9 C 83/2025 - 65

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro vydání věci takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni a) traktor zn. Massey Ferguson 7S.210, výrobní číslo stroje [Anonymizováno], číslo motoru [Anonymizováno], b) lis zn. Massey Ferguson 4160V Xtra, výrobní číslo stroje [Anonymizováno], c) čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno], d) čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno] a e) čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno], vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 166 990,50 Kč k rukám [Jméno advokáta A] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 2. 4. 2025 se žalobkyně domáhala vydání ve výroku I. specifikovaných zemědělských strojů. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 5. 2024 byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva č. 29/05/2024VF01, na jejímž základě žalobkyně jako prodávající žalované jako kupující prodala nový ve výroku specifikovaný traktor zn. Massey Ferguson 7S.210 („traktor“) za kupní cenu ve výši 199 650 EUR, která měla být uhrazena nejpozději do 30. 9. 2024. Téhož dne byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva č. 29/05/2024VF02, na jejímž základě žalobkyně žalované prodala ve výroku specifikovaný nový lis zn. Massey Ferguson 4160V Xtra („lis“) za kupní cenu 64 021,10 EUR splatnou nejpozději do 30. 9. 2024. V čl. V. 3 obou kupních smluv bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kupní ceny delším než 30 kalendářních dnů má žalobkyně jako prodávající právo od této smlouvy odstoupit. Oba stroje byly žalované předány dne 29. 5. 2024 společně s fakturami. Protože žalovaná sjednanou kupní cenu za oba stroje neuhradila, žalobkyně dopisem ze dne 21. 1. 2025 od obou kupních smluv odstoupila. Dopis byl doručen do datové schránky žalované dne 21. 1. 2025. Dne 29. 5. 2024 dále byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva č. 29/05/2024VF03, na jejímž základě žalobkyně jako prodávající žalované jako kupující prodala soubor žacích lišt blíže specifikovaných ve výroku I. smlouvě. Bylo ujednáno, že kupní cenu ve výši 76 573,64 EUR uhradí žalovaná nejpozději do 30. 9. 2024. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kupní ceny delším než 30 kalendářních dnů má žalobkyně jako prodávající právo od této smlouvy odstoupit. Žalovaná kupní cenu za lišty neuhradila. Proto žalobkyně dopisem ze dne 12. 3. 2025 od kupní smlouvy co do dodání těchto 3 žacích lišt odstoupila. Žalovaná vykonstruovala fiktivní pohledávku na náhradu škody, kterou uplatnila vůči žalobkyni, následně tuto pohledávku započetla proti nárokům žalobkyně na zaplacení kupních cen, a na základě toho tvrdí, že není povinna žalobkyni kupní cenu hradit a stroje vydat. Jde o evidentně promyšlené účelové jednání, kterým se žalovaná snaží získat předmětné stroje vlastně zcela zadarmo. Takový postup je nezákonný, nemravný a dokonce i zasahující do roviny trestního práva. Dopisem ze dne 15. 1. 2025 právní zástupce žalované žalobkyni vyzval k náhradě údajné škody ve výši 3 094 721,30 Kč bez DPH, která měla být způsobena tím, že si žalovaná musela nechat sama opravit traktor a lis na vlastní náklady, a že kvůli této údajné vadnosti traktoru a lisu je žalovaná nemohla prodat, čímž jí ušel zisk. Následně dopisem ze dne 18. 1. 2025 žalovaná provedla zápočet pohledávek. Z textu výzvy k náhradě škody je na první pohled evidentní, že se jedná o účelové vytvoření fiktivní pohledávky, které má zastřít snahu žalované získat velmi drahé stroje, aniž by za ně cokoliv zaplatila. Především je třeba uvést, že pokud kupující nějakou vadu předmětu koupě zjistí, je vadu povinen vytknout prodávajícímu a uplatnit u něj příslušný nárok z odpovědnosti za vady. V dopise ze dne 15. 1. 2025 se žalovaná zmiňuje o údajné vadě traktoru, která se měla projevit v červnu 2024, a o údajné vadě lisu, která se měla projevit v srpnu 2024. Ani jednu z těchto vad ale žalovaná žalobkyni nevytkla a žalobkyně se o těchto údajných vadách dozvěděla až z citovaného dopisu. Už jen z tohoto důvodu je žalovanou uplatněný nárok zcela nedůvodný. Pominout nelze ani to, že tvrzení žalované o tom, za kolik údajně mohla předmětné věci prodat, působí vysoce nevěrohodně. Žalovanou uvedené ceny, za které údajně mohla věci prodat, jsou zcela nesmyslně předražené, za takové ceny by stroje žádný rozumně uvažující kupující nekoupil. Navíc údajný kupující s žalovanou blízce spolupracuje, což také evidentně dokládá účelovost postupu žalované. Protože byla ze strany žalované uplatněna pohledávka ve výši 3 094 721,30 Kč bez DPH nedůvodně, považuje žalobkyně za nedůvodný, tudíž neplatný, i zápočet pohledávek, který provedla žalovaná dopisem ze dne 18. 1. 2025. K započtení byla ze strany žalované použita pohledávka nejistá (podle názoru žalobkyně neexistující), která není způsobilá k započtení. Proto se žalobkyně dopisem svého zástupce ze dne 21. 1. 2025 dovolala neplatnosti započtení provedeného dopisem ze dne 18. 1. 2025. Dopisem ze dne 12. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání traktoru a lisu, protože tyto věci žalovaná drží bez právního důvodu. Výzva k vydání žacích lišt pak byla součástí odstoupení od kupní smlouvy č. 29/05/2024VF03. Na výzvu k vydání traktoru a lisu odpověděla žalovaná dopisem svého zástupce ze dne 19. 3. 2025, ve kterém uvedla, že ve vztahu k lisu považuje kupní cenu za uhrazenou v důsledku započtení ze dne 18. 1. 2025. Ve vztahu k traktoru pak žalovaná vydání odmítla s poukazem na to, že uplatňuje zadržovací právo k zajištění své údajné pohledávky ve výši 37 858,53 Kč, tj. neexistující fiktivní pohledávky. Zadržovací právo tak bylo uplatněno nedůvodně. Na výzvu k vydání žacích lišt odpověděla žalovaná dalším dopisem svého zástupce ze dne 19. 3. 2025, ve kterém taktéž uvedla, že považuje kupní cenu za uhrazenou v důsledku započtení ze dne 18. 1. 2025, které však žalobkyně považuje za neplatné z důvodů uvedených výše. Žalobkyně tedy od předmětných kupních smluv důvodně odstoupila, čímž se obnovilo její vlastnické právo k traktoru, lisu i žacím lištám. Žalovaná není oprávněna tyto věci zdržovat, protože započtení je neplatné a uplatnění zadržovacího práva je nedůvodné. Protože žalovaná věci odmítla žalobkyni vydat dobrovolně, obrátila se žalobkyně na soud.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalobkyně byla povinna předat žalované traktor a lis („předměty smlouvy“) bez vad a s obvyklými vlastnostmi, oba předměty smlouvy však byly vadné a vyžádaly si potřebu oprav. V důsledku výskytu vad u předmětů smlouvy byl následně zmařen plánovaný obchod žalované, který spočíval v prodeji předmětů smlouvy [jméno FO], IČO [IČO], neboť ten po zjištění poruch u předmětů smlouvy od dohody o jejich budoucí koupi odstoupil. Zmařením možnosti realizace tohoto obchodu žalované vznikla škoda, která byla žalobkyni vyčíslena podáním ze dne 15. 1. 2025. Šlo o ušlý zisk v celkové výši 122 090 EUR (bez DPH), když kupní cena soupravy zpracovávající píci (tj. traktoru a lisu) byla s [jméno FO] dohodnuta na částku 340 000 EUR (bez DPH). Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou představuje škodu spočívající v ušlém zisku, která vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně dodat předměty smlouvy bez vad a s obvyklými vlastnostmi. Nebýt těchto vad, nedošlo by ke zmaření možného budoucího obchodu žalované s [jméno FO], tedy ušlému zisku ve výši 3 063 238 Kč (bez DPH), když byl použit kurz 25,09 Kč/1 EUR. Argumentace žalobkyně ohledně neuplatnění vady žalovanou u žalobkyně není právně významná, neboť žalovaná neuplatňuje nárok na náhradu škody z titulu vyskytnuvších se vad, nýbrž nárok na náhradu ušlého zisku, který jí vznikl v důsledku nerealizace obchodu s [jméno FO]. Pohledávka žalované ve výši 3 094 721,30 Kč (bez DPH), kterou žalovaná započetla proti pohledávkám žalobkyně ve výši 3 056 862,77 Kč, byla započtena po právu a pohledávka žalobkyně tak započtením v plném rozsahu zanikla. Žalovaná se stala vlastníkem lisu a žacích lišt, a proto neexistuje právní titul, na základě kterého by se žalobkyně mohla legitimně domáhat vydání těchto strojů. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp .zn. 23 Cdo 3235/2021, se uvádí, že „vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.“ Započtením vzájemné pohledávky stran zanikly pouze do výše 3 056 862,77 Kč, a proto vyzvala žalovaná žalobkyni k úhradě částky převyšující pohledávku žalobkyně ve výši 37 858,53 Kč. Vzhledem k tomu, že tato splatná pohledávka žalované nebyla dosud žalobkyní uhrazena a nedošlo ke splnění podmínek předpokládaných v ust. § 1399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, trvá ve vztahu k traktoru zadržovací právo žalované, které uplatnila podáním ze dne 31. 1. 2025 dle ust. § 1395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

3. Žalovaná požádala dne 14. 7. 2025 o odročení jednání nařízeného na den 16. 7. 2025 z důvodu dlouhodobě plánované dovolené jejího zástupce. Žalovaná nesouhlasila a s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti jejího zástupce. Soud této žádosti nevyhověl z následujících důvodů: Před nařízením jednání na den 16. 7. 2025 soud kontaktoval dne 21. 5. 2025 oba zástupce účastnic, aby zjistil, ve kterých termínech během letních měsíců se mohou k jednání dostavit. Při této příležitosti oba zástupci uvedli, že jim dne 16. 7. 2025 nebrání v účasti žádná překážka (viz úřední záznam č. l. 52 p. v.). Předvolání k jednání nařízenému na tento den bylo zástupci žalované doručeno dne 22. 5. 2025. Dle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. Žádost o odročení ze dne 14. 7. 2025 nelze považovat za důvodnou ani včasnou. Důvod, pro který bylo žádáno o odročení, tj. plánovaná zahraniční dovolená zástupce žalobce, nebyl do doby jednání soudu osvědčen. Navíc byla-li dovolená plánována dlouhodobě, pak nic nebránilo v tom, aby žádost o odročení jednání byla podána bezprostředně po „naplánování“. Nelze přehlédnout ani to, že nejpozději ode dne 22. 5. 2025 zástupce žalobce o nařízeném jednání soudu věděl, a tomu měl případně přizpůsobit i plánování tvrzené dovolené. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žádosti o odročení nevyhověl a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal. O tom byl zástupce žalované vyrozuměn písemně i telefonicky. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Zástupce žalobce následně dále vysvětlil důvody své žádosti o odročení jednání v podání ze dne 16. 7. 2025 (bylo do spisu založeno až po skončení jednání konaného v tento den). V něm uvedl další skutečnosti, mj. že o odročení jednání měl v úmyslu požádat již dne 30. 6. 2025, avšak v důsledku chyby administrativního pracovníka nebyla žádost o odročení jednání zdejšímu soudu odeslána. Přitom nic nebránilo v tom, aby tyto skutečnosti žalovaná uvedla i v žádosti zaslané soudu dne 14. 7. 2025, přesto tak neučinila. Neodeslání žádosti administrativním pracovníkem zástupce žalované pak jde pouze a výlučně k tíži žalované.

5. Žalobkyně při jednání soudu dále doplnila svoji argumentaci ve věci. Cena, za kterou žalovaná stroje od žalobkyně koupila, je cenou obvyklou. Je naprosto nereálné, že by někdo tyto stroje zakoupil za dvojnásobnou cenu. Stroje této značky dodává do České republiky rakouská společnost AustroDiesel, žalobkyně pak dané stroje na území České republiky výlučně prodává. Dne 8. 4. 2024 probíhal veletrh v Brně, kde se setkali zástupci jmenované rakouské společnosti, zástupce žalobkyně i zástupce žalované, se kterým byl přítomen i [jméno FO]. Jednalo se také o ceně strojů, kterých se týká tento spor. Žalovaná měla snahu dosáhnout ještě nižší ceny, než za kterou byly stroje nakonec prodány. U těchto jednání byl přítomen [jméno FO]. Je naprosto absurdní, že by tentýž [jméno FO] následně byl ochoten koupit traktor a lis za přibližně dvojnásobnou cenu, navíc za situace, kdy již stroje byly použité. Je zřejmé, že celé jednání žalované je zcela účelové a je vedeno jedinou snahou dosáhnout toho, aby stroje mohla užívat ke své ekonomické činnosti po co nejdelší dobu. Pohledávka žalované je fiktivní pohledávkou a není způsobilá k započtení. I kdyby se hypoteticky uvažovalo o její existenci, pak pohledávka nemohla vzniknout ani se zřetelem k zásadě tzv. adekvátní příčinné souvislosti. Na ni odkazuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1788/2021. Vztaženo na posuzovaný případ, pak žalobkyně jako potenciální škůdkyně nemohla vůbec předvídat, že si někdo stroje, které prodala za obvyklou cenu, koupí za dvojnásobek. Kromě toho nenastalo ani žádné porušení právní povinnosti žalobkyně. Žalobkyně od všech smluv platně odstoupila a je nadále vlastnicí strojů, které žalovaná zadržuje bez právního důvodu. Žaloba proto je důvodná.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 29. 5. 2024 byly mezi účastnicemi uzavřeny celkem 3 kupní smlouvy. Smlouvou č. 29/05/2024VF01 žalobkyně jako prodávající žalované jako kupující prodala traktor zn. Massey Ferguson 7S.210, výrobní číslo stroje [Anonymizováno], číslo motoru [Anonymizováno], za kupní cenu 199 650 EUR. Smlouvou č. 29/05/2024VF02 žalobkyně prodala žalované lis zn. Massey Ferguson 4160V Xtra, výrobní číslo stroje [Anonymizováno], za kupní cenu 64 021,10 EUR. Konečně kupní smlouvou č. 29/05/2024VF03 žalobkyně žalované prodala soubor žacích lišt, konkrétně čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno], čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno] a čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo [Anonymizováno], vše za kupní cenu ve výši 76 573,64 EUR. Sjednané kupní ceny byly ve všech případech splatné nejpozději do 30. 9. 2024. Ve všech smlouvách byly dohodnuty identické smluvní podmínky. V článcích III.4. smluv bylo sjednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího až po zaplacení kupní ceny v plné výši. V článcích [právnická osoba]. kupních smluv bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kupní ceny delšího než 30 kalendářních dnů má žalobkyně jako prodávající právo od smlouvy odstoupit písemným projevem doručeným druhé straně. V článcích VI.3. smluv bylo dohodnuto, že kupující je povinen užívat k opravám, servisu a údržbě služeb prodávajícího. Náklady na takové opravy, servis a údržbu nese kupující. Přílohou smluv byly specifikace stroje (traktor a lis) a seznam strojů (žací lišty). Tyto skutečnosti byly zjištěny z kupních smluv (č. l. 8, 23 a 29 spisu). Stroje byly žalované shodně předány dne 5. 6. 2024, o čemž byly sepsány předávací protokoly (č. l. 4, 5, 6, 15 a 33 spisu). Dne 10. 6. 2024 byly vystaveny 3 daňové doklady – faktury, jimiž žalobkyně žalované účtovala částky odpovídající sjednaným kupním cenám ve 3 smlouvách (viz č. l. 4 p. v., 5 p. v. a 6 p. v. spisu).

7. Žalovaná dopisem svého zástupce [Jméno advokáta B] ze dne 15. 1. 2025 vyzvala žalobkyni k náhradě škody, konkrétně k zaplacení částky 3 094 721,30 Kč (bez DPH) na účet žalované do 17. 1. 2025. Výzva byla odůvodněna tím, že povinností žalobkyně na základě smluv týkajících se traktoru a lisu bylo předat tyto stroje bez vad a s obvyklými vlastnostmi. Již v červnu 2024 se však projevila vada traktoru spočívající v neaktuálnosti nainstalovaného softwarového systému, která si vyžádala opravu v hodnotě 10 938 Kč (bez DPH). Opravu si vyžádal také lis, když v srpnu 2024 došlo vlivem nesprávného nastavení centrálního mazání lisu k jeho zadření. Na tuto opravu byla vynaložena částka 20 545,20 Kč (bez DPH). Vzhledem k vadám předmětu smlouvy byl zmařen plánovaný obchod žalované, který spočíval v prodeji předmětu smlouvy [jméno FO], IČO [IČO], neboť [jméno FO] po zjištění poruch na předmětech smlouvy od dohody o budoucí koupi předmětu smlouvy odstoupil. V důsledku zmaření možnosti realizace tohoto obchodu vznikla žalované škoda spočívající v ušlém zisku v celkové výši 122 090 EUR (bez DPH), když kupní cena traktoru byla s [jméno FO] dohodnuta na částku 250 000 EUR (bez DPH) a kupní cena lisu na částku 90 000 EUR. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou předmětů smlouvy představuje škodu na straně žalované spočívající v ušlém zisku, která vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně dodat předměty smlouvy bez vad a s obvyklými vlastnostmi. Nebýt těchto vad, nedošlo by ke zmaření možného budoucího obchodu žalované s [jméno FO] a k ušlému zisku na straně žalované ve výši 3 063 238 Kč (bez DPH). Žalovaná při určení výše nároku použila kurs 25,09 Kč/1 EUR. Uvedené skutečnosti soud zjistil z dopisu žalované (viz č. l. 13 spisu).

8. Žalovaná zastoupená [Jméno advokáta B] zaslala žalobkyni dne 18. 1. 2025 další dopis nazvaný „Oznámení o jednostranném započtení vzájemných pohledávek“. V něm bylo uvedeno, že žalobkyně účtovala žalované celkem 6 fakturami částku 110 001,10 EUR (včetně DPH), tj. 2 759 927,60 Kč (včetně DPH). Dále žalobkyně žalované účtovala celkem 6 fakturami částku 100 375 Kč (včetně DPH). Dne 6. 1. 2025 byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě částky odpovídající výši DPH za odebrané stroje ve výši 196 560,17 Kč. Celkem tak činila ke dni 18. 1. 2025 pohledávka žalobkyně za žalovanou 3 056 862,77 Kč. Dne 15. 1. 2025 vyzvala žalovaná žalobkyni k náhradě škody ve výši 3 094 721,30 Kč. Žalovaná ve smyslu ustanovení § 1982 a následujících občanského zákoníku započetla svoji pohledávku vůči pohledávce žalobkyně, čímž pohledávka žalobkyně beze zbytku zanikla. Žalobkyně byla naopak povinna uhradit žalované částku 37 858,53 Kč. Žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě této částky nejpozději do 25. 1. 2025 (viz dopis č. l. 27 spisu).

9. Dopisem ze dne 21. 1. 2025 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od smluv týkajících se traktoru a lisu, a to v souladu s článkem [právnická osoba]. těchto smluv, a to z důvodu prodlení žalované s úhradou kupní ceny delšího než 30 kalendářních dnů (viz č. l. 26). Dopis byl doručen žalované do datové schránky dne 21. 1. 2025 (viz č. l. 32).

10. Dopisem svého zástupce [Jméno advokáta A] zaslaným zástupci žalované [Jméno advokáta B] dne 21. 1. 2025 žalobkyně reagovala na dopisy žalované ze dne 15. 1. 2025 a 18. 1. 2025. Žalobkyně nároky uplatněné žalovanou jednoznačně odmítla. Pokud jde o údajné vady traktoru a lisu, které se měly projevit v červnu 2024, respektive v srpnu 2024, žalobkyně uvedla, že ani jednu z těchto vad jí žalovaná nevytkla a žalobkyně se o těchto vadách dozvěděla až nyní. Již jen z tohoto důvodu je uplatněný nárok zcela nedůvodný. Tvrzení žalované o tom, za kolik mohla údajně věci prodat, působí velmi nevěrohodně. Uvedené ceny jsou zcela nesmyslně předražené, za takové ceny by žádný rozumně uvažující kupující věci nakoupil. Údajný kupující dle žalobkyně s žalovanou blízce spolupracuje, což pochybnosti o věrohodnosti tvrzení žalované jen posiluje. Žalobkyně současně sdělila, že zápočet pohledávek považuje za nedůvodný, a tudíž neplatný. Protože k započtení byla použita pohledávka nejistá, dovolala se žalobkyně neplatnosti započtení provedeného dopisem ze dne 18. 1. 2025 (viz č. l. 17). Dopis byl doručen zástupci žalované do datové schránky dne 21. 1. 2025 (viz č. l. 12).

11. Žalovaná se vyjádřila k dopisu žalobkyně ze dne 21. 1. 2025 dopisem svého zástupce [Jméno advokáta B] ze dne 31. 1. 2025. Setrvala na tom, že pohledávka uplatněná k započtení byla započtena po právu. Okamžikem započtení se žalovaná stala vlastníkem strojů, jejichž kupní cena byla tímto právním jednáním uhrazena, tedy i lisu na válcové balíky. Žalobci tak zanikl právní nárok na vydání lisu. Ve vztahu k traktoru žalovaná uplatnila ve smyslu ustanovení § 1395 a následujících občanského zákoníku zadržovací právo k zajištění její splatné pohledávky ve výši 37 858,53 Kč vyčíslené v oznámení o jednostranném započtení vzájemných pohledávek ze dne 18. 1. 2025. Žalovaná dále uvedla, že byla při přebírání strojů pracovníkem žalobkyně informována, že žalobkyně nemá dostatečné informace a technologii předávaných strojů nezná. Z tohoto důvodu neměla žalovaná potřebnou důvěru v kompetenci žalobkyně, a proto se s opravou strojů obrátila na jiný autorizovaný servis, jenž vady operativně a kvalifikovaně odstranil (viz č. l. 45).

12. Dopisem ze dne 12. 3. 2025 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od smlouvy týkající se žacích lišt v souladu s článkem V.3. smlouvy z důvodu prodlení s úhradou kupní ceny delšího než 30 kalendářních dnů. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání strojů nejpozději do 7 dnů od doručení dopisu (viz č. l. 20). Dopis byl doručen žalované do datové schránky dne 13. 3. 2025 (viz č. l. 7).

13. Dopisem svého zástupce [Jméno advokáta A] zaslaným zástupci žalované [Jméno advokáta B] dne 12. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání věcí, konkrétně traktoru a lisu. Tuto výzvu odůvodnila tím, že od kupních smluv na prodej těchto dvou strojů dne 21. 1. 2025 odstoupila. Žalobkyně tak vyzvala žalovanou k vydání obou strojů nejpozději do 7 dnů od doručení dopisu s tím, že v případě marného uplynutí této lhůty bude podána žaloba k soudu (viz č. l. 14).

14. Daňovým dokladem – fakturou ze dne 10. 9. 2024 účtovala společnost [právnická osoba], IČO [IČO], žalované za servisní práce částku 12 234,98 Kč. V dokladu není specifikováno, jakého stroje se servisní práce týkaly. Účtovaná částka byla splatná dne 24. 9. 2024 (viz č. l. 50).

15. Fakturou – daňovým dokladem ze dne 27. 9. 2024 účtovala společnost [právnická osoba], IČO [IČO], žalované za opravu lisu Massey-Ferguson celkem 24 859,69 Kč. Částka byla splatná dne 27. 9. 2024 (viz č. l. 42).

16. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

17. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Dle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

18. Dle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

19. Dle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Dle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

20. Dle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1, 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

21. Dle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

22. V posuzované věci není sporu o tom, že třemi kupními smlouvami uzavřenými dne 29. 5. 2024 prodala žalobkyně žalované zemědělské stroje, konkrétně zemědělské stroje ve smlouvách specifikované, tj. traktor zn. Massey Ferguson 7S.210 (dál „traktor“), lis zn. Massey Ferguson 4160V Xtra (dále „lis“) a 3 kusy čelních žacích lišt MF DM 254 FK (dále „žací lišty“), za přesně sjednané kupní ceny. Kupní cena byla ve všech 3 případech splatná do 30. 9. 2024. Ve všech 3 smlouvách byla v souladu s ust. § 2132 o. z. sjednána výhrada vlastnického práva. Přechod vlastnictví ke strojům na žalovanou tak byl podmíněn úhradou „kupní ceny v plné výši“. Ve smlouvách bylo shodně sjednáno, že žalobkyně je oprávněna od smluv odstoupit, pokud prodlení žalované s úhradou kupní ceny přesáhne 30 kalendářních dnů. Nebylo sporu o tom, že ze strany žalované nikdy nedošlo k zaplacení částek odpovídajících sjednaným kupním cenám, a to ani částečně. Uplynutím dne 30. 10. 2024 tak žalobkyně byla oprávněna od kupních smluv odstoupit. Žalobkyně od smluv písemně odstoupila ve vztahu k traktoru a lisu dne 21. 1. 2025 a ve vztahu k žacím lištám dne 12. 3. 2025. Dopisy obsahující projev vůle žalobkyně od smluv odstoupit byly doručeny žalované dne 21. 1. 2025 respektive dne 13. 3. 2025. Důsledkem odstoupení od smlouvy je zrušení smlouvy s účinky ex tunc (od počátku). V posuzované věci by to znamenalo mj. zánik závazku žalobkyně převést vlastnictví ke strojům na žalovanou. Vzhledem k výhradě vlastnického práva a vzhledem k tomu, že kupní cena žalovanou fakticky nikdy zaplacena nebyla, žalobkyně nepřestala být vlastnicí strojů. Za uvedeného právního stavu by byl požadavek žalobkyně na vydání zemědělských strojů bez jakýchkoliv pochybností důvodný.

23. Žalovaná se brání tím, že její závazek zaplatit kupní ceny strojů sjednané ve všech třech smlouvách zanikl ještě předtím, než žalobkyně od smluv odstoupila, a to započtením, tedy jednostranným právní jednáním žalované adresovaným žalobkyni, k němuž došlo dne 18. 1. 2025. Žalobkyně naopak argumentuje tím, že žalovaná proti nijak nezpochybněné pohledávce žalobkyně započetla pohledávku fiktivní a neexistující, tedy pohledávku nezpůsobilou k započtení ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. Soud se proto zabýval obranou žalované, přičemž vycházel z existující judikatury.

24. V rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, se uvádí: I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

25. Žalovaná se ve své argumentaci dovolávala rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3235/2021, v němž se uvádí: Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka „neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka „nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní.

26. Ke dni 18. 1. 2025, kdy žalovaná započetla svoji pohledávku proti pohledávce žalobkyně, bez jakýchkoliv pochybností existovala pohledávka žalobkyně za žalovanou z titulu nezaplacení kupní ceny sjednané ve 3 smlouvách. Sama žalovaná v rámci svého právního jednání – námitky započtení - určila výši pohledávky žalobkyně z titulu neuhrazené kupní ceny ze 3 smluv na 2 759 927,60 Kč (včetně DPH). Společně s dalšími pohledávkami, jejichž právní důvod ani výši žalovaná nijak nerozporovala, činila pohledávka žalobkyně za žalovanou celkem 3 056 862,77 Kč. Proti této pohledávce namítla žalovaná k započtení pohledávku z titulu náhrady škody, konkrétně pohledávku ve výši 3 094 721,30 Kč. Uvedená částka je představována jednak náklady, které žalovaná vynaložila na opravu traktoru a lisu (celkem 37 094,67 Kč), jednak ušlým ziskem majícím původ v tom, že kvůli vadám traktor a lis od žalované nezakoupil [jméno FO], jak to původně bylo mezi ním a žalovanou dohodnuto. Žalovaná přitom uváděla, že [jméno FO] měl zakoupit traktor za 250 000 EUR bez DPH (mezi účastnicemi byla sjednána cena 165 000 EUR bez DPH) a lis za 90 000 EUR bez DPH (mezi účastnicemi byla sjednána cena 63 284 EUR bez DPH). Z logiky věci je přitom zřejmé, že [jméno FO] mohl od žalované stroje koupit až poté, kdy se žalovaná stala jejich vlastnicí, kdy by tedy šlo o již použité stroje. Škoda měla žalované v obou případech vzniknout v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně „dodat předměty smlouvy bez vad a s obvyklými vlastnostmi“ (viz dopis žalované ze dne 15. 1. 2025).

27. O obou takto vymezených nárocích lze mít pochybnosti, a to jak co do jejich důvodu, tak co do jejich výše. Rozhodování o obou dílčích nárocích by si v prvé řadě vyžádalo posouzení otázky, zda vůbec došlo k porušení povinnosti žalobkyně dodat předmět koupě bez vad a s obvyklými vlastnostmi (žalovaná do ledna 2025 žádné vady nenamítala, opak nebyl tvrzen ani prokázán).

28. Ze zákona vyplývá, že vady předmětu koupě kupující uplatňuje u prodávajícího (viz § 2099 a následující o. z.). Ve všech 3 smlouvách bylo výslovně sjednáno, že kupující je povinen užívat k opravám, servisu a údržbě služeb prodávajícího a že náklady na takové opravy, servis a údržbu nese kupující (viz články VI.3. smluv). Tvrzení žalované, že byla při přebírání strojů pracovníkem žalobkyně informována, že žalobkyně nemá dostatečné informace a technologii předávaných strojů nezná, nepůsobí věrohodně. V předávacích protokolech žádná taková informace obsažena není, přičemž lze důvodně předpokládat, že obezřetný kupující by zaznamenání takové informace do předávacího protokolu nepochybně požadoval. Je nicméně bez dalšího nepochybné, že při posuzovaní této pohledávky žalované by soud musel provést rozsáhlé dokazování, tedy přinejmenším výslechy osoby, která obdržela informaci o tom, že žalobkyně není o strojích informována a nemá potřebné technologie, jakož i pracovníka žalobkyně, který měl takovou informaci podat. Musely by být provedeny i důkazy k samotné výši nároku, protože z faktur předložených žalovanou nevyplývá, že se opravy týkaly konkrétně traktoru a lisu, jež jsou předmětem tohoto sporu. Muselo by být prokazováno, zda opravované vady existovaly již v době předání strojů, eventuálně zda jejich příčinou nebylo další užívání strojů k zemědělské činnosti žalovanou. I kdyby byla tvrzení žalované prokázána, bylo by otázkou, zda by tento nárok na náhradu škody mohl obstát, pokud žalovaná údajné vady traktoru a lisu žalobci ani neoznámila.

29. Obdobně vyvolává pochybnosti i druhý z uplatněných nároků. Dle tvrzení žalobkyně [jméno FO] byl osobně přítomen při jednáních o ceně strojů, k nimž došlo mezi účastnicemi i za účasti zahraničního dodavatele strojů (AustroDiesel) na brněnském veletrhu dne 8. 4. 2025. Jednání se přitom týkala nových strojů. Jeví se nevěrohodným, že by za tohoto stavu byl [jméno FO] ochoten traktor a lis od žalované zakoupit za výrazně vyšší cenu poté, kdy již byly používány. Rovněž posuzovaní této pohledávky by vyžadovalo rozsáhlé dokazování, a to výslechy k tomu, co bylo ujednáno mezi žalovanou a [jméno FO] ohledně budoucího prodeje traktoru a lisu, zda [jméno FO] byl přítomen při jednání účastnic a zahraničního dodavatele na brněnském veletrhu dne 8. 4. 2024. I v tomto případě pak platí, že i kdyby se prokázala skutková verze žalované, bylo by otázkou, zda by její nárok na ušlý zisk mohl obstát. V tomto směru považuje soud za případný odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1788/2021, v němž se mj. uvádí: Podstatu teorie adekvátnosti kauzálního nexu ozřejmil Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 312/05. Zdůraznil, že vztah právně relevantní příčiny a následku je nezbytné posuzovat též prostřednictvím teorie adekvátnosti kauzálního nexu, která vychází z toho, že musí být v lidských silách možné předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy předvídatelnost škodního následku. Tím se velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji její nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle které se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby. Tento optimální pozorovatel tak personifikuje znalosti a zkušenost své doby. Je zřejmé, že co je předvídatelné pro konkrétní subjekt, musí být předvídatelné i pro tzv. optimálního pozorovatele. Každý nedbalostně zaviněný následek je tedy též adekvátním následkem příslušného jednání. U odpovědnosti za škodu pro porušení obligační povinnosti se zavinění vztahuje jen na samo porušení této povinnosti. Porušení právní povinnosti z obligačního vztahu proto musí být pro jednajícího předvídatelné. Trvání na tomto kritériu zavinění i ve vztahu ke škodě by však v tomto případě škůdce nadmíru zvýhodňovalo. To je zřejmé např. z toho, že smluvní partneři často nejsou informováni o navazujících obchodních plánech druhé strany, proto ani nemohou vědět, jaká škoda by této druhé straně v důsledku porušení smluvní povinnosti vznikla. Na druhou stranu by bylo zjevně nepřiměřené, pokud by ten, kdo porušil smluvní povinnost, odpovídal za jakkoli vzdálené či nepravděpodobné následky jeho jednání. Racionální řešení, které zohledňuje uvedená východiska, představuje požadavek adekvátní příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Pro odpovědnost za škodu tedy není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro výše uvedeného optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.

30. Vztaženo na posuzovanou věc, bylo by nutno zkoumat, zda žalobkyně, která v rámci své podnikatelské činnosti prodala žalované stroje (traktor a lis) za obvyklou cenu, vůbec mohla předpokládat, že žalovanou požadovaná škoda spočívající v ušlém zisku může vzniknout. Samozřejmě i v tomto případě platí, že by tyto úvahy byly namístě až v případě, že by se vůbec prokázalo jakékoli porušení smluvní povinnosti ze strany žalobkyně.

31. Soud tedy dovodil, že pohledávka ve výši 3 094 721,30 Kč, kterou žalovaná jednostranně namítla k započtení proti pohledávce žalobkyně, je nejistá. Žalobkyně se dovolala relativní neplatnosti právního jednání žalované – jednostranného započtení – v rámci dopisu ze dne 21. 1. 2025, a proto žalovanou zamýšlené účinky započtení nenastaly. Žalovaná se tak nemůže dovolávat toho, že její závazek zaplatit kupní cenu zemědělských strojů sjednanou ve 3 smlouvách zanikl a že se stala vlastnicí zemědělských strojů. Argument žalované, že předmětem započtení byly pohledávky mající původ ve stejných právních vztazích (tři kupní smlouvy), a proto by měla být i pohledávka žalované posouzena v rámci tohoto řízení, nemůže obstát. Důvod soud spatřuje jednak v tom, že v posuzované věci nejde o vzájemné finanční vypořádání účastnic, které vůči sobě mají pohledávky, ale o ochranu vlastnického práva, tedy absolutního práva žalobkyně. Další důvod spočívá v tom, že míra nejistoty pohledávek obou účastnic je zásadně odlišná (proti nezpochybňované pohledávce žalobkyně byla započtena pohledávka žalované, jejíž důvod i výše jsou značně pochybné). Míra nejistoty obou pohledávek je zásadně odlišná. Proto dle soudu není důvod, aby soud v tomto řízení pohledávku žalované považoval za započitatelnou.

32. Za výše popsaného stavu naopak platí, že žalobkyně platně odstoupila od uzavřených smluv dne 21. 1. 2025 (traktor a lis) a dne 13. 3. 2025 (žací lišty). Zanikl závazek žalobkyně převést na žalovanou vlastnické právo ke strojům (žalobkyně ostatně vzhledem k výhradě vlastnictví vlastnické právo ke strojům nikdy nepozbyla). Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání všech strojů. Žalovaná výzvě nevyhověla. Žalovaná ve vztahu k traktoru uplatnila zadržovací právo podle ust. § 1395 o. z. Dle tohoto ustanovení kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Dle § 1396 odst. 1 o. z. zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí. Odstoupením kupní smlouva týkající se traktoru zanikla s účinky ex tunc. Zanikl tedy důvod, pro který žalovaná traktor ve smyslu ust. § 1396 „měla u sebe“. Žalobkyně se dne 21. 1. 2025 vůči žalované dovolala neplatnosti námitky započtení. Zadržovací právo k zajištění tvrzeného dluhu žalobkyně ve výši 37 858,53 Kč, který je mezi účastnicemi sporný a nejistý, žalovaná uplatnila až dne 31. 1. 2025, tedy v době, kdy již neměla právní důvod „mít traktor u sebe“. Dle soudu se žalovaná tímto způsobem jen dodatečně snažila legalizovat neoprávněné držení traktoru, namísto toho, aby traktor (a lis) vydala žalobkyni. Takový postup nemůže ve smyslu § 8 o. z. požívat právní ochrany. K uplatnění zadržovacího práva tak nemohlo dojít v souladu se zákonem. Lze tedy shrnout, že žalovaná drží stroje specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku bez právního důvodu a na výzvu žalobkyně je odmítla vydat. Vindikační žaloba podle ust. § 1040 odst. 1 o. z. tak je podána důvodně, a proto jí soud vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto spočívají v zaplaceném soudním poplatku 6 000 Kč. Dále má žalobkyně právo na náhradu nákladů zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2025). Konkrétně jde o odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání soudu) a poloviční odměnu za 1 úkon právní služby (předžalobní výzva k plnění). Při určení výše odměny vycházel soud z tarifní hodnoty 7 297 483,26 Kč (jde o součet cen sporných zemědělských strojů v přepočtu na koruny české, který byl proveden v jednotlivých fakturách, tj. 5 009 218,50 Kč v případě traktoru, 1 606 289,40 Kč v případě lisu a třikrát po 227 325,12 Kč v případě žacích lišt). Tento postup při určení výše tarifní hodnoty má oporu například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3905/19. Odměna z uvedené tarifní hodnoty činí dle § 7 vyhlášky 37 500 Kč. Paušální náhrada hotových výloh podle § 13 odst. 4 vyhlášky činí 450 Kč za úkon. Na odměně tak bylo přiznáno 131 250 Kč, na náhradě výloh 1 800 Kč. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 133 050 Kč, daň činí 27 940,50 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení žalobkyni přiznáno 166 990,50 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil rovněž podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení