9 C 82/2017-167

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená zákonnou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ml. sídlem [adresa] o: náhradu škody na zdraví včetně nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 333 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 667 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Státu – České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek ve výši 111 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], [datum] a [datum] se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 120 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, a to 60 000 Kč v podobě odškodnění za újmu na psychickém zdraví a 60 000 Kč za problémy, které měla v souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila skutečností, že žalovaný dne [datum] napadl slovně a fyzicky matku žalobkyně, čemuž byla žalobkyně přítomna, a v důsledku napadení se žalobkyně polekala a následně měla špatné sny, křičela, plakala, bála se chodit ven, aby žalovaného nepotkala. Žalobkyně opakovaně navštěvovala lékaře a byla jí diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Žalobkyni tak byla způsobena jednáním žalovaného újma, kterou požadovala odškodnit. Následně žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 110 000 Kč a požadovala uhradit 10 000 Kč za újmu na poškození zdraví a 10 000 Kč za poškození práva na spokojený život.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný potvrdil, že byl odsouzen za skutek vůči matce žalobkyně, ale trval na tom, že žalobkyně přítomna incidentu nebyla a nemohla ji tak vzniknout žádná újma na zdraví, sporná dle jeho názoru byla i výše požadovaného nároku. Žalovaný byl sice odsouzen, s trestním rozsudkem nesouhlasil, ale jeho tehdejší zástupce se proti němu neodvolal.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno že žalovaný byl shledán vinným, že dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hod. v obci [obec] u domu [adresa], u prodejního venkovního okénka stánku se zmrzlinou prodejny [anonymizováno] [obec], za přítomnosti několika dalších osob, bezdůvodně a v podnapilém stavu, nejprve vulgárními výrazy napadl poškozenou [jméno] [celé jméno svědkyně], [datum narození], poté v době, kdy stála na čtvrtém schodu u výdejního okénka, bezdůvodně fyzicky napadl, jedním úderem otevřenou dlaní pravé ruky do obličeje, kdy po tomto úderu poškozená upadla ze schodů na zem, a to na levou ruku a na levý bok, tímto jednáním způsobil poškozené [jméno] [celé jméno svědkyně] poranění spočívající v bolestivosti hlavy, krční a bederní páteře a pánve, kdy tato poranění omezovala poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů a v době kdy ležela na zemi ji opakovaně vícekrát vyhrožoval, že ji zabije a nadával ji vulgárními výrazy, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena v trvání dvou roků.

4. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne vyšetření [datum] bylo zjištěno, že lékařka vyšetřila žalobkyni na žádost matky žalobkyně, neboť žalobkyně byla svědkem napadení matky, mění se její chování a matka vyjádřila obavy z psych. následků. Matka lékařce sdělila, že žalobkyně byla přítomna incidentu, kdy ji napadl žalovaný, žalobkyně křičela„ maminko“ a pak utíkala za strýcem a sestrou do auta. Od té doby se matka nemůže od žalobkyně hnout, je na ni fixovaná. Žalobkyně hystericky plakala, když šla matka pověsit prádlo, žalobkyně ji volá, když někam odejde, musí s ní chodit spát. Zpočátku nikam nechodila, zavírala se v pokojíčku a nechtěla ani nikam jet, což se otci povedlo zlepšit tím, že žalobkyni slíbil vždy něco koupit. Žalobkyně přestala jíst zmrzlinu, ale nanuky jí nevadí. Dle sdělení matky si žalobkyně stěžovala na škaredé sny, žalobkyně se bála vycházet ven, že potká žalovaného, musel ji všude doprovázet otec, směrem k místu události nešlo žalobkyni dostat. V něčem byla situace ale už lepší, žalobkyně začala chodit za kamarády a říkala, že o incidentu už nechce mluvit. Lékařka následně vyšetřila žalobkyni, přičemž ta se bez problémů odloučila od rodičů, ani jednou nevyužila nabídku se za nimi podívat do čekárny. Projevovala se klidná, usměvavá, ale měla obavy o matku, aby ji někdo nenapadl. Doma se o matku nebála, kdyby matka musela někam odjet, třeba do nemocnice, tak by to s otcem vydržela. Žalobkyně sdělila, že chodí sama ven, za kamarády, za zvířaty, hrát si na hřiště. Nemá již ráda zmrzlinu. Kdyby žalovaného viděla, tak by utekla. Žalobkyně sdělila, že jí vadí, že se jí zdávají škaredé sny – o lišce, vlkovi, kteří se chtěli dostat na jejich ovečky, také se jí zdálo, že v lese našli mrtvého pána. Žalobkyně se někdy probudí a musí se držet matky, aby zase usnula. V době vyšetření se ale o matku již tolik nebála a ve dne na věc nemyslela. Žalobkyně se těšila do školy. Lékařka na základě výše uvedeného a provedených testů diagnostikovala posttraumatickou stresovou poruchu, ale stav žalobkyně se zlepšoval.

5. Ze sdělení ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že po nasazení terapie léky na zklidnění se stav žalobkyně zlepšil, i když se žalobkyni stále vracelo, jak mohou být lidé tak zlí a tak se chovat. Postupně lékařka zkouší léky vysazovat a posttraumatická porucha se upravovala.

6. Ze zprávy [anonymizováno] školy [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně školu navštěvovala od školního roku [rok] [rok] a byla nesmělá a ostýchavá. Do školy chodila občas a za doprovodu otce. Ve školním roce [rok] [rok] pokračovala její velmi nepravidelná docházka, školku navštěvovala pouze polovinu září, dva dny v říjnu, v zimě byla žalobkyně odhlášena, [anonymizováno] pracovních dnů v [anonymizováno] a [anonymizováno] dní v [anonymizováno], následně již nenastoupila. Škola neměla informace o chování žalobkyně po [anonymizováno] [rok].

7. Ze zprávy [anonymizováno] školy [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se projevovala jako bezkonfliktní, klidná žákyně, která si své povinnosti plnila pečlivě a mezi spolužáky byla oblíbená. Žádné psychické obtíže u ní nebyly pozorovány.

8. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že u hlavního líčen byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl, že seděl v autě a sestra s malou neteří šla pro pečivo a koupit malé zmrzlinu, nejstarší neteř zůstala s ním v autě. Viděli s neteří, jak matka žalobkyně leží na zemi a uvedl:„ v poslední chvíli jsem chytil tu malou, strčil jsem ji do auta, málem skončila pod autem, byla vyjevená, sestra měla vykulené oči…“ S žalobkyní od událostí v době výslechu mluvil, nechtěla se o incidentu bavit, chtěla zapomenout. Obě neteře, stejně jako jejich matka braly antidepresiva. Vyslechnuta byla také matka žalobkyně, která uvedla, že starší dcera zůstala v autě a na místě incidentu slyšela„ jak [jméno] křičí mami, maminko,…“, žalobkyně po incidentu nechápala, proč to žalovaný provedl, otec jí to vysvětloval. Žalobkyně se poté nehnula od matky, ta nemohla nikam od ní odejít, spala s ní. [příjmení] proto navštívit psycholožku. Matka před žalobkyni celé léto nemohla říct slovo zmrzlina. [jméno] [příjmení] v rámci svého výslech uvedla, že k okénku zmrzliny přišla paní s dcerou, následně došlo k incidentu a holčička odběhla, když paní ležela na zemi.

9. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] z odvětví psychiatrie a psychologie znalkyň [celé jméno znalkyně] a [anonymizováno] et [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] a výslechu [anonymizováno] et [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že prožitek napadení matky ovlivnil chování a prožívání žalobkyně ve větší míře hned od stresující události a více pak po dobu šesti týdnů s dozníváním dalších šesti týdnů. Žalobkyně byla plačtivá, úzkostná, fixovaná na matku a na několik týdnů omezila své aktivity. Jednorázově navštívila psychologickou ambulanci a měla od praktické lékařky předepsanou medikaci. Po výše uvedené době se její stav upravil spontánně, nebyla nutná další specializována péče a medikace byla vysazena. Žalobkyně se bez potíží adaptovala na zahájení školní docházky a vyvíjela se běžně svému věku. Znalkyně nezjistily žádné trvalé následky. Jednalo se o přechodnou psychickou reakci, akutní reakci na stres s maximem potíží hned po události, která se projevovala zvýšenou plačtivostí, poruchami spánku a usínání, nepříjemnými vracejícími se vzpomínkami, fixací na matku a tato reakce trvala [anonymizováno] až [anonymizováno] měsíce. Stav žalobkyně se nerozvinul do posttraumatické stresové poruchy. Potíže se svou intenzitou snižovaly, nebyla nutná terapeutická péče. Podstatný ale byl obavný akcent v přístupu matky žalobkyně a matčiny úzkostné projevy, které se na dceru mohly přenášet. Tyto vlivy, které souvisejí s osobní historií matky, by existovaly i bez situace, které byla žalobkyně přítomna. Matka byla událostí mnohem více zatížena a v jejím projevu znalkyně shledaly jistou nadnesenost, zesilování toho, jak interpretuje věci, jak je subjektivně sama vnímá. V rámci testování byla zvýšená validační škála a to z důvodu patologie matky. I některé současné situace jsou matkou žalobkyně vnímány nepřiměřeně závažně a zesilovány do obav z domnělé patologie, kterou ale žalobkyně snadno rozptýlí přirozeným vysvětlením. V době vyšetření ale žalobkyně na matku extrémně fixována nebyla. Jednalo se tak o lehkou reaktivní poruchu, která krátkodobě ovlivnila duševní stav žalobkyně a odezněla bez trvalých následků, bez rozvoje posttraumatické stresové poruchy a bez trvalé změny osobnosti, i přes těžké podmínky, ve kterých žalobkyně byla z důvodu reakce a prožívání matky, kdy podstatné bylo přenesení traumatu z matky na žalobkyni, která se v důsledku prožívání matky o matku bála, ztratila pocit bezpečí, neboť žalobkyně má na ni silnou vazbu a matka jí v této situaci nemohla demonstrovat bezpečný svět. Žalobkyni dále pomohly i návštěvy kamarádky, kde se nacházela v jiném prostředí, než u sebe doma, kde na ni působily obavy matky. Věk má na zpracování události vliv, [anonymizováno] dítě je více zranitelné, než [anonymizováno]. Znalkyně vycházely z lékařských zpráv a pohovoru se žalobkyní. V rámci pohovoru žalobkyně vypověděla, že už neví přesně, co se stalo, trochu se po události bála, nechtěla chodit ven, měla strach o matku. Dle anamnézy matky žalobkyně se léčila [anonymizováno] roky na psychiatrii, byla i hospitalizována na psychiatrii, dochází do ambulance v [obec] a má psychologické terapie. Matka nezvládne pracovat, neboť nemůže sama chodit ven, nevychází sama z domu.

10. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo] výslechu znalce bylo zjištěno, že znalec ohodnotil psychické bolestné za pomoci Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen Metodika Nejvyššího soudu) na částku 39 851 Kč. Prožitek žalobkyně a jeho následky, tedy akutní reakci na stres a poruchu adaptace, přiřadil k položce metodiky S0621 Difuzní axonální poranění mozku středně těžké, která z dostupných položek nejvíce odpovídá problémům žalobkyně (psychiatrické diagnózy nejsou součástí metodiky), která je rozdělena podle stupně obtíži na tři úrovně intenzity, tedy lehká, střední a těžká. Užití této položky je v obdobných případech doporučováno, kdy tato diagnóza odpovídá bolesti mozku, když člověk například sedí v autě, auto s ním„ cukne“ a jeho hlava jde dopředu a dozadu, což vyvolá až rozpojení nervových buněk, jedná se sice o závažnější následek, ale položka je obecně doporučována, jako nejpodobnější diagnóza v případě poruchy adaptace. V daném případě se jednalo o střední stupeň intenzity ohodnocenou 150 body, kdy jeden bod byl ohodnocen částkou 256,67 Kč. Znalec zvolil střední intenzitu, neboť jistá intenzita v daném případě dána byla, ale nebyla katastrofální, vývoj žalobkyně byl velmi pozitivní, problémy netrvaly příliš dlouho. Vliv matky na žalobkyni v daném případě mohl být, ale znalec jej v rámci svého hodnocení nezabýval.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně je jeho neteř. V době incidentu v roce [rok] seděl se starší neteří v autě, která vykřikla, že matka leží na zemi a svědek za ní běžel. Žalobkyně od té doby nechtěla chodit ven, svědek ji občas vzal na houby. Když šli do obchodu, tak svědek musel za to žalobkyni něco koupit. Žalobkyně před událostí hodně chodila ven, jak se svědkem, tak sama třeba na zahradu, když se jelo do lesa, tak se jí ani nemuselo říkat, sama seděla ihned v autě. Nyní žalobkyni ale musí přemlouvat. S kamarády se žalobkyně vídá jen ve škole. Ani v době před incidentem nechodila ke kamarádům, odběhla si například hrát za dětmi, když byli na fotbale. Před incidentem, ale žalobkyni viděl jednou za 14 dní. Žalobkyně byla na matku fixovaná i před incidentem, stejně tak na otce. Po této události ji musela matka uspávat, protože nechtěla být žalobkyně sama v pokoji. Před incidentem nebyla žalobkyně úzkostná, nebála se, hrála si se zvířaty. Z incidentu žalobkyně viděla vše, následně běžela k autu svědka a ten běžel pomoct matce. Když běžela k autu, tak brečela, co říkala, si svědek nepamatoval. Do auta se vrátil za 5 minut, to žalobkyně rovněž brečela, následně ji předal jejímu otci. Když ji viděl daný den posléze, tak se stále chovala tak, že brečela, ptala se, proč to žalovaný mamince udělal, připomínala si to. Následně žalobkyni viděl po 14 dnech, to byla zakřiknutá, všeho se bála, byla nedůvěřivá. Nevzala si sladkosti, které jí svědek přivezl. O události se žalobkyně nechce bavit. Kromě toho, že nechce nikam chodit, tak je žalobkyně v pořádku.

12. Z výslechu [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že svědkyně je sestrou žalobkyně, mezi žalobkyní a svědkyní je věkový rozdíl [anonymizováno] let. Žalobkyně byla před incidentem společenská, měla ráda dětské dny na hřišti, sama občas chodila ke kamarádům, ale k nim nikdo nechodil, kromě sestřenice. Žalobkyně ráda chodila na zmrzlinu, na houby bavily ji aktivity s rodinou, preferovala aktivity venku s rodinou, než si hrát sama. Vztah s matkou měla hezký, byla na ni fixována asi jako každé dítě. V době incidentu šla žalobkyně s matkou pro zmrzlinu, svědkyně viděla matku ležící na zemi a brečící žalobkyni běžící k autu, což řekla strejdovi, který běžel za matkou žalobkyně. Žalobkyně byla hrozně ubrečená a stála u cesty, pak spolu byly v autě, žalobkyně byla v šoku. Svědkyně nevěděla, jak dlouho v tomto stavu žalobkyně byla. Svědkyně netrávila mnoho času doma, bývala u přítele, nevěděla tedy dopodrobna, jak se stav žalobkyně vyvíjel, ale žalobkyně nechtěla nikam chodit a rodina se nesměla o události bavit, sama žalobkyně to odmítala. Žalobkyně je i nadále uzavřená a stále doma. Žalobkyně měla noční můry a byla na sezení u psychologa. Stav matky žalobkyně nebyl dobrý ani před událostí, nevěřila lidem, ale po incidentu se zhoršil. Když se snažila svědkyně žalobkyni„ vytáhnout ven“ tak s ní ven šla, což mohlo být asi v roce [rok], ale i nyní ven chodit příliš nechce.

13. Svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] vypověděla, že je matkou žalobkyně. Žalobkyně byla přítomna události, při které byla svědkyně napadena žalovaným. Před událostí byla žalobkyně pohodová, usměvavá, samostatná, nebyla fixovaná na svědkyni, měla kamarády ve školce a neměla problém se seznamovat. Žalobkyně spávala s rodiči v ložnici, ale sama také usínala u pohádek. Po události byla žalobkyně vyděšená a nemluvila, otce se ptala, proč to pán udělal. Poté se žalobkyně od matky nehnula ani na krok, pořád u ní ležela, a když svědkyně někam šla, žalobkyně ji hledala. V noci ji držela za ruku a budila se s brekem, že má špatné sny, se svědkyní se nechtěla o situaci bavit. Po domluvě s praktickou lékařkou, která žalobkyni předepsala lehká antidepresiva, byly jednou u psycholožky, následně ale už k psychologovi ani psychiatrovi nešli, neboť manžel nechtěl, aby se svědkyně rozrušovala. Než navštívili psycholožku, tak žalobkyně vůbec nemluvila, kdy nedostatek komunikace se projevoval hlavně ve vztahu k ostatním, se svědkyní žalobkyně komunikovala. Ještě rok po události nechtěla žalobkyní jíst zmrzlinu, slovo zmrzlina před ní rodina nemohla ani zmínit. Žalobkyně si přestala hrát s kamarády a nechtěla se s nimi vídat. Po nástupu do školy žalobkyně problémy neměla.

14. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl za to, že žalobkyně samotnému incidentu přítomna nebyla, protože už odešla pryč s ledovou tříští, tedy odešla od stupínku, kde s matkou žalobkyně stál žalovaný, ale žalovaný již nevěděl, kam odešla a kde v době incidentu byla. Žalovaný se snažil o obnovu trestního řízení a zajištění nových svědků, ale na jeho dopis nebylo reagováno.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl shledán vinným, že dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hod. v obci [obec] u domu [adresa], u prodejního venkovního okénka stánku se zmrzlinou prodejny [anonymizováno] [obec], za přítomnosti několika dalších osob, bezdůvodně a v podnapilém stavu, nejprve vulgárními výrazy napadl poškozenou [jméno] [celé jméno svědkyně], [datum narození], poté v době, kdy stála na čtvrtém schodu u výdejního okénka, bezdůvodně fyzicky napadl, jedním úderem otevřenou dlaní pravé ruky do obličeje, kdy po tomto úderu poškozená upadla ze schodů na zem, a to na levou ruku a na levý bok, tímto jednáním způsobil poškozené [jméno] [celé jméno svědkyně] poranění spočívající v bolestivosti hlavy, krční a bederní páteře a pánve, kdy tato poranění omezovala poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů a v době kdy ležela na zemi ji opakovaně vícekrát vyhrožoval, že ji zabije a nadával ji vulgárními výrazy, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena v trvání dvou roků. Žalobkyně byla výše uvedenému incidentu přítomna, tedy viděla, jak žalovaný fyzicky a vulgárně napadl její matku. Následně utekla k autu, kde byl její strýc se sestrou. Z incidentu měla žalobkyně šok, brečela. Prožitek napadení matky ovlivnil chování a prožívání žalobkyně ve větší míře hned od stresující události a více pak po dobu šesti týdnů s dozníváním dalších šesti týdnů, kdy při nástupu do školy v září [rok] byla žalobkyně již v pořádku. Žalobkyně byla plačtivá, úzkostná, fixovaná na matku, o kterou měla strach a na několik týdnů omezila své aktivity, trpěla poruchami spánku a usínání, nepříjemnými vracejícími se vzpomínkami. Odmítala chodit na místo události a jíst zmrzlinu, kterou měla s událostí spojenou. Jednorázově navštívila psychologickou ambulanci a měla od praktické lékařky předepsanou medikaci. Po výše uvedené době se její stav upravil, nebyla nutná další specializována péče a medikace byla vysazena. Žalobkyně se bez potíží adaptovala na zahájení školní docházky a vyvíjela se běžně svému věku, netrpí trvalými následky. Jednalo se o přechodnou psychickou reakci (lehkou reaktivní poruchu), akutní reakci na stres, s maximem potíží hned po události, která se projevovala, zvýšenou plačtivostí, poruchami spánku a usínání, nepříjemnými vracejícími se vzpomínkami. Stav žalobkyně se nerozvinul do posttraumatické stresové poruchy. Stav žalobkyně byl výrazným způsobem ovlivněn chováním její matky, která danou událost a její následky prožívala výrazně hůře než sama žalobkyně, přičemž ani před samotnou událostí matka žalobkyně neměla dobrý vztah k ostatním lidem. Žalobkyně byla ve ztížených podmínkách z důvodu reakce a prožívání matky, kdy podstatné bylo přenesení traumatu z matky na žalobkyni, která se v důsledku prožívání matky o matku bála, ztratila pocit bezpečí, neboť žalobkyně má na ni silnou vazbu a matka jí v této situaci nemohla demonstrovat bezpečný svět. Žalobkyni pomohla i změna prostředí nástupem do školy a například návštěvy kamarádky, kde se nacházela v jiném prostředí, než u sebe doma, kde na ni působily obavy matky. Znalec ohodnotil psychické bolestné žalobkyně za pomoci Metodiky Nejvyššího soudu na částku 39 851 Kč. Prožitek žalobkyně a jeho následky, tedy akutní reakci na stres a poruchu adaptace, přiřadil k položce metodiky S0621 Difuzní axonální poranění mozku středně těžké a v daném případě se jednalo o střední stupeň intenzity ohodnocenou 150 body, kdy jeden bod byl ohodnocen částkou 256,67 Kč. Žalobkyně i před incidentem za kamarády příliš nechodila, s jinými dětmi si ale hrála a vycházela s nimi, do školky chodila nepravidelně, ven s rodinou ale chodila ráda a pravidelně.

16. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

20. Bylo prokázáno, že žalovaný dle § 2910 o. z. vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem, neboť byl odsouzen za fyzické napadení matky žalobkyně, tedy spáchal protiprávní čin, tím že porušil normy trestního práva. Jeho jednání byla žalobkyně přítomna, což vedlo k zásahu do jejích osobnostních práv (její zdraví, duševní integrita, právo na spokojený život bez obav o svou matku a svou osobu, bez obtíží, kterými žalobkyně následně trpěla) a bylo prokázáno, že žalobkyni vznikla nemajetková újma, jak bude uvedeno níže. Žalovaný byl za fyzické napadení matky žalobkyně shledán vinným v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jehož výrokem byl soud v tomto řízení dle § 135 o. s. ř. vázán, žalobkyně si z tohoto incidentu odnesla psychické následky a tím bylo poškozeno její zdraví a je dána i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a újmou žalobkyně, neboť žalovaný napadl matku žalobkyně, čemuž byla žalobkyně přítomna, přestože žalovaný tvrdil opak a tímto jednání jí vznikla újma, kterou je žalovaný dle § 2956 o. z. a § 2958 o. z. povinen odčinit.

21. Skutečnost, že byla žalobkyně jednání žalovaného přítomna, byla zjištěna mimo jiné z výslechu svědků [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení] a z provedených listin z trestního řízení (protokol o hlavním líčení), kterými bylo prokázáno, že žalobkyně šla s její matkou pro zmrzlinu a v automobilu zůstala sestra žalobkyně s jejím strýcem. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně z místa události utekla až po napadení matky (jak bylo zjištěno mimo jiné z výpovědi [jméno] [příjmení] u hlavního líčení, která uvedla, že holčička, co přišla s paní pro zmrzlinu, odběhla, když paní ležela na zemi). I u lékaře v [anonymizováno] [rok] matka žalobkyně uváděla, že to byla žalobkyně, kdo byla přítomna incidentu se žalovaným, stejnou skutečnost tvrdil svědek [příjmení] i v trestním řízení. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně nebyla přítomna události, bylo tak vyvráceno. Sám žalovaný pak v rámci svého výslechu vypověděl, že nevěděl, kde konkrétně se žalobkyně v době incidentu nacházela, pouze že odešla ze stupínku, kde stáli s matkou žalobkyně.

22. Ze znaleckých posudků, zpráv lékaře a výslechu svědků bylo zjištěno, že žalobkyně trpěla problémy psychického rázu po události dne [datum] a vznikla jí tak újma. K tomu soud dodává, že v obdobných případech je vždy vycházeno ze subjektivních vyjádření jedné strany, neboť se jedná o jejich vlastní subjektivní pocity a prožitky, každý člověk je jiný, prožité situace mají na každého jiný vliv a není jednoduché problémy objektivizovat, kdy tvrzené obtíže žalobkyně nevybočili dle názoru soudu z problémů, kterými mohlo po události trpět běžné dítě ve věku žalobkyně. Žalobkyně byla v době události [anonymizováno] dítě, které napadení matky bude prožívat podstatně hůře, než dospělý člověk, který již má se světem mnohem více zkušeností a je pochopitelné, že z události byla v šoku, což mělo dočasný vliv na její psychické zdraví. Zjištění soudu jsou samozřejmě postavena na subjektivních pocitech žalobkyně a tvrzení rodinných příslušníků, ale soud dospěl k závěru, že zmiňovanými problémy žalobkyně trpěla, stejně tak k tomuto závěru dospěla lékařka žalobkyně v dané době po incidentu, ačkoliv se diagnóza posttraumatické stresové poruchy nepotvrdila a ke stejným závěrům dospěli i znalci ustanovení v projednávané věci. Žalobkyně v uvedeném období byla plačtivá, bála se o svou matku, což je pochopitelné u tak malého dítěte, kterým v této době byla. Je i pochopitelné, že se vyhýbala místům, která jí byla nepříjemná a bála se chodit ven, vracely se jí nepříjemné vzpomínky na událost a měla problémy se spánkem, přičemž výskyt těchto problému není neobvyklý, stejně tak, že žalobkyně odmítala jíst zmrzlinu, neboť ji měla spojenou s incidentem. Tyto problémy se ale rychle zlepšovaly a prakticky ustaly do nástupu žalobkyně do školy v [anonymizováno] [rok], trvaly tak od události v červnu [rok] do konce [anonymizováno] [rok]. Soud dodává, že hodnotil výpověď matky žalobkyně, ve světle zjištění znalkyň [celé jméno znalkyně] a [anonymizováno] et [anonymizováno] [celé jméno znalkyně], tedy že matka nadhodnocovala problémy žalobkyně, které pozorovala po delší dobu, než skutečně trvaly, což dle názoru soudu ovlivnilo i ostatní výpovědi svědků ohledně délky trvání problémů žalobkyně. Soud zdůrazňuje, že svědecké výpovědi rodinných příslušníků nehodnotí a priori jako nepravdivé, nebo že by si své výpovědi vymýšleli, ale především výpověď matky žalobkyně soud hodnotil ve světle výše uvedeného a vycházel z ní pouze podpůrně. Je zřejmé, že žalobkyně na základě jednání žalovaného utrpěla šok a utrpěla i psychické následky, přičemž je pochopitelné, že zevnitř rodinného kruhu se mohou problémy žalobkyně zdát většími nebo že trvaly déle, než tomu ve skutečnosti bylo, navíc je celý případ ovlivněn ve velké míře vlastními problémy matky žalobkyně, která sama lidem nedůvěřuje, má psychické problémy, prožitá událost ji ovlivnila ve větší míře než samotnou žalobkyni (sama matka například uvedla, že podruhé k psychologovi se žalobkyní nešli, neboť její manžel nechtěl, aby se to negativně neprojevovalo na matce žalobkyně), což způsobuje přehnanou starostlivost o žalobkyni, jak konstatovaly znalkyně. Jak bylo zjištěno ze zprávy školy, kam v [anonymizováno] roku [rok] žalobkyně nastoupila, nebyly ve vztahu k žalobkyni žádné problémy ve škole od jejího nástupu pozorovány, lékařka žalobkyně na konci [anonymizováno] konstatovala rovněž zlepšení žalobkyně a vysadila medikaci a i na základě těchto důkazu soud dospěl k závěru, že problémy žalobkyně nejpozději nástupem do školy ustaly. Znalci ohledně trvání problémů žalobkyně dospěli ke stejnému závěru.

23. Žalovaný sice argumentoval, že problémy žalobkyně nebyly prokázány, ale soud na základě svědeckých výpovědí, znaleckých posudků, lékařských zpráv a vyjádření, které žalobkyně podala své lékařce a znalkyním, dospěl k závěru, že výše uvedenými obtížemi trpěla, bez ohledu na označení diagnózy, neboť byly od počátku obdobně popisovány, lékařka v dané době problémy žalobkyně konstatovala a sama žalobkyně je jako malé dítě potvrzovala a následně je uváděla i při svém rozhovoru se znalkyněmi, přičemž nebyl důvod jejím vyjádřením u lékaře a znalkyň nevěřit. Ohledně délky trvání problémů ale soud dospěl k závěru, že je nutné brát v potaz pouze období do konce [anonymizováno] [rok], z důvodů jak je uvedeno výše, neboť pak již nebyly problémy žalobkyně objektivně pozorovatelné.

24. Žalovaný poukazoval na rozpor výpovědi svědka [příjmení] s jeho výpovědí u hlavního líčení, když v tomto řízení uvedl, že žalobkyně brečela, ale v trestním řízení uvedl pouze, že byla„ vykulená“. Soud ve výpovědi, jestli žalobkyně byla„ vykulená“ nebo brečela, zásadní rozpor neshledává, předmětem trestního řízení navíc nebylo zkoumat, zda žalobkyně brečela a jaký byl její stav, na rozdíl od nyní projednávané věci. Svědkyně [celé jméno svědkyně] pak potvrdila, že zůstala v autě se strýcem ona a že žalobkyně po incidentu brečela a byla v šoku.

25. Co se týče výše žalobkyní požadovaných částek, tak soud dospěl k závěru, že základním spouštěčem problémů žalobkyně bylo jednání žalovaného, ale z podstatné části se na problémech žalobkyně podílela její matka, jak ostatně konstatovaly i znalkyně. Matka zpracování celé traumatické události přenášela na žalobkyni, kdy znalkyně výslovně uvádí, že matka negativně ovlivňuje nejen dceru, ale i celou rodinu, dcera pak v interakci s matkou může přejímat matčiny patologické způsoby zvládání stresových událostí, nechce se s matkou o události bavit a je vnímavá k projevům úzkosti a nejistoty blízkých osob, přičemž tyto vlivy by existovaly i bez popsaného incidentu a souvisí s osobní historií matky, kdy rovněž některé současné situace jsou matkou vnímány nepřiměřeně a zesilovány do obav z domnělé patologie. Problémy žalobkyně tak byly výrazně akcentovány chováním její matky, což již nezpůsoboval žalovaný, ale vlastní dispozice matky. Znalkyně z oboru psychiatrie a psychologie přímo uvedly, že tímto byla žalobkyně ovlivněna podstatným způsobem, s čímž se soud ztotožnil a dospěl k závěru, že s ohledem na výše uvedené, může za problémy žalobkyně z větší části její matka, tedy ze 2/3 a z 1/3 sám žalovaný, jehož jednání bylo prvotním spouštěčem problémů. K tomu lze dále dodat, že sama žalobkyně při vyšetření uváděla, že se cítila lépe poté, co jí situaci vysvětlila kamarádka, což svědčí o tom, že doma se jí rakového ujišťujícího vysvětlení nedostalo.

26. Žalobkyni tak byla v prvé řadě způsobena nemajetková újma spočívající v poškození jejího přirozeného práva na spokojený život, neboť žalobkyně jako [anonymizováno] dítě měla právo žít svůj život spokojeně, aniž by byla svědkem napadení své matky, bez obav o sebe či její matku, bez obav chodit ven z domu, bez problémů se spánkem a bez nepříjemných vzpomínek. Tuto újmu je žalovaný povinen odčinit dle § 2596 o. z., neboť zasáhl do výše uvedených přirozených práv žalobkyně, jak jsou uvedena v § 19 o. z. a v § 81 o. z. Soud dospěl k závěru, že výše částky 10 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala jako náhradu za to, že žalobkyně byla omezena v normálním životě, tedy bála se chodit např. na zmrzlinu, měla obavy o svou matku, byla plačtivá, trpěla problémy se spánkem, je plně postačující a odpovídá závažnosti porušení práv žalobkyně. Jednalo se o přechodné problémy trvající od události do konce [anonymizováno] [rok], které se postupně zlepšovaly a následně zcela pominuly, přičemž trvaly tedy nejdéle dva a půl měsíce, kdy první měsíc byl pro žalobkyni horší a postupně se stav zlepšoval. V případě dítěte ve věku žalobkyně, které trpělo výše uvedenými obtížemi a po dobu, po kterou trvaly, kdy žalobkyně nemohla žít normální život, na jaký byla zvyklá (tedy bez obav o matku a o sebe, bez problémů se spánkem, bez strachu vycházet ven), se částka 10 000 Kč jeví jako zcela adekvátní. Soud tuto částku ponížil o zavinění matky žalobkyně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 333 Kč. K tomu soud dále uvádí, že nemajetková újma je vždy obtížně kvantitifikovatelná. Soud vzal v úvahu nízký věk žalobkyně, událost, která se ji přihodila, tedy fyzické a vulgární napadení matky žalobkyně, a obtíže, které byly spojeny s její diagnózou, běžný život dítěte odpovídající věku žalobkyně, její dosavadní život a způsob jakým může danou situaci prožívat a jak na ni může reagovat, ale také to, že žalobkyně nebyla přímo zasažena jednáním žalovaného, ale zprostředkovaně skrze svoji matku, kterou napadl, a čemuž byla žalobkyně pouze přítomna. Soud vzal v potaz i skutečnost, že žalobkyně i před incidentem za kamarády příliš nechodila, s jinými dětmi si ale hrála a vycházela s nimi, do školky chodila nepravidelně, ven s rodinou ale chodila ráda a pravidelně.

27. Soud kromě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný svým jednání žalobkyni ublížil na zdraví a je povinen dle § 2958 o. z. odčinit újmu žalobkyně peněžitou náhradou, která vyváží jí vytrpěnou psychickou bolest. Bolest může být jak fyzická, tak i psychická, jako je tomu v případě žalobkyně, kdy duševní bolest nemusí mít vazbu na fyzické zranění, může se jednat o reakci na zásah do práv člověka. Nejedná se tak o náhradu za samotný zásah do práv uvedených v bodě 24. rozsudku, ale za psychickou bolest, kterou žalobkyně v souvislosti s jednáním žalovaného a jeho následky vytrpěla, byť se částečně důvod bolesti překrývá se zásahem do práv uvedených v bodě 24. rozsudku. Náhrada újmy za zásah do přirozených práv pokrývá skutečnost, že bylo do těchto práv žalobkyně zasaženo a nemohla je vykonávat, jak byla zvyklá, tedy nemohla žít svůj života jako doposud. Náhrada za vytrpěnou bolest souvisí s vnitřním prožíváním dané situace a následků žalobkyní a lékařskými diagnózami, které byly v případě žalobkyně shledány v souvislosti s jednáním žalovaného, kdy žalobkyně byla v šoku z jednání žalovaného a trpěla akutní stresovou reakci a lehkou adaptační poruchou, nikoliv však posttraumatickou stresovou poruchou, která byla znalkyněmi vyloučena, kdy i tyto problémy měly na zdraví žalobkyně a její prožívání vliv. Právní teorie a judikatura se dosud jednoznačně neshodla, zda lze odškodňovat psychickou bolest v rámci bolestného, nebo spadá pod zastřešující pojem další nemajetková újma uvedených v § 2958 o. z., přičemž především je nutné vycházet z principu plné náhrady újmy. Soud je toho názoru, že žalobkyní požadovaný nárok na odškodnění ublížení na zdraví, tedy psychické bolesti, nespadá pod pojem bolestného, které je náhradou bolesti fyzického rázu, ale spadá pod pojem další nemajetkové újmy, kdy soud v rámci svého hodnocení vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20. V obou případech se odškodňuje vytrpěná bolest (ať psychická nebo fyzická), jedná se o právní problém, nikoliv skutkový, neboť je třeba odčinit veškerou utrpěnou újmu bez ohledu na její kvalifikaci, kdy pojem bolestné je dle názoru soudu obecně zaměnitelný, přičemž základní výpočet může být dle názoru soudu stanoven v obou případech obdobným postupem, tedy dle Metodiky Nejvyššího soudu, a to v případě užití odpovídající položky metodiky. V případě žalobkyně se jedná o psychickou bolest ze šoku z jednání žalovaného a následné reakce na stres a adaptační poruchy, kdy žalobkyně trpěla problémy, jak jsou uvedeny výše. Není podstatné, že v počátku žalobkyně tvrdila, že trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, jak byla diagnostikována lékařkou žalobkyně, a která byla následně znaleckým posudkem vyvrácena, ale že po celou dobu řízení tvrdila, že jí jednáním žalovaného bylo ublíženo na zdraví, kdy šlo o poškození zdraví stále na základě stejného incidentu, se stejnými tvrzenými následky, pouze označení diagnózy se změnilo. Při stanovení výše náhrady soud vycházel ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], jehož úkolem bylo stanovit bolestné za ublížení na zdraví žalobkyně. Ve svém znaleckém posudku ze dne [datum] [číslo] dospěl k závěru, že diagnóza žalobkyně má být ohodnocena 150 body, čemuž odpovídá částka 39 851 Kč. Znalec svůj postup náležitě vysvětlil, uvedl, proč a jakou diagnózu zvolil a z jakých důvodů ji hodnotil jako středně těžkou, přičemž dle názoru soudu jeho posudek námitkami žalovaného zpochybněn nebyl a je zcela vyhovující a odpovídající. Soud se s klasifikací problémů žalobkyně jako středně těžkými ztotožnil. Žalobkyně prožila šok z napadení matky a následně měla problémy po dobu dva a půl měsíce, kdy první měsíc byl nejhorší a postupně se její stav zlepšoval. Nejedná se tak pouze o lehký zásah do jejího zdraví, neboť se nejednalo pouze o lehké, výrazně kratší dobu trvající problémy, ale ani se nejedná o těžký zásah, neboť se žalobkyně se situací vyrovnala po poměrně krátké době, bez dalších následků. Dle názoru soud je podstatné, že se jedná o [anonymizováno] dítě, které takovou situaci prožívá podstatně hůře, než například dospělý člověk, nebo dospívající dítě. Střední intenzita tak prožitkům žalobkyně a vytrpěným následkům zcela odpovídá. Znalec postupoval podle zadání soudu, tedy dle metodiky Nejvyššího soudu, k čemuž měl specializaci, a v rámci tabulek dané metodiku využil diagnózu, která se nejblíže podobá situaci žalobkyně, tedy difuzní axonální poranění mozku středně těžké, když daná metodika neobsahuje psychiatrické diagnózy a svůj výběr náležitě odůvodnil, neboť vysvětlil, že tato položka odpovídá bolesti mozku, když člověk například sedí v autě, auto s ním„ cukne“ a jeho hlava jde dopředu a dozadu, což vyvolá až rozpojení nervových buněk. Tato položka je obecně doporučována jako nejpodobnější diagnóza v případě problémů, kterými trpěla žalobkyně. Soud tak v rámci svých úvah ohledně výše výsledné částky vycházel z výpočtu znalce, tedy z částky 39 851 Kč. Žalobkyně požadovala v rámci bolestného částku 10 000 Kč a soud zavázal žalovaného k zaplacení celé této žalované částky, neboť odpovídá rozsahu zavinění žalovaného ve výši 1/3) tedy žalovaný by byl povinen zaplatit částku 13 284 Kč, ale žalobkyně požadovala pouze částku 10 000 Kč), když i zde je nutné brát v úvahu působení matky na žalobkyni, jak bylo uvedeno v bodu 23. rozsudku, neboť na vytrpěnou bolest mělo spolupůsobení matky stejný vliv, jako v případě poškození přirozených práv žalobkyně.

28. Co se týče námitek žalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku [celé jméno znalce], tak posudek znalce je přezkoumatelný a má veškeré náležitosti. Znalec uvedl, z jakých podkladů vycházel, jak dospěl k dané diagnóze a proč využil položku metodiky difuzní axonální poranění mozku středně těžké a proč obtíže žalobkyně hodnotil ve střední intenzitě na dané škále (lehká střední, těžká). Znalec pak nehodnotil vliv matky na obtíže žalobkyně, ale toto hodnocení přísluší soudu a soud se vlivem matky na žalobkyni v rámci svých úvah zabýval, jak je uvedeno výše. Soud tedy mechanicky nepřebíral výsledné hodnocení znalce, ale z posudku vycházel jako z podkladu pro své hodnocení. Pokud chtěl žalovaný od znalce, aby stanovil rozpětí, tak daná položka metodiky umožňuje zvolit mezi lehkou, střední a těžkou intenzitou, kdy každé odpovídá daný počet bodů, tedy znalec pracoval s rozpětím v rámci těchto možností a odůvodnil, proč zvolil právě střední intenzitu. Soud zčásti přisvědčuje názoru žalovaného, že užití Metodiky Nejvyššího soudu provází problémy a opakovaně se k metodice vyjadřovaly různé instituce, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Oba soudy ale postup dle metodiky aprobovaly, ovšem za předpokladu, že soud mechanicky nepřejímá závěry znalců, ale znalecký posudek je jeden z podkladů rozhodnutí soudu, což v projednávaném případě je splněno, neboť soud vzal v úvahu, že žalobkyně danými obtížemi trpěla, vzal v úvahu jejich hodnocení znalcem, ale rovněž vzal v úvahu spolupůsobení matky žalobkyně na její problémy a zda zjištění znalce odpovídají dalším skutkovým zjištěním soudu, což je plně v souladu i s citovaným nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 3122/15, kdy aplikaci metodiky aprobuje například i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2578/19, kde Ústavní soud dává návod na práci s metodikou v bodě 23. nálezu. Soud má za to, že požadavkům stanoveným Ústavním soudem na základě výše uvedeného zcela vyhověl. Co se týče specializace znalce uvedené v posudku, tak ta nemá na závěry posudku vliv, na razítku znalce je sice uvedena specializace stanovení nemateriální újmy, ale označení„ hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“ v samotném posudku je nový název pro dané odvětví a specializaci související s novým zákonem o znalcích, účinným od 1. 1. 2021.

29. Co se týče námitky promlčení vznesené žalovaným ve vztahu k nároku na bolestné, tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, tak jak jej uplatnila, promlčen není. Předmětný incident se udál dne [datum], žalobkyně měla posléze problémy do konce [anonymizováno] [rok]. Žaloba byla podána dne [datum], ve které žalobkyně uváděla, že trpěla posttraumatickou stresovou poruchou a uváděla, že jí byla způsobena újma na zdraví. Následně ve svém podání ze dne [datum], žalobkyně uváděla, že bylo poškozeno její právo na spokojený život, bez obav o sebe a svoji matku a že jednáním žalovaného došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy, což je poškození jejího zdraví dle § 2958 o. z., tedy již zde byl specifikován konkrétní návrh žalobkyně, z čeho dovozuje svůj požadavek na náhradu újmy a co požaduje odčinit, kdy v podáních byly popsány i problémy, kterými žalobkyně trpěla. Ve svém podání ze dne [datum] pak žalobkyně uváděla, že částku 60 000 Kč požaduje jako odškodnění za újmu na psychickém zdraví, zbývající částka pak je odškodnění dalších problémů. U jednání dne [datum] pak žalobkyně specifikovala pouze, že 60 000 Kč požaduje za újmu na právu na spokojený život a 60 000 Kč jako bolestné. Dle výše uvedeného je tak zřejmé, že nárok žalobkyně promlčen není, neboť žalobkyně od počátku uváděla, že jí byla způsobena újma na zdraví a jejích právech a peněžní nárok tak požadovala stále ze stejných důvodů, pouze v průběhu času označovala své nároky různými názvy, případně se nedostatečně vyjádřila. Skutková tvrzení žalobkyně se tak od podané žaloby prakticky nezměnila (změnilo se označení diagnózy), přičemž bylo zřejmé, že žalobkyně požadovala zaplatit po žalovaném náhradu nemajetkové újmy, kdy nejpozději dne [datum] specifikovala, že bylo poškozeno její zdraví a právo na spokojený život, přičemž otázka, o jaký druh nároku se jedná (bolestné, odškodnění duševních útrap, náhrad jiné nemajetkové újmy), je právní hodnocení soudu, které v daném případě nemá vliv na promlčení.

30. Co se týče nákladů řízení, tak žalobkyně byla úspěšná jen v nepatrné části (původně žalovaná částka před částečným zpětvzetím činila 120 000 Kč, po zpětvzetí 20 000 Kč a žalovanému bylo uloženo zaplatit pouze částku 13 333 Kč) a měla by žalovanému zaplatit náklady řízení. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně je nezletilé dítě ve věku 12 let (při podání žaloby měla žalobkyně 7 let), kterému bylo navíc jednáním žalovaného skutečně ublíženo, soud shledal, že jsou zde důvody dle § 150 o. s. ř. zvláštního zřetele hodné a rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

31. O náhradě nákladů států soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. obdobně, jak je uvedeno výše, neboť je to žalobkyně, která by je měla státu nahradit, protože byla v řízení úspěšná jen v nepatrné části vůči původně žalované částce, ale jsou zde předpoklady pro její osvobození, neboť se jedná o nezletilé dítě bez vlastního příjmu. Soud tak rozhodl, že státu se náhrada nákladů nepřiznává.

32. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSP“), neboť žalobkyně byla v řízení osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. b) ZoSP a podle výsledku řízení je druhá strana povinna uhradit soudní poplatek. Žalovaný byl v řízení neúspěšný z 11 %, soudní poplatek z částky 20 000 Kč činí 1 000 Kč a je tak povinen uhradit 111 Kč.

33. Lhůty k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.