9 C 83/2015 - 844

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci [údaje o účastníkovi] advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] advokátem [údaje o zástupci], o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a to: II. parc. [číslo] o výměře 1.611 m2 – trvalý travní porost; III. parc. [číslo] o výměře 287 m2 – trvalý travní porost; IV. parc. [číslo] o výměře 933 m2 – trvalý travní porost; V. parc. [číslo] o výměře 944 m2 – trvalý travní porost; VI. parc. [číslo] o výměře 1.043 m2 – trvalý travní porost; VII. parc. [číslo] o výměře 1.190 m2 – trvalý travní porost; VIII. parc. [číslo] o výměře 1.223 m2 – trvalý travní porost; IX. parc. [číslo] o výměře 924 m2 – trvalý travní porost; X. parc. [číslo] o výměře 892 m2 – trvalý travní porost; XI. parc. [číslo] o výměře 1.159 m2 – trvalý travní porost; XII. parc. [číslo] o výměře 967 m2 – trvalý travní porost; XIII. parc. [číslo] o výměře 942 m2 – trvalý travní porost; XIV. parc. [číslo] o výměře 952 m2 – trvalý travní porost; XV. parc. [číslo] o výměře 1.031 m2 – trvalý travní porost; XVI. parc. [číslo] o výměře 3.482 m2 – trvalý travní porost; XVII. parc. [číslo] o výměře 9 m2 – zastavěná plocha a nádvoří; XVIII. parc. [číslo] o výměře 973 m2 – trvalý travní porost; XIX. parc. [číslo] o výměře 360 m2 – trvalý travní porost; XX. parc. [číslo] o výměře 1.078 m2 – trvalý travní porost a XXI. parc. [číslo] o výměře 1.459 m2 – orná půda, byly ke dni úmrtí, tedy ke dni 4. 11. 2011, ve výlučném vlastnictví zůstavitele pana [jméno] [celé jméno žalobce] ([anonymizováno]), [rodné číslo], posledně trvalým pobytem v České republice [ulice a číslo], [obec], občana Ukrajiny. XXII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 223.764,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

Odůvodnění

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 4. 2015 se žalobkyně domáhaly určení, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] ([anonymizováno]), [rodné číslo], který zemřel dne 4. 11. 2011, posledně trvalým pobytem v České republice [ulice a číslo], [obec], občan Ukrajiny (dále jen„ zůstavitel“), byl ke dni svého úmrtí vlastníkem celkem 19 nemovitostí v k.ú. [obec] (usnesením ze dne 22. 11. 2023 soud připustil změnu žaloby, kdy v důsledku rozdělení pozemku parc. [číslo] se žalobkyně domáhají určení vlastnictví k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] jde tedy ke dni vyhlášení tohoto rozsudku celkem o 20 pozemků), podrobně identifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Pozemky“). Žalobu odůvodnily žalobkyně tím, že jsou dcerami zůstavitele a jeho dědičkami. Po skončení dědického řízení žalobkyně zjistily, že zůstavitel měl v listopadu 2008 uzavřít kupní smlouvu, kterou prodal Pozemky [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) za kupní cenu ve výši 2.145.900 Kč. Zůstavitel byl při prodeji zastoupen paní [příjmení] [příjmení], státní příslušnicí Ukrajiny, a to na základě plné moci která jí měla být udělena zůstavitelem dne 5. 9. 2008 před [příjmení] [příjmení] [příjmení], notářem v Kyjevě. Žalobkyním je známo, že zůstavitel byl v té době vážně nemocen a nemohl proto činit právní úkony. Šetřením příslušných orgánů na Ukrajině bylo zjištěno, že zůstavitel nikdy nežádal notáře [příjmení] o vystavení plné moci pro paní [příjmení], formulář plné moci byl notáři odcizen, notář tyto osoby nezná, ověřovací doložka na plné moci neodpovídá schválenému vzoru. Jelikož kupní smlouva byla uzavřena jménem zůstavitele zástupcem, kterého si zůstavitel nikdy nezvolil, je kupní smlouva absolutně neplatná. Pozemky zakoupil žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne [datum], je proto v této věci jako vlastník pozemků evidovaný v katastru nemovitostí pasivně legitimován. Žalobkyně mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitele, neboť bez toho jim nemůže být dědickým soudem potvrzeno nabytí vlastnictví k Pozemkům jako dědičkám zůstavitele. Žalovaný pokládal žalobu za nedůvodnou, neboť Pozemky řádně nabyl nikoliv od zůstavitele či od [anonymizováno], ale až od další osoby v řetězci vlastníků, tj. od paní [jméno] [příjmení]. Při nabytí Pozemků neměl důvod k pochybnostem o oprávněnosti vlastnického titulu jeho právní předchůdkyně a měla by proto být soudem poskytnuta ochrana jeho dobré víře, i kdyby se snad v řízení ukázalo, že zůstavitel byl o Pozemky připraven podvodem a že žalovaný proto nabyl vlastnictví k Pozemkům od nevlastníka. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 6. 2018 tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 4. 2. 2019 rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud ve věci podruhé rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2019 opět tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 7. 2020 rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soud ve věci nařídil jednání, provedl při něm některé nové důkazy a vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním zjištěním a závěrům. Soud je stále přesvědčen, že žalobkyně mají na určení vlastnictví k Pozemkům naléhavý právní zájem, neboť jsou dědičkami po zůstaviteli (viz usnesení zdejšího soudu na č.l. 13 spisu) a bez určení, komu vlastně svědčilo ke dni úmrtí zůstavitele vlastnické právo k Pozemkům, nemohou žalobkyně eventuálně dosáhnout dodatečného projednání pozůstalosti, jehož předmětem by byly Pozemky. O aktivní legitimaci žalobkyň jako dědiček po zůstaviteli a o pasivní legitimaci žalovaného jako vlastníka Pozemků nemůže být dle soudu sporu. Tyto skutečnosti akceptoval i odvolací soud. Historie transakcí s Pozemky byla taková, že dnem 5. 9. 2008 je datována plná moc, kterou měl zůstavitel udělit [jméno] [příjmení], [datum narození], aby ho zastupovala při všech právních úkonech spojených s prodejem Pozemků. Podpis zůstavitele na plné moci měl ověřit Serhij [příjmení] [příjmení], soukromý notář [příjmení] městského notářského obvodu, což měl stvrdit otiskem svého úředního razítka (viz plná moc v originále a českém překladu na č.l. 23 – 26 spisu). Jak však dne 5. 3. 2015 sdělil notář Serhij [příjmení] [příjmení] Ministerstvu vnitra Ukrajiny, tak dne 5. 9. 2008 neověřoval shora uvedenou plnou moc, zůstavitel ani N. [příjmení] mu nejsou známi, formulář, na kterém je ověřená plná moc, mu byl odcizen, stejně jako razítko, které bylo na plné moci otištěno, plná moc neodpovídá požadavkům pro vedení notářské agendy a ověřovací doložka na plné moci neodpovídá vzoru pro ověřovací doložku schválenému Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny (viz sdělení notáře v originále a českém překladu na č.l. 39 – 42 spisu). Sdělení notáře odpovídají i zkrácený výpis z ukrajinského jednotného rejstříku plných mocí a informační potvrzení z ukrajinského jednotného rejstříku speciálních formulářů notářských dokumentů, z nichž je zřejmé, že předmětná plná moc se v rejstříku nenachází a formulář pro ověření plné moci byl notáři odcizen (viz výpis a potvrzení v originále a českém překladu na č.l. 43 – 51 spisu). Tyto informace shrnulo a potvrdilo Ministerstvo vnitra Ukrajiny ve sdělení žalobkyním ze dne 11. 3. 2015 s tím, že v jednání neznámých osob je spatřováno podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve zvlášť velkém rozsahu, v jehož důsledku byly žalobkyně poškozeny a ve věci bude zahájeno dodatečné trestní řízení (viz sdělení v originále a českém překladu na č.l. 33 – 38 spisu). Dne 27. 11. 2008 uzavřeli zůstavitel, zastoupený na základě shora uvedené plné moci N. [příjmení], a [anonymizováno], jednající jednatelem [příjmení] [příjmení], kupní smlouvu, kterou zůstavitel prodal Pozemky [anonymizováno] za kupní cenu ve výši 2.145.900 Kč (viz kupní smlouva na č.l. 19 – 22 spisu). Dne 12. 6. 2009 uzavřeli [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], [datum narození], kupní smlouvu, kterou [anonymizováno] prodal šest z [příjmení] [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 901.200 Kč (viz kupní smlouva na č.l. 489 – 491 spisu). Dne 30. 11. 2009 uzavřeli [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] další kupní smlouvu, kterou [anonymizováno] prodal zbývajících třináct [příjmení] [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 2.317.650 Kč (viz kupní smlouva na č.l. 493 – 495 spisu). K Pozemkům bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo [jméno] [příjmení] (viz kopie spisů [stát. instituce], [stát. instituce] na č.l. 487 – 497 spisu). Kupní cenu za třináct Pozemků uhradila [jméno] [příjmení] z půjčky ve výši 2.330.000 Kč, kterou jí smlouvou ze dne 25. 11. 2009 poskytla [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ [jméno]“). Dne 8. 4. 2010 uzavřeli [jméno] [příjmení] a žalovaný kupní smlouvu, v níž [jméno] [příjmení] prohlásila, že je výlučným vlastníkem všech 19 Pozemků a tyto prodává žalovanému za kupní cenu ve výši 6.437.700 Kč (viz kupní smlouva na č.l. 88 - 91 spisu). Téhož dne byla mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným (za účasti dalších osob jako zprostředkovatele a schovatele) uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě, v níž je uvedeno, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem 13 Pozemků a [jméno] je vlastníkem šesti Pozemků. Po vypořádání závazků [jméno] [příjmení] vůči [jméno] dojde ke zpětnému přepisu šesti Pozemků ze [jméno] na [jméno] [příjmení] a v den realizace vyplacení závazku [jméno] [příjmení] u [jméno] dojde k uzavření kupní smlouvy na Pozemky mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným (dále jen„ budoucí smlouva“, viz č.l. 408 - 415 spisu). Dne 12. 4. 2010 doručila [jméno] [stát. instituce], [stát. instituce] žádost o provedení výmazu zástavního práva k šesti Pozemkům, která se opírala o vzdání se zástavního práva [jméno] ze dne 9. 4. 2010 (viz kopie katastrálního spisu na č.l. 501 – 503 spisu). Dne 12. 4. 2010 doručila [jméno] Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálnímu pracovišti Karlovy Vary žádost o zapsání změny vlastníka k šesti Pozemkům, která se opírala o souhlasné prohlášení o zániku zajišťovacího převodu vlastnického práva k šesti Pozemkům, které učinili [jméno] a [jméno] [příjmení] dne 9. 4. 2010, a v němž je uvedeno, že [jméno] [příjmení] splnila dne 8. 4. 2010 svůj dluh vůči [jméno] ve výši 2.330.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vyplývající z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25. 11. 2009 (viz kopie katastrálního spisu na č.l. 498 – 500 spisu). Žalovaný uhradil část kupní ceny Pozemků ve výši 2.843.000 Kč z půjčky, kterou mu prostřednictvím [právnická osoba] Žák – [právnická osoba], [IČO], poskytl Mgr. [obec] Žák, majitel realitní kanceláře zprostředkovávající prodej Pozemků žalovanému (viz protokol o výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] na č.l. 262 – 264 spisu a smlouva o půjčce na č.l. 760 – 761 spisu). K důkazu byly dále provedeny smlouvy a jiné dokumenty předložené žalovaným, kterými žalovaný prokazuje, že Pozemky po zakoupení připravil k bytové výstavbě, přičemž do Pozemků investoval nemalé finanční prostředky, což podle jeho tvrzení svědčí o tom, že byl v dobré víře v to, že je řádným vlastníkem pozemků (č.l. 92 – 133 spisu). Soud provedl prostřednictvím dožádaného soudu výslech svědkyně [jméno] [příjmení], který pouze doplnil její výslech na Policii ČR, kdy výpověď [jméno] [příjmení] lze zhodnotit tak, že byla klasickým„ bílým koněm“, neboť jak o nabytí Pozemků od [anonymizováno], tak o jejich prodeji žalovanému v podstatě nic nevěděla, neboť vše zařizoval její otec, jehož přání plnila, ona pouze podepsala kupní smlouvy (viz č.l. 220 spisu). Pro jejího otce jaksi nebylo vzhledem k jeho bohaté trestní minulosti (viz č.l. 319 spisu) nabytí Pozemků„ vhodné“. V této souvislosti se soud zabýval i otázkou eventuální dobré víry [jméno] [příjmení] v to, že Pozemky nabývá od oprávněného vlastníka, tedy od [anonymizováno]. Z její výpovědi je zřejmé, že [jméno] [příjmení] v zásadě žádnou svobodnou vůlí nedisponovala, neboť vše činila na pokyn otce, byla bez přehánění pouhým živým nástrojem potřebným pouze k podpisu smlouvy, což potvrdil i [anonymizováno] [celé jméno svědka] při podání vysvětlení Policii ČR O transakci se nezajímala, vlastnické právo [anonymizováno] nezkoumala, dobrou či špatnou víru tedy vůbec neměla, nehledě na absolutní neplatnost kupní smlouvy, kterou s [anonymizováno] uzavřela (viz níže). Rovněž výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], majitele realitní kanceláře zprostředkovávající prodej pozemků žalovanému, nepřinesl k předmětu sporu žádných podstatných informací (viz č.l. 262 spisu). Stejné lze říci o výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance realitní kanceláře, který byl slyšen Policií ČR. Pro úplnost soud dodává, že pokladní doklady [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba] [číslo] – 261, které rovněž žalobkyně navrhly k důkazu, byly již k důkazu provedeny v rámci policejního spisu, kde se nacházejí na č.l. 156, avšak jejich relevance pro předmět tohoto řízení je rovněž nulová. Byl zůstavitel o Pozemky připraven podvodným jednáním? Co se týče toho, zda byl zůstavitel o Pozemky připraven podvodným jednáním, jak tvrdí žalobkyně, je klíčovým důkazem spis [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2015 [číslo]. Soud provedl důkaz celým tímto spisem. Některé rozhodné listiny jsou duplicitní s těmi, které jsou obsahem soudního spisu a které také byly provedeny k důkazu. Policie z podnětu trestního oznámení žalobkyň šetřila mj. podezření, že„ neznámý pachatel na [anonymizováno] úřadě [územní celek], [stát. instituce] na přelomu roku 2008 – 2009 předložil kupní smlouvu k uskutečnění prodeje pozemků v katastrálním území Jenišov ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení], uzavřenou v listopadu 2008 mezi prodávajícím [jméno] [příjmení], zastoupeným [jméno] [příjmení] a kupující [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], na základě plné moci ze dne 5. 9. 2008, kdy [příjmení] nebyla nikdy [anonymizováno] k uzavření kupní smlouvy zplnomocněna, neboť plná moc byla padělaná a na základě předložené kupní smlouvy bylo vlastnické právo převedeno, čímž byla poškozenému [jméno] [příjmení] způsobena škoda ve výši 2.145.900 Kč“ Po rozsáhlém prověřování (policejní orgán vyslechl všechny relevantní a dosažitelné osoby, tedy [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizována tři slova] [celé jméno svědka], [anonymizováno]. [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] a žalovaného, shromáždil množství listin a komunikoval i s příslušnými orgány Ukrajiny, přičemž policejní spis čítá více než 700 stran) byla sice věc policejním orgánem odložena (a stížnost žalobkyň proti odložení věci byla zamítnuta státním zástupcem OSZ KV), nikoliv však z toho důvodu, že by prodej Pozemků byl z pohledu trestního práva v pořádku. Právě naopak, orgány činné v trestním řízení došly k závěru, že ve věci je dáno podezření, že se zůstavitel stal obětí trestného činu podvodu. Postačí citace z usnesení státního zástupce:„ Státní zástupce se ztotožňuje se skutkovými závěry policejního orgánu. Pokud jde o právní kvalifikaci prověřované trestné činnosti lze mít za to, že ve věci je dáno podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odstavec 1, 3 písmeno b) trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu.“ Věc byla odložena proto, že se nepodařilo zjistit osobu, která se trestného činu dopustila, mj. v důsledku úmrtí klíčové svědkyně paní [jméno] [příjmení]. V souladu s právním názorem odvolacího soudu zdejší soud není vázán rozhodnutím státního zástupce podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. Soud však důkaz policejním spisem hodnotil v kontextu s dalšími v řízení provedenými důkazy, kdy důkaz policejním spisem a v něm vyjádřený právní názor státního zástupce pokládá za důkaz mimořádné hodnoty a síly, neboť jsou to právě orgány činné v trestním řízení, které jsou unikátně způsobilé posoudit, zda je ve věci dáno podezření ze spáchání trestného činu, bez ohledu na to, zda věc dospěla k soudu. Soud tedy v souladu s pokynem odvolacího soudu dospěl samostatně k právnímu názoru a má za prokázané, že kupní smlouva z listopadu 2008 byla uzavřena jménem zůstavitele zástupcem, kterého si zůstavitel nikdy nezvolil, neboť plná moc k zastupování zůstavitele byla padělkem. Kupní smlouva je proto absolutně neplatným právním úkonem (§ 37 odst. 1 OZ 1964 – absence svobodné vůle u zůstavitele, § 39 OZ 1964 – účel právního úkonu v rozporu se zákonem) a každý další v řetězci vlastníků pozemků je ve skutečnosti osobou, které nesvědčilo vlastnické právo k Pozemkům. To platí o [Anonymizováno], [jméno] [příjmení] i o žalovaném. Soud zhodnotil policejní spis spolu s ostatními v řízení provedenými důkazy, které jsou se závěry orgánů činných v trestním řízení zcela v souladu, proto soud dospěl ke stejnému právnímu názoru, který zaujal státní zástupce. Přesvědčení soudu o tom, že na žalobci byl někým spáchán podvod, ať už ho definujeme v rovině trestního práva, nebo šířeji jako jednání hrubě rozporné s dobrými mravy, je velice pevné. S tímto právním názorem se ve druhém kasačním usnesení ztotožnil i odvolací soud. Soud v této souvislosti zamítl důkazní návrh žalovaného na provedení důkazu relevantními trestněprávními předpisy [příjmení] republiky a potvrzením o existenci či neexistenci ukrajinského trestního rozsudku ve věci převodu vlastnického práva k Pozemkům ze zůstavitele na [anonymizováno]. Jednak je to důkaz nadbytečný, neboť ani žalobkyně netvrdí, že by zde nějaký relevantní trestní rozsudek existoval nebo mohl existovat. Jak zdejší soud, tak soud odvolací již také konstatovali, že zůstavitel byl o Pozemky připraven jednáním neznámé osoby, které naplňovalo všechny znaky trestného činu. Pokud s tímto žalovaný polemizuje, činí tak před zdejším soudem na nesprávném místě, neboť zdejší soud je vázán právním názorem odvolacího soudu. Argumentace žalovaného je však rovněž nesprávná v tom, pokud vyžaduje, aby zde existovalo soudní rozhodnutí (ať už české nebo ukrajinské), které by deklarovalo vinu konkrétní osoby za podvodný převod Pozemků. Co je pro účely tohoto řízení podstatné není odsuzující trestní rozsudek, ale skutečnost, že právní úkon, kterým byly Pozemky převedeny ze zůstavitele na [anonymizováno] (a všechny další právní úkony při převodu vlastnictví k pozemkům na ose [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] – žalovaný), byl absolutně neplatný podle OZ 1964, což bylo v řízení bez pochyby prokázáno. Odsouzení za trestný čin konkrétní osoby by bylo jen jakýmsi bonusem, nikoliv však nutnou podmínkou pro závěr o neplatnosti předmětných právních úkonů. Rozhoduje nikoliv formálně deklarovaná trestnost, ale protiprávnost právních úkonů, přičemž tato protiprávnost byla v řízení jednoznačně prokázána. Pokud by nebylo protiprávní odcizení formuláře plné moci, razítka notáře a zfalšování ověření podpisů na plné moci, tak si lze klást otázku, co více by ještě bylo potřeba? Byl žalovaný při nabytí Pozemků v dobré víře, že je nabývá od řádného vlastníka? Jelikož tedy bylo prokázáno, že o Pozemky byl zůstavitel připraven podvodným jednáním, argumentuje žalovaný tím, že byl v dobré víře v to, že Pozemky nabyl od jejich řádného vlastníka evidovaného v katastru nemovitostí, tedy od [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvádí, že o okolnostech uzavření kupní smlouvy mezi zůstavitelem a [anonymizováno], resp. mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], mu nebylo nic známo a při uzavírání kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] nic nenasvědčovalo tomu, že by s jejím právním titulem k Pozemkům bylo cosi v nepořádku. Před koupí Pozemků vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby prověřil veškeré okolnosti chystané transakce. V takovém případě by s přihlédnutím k celkovému kontextu věci měla být dána přednost ochraně vlastnického práva žalovaného před ochranou vlastnického práva zůstavitele. V souladu s pokynem odvolacího soudu soud provedl k důkazu listiny předložené žalovaným v průběhu (druhého) odvolacího řízení a rovněž další listiny, které žalovaný označil k prokázání svých doplněných tvrzení poté, co byl soudem poučen podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Soud také provedl důkaz účastnickým výslechem žalovaného. Z listin předložených žalovaným odvolacímu soudu bylo zjištěno, že fotografie na č.l. 546 – 559 spisu zachycovaly stav Pozemků v roce 2020, je z nich zřejmé, že žalovaný provedl zasíťování Pozemků. Tato skutečnost byla zjištěna i ze smluvní dokumentace a stavebních povolení na č.l. 563 – 569 a 571 – 583 spisu a ze smlouvy označené jako důkaz [číslo] v přílohové obálce žalovaného. Že zasíťováním Pozemků žalovaný tyto zhodnotil (možná až několikanásobně), bylo zjištěno z odborného vyjádření realitní makléřky [jméno] [příjmení] na č.l. 570 spisu. Z dalších žalovaným předložených listin (listiny jsou očíslovány a založeny v přílohové obálce žalovaného, přičemž soud na tomto místě uvádí pouze ty, které již dříve nebyly provedeny k důkazu, viz rovněž protokol o jednání na č.l. 687 – 690 spisu) soud zjistil, že dne 28. 3. 2010 doporučil [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] žalovanému koupi Pozemků jako vhodnou investici (důkaz [číslo]). Následujícího dne sdělila žalovanému advokátní kancelář [právnická osoba], že neshledala žádná rizika, která by spočívala v neplatnosti nabývacích titulů k Pozemkům na ose zůstavitel – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení], a doporučila vhodný postup k vyřešení otázky zajišťovacího převodu práva [jméno] k Pozemkům (důkaz [číslo]). Z potvrzení [právnická osoba] a výpisu z úschovního účtu advokátní kanceláře [právnická osoba] u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] bylo zjištěno, že ke dni 8. 4. 2010 byla žalovaným na úschovní účet složena částka ve výši 3.594.700 Kč (důkaz [číslo]), přičemž tato částka byla dne 23. 4. 2010 zaslána na účet [jméno] [příjmení] (důkaz [číslo]). Druhou část kupní ceny za Pozemky ve výši 2.843.000 Kč obdržela [jméno] dne 10. 4. 2010 (důkazy [číslo]). Tuto částku žalovanému půjčila [právnická osoba] Žák – [právnická osoba], [IČO] (viz smlouva o půjčce na č.l. 760 – 761 spisu). Tato společnost rovněž působila jako zprostředkovatel prodeje Pozemků pro [jméno] [příjmení] (viz zprostředkovatelská smlouva na č.l. 762 – 764 spisu). [právnická osoba] došla ve znaleckém posudku [číslo] [tel. číslo] ze dne 29. 3. 2021 k závěru, že žalovaný zhodnotil Pozemky zasíťováním o částku ve výši 12.115.000 Kč (důkaz [číslo]). Pro úplnost lze dodat, že důkaz [číslo] – posouzení Pozemků Ing. [jméno] [příjmení], žalovaný přes opakované výzvy soudu nikdy nepředložil. Důkaz byl rovněž proveden návrhem smírného řešení sporu, který žalovaný předložil žalobkyním (viz č.l. 746 spisu). Ke snaze soudu a účastníků řízení spor vyřešit mimosoudně bude více uvedeno níže. Při svém účastnickém výslechu žalovaný uvedl, že se pohybuje ve stavebnictví asi 30 let a postupem času se začal zajímat o možnosti investic svých finančních prostředků do developerských projektů. Čtyři úspěšně realizoval. Ten v [obec] mu byl nabídnut [jméno] [příjmení], kterému důvěřoval a pokládal ho za odborníka v oboru realit. Jelikož klade důraz na důkladnou přípravu projektů, tak byl osobně v [obec], kde Pozemky viděl a setkal se se starostou obce Ivanem Truksou, [titul] [jméno] [příjmení], zpracovatelem územního plánu [územní celek], a Ing. [jméno] [příjmení], vlastníkem sousedních pozemků. Ze schůzek měl dobrý dojem, rovněž realitní odborník Ing. [jméno] [příjmení], který bydlí v [obec], mu potvrdil, že nabízená kupní cena je v místě a čase cenou obvyklou. Stejné ujištění obdržel i od [jméno] [příjmení]. Advokátní kancelář [příjmení] [příjmení] [příjmení] provedla právní prověření chystané transakce, neshledala v ní žádná rizika a doporučila postup pro vyvázání [jméno] [příjmení] ze závazku u [jméno]. Několik návrhů smlouvy o smlouvě budoucí kupní a smlouvy kupní zkontroloval i advokát Mgr. [jméno] [příjmení], který je shledal v pořádku. Žalovaný investici projednal rovněž s [jméno] [příjmení], majitelem stavební firmy, která poté stavbu realizovala. Byl přesvědčen, že projekt je po všech stránkách v pořádku a rozhodl se, že ho bude realizovat, a v jeden den v [obec] podepsal jak smlouvu o smlouvě budoucí kupní, tak kupní smlouvu. [jméno] [příjmení] u toho nebyla, nikdy se s ní nesetkal, nepovažoval to za nutné, z jiných transakcí věděl, že přítomnost vlastníků u podpisu smluv o převodu pozemků je spíše výjimečná, nechtějí se toho účastnit, ani se setkávat s kupujícími, mají k tomu různé důvody, např. i citové. [příjmení] [jméno] [příjmení] o výši kupní ceny vyjednával [obec] Žák a jeho zaměstnanec [jméno] [příjmení]. Část kupní ceny, něco přes 2.800.000 Kč, kterou si půjčil od [jméno] [příjmení], vyplatil [jméno] na závazek [jméno] [příjmení], zbytek kupní ceny složil z vlastních prostředků na úschovní účet advokátní kanceláře. Po nabytí vlastnického práva k Pozemkům vyvinul značné úsilí za účelem realizace stavby, šlo o získání všech potřebných vyjádření, práva napojení na veřejnou komunikaci, územního rozhodnutí a stavebního povolení. Stavba probíhala v roce 2015, před podáním žaloby chyběly maximálně dva měsíce do její kolaudace. Poté se stavba zastavila, ale Pozemky jsou kompletně zasíťované, je vybudováno osvětlení a chodníky. Soud zamítl důkazní návrhy žalobkyň na provedení důkazu výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V případě [jméno] [příjmení] by se jednalo o opakovaný výslech soudem (byla také vyslechnuta Policií ČR), [jméno] [příjmení] byl vyslechnut Policií ČR. Soud zde nespatřuje nic, co by opakované výslechy těchto osob, uskutečněné po dalších několika letech, mohly do řízení přinést nového, zvláště za situace, kdy již jejich původní výslechy nevnesly do řízení nic podstatného. Soud zamítl rovněž důkazní návrhy žalovaného na provedení důkazu výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] (jednalo by se rovněž o opakovaný výslech soudem), [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Všechny tyto osoby měly být slyšeny za jediným účelem, aby jejich výslechy byla prokázána dobrá víra žalovaného při nabytí pozemků od [jméno] [příjmení]. Jelikož soud má existenci dobré víry žalovaného za prokázanou jinými provedenými důkazy (viz dále), bylo by provádění výslechů svědků nadbytečné. Soud je po provedeném dokazování přesvědčen, že žalovaný nabyl Pozemky v dobré víře. Listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalovaného má soud za prokázané, že v rámci vnější i vnitřní složky kontraktačního procesu učinil žalovaný vše, co po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby prověřil všechny okolnosti chystané transakce, a že žalovaný objektivně vzato nemohl zjistit, že [jméno] [příjmení] není vlastníkem Pozemků. Žalovaný se opakovaně na místě samém seznámil se stavem Pozemků, přičemž o místních poměrech jednal se starostou obce Jenišov, zpracovatelem územního plánu [územní celek], vlastníkem sousedních pozemků a realitním odborníkem znalým poměrů v obci [obec]. Vhodnost Pozemků pro zamýšlenou investici žalovanému potvrdil majitel realitní kanceláře [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] a možnost realizace výstavby na Pozemcích žalovaný projednal s majitelem stavební firmy, která poté výstavbu realizovala. Právní posouzení transakce provedla advokátní kancelář [právnická osoba], která neshledala žádná rizika, která by spočívala v neplatnosti nabývacích titulů k Pozemkům na ose zůstavitel – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení], a doporučila vhodný postup k vyřešení otázky zajišťovacího převodu práva [jméno] k Pozemkům. Tento postup žalovaný respektoval, když uzavřel s [jméno] [příjmení] budoucí smlouvu, na jejímž základě uhradil dluh [jméno] [příjmení] u [jméno], čímž [jméno] [příjmení] (formálně, z hlediska stavu zápisu v katastru nemovitostí, reálně vlastníkem Pozemků nikdy nebyla) nabyla zpět vlastnické právo ke všem Pozemkům. Poté (téhož dne jako budoucí smlouvu) uzavřel s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu a uhradil zbývající část kupní ceny. Bylo rovněž prokázáno, že celá kupní cena byla vyplacena konečným adresátům, tedy část ve výši 2.843.000 Kč [jméno] a část ve výši 3.594.700 Kč [jméno] [příjmení]. Právní aspekty transakce žalovanému aproboval rovněž advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soud se tedy domnívá, že žalovaný učinil vše, co bývá standardem při uzavírání pozemkových transakcí daného rozsahu. Žalobkyně s tím nesouhlasí a domnívají se, že žalovaný mohl a měl učinit ještě více, případně že mu muselo být z některých skutečností zřejmé, že se o standardní převod nemovitostí jednat nemůže. Předem nutno poznamenat, že tato linie argumentace žalobkyň stojí na myšlence, že v případě nabývání od nevlastníka je na nabyvatele nutno klást vyšší požadavky z hlediska toho, co musí pro prověření všech okolností transakce učinit. Tato myšlenka je však zcela chybná, když platí, že nabyvatel zpravidla netuší, že se chystá nabýt od nevlastníka. Požadovat tedy od něj zcela amorfně definovanou vyšší míru opatrnosti, než je opatrnost běžná při nabývání nemovitých věcí, nedává z logiky věci smysl. Žalobkyně uvádějí, že se žalovaný měl setkat s [jméno] [příjmení], přičemž by zjistil, že historie převodu Pozemků ze zůstavitele přes [anonymizováno] k [jméno] [příjmení] vzbuzuje pochybnosti. [jméno], [jméno] [příjmení] byla, jak výše uvedeno,„ bílým koněm“ svého otce, a žalovaný by to nejspíše při setkání s ní poznal. Problém argumentace žalobkyň však spočívá v tom, že žalovaný neměl důvod (tím méně povinnost) se s [jméno] [příjmení] setkat, pokud učinil shora popsané kroky k prověření historie převodů Pozemků, zejména když mu zpráva advokátní kanceláře sdělila, že vše bylo v pořádku. Soud nemá důvod zpochybňovat tvrzení žalovaného, založené na jeho mnohaleté činnosti v oboru stavebnictví a developmentu, že u takto rozsáhlých pozemkových transakcí, které jsou uzavírány přes zprostředkovatele, advokátní kanceláře, apod., je obvyklé, že se spolu prodávající a kupující nesetkávají. Z pohledu soudu tedy žalovaný nepochybil, pokud se s [jméno] [příjmení] nesetkal, ani s ní jinak nekomunikoval. Žalobkyně pokládají za neobvyklou i časovou souslednost událostí při koupi Pozemků žalovaným, kdy budoucí smlouva i kupní smlouva byly uzavřeny v jeden den, došlo za pomoci půjčky k zaplacení dluhu [jméno] [příjmení] u [jméno] a po dalších čtyřech dnech (z nichž dva byly víkendové) došlo k podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. Soud nezastírá, že tyto okolnosti pokládá za zvláštní, zejména co se týče faktu, že [jméno] [příjmení] se zavázala převést i část Pozemků, které ke dni uzavření kupní smlouvy nevlastnila, což tvořilo i podstatný obsah odůvodnění prvního rozsudku ve věci. Odvolací soud však zjevně tyto okolnosti jako problematické nevnímá a zdejší soud je jeho právním názorem vázán. Ani fakt, že [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] a) doporučil žalovanému koupi Pozemků, b) půjčil žalovanému na koupi Pozemků část kupní ceny, c) vyjednával za žalovaného s [jméno] [příjmení] o podmínkách prodeje Pozemků, d) působil současně jako zprostředkovatel prodeje Pozemků pro [jméno] [příjmení], nemůže dle přesvědčení soudu negovat dobrou víru žalovaného. Není zřejmé, zda žalovaný o zprostředkovatelské roli [anonymizována dvě slova] vůbec věděl. I kdyby věděl, tak v tom soud nespatřuje nic, co by mohlo založit pochybnosti o celé transakci. [anonymizována dvě slova] působil ve dvojjediné roli: pro [jméno] [příjmení] se pokoušel vyjednat nejvyšší možnou kupní cenu za Pozemky, pro žalovaného co nejnižší. Jelikož téměř každá kupní cena, které předchází vyjednávání o její výši, je kompromisem mezi představami prodávajícího a kupujícího, bylo tomu tak i v tomto případě a [anonymizována dvě slova] svoji roli splnil. Lze uzavřít, že se žalobkyním nepodařilo vyvrátit tvrzení žalovaného, že při nabytí Pozemků od [jméno] [příjmení] disponoval dobrou vírou v to, že [jméno] [příjmení] je řádnou vlastnicí Pozemků. Naopak žalovaný bez pochyby prokázal, že tuto dobrou víru měl. Střet ústavních principů [jméno] za prokázané, že žalovaný nabyl vlastnické právo k Pozemkům od nevlastníka v dobré víře, přistoupil soud, vycházeje důsledně z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12 (dále jen„ Nález“), k vážení střetnuvších se ústavních principů. Jejich identifikace nečiní potíže. Na straně žalobkyň se jedná o vlastnické právo zůstavitele dle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Na straně žalovaného jde o jeho právo na ochranu majetku nabytého v dobré víře dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V souladu s pokynem Ústavního (a odvolacího) soudu se soud zdejší snažil o zachování maxima z obou dotčených práv. Soud se domnívá, že vyvinul až extrémní úsilí ve snaze přivést účastníky řízení k dohodě, přičemž dohoda byla preferovaným vyústěním sporu i z pohledu odvolacího soudu. Na jednu stranu k dohodě nebylo daleko, neboť došlo k písemnému zachycení jejích obrysů, tedy že, stručně řečeno, dojde k rozdělení Pozemků mezi účastníky řízení, přičemž žalobkyně rovněž zaplatí žalovanému určitou peněžní částku. Na stranu druhou, jelikož ďábel je vždy skryt v detailech, nepodařilo se dohodu finalizovat, když ztroskotala na přesném určení Pozemků, které účastníkům připadnou, a (patrně především) na výši částky, kterou by žalobkyně žalovanému zaplatily. Soud již vyčerpal možnosti, jak účastníky k dohodě dovést, neboť nedisponuje podklady, kterými disponují účastníci (se soudem se o ně„ nepodělili“), zejména co se týče ocenění jednotlivých Pozemků. Autoritativně rozhodnout o nějakém rozdělení Pozemků mezi účastníky samozřejmě nelze. Jednak k tomu soud nemá již vzpomínané podklady, ale především by soud zcela vystoupil z mezí řízení, limitovaných žalobním návrhem. Vše řečené neznamená, že by se účastníci neměli dále o dohodu snažit. Naopak, ve snaze zabránit neodhadnutelné délce řízení (s přihlédnutím k případným mimořádným opravným prostředkům a ústavní stížnosti) a dalšímu nárůstu jeho nákladů, by to mělo být jejich povinností. Nezbylo tedy, než přistoupit ke zvážení, kterému z konkurujících práv v souladu s obecnou ideou spravedlnosti dát přednost. Soud nezastírá, že se jedná o vážení na lékárnických vahách, které je nutně určitým způsobem subjektivní ve smyslu toho, že každý soudce může mít na stejný soubor skutkových zjištění odlišný pohled. Obecné skutečnosti uvedené v bodech 40 – 44 [příjmení] svědčí vždy spíše ve prospěch upřednostnění ochrany dobrověrného nabyvatele, zde žalovaného. I zde však Ústavní soud v bodě 42 jako možnou výjimku zmínil podvodné převody vlastnického práva. Obecné skutečnosti však nepostačují a soud je povinen vzít do úvahy rovněž individuální okolnosti dané věci. Ústavní soud vyložil, jaké to příkladmo jsou. Jde o délku doby, která uběhla od vadného zápisu do katastru nemovitostí (zde od zápisu vlastnického práva k Pozemkům pro [anonymizováno] v prosinci 2008), než se původní vlastník začal domáhat svého práva (žaloba podána v dubnu 2015). Zůstavitel jako původní vlastník Pozemků zemřel v listopadu 2011 a je nesporné, že se svého vlastnického práva nijak nedomáhal. Zda tomu bylo v důsledku jeho nepříznivého zdravotního stavu, který mu de facto neumožnil se aktivně zajímat o to, zda část jeho majetku, tedy Pozemky, je ještě v jeho vlastnictví (a ani proto neměl zvláštní důvod, neboť o podvodném jednání, v jehož důsledku o Pozemky přišel, neměl tušení a měl jiné starosti, než si pravidelně ověřovat v katastru nemovitostí stav zápisu vlastnického práva k Pozemkům), nebylo sice předmětem dokazování, ale je to pravděpodobné. Už vůbec nelze klást k tíži žalobkyň, že nepodaly určovací žalobu po dobu více než tří let od úmrtí zůstavitele. Probíhalo pozůstalostní řízení s cizím prvkem, kdy bylo nutno vymezit aktiva a pasiva pozůstalosti, přičemž se přišlo na to, že v majetku zůstavitele byly dříve i Pozemky. Podezření, že o ně byl zůstavitel podvodně připraven, bylo nutno podložit. K tomu sloužilo získání vyjádření různých ukrajinských orgánů a institucí, což samozřejmě nebylo možno časově zvládnout během týdnů, případně měsíců. Probíhalo rovněž trestní řízení jak na Ukrajině, tak v České republice. Když měly žalobkyně shromážděný dostatek podkladů, které měly prokazovat jejich nárok, žalobu podaly. Žádné prodlení na jejich straně zde soud neshledává. Co se týče okolností, za nichž došlo k absolutně neplatnému právnímu úkonu (kupní smlouvě mezi zůstavitelem a [anonymizováno]) a následnému zápisu do katastru nemovitostí, zejména zda při tom byl spáchán trestný čin, lze zopakovat, že trestný čin, ve smyslu odsouzení konkrétní osoby, spáchán nebyl. Došlo však k jednání, které podle Policie ČR i státního zástupce naplnilo veškeré znaky trestného činu podvodu, přičemž zcela jednoznačně šlo o jednání protiprávní, postačující k vyslovení závěru o absolutní neplatnosti právního úkonu (i následných dvou kupních smluv). O možnosti zůstavitele se účastnit předmětného katastrálního řízení platí obdobně to, co bylo uvedeno o dva odstavce výše. Pokud byl zůstavitel o Pozemky připraven podvodným jednáním, o němž nevěděl, nemohl se katastrálního řízení zúčastnit. Na straně žalovaného lze při tomto zvažování položit jen investice, které již na Pozemky vynaložil. Jsou nemalé, přesahují 12 mil. Kč a žalovaný je prokázal, zejména znaleckým posudkem. Žalovaný však není bez právních prostředků, jak se domoci náhrady za tyto investice. Žalovaný již takového prostředku dokonce využil, když podal v roce 2016 proti žalobkyním žalobu o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, přičemž bezdůvodné obohacení by představovalo výši investic žalovaného do Pozemků pro případ, že by žalobě v projednávané věci bylo vyhověno a žalobkyně by se následným pořadem práva staly vlastnicemi Pozemků. Řízení je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a je přerušeno do pravomocného skončení projednávané věci. Na druhou stranu, jak správně podotýkají žalobkyně, pro případ neúspěchu v projednávané věci jim nezbývá žádný právní nástroj, jak dosáhnout„ obnovení“ vlastnického práva zůstavitele k Pozemkům. Je to právě i perspektiva dalšího mnohaletého souzení se ve věci sp. zn. [spisová značka], která vedla soud, a měla by vést i účastníky, k důrazu na komplexní mimosoudní vyřešení sporu účastníků. Lze tedy shrnout, že při zvážení faktorů, které Ústavní soud pokládá za podstatné, jich většina vyznívá ve prospěch žalobkyň. Ústavní soud však v tomto bodě s právní analýzou neskončil, ale do [příjmení] začlenil i bod 46, který z pohledu zdejšího soudu je tím posledním významným faktorem rozptylujícím jakékoliv pochybnosti o tom, že by žalobkyně měly být ve věci úspěšné. Je vhodné tento bod citovat v jeho úplnosti. „ V této souvislosti Ústavní soud zvláště podotýká, že pokud dojde k podvodnému převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí z původního vlastníka na jinou osobu, kteréžto případy nejsou zcela ojedinělé, bude mít v eventuálním vlastnickém sporu následný dotčený dobrověrný nabyvatel vůči původnímu vlastníku zpravidla velmi oslabenou pozici. V převážné většině takových případů totiž bude z hlediska obecné idey spravedlnosti prvořadé obnovit vlastnický vztah původního vlastníka, tedy stav předcházející podvodnému jednání.“ Zde tedy, rozdílně od bodu 45 [příjmení], Ústavní soud hovoří o„ podvodném převodu vlastnického práva“, jedná se tedy o širší pojetí, než spáchání trestného činu. Při vědomí, že předsedkyní senátu a soudkyní zpravodajkou byla v této věci ústavní soud [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], je při znalosti jí zastávaných principů a její judikatury jen těžko představitelné, že by Nález poskytoval ochranu původním vlastníkům pouze v tom případě, že byla konkrétní osoba odsouzena za trestný čin podvodu, jak dovozuje žalovaný. Nález je na projednávanou věc plně aplikovatelný. Pokud jsou v citovaném bodu [příjmení] uváděna slova„ zpravidla“ a„ v převážné většině takových případů“, tak je to pochopitelné, neboť téměř žádný právní princip nelze aplikovat bezvýjimečně. Projednávaná věc však dle přesvědčení soudu zcela splňuje všechna kritéria pro to, aby byla zařazena do kategorií„ zpravidla“ a„ v převážné většině takových případů“. I v projednávané věci je tedy„ z hlediska obecné idey spravedlnosti prvořadé obnovit vlastnický vztah původního vlastníka, tedy stav předcházející podvodnému jednání.“ Lze tedy uzavřít, že zůstavitel byl o Pozemky připraven neznámou osobou (či společným jednáním více neznámých osob) jednáním, které naplňuje znaky trestného činu podvodu, jde tedy o jednání podvodné, čili protiprávní, kupní smlouva mezi zůstavitelem a [anonymizováno] je proto absolutně neplatným právním úkonem dle ustanovení § 37 odst. 1 a § 39 OZ 1964, stejně jako kupní smlouvy mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] a mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, tyto dle ustanovení § 39 OZ 1964, zůstavitel tedy až do svého úmrtí v roce 2011 nepozbyl vlastnické právo k Pozemkům. Žalovaný prokázal, že při koupi Pozemků byl v dobré víře v to, že Pozemky nabývá od oprávněného vlastníka [jméno] [příjmení]. Žalovaný však nebyl úspěšný při vážení střetu ústavních principů podle [příjmení], když soud došel k závěru, že je prvořadé obnovit vlastnický vztah zůstavitele k Pozemkům. Žalobkyně prokázaly naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitele k Pozemkům, neboť jako dědičky zůstavitele se mohou stát vlastnicemi i této části pozůstalosti (aniž by soud předjímal výsledek dodatečného projednání pozůstalosti). Žalobní návrh je proto důvodný a soud mu v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měly ve věci plný úspěch, přísluší jim tedy plná náhrada nákladů řízení, která sestává ze: - zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 5.000 Kč, - odměny za zastoupení účastnic advokátem (pokud se v této části odůvodnění hovoří o zástupci žalobkyň, mají se tím na mysli všichni jednotliví zástupci žalobkyň) dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. a), § 11 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 100.440 Kč (odměna z tarifní hodnoty 50.000 Kč, a to ve výši á 3.100 Kč u každé ze žalobkyň za jeden úkon právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, a dále ve snížené výši o 20 % á 2.480 Kč u každé ze žalobkyň za devatenáct úkonů právní služby – podání žaloby, upřesnění žaloby ze dne 23. 4. 2015, vyjádření ze dne 14. 8. 2015, vyjádření ze dne 22. 1. 2018, vyjádření ze dne 29. 5. 2019, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 6. 4. 2020, vyjádření ze dne 30. 6. 2020, vyjádření ze dne 20. 7. 2023, vyjádření ze dne 25. 9. 2023, závěrečný návrh ze dne 9. 11. 2023, účast zástupce žalobkyň na jednáních zdejšího soudu ve dnech 23. 9. 2015, 22. 2. 2017, 25. 6. 2018, 14. 8. 2019, 7. 2. 2022, 27. 9. 2023 a 22. 11. 2023, účast zástupce žalobkyň na výslechu svědkyně dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 29. 6. 2016 a účast zástupce žalobkyň na jednání odvolacího soudu dne 19. 5. 2020); ostatní úkony uvedené ve vyčíslení nákladů řízení žalobkyň ze dne 9. 11. 2023 nepokládá soud podle advokátního tarifu za kompenzovatelné, když se jedná z převážné části o běžnou procesní komunikaci žalobkyň se soudem (sdělení o stavu mimosoudního jednání, k volným termínům pro odročení jednání, atd.), v případě nahlédnutí do spisu je náklad zohledněn v režijním paušálu, cestovném a náhradě za promeškaný čas, a co se týče vyjádření ze dne 23. 4. 2023, takto není součástí spisu (ani vyjádření ze dne 23. 4. 2022, pokud se jedná o písařskou chybu), - náhrady hotových výdajů advokáta za dvacet jedna úkonů právní služby po 300 Kč u každé ze žalobkyň dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dvacet úkonů právní služby uvedených výše + nahlédnutí zástupce žalobkyň do spisu u zdejšího soudu dne 25. 1. 2017), tj. náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 12.600 Kč, - náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyň na jednání zdejšího soudu, k nahlédnutí do spisu a na jednání odvolacího soudu ve výši 2x 6.319 Kč, jedenkrát 5.590 Kč, jedenkrát 6.642 Kč, jedenkrát 6.152 Kč, jedenkrát 7.448 Kč, jedenkrát 1.918 Kč a jedenkrát 1.969 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění a vyhlášky č. 440/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2018, vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2019, vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném k 7. 2. 2022 a vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném k 27. 9. 2023 a k 22. 11. 2023 (dvě jízdy na trase [obec] - [obec] a zpět v délce á [číslo] km osobním automobilem Mercedes Benz CLS 320 CDi, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 8 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 28,60 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, tj. jízdy ve dnech 25. 1. 2017 a 22. 2. 2017, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce [číslo] km osobním automobilem Škoda Superb, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 4,7 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 29,80 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4 Kč, tj. jízda dne 25. 6. 2018, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce [číslo] km osobním automobilem Volkswagen Touareg, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 6,8 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 33,60 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč, tj. jízda dne 14. 8. 2019, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 968 km osobním automobilem Volkswagen Touareg, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 6,8 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 31,80 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, tj. jízda dne 19. 5. 2020, jedna jízda na trase [obec] – [obec] a zpět v délce [číslo] km osobním automobilem Volkswagen Touareg, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 6,8 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 36,10 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, tj. jízda dne 7. 2. 2022, jedna jízda na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 258 km osobním automobilem BMW 5L, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 6,5 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 34,40 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne 27. 9. 2023 a jedna jízda na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 258 km osobním automobilem Škoda Scala, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,9 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne 22. 11. 2023), - náhrady za promeškaný čas zástupce žalobkyň cestami na místo jednání zdejšího soudu, k nahlédnutí do spisu a na místo jednání odvolacího soudu v celkové výši 25.400 Kč za 254 započatých půlhodin dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a - 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobkyň je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyním přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 223.764,37 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyň, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Pokud žalobkyně argumentují tím, že odměna za zastoupení účastnic advokátem má být vypočtena podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 6.437.700 Kč, tj. z kupní ceny Pozemků dle kupní smlouvy ze dne 8. 4. 2010 s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2396/2019, tak soud uvádí, že novelizací advokátního tarifu bylo s účinností od 1. 1. 2013 do advokátního tarifu vloženo ustanovení § 9 odst. 4 písm. b), které je speciálním ustanovením k § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a, implicitně, i k ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu (viz vyhláška č. 486/2012 Sb.). To reflektoval i Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 83/14 ze dne 17. 3. 2014, kdy ve věci určení vlastnického práva k nemovitostem aproboval postup odvolacího soudu, který vypočetl odměnu za zastoupení účastníka advokátem podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, nikoliv podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobkyněmi citovaný judikát Nejvyššího soudu sám hovoří o tom, že sjednaná kupní cena nevyjadřuje zjištěnou cenu obvyklou v daném místě a čase převáděné nemovitosti. V této věci chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně Pozemků, když nelze vycházet ani ze žalovaným předloženého znaleckého posudku, který se nezabýval obvyklou cenou Pozemků, ale jejich zhodnocením, což není jedno a totéž. Obvyklou cenu Pozemků by tedy bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, vyžadujícími další dokazování. Myšlenková konstrukce žalobkyň je taková, že pokud byla kupní cena 6.437.700 Kč a Pozemky byly následně zhodnoceny, tak je nepochybné, že jejich obvyklá cena je vyšší a lze jako tarifní hodnotu použít částku nižší, tedy kupní cenu. Tento konstrukt však naráží na skutečnost, že podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Žalobkyněmi formulovaná fikce výše ceny Pozemků tento temporální aspekt zcela ignoruje. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že při aplikaci žalobkyněmi navrhované tarifní hodnoty by se náhrada jejich nákladů pohybovala v řádu milionů korun českých (viz vyčíslení nákladů řízení). Byť soud respektuje typovou náročnost projednávané věci a množství provedených úkonů právní pomoci, tak by taková náhrada nákladů řízení již náročnosti věci mohla odpovídat jen stěží a bylo by možno uvažovat o její kolizi s korektivem dobrých mravů. Přiznanou náhradu nákladů řízení v řádu statisíců korun českých soud považuje za přiměřenou okolnostem věci. Ani pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., kterou v předchozím průběhu řízení navrhl žalovaný pro případ svého neúspěchu ve věci, soud neshledává prostor. Podle právního názoru soudu vyjádřeného v tomto rozsudku sice byl žalovaný neúspěšný pouze z toho důvodu, že se soud přiklonil při vážení střetu ústavních principů na stranu žalobkyň. Avšak přeci jen se jedná o sporné řízení soudní, trvající přes osm let, v němž se žalovaný žalobnímu nároku po celou dobu aktivně bránil. Za této situace požadovat po žalobkyních, aby si de facto nesly náklady řízení ze svého (nebo alespoň jejich část), nepokládá soud za souladné s obecnou ideou spravedlnosti a zásadami kontradiktorního procesu.

Poučení