9 C 84/2020 - 269

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobce b) a žalované k pozemku parc. č. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území a obci [adresa], se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně a) se přikazuje pozemek parc. č. [číslo] vymezený geometrickým plánem, pro rozdělení pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území a obci [adresa], vyhotoveným společností [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Do výlučného vlastnictví žalobce b) se přikazuje pozemek parc. č. [číslo] vymezený geometrickým plánem, pro rozdělení pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území a obci [adresa], vyhotoveným společností [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

IV. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje pozemek parc. č. [číslo] vymezený geometrickým plánem, pro rozdělení pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území a obci [adresa], vyhotoveným společností [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

V. Do spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobce b) a žalované, a to každému v rozsahu id. 1/3 celku, se přikazuje pozemek parc. č. [číslo] vymezený geometrickým plánem, pro rozdělení pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území a obci [adresa], vyhotoveným společností [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalobci b) na vyrovnání podílu částku 1 927 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na vyrovnání podílu částku 1 317 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení, to je částku 190 607 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IX. Žalobkyně a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradu nákladů řízení 50 % celkové částky vynaložených nákladů, to je částku, která bude určena v samostatném usnesení.

X. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradu nákladů řízení 50 % celkové částky vynaložených nákladů, to je částku, která bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc č. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa], na LV [číslo] pro k. ú. a obec [adresa], (dále jen „Pozemek“) s tím, že žalobci i žalovaná jsou každý vlastníky spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/3 vzhledem k celku. Žalobci požadovali, aby Pozemek byl reálně rozdělen na čtyři části tak, že tři části budou rozděleny mezi jednotlivé účastníky a poslední čtvrtá část připadne do jejich podílového spoluvlastnictví. Argumentem žalobců pro reálné rozdělení spoluvlastnictví byla skutečnost, že každý z nich je výlučným vlastníkem jednoho z pozemků, které se nacházejí přímo nad Pozemkem, a rozdělením proto dojde k „prodloužení“ jejich výlučných pozemků až k pozemní komunikaci.

2. Žalovaná se žalobou jako takovou nakonec souhlasila, chtěla také spoluvlastnictví zrušit, nicméně nesouhlasila se způsobem rozdělení Pozemku, neboť tím, že geometrickým plánem, který si nechal vypracovat soud, došlo k zakřivení hranice nově oddělovaných pozemků a ona tak byla ztratná finančně (přišla o m2). Předmětem řízení nebylo zakřivení hranic, není tedy její chyba, že byla podána žaloba a nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci. Všechno zdržovala žalobkyně svými machinacemi, ona a její synové jsou patologičtí lháři, kteří manipulují s lidmi, úředníky a soudci, jakož i lékaři, provádějí podvody, krádeže a není jim to hloupé. Žalobkyně žalobu podala jen aby mohla ovlivnit žalobce, aby opět prodal i poslední část svého rozsáhlého majetku, který mu darovala jeho matka. Z tohoto důvodu tedy žalovaná podala návrh na omezení svéprávnosti žalobce, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. [jméno FO] ji neustále terorizuje a vše svaluje na její osobu, provádí jí zákeřnosti po dobu 13 let. Celé řízení zavinila žalobkyně, od počátku jednala nekorektně.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami, jakož i nechal vypracovat geometrický plán pro rozdělení Pozemku. Pravost a správnost předložených listin nebyla žádným z účastníků rozporována, a proto z nich soud vycházel. Ve věci se jedná o již druhé rozhodnutí okresního soudu ve věci. Rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zrušen usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v usnesení uvedl, že pokud okresní soud zrušil předmětné podílové spoluvlastnictví a vypořádal jej reálným rozdělením Pozemku tak, aby každá z jeho nově vzniklých částí navazovala na pozemek toho účastníka, který má tento sousední pozemek ve svém výlučném vlastnictví a čtvrtou část pozemku přiléhající k pozemkům ve výlučném vlastnictví matky účastníků ponechal ve společném vlastnictví všech účastníků v poměru 1/3 k celku, učinil tak správně. Krajský soud se zároveň vypořádal s námitkami žalované stran zakřivení pozemků (viz odstavec 7. usnesení odvolacího soudu), na které okresní soud odkazuje.

4. Krajský soud se však neztotožnil se závěrem okresního soudu o finančním vypořádání a uvedl, že závěr o ceně pozemku je závěrem skutkovým a odborným, který přísluší pouze znalci s příslušnou kompetencí a stran stanovení obvyklé ceny odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu. S ohledem na tento závěr okresní soud doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, který vypracovala Ing. [jméno FO] pod číslem [číslo]. Znalkyně vyšla z geometrického plánu, který je součástí tohoto rozsudku a určila cenu obvyklou jednotlivých oddělených pozemků. Z tohoto posudku soud vzal za prokázané, že obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 58 350 Kč, obvyklá cenu pozemku parc. č. [číslo] je 53 790 Kč, obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 53 180 Kč a obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 28 870 Kč. Z obsahu posudku soud dále zjistil, že znalkyně při svých závěrech zohlednila, že pozemky jsou zatravněné s mírně zanedbanou údržbou a na části se nachází keřový náletový porost. Pozemek se nachází v zastavitelné ploše obce. Nově oddělované pozemky jsou malých rozměrů k samostatné výstavbě, a proto jejich využití může být spíše zahrada případně ve funkčním celku se stavbou. Na Pozemku se nachází vedení splaškové kanalizace, avšak vzhledem k poloze a velikosti oceňovaných pozemků nemá tato skutečnost výrazný vliv na cenu obvyklou. k tomu znalkyně hodnotila zejména tvar a výměru, jakož i možné využití pozemků. Podstatným je též závěr znalkyně, že rozdělením Pozemku na dílčí pozemky dle geometrického plánu nedojde ke snížení hodnoty nemovité věci. Původní Pozemek byl ve spoluvlastnictví více vlastníků, svým tvarem a polohou měl velmi malé využití a proto jeho rozdělením se stanou nově vzniklé díly lépe využitelné a vzhledem ke změně vlastnictví se zvýší jejich obchodovatelnost. Obvyklou cenu znalkyně stanovila porovnáváním na základě vlastního průzkumu trhu v dané lokalitě a srovnatelné lokalitě dle realizovaných prodejů.

5. Závěry znalkyně uvedené v písemném vyhotovení posudku soud považoval za dostatečné, přesvědčivé a úplné, proto výslech znalkyně nepožadoval. Žalobci neměli žádné námitky proti závěrům znalkyně. Žalovaná namítala, že znalkyně v posudku neuvedla propočet rozdílů v hodnotách pozemků a posudek neobsahuje tržní cenu, ale pouze cenu obvyklou. k této námitce žalované soud uvádí, že při vypořádání spoluvlastnictví je podkladem pro stanovení ceny nemovité věci výlučně cena obvyklá v daném místě v době rozhodování, nemůže být vycházeno z ceny zjištěné jen na základě právních předpisů o oceňování nemovitostí, neboť tato má pouze informativní charakter (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011). Podle § 492 odst. 1 o. z. se cena věci určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem (v tomto případě nic takového ujednáno ani dáno zákonem není). Obvyklá cena se stanoví pomocí objektivních kritérií (rozhodná doba, rozhodné místo, reálné ekonomické vztahy mezi stranami, kvalita věci, rozsah věci, okolnosti případu, užitek, který věc obvykle přináší), a to tak, aby se určila cena, kterou by věc měla na konkrétním trhu za normálních okolností, jinými slovy řečeno je to cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné nemovitosti v obdobné lokalitě ve stejné době a v obvyklém obchodním styku ke dni ocenění [HUBKOVÁ, Pavlína. § 492 (Cena věci). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6.]. Jedině z ceny obvyklé je tedy možné při stanovení ceny nemovité věci vycházet. Tržní cena, jak uváděla žalovaná, proto není pro rozhodnutí soudu v tomto případě relevantní a obsahem posudku nemusí být, ani to nebylo úkolem znalkyně.

6. Po již provedeném dokazování a jeho doplnění o znalecké zkoumání a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobci a žalovaná jsou v katastru nemovitostí evidovaní jako podíloví vlastníci Pozemku, a to každý v rozsahu id. 1/3 vzhledem k celku (což bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí č. l. 4). Pozemek není zastavěn, je obdélníkového tvaru. Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsaná jako výlučný vlastník pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. a obci [adresa] (toto soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí č. l. 7). Pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. a obci [adresa] je v katastru nemovitostí evidován jako výlučné vlastnictví žalobce (což bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí č. l. 8). Žalovaná je pak jako výlučný vlastník zapsaná v katastru nemovitostí u pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. a obci [adresa] (jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí č. l. 9). Pozemky zapsané v katastru nemovitostí ve výlučném vlastnictví jednotlivých účastníků se opticky (pohledem na katastrální mapu) nacházejí nad Pozemkem (což soud zjistil např. z návrhu geometrického plánu č. l. 5). Žalobci spolu se žalobou předložili návrh geometrického plánu pro rozdělení Pozemku vypracovaný Ing. [jméno FO] (č. l. 5). Navrhované rozdělení Pozemku pak nebylo dle místního stavebního úřadu v rozporu se záměry územního plánování, zejména s platným územním plánem obce [adresa] ani se zásadami územního rozvoje Moravskoslezského kraje (jak soud zjistil z vyjádření Magistrátu města [adresa] č. l. 41-42). Ing. [jméno FO] v průběhu zpracování návrhu na rozdělení Pozemku zjistil, že zde existuje nesoulad faktického průběhu hranice a zapsaného průběhu hranice, pročež svolal na den [datum] místní šetření za účelem vytyčení hranic pozemků (myšleno pozemků ve výlučných vlastnictvích účastníků), kterého se zúčastnila i žalovaná (jak soud zjistil z protokolu o vytyčení hranic pozemku č. l. 56), která však následně s vytyčením hranic nesouhlasila. Jelikož se účastníci dále nedohodli a žalovaná, i přes svá tvrzení a posečkání soudu, vlastní geometrický plán nepředložila (viz její sdělení u jednání dne [datum] č. l. 71-72, sdělení ze dne [datum] č. l. 73 a sdělení ze dne [datum] č. l. 79, o které musel soud žalovanou urgovat) soud ve věci uložil společnosti [právnická osoba]., aby vypracovala geometrický plán pro rozdělení Pozemku, který odrážel návrh žalobců a rovněž dle názoru soudu znázorňuje nejvhodnější způsob rozdělení. Geometrický plán č. [hodnota] vypracovaný uvedenou společností a ověřený Ing. [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, rozdělil Pozemek tak, že nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] o výměře 77 m2 je situovaný „pod“ pozemkem parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo] o výměře 92 m2 je pak situovaný „pod“ pozemkem parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo] o výměře 75 m2 se nachází „pod“ pozemkem parc. č. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo] o výměře 95 m2 leží „pod“ pozemkem parc. č. [číslo] (vyplývá z geometrického plánu v přílohovém obalu). Rozdělením Pozemku na dílčí pozemky dle geometrického plánu nedojde ke snížení tržní hodnoty nemovité věci, ba naopak nově vzniklé pozemky budou lépe využitelné a zvýší se jejich obchodovatelnost (znalecký posudek). Z geometrického plánu, jakož i z fotografické části znaleckého posudku vyplývá, že oddělené pozemky neztratí přístup k cestě (znalecký posudek a geometrický plán). Obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 58 350 Kč, obvyklá cenu pozemku parc. č. [číslo] je 53 790 Kč, obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 53 180 Kč a obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo] je 28 870 Kč (znalecký posudek). Tvrzení žalované v tom směru, že se jí žalobci snaží obelstít, obrat ji o metry čtvereční a podobně soud z žádných provedených důkazů nedovodil.

7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

10. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci a nakonec ani žalovaná již nadále nechtěli setrvat ve spoluvlastnictví, a protože se nedohodli, navrhli žalobci zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k Pozemku soudní cestou. Jelikož dle citovaného ustanovení § 1140 o. z. nelze nikoho nutit k tomu, aby ve spoluvlastnictví setrval, soud tomuto jejich návrhu vyhověl a jejich spoluvlastnictví k Pozemku zrušil. Následně se soud zabýval možnostmi vypořádání spoluvlastnictví, neboť dohoda mezi účastníky nebyla možná. Žalovaná sice byla ochotná se dohodnout, nicméně pokud se dohoda měla finalizovat pomocí geometrického plánu od dohody ustoupila, neboť se mylně domnívala, že ji někdo chce podvést, což z žádných skutečností vyšlých najevo v průběhu řízení, nevyplývá. Stejně tak k dohodě nepřistoupila ani za situace, kdy byl vypracován nový geometrický plán. Naopak to byla žalovaná, kdo svým jednání zdržovala průběh řízení, a to jako podáním nedůvodného návrhu na omezení svéprávnosti žalobce, tak jejími sliby, že zajistí vlastní geometrický plán, což se nakonec nestalo.

12. Při vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví není soud primárně vázán způsobem vypořádání, který navrhli účastníci. Zákon stanovuje jednak taxativní výčet možností, jak spoluvlastnictví vypořádat, a jednak pořadí těchto způsobů. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, až za ním následuje přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Posledním možným způsobem je pak nařízení prodeje společné věci. Pro reálné rozdělení věci je pro soud rozhodující, zda se jedná o věc, která je fakticky a funkčně dělitelná. Rozdělení není dobře možné, jestliže by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci nebo by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit jednotlivým vlastníkům, zejména vzhledem k jejich povaze a funkčnímu využití. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku. V literatuře se uvádí obecně správný názor, že soud by zřejmě nepřipustil takové rozdělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy [srov. SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 741, marg. č. 48 a 55.]. Při rozdělení věci může soud přistoupit i k finanční kompenzaci jednoho nebo více spoluvlastníků na úkor jiného spoluvlastníka nebo spoluvlastníků. Tato situace nastane v případě, že nově vzniklé nemovité věci nekorespondují velikosti dosavadních podílů, nebo tam, kde se sice jedná o nemovité věci shodné s dosavadními spoluvlastnickými podíly, ale každý z těchto nových „dílů“ má jinou ekonomickou hodnotu.

13. Zaprvé je nutné zmínit, že Pozemek není zastavěn žádnou stavbou. Vzhledem k umístění Pozemku ve vztahu k pozemkům ve výlučných vlastnictvích účastníků, jeho tvaru, poloze a jeho jiné nevyužitelnosti, měl soud za to, že je namístě rozhodnout o reálném dělení Pozemku, když to v daném případě bylo možné a jevilo se jako nejvhodnější řešení. k tomuto závěru soud dospěl zejména na základě vyjádření Magistrátu města [adresa] a geometrického plánu vypracovaného [právnická osoba]. a následně soud v tomto rozhodnutí utvrdila i znalkyně, která uvedla, že rozdělením dojde naopak k lepší využitelnosti a obchodovatelnosti nových pozemků. Jak je vidno v geometrickém plánu, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, rozdělením Pozemku vznikly celkem čtyři části, které „prodlužují“ faktické hranice výlučných nemovitých věcí (pozemků) účastníků. k tomu soud pouze dodává, že jak geodet Ing. [jméno FO], tak uvedená společnost, při vytyčování hranic pro rozdělení Pozemku zjistili, že hranice pozemků účastníků neodpovídají stavu v katastrálních mapách, pročež by muselo dojít k souhlasnému prohlášení všech zúčastněných o průběhu hranic jejich pozemků a následnému zápisu tohoto faktického stavu do katastru nemovitostí, aby znázorněný průběh nově vytyčených hranic dílů z Pozemku odpovídal „prodloužení hranic“. Jestliže k naznačenému postupu nedošlo, nezbylo geodetům nic jiného, než dle faktického stavu znázornit „prodloužení“ (rozdělení Pozemku na části) tak, jak je uvedeno v připojeném geometrickém plánu. Tato situace tedy způsobila ono zakřivení, které opakovaně namítá žalovaná. Nejde však o žádný podvod, jak se domnívá žalovaná, ale o nesoulad faktického stavu a stavu v katastru nemovitostí ohledně průběhu hranic pozemků ve výlučných vlastnictvích účastníků. Nesoulad jiných hranic pozemků, než hranic Pozemku však není předmětem řízení a pro závěr soudu nebylo v tomto případě důležité. Soud měl tedy za to, že vypracovaný geometrický plán je správný a odpovídá tomu, jak byl společnosti soudem zadán k vypracování a odráží faktický stav věcí. V tomto směru soud znovu odkazuje na odstavec 7. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě, který se s touto námitkou žalované již vypořádal.

14. Rozdělením Pozemku dojde k „prodloužení“ hranic pozemků účastníků, čímž bude naplněna zásada účelnosti využití jednotlivých dílů a jednotlivé části budou plnit svůj účel a rozšíří výlučné vlastnictví účastníků. Reálným rozdělením zároveň nedojde k zásahu do práv třetích osob. Jednotlivé oddělné pozemky (díly) si zároveň zachovají přístup k veřejné komunikaci a umožní tak další přístup i k výlučným pozemkům účastníků. Pokud se jedná o poslední čtvrtý díl Pozemku, ten zůstane ve spoluvlastnictví účastníků, každému v rozsahu id. 1/3 vzhledem k celku, když pozemek „nad“ tímto dílem je ve výlučném vlastnictví matky účastníků ([jméno FO]) a fakticky tím nedojde k ovlivnění jejího práva, neboť vlastnické vztahy ke čtvrtému oddělenému dílu zůstanou shodné jako dosud.

15. Pokud se jedná o rozdělení Pozemku na díly, tak tyto, jak je vidno z geometrického plánu, kde jsou uvedeny jejich výměry, neodpovídají svou velikostí podílům účastníků, a to ani, co do jejich ekonomické hodnoty (jinými slovy, nejsou stejné, co do rozměrů a nemají stejnou hodnotu). Žalobkyni a) je přikazován pozemek parc. č. [číslo], jehož obvyklá cena činí 58 350 Kč a dále podíl id. 1/3 na pozemku parc č. [číslo] v obvyklé ceně 9 623 Kč (28 870 Kč děleno 3), tj. celkem jí připadnou hodnoty ve výši 67 973 Kč. Žalobci b) je přikazován pozemek parc. č. [číslo], jehož obvyklá cena činí 53 180 Kč a dále podíl id. 1/3 na pozemku parc č. [číslo] v obvyklé ceně 9 623 Kč (28 870 Kč děleno 3), tj. celkem se mu dostane hodnot ve výši 62 803 Kč. Žalované je přikazován pozemek parc. č. [číslo], jehož obvyklá cena činí 53 790 Kč a dále podíl id. 1/3 na pozemku parc č. [číslo] v obvyklé ceně 9 623 Kč (28 870 Kč děleno 3), tj. celkem nabude hodnoty v rozsahu 63 413 Kč. Součet všech hodnot pozemků činí 194 190 Kč (53 790 Kč + 58 350 Kč + 53 180 Kč + 28 870 Kč) a jelikož účastníci byli spoluvlastníky v rozsahu id. 1/3 každý, každému z nich by se mělo dostat hodnot ve výši 64 730 Kč (194 190 Kč děleno 3). Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni a) se dostane více než ostatním spoluvlastníkům, konkrétně o celkem 3 243 Kč. Soud proto uložil žalobkyni a), aby žalobci b) na vyrovnání podílu uhradila částku 1 927 Kč (64 730 Kč – 62 803 Kč) a žalované na vyrovnání podílu uhradila částku 1 317 Kč (64 730 Kč – 63 413 Kč). Tímto se všem spoluvlastníkům dostane stejných hodnot a jejich podíly, tak budou spolu s přiřknutým pozemkem a spoluvlastnickým podílem, odpovídat výši podílu na Pozemku. Závěrem soud uvádí, že tyto výpočty jsou pouhou matematickou operací, ke které není potřeba znaleckého zkoumání.

16. Vzhledem ke všemu shora uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. Dalšímu způsoby vypořádání spoluvlastnictví se tudíž bylo nadbytečné zabývat.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soudu je známa judikatura, která uvádí, že ve sporech o vypořádání spoluvlastnictví nemá zpravidla žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o tzv. iudicium duplex (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Judikatura, však připouští i výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex, a to v případech, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Jak soud již zmínil výše v textu, žalovaná svým postupem z jeho pohledu ztěžovala průběh řízení, a to jednak tím, že podala nedůvodný návrh na omezení svéprávnosti žalobce, pro který muselo být řízení přerušeno, dále tím, že chtěla nechat vypracovat vlastní geometrický plán, avšak soudu jej nepředložila, přičemž ji soud o její sdělení musel dokonce urgovat. Žalovaná sice tvrdila, že je ochotná se dohodnout, nicméně pro naplnění dohody ničeho neučinila, nenechala si nikým vysvětlit, že navržené dělení Pozemku, resp. zakřivení, odpovídá faktickému stavu, a nadále trvala na svém a neumožnila, aby došlo k úpravě zápisu v katastru nemovitostí tak, aby byl faktický stav hranic v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Toto vše se dělo přesto, že žalovaná byla po určitou část řízení zastoupena advokátem, který ji radu v její situaci mohl poskytnout. Žalovaná sice uváděla, že na ni následně již žalobci nereagovali, nicméně v tomto směru soudu nic nepředložila, a navíc dle názoru soudu toto žalobcům nelze klást k tíži s ohledem na předchozím shora popsané jednání žalované. Postoj žalované k celé věci pak navíc odráží i její závěrečný návrh, který do spisu v písemné formě založila. Vzhledem k uvedenému měl soud za to, že je namístě přiznat žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, když jejich návrhu bylo zcela vyhověno.

18. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k ocenění Pozemku, soud musel při určení tarifní hodnoty vycházet z takto zjištěné hodnoty, tedy z částky celkem 194 190 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3253/2014, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015).

19. Celkové náklady řízení činí 190 607 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 7 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobců tvořené odměnou advokáta dle § 7 AT ve znění do [datum] ve výši 142 400 Kč [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum] (nekonalo se, 0,5 úkonu), sepis sdělení ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] (nekonalo se, 0,5 úkonu), účast u jednání dne [datum], sepis podání ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum], vyjádření k odvolání z [datum], porada z [datum]] po 14 240 Kč (částka 8 900 Kč snížená o 20 % za zastupování dvou klientů podle § 12 odst. 4 AT ve znění do [datum], krát dva) za 8 úkonů a dva půl úkony, a dále odměnou advokáta dle § 7 AT ve znění od [datum] ve výši 16 020 Kč (za jednoho z žalobců částka 8 900 Kč a za druhého z žalobců částka 7 120 Kč snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT ve znění od [datum], tj. částka 4 496 Kč), a to za účast u jednání dne [datum], dále částkou 3 300 Kč jako jedenáct tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do [datum] za každý provedený úkon do [datum], a dále částkou 450 Kč jako jeden režijní paušál dle § 13 odst. 4 AT ve znění od [datum], jakož i náhradou za 21% DPH z částky 102 080 Kč (6 úkonů, dva půl úkony po 14 240 Kč plus osm paušálů po 300 Kč, za úkony do [datum] včetně), tj. náhradou ve výši 21 437 Kč, když zástupce žalobců prokázal, že původní zástupce žalobců byl registrovaným plátcem DPH.

20. Lhůta k plnění byla ve výrocích VI. až VII. stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobců, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení, jehož předmětem bylo vypořádání spoluvlastnictví a vypracování geometrického plánu, jakož i znaleckého posudku ke zjištění ceny obvyklé bylo nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí soudu ve věci, má soud za to, že každá ze stran sporu nese náklady státu z jedné poloviny. Státu vznikly v době rozhodnutí náklady za znalecké dokazování, když znalkyni byla z rozpočtových prostředků soudu vyplacena částka 12 750 Kč jako znalečné, ale jelikož v době rozhodnutí soudu nebyly ze strany společnosti [právnická osoba]. vyčísleny a soudem vyplaceny případné náklady za zaslání stejnopisů geometrických plánů, nelze v tuto chvíli vyčíslit konkrétní částku, kterou jsou účastníci povinni zaplatit. Soud však výroky IX. a X. rozhodl tak, že každá ze stran sporu zaplatí 50 % celkových nákladů, tj. 50 % částky, která bude určena v samostatném usnesení poté, co bude rozhodnuto o těchto nákladech a budou vyplaceny z rozpočtových prostředků okresního soudu.