se seznámit se stavem skladovaných pneumatik, avšak toto učinil pouze formálně, neprováděl žádnou hlubší kontrolu. Tuto provedl později a na základě zjištění, že není pneumatik tolik, kolik jich zde mělo být, dohodl se s dlužníkem – vydlužitelem [jméno FO] na navezení dalších pneumatik s tím, že následně bylo těchto pneumatik ve skladu cca 1000 ks. V průběhu času, až po postoupení pohledávky, došlo k odprodeji určitého počtu pneumatik, přičemž žalovaná, jednatel žalované [jméno FO] předal za prodej pneumatik žalobci částku 200.000 Kč. Zároveň mezi žalovanou a žalobcem byla v inkriminované době v říjnu uzavřena s účinností od 1. 10. 2017 nájemní smlouva k prostorám, kde do té doby byly skladovány pneumatiky jako věci zajišťující pohledávku za vydlužiteli tj. [jméno FO] a společností [právnická osoba] Od skladu měl již od září 2017 k dispozici klíče žalobce, druhá sada klíčů od zámků měla žalovaná, její zaměstnankyně, svědkyně [jméno FO]. Tato také opakovaně viděla v průběhu roku 2017 v prostorách skladu svědka [jméno FO] s dalšími lidmi, který jí říkal, že tam má obchodní jednání. Stejně tak zde viděla i nákladní auta [Anonymizováno]. Opakovaně se stávalo, že sklad zůstal ve večerních hodinách odemčený, a právě svědkyně [jméno FO] bránu zavírala a jednatele žalované na to opakovaně upozorňovala, neboť ve skladu měla své věci i žalovaná. Větší část skladu však byla fakticky zaskládaná pneumatikami zajišťujícími závazek vydlužitelů (dlužníků). Na přání [jméno FO] si žalobce vyžádal vrácení klíčů od svědka [jméno FO]. Nájemní vztah mezi žalovanou, tedy [právnická osoba] a společností [právnická osoba]., zastoupenou jejím jednatelem [jméno FO], žalobcem, ve vtahu ke skladovým prostorám [Anonymizováno], postavenou na pozemku [Anonymizováno]. byl k datu 31. 12. 2017 ukončen na základě Ukončení nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2017. Žalobce však měl i nadále v těchto prostorách skladovat předmětné pneumatiky a zároveň i nadále měl od zámků klíče. Koncem ledna 2018 opět zjistila [jméno FO], že je sklad otevřen, ale v tomto případě zde nebyly ani zámky, přičemž svědkyně [jméno FO] zjistila, že je tam daleko méně pneumatik, a tak se domnívala, že je žalobce stěhuje. Ale právě s ohledem k tomu, že tam nebyly ani zámky, svědkyně prostory zabezpečila novými zámky. Toto pak zjistil žalobce v neděli dne 28. 1. 2018. O tomto informoval nejen jednatele žalované, ale také svědka [jméno FO]. Nikdo však neznal důvod, proč došlo k výměně zámků. Toto pak vysvětlila [jméno FO] a celou věcí se pak zabývala i PČR, která na základě podání žalobce prověřovala odcizení předmětných pneumatik. Ani PČR však ničeho nezjistila, když usnesením ze dne 7. 6. 2018 č. j. [Anonymizováno] došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v přesně nezjištěné době od 19. 11. 2017 do 10:30 hodin dne 28. 1. 2018 vnikl po odstranění dvou visacích zámků z posuvné brány do skladu [Anonymizováno], kde odcizil 996 nových automobilových pneumatik různých značek, typů a rozměrů, čímž způsobil poškozenému [jméno FO], škodu ve výši 2.000.000 Kč, neboť se neopařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání dle ustanovení § 160 trestního řádu. Proti uvedenému usnesení podal žalobce stížnost, avšak usnesením [státní zastupitelství] ze dne 16. 8. 2020 č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti proti odložení trestní věci.

40. Podstatné tedy pro projednávanou věc bylo primárně to, že byla platně uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky, přičemž v době uzavření uvedené Smlouvy existovala pohledávka za vydlužiteli a soud neměl pochybnosti o platnosti této Smlouvy. (viz právní hodnocení)

41. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:

42. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal nároku z uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávky v roce 2017, kdy považoval tuto Smlouvu za neplatnou a podle jeho přesvědčení došlo k jeho škodě k bezdůvodnému obohacení na jeho úkor ze strany žalované, posuzoval soud projednávanou věc v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), podle příslušných ustanovení NOZ.

43. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. Dále podle § 2999 odst. 1 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

45. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot fyzickou nebo právnickou osobou (obohaceným), „protiprávnost“ obohacení (nespravedlivý důvod), majetkovou újmu jiného subjektu (ochuzeného) a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Musí být na jisto postaveno, kdo se obohatil a na čí úkor.

46. Soud se musel zabývat zásadní právní otázkou pro toto řízení, a to povahou ustanovení Smlouvy o postoupení pohledávky, a především Smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 a Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité ze dne 18. 4. 2016, která byla součástí Smlouvy o zápůjčce, a dále také přílohy č. 1 ke Smlouvě o zajišťovacím převodu práva k věci movité, když soud především posuzoval ustanovení Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité ze dne 18. 4. 2016 čl. IV. Rozvazovací podmínka uvedené Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k věci movité, kde bylo ujednáno mezi žalovanou jakožto právním předchůdcem žalobce a vydlužiteli tj. [jméno FO] a společností [právnická osoba] že „pokud vydlužitelé řádně a včas uhradí zápůjčku uvedenou v bodě I., pak již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo k předmětu převodu přejde zpět na vydlužitele a zároveň převodce, podle této smlouvy.“ A dále povahou čl. V Realizace předmětu zajišťovacího převodu, kde bylo ujednáno, že „pokud vydlužitelé nesplatí řádně a včas svůj peněžitý závazek plynoucí ze Smlouvy o zápůjčce specifikované v článku I. této Smlouvy včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, je zapůjčitel oprávněn prodat předmět zajišťovacího převodu za nejvyšší částku nabídnutou zájemcem o odkoupení, když nabídka k prodeji bude provedena inzercí v místních novinách a nabídky se budou přijímat 30 dnů ode dne zveřejnění inzerátu na prodej. Případný rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a peněžitým závazkem vydlužitelů, bude vydlužitelům vyplacen do 30 dnů od data úplné úhrady kupní ceny zájemcem o odkoupení. Bude-li dosažena kupní cena nižší než celková výše dluhu, pak jsou vydlužitelé povinni tento rozdíl zapůjčiteli doplatit.“ Pohledávka byla podle Smlouvy zajištěna pneumatikami v množství 695 ks v hodnotě 1.934.683,05 Kč. Soud byl jednoznačně přesvědčen o tom, že bylo třeba vycházet z příslušných ustanovení 47. Pro soud byly pak východiskem shora uvedená ujednání (vedle ujednání ve Smlouvě o postoupení pohledávky), když čl. IV Rozvazovací podmínka podle přesvědčení soudu stanovil rozvazovací podmínku ve smyslu § 2040 odst. 2 NOZ.

48. Podle odst. 1 § 2040 NOZ platí, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.

49. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

50. Zajišťovací převod práva je zpravidla založen na tom, že dlužník převede své právo na věřitele s rozvazovací podmínkou, avšak implicitně připouští, aby strany postupovaly i jinak, například se dohodly na zpětném převodu tohoto práva. Zajišťovacím převodem práva vždy dochází ke změně osoby vlastníka, ale buď podmíněně, anebo nepodmíněně, avšak s podmíněným závazkem právo převést zpět. Proto je i nadále použitelný rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 915/1998, který judikoval, že při zajištění závazku zajišťovacím převodem práva lze sjednat i zpětný převod práva. Vzhledem k tomu, že odst. 2 § 2040 NOZ formuluje domněnku sjednání Smlouvy s rozvazovací podmínkou jako vyvratitelnou, je zřejmé, že jsou přípustné i jiné podoby zajišťovacího převodu práva, například tak, že po splnění dluhu se zajištěný věřitel zavazuje předmět zajištění (převedené právo) převést svým právním jednáním zpět dlužníkovi (jde o tzv. fiduciární převod). Pokud však nebylo sjednáno nic jiného, pak se uplatní konstrukce převodu práva s rozvazovací podmínkou (ta nastupuje především tehdy, pokud bude zřejmé, že jde o smlouvu o zajišťovacím převodu práva, avšak ta nebude obsahovat žádné ujednání o tom, jak se dlužníkovo vlastnictví obnoví a kdy).

51. Nelze přehlédnout pak § 2044 odst. 1 NOZ, když podle něj se totiž, nebude-li zajištěný dluh splněn, stane převod nepodmíněným. To samozřejmě může působit potíže tam, kde převod vůbec podmíněný nebyl (ale byl sjednán zpětný převod práva). Převod, který nikdy nebyl podmíněný, se nemůže stát nově nepodmíněným, protože takový byl už od začátku. Je proto třeba upozornit na to, že dikce § 2044 odst. 1 NOZ je možné chápat i tak, že zajišťovací převod práva je vždy jen převodem práva s rozvazovací podmínkou (a zpětný převod práva proto sjednat nelze).

52. Shora uvedené bylo třeba posuzovat tak, že sjednaná rozvazovací podmínka byla v určité konkurenci ve vztahu s ujednáním Smlouvy čl. V Realizace předmětu zajišťovacího převodu, kde bylo ujednáno, že „pokud vydlužitelé nesplatí řádně a včas svůj peněžitý závazek plynoucí ze Smlouvy o zápůjčce specifikované v článku I. této Smlouvy včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, je zapůjčitel oprávněn prodat předmět zajišťovacího převodu za nejvyšší částku nabídnutou zájemcem o odkoupení, když nabídka k prodeji bude provedena inzercí v místních novinách a nabídky se budou přijímat 30 dnů ode dne zveřejnění inzerátu na prodej. Případný rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a peněžitým závazkem vydlužitelů, bude vydlužitelům vyplacen do 30 dnů od data úplné úhrady kupní ceny zájemcem o odkoupení. Bude-li dosažena kupní cena nižší než celková výše dluhu, pak jsou vydlužitelé povinni tento rozdíl zapůjčiteli doplatit.“ V tomto směru pak soud musel jednoznačně zdůraznit, že v tomto případě bylo jistě zamýšleno zabezpečit dluh právě touto zárukou možnosti prodat předmět zajišťovacího převodu práv, přičemž tedy k datu, kdy byla uzavřena mezi účastníky dne 10. 7. 2017 Smlouva (o postoupení pohledávek), pokud by snad totiž nastoupily účinky rozvazovací podmínky a ve smyslu § 2044 odst. 1 NOZ by se stal převod nepodmíněným, bylo by jednoznačně nadbytečné jakkoliv upravit v čl. V realizaci předmětu zajišťovacího převodu, když by došlo k zániku zajištěného závazku a za takové situace by tento čl. byl zcela nadbytečný. Nicméně bylo zřejmé, že strany Smlouvy (o postoupení pohledávek) se řídily tím, že pro oba byl závazek postupovaný na žalobce nadále platný a podle toho také postupovaly. Žalobce fakticky zaplatil úplatu za postupovanou pohledávku ve výši 850.000 Kč, přičemž zároveň jednal s [jméno FO] o tom, jak bude dále řešen jeho dluh, který přešel na žalobce. Žalovaná si pak nijak nečinila vlastnické právo k předmětu zajištění, naopak poskytla veškerou součinnost žalobci, když žalovaná nevyužila svého práva a postupem podle čl. V Smlouvy o zajišťovacím převodu práva nerealizovala své oprávnění, které nadále existovalo ve prospěch žalobce a žalobci nic nebránilo zpeněžit předmět zajištění po tom, co [jméno FO] doplnil řádně množství pneumatik, byť soud neměl za prokázané, že by před uzavřením Smlouvy nebyl předmět zajišťovacího práva v počtu uvedeném v příloze č.

1. Žalobce pak ani ničeho nenamítal proti postupu žalované, jejího jednatele, když byla část pneumatik prodána a obdržel od jednatele žalované částku ve výši 200.000 Kč.

53. Pokud pak argumentace žalobce směřovala k tomu, že byl žalovanou uveden v omyl, a to právě z toho důvodu, že předmět zajištění nebyl v počtu garantovaném žalovanou, tedy že pneumatiky bylo pak nutné doplňovat, a že toto zjistil cca 2 až 3 měsíce po uzavření Smlouvy, pak musel soud zdůraznit, že to byl žalobce, kdo uzavíral jako jedna ze stran tuto Smlouvu a že mj. ve Smlouvě prohlásil v čl. II bodu 6. Smlouvy (o postoupení pohledávek), že „je mu stav postupované pohledávky i obsah postupovaných dohod a smluv dobře znám a s touto znalostí tuto smlouvu s postupitelem uzavírá. Postupitel neručí postupníkovi za vymahatelnost a dobytnost postupované pohledávky ani práv s ní spojených, která jsou převáděna či postupována touto smlouvou na postupníka, a to ani do výše úplaty za postoupení pohledávky. Postupník bere na vědomí, že plnění na pohledávku může být nejisté.“ V čl. III. bod 2. Smlouvy (o postoupení pohledávky) bylo uvedeno, že „Smluvní strany prohlašují, že se budou bez zbytečného odkladu navzájem informovat o všech skutečnostech, která souvisejí s postoupenou pohledávkou, a že postupitel poskytne postupníkovi případnou potřebnou součinnost k vymáhání pohledávky, zejména formou předání úplné smluvní dokumentace.“ Tedy jen těžko mohl argumentovat tím, že byl snad uveden v omyl, jestliže sám nevěnoval dostatečnou pozornost Smlouvě a před jejím podpisem v podstatě nic neověřoval a dne 14. 7. 2017 zaplatil žalované za postupovanou pohledávku částku ve výši 850.000 Kč, když vše i podle žalobce kontroloval pouze „formálně“.

54. Ostatně žalobce začal uvedenou právní argumentací vymáhat po žalované vrácení částky 850.000 Kč až po tom, kdy došlo k odcizení předmětných pneumatik, a to nejpozději k datu 28. 1. 2018, když byla tato skutečnost zjištěna. Jak ostatně uvedla i PČR, k odcizení mohlo dojít v době od 19. 11. 2017 do 28. 1. 2018, tedy po tuto dobu se žalobce nijak nezajímal o předmět zajištění, tento byl skladován v pronajatých prostorách, aniž by například žalobce učinil kroky k realizaci jeho práva, tj. zcizení předmětu zajištění předvídaným způsobem. Bylo pak poněkud pochybné a nelogické, že žalobce byl oznamovatelem trestného činu a podle něj tedy mu měla být odcizením předmětných pneumatik způsobena škoda ve výši 2.000.000 Kč odpovídající odcizení 996 ks pneumatik. Jestliže by nebyl vlastníkem pneumatik, nebylo rozumného důvodu vystupovat v trestním řízení jako poškozený. Soud tak považoval jednání žalobce i za jednání v příkrém rozporu s dobrými mravy, když tento, byť by snad jeho výkon práva byl v souladu s příslušnými ustanoveními NOZ, čemuž fakticky soud nepřisvědčil a zde to uvádí pouze pro dokreslení celé věci (pozn. soudu), na jedné straně vystupoval jako vlastník odcizených pneumatik před PČR a rovněž i před pojišťovnou, neboť uzavřel pojistnou smlouvu ve vztahu k předmětu zajištění, a na straně druhé pak ve výzvách v roce 2019 a v roce 2020 argumentoval tím, že předmět zajištění se stal vlastnictvím žalované a došlo tak i k zániku postupované pohledávky v době uzavření Smlouvy k datu 10. 7. 2017, respektive k datu její účinnosti 14. 7. 2017, kdy došlo k zaplacení částky 850.000 Kč za postupovanou pohledávku.

55. Soud byl nadále přesvědčen, že k datu postoupení pohledávky tato existovala a bylo na žalobci, jak naloží s předmětem zajištění. Soud tedy nedospěl k závěru, že by se v případě uzavřené Smlouvy jednalo o neplatné právní jednání ve smyslu § 580 odst. 2 NOZ, stejně tak se soud nedomníval, že by snad mohl posuzované právní jednání (Smlouvu) posuzovat jako neplatné z důvodu uvedeného v § 583 NOZ, podle kterého platí, že jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné, neboť podle přesvědčení soudu nebyl žalobce ani uveden v omyl, ani se nejednalo o plnění nemožné. Jestliže tak žalovaná poskytovala i po postoupení pohledávky, která v době postoupení podle názoru soudu existovala, veškerou možnou součinnost, přičemž žalobce se choval k předmětu zajištění tak, že nemohlo být pochyb o jeho přesvědčení o platnosti postupované pohledávky a o tom, že chce řádně realizovat své právo z postupované pohledávky, aniž by mu v tom žalovaná bránila, nemohlo pak ani dojít k tomu, že by se žalovaná obohatila ke škodě žalobce.

56. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, soud tak s přihlédnutím k výše uvedené argumentaci tedy žalobu v plném rozsahu zamítl. (výrok I.)

57. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalované přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v odměně právní zástupkyně žalované za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 850.000 Kč tj. 11.700 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 12 úkonů právní služby tj. 140.400 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT, tj. za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podrobné vyjádření k žalobě ze dne 9. 9. 2020, vyjádření ze dne 18. 6. 2021 a ze dne 29. 7. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu dne 27. 10. 2020, dne 18. 6. 2021 trvající déle jak 2 hodiny, dne 14. 12. 2021 trvající déle jak 2 hodiny, dne 3. 6. 2022 trvající déle jak 2 hodiny, dne 11. 11. 2022), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 12 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 3.600 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 AT). Odměna zástupkyně žalované a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 30.240 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 174.240 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, platební místo – místo plnění pak bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)

Poučení