9 C 85/2015-868

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedkyně [titul] Jany Stejskalové a přísedících Ing. Marie Trávníčkové a Karla Turka ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] všichni zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení], PhD. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradě škody způsobené pracovním úrazem ve výši [částka] s příslušenstvím, [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně c) domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalobce b) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce a) (dále též jen„ žalobce“) se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené pracovním úrazem. Žalobce jako zaměstnanec žalované na pozici údržbář utrpěl dne [datum] při plnění pracovních úkolů na pracovišti úraz spočívající v tom, že při kontrole aerátoru linky BMD se mu při výstupu smekla noha na kovové konstrukci a spadl do tělesa zásobníku, při pádu narazil hrudníkem na hranu násypky, čímž došlo mj. k pohmoždění hrudníku. Žalobce tím utrpěl závažná poranění vyžadující mimořádně náročný způsob léčby a velice obtížnou rehabilitaci. Pracovní neschopnost mu byla ukončena až [datum], přičemž podle lékařky trvala celou dobu v příčinné souvislosti s jeho pracovním úrazem. Na základě posudku ze dne [datum] byl shledán invalidní ve třetím stupni s mírou poklesu pracovní schopnosti přes 70 %. Žalovaná nese objektivní odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem podle § 366 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Žalobce má za to, že jsou dány okolnosti hodné mimořádného zřetele (§ 7 odst. 3 vyhlášky [číslo]) pro zvýšení odškodnění, a to na dvojnásobek bodového hodnocení vyplývajícího z posudků. Bolestné i ztížení společenského uplatnění by nadto měly vycházet ze zásad slušnosti (§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „o. z.“), přičemž i podle metodiky Nejvyššího soudu přesahuje bodový nárok žalobce jím požadované dvojnásobné navýšení (v celkové výši [částka]). Nároky žalobce b) a žalobkyně c), syna a manželky žalobce, jsou odůvodněny duševní útrapy, kdy zejména bezprostředně po úrazu byla prognóza nejistá a toto období bylo pro žalobce b) i žalobkyni c) velmi stresující, každý z nich proto v souladu s § 2959 o. z. žádá [částka]. Nakonec žalobci nárokují přímou škodu, která jim v souvislosti s léčbou a hospitalizací vznikla.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že dne [datum] došlo v jejím závodě k pracovnímu úrazu žalobce zaměstnaného na pozici zámečník – údržbář. Při popisu úrazu však žalobce opomněl uvést podstatné okolnosti, a to konkrétně skutečnost, že při údržbě aerátoru postupoval v příkrém rozporu s interními bezpečnostními předpisy žalované, neboť nejenže nedodržoval obecné zásady bezpečnosti práce, ale navíc postupoval i v přímém rozporu s organizační normou žalované [číslo] podle níž musí všichni pracovníci před vstupem do vymezeného prostoru odstavit předepsaným způsobem jeřáb. Žalobci byl tento předpis dobře znám s ohledem na školení BOZP konaném dne [datum], jakož i jeho dlouholetou praxi v oboru. Přes tyto skutečnosti žalobce uvedeného pokynu nedbal a do prostoru linky BMD vstoupil, aniž by předtím zajistil odstavení jeřábu, který v daném prostoru projíždí a je nebezpečný pro osoby pohybující se v předmětné oblasti. Svou hrubou nedbalostí se vystavil nebezpečí srážky, k níž, jak sám žalobce potvrdil Policii ČR při svém výslechu ze dne [datum], došlo. Právě v důsledku srážky, jež byla primární příčinou ztráty rovnováhy, spadl žalobce na okraj násypky, čímž si způsobil popsaná poranění. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že je dán liberační důvod ve smyslu § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zcela vylučující její odpovědnost za následky pracovního úrazu. In eventum jsou zde minimálně důvody pro částečné zproštění žalované ve smyslu § 367 odst. 2 písm. a) a b) zákoníku práce, neboť pokud by měl pád žalobce i jiné příčiny než přímou srážku s jeřábem, je zřejmé, že tato srážka jako přímý důsledek porušení bezpečnostních předpisů byla hlavní příčinou pádu žalobce, a tedy i jeho úrazu (§ 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce). Žalovaná má navíc za to, že byl naplněn i liberační důvod podle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, neboť se jednalo o běžnou pracovní činnost žalobce, jenž si s ohledem na jeho dlouholeté zkušenosti a kvalifikaci musel být vědom následků porušení předpisů a zásad bezpečnosti práce, jeho počínání bylo značně rizikové a lehkomyslné (ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1969, sp. zn. 7 Cz 22/69 anebo rozhodnutí ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 71/2001). Žalovaná poukázala rovněž na chybný způsob výpočtu vzniklé škody a nepřiměřenost některých položek nárokovaných žalobcem. Za mylný považuje také názor žalobce o aplikaci o. z., neboť vzhledem k datu úrazu (rok 2013) je třeba použít dosavadní právní předpisy, přičemž ani nejsou dány mimořádné důvody ve smyslu § 3079 odst. 2 a § 2958 o. z., na základě kterých požaduje žalobce dvojnásobek náhrady. K náhradě újmy nárokované žalobci b) a c) odkazuje na znění § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“), podle něhož náležela jednorázová náhrada sekundárně poškozeným toliko v případě smrti.

3. Vedlejší účastnice na straně žalované s žalobou rovněž nesouhlasila, nárok žalobců považuje za neoprávněný, neboť podle ní žalovaná za pracovní úraz neodpovídá, eventuálně odpovídá toliko částečně. V případě opačného názoru soudu má nároky žalobců za nedůvodné, k výši nárokovaného bolestného a ztížení společenského uplatnění navrhuje ustanovit znalce. Pokud by soud žalobu nezamítl, navrhla rozhodnout mezitímním rozsudkem s ohledem na časovou i finanční náročnost dokazování výše škody, jakož i vysokou pravděpodobnost využití opravného prostředku.

4. Soud ve věci poprvé rozhodl částečným mezitímním rozsudkem ze dne [datum] tak, že základ nároku žalobce za žalovanou shledal opodstatněným v rozsahu jedné poloviny. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce (žalobce b) a žalobkyně c) později vzali svá odvolání zpět) i žalovaná. Odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 5. 2019, č. j. 23 Co 56/2019- 588 změnil prvostupňový rozsudek tak, že základ nároku žalobce za žalovanou shledal opodstatněným v rozsahu jedné třetiny. K dovolání podanému jak žalobcem, tak žalovanou Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací zrušil rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3706/2019, odvolací rozsudek ve výroku č. II a III (netýká se výroku o zastavení odvolacího řízení ve vztahu k odvolání podaného žalobcem b) a žalobkyní c)) a celý prvostupňový rozsudek. Dovolací soud předně uvedl, že splnění všech podmínek liberace odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz podle ustanovení § 367 odst. 1 nebo odst. 2 zákoníku práce tvrdí a prokazuje zaměstnavatel, přičemž splnění podmínky, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil bezpečnostní předpisy, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, je vyžadováno jak pro účely úplné, tak i částečné liberace. Je tedy zjevné, že v případě, kdy se zaměstnavatel brání existencí liberačních důvodů, je třeba nejprve prokázat, že poškozený zaměstnanec byl řádně seznámen s bezpečnostními předpisy a že jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. V tomto směru shledal jako vadu řízení, že nebyly provedeny důkazy žalované navržené k prokázání tvrzení o tom, že dodržování bezpečnostních předpisů bylo ze strany žalované soustavně vyžadováno a kontrolováno (výslech svědka [jméno] [příjmení], fotodokumentace a záznamy o postizích zaměstnanců za nedodržování povinností), a zdejší soud učinil v tomto směru závěr z nepřímých důkazů [webová adresa] bylo tvrzeno, že kontroly prováděly mistři, avšak žádný z nich nepotvrdil, že by takovou kontrolu prováděl), což není správný přístup za situace, kdy je nabízen údajně důkaz přímý, který proveden být měl. Pokud jde o stanovení rozsahu liberace zaměstnavatele, dovolací soud považoval odvolacím soudem stanovený rozsah (2/3) za nesprávný. Uvedl, že s odvolacím soudem lze souhlasit, pokud dovozuje, že jednotlivé příčiny poškození zdraví zaměstnance (nezajištění odstavení jeřábu; skutečnost, že se shodou okolností dal tento jeřáb do pohybu; prostor nebyl v souladu s bezpečnostními předpisy označen) nepůsobí stejnou měrou, přičemž skutečnost, že žalobce nezajistil odstavení jeřábu je příčinou převažující. Pokud jde o pohyb jeřábu, dovolací soud uzavřel, že pokud se pohyboval žalobce i jeřáb v jednom okamžiku na jednom místě, pak jde o náhodu, která se přičítá tomu, kdo ji způsobil, tedy v tomto případě žalobci, který nezajistil odstavení jeřábu. Je nepochybné, že se i v tomto případě jedná o příčinu nikoliv marginálního charakteru, neboť nebýt pohybu jeřábu v místě, kde stál žalobce, tak by k úrazu nedošlo. Rovněž se neztotožnil s posouzením významu zjištění o neoznačení nebezpečného prostoru v souladu s bezpečnostním předpisem, neboť toto označení (jak vyplynulo i ze skutkových zjištění) nemělo za účel znemožnit (popřípadě ztížit) zaměstnancům přístup do uvedeného prostoru. Pokud je skutkovým závěrem, že žalobce velmi dobře věděl, za jakých podmínek může do prostoru výskytu jeřábu vstupovat, a přesto, že tyto podmínky splněny nebyly, tam vstoupil, spoléhaje na okolnost, která nastat nemusela (odstavení jeřábu zajistí jeho nadřízený), je zřejmé, že absence výstražné tabulky a řetízku do příčinného děje nikterak nevstupuje, respektive minimálně (a to za předpokladu, že by žalobce alespoň tabulka„ přiměla“ přesvědčit se, že skutečně je jeřáb odstaven). Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je zdejší soud jako soud prvního stupně vázán.

5. Žalobce po zrušení původního rozhodnutí ze dne [datum] doplnili své vyjádření (podání ze dne [datum], [datum], ze dne [datum] a při jednání dne [datum]), kdy namítali, že žalovaná po poučení soudem podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. tvrdila, že účastníci školení byli přezkušováni ze znalosti předpisů BOZP, přičemž pokud zaměstnanec ústní přezkoušení úspěšně neabsolvoval, nesměl vykonávat svoji práci až do nového úspěšného přezkoušení. Kontrola pak měla být údajně prováděna i při výkonu pracovní činnosti nadřízenými mistry a nadřízenými zaměstnanci. Toto tvrzení však bylo vyvráceno slyšenými svědky, neboť svědek [příjmení] uvedl, že žádné ústní přezkoušení po školení neprobíhalo, svědek [příjmení] pak uvedl, že někteří zaměstnanci byli i v průběhu školení odvoláni k provedení nějaké opravy a vrátili se později a podepsali prezentaci. Svědek [příjmení] uvedl, že jako mistr žádnou kontrolu dodržování BOZP neprováděl. Rovněž zpochybnil, že by se při odstavování jeřábu postupovalo způsobem uvedeným v předmětné bezpečnostní normě [číslo] když ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že odstavení jeřábu bylo v praxi hlášeno i jiným osobám, než byl mistr linky BMD pan [příjmení] (a to jeho zástupci panu [příjmení], a dále panu [příjmení], mistru jaderny, případně některému z jeřábníků), případně též údržbáři si od obsluhy brali dálkový ovladač, anebo došlo k demontáži pojistek či využití bezpečnostního vypínače, což nejsou postupy upravené předmětnou normou. Běžnou praxí též bylo, že odstavení jeřábu bylo hlášeno mistrovi údržbářů, a tímto způsobem také žalobce a) postupoval. Žalovanou předložené zápisy o kontrole PO a BOZP se pak netýkají kontroly dodržování předmětné normy č. 1/07/10. Z jejich obsahu pak vyplývá, že kontroly byly pouze formální, přičemž jejich závěry nebyly vůbec reflektovány ani odstraněny, když ze zápisů vyplývá opakovaný výskyt týchž závad. Navíc nelze přehlédnout, že kontroly se nezaměřovaly na kontrolu pracovních postupů. Pokud jde o absenci výstražné tabulky na řetízku, tato měla sloužit k vyznačení nebezpečného prostoru dle předmětné organizační normy. Pokud tedy toto vyznačení absentovalo, tak k porušení organizační normy nemohlo dojít. Absence navíc jen potvrzuje úroveň důslednosti kontroly na úseku BOZP u žalované. Pokud by na místě dle organizační normy byla tato tabulka umístěna, žalobce i svědek [příjmení] by se nepochybně chovali jinak.

6. Žalovaná pak na výzvu soudu doplnila tvrzení (při jednání konaném dne [datum]), že výstražná tabulka s řetízkem měla zabezpečit, aby do vyznačeného prostoru nevstupovaly osoby, které tam neměly přístup. Přístup do těchto prostor byl vyhrazen právě údržbářům, kteří tam prováděli kontrolu.

7. Mezi účastníky nebyly sporu o tom, že dne [datum] došlo na pracovišti žalované k pracovnímu úrazu žalobce, jejího zaměstnance, a v přímé souvislosti s ním také ke zdravotním obtížím žalobce. Shoda panovala rovněž ohledně několik desetiletí trvajícího pracovního poměru žalobce u žalované, kdy žalobce pracoval na lince BMD nepřetržitě od jejího spuštění v roce 1988 (v roce 2010 došlo v souvislosti se změnami ve vlastnických strukturách žalované k podpisu nové pracovní smlouvy, avšak pracovní poměr vznikl dlouho předtím). Spornou mezi účastníky byla otázka příčin vzniku úrazu, resp. okolnosti tohoto úrazu, existence bezpečnostních předpisů a úroveň kontroly jejich dodržování ze strany žalované, jakož i rozsah odškodnění - vyčíslení vzniklé újmy na zdraví a účelnost některých vynaložených nákladů.

8. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalované je slévárenství, modelářství, zámečnictví a nástrojařství a obráběčství, a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách [číslo] až 3 živnostenského zákona.

10. Ze záznamu o úrazu zaměstnavatele (žalované) ze dne 20. 11. 2013, T130/2013 podepsaný p. [příjmení] a pověřeným zaměstnancem žalované soud zjistil, že místo úrazu bylo pravidelným pracovištěm žalobce. U popisu úrazu bylo uvedeno, že dne [datum] žalobce prováděl kontrolu aerátoru linky BMD, při výstupu na něj se mu smekla noha a padal dolů. Pan [anonymizováno] se ho snažil zachytit, sám byl žalobcem sražen. Žalobce spadl do tělesa zásobníku a při pádu narazil hrudníkem na hranu násypky a došlo k pohmoždění hrudníku.

11. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaná s žalobcem dohodli na rozvázání pracovního poměru ke dni [datum] z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce, odstupné bylo sjednáno v samostatné dohodě.

12. Z úředního záznamu ze dne 20. 11. 2013, č. j. KRPS-396264-9TČ-2013-011511, soud zjistil, že dne [datum] byla na základě oznámení o pracovním úrazu vyslána na místo úrazu hlídka Policie ČR, která na místě pořídila fotodokumentaci místa úrazu ve výrobní hale, žalobce měl poraněný hrudník, jeho mistr [příjmení] otevřenou zlomeninu levé paže, když žalobce tahal ven z násypky, o jejíž hranu si úraz způsobil.

13. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení V. V. [příjmení] ze dne 3. 12. 2013, č. j. KRPS-396264-16TČ-2013-011511, soud zjistil, že p. [příjmení] v době pracovního úrazu žalobce pracoval u žalované jako mistr. Běžným postupem prohlídky aerátoru bylo nejdříve zabezpečení jeho technického odstavení a poté jeho prohlídka. Měl za to, že odstavení provedl žalobce, když jej kontroloval, byl aerátor odstaven. K této činnosti byl žalobce proškolen, na slévárně pracoval zhruba 40 let, měl potřebnou praxi. Ohledně úrazu vyloučil úmysl jiného pracovníka.

14. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobce ze dne 17. 4. 2014, č. j. KRPS-396264-TČ-2013, soud zjistil, že žalobce uznal svůj podpis na prezenční listině školení z roku 2012 za svůj. V den pracovního úrazu nařídil žalobci jeho nadřízený (p. [příjmení]), aby provedl kontrolu aerátoru. K zařízení šli oba, žalobce uvedl, že měl za to, že informování jeřábníků zařídil nadřízený, nevšiml si, že by se v té době s jeřáby pracovalo. Vstup na aerátor nebyl nijak zajištěn překážkou či řetězem. Žalobce montoval šrouby, byl v předklonu opřen nohama o tělo aerátoru, dále už si vzpomíná jen na hluk jedoucího – původně odstaveného - jeřábu, samotný pád si nepamatuje, ani to, kde jej jeřáb udeřil.

15. Z usnesení Policie ČR Krajské ředitelství Středočeského kraje ze dne 22. 4. 2014 č. j. KRPS-396264-33/TČ-2013-011511 soud zjistil, že tímto usnesením byla odložena věc podezření z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti – pracovního úrazu žalobce, neboť ve věci se nejednalo o podezření z přečinu a nebylo na místě vyřídit věc jinak. Výslechem žalobce bylo zjištěno, že měl za to, že jeřáb odstaví jeho nadřízený – mistr p. [příjmení], k pádu došlo v důsledku pojezdu jeřábu. Z usnesení Okresního státního zastupitelství Praha - východ ZN5466/2013-13 ze dne 3. 6. 2014 soud zjistil, že tímto usnesením byla zamítnuta stížnost žalobce, kterou podal do usnesení policejního orgánu, jímž byla odložena věc podezření z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti – pracovního úrazu žalobce z důvodu nenaplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu.

16. Z organizační normy č. 1/07/10 žalované ze dne [datum] spolu s prezenční listinou ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl dne [datum] proškolen na téma periodické školení BOZP a PO v rozsahu 2 hodin, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]). Podle uvedené organizační normy upravující manipulaci s jeřáby a upozorňující na rizika slévárny, je nutné dbát na pojezd jeřábu v prostoru se snížením průjezdným profilem v délce cca 8 m, kde může dojít k výskytu pracovníků provádějících kontrolu nebo opravu zařízení linky BMD. Všichni pracovníci, kteří jsou kompetentní vstupovat do tohoto prostoru, který je zabezpečen řetězem s výstražnou cedulí, musí si před vstupem do tohoto prostoru odstavit jeřáb předepsaným způsobem – nahlášení osobě pověřené/případně jeřábníkovi, bez čehož je zakázáno do označeného prostoru vstupovat (bod 3 normy). Totožné pravidlo obsahovala i předchozí organizační norma [číslo] vydaná dne [datum] s účinností od [datum].

17. Z přípisu zástupce žalobců žalované ze dne [datum] soud zjistil, že byla žalovaná požádána o sdělení svého stanoviska ohledně výše náhrady škody za pracovní úraz žalobce. Z přípisu vedlejší účastnice zástupci žalobců ze dne [datum] soud zjistil, že z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou hrazeny pouze účelně vynaložené náklady na standardní léčbu, nelze proto vyplácet náklady za jídlo, potravinové doplňky, nadstandardní pokoj a léčbu či léčbu přímo nesouvisející s pracovním úrazem žalobce. [ulice] účastnice akceptovala přiměřené účelně vynaložené náklady rodinných příslušníků žalobce na jízdné na základě doložených kopií jízdenek. Hodnocení za ztížení společenského uplatnění podle znaleckého posudku [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení] ze dne [datum] nepřiznala, neboť uvedenou nemoc neshledala jako důsledek dlouhodobé intenzivní léčby. Z vyrozumívacího dopisu vedlejší účastnice žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že výše náhrady škody dle šetření a výpočtu vedlejší účastnice týkající se plnění z pojistné události ze dne [datum] činí [částka] (účelně vynaložené náklady, bolestné, ztížení společenského uplatnění), kteréžto plnění pojišťovny bude vyplaceno poškozenému. Z vyrozumívacího dopisu vedlejší účastnice žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že výše náhrady škody dle šetření a výpočtu vedlejší účastnice ohledně plnění z pojistné události ze dne [datum] za ztrátu na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidity 3. stupně od [datum] do [datum] činí [částka], z čehož má být po odečtení daně vyplaceno žalobci [částka].

18. Z přípisu zástupce žalobců advokátce žalované ([jméno] [anonymizováno]) ze dne [datum] a z odpovědi na něj - emailem ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci nesouhlasili s vyčíslením náhrady bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, nároku na odškodnění za duševní útrapy a náhrady přímé škody, přičemž nad rámec již vyplacené částky [částka] požadovali částku [částka]. Žalovaná v tomto směru odkázala na probíhající jednání s vedlejší účastnicí, jejíž finální stanovisko se snažila získat. Z přípisu vedlejší účastnice ze dne [datum] soud zjistil, že neuznala odškodnění rodinných příslušníků žalobce v režimu § 2959 o. z. Některé náklady nepovažovala za náklady, které by bylo možné hradit z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici výrobního technického ředitele a člena její dozorčí rady, soud zjistil, že pro žalovanou vypracovával bezpečnostní organizační normy týkající se provozu se zdvihacími zařízeními. Provoz na předmětné lince BMD probíhá technologicky nezměněný od roku 1988, je tam zúžený prostor, kde projíždí jeřáb, a který je proto bezpečnostním rizikem. Původně tam byla cedulka s řetízkem s tím, že vstup do prostoru – jednalo se hlavně o údržbáře – museli hlásit mistrovi, aby došlo k zastavení provozu jeřábu, případně ten jeřáb sami zastavili. Žalobce byl údržbářem výlučně předmětného zařízení. K odstavení jeřábu je oprávněn mistr toho provozu a jeřábník, mimo pracovní dobu je tam buďto zabezpečený vypínač nebo se vyndaly pojistky. Kdo je osobou pověřenou k zajištění bezpečnosti práce, se opakovalo na každém školení a tato osoba byla zároveň uvedena i na nástěnce. V případě předmětného provozu se jednalo o p. [příjmení]. Odstavení jeřábu mohl zabezpečit i mistr údržbářů, nicméně jeden mistr funguje pro 20 údržbářů. Je na údržbáři, aby oslovil kteréhokoli mistra provozu. Podle dlouholeté praxe je to vždy vedoucí příslušného provozu, který rovněž zná i technickou stránku věci a je k tomu proškolený. Jeřáb je v provozu nepravidelně, v předmětném provozu je snížená pochozí výška, kde se jeřábu lze vyhnout jen tím, že se člověk skrčí nebo si lehne, pokud se však někdo pohybuje u aerátoru či na něm, pochozí výška se snižuje, ve výšce, v jaké měl být žalobce na aerátoru (60 cm), se již jeřábu nelze vyhnout. Svědek se sám podílí na školení bezpečnosti práce mj. údržbářů, je autorem organizačních norem [číslo] její aktualizace – normy [číslo]. Školení zabezpečují sami, případně prostřednictvím [právnická osoba]. Školení probíhala jednou ročně, následně zaměstnavatel rozhodl o snížení frekvence tak, že školení nyní probíhají jednou za dva roky, neboť nedocházelo k žádným úrazům. Je možné, že poslední školení před úrazem žalobce proběhlo dne [datum]. Prezenci kontroluje svědek tak, že na konci školení obchází jednotlivé účastníky a ti před ním prezenční listinu podepisují, aby se tak vyvaroval toho, že by se někdo podepisoval za jiného zaměstnance. Žalobce se účastnil řady školení, znal obsah organizačních norem, postup fungování předmětné linky vysvětloval i samotnému svědkovi, když k žalované nastoupil. Dodržování bezpečnostních norem práce nekontroluje přezkušováním, podpisem na prezenční listině potvrzují, že školení rozuměli a nemají k němu dotazy; k absenci následných testů je nabádá rovněž inspektorát práce. Ohledně úrazu žalobce pouze následně zjistili, že jeřáb nebyl v té době odstaven, neví však, jak k úrazu došlo. Po úrazu nechali vypracovat nové technické opatření, které v případě, že se někdo dostane do inkriminovaného prostoru a jeřáb není odstaven, je na to upozorněn světelnou a zvukovou instalací.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), mistra technického úseku žalované, soud zjistil, že v době úrazu byl žalobcovým nadřízeným. Žalobce spolu s dalším zaměstnancem ([jméno] [anonymizováno]) poslal opravit aerátor, za žalobcem po určité době – asi 15 min - došel, žalobce jej ujistil, že je všechno zajištěné, svědek zkontroloval odstavení aerátoru a díval se do násypky s pomocí baterky, když na něj žalobce začal najednou padat. Svědek se jej pokoušel zachytit a vytáhnout, což se nakonec podařilo. Při kontrole nebo opravě linky je třeba kvůli nízkému profilu zajistit odstavení jeřábu a aerátoru. Odstavení jeřábu se hlásí jeřábníkovi nebo mistru provozu linky BMD, tj. p. [anonymizováno] či jeho zástupci p. [příjmení]. Někdy, je-li na místě svědek, zajistí odstavení on – nikoli sám, ale jde za mistrem či jeřábníkem. Potvrdil, že zná obsah organizační normy [číslo] to ze školení, kterých se účastnil; řady těchto školení se účastnil i žalobce. Žalobce byl zkušený údržbář, předmětnou linku znal zřejmě nejvíce ze všech. Jeřáb v provozu slyšet není, ledaže by se na něj člověk speciálně zaměřil.

21. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici údržbáře, soud zjistil, že v den úrazu se šli se žalobcem podívat na předmětnou linku, svědek však byl odvolán k jiné opravě, proto žalobce pokračoval do haly, na linku BMD, sám. Svědka zaučoval v provozu žalobce. V případě kontroly nebo údržby na lince BMD vždy kontrolovali, zda jsou jeřáby v provozu, při neplánovaných opravách si buď od obsluhy vzali ovládání, nebo – probíhal-li skutečně provoz – hlásili svou přítomnost mistrovi na té lince či jeřábníkovi. Údržbář si měl zajistit nahlášení opravy nebo údržby, tedy zajít za mistrem provozu, který potřebu opravy nahlašoval. Mistr nevěděl, kdy bude oprava prováděna, neboť mu bylo řečeno, že se na to přijdou údržbáři podívat, až budou mít čas. V horní části linky BMD je cedule s označením„ ZÁKAZ VSTUPU“ s řetízkem, nicméně v prostoru, kde k úrazu došlo, podobné upozornění nebylo. Před úrazem se tam nacházelo jen torzo řetízku bez cedule, momentálně je tam nový řetízek s cedulí. Školení probíhala, chodili na ně s žalobcem spolu, někdy se stalo, že byl jeden z nich odvolán na opravu, pak se tam zase vrátil.

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici mistra linky BMD, soud zjistil, že to byl svědek, kdo hlásil potřebu opravy předmětné linky, přesný čas opravy domluven nebyl, neboť to je na údržbářích, aby si stanovili své priority. Za svědkem pak již nikdo ohledně údržby nepřišel. Obecně nejprve údržbáři z dálky zjišťují rozsah závady, poté jdou za svědkem či obsluhou s žádostí o zastavení provozu. V tomto směru je údržba proškolena, jak se má v dané situaci chovat. Ohledně odstavení jeřábu chodí údržbáři buď za svědkem nebo p. [příjmení] či [příjmení] – mistrem na strojní jaderně. V den úrazu viděl svědek žalobce až tehdy, kdy jej zraněného přivedli do kanceláře, ten den za ním žalobce nepřišel, že by chtěl půjčit ovladač jeřábu. Svědek potvrdil, že v případě, že by žalobce chtěl odstavit jeřáb, měl přijít za ním.

23. Z výslechu [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici zástupce mistra povozu linky BMD, soud zjistil, že, je-li linka BMD v provozu, musí se oprava hlásit mistrovi provozu, tj. p. [anonymizováno] či svědkovi, nejsou-li, tak p. [příjmení]. Zaměstnanci ví, na koho se obrátit, pracují tam všichni dlouhodobě, znají se, tykají si, nově příchozí jsou zaškolováni svými mistry.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici mistr na jaderně a plánovač výroby, soud zjistil, že v den úrazu se svědkem nikdo ohledně opravy linky nemluvil, avšak ten den tam byl p. [příjmení], který to primárně zajišťoval.

25. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], zaměstnance [právnická osoba] [anonymizováno] pracujícího v areálu žalované, soud zjistil, že u žalované se podílí na výrobě jader a zastává funkci jeřábníka s tím, že jádra dováží na linku jeřábem. Jeřáb ovládá dálkovým ovladačem. V den úrazu žalobce normálně pracoval, zajišťoval výrobu jader a jejich dovoz na linku, žádnou opravu na lince BMD hlášenou neměl, opravy linky se obecně hlásí mistrovi linky a ten to hlásí svým podřízeným. Převoz jader probíhá tak, že se dá paleta na řetězy, zavěsí se na jeřáb a jedou na linku BMD. V průběhu běžného pracovního dne svědek s jeřábem jezdí. Svědek však uvedl, že neví konkrétně, zda v den úrazu žalobce s jeřábem jel či nikoli.

26. Z prezenčních listin školení ze dne [datum] a ze dne [datum] lektora [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že školení na téma„ opakování školení jeřábníků“ byl přítomen i žalobce, což stvrdil svými podpisy.

27. Z prezenční listiny školení ze dne [datum] lektora [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že školení na téma„ periodické školení BaHP a PO“ byl přítomen i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

28. Z prezenční listiny školení ze dne 2. - [datum] a z prezenční listiny školení ze dne 10. - [datum] soud zjistil, že školení na téma„ [příjmení] – Opakované školení vazače“, resp.„ [příjmení] – Opakované školení jeřábníků“ lektora [příjmení] [příjmení] spočívající shodně ve školení mj. VP [číslo] rizik a prevence rizik při provozu jeřábů byl přítomen i žalobce, což stvrdil svými podpisy.

29. Z prezenční listiny školení ze dne [datum] soud zjistil, že školení na téma„ periodické školení BOZP a PO“ lektora [příjmení] [příjmení] byl přítomen i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

30. Z přípisu [jméno] [příjmení] z personálního oddělení žalované ve věci směrnice BOZP ze dne [datum] spolu s podpisovou listinou soud zjistil, že žalobce stvrdil svým podpisem, že byl seznámen se směrnicemi BOZP a riziky.

31. Ze zápisníku bezpečnosti práce žalobce soud zjistil, že dne [datum] byl žalobce seznámen mj. se zákoníkem práce, organizačním řádem a příslušnými vyhláškami, jakož i s pracovištěm a prací při dodržování předpisů BaHP a požární ochrany, znalost byla ověřena pohovorem; ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla provedena periodické školení BaHP a požární ochrany, což žalobce stvrdil svými podpisy.

32. Z prezenční listiny školení ze dne [datum] soud zjistil, že školení na téma„ obsluh tlakových nádob“ lektora [jméno] [příjmení] byl přítomen i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

33. Z pracovního výkazu kurzu ze dne [datum] lektora [jméno] [jméno] soud zjistil, že opakovacího školení na téma BOZP a práce ve výškách byl přítomen i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

34. Z prezenční listiny školení ze dne [datum] na téma práce ve výšce a nad volnou hloubkou soud zjistil, že se jej účastnil i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

35. Z prezenční listiny školení ze dne [datum] na téma vyhláška 50/78 Sb. a opakované školení obsluh el. zařízení lektora M. [příjmení] soud zjistil, že se jej účastnil i žalobce, což stvrdil svým podpisem (poř. [číslo]).

36. Z popisu pracovní činnosti žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zajišťoval odborné práce při běžných, středních a generálních opravách strojů a zařízení.

37. Z protokolu Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj se sídlem [obec] ze dne 25. 9. 2006 č. j. 59/3800/4.51/2006/P soud zjistil, že kontrolou žalované bylo ověřeno, že má vnitřní systém bezpečnosti práce při řízení provozu jeřábu (prevence rizik), disponuje vlastní směrnicí č. 2/10/06 ze dne [datum], jež odpovídá normovým požadavkům. Zpracovaný systém bezpečné práce obsahuje konkrétní výčet zakázaných manipulací, konkrétně definuje rizika jednotlivých pracovišť a operací.

38. Z opatření Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 25. 9. 2006, č. j. 60/3800/4.51./06/O soud zjistil, že bylo žalované uloženo odstranit vytýkané nedostatky a podat o tom písemnou zprávu; vytýkané nedostatky se netýkaly linky BMD.

39. Z protokolu o kontrole provedené Oblastním inspektorátem práce pro Středočeský kraj ze dne 17. 10. 2014, č. j. 13046/4.42/14.1, soud zjistil, že bylo u žalované kontrolováno dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů o zajištění bezpečnosti práce a zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví. Kontrolou bylo vytknuto, že nebyla přeložena revizní zpráva plynového zařízení a dva hasicí přístroje nebyly zajištěny proti převržení.

40. Z knihy mistrů„ BMD“ o záznamech provozů se záznamem ze dne [datum], z knihy evidence lití zkušebních tyček se záznamem ze dne [datum] a z hlášení odlitého materiálu ze dne [datum] získané ze systému [anonymizováno] soud zjistil, že uvedeného dne byla linka BMD v provozu.

41. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že v den úrazu přišel k zařízení sám, po chvíli přišel p. [příjmení], žalobce vylezl na římsu, ohnul se k aerátoru, začal odmontovávat šrouby, pak už si nic nepamatuje. Aerátor opravoval již několikrát, poruchy na lince BMD jsou poměrně časté a běžné. O tom, že bude žalobce provádět opravu na aerátoru v den úrazu, věděl p. [příjmení] a p. [příjmení]. Žalobce dále vypověděl, že si aerátor vypnul sám, což sdělil i p. [příjmení], když přišel. Obecně provoz buď vypínal sám, nebo řekl mistrovi úseku a domluvili se na časovém harmonogramu. Pokud jde o bezpečnost práce, věděl, jak se má chovat, v provozu neustále něco hrozilo. Obsah organizační normy [číslo] zná s ohledem na dobu své praxe. Školení si nevybavuje, na znalosti předpisů bezpečnosti práce jej nikdo nikdy nezkoušel, jejich dodržování v provozu nikdo nekontroloval.

42. Ze znaleckého posudku [číslo] 2018 z oboru kriminalistika – forenzní biomechanika vypracovaného znaleckým ústavem – Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra anatomie a biomechaniky, Laboratoř biomechaniky extrémních zátěží soud zjistil, že s pravděpodobností hraničící s jistotou byl možný i pád žalobce z římsy aerátoru ztrátou rovnováhy nebo uklouznutím, avšak takovému průběhu neodpovídá objektivní lékařské zjištění žalobce. Poranění žalobce odpovídají přímému a silnému zevnímu kontaktnímu působení na hrudník v postižených místech, přičemž k oboustrannému nárazu ve stejném okamžiku došlo pouze při sražení figuríny jeřábem. Při detailní analýze této modelové situace odpovídaly kontaktní linie těla figuríny s krytem aerátoru a jeřábem lékařské dokumentaci žalobce. Lze uzavřít, že úrazový děj s největší pravděpodobností proběhl dle původní výpovědi žalobce, kdy za příčinu úrazu označil svou kolizi s horním víkem aerátoru a projíždějícím jeřábem, což beze zbytku vysvětluje i charakter a lokalizaci poranění svědka události p. [příjmení]. Při výslechu znalec [titul]. [jméno] [příjmení], jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku, doplnil, že pouhým uklouznutím bylo možné spadnout do násypky, avšak nebylo možné si způsobit zranění, která nastala u žalobce, proto znalci tuto variantu vylučují. Zranění žalobce odpovídala srážce s jeřábem – sami znalci nečekali, že při srážce s jeřábem dojde ke vzniku lineárních poranění, při simulaci na místě samém však zjistili, že šrouby na aerátoru více„ koukají“, tudíž nedojde k nalehnutí na víko aerátoru, nýbrž k lineární srážce, kdy jeřáb figurínu jakoby ze strany sekne, což odpovídá charakteru zranění – prasklinám hrudníku - žalobce. Původní výpovědi žalobce, na níž odkazují ve znaleckém posudku, je myšlen úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum], v němž žalobce uvádí, že si vzpomíná na hluk jedoucího jeřábu. Skutečnost, že při žádné z na místě zkoušených variant nezůstala figurína ležet v násypce, je dána tím, že u reálného člověka se přidává nějaká fyziologická reakce, jakož i tím, že žalobci stál v pádu pan [příjmení], na kterého žalobce při pádu nalehl a převalil se přes něj, což jej posunulo směrem k násypce.

43. S ohledem na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ČR ve zrušovacím rozsudku provedl soud další důkazy vztahující se k tvrzení o provádění kontroly dodržování předmětného bezpečnostního předpisu ze strany žalované:

44. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (ze [právnická osoba]), který zajišťoval v předmětném období pro žalovanou činnost odborně způsobilé osoby bezpečnosti práce a požární kontroly, soud zjistil, že smluvní vztah měli se žalovanou opakovaně od roku 2000, naposledy od roku 2011 do [datum]. Šlo o obchodní vztah k plnění povinností plynoucích ze zákoníku práce a ze zákona č. 309/2006 Sb. Od této doby už kontroly svědek u žalované neprovádí, zaměřuje se jen na školení. Činnost odborně způsobilé osoby prováděl svědek, který se zaměřoval hlavně na školení, zpracování a kontrolu dokumentace bezpečnosti práce, a [titul]. [jméno] [příjmení], který se spíše zaměřoval na kontrolní činnost. Svědek sám kontroly vyhrazených technických zařízení (jeřáby, elektrika, plyn a tlakové nádoby) neprováděl, nýbrž kontroloval, zda tyto kontroly jsou prováděny. Touto odborně způsobilou osobou pro tato zařízení byl dle jeho názoru pan [příjmení]. Prováděl i školení BOZP pro vedoucí zaměstnance, ale nevzpomíná si přesně, kdy to bylo. Pokud jde o školení údržbářů, má za to, že školil práci ve výškách, neboť údržbáři ve výškách pracují, ale kdy to bylo, si nevzpomíná, nicméně to muselo být někdy v letech 2011 až 2012. Dokumentaci týkající se bezpečnosti práce od žalované k dispozici měli. O existenci organizační normy č. 1/07/10 svědek věděl. Kontrolu toho, zda zaměstnanci vstupující do prostorů se sníženým průjezdným profilem nad linkou BMD, zajišťují odstavení tohoto jeřábu, neprováděli. Měl tam snad být řetízek a značka, že je tam vstup zakázán. Není si jistý, zda absence značky se zákazem vstupu, zaznamenaná v zápise z kontroly ze dne [datum], se týká právě oné linky BMD, neboť takovýchto prostor bylo v provozu vícero. Nicméně když tam něco chybělo, takto právě tímto způsobem označovali a takto upozorňovali s tím, že jednoduché věci se odstraňovaly ihned, u složitějších se stanovil nějaký termín. Vždy někdo z vedoucích potvrdil převzetí protokolu a vyplňovalo se i odstranění závady. Po dobu trvání smluvního vztahu kontroly prováděli jednou týdne s tím, že když ty vady nebo závady nebyly odstraněny ihned, takto bylo dáno do zápisu, který se dělal jednou za 14 dní. Po skončení smluvního vztahu byly kontroly prováděny asi jednou měsíčně, poté si žalovaná nechala vyškolit vlastní odborně způsobilou osobu. Rovněž si svědek nevzpomíná, že by jej někdo v provozu na nějakou závadu upozorňoval. Pravidla provozu jeřábu svědek nekontroloval, neboť jsou vypracována v interním předpise a zajišťuje to odborně způsobilá osoba. V rámci všeobecného školení bezpečnosti práce byli zaměstnanci školeni, že při vstupu do prostoru provozu, ať už se jednalo o jeřáb nebo prostor, kde se pohybuje vysokozdvižný vozík, pásový dopravník i jakýkoli stroj, tak si před vstupem musí zajistit jeho vypnutí a označení, že se nemá zapínat. Pokud ví, tak nikoho nepřistihl, že by pracoval v prostoru pohybujícího se zařízení, to by byl exces. Provádění komplexní kontroly jednou za rok se u žalované provádělo tak, že se v průběhu roku prováděly dílčí kontroly, aby vždy jednou za rok byl celý provoz zkontrolován. Zajistit odstavení zařízení pro účely údržby je základní povinností. V současné době už mají údržbáři k dispozici zámek, takzvaný„ lock out“, kterým si to vysloveně zamknou, aby nedošlo k puštění zařízení do provozu. Jak to bylo s dálkovým ovládáním u žalované, svědek neví, nicméně každý jeřáb má svůj hlavní vypínač. Určení osoby oprávněné jeřáb vypnout vychází ze zásad bezpečnosti práce, které u žalované zpracovány byly, buď to může udělat hlavní pověřená osoba, nebo jeřábník.

45. Ze zápisů z kontrol PO a BOZP u žalované soud zjistil, že tyto kontroly proběhly dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum].

46. Z vytýkacích dopisů ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná různým svým zaměstnancům udělovala postihy za zjištěné porušení předpisů na úseku BOZP s tím, že tyto výtky zaměstnancům udělovali mistr a vedoucí výroby.

47. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] utrpěl žalobce, pracující u žalované na pozici údržbáře, pracovní úraz, když byl při běžné opravě aerátoru linky BMD sražen pojíždějícím jeřábem a v důsledku nárazu spadl do tělesa zásobníku, přičemž jej zachytil a vytáhl jeho nadřízený p. [příjmení] (nyní [anonymizováno], dále jen„ [anonymizováno]“), jenž se v tu dobu díval do násypky. V souvislosti s uvedeným pracovním úrazem došlo k závažným zdravotním poraněním žalobce. Bylo prokázáno, že bylo povinností žalobce, aby před započetím provádění opravy předmětného zařízení odstavil anebo zajistil (řádnou notifikací u k tomu pověřené osoby) odstavení jeřábu, k čemž však ze strany žalobce nedošlo, a to v rozporu s organizační normou [číslo]. Bylo prokázáno, že žalovaná přijala tuto bezpečnostní organizační normu ([číslo]) upravující manipulaci s jeřáby a pohyb v předmětném prostoru linky BMD a prováděla k ní pravidelná školení jednou za 2 roky.

48. K okolnostem úrazu žalobce, tedy konkrétně skutečnosti, že byl pád žalobce zaviněn srážkou s jeřábem, vyšel soud především z přesvědčivého závěru znaleckého posudku z oboru kriminalistika – forenzní biomechanika, podle něhož je tato verze jediná, jež vysvětluje zároveň charakter poranění žalobce. Uvedená varianta odpovídá také prvotní výpovědi žalobce na policii (úřední záznam ze dne [datum]) a zapadá do výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], jakož i výpovědi dalších svědků a listinných důkazů prokazující, že v den úrazu byla linka BMD v provozu. Pozdější tvrzení žalobce a tvrzení dalších – události nepřítomných – osob o tom, že pád byl způsoben uklouznutím, jakož i domněnku svědka [příjmení] v tomto směru, má soud za jednoznačně vyvrácenou právě shora uvedenými důkazy.

49. Soud dospěl k závěru, že povinnosti zajistit odstavení jeřábu si byl žalobce plně vědom, tato povinnost vyplývala z organizační normy [číslo] na níž byl žalobce školen, přičemž citovaná organizační norma navazovala na předchozí normu [číslo] obsahující totožné pravidlo ohledně vstupu do prostoru linky BMD. Svůj podpis na prezenční listině příslušného školení z roku 2012 také žalobce původně uznal za svůj (úřední záznam ze dne [datum]), ač jej později - dle soudu účelově a nepřesvědčivě – popřel. Existenci normy [číslo] má soud za prokázanou provedenými listinnými důkazy (zejména samotnou organizační normou [číslo] prezenční listinou školení ze dne 2. - [datum] a prezenční listinou školení ze dne 10. - [datum], jakož i výslechem svědků [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]).

50. K závěru, podle něhož si byl žalobce vědom toho, že je na něm, aby zajistil odstavení jeřábu – prostřednictvím notifikace příslušné osoby, však soud - bez ohledu na sporný podpis či tvrzení žalobce, podle něhož si na školení nepamatuje a neúčastnil se jich – vede skutečnost, že žalobce u žalované pracoval dlouhodobě, a to právě na lince BMD, jež se od svého uvedení do provozu technologicky nezměnila a na níž pracoval žalobce od úplného počátku. Vyslýchaní svědci se shodli na tom, že žalobce disponoval mimořádnými zkušenostmi a vědomostmi ohledně předmětné linky, její provoz a bezpečnostní rizika s ním související vysvětloval dalším zaměstnancům žalované. Svědek [příjmení]. [příjmení] výslovně uvedl, že jej samotný žalobce zaškoloval v tom, komu a kdy hlásit svou přítomnost za účelem odstavení jeřábu, což vyvrací tvrzení žalobce o jeho výkladových pochybnostech ohledně otázky, komu odstavení jeřábu hlásit. Okolnost, že jsou někteří svědci zároveň zaměstnanci žalované, vyplývá z povahy sporu a sama o sobě nevede k popření závěru o jejich nevěrohodnosti. Namítá-li žalobce, že svědek [příjmení] [příjmení] je také členem dozorčí rady žalované a jednal za ni ve věci rozvázání pracovního poměru s žalobcem a), byl si soud těchto souvislostí při hodnocení výpovědi vědom, jeho výpověď se však neodchylovala od výpovědí ostatních svědků a odpovídala také příslušným listinným důkazům, soud proto neměl důvod o jeho tvrzeních – logicky zapadajících do ostatních provedených důkazů – pochybovat.

51. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně neurčitosti předmětné normy, neboť z tohoto předpisu spolu s dalšími opatřeními žalované byl postup kompetentních osob pohybujících se v daném prostoru jasně patrný, ostatně u žádného z vyslýchaných svědků, zaměstnanců žalované, o tom nepanovaly nejmenší pochybnosti. Navíc je třeba zdůraznit, že podstatné pro posouzení důvodnosti nároku je skutečnost, zda žalobce oznámil svůj úmysl vstoupit do prostoru vyznačeného dle organizační normy [číslo] kdy bylo zcela jednoznačně prokázáno, že se tak nestalo, ačkoliv o této povinnosti žalobce zcela prokazatelně věděl. A pokud tak přesto z blíže neobjasněných příčin, které však na samo porušení povinnosti nemají vliv, neučinil a do prostoru vstoupil, je již zcela podružné, zda osoba pověřená nebyla v organizační normě zcela jednoznačně definována či že těchto osob mohlo být za určitých okolností i více. Soud tak námitku žalobce shledal jako účelovou.

52. Rovněž má soud za prokázané, že u žalované byl nastaven systém kontrol na úseku BOZP. Slyšený svědek [příjmení] potvrdil, že kontroly prováděla [právnická osoba] jako externí firma, a to 1x měsíčně, ačkoliv předpisy stanoví periodicitu 1x ročně. To potvrdil rovněž svědek [jméno] [příjmení], ze [právnická osoba], který uvedl, že prováděl kontroly z titulu osoby odborně způsobilé právě na úseku bezpečnosti práce a požární kontroly, a to až do [datum], neboť od té doby si žalovaná vyškolila vlastní odborně způsobilou osobu. Při těchto kontrolách se zaměřovali (svědek a jeho kolega [titul]. [jméno] [příjmení]) na kontroly provozu a také dokumentace. Byť se přímo svědek nezaměřoval na kontrolu dodržování předmětné organizační normy [číslo] uvedl, že kontroloval, zda jsou prováděny kontroly vyhrazených technických zařízení, jako jsou např. jeřáby (kterých se týkala právě předmětná norma), přičemž tyto kontroly prováděny byly. Tato svědecká výpověď koresponduje též s předloženými zápisy z kontrol na úseku BOZP a požární ochrany, kde na posledních stránkách je uvedeno potvrzení o odstranění zjištěných vad. Rovněž má soud za prokázané, a to předloženými vytýkacími dopisy, že případné porušení pravidel na poli BOZP a PO ze strany zaměstnanců žalovaná sankcionovala.

53. Další důkazy navržené žalovanou, a to výslech svědka [titul] V. [příjmení], tehdejšího ředitele žalované, svědka [příjmení] a svědka [příjmení] k existenci a závaznosti organizační normy [číslo] k prokázání účasti žalobce na školení, jakož i znalecký posudek z oboru písmoznalectví k pravosti podpisu žalobce na prezenčních listinách školení soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tyto skutečnost měl za prokázané ostatními již provedenými důkazy. Rovněž důkazy navržené stranou žalovanou k příčině pracovního úrazu (seznam zaměstnanců přítomných na směně dne [datum], fotografie zařízení aerátoru [číslo] až [číslo] fotografie zařízení linky BMD [číslo] až [číslo] plány zařízení linky BMD: 3X – pohled z boku, pohled shora a pohled z boku v barevném provedení s vyznačením jednotlivých částí linky BMD, místní šetření ve výrobních prostorech žalované, znalecký posudek [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], ze dne [datum]), soud neprováděl pro nadbytečnost, protože měl tuto skutečnost za dostatečně prokázanou, a to zejména znaleckým posudkem z oboru kriminalistika – forenzní biomechanika. Z téhož důvod nebyl ani proveden žalobcem navržený důkaz protokolem o výpověď E. [příjmení] na Policii ČR k prokázání tvrzení, že příčinou jeho úrazu nebyla srážka s jeřábem, neboť příčina pracovního úrazu byla shora uvedenými důkazy jednoznačně prokázána a provedení tohoto listinného důkazu by na tomto závěru již nemohlo ničeho změnit. Také žalobcem navrženou původní pracovní smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud neprováděl, maje ji za nadbytečnou, neboť ohledně dlouhotrvajícího poměru panovala mezi účastníky shoda a aktuální pracovní smlouva uzavřená v době změny majetkové struktury žalované byla k důkazu předložena; navíc obsah pracovní smlouvy včetně pracovní náplně nebyl mezi účastníky sporný. Rovněž nebyl proveden důkaz spisem PČR, Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, obvodní oddělení [obec] sp.zn. [číslo] 2013, neboť byl navržen k prokázání průběhu škodného děje, který má soud (jak již shora uváděl) za dostatečně prokázaný. Soud neprováděl ani žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem vypracovaným soudním znalcem [jméno] [příjmení] č. posudku [číslo] k prokázání mj. nedostatků v oblasti BOZP a k tomu, zda obsah organizační normy [číslo] byl jednoznačný a to vzhledem k tomu, že stav plnění povinností žalované na úseku BOZP a provádění kontroly v této oblasti má již soud za dostatečně prokázané ostatními provedenými důkazy, zejména protokoly o provádění kontrol na úseku BOZP a vytýkacími dopisy zaměstnancům žalované za porušování stanovených povinností. Zda obsah předmětné normy byl jednoznačný, není pak otázkou, na kterou by mohl odpovědět znalec. Jde o hodnocení obsahu důkazu, který v souvislosti s obsahem jiných důkazů náleží posoudit soudu. Důkazy týkající se vyčíslení utrpěné újmy pak soud neprováděl s ohledem na to, že žalobu (jak bude podrobně vysvětleno dále) shledal nedůvodnou.

54. Podle § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (neboť k pracovnímu úrazu žalobce došlo před tímto datem), dále též„ zák. práce“ zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

55. Podle § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

56. Podle § 367 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

57. Podle § 368 zák. práce zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

58. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem jsou pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. V projednávaném případě byly tyto předpoklady nesporné. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho případné zavinění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5306/2014). Ve vztahu k okolnostem projednávané věci se žalovaná této odpovědnosti zprostí zcela, prokáže-li, že žalobce svým zaviněním porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

59. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná přijala příslušné bezpečnostní předpisy, které konkrétně upravovaly povinnosti žalobce při pohybu v předmětném prostoru, kde došlo k pracovnímu úrazu, a s jejichž obsahem žalobce seznamovala v rámci pravidelných školení. Žalobce si byl uvedené povinnosti (konkrétně zajištění odstavení jeřábu) vědom, o tomto mj. zaškoloval rovněž svého služebně mladšího kolegu (což potvrdil svědka [příjmení]), zejména s ohledem na svou dlouholetou praxi u žalované a na výpovědi ostatních zaměstnanců žalované potvrzující zkušenost, odbornost a orientovanost žalobce ohledně provozu linky BMD, neměl soud pochyb o tom, že žalobce předmětnou povinnost dobře znal. Žalovaná v řízení prokázala, že žalobce (neoznámením své přítomnosti v předmětném prostoru, a tedy nezajištěním odstavení jeřábu) porušil její bezpečnostní předpisy, přičemž zákonem požadované zavinění se odehrálo přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti, tedy žalobce sice nevěděl, že může ke škodě dojít, avšak vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům o tom vědět měl a mohl. [příjmení] byly naplněny podmínky pro úplnou liberaci zaměstnavatele, je dle textu zákona (§ 367 odst. 1 písm. a) zák. práce) zapotřebí, aby zaměstnavatel prokázal, že znalost a dodržování těchto bezpečnostních předpisů byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

60. V tomto směru je nezbytné, aby zaměstnavatel prokázal, že znalost a dodržování zásad bezpečné práce neustrnulo pouze na formální úrovni, nýbrž že zaměstnavatel vyvíjel úsilí, aby se podle nich postupovalo i v praxi (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 1509).

61. Soud v souladu se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ČR ve svém zrušovacím rozhodnutí doplnil dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a protokoly o kontrole BOZP a PO v období 2012 až 2013. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že dodržování povinností na úseku BOZP a PO bylo u žalované soustavně kontrolováno, z těchto kontrol byly vyhotovovány písemné zprávy, byly ukládány termíny k odstranění zjištěných nedostatků a tyto nedostatky byly následně odstraňovány. Z vytýkacích dopisů za období 2011 až 2018 pak plyne, že úroveň dodržování povinností na úseku BOZP a PO byla u žalované nejen kontrolována, nýbrž také po zaměstnancích vyžadována a neplnění dílčích povinností bylo postihováno. Tyto způsoby kontroly a vyžadování plnění po zaměstnancích je možné považovat za soustavné, neboť svědčí o určitém rozvržení v čase, dále o zřejmé variabilitě, jak co do kontrolovaných úseků a oblastí, tak co do dílčích povinností, které zaměstnanci porušovali. Znakem soustavnosti nemusí být nutně zcela přesná pravidelnost. Je tedy možné určitou oblast či určitý úsek kontrolovat více, jiný méně, či se u zaměstnanců zaměřit na určitou rizikovou oblast, pokud to zaměstnavatel shledá potřebným. Z naposledy uvedených důkazů sice nevyplynulo, že byla prováděna kontrola dodržování předmětné organizační normy [číslo] právě v tom rozsahu, v níž došlo k porušení povinností ze strany žalobce. Bylo nicméně prokázáno, že žalovaná důsledně dbala na dodržování předpisů BOZP, a to soustavnou kontrolou prováděnou odborně způsobilou osobou ([právnická osoba], a to svědkem [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]) a rovněž soustavným vyžadováním plnění stanovených povinností spojeným s postihem zjištěného porušení. Ani v případě postihů nebyl sice předložen záznam o tom, že by byl některý zaměstnanec postižen za porušení povinnost nahlásit požadavek na odstavení jeřábu, nicméně to na věci nic nemění, neboť z logiky věci mohla žalovaná předložit záznamy o postihu za ta porušení, kterých se zaměstnanci dopustili a které byly zjištěny. Navíc svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že při kontrolách v provoze nezaznamenali žádnou osobu, která by vstupovala do prostor s pojíždějícími jeřáby, aniž by došlo k jejich odstavení; potvrdil, že zaměstnanci si byli povinnosti takový jeřáb odstavit velmi dobře vědomi.

62. Soud v této souvislosti nepřisvědčil námitce žalobce, že protokoly o kontrolách BOZP a PO nedokumentují přímo kontrolu linky BDM, a ani že byla u zaměstnanců kontrolována právě povinnost hlášení požadavku na odstavení jeřábu. Nad rámec toho, co soud již uvedl výše, je nutné podotknout, že požadavek na kontrolu dodržování předmětné povinnosti tak, jak jej předkládá žalobce, je jednak nereálný a jednak nemá ani oporu v zákoníku práce. Podle žalobce by patrně žalovaná musela vést pravidelné záznamy o tom, že se žalobce při výkonu jeho pracovní činnosti dotazovala, jestli si je i nadále vědom této své povinnosti. Přitom je třeba vzít rovněž v úvahu, že pracovní činnost žalobce stejně jako všech ostatních zaměstnanců sestávala z celé řady dílčích úkonů, které rovněž přinejmenším z části představovaly naplňování vnitřních předpisů žalované o bezpečné práci. Jinými slovy, porušením jakékoli povinnosti stanovené bezpečnostními předpisy může samo o sobě či ve spolupůsobení s dalším faktorem či faktory dojít ke škodě. Není proto reálně možné, a právní předpisy na úseku BOZP to ani nevyžadují, aby tímto způsobem kontrola dodržování bezpečnostních předpisů probíhala. Nejde tedy k tíži zaměstnavatele skutečnost, že není schopen doložit, že právě tu povinnost, která byla v posuzovaném případě příčinou škody, kontroloval. Smyslem podmínek liberace zaměstnavatele je prokázání, že soustavně kontroloval a vyžadoval plnění povinnosti v té oblasti a na tom úseku pracovní činností, kde ke škodě došlo, což prokázáno bylo. Rovněž tak nelze mít za to, že úroveň ochrany zaměstnanců byla nedostatečná jen proto, že žalovaná přistoupila po pracovním úrazu žalobce k instalaci výstražného zařízení (světelně a zvukově upozorňující na neodstavení jeřábu), jak potvrdil svědek [příjmení]. Šlo o přirozenou a očekávatelnou reakci žalované na vzniklou situaci poté, kdy se desítky let současná úroveň jevila jako dostatečná a vyhovující.

63. Jestliže žalobce namítal, že zdejší soud ve svém původním rozsudku ze dne [datum] učinil skutkový závěr, že žalovaná neprováděla kontroly dodržování předmětné normy, přičemž na tomto skutkovém závěru nemohlo nic změnit ani doplnění dokazování provedené při jednání dne [datum] a dne [datum], soud se s touto námitkou neztotožnil. V původním rozsudku soud vyšel ze skutkového tvrzení žalované, že kontroly dodržování předpisů prováděli mistři jednotlivých úseků, kteří to však při svědecké výpovědi popřeli, jakož i z toho, že svědek [příjmení] neprováděl přezkušování ze znalostí předmětné normy. Soud však, veden závazným právním názorem vysloveným dovolacím soudem ve zrušujícím rozsudku, v tomto směru doplnil dokazování shora uvedenými důkazy; po zhodnocení všech důkazů každého jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl k odlišným skutkovým závěrům, které následně právně hodnotil a dospěl k závěru, že zaměstnavatel soustavně dbal na dodržování a kontrolu předpisů BOZP.

64. Soud má tedy z prokázané, že následek – škoda na zdraví žalobce – vznikl v důsledku jediné příčiny, a to porušení povinnosti na straně žalobce, kdy v rozporu s organizační normou [číslo] vstoupil do prostoru s pojíždějícím jeřábem, aniž zajistil odstavení tohoto jeřábu.

65. Pokud v původním rozsudku soud poukázal i na další příčinu vzniku škodu – skutečnost, že se v jeden okamžik na jednom místě ocitl žalobce a pojíždějící jeřáb – je soud vázán, pokud jde o hodnocení této okolnosti, právním názorem soudu dovolacího a přičítá tuto okolnost, z povahy věci náhodu, k tíži toho, kdo tuto náhodu zavinil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1229/2013). O tom, že to byl žalobce, kdo vstoupil do manipulačního prostoru jeřábu, aniž si zajistil jeho vypnutí, či se alespoň přesvědčil o jeho vypnutí, totiž není na základě provedeného dokazování nejmenších pochyb. Tato okolnost tedy vstoupila do škodového děje jako jeho další příčina, nicméně k tíži žalobce a nikoli žalované.

66. Pokud jde o existenci tabulky, označující zákaz vstupu nepovolaným osobám, je i v tomto směru soud vázán právním názorem dovolacího soudu. Přítomnost této výstražné tabulky by vstoupila do škodového děje pouze za situaci, kdy by sama o sobě byla způsobilá přimět žalobce, aby se znovu přesvědčil, zda je skutečně jeřáb odstaven z provozu předtím, než do jeho manipulačního prostoru vstoupí. Jak potvrdila žalovaná, výstražná tabulka tato účel neměla, neboť nebyla určena žalobci, nýbrž zakazovala vstup nepovolaným osobám, tedy osobám, které se za řetízkem nemají vůbec nacházet, neboť tam neplní pracovní úkoly. To však nebyl případ žalobce, který naopak byl – coby zaměstnanec na úseku údržby - povolán k tomu, aby do prostoru za řetízkem vstoupil. Je tedy třeba přisvědčit názoru žalované, že i kdyby v inkriminovaném místě tabulka se zákazem vstupu byla, žalobce by i tak do prostoru vstoupil, protože to vyplývalo z jeho pracovní náplně. Žalobce věděl, že do prostoru může vstoupit pouze poté, co zajistí odstavení jeřábu a jednalo se o prostor mu dobře známý, neboť do něj vstupoval mnohokrát předtím (což potvrdil při své účastnické výpovědi) a nemohl tak o tom mít nejmenší pochybnosti bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost tabulky. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že pokud absentovala výstražná tabulka, prostor nebyl vymezen, a tudíž vstupem do tohoto prostoru nemohla být předmětná organizační norma porušena. Jedná se o zcela formalistický výklad, neboť vyhrazený prostor s pojíždějícími jeřáby nemůže ztratit tento svůj charakter jenom proto, že tam chybí výstražná cedulka. Žalobce věděl přesně, kdy vstupuje do vyhrazeného prostoru a kdy je tedy dána jeho povinnost postupovat dle bezpečnostní normy, tedy zajistit odstavení jeřábu.

67. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že absence cedulky a řetízku vyhrazujícího prostor s pojíždějícími jeřáby do úrazového děje nikterak nevstoupila, neboť žalobce věděl, v jakém okamžiku do tohoto prostoru vstupuje bez ohledu na absenci této cedulky, věděl, že vstoupit tam může až poté, co zajistí odstavení jeřábu, avšak tuto povinnost svou nedbalostí porušil. O vědomosti žalobce, že se nachází ve vyhrazeném prostoru svědčí i svědecká výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že mu žalobce k jeho dotazu potvrdil, že má vše pro realizaci opravy zajištěné.

68. Rovněž žalobcem poukazované ustanovení § 368 zák. práce, podle něhož se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal, na projednávanou věc zjevně nedopadá, neboť sám žalobce výslovně uvedl, že se jednalo o běžnou opravu. O tuto opravu byla sekce údržby požádána v ranních hodinách s tím, že je na ni, aby si naplánovala její provedení, nejednalo se tedy v žádném směru o urgentní či mimořádnou záležitost, jak ji má na mysli citované ustanovení.

69. Soud proto uzavřel, že jedinou příčinou pracovního úrazu žalobce byla jeho srážka s jeřábem, jehož odstavení v rozporu s bezpečnostními předpisy žalované nezajistil, ačkoliv mu tato povinnost byla známa (byl s ní seznámen materiálně i formálně) a do manipulačního prostoru jeřábu vstoupil. Vzhledem k tomu, že žalovaná prokázala, že soustavně kontrolovala a vyžadovala dodržování bezpečnostních předpisů, zprostila se své odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem zcela, jak je stanoveno v § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce. Nárok žalobce proto není důvodný a soud žalobu výrokem I zamítl.

70. Pokud jde o žalobou uplatněné nároky žalobce b) a žalobkyně c), jedná se o nároky, které žalobce b) a žalobkyně c) odvozují od primárního nároku žalobce za žalovanou z titulu odpovědnosti za pracovní úraz, kdy v důsledku pracovního úrazu vytrpěly duševní útrapy, respektive, v případě žalobce b) vynaložil náklady na cesty za žalobcem do zdravotnických zařízení během jeho hospitalizace. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce shledal soud nedůvodným, zamítl též nároky žalobce b) a žalobkyně c) (výrok II. a III.).

71. Vzhledem k tomu, že se jedná o konečné rozhodnutí, rozhodl soud rovněž o nákladech řízení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované jako účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, a vedlejší účastnici na straně žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014) přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobcům. Současně však soud shledal u žalobce a žalobkyně c) důvody hodné zvláštního zřetele, pro které ve vztahu k těmto účastníků přiznal žalované i vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 25%. Soudem byla zohledněna sociální situace žalobce a žalobkyně c), která je jeho manželkou. Oba jsou již v důchodovém věku, žalobce je navíc v důsledku utrpěného pracovního úrazu invalidním ve III. stupni a pobírá invalidní důchod. Nemají již tedy příjmy ze zaměstnání a s ohledem na ztrátu pracovní schopnosti žalobce nelze očekávat, že by kdy v budoucnu mohl jakoukoli výdělečnou činnost vykonávat. Přiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejší účastnici na straně žalované v plné výši by tak bylo nepřiměřeně tvrdé. Na druhou stranu má však soud za to, že nejsou dány důvody pro úplné zproštění žalobce a žalobkyně c) od placení náhrady nákladů řízení protistrany. Žalobce svým postupem v řízení a především neuvedením všech skutečností způsobil, že se jednak řízení protáhlo a že i náklady řízení narostly přinejmenším o nákladný znalecký posudek, který také potvrdil průběh skutkového děje, který žalobce v řízení popíral. [příjmení] osud pak sdílí i rozsah náhrady nákladů, kterou bude povinna hradit žalobkyně c) Její nárok byl odvislý od úspěchu žalobce v řízení a jako nejbližší osobě jí nepochybně byl pravý stav věci znám. Je tedy spravedlivé, aby se zčásti tito účastníci na náhradě nákladů řízení, ve kterém neměli úspěch, podíleli. Soud tedy shledal důvody pro přiznání nákladů řízení žalované a vedlejší účastnici na straně žalované ve vztahu k žalobci a žalobkyni c) v rozsahu 25%.

72. Náklady řízení žalované ve vztahu k žalobci představuje odměna advokáta za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen„ advokátní tarif“ (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu s vyjádřením k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], doplnění důkazů k výzvě soudu ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], otázky znalci ze dne [číslo], vyjádření ze dne [datum], odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobců ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], dovolání ze dne [datum]), 15 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (účasti na jednání soudu dne [datum] – počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, dne [datum] - počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, dne [datum], dne [datum] - počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, dne [datum] - počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, dne [datum], jednání před odvolacím soudem dne [datum], jednání před prvoinstančním soudem dne [datum] - počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, a jednání před prvoinstančním soudem dne [datum] - počítáno jako dva úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), - tj. [částka], a náhrada hotových výdajů za 28 úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Náklady zastoupení dále tvoří náhrada soudního poplatku za dovolání ve výši [částka] a spotřebovaná část složené zálohy na znalecký posudek z oboru forenzní biomechaniky ve výši [částka] (zaplacena byla dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka], usnesením ze dne 9.7.2018 č.j. 9C 85/2015-434 ve spojeno s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6.9.2018 č.j. 23Co 258/2018-469 bylo přiznáno znalečné ve výši [částka]; část nespotřebované zálohy ve výši [částka] pak byla dne [datum] vrácena žalované). Celková výše nákladů, které žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobci vznikly, činí [částka] (odměna ve výši [částka] + paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] + DPH ve výši [částka] + soudní poplatek a záloha na znalecký posudek ve výši [částka]), Z této částky představuje 25% částka [částka]. Soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit žalované celkem částku [částka] (výrok IV.).

73. Soud nepřiznal žalované nárok na odměnu a paušální náhradu nákladů řízení za odpor ze dne [datum], neboť se jednalo o neodůvodněný odpor následně doplněný podrobným odůvodněním odporu; stejně tak ani nepřiznal odměnu a paušální nárok na náhradu hotových, jakým má být soudem uložena účastníkům záloha na důkaz, což byl úkon, který nebyl soudem vyžadován a nebyl nezbytný k uplatnění práva, když uložení povinnosti hradit zálohu na důkaz vychází z důkazního břemene účastníků. Stejně tak soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkony - sdělení ze dne [datum] o návrh na výslech znalce, sdělení ze dne [datum] se souhlasem s navrhovaným termínem jednání, když se jednalo o zcela jednoduché úkony; a rovněž ani za úkony - předložení důkazů k výzvě soudu ze dne [datum] a [datum], když tyto důkazy byly soudu zaslány bez dalšího vyjádření, a tudíž se nejedná o úkon předvídaný v ustanovení § 11 advokátního tarifu.

74. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici na straně žalované soud předesílá, že se vedlejší účastnice výslovně náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím výslovně vzdala sdělením ze dne [datum] (čl. 585). Náklady řízení vedlejší účastnice na straně žalované ve vztahu k žalobci tak představují toliko úkony, které následovaly po rozhodnutí odvolacího soudu, a to odměna advokáta za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (vyjádření k dovolání žalované, vyjádření k dovolání žalobce, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (účasti na jednání soudu dne [datum] a [datum], obě v délce přesahující dvě hodiny), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka], a paušální náhrada hotových výdajů za 9 shora uvedených úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které vedlejší účastnici na straně žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobci vznikly, činí [částka]. Z této částky představuje 25% částka [částka]. Soud proto uložil (výrokem V.) žalobci povinnost zaplatit vedlejší účastnici celkem částku [částka].

75. Náklady řízení žalované a vedlejší účastnice na straně žalované ve vztahu k žalobkyni c) a žalobci b) představuje odměna advokáta za ty úkony právní služby, vztahující se k jejich žalobou uplatněnému nároku. V tomto případě soud zohlednil, že převážná většina úkonů se vztahovala k samotnému základnímu nároku žalobce a pouze zprostředkované i k nárokům zbylých dvou žalobců. Současně na ně nelze vztáhnout vzdání se nároku na náhradu nákladů řízení vedlejší účastnicí, neboť předchozím rozsudkem bylo rozhodováno toliko o základu nároku žalobce.

76. Ve vztahu k žalobkyni c) soud přiznal žalované náhradu nákladů za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a odůvodnění odporu s vyjádřením k žalobě), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka], a náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobkyni c) vznikly, činí [částka]. Z této částky představuje 25 procent částka [částka]. Soud proto uložil žalobkyni c) povinnost zaplatit žalované celkem částku [částka] (výrok VI.).

77. Ve vztahu k žalobkyni c) soud přiznal vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a první vyjádření věci samé), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka], a náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které vedlejší účastnici na straně žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobkyni c) vznikly, činí [částka]. Z této částky představuje 25 procent částka [částka]. Soud proto uložil žalobkyni c) povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované celkem částku [částka] (výrok VII.).

78. Ve vztahu k žalobci b) soud přiznal žalované náhradu nákladů za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a odůvodnění odporu s vyjádřením k žalobě), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka], a náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobci b) vznikly, činí [částka]. Soud proto uložil žalobci b) povinnost zaplatit žalované celkem částku [částka] (výrok VIII.).

79. Ve vztahu k žalobci b) soud přiznal vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a první vyjádření věci samé), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka], a náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka], celkem tedy [částka], vše zvýšeno o částku [částka] odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které vedlejší účastnici na straně žalované v tomto soudním řízení ve vztahu k žalobci b) vznikly, činí [částka]. Soud proto uložil žalobci b) povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované celkem částku [částka] (výrok IX).

80. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

81. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku V., VII. A IX. k chybě v psaní, kdy bylo nesprávně uvedena povinnost plnit„ vedlejšímu účastníkovi“, ačkoliv správně má být uvedeno„ vedlejší účastnici“ s ohledem na to, že se jedná o obchodní společnost. Soud proto tuto nesprávnost v písemném vyhotovení rozsudku opravil v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř.

Poučení