9 C 87/2024 - 164

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [jméno žalované], IČO [IČO žalované][Anonymizováno]sídlem [adresa žalované] o zaplacení 670 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 655 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 655 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 701,50 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], právního zástupce žalobce, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Žádal zaplacení částky 670 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 670 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení. A. Tvrzení a stanoviska účastníků Tvrzení žalobce 2. Žalobce uvedl, že byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum] stíhán pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Následně byla změněna právní kvalifikace na zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Takto byla podána obžaloba, v níž státní zástupkyně navrhovala uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 36 až 40 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Okresní soud v [adresa] jej obžaloby zprostil rozsudkem ze dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Dospěl k závěru, že skutek není trestným činem.

3. Žalobce se zabýval kritérii pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Zdůraznil, že byl stíhán pro násilné jednání, což na něj vrhalo stín agresivního násilníka, zločince a výtržníka. Realita však byla přesně opačná. Žalobce se jen bránil napadení ze strany jiné osoby a sám utrpěl vážná poranění na hlavě. Orgány činné v trestním řízení z něj místo oběti učinily pachatele, ačkoli od počátku tvrdil, že se bránil. Stát se k němu nezachoval tak, jak očekával. Hrozil mu trest odnětí svobody v trvání až 10 let. Potýkal se s dehonestací a společenským odsouzením. Byl považován za nedůvěryhodnou a nesolventní osobu. Žije v [obec], kde se lidé znají, a nemohl se ukrýt za anonymitu velkoměsta. Prožíval psychické útrapy z toho, jak zabezpečí rodinu, pokud opravdu skončí ve vězení. Je ženatý již 33 let, má tři děti. Nejmladší syn je stále nezletilý a hraje hokej na vrcholové úrovni za HC [název]. Náklady činí asi 200 000 Kč ročně. Syn je talentovaný, má dobře nakročeno. Pokud by byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody, nemohl by synovi hokej nadále financovat a zničil by mu možnou kariéru. Žalobce nespal, žil ze dne na den, jako otec a manžel měl pocit, že selhal. Ze strany manželky cítil výčitky. Měl obavu, že ji ztratí. Nejstarší syn se s ním téměř přestal bavit. Čelil i odsudku známých lidí z okolí.

4. Při vyčíslení požadovaného zadostiučinění zvolil jako srovnatelný případ rozhodovaný rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočkou ve Zlíně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tam bylo zadostiučinění vyčísleno na celkovou částku 449 000 Kč. Žalobce vnímal svoji újmu jako větší, jelikož byl obětí napadení a sám byl zraněn. Zmínil též vysokou inflaci v posledních letech. Za přiměřené zadostiučinění pokládal částku 700 000 Kč, od níž odečetl částku 30 000 Kč, kterou mu žalovaná vyplatila.

5. Na výzvu soudu žalobce svá tvrzení doplnil podáním ze dne 11. 3. 2025 (č. l. 118-120). S takovým časovým odstupem si není schopen vybavit všechny odsuzující poznámky. Osoba, kterou měl dle obvinění napadnout ([jméno FO]), je ukrajinské národnosti a státní příslušnosti. K incidentu mělo dojít měsíc poté, co Rusko vojensky napadlo Ukrajinu. V české společnosti byla silná solidarita s Ukrajinou, proto jej každý, kdo se dozvěděl, že měl napadnout Ukrajince, odsoudil. V rodině mu vše nejvíce vyčítali starší synové [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] mu pořádně vynadal, vyčetl mu, že je nezodpovědný a ohrozil rodinu včetně nejmladšího syna. [jméno FO] žije v [název státu] a situaci mu vyčetl telefonicky, později i osobně. V trestním řízení byl vůči žalobci uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a škody ve výši 37 470 Kč. V případě odsouzení by zavinil ekonomickou likvidaci rodiny. Žalobce byl hlavním zdrojem příjmů. Nemohl by financovat hokej nejmladšího syna. Ten již hraje ve [název státu] lize a náklady činí cca 1 000 € měsíčně. V době trestního stíhání sice hrál za HC [název], nicméně již to, že se do [název státu] dostal, dokládá tvrzení o slibné budoucnosti, kterou mu žalobce mohl zhatit. Žalobce má v České republice všechny potřebné kontakty na hokejové trenéry a agenty. Syn jej potřebuje k tomu, aby mu v kariéře pomohl. V době trestního stíhání žalobce pobíral nemocenské dávky, jelikož byl po operaci [část těla]. Pracovní poměr ukončil ke konci září 2021 právě ze zdravotních důvodů. Později měl od syna [jméno FO] nabídku na sezónní práce v [název státu], kam dne 4. 10. 2022 vycestoval. Na radu svého obhájce se však s ohledem na probíhající trestní řízení v prosinci téhož roku vrátil. V [název státu] si chtěl jednorázově vydělat, aby mohl syna podpořit v hokeji. Žalovaná se mu za nezákonné trestní stíhání ani neomluvila. Satisfakce se mu nedostalo ani v té podobě, že by stát řádně stíhal a potrestal skutečného útočníka. Žalobce podal na [jméno FO] trestní oznámení. Upozorňoval orgány činné v trestním řízení na to, že pan [jméno FO] prodává svoji nemovitost a hrozí jeho útěk. To se také stalo, panu [jméno FO] se nepodařilo doručit trestní příkaz a dne [datum] byl vydán příkaz k jeho zatčení.

6. Na jednání konaném dne [datum] žalobce doplnil konkrétní osobu (mimo okruh členů rodiny), která mu jednání vyčítala – jednalo se o [tituly před jménem] [jméno FO], známého žalobce. Ten žalobci sděloval, zda se zbláznil, proč napadá Ukrajince a jejich vztahy obratem ochladly. Stanovisko žalované 7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2024 (č. l. 34-35) a navrhla její úplné zamítnutí. Nezpochybnila, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] je nezákonným rozhodnutím a odpovědnostním titulem. Již vyplacené peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč však považovala za přiměřené. Obstojí i ve srovnání s jinými případy obdobného charakteru. Zmínila věc řešenou Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v níž bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Žalovaná vnímala případ žalobce jako závažnější, proto vyplatila o 50 % více. B. Skutková zjištění Nesporné a sporné skutečnosti 8. Na jednání konaném dne [datum] učinili účastníci nesporným průběh trestního řízení: Policejní orgán, konkrétně [právnická osoba], Krajské ředitelství policie [územní celek] kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, vydal dne [datum] usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce proti tomuto usnesení podal dne [datum] stížnost. Již ve stížnosti argumentoval tím, že jednal v nutné obraně. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] byla stížnost zamítnuta; současně zde Okresní státní zastupitelství v [obec] konstatovalo, že považuje za přiléhavější právní kvalifikaci dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, tedy jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace. Obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v [obec] dne [datum] a státní zástupkyně v ní navrhovala uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 36 až 40 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Hlavní líčení proběhlo ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Odvolání podáno nebylo, rozsudek nabyl právní moci dne 18. 5. 2023. Trestní stíhání tak trvalo od [datum] do [datum] (cca 8 měsíců). K trestnímu řízení se připojil tehdy poškozený [jméno FO] s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s nárokem na náhradu škody ve výši 37 470 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce uplatnil nárok u žalované podáním doručeným dne 28. 8. 2023. Požadoval 700 000 Kč, žalovaná mu vyplatila peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč; za nezákonné trestní stíhání se mu neomluvila.

9. Mezi účastníky zůstalo sporné, jaké dopady mělo trestní stíhání do života žalobce. Žalovaná neučinila nespornými žádná tvrzení žalobce k této otázce. Účastnický výslech žalobce 10. Žalobce vypověděl, že incidentu původně nepřikládal vážnost, dokud u nich doma nezaklepala policie. Tím začal kolotoč. Nejstarší syn mu osobně vytknul (vynadal), že dělá rodině pořád problémy, že pokud se něco stane, zůstane to na něm. Druhý syn z [název státu] mu volal, co dělá za blbosti, že se musí starat o nejmladšího syna, který hrál hokej za [obec]. Členové rodiny se jej snažili podporovat, ale až tak nevěřili tomu, že by čin nespáchal, že by nebyl agresorem, protože je pravda, že žalobce je dominantní typ. Manželka při něm stála, ale také měla pochybnosti. Zastání neměl pomalu u nikoho, až u advokáta. Vztah s nejstarším synem ochladl, ale teď už se spolu baví a všechno je v pořádku. S manželkou byli připraveni se rozvést, pokud jej zavřou. Nechal by jí právo na byt. Byli připraveni všechno prodat. Už prodali karavan. Manželka by šla do nájmu a nějak by podporovala syna. O rozvodu uvažovali čistě z majetkových důvodů. Neví, jestli by vztah s manželkou „přežil“ jeho odsouzení. Měl strach o rodinu, že přijdou o vše, co budovali, nemohl spát, byl doma nervózní, cítil se vnitřně roztrhaný, bezmocný, měl i černé myšlenky. Zvláště když obdržel návrh státní zástupkyně na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a když byl vůči němu v trestním řízení uplatněn nárok ve výši 1 000 000 Kč. Vyčítal si, že se při incidentu raději nenechal zbít. Odbornou pomoc nevyhledal.

11. Žalobce se pohybuje v hokejové komunitě, která o jeho trestním stíhání věděla. Lidé se na něj dívali přes prsty. Navíc tehdy začala válka na Ukrajině a pan [jméno FO] je Ukrajinec. Do očí mu lidé výčitky neříkali, ale cítil to z jejich řeči, z určitých náznaků, bylo to nepříjemné. Neobdržel žádné výhružné SMS či jiné zprávy. Pana [jméno FO] do té doby neznal, neznali ho ani jeho známí. O zproštění obžaloby všem řekl.

12. V minulosti (v roce 2004) měl incident v [obec], kde se také „pomlátil“. Tehdy to byla jeho chyba, byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a zaplatil škodu ve výši 40 000 nebo 50 000 Kč.

13. V době zahájení trestního stíhání byl na nemocenské po operaci [část těla]. Nemocenská činila 24 000 až 25 000 Kč. Pracovní poměr, z něhož měl příjem 35 000 Kč měsíčně, ukončil ještě před zahájením trestního stíhání, protože nemohl stát celý den na nohách a zvedat těžké předměty. Peníze si obstarával tak, že vykonával práce na základě neformálních dohod s lidmi, kteří jej osloví. Mnoho lidí jej zná a ví, že je šikovný. Pracoval jako [název služby]. Také vypomáhal kamarádovi v autodopravě, když mu vypadl řidič. Nejednalo se o oficiální příjem. Živnostenské oprávnění nemá. V době zahájení trestního stíhání měl úspory ve výši 300 000 až 400 000 Kč, což byly peníze odložené na synův hokej. Měsíc a půl byl v [název státu], kde si vydělal 120 000 až 130 000 Kč. Manželka byla zaměstnána s příjmem 30 000 Kč měsíčně.

14. Syn hrál tehdy za HC [název] a patřil mezi nejlepší. Kromě příspěvku ve výši 1 000 Kč měsíčně museli synovi hradit jídlo částkou 6 000 až 7 000 Kč měsíčně, cestování částkou cca 12 000 Kč měsíčně (vlakem nebo autem), tréninky u pana [jméno FO] ve [obec] za 2 000 Kč/trénink a u pana [jméno FO] v [obec] 1 500 Kč/hod., což absolvovali třikrát nebo čtyřikrát týdně. Bylo to mezi tréninky ve [obec], když měl syn trochu času. Cílem bylo syna všelijak zdokonalovat, protože má obrovský talent. Dále hradil synovi školné na soukromé škole v [obec], kterou studuje dálkově. U syna vsadil na jednu kartu (hokej), což se zatím vyplácí. Syn nyní hraje v nejvyšší mládežnické hokejové lize [název] ve [název státu], kde patří mezi nejlepší hráče a začínají se o něj zajímat trenéři z [název státu]. V době trestního stíhání se odchod do zahraničí připravoval, už to bylo nachystané s agentem. Ve [název státu] si syn vydobyl postavení, má nabídku zůstat a klub mu bude hradit náklady. První rok však vždycky musí hradit rodiče. Žalobce má plno známých a kontakty na kvalitní trenéry a agenty s licencemi do zahraničí, což je nezbytné, aby se syn posunoval dál. Kdyby šel do vězení, syn by se dál nedostal. Z vězení by jej nijak podporovat nemohl. Synovu hokeji věnoval veškerý svůj volný čas; neustále vymýšlel, jaké tréninky pro něj nachystat. Pokud by synovi nemohl hradit náklady na hokej, museli by nějak pomoci ostatní, tedy dva starší synové, ale všem by to zkomplikovalo život.

15. Soud hodnotí účastnickou výpověď žalobce jako převážně věrohodnou. Soud uvěřil tomu, že žalobce autenticky popisuje, co během trestního stíhání prožíval. Do popředí vystupovala zejména obava z další hokejové kariéry syna, kterou s ním pracně budoval, v případě jeho odsouzení. Bylo patrné, s jakým odhodláním a vírou v úspěch syna investuje do hokeje svůj volný čas i peníze. Při výpovědi se v zásadě nevyhýbal pro něj jistě nepříjemným otázkám na případné dřívější incidenty doprovázené fyzickým násilím nebo na neoficiální příjem, k němuž se přiznal. S ohledem na tvrzení o ukončení pracovního poměru ještě před zahájením trestního stíhání by bez tohoto „přiznání“ nedávalo smysl jeho tvrzení o tom, že byl hlavním zdrojem příjmů rodiny. Hovořil-li však o příjmech, nijak se nezmínil o [název služby]. Právě to označil za dlouhodobou činnost žalobce jeho syn [jméno FO] s tím, že žalobce restauruje vozidla značky [značka] (viz dále). Žalobce nebyl schopen jednoznačně odpovědět na otázku, kolik si měsíčně na základě neformálním dohod či brigád v době trestního stíhání (alespoň odhadem) vydělal. Výslechy svědků 16. [jméno FO], manželka žalobce, vypověděla, že jsou manželé 36 let. Když jí žalobce o incidentu řekl, brala to tak „napůl“. Když zjistila, že by mohl jít do vězení, málem se psychicky sesypala, protože spláceli autokaravan, nejmladší syn hrál hokej a sama by to finančně nezvládla. Zůstalo by to na další dva syny, přitom ten mladší má svoji rodinu. Už se chtěli s žalobcem rozvést, prodali by byt, aby mohli zaplatit odškodnění a podporovat syna v hokeji. S manželem se hádali, už se ani nebavili. Obvinění nejprve nevěřila, protože to byl žalobce, kdo první volal policii. Žalobce byl napaden palicí, prakticky se bránil, tak mu věřila. Když přišel návrh, že může být zavřený, nevěděla, čemu má věřit. Nejstarší syn byl úplně „na mrtvici“, je výbušný po žalobci a řešil to s ním dost dramaticky. Svědkyně u toho však osobně přítomna nebyla. Prostřední syn komunikoval s žalobcem telefonicky, příliš tomu nevěnovala pozornost. Nejmladší syn z toho byl špatný, protože má rád hokej a svědkyně nekomunikuje s hokejovými agenty, kteří si syna ve [obec] našli s tím, že může jít do zahraničí. Když hrál za [obec], celkové měsíční výdaje mohly odpovídat částce 18 000 Kč. Žalobce tehdy pobíral nemocenskou. Svědkyně měla příjem ve výši 26 000 až 27 000 Kč z pracovního poměru. Žalobce si vydělal různými pracemi 15 000 až 18 000 Kč měsíčně. Nešlo o stálý příjem. Bez příjmů žalobce by financování hokeje bylo možné, protože doplatili hypotéku a odlehčilo se jim. Spláceli autokaravan, který však prodali. Asi by museli prodat i byt. Sama by to nezvládla. Bez prodeje bytu by museli pomoci synové. Vzhledem k tomu, že prostřední syn má rodinu, asi by to zůstalo na toho nejstaršího. Jeho příjmy nezná. Aktuálně hraje nejmladší syn ve [název státu] a měsíční výdaje činí 1 000 €. O rozvodu manželství uvažovala nejen z majetkových důvodů. Kdyby žalobce zavřeli, zkazil by jim celý život. K případným konkrétním odsudkům žalobce na veřejnosti uvedla, že se její bratr vyjádřil v tom smyslu, co to žalobce zase provedl, a její kamarádka z toho byla také špatná. Ničeho zásadnějšího si nebyla vědoma. Po dobu trestního stíhání pozorovala u žalobce změny v chování; byl nervózní, v noci nespal. Neví, u koho měl žalobce největší zastání.

17. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako spontánní a věrohodnou. Bylo zřejmé, že je pro ni připomínání období trestního stíhání žalobce nepříjemné a nerada se k němu vrací. Nebylo zjištěno, že by se snažila svojí výpovědí žalobci pomoci např. zveličováním dopadů trestního stíhání do jeho života. Potvrdila tvrzení žalobce, že kvůli hrozícímu uvěznění vážně uvažovali o rozvodu manželství. Z její výpovědi však vyplynulo, že to nemuselo být jen z majetkových důvodů (těmi odůvodňoval případný rozvod žalobce). Sama se neoznačila za osobu, u níž by měl žalobce během trestního stíhání největší zastání (takovou osobu uvést nedokázala), což koresponduje s tvrzením žalobce, že zastání neměl „pomalu u nikoho“. Potvrdila slibně se rozvíjející hokejovou kariéru syna, náklady s tím spojené i obtíže, které by v kariéře syna mohlo způsobit uvěznění žalobce (samotným synem vyjádřená obava plynoucí z toho, že matka na rozdíl od žalobce nekomunikuje s hokejovými agenty). 18. [jméno FO], (nejstarší) syn žalobce, vypověděl, že žije v [obec] a snaží se navštěvovat rodiče pravidelně v horizontu dvou týdnů. Trestní stíhání žalobce rozhodně nepomohlo vztahům v rodině. Neměli je úplně dobré od dětství, protože neměli jednoduché dětství. Kvůli trestnímu stíhání hrozilo, že spadnou do nějakého kolotoče dluhů, což atmosféře nepřidalo. Svědek osobně to vnímal i jako poškození jména, protože je úspěšným manažerem ve firmě a má své zaměstnance. Byl na žalobce opravdu hodně naštvaný. Jeho první reakcí byl ironický smích, držení se za hlavu a přemýšlení, co bude dál. O celé záležitosti si nedokázal udělat obrázek, přišlo mu to úplně bizarní. Konflikt s žalobcem neměl, protože se snaží řešit věci klidně. Zařvat umí, ale v tomto případě to neproběhlo. Na žalobce byl dlouhodobě „nasraný“. Ví, jak je žalobce silný, a teprve až se vše vyřešilo soudně, uvěřil tomu, jak to bylo. Naštvání na žalobce se projevovalo chladným vztahem a minimálním stykem. Teď už je to vyřešené, je to za nimi. Hlavně si uvědomoval, že by vše padlo na něj. Vnímal, že žalobci bylo líto, že dostal sebe a rodinu do takové situace. Od matky ví, že jednou byl naštvaný, jednou smutný, zmatený a nevěděl, co má dělat. Neměl svůj obvyklý drajv. Nedokáže vyhodnotit vliv trestního stíhání na vztah žalobce se synem žijícím v [název státu]. Určitě o tom věděl, ale sám svědek se s bratrem o této situaci nebavil; obecně se s bratrem skoro vůbec nebaví a mají chladnější vztah. Ví, že si s otcem pravidelně volají na Messengeru. Matka měla strach, co se bude dít. Žalobce už byl jednou v minulosti zadržený na [název státu], takže se jí ta situace asi vrátila. Lidé žalobce vnímají jako člověka, který dokáže lidi bavit a vždycky všem pomůže. Dle svědka mu lidé v určité fázi určitě přestali věřit s tím, že to má „pořád v sobě“, čímž myslel předchozí konflikty na [název státu]. Ale není si vědom žádného takto závažného incidentu jako je ten, pro který byl žalobce stíhán před zdejším soudem. S projevy veřejnosti směrem k žalobci a jeho trestnímu stíhání se nesetkal, protože žije v [obec] a se známými se moc nestýká. Největším výdajem v rodině žalobce jsou náklady na hokej nejmladšího syna. Neví, jaké byly náklady v době trestního stíhání, ale nyní ve [název státu] to může být 500 000 Kč za sezónu. Bratr je velice dobrý, vždycky dostával ty nejlepší věci. I když byl ve [obec] na internátu, žalobce pro něj jezdil a vozil ho na kempy do [obec] či [obec]. Žalobce funguje jako manažer nejmladšího syna asi od jeho 2 let. Od začátku si to odmakal. Takto se choval ke všem synům, ale nejmladší je nejtalentovanější. Chce jej posunout co nejdál, proto teď hraje ve [název státu] a cílem je NHL. V případě uvěznění žalobce by tuto funkci nikdo nenahradil. Svědek by to nezvládl, sám je hodně vytížený. Svědek nezná výši příjmu žalobce ani matky v průběhu trestního stíhání. Ví, že otec působí dlouhodobě jako [název služby], restauruje [značka vozidla]. Nějakou dobu byl v [název státu], případně měl nějaké fušky. Svědek vedl v době trestního stíhání žalobce [Anonymizováno] pobočku [právnická osoba], za rok si vydělal asi 800 000 Kč. V případě výpadku příjmů žalobce byl připraven pomoci s náklady na bratrův hokej i s případnou náhradou škody, kterou by měl žalobce platit, pokud by bylo možné hradit na splátky. Kdyby hrál bratr v cizině, ve své aktuální situaci by to finančně nezvládl, tehdy by to byla „hrana“. Z komfortního života by byl zpátky tam, kde žili celý život. Bez jeho pomoci by to matka určitě nezvládla, to by musel bratr skončit s vrcholovým hokejem. Určitě by pomohl i bratr žijící v [název státu]. Svědek se vyjádřil též k [tituly před jménem] [jméno FO], kterého označil za kamaráda a rodinného přítele žalobce. Znají se z hokeje.

19. Soud hodnotí výpověď svědka jako věrohodnou. Ani v jeho případě soud nezjistil, že by se snažil o zkreslení skutečnosti ve prospěch žalobce. Žalobce tvrdil, že tento svědek mu „pořádně vynadal“, když se o trestním stíhání dozvěděl. Svědek sice uvedl, že na žalobce neřval (resp. si to myslí), jednoznačně však potvrdil, že byl na žalobce hodně naštvaný (užil i výraz „nasraný“), stýkal se s ním minimálně a vztahy ochladly. Věděl totiž, že by to byl především on, kdo by v případě odsouzení žalobce musel finančně pomoci. K tomu připraven byl, byť by kvůli tomu přišel o komfort, který si vybudoval. Jeho výpověď byla podstatná i v tom, že hodnověrně popsal roli žalobce nejen jako osoby financující hokej nejmladšímu synovi, ale i jako synova manažera s mnoha kontakty. Přestože neznal výši příjmů rodičů, věděl, že se žalobce dlouhodobě věnuje [název služby] a restauruje vozidla značky [značka] (což sám žalobce ve výpovědi vůbec neuvedl – viz výše). 20. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že se s žalobcem zná více než 13 let. Seznámili se prostřednictvím dětí, které společně navštěvovaly tenisovou přípravku a poté se potkaly i v hokejové přípravce. Jsou přátelé, běžně se s žalobcem scházeli jednou za 14 dnů, 3 týdny, jezdili do kempů, pod stany. Když se o trestním stíhání od žalobce dozvěděl, byl to pro něj šok a veliké zklamání, že má v okruhu přátel někoho takového, protože sám je klidné povahy. Když se navíc dozvěděl, že napadeným měl být Ukrajinec, říkal žalobci něco v tom smyslu (možná ostřeji), jestli se zbláznil, jestli je normální někoho zmlátit, navíc Ukrajince v dnešní době. Svědek pracuje jako právní poradce velitele [podezřelý výraz] v [obec], má tajnou prověrku a nepotřebuje, aby byl v pravidelném kontaktu s trestně stíhanou osobou. Kontakt s žalobcem tedy úplně omezil minimálně na čtvrt roku. Spíše komunikovaly jen jejich manželky. Až po nějaké době se s žalobcem na naléhání své manželky setkal, aby vyslechl jeho verzi, která se ukázala jako pravdivá. Tehdy se seznámil i se sdělením obvinění. Vztahy zase opatrně navázali. Svědka mrzí, jak se tehdy zachoval a od žalobce odstřihl. Myslí si, že se od žalobce takto odstřihl větší okruh lidí, ale nikoho konkrétního nejmenoval, jelikož on sám se s žalobcem v té době nestýkal. V době trestního stíhání se nesetkávali v souvislosti s hokejem, jelikož syn svědka hraje za [obec] a syn žalobce již hrál ve [obec]. Zaslechl i některé komentáře či narážky na žalobce, jimž však žalobce nebyl přítomen (např. „výchoďár“, „horká hlava“). Žalobce je extrémně společenský člověk, rád vyhledává zábavu. Na druhou stranu pokud má problémy, nerad je ventiluje před každým. Zprostředkovaně od žalobce, když se o tom později bavili, ví, že když se mu najednou přátelé začali vyhýbat a nekomunikovali s ním, působilo to na něj špatně. On, který zábavu tvořil, byl organizátor a působil jako stmelovací prvek, byl najednou mimo hru. Svědek zaslechl, že se žalobce dohádal se synem, který žije v [název státu], i s nejstarším synem, jenž byl slyšen před svědkem. Ale osobně u toho nebyl. K nákladům na hokej žalobcova syna uvedl jen obecná tvrzení o nákladnosti tréninků u speciálních trenérů či absolvování nejrůznějších kempů. Neřešil s žalobcem, z čeho tyto náklady financuje.

21. I tuto výpověď svědka soud hodnotí jako věrohodnou. Svědek byl jedinou žalobcem konkrétně označenou osobou (mimo okruh rodiny žalobce), která se od něj měla distancovat kvůli trestnímu stíhání. Svědek potvrdil, že kontakty s žalobcem opravdu ustaly minimálně na čtvrt roku, byť se dřív stýkali pravidelně. Z jeho výpovědi plyne, že to bylo jednak z pracovních důvodů na straně svědka (bezpečnostní prověrka), jednak také proto, že byl jednáním žalobce velice zklamán. Nyní jej mrzí, že se k žalobci takto zachoval. Provedené listinné důkazy 22. Soud provedl listinné důkazy navrhované žalobcem z připojeného trestního spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „trestní spis“; pokud je tatáž listina rovněž součástí civilního spisu v této věci, hovoří soud o „civilním spisu“). Soud tak učinil i přesto, že účastníci prohlásili průběh trestního řízení za nesporný, jelikož nejde jen o existenci určitého rozhodnutí či jiného úkonu, ale i o jeho obsah.

23. Dle usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (č. l. 2-4 trestního spisu, č. l. 7-9 civilního spisu) vycházel policejní orgán zejména z vysvětlení poškozeného [jméno FO], jeho syna, dvou policistů zasahujících na místě a dvou očitých svědkyň, ze znaleckého posudku k poraněním [jméno FO], lékařských zpráv a fotografií zranění obou aktérů. Žalobce již tehdy při podání vysvětlení tvrdil, že se bránil, jelikož [jméno FO] na něj zaútočil přibližně metr dlouhým klackem.

24. Dle obžaloby ze dne [datum] (č. l. 205-206 trestního spisu) byl skutkový děj prokázán zejména výpovědí poškozeného [jméno FO]. Situace vypadala pro poškozeného natolik nebezpečně, že náhodné kolemjdoucí, svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], považovaly za nutné přivolat policii. Úmysl ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví dovozovala státní zástupkyně nejen z nepřiměřené razance úderu do hlavy poškozeného, ale zejména z bezcitnosti, s jakou měl žalobce v útoku pokračovat, když poškozený ležel na zemi a snažil se krýt rukama.

25. Dle rozsudku Okresního soudu v [obec] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 277-283 trestního spisu, č. l. 20-26 civilního spisu; dále jen „zprošťující rozsudek“) se trestní soud pečlivě zabýval verzemi incidentu prezentovanými žalobcem (obžalovaným) a poškozeným. Neměl žádné pochyby o tom, že pravdu vypověděl žalobce, který u hlavního líčení velmi podrobně zopakoval to, co uvedl již v přípravném řízení. Bylo zjištěno, že po slovní výměně názorů mezi poškozeným, který se nacházel v okně svého domu, a žalobcem, který již považoval konflikt za ukončený, vyběhl poškozený ze svého domu s dřevěnou latí a zaútočil na hlavu žalobce. Žalobce uhnul, dal poškozenému ránu pěstí do obličeje a zmocnil se tyče. Poškozený udělal pár kroků a svalil se obličejem bezvládně na zem. Jednání žalobce bylo vyhodnoceno jako nutná obrana dle § 29 trestního zákoníku, nebylo tedy protiprávní a žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, jelikož v obžalobě označený skutek není trestným činem.

26. Soud dále provedl žalobcem navržené listinné důkazy k nezletilému synovi žalobce [jméno FO]. Dle rodného listu (č. l. 11) se narodil dne [datum]. Dle registrační karty platné do 28. 7. 2027 (č. l. 10) je registrován Českým svazem ledního hokeje z. s. Dle celkem 14 potvrzení o provedení platby v období od 22. 7. 2024 do 18. 2. 2025 (č. l. 126-132) provedl žalobce platby v celkové výši 5 363,30 € na účet protistrany označené „[název]“; účelem platby byly příspěvky klubu či ubytování.

27. Soud dále provedl žalobcem navržené listinné důkazy k majetku a poměrům žalobce. Dle informací o jednotce č. [hodnota], vymezené podle zákona o vlastnictví bytů (č. l. 121), náleží jednotka do společného jmění manželů [jméno FO] a [jméno FO]. Dle letenek z České republiky do [název státu] a zpět (č. l. 122) žalobce odcestoval dne 4. 10. 2022 a vracel se 9.-10. 12. 2022.

28. Soud rovněž provedl žalobcem navržené listinné důkazy k trestnímu stíhání [jméno FO]. Dle trestního příkazu vydaného Okresním soudem v [obec] dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 125), byl [jméno FO] uznán vinným přečinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Byl odsouzen pro jednání ze dne [datum], kdy (zjednodušeně řečeno) napadl po předchozí slovní rozepři žalobce, a to údery dřevěnou tyčí mířenými na jeho hlavu, které se žalobci podařilo vykrýt, a úderem pěstí do levého oka, čímž došlo u žalobce k rozbití [název] brýlí, zhmoždění v okolí levého oka, oděrce na hřbetu nosu a zhmoždění v oblasti hřbetu 2. a 3. drobného kloubku pravé ruky. Tento trestní příkaz nenabyl právní moci, jelikož se jej nepodařilo doručit [jméno FO] (vyřízení žádosti o doručení na č. l. 123). Dne [datum] byl pod sp. zn. [spisová značka] vydán příkaz k zatčení [jméno FO] (č. l. 124).

29. Soud pro účely určení výše přiměřeného zadostiučinění provedl jako listinné důkazy i soudní rozhodnutí ve srovnatelných případech (vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2844/2023, bod 47), a to jednak ta, která navrhli účastníci, jednak ta, jež si vyžádal sám soud. Tato rozhodnutí budou rozebrána až v části věnované právnímu posouzení věci. Závěr o skutkovém stavu 30. Žalobce byl trestně stíhán pro násilné jednání, kterého se měl dopustit vůči ukrajinskému občanovi dlouhodobě žijícímu v České republice dne [datum], tj. cca měsíc poté, co Ruská federace zahájila (dne 24. 2. 2022) invazi na Ukrajinu (notorieta). Bylo mu kladeno za vinu, že (zjednodušeně řečeno) několika údery vedenými pěstmi na hlavu a horní polovinu těla fyzicky napadl poškozeného, zapříčinil jeho pád a způsobil mu závažná zranění, která (pokud jde o poranění hlavy) byla potenciálně život ohrožující a zapříčinila pracovní neschopnost poškozeného od [datum] do 7. 5. 2022. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne [datum]. Jednání bylo kvalifikováno jako zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (usnesení o zahájení trestního stíhání, nesporná tvrzení), žalobce byl tedy ohrožen trestní sazbou 2-8 let (§ 146 odst. 3 trestního zákoníku). Žalobce proti tomuto usnesení podal dne [datum] stížnost. Již ve stížnosti argumentoval tím, že jednal v nutné obraně. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] byla stížnost zamítnuta; současně zde Okresní státní zastupitelství v [obec] konstatovalo, že považuje za přiléhavější právní kvalifikaci dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, tedy jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace (nesporná tvrzení). Obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v [obec] dne [datum]. Státní zástupkyně v ní kvalifikovala jednání žalobce jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, žalobce byl tedy ohrožen trestní sazbou 3-10 let. Úmysl ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví dovozovala nejen z nepřiměřené razance úderu do hlavy poškozeného, ale zejména z bezcitnosti, s jakou měl žalobce v útoku pokračovat, když poškozený ležel na zemi a snažil se krýt rukama. Navrhovala uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 36 až 40 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou (obžaloba, nesporná tvrzení). Hlavní líčení proběhlo ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen zprošťující rozsudek. K trestnímu řízení se připojil tehdy poškozený [jméno FO] zastoupený zmocněncem s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s nárokem na náhradu škody ve výši 37 470 Kč. Okresní soud v [obec] se v trestním řízení pečlivě zabýval verzemi incidentu prezentovanými žalobcem (obžalovaným) a poškozeným. Neměl žádné pochyby o tom, že pravdu vypověděl žalobce, který u hlavního líčení velmi podrobně zopakoval to, co uvedl již v přípravném řízení. Bylo zjištěno, že po slovní výměně názorů mezi poškozeným, který se nacházel v okně svého domu, a žalobcem, který již považoval konflikt za ukončený, vyběhl poškozený ze svého domu s dřevěnou latí a zaútočil na hlavu žalobce. Žalobce uhnul, dal poškozenému ránu pěstí do obličeje a zmocnil se tyče. Poškozený udělal pár kroků a svalil se obličejem bezvládně na zem. Jednání žalobce bylo vyhodnoceno jako nutná obrana dle § 29 trestního zákoníku, nebylo tedy protiprávní a žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, jelikož v obžalobě označený skutek není trestným činem (zprošťující rozsudek, nesporná tvrzení). Odvolání podáno nebylo, rozsudek nabyl právní moci dne 18. 5. 2023. Trestní stíhání tak trvalo od [datum] do [datum], tj. cca 8 měsíců (nesporná tvrzení). [jméno FO], kterého měl žalobce dle nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání napadnout, byl trestním příkazem ze dne [datum] uznán vinným přečinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku pro jednání ze dne [datum], kdy (zjednodušeně řečeno) napadl po předchozí slovní rozepři žalobce, a to údery dřevěnou tyčí mířenými na jeho hlavu, které se žalobci podařilo vykrýt, a úderem pěstí do levého oka, čímž došlo u žalobce mj. k rozbití [název] brýlí a zhmoždění v okolí levého oka (trestní příkaz). Tento trestní příkaz nenabyl právní moci, jelikož se jej nepodařilo doručit [jméno FO]. Dne [datum] byl pod sp. zn. [spisová značka] vydán příkaz k zatčení [jméno FO] (příkaz k zatčení).

31. Žalobce žil před zahájením trestního stíhání, v jeho průběhu i po jeho skončení v [obec] s manželkou [jméno FO]. Manželství trvá 36 let. Mají tři syny – nejmladšího nezl. [jméno FO], nar. [datum], a již dospělé [jméno FO] a (nejstaršího) [jméno FO] (výpověď manželky a žalobce). [jméno FO] se věnuje na vrcholové úrovni hokeji. Začínal v [obec], v době trestního stíhání působil v HC [název]. Náklady spojené s hokejem sestávaly z příspěvku klubu ve výši 1 000 Kč měsíčně, z cestovních výdajů, nákladů na hokejovou výstroj, na stravu či na speciální tréninky či kempy mimo klub, na něž žalobce dojížděl se synem (např. u [jméno FO] ve [obec] nebo u pana [jméno FO] v [obec]). Žalobce hokej syna nejen financoval, ale působil i jako jeho manažer, který má kontakty na kvalitní trenéry a agenty. Nyní (tedy již po skončení trestního stíhání) působí syn v [název] lize; náklady s tím spojené zatím hradí jeho rodiče. Žalobce takto pracoval i se staršími syny, ale ten nejmladší má největší talent. Žalobce vsadil na jednu kartu a cílem je angažmá syna v zámoří (NHL). Po dobu trestního stíhání se obával, že pokud bude uvězněn, nebude moci nadále tuto nákladnou aktivitu synovi financovat ani působit jako manažer, čímž zhatí jeho slibně se rozvíjející kariéru. Manažerskou roli by neměl kdo nahradit (vše výpověď syna, manželky i žalobce). S financováním by vypomohli oba starší synové – [jméno FO] žijící v [název státu], který však má svoji rodinu (3 nezletilé děti), a zejména nejstarší [jméno FO] žijící v [obec] (výpověď syna, manželky i žalobce), který by byl schopen výpadek příjmů žalobce nahradit; pokud by [jméno FO] v té době působil v zahraničí, ve své aktuální situaci by to [jméno FO] nezvládl, v tehdejší s vypětím všech sil (výpověď syna).

32. Manželé [jméno FO] a [jméno FO] uvažovali z majetkových důvodů o rozvodu manželství, pokud by byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu. Chtěli prodat byt, který vlastní ve společném jmění manželů, a karavan (to opravdu učinili), aby získali prostředky na případnou úhradu nemajetkové újmy poškozenému, na nájemní bydlení pro manželku žalobce a na financování hokeje (výpověď manželky a žalobce). Manželka žalobce (na rozdíl od žalobce) uvažovala o rozvodu i z jiných než majetkových důvodů (výpověď manželky). To se žalobce dozvěděl až u jednání soudu v této věci, nikoli v průběhu trestního stíhání. [jméno FO], nejstarší syn žalobce, byl na žalobce kvůli trestnímu stíhání velmi naštvaný, což vedlo k ochlazení vztahů a minimálnímu kontaktu. Vnímal, že v případě odsouzení žalobce to bude on, kdo se bude muset o rodinu žalobce postarat. Také se obával poškození svého jména kvůli stíhání otce (výpověď syna). Žalobce neměl v rodině jednoznačné zastání (výpověď syna, který na něj byl dlouhodobě naštvaný; výpověď manželky, která nedokázala označit osobu, u níž měl žalobce největší zastání). Kontakt s ním přerušil minimálně na čtvrt roku dlouholetý přítel [tituly před jménem] [jméno FO], jelikož z pracovních důvodů (bezpečnostní prověrka) nepotřeboval udržovat kontakt s trestně stíhanou osobou. Také ho jednání žalobce velice zklamalo. Kontakty s ním svědek obnovil na naléhání své manželky, aby žalobce a jeho verzi incidentu vyslechl (výpověď svědka [jméno FO]).

33. Žalobce po dobu trestního stíhání špatně spal, byl nervózní, vyčítal si, že se vůbec útoku bránil, obával se, že poškodí rodinu, cítil se bezmocný, neměl svůj obvyklý drajv (výpověď žalobce, manželky a syna). Situace pro něj byla obtížná i z toho důvodu, že je velice společenský, má rád lidi a zábavu (výpověď syna a svědka [jméno FO]). Zásadním negativním okamžikem bylo doručení obžaloby, v níž státní zástupkyně navrhovala nepodmíněný trest odnětí svobody (výpověď žalobce a manželky). Odbornou (psychologickou či jakoukoli jinou) pomoc nevyhledal, v pracovní neschopnosti v souvislosti s trestním stíháním nebyl (uvedené žalobce ani netvrdil). Nebylo to tak, že by žalobci jeho jednání (kromě shora uvedených osob) někdo „přímo do očí“ vyčítal, ale vnímal náznaky a to, že se na něj všichni dívají přes prsty, zvláště když měl být poškozeným Ukrajinec (s ohledem na vojenskou invazi Ruska na Ukrajinu; výpověď žalobce).

34. Žalobce je osobou bezúhonnou. V rejstříku trestů má 3 záznamy z let 1989, 1992 a 2004. Záznam z roku 2004 se týká odsouzení pro spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a výtržnictví dle § 202 odst. 1 téhož zákona (součástí civilního spisu není opis z rejstříku trestů, soud však tyto informace čerpá z bodu 10 odůvodnění zprošťujícího rozsudku). O odsouzení z roku 2004 žalobce hovořil v účastnickém výslechu. Všechna odsouzení jsou ovšem zahlazena.

35. Pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba] žalobce ukončil ze zdravotních důvodů ke konci září 2021, tj. půl roku před incidentem ([datum]), rok před zahájením trestního stíhání ([datum]) a bez jakékoli souvislosti s trestním řízením. Absolvoval operaci [část těla] a v průběhu trestního stíhání pobíral nemocenské dávky. Mimoto neměl stálý příjem (výpověď žalobce a manželky). Prostředky si opatřoval pracemi na základě neformálních dohod s lidmi, kteří jej znají. Jednalo se o neoficiální příjem. V době zahájení trestního stíhání měl úspory 300 000 až 400 000 Kč (výpověď žalobce). Od 4. 10. 2022 do 9. 12. 2022 (tedy v období spadajícím do probíhajícího trestního stíhání) pobýval a pracoval v [název státu], kde si vydělal 120 000 až 130 000 Kč (letenky, výpověď žalobce, syna a svědka [jméno FO]). Žalobce se dlouhodobě věnuje [název služby], restauruje vozidla značky [značka] (výpověď syna). Příjem manželky žalobce v době trestního stíhání činil 26 000 až 27 000 Kč (výpověď manželky).

36. Žalobce uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě podáním ze dne 24. 8. 2023, jež bylo žalované doručeno dne 28. 8. 2023. Požadoval zaplacení částky 700 000 Kč. Žalovaná mu vyplatila částku 30 000 Kč (nesporná tvrzení). C. Právní posouzení Citace zákonných ustanovení 37. Podle čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odst. 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odst. 4).

38. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

39. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

40. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

41. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

42. Podle § 14 odst. 1 a 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

43. Podle § 15 odst. 1 a 2 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

44. Podle § 31a odst. 1 a 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

45. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Nezákonné rozhodnutí 47. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012; dále jen „R 122/2012“). Usnesení policejního orgánu, jímž bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání žalobce, je s ohledem na výsledek trestního stíhání – zproštění obžaloby rozsudkem ze dne [datum] – nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 zákona. Vznik nemajetkové újmy, kritéria pro určení výše zadostiučinění 48. Žalobce prokázal, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla nemajetková újma. Ta spočívala (či se projevovala) v obavách z uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, z ohrožení či dokonce zmaření hokejové kariéry nejmladšího syna, z dopadů případného uvěznění na rodinu, v problémech se spaním, ve stavech bezmoci, nervozity či nejistoty, v úvahách o rozvodu manželství z majetkových důvodů, v dočasném ochlazení vztahu s nejstarším synem, v absenci jednoznačného zastání ze strany rodiny, v dočasném přerušení kontaktů ze strany dlouholetého přítele [tituly před jménem] [jméno FO] a v nepříjemných pocitech na veřejnosti či ve společnosti, což bylo pro žalobce jako velmi společenského člověka obtížné. Za nejpodstatnější soud pokládá první dva zmíněné dopady trestního stíhání. Jde-li o obavy z uložení nepodmíněného trestu, jejich reálnost plyne nejen z navrhovaného trestu v obžalobě, ale též z ustanovení § 81 odst. 1 trestního zákoníku, dle něhož může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta (za tam stanovených podmínek). Jinými slovy, žalobci mohl být v případě odsouzení uložen podmíněný trest odnětí svobody jen tehdy, pokud by mu soud uložil trest na samé dolní hranici trestní sazby (3-10 let). Obavy z uložení nepodmíněného trestu byly největší po doručení obžaloby, jak se podává z výpovědi žalobce i jeho manželky. Přestože byl žalobce původně stíhán (ohlédneme-li od přečinu výtržnictví) pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku s trestní sazbou 2-8 let, a ve vztahu k těžké újmě na zdraví tedy bylo dovozováno „pouze“ nedbalostní zavinění, Okresní státní zastupitelství v [obec] již v usnesení ze dne [datum] (jímž zamítlo stížnost žalobce) vyslovilo právní názor, že přiléhavější je kvalifikace dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Jde-li o obavy z dopadů případného uvěznění na hokejovou kariéru syna, zde soud primárně zohledňuje nenahraditelnou roli žalobce, který synovi nad rámec tréninků v klubu HC [název] zajišťoval speciální tréninky dále rozvíjející jeho schopnosti, účast na kempech, měl kontakty na trenéry a agenty a obecně se takřka od narození syna věnoval jeho hokejovému (sportovnímu) rozvoji, aby se syn dostal mezi nejlepší. Přestože měl obavy i z finanční stránky věci (tedy kdo bude financovat hokej syna v případě uvěznění), těm soud nepřikládá takovou váhu jako jeho manažerské roli. Je tomu tak proto, že z výpovědi žalobce, jeho manželky i syna plyne, že rodina (zejména nejstarší syn) by byla schopna výpadek příjmů žalobce nahradit, byť by to bylo spojeno s komplikacemi. Navíc žalobce nebyl v době probíhajícího trestního stíhání (ani před jeho zahájením) zaměstnán ani nepodnikal. Jeho příjmy byly neoficiální na základě dohod s kamarády, přáteli či kýmkoliv, kdo jej požádal o pomoc. Jeho manželka uvedla, že mohly činit 15 000 až 18 000 Kč měsíčně. Soud tedy vyšel z toho, že zatímco dopady trestního stíhání na financování hokeje řešitelné byly, nahrazení manažerské role žalobce nikoli.

49. V případě žalobce nelze vzniklou nemajetkovou újmu kompenzovat jinak než v penězích (§ 31a odst. 2 zákona), což se podává i z (dále uvedených) srovnatelných případů a přístupu žalované, která poskytla částku 30 000 Kč. Při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy vzal soud v potaz kritéria vymezená ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (R 122/2012 a na něj navazující rozhodnutí) – povahu trestní věci (závažnost trestného činu kladeného žalobci za vinu a s tím spojenou intenzitu negativního prožívání trestního stíhání), délku trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce.

50. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu násilné povahy, přičemž následky na straně údajného poškozeného (pokud jde o poranění hlavy) byly potenciálně život ohrožující. Takové jednání je bezesporu spojeno s vysokým morálním odsudkem, protože je společnost vnímá jako vysoce škodlivé. Žalobci lze přisvědčit i v tom, že na vnímání obvinění rodinou a známými musela mít vliv i skutečnost, že [jméno FO] je osobou ukrajinské státní příslušnosti, došlo-li k incidentu měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu a česká společnost byla solidární s napadenou zemí. Výslovně se o tom zmínil i svědek [jméno FO]. Soud nepochybuje o tom, že tato skutečnost činila trestní stíhání „nepříjemnější“. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že žalobci nebylo kladeno za vinu, že by na pana [jméno FO] zaútočil pro jeho národnost či státní příslušnost nebo pro jeho postoj k ruské invazi; v takovém případě by byl odsudek jeho jednání jistě násobně vyšší.

51. Jde-li o délku trestního stíhání, trvalo od [datum] do [datum] (cca 8 měsíců), tedy relativně krátce i ve srovnání s případy, které budou rozebrány níže. Podstatné je, že se žalobce dočkal zprošťujícího rozsudku již na prvním stupni a nebyl nepravomocně odsouzen.

52. Co se týče dopadů trestního stíhání do života žalobce, těm se soud věnoval již výše při konkretizaci vzniklé nemajetkové újmy.

53. Soud vzal v potaz i příznivý důvod zproštění [§ 226 písm. b) trestního řádu – v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem], bezúhonnost žalobce (všechna tři odsouzení byla zahlazena, přičemž poslední z nich je již z roku 2004), skutečnost, že trestní stíhání vnímal úkorně i proto, že byl sám napaden, jakož i to, že vůči němu byly v trestním řízení uplatněny nároky v celkové výši 1 037 470 Kč.

54. Žalobce se dále dovolával zohlednění výrazného nárůstu cenové hladiny (inflace). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2844/2023, pod bodem 42 odůvodnění konstatoval, že je „třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy)“. Toto však uvedl primárně jako řešení pro situaci, kdy nebude nalezen srovnatelný případ a kdy nebude možno postupovat ani podle jiného typu náhrady nemajetkové újmy. Soud si je dále vědom judikatury k náhradě za nepřiměřenou délku trestního řízení, nejnověji např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž bylo dovozeno, že není důvod pro valorizaci částek zadostiučinění nad rámec částek daných stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.). Odůvodnil to zejména tím, že tyto náhrady stále vyhovují judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Nárok na peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je však nárokem odlišným s odlišným způsobem určování výše zadostiučinění (což ostatně Nejvyšší soud v jiném rozhodnutí sám konstatoval – viz rozsudek ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3000/2023, bod 32 odůvodnění). Zdejší soud má za to, že od ekonomické reality odhlédnout nemůže, proto by považoval za nespravedlivé přiznání částky ve stejné nominální výši za srovnatelná trestní stíhání se srovnatelnými následky, pokud je v jednom případě odškodňováno např. v roce 2017 a ve druhém v roce 2024 (za podmínky, že došlo k významnějšímu nárůstu cenové hladiny). Valorizuje-li se (dle Metodiky Nejvyššího soudu, která se již stala součástí ustálené judikatury) náhrada za vytrpěné bolesti a náhrada za ztížení společenského uplatnění dle § 2958 občanského zákoníku či náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou usmrcením osoby blízké § 2959 občanského zákoníku (k této náhradě viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018) – jelikož při výpočtu náhrad za všechny uvedené újmy je zohledňován vývoj mezd v národním hospodářství – mělo by totéž (alespoň částečně) platit i pro peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Ve srovnatelném případu 1 (viz níže) soudy rozhodovaly v letech 2017 a 2018, ve srovnatelném případu 2 v roce 2022 a ve srovnatelném případu 3 v roce 2021. Ve věci, s níž případ žalobce srovnávala žalovaná, bylo rozhodováno již v roce 2015. Žalovaná uvedla, že tam přiznanou částku (20 000 Kč) navýšila o 50 % (na 30 000 Kč) kvůli přísnější právní kvalifikaci a závažnějším následkům na straně žalobce. Inflaci zjevně nebrala v potaz. Ta přitom dosáhla nebývale vysokých hodnot zejména za rok 2022 (15,10 %) a 2023 (10,70 %).

55. Soud naopak nesouhlasí s tím, že by měl do výše přiznaného zadostiučinění jakkoli promítat výsledek (či stav) trestního řízení vedeného proti [jméno FO] jako skutečnému útočníkovi. Jedná se o samostatné trestní řízení. Toho si je vědom i sám žalobce, který uvedl, že na vývoj trestního řízení proti panu [jméno FO] poukazuje jen pro dokreslení situace. Žalobce jako poškozený by se mohl za určitých okolností dovolávat práva na tzv. účinné vyšetřování. Dále je třeba zdůraznit, že nezákonné trestní stíhání je časově limitováno, a to pravomocným skončením trestní věci. Právě následky vyvolané trestním řízením v období od zahájení trestního stíhání ([datum]) do pravomocného zproštění ([datum]) jsou odčiňovány (v určitých spíše výjimečných případech může být odškodňováno i období před formálním zahájením trestního stíhání – viz okolnosti ve věci řešené Ústavním soudem v nálezu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21). Nemůže tedy hrát roli, pokud žalobce v únoru či březnu 2025 z jiného trestního spisu zjistil, že [jméno FO] uprchl do zahraničí a je na něj vydán příkaz k zatčení (nehledě k tomu, že za několik měsíců může být situace jiná a pan [jméno FO] může být pravomocně odsouzen).

56. Žalobce tvrdil, že se mu žalovaná ani neomluvila (to bylo mezi účastníky nesporné) a že případná omluva mu mohla přinést jistou míru zadostiučinění. Soud předně uvádí, že omluva je něco jiného než konstatování porušení práva, o němž se § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zmiňuje výslovně, byť jde v obou případech o formu morální satisfakce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). Komentářová literatura se k omluvě v rámci stanoviska, jež je výsledkem předběžného projednání nároku, vyjadřuje následovně (Bičák, V. in Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s 292): „Nedojde-li příslušný úřad k závěru o nedůvodnosti žádosti, pak by stanovisko mělo obsahovat minimálně konstatování porušení práva poškozeného. Projevem vstřícné vůle státu uznat chybu by (zpravidla) měla být i omluva za takové porušení práva, už jenom z hlediska slušnosti, i když se poškozený toho výslovně nedomáhá. Takový postup bude namístě zejména v případech, kdy ze strany státu v průběhu řízení došlo ke konkrétnímu porušení předpisů, které bylo příčinou nezákonnosti rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Je otázkou, zda by omluva byla namístě i v případě, kdy nezákonnost rozhodnutí je dána objektivně samotným výsledkem řízení, typicky u trestního stíhání, kde ze strany státu nedošlo k žádnému porušení předpisů, naopak vydané rozhodnutí a postup státu byly projevem řádného plnění zákonných povinností a jejich příčinu je nutno hledat především v osobních poměrech poškozeného a jeho mezilidských vztazích (k členům rodiny, spolupracovníkům, obchodním partnerům apod.).“ Soud má za to, že pokud žalovaná vyplatila na peněžitém zadostiučinění částku 30 000 Kč, dala tím najevo, že nemajetkovou újmu nebylo možno odčinit jinak. Pokud se současně neomluvila, nemělo by to hrát při určení peněžitého zadostiučinění roli. V řízení nebylo zjištěno, že by byl žalobce stíhán kvůli pochybení orgánů činných v trestním řízení (v takovém případě by byla omluva jistě namístě). Nezákonnost trestního stíhání byla dána objektivně až výsledkem trestního řízení. Byť se žalobce důvodně cítil jako oběť, v trestním řízení proti sobě stály verze incidentu prezentované žalobcem a skutečným útočníkem. Teprve v trestním řízení bylo možno řádně objasnit, která z těchto verzí je pravdivá (k tomu viz závěry Městského soudu v Praze ve srovnatelném případu 1 níže). Srovnatelné případy 57. V již zmíněném R 122/2012 Nejvyšší soud uvedl, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Neměla by se bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Na tyto závěry Nejvyšší soud navázal např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2016, v němž uvedl, že je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

58. Žalobce zvolil ke komparaci věc, o níž rozhodoval v prvním stupni Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ve druhém stupni Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (rozhodnutí jsou založena na č. l. 51-67). V uvedené věci byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (činem tedy byla způsobena smrt) a ohrožen trestní sazbou 8-16 let. Poškozeným byl strýc žalobce. Žalobce jej měl udeřit v nočních či brzkých ranních hodinách pálenou cihlou do hlavy a následně z místa odejít, poškozený byl nalezen až ráno náhodnými kolemjdoucími a přes poskytnutou lékařskou pomoc následkům poranění podlehl. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] (cca 14 měsíců). Žalobce byl nejprve obžaloby zproštěn, k odvolání státního zástupce bylo rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně. Ten následně v pořadí druhým rozsudkem žalobce zprostil obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu (nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán). Žalobce žil v obci [obec] (cca 1 000 obyvatel), čelil útokům ze strany spoluobčanů – měl popsaná vrata nápisem, že je vrah, chodily mu výhružné SMS z neznámých čísel (např. „vrah a paroháč - dokonalá kombinace“; „jen si dej pozor, aby tě taky někdo nevzal cihlou po hlavě“; „jsi vrah, přiznej se, nechoď ven“), obdržel anonymní lístek s výhružkou, rozpadl se mu vztah s tehdejší přítelkyní (ten však nebyl vyhodnocen jako pevný, jelikož vznikl až po zahájení trestního stíhání), došlo ke zhoršení vztahů s bývalou manželkou, která mu zakazovala styk se synem, k rozpadu a narušení rodinných vztahů, přišel o řadu přátel, o dobrou pověst, byl OSVČ a došlo k přerušení spolupráce s obchodními partnery, měl zažívací problémy, poruchy spánku, psychické problémy, jeho matka se kvůli trestnímu stíhání léčila na psychiatrii, sestře žalobce se zhoršila cukrovka. Při zahájení trestního stíhání byl krátce omezen na osobní svobodě. Soud prvního stupně žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 2,5 mil. Kč, odvolací soud rozhodnutí změnil a přiznal 439 000 Kč, konkrétně 1 000 Kč za den trestního stíhání.

59. Dle soudu není tento případ s případem nyní projednávaným srovnatelný ani co do povahy trestní věci, ani co do délky trestního řízení ani co do dopadů trestního stíhání do života žalobce. Žalobci nebylo kladeno za vinu, že by způsobil smrt člověka, nebyl označován za vraha, nechodily mu výhružné zprávy, nebyl zde tak zásadní zásah do rodinného života atd. Nelze tedy tvrdit, že se věc žalobce s uvedeným případem v podstatných znacích shoduje. Tím méně pak lze tvrdit, že žalobce utrpěl újmu ještě větší. Soud proto při stanovení přiměřeného zadostiučinění z případu navrhovaného žalobcem nevycházel. Dovolával-li se žalobce toho, aby soud (shodně s Krajským soudem v Brně-pobočkou ve Zlíně) vypočítal přiměřené zadostiučinění alespoň tak, že žalobci přizná za každý den trestního stíhání částku 1 000 Kč obdobně jako u zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody, tedy celkem 247 000 Kč, ani s tím se soud neztotožnil. Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně jistě reflektoval závažnost obvinění i jeho následků, proto akceptoval porovnání s orientační výší zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody (500 až 1 500 Kč za jeden den omezení). V případě žalobce nebyly zjištěny ani takové skutečnosti, jež by odůvodňovaly vycházet ze spodní hranice orientační výše zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody (500 Kč za den). Žalobce byl po celou dobu stíhán na svobodě, dokonce vycestoval za prací do [název státu]. Samotná hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody (zejména po podání obžaloby dne [datum] s navrhovaným trestem) takový postup neodůvodňuje, byť ji soud nezlehčuje.

60. Žalovaná srovnávala případ žalobce s věcí, o níž rozhodoval v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (rozhodnutí jsou založena na č. l. 88-93). V uvedené věci byla žalobkyně stíhána pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a ohrožena trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky. Jednalo se o potyčku dvou žen, žalobkyně a partnerky jejího bývalého přítele, soud tak musel učinit rozhodnutí, které ze dvou verzí uvěří. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] (cca 14 měsíců). Žalobkyně byla nejprve soudem prvního stupně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Ten poté rozhodl o postoupení věci přestupkovému orgánu a přestupkové řízení bylo zastaveno, protože skutek není přestupkem. Nebylo prokázáno, že by stíhání žalobkyně vešlo ve všeobecnou známost, vědělo o něm její nejbližší okolí, byla bezúhonnou osobou, v minulosti se žádných deliktů nedopouštěla (odůvodnění obou rozhodnutí je poměrně stručné). Soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud přiznal zadostiučinění ve výši 20 000 Kč.

61. Ani tento případ soud nepovažuje za srovnatelný (i když není případu žalobce vzdálen natolik jako případ prvně rozebraný). Mají společné to, že šlo o fyzický konflikt dvou osob a soud se musel přiklonit k jedné ze dvou verzí. Na druhou stran šlo o typově méně závažný incident než v případě žalobce, o čemž svědčí i postoupení věci přestupkovému orgánu.

62. Nepředložení srovnatelného případu žalobcem nezbavuje soud povinnosti takové srovnání provést. Soud při vyhledání srovnatelných případů postupoval tak, že z databáze na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky [název] vybral rozhodnutí o přiměřeném zadostiučinění za nezákonná trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví či přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Pokud rozhodnutí nebyla dostupná volně či v informačních systémech, vyžádal si je od soudů, které ve věci rozhodovaly.

63. Srovnatelný případ 1: Ve věci rozhodoval v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí jsou založena na č. l. 104-113). V uvedené věci byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou 3-10 let. Skutek spočíval v tom, že fyzicky napadl souseda tak, že z bezprostřední blízkosti vystřelil z plynové pistole slepým nábojem směrem do obličeje poškozeného, čímž mu způsobil těžké zhmoždění obou očních bulbů a lehké popálení kůže. Doba léčení poškozeného přesahovala 6 týdnů. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] (cca 1 rok). Soud prvního stupně jej uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že žalobce obžaloby zprostil dle § 226 písm. b) trestního řádu (skutek není trestným činem). Jeho jednání vyhodnotil jako nutnou obranu. Soudy zdůraznily, že odsouzení, byť nepravomocné, se musí projevit v nemajetkové sféře osoby velmi intenzivním způsobem. U odvolacího trestního soudu proběhlo několik jednání, kde se řešily další otázky. Trestní stíhání zasáhlo žalobce v psychické rovině, léčil se s posttraumatickou stresovou poruchou. Byl stíhán za jednání, které bylo následně vyhodnoceno jako sebeobrana, a celé to vnímal jako nespravedlnost, protože byl sám obětí. V rovině profesní a rodinné se trestní stíhání výrazněji neprojevilo. Soud prvního stupně mu přiznal přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Odvolací soud rozhodnutí změnil a za adekvátní pokládal částku 40 000 Kč. Přisvědčil námitce žalované, že posouzení toho, zda jde o trestný čin, nebo naopak o nutnou obranu, je velmi náročné a orgány činné v trestním řízení k takovému závěru mohou přistoupit až po důkladně provedeném dokazování.

64. Dle soudu se tento případ shoduje s případem žalobce v podstatných znacích. V obou případech se jednalo o nutnou obranu. Oba žalobci vnímali trestní stíhání proti nim vedené jako nespravedlnost a argumentovali tím, že jsou sami obětí. Zásadní odlišnost spočívá v tom, že ve srovnávaném případě byl žalobce nepravomocně odsouzen a zproštění se dočkal až u soudu odvolacího. Taktéž se v souvislosti s trestním stíháním léčil s posttraumatickou stresovou poruchou. Trestní stíhání trvalo déle než v projednávané věci. Na druhou stranu v projednávané věci lze mít za závažnější následky v rodinném životě žalobce (minimalizace kontaktu s nejstarším synem, obava o hokejovou budoucnost syna, úvahy o rozvodu manželství, byť z majetkových důvodů). Celkově lze považovat případ žalobce za méně závažný (soud klade důraz zejména na vznik posttraumatické stresové poruchy ve srovnávané věci).

65. Srovnatelný případ 2: Ve věci rozhodoval v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (rozhodnutí jsou založena na č. l. 70-78). V uvedené věci byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestní sazbou 3-10 let. Žil v menší obci [obec]. Skutek se stal v rámci místních hodů, kdy se žalobce bránil podnapilé osobě, již udeřil silnou sklenicí piva do hlavy. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] (1,5 roku). Nejprve byl soudem prvního stupně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Toto odsouzení nejvíce umocnilo jeho újmu. Odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně, který žalobce následně zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu (v obžalobě označený skutek není trestným činem). Jednání žalobce bylo posouzeno jako nutná obrana. Žalobce žil společenským a spolkovým životem (myslivec a dobrovolný hasič). Byl nucen strpět poznámky místních, přestal se účastnit tradičních hodů, načas přišel o zbrojní průkaz, trestní stíhání nesla nelibě i jeho těhotná přítelkyně, újma byla umocňována nepravomocným odsouzením, u myslivců se řešilo, že přišel o zbrojní průkaz, což mu znemožnilo se ucházet o pozici hajného u Vojenských lesů, incident názorově rozdělil obec (zda se žalobce oprávněně bránil), poškozený v obci prohlašoval, že si z peněz, které získá na náhradě škody, postaví na zahradě jezírko. Absentovali však vážnější dopady do osobního života žalobce (např. rozpad intimních či přátelských vazeb či psychický kolaps). Byl bezúhonný. Ministerstvo spravedlnosti žalobci žádnou peněžitou náhradu nevyplatilo, jen se mu omluvilo. Soud prvního stupně mu přiznal zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

66. I tento případ lze vyhodnotit jako srovnatelný. V obou případech se jednalo o nutnou obranu. Případ žalobce je závažnější co do povahy věci, jelikož zatímco ve srovnávaném případě šlo o pokus těžkého ublížení na zdraví, žalobce byl stíhán pro dokonaný trestný čin s následky potenciálně ohrožujícími život poškozeného (s tím souvisí i výše možné náhrady nemajetkové újmy v případě odsouzení a reálnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody). Žalobce se obával dopadu trestního stíhání na profesionální kariéru syna, ve srovnávané věci byla přítelkyně žalobce těhotná a obávali se budoucnosti. Na druhou stranu žalobce nebyl nepravomocně odsouzen, délka jeho trestního stíhání byla poloviční, incident se nestal na malé obci v rámci místní společenské akce ani nepřišel o možnost ucházet se o pracovní pozici. Celkově lze případ žalobce považovat za méně závažný.

67. Srovnatelný případ 3: Ve věci rozhodoval v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (rozhodnutí jsou založena na č. l. 81-87). V uvedené věci byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 4 léta (samotný skutek v rozhodnutích popsán není). Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] (tj. necelých 11 měsíců). Byl nejprve odsouzen trestním příkazem k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 44 měsíců. Proti trestnímu příkazu podal odpor a poté byl zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu (nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný). Reálné odsouzení k nepodmíněnému trestu žalobci nehrozilo, což podstatně snižuje intenzitu újmy. Žalobce omezil svoji pracovní činnost v oblasti těžkomontáže, měl problémy se spaním, trpěl pocity nejistoty, obával se uložení povinnosti k náhradě škody v řádu statisíců (poškozený v trestním řízení utrpěl těžký úraz). Nebyl osobou bezúhonnou, což snižuje intenzitu újmy. Měl podporu ze strany manželky a syna, kteří mu věřili. Soud prvního stupně mu přiznal zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. Žalovaná (Česká republika) se odvolala, odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil a k tomu konstatoval, že přiznané zadostiučinění považuje „za spíše nižší na dolní hranici vzniklé nemajetkové újmy“ (tím jinými slovy řekl, že by akceptoval i vyšší částku).

68. Případ žalobce lze považovat za závažnější, jelikož byl stíhán pro úmyslný trestný čin, je třeba na něj hledět jako na osobu bezúhonnou, reálně mu hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a neměl jednoznačné zastání u rodiny. Vyčíslení přiměřeného zadostiučinění 69. Soud dospěl k závěru, že v případě žalobce lze považovat za adekvátní zadostiučinění částku 45 000 Kč. Za nejpřiléhavější ke srovnání soud pokládá srovnatelný případ 1, který byl s ohledem na posttraumatickou stresovou poruchu nezákonně stíhané osoby a jeho nepravomocné odsouzení závažnější než případ žalobce. Obdržel-li žalobce ve srovnatelném případu 1 zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, lze u žalobce v této věci vyjít z částky nepatrně nižší ve výši 37 500 Kč. Ve srovnatelném případě 1 bylo rozhodováno v letech 2017 a 2018. Od té doby výrazně vzrostla cenová hladina. Soud proto částku 37 500 Kč navýšil na 1,2násobek. Soud si je vědom toho, že nejde o úplné zohlednění inflace, nicméně bral v potaz i další srovnatelné případy. Rovněž je třeba zdůraznit, že exaktní výpočet nemajetkový újmy není možný, přesto soud v rámci své úvahy musí dospět k adekvátní částce. V případu 2 byla přiznána částka 40 000 Kč v roce 2022. I ten soud vyhodnotil (ze shora uvedených důvodů) jako nepatrně závažnější než případ žalobce. Výchozí částka pro žalobce by tedy měla být nepatrně nižší. Právě v roce 2022 a 2023 pak byla inflace nejcitelnější (15,10 % a 10,70 %). Proto částka 45 000 Kč obstojí i ve srovnání s případem 2. Ve srovnatelném případu 3 rozhodovaném v roce 2021, jenž je naopak méně závažný než případ žalobce, odvolací soud považoval zadostiučinění ve výši 25 000 Kč za spíše nižší, nemohl jej však navýšit, protože se odvolala pouze žalovaná. I při porovnání s tímto případem lze mít částku 45 000 Kč za adekvátní.

70. Žalovaná již žalobci uhradila částku 30 000 Kč, soud jí tedy výrokem I uložil povinnost zaplatit částku 15 000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení. Počátek prodlení žalované se pojí s prvním dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona). K uplatnění došlo dne 28. 8. 2023, žalovaná tedy byla povinna plnit nejpozději dne 28. 2. 2024. Není pochyb o tom, že právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vzniká i při prodlení se zaplacením náhrady nemajetkové újmy (viz nález ÚS ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17, bod 59). Roční sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 29. 2. 2024 činila 14,75 % (repo sazba ve výši 6,75 % stanovená ČNB ke dni 1. 1. 2024, tj. první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8 % dle § 2 shora zmíněného nařízení). Výrokem II soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

71. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud vyhověl požadavku žalované na stanovení delší než třídenní lhůty z administrativních důvodů na straně státu. D. Náklady řízení 72. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle zásady procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Přestože byl žalobce (při porovnání částky žalované a částky přiznané) v převážné části neúspěšný, v dané věci je aplikovatelné ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož výše plnění závisela na úvaze soudu. I přes pouze částečný úspěch má proto žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2482/23, bod 16).

73. Náklady řízení na straně žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony učiněné do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve vztahu k úkonům učiněným v roce 2025 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Soud vyšel (ve shodě s vyčíslením předloženým žalobcem) z tarifní hodnoty ve výši přisouzené částky, tj. 15 000 Kč. Tento postup má po účinnosti zmíněné novely a. t. výslovnou oporu v § 9a odst. 2 písm. a) a. t. Jde-li o úkony vykonané do 31. 12. 2024, lze aplikovat § 8 odst. 1 a. t. (a opět vyjít z přisouzené částky). Jako nepřiléhavý vnímá soud případný postup dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění do 31. 12. 2024, tedy tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč, zvláště byla-li žalobci přiznána částka nižší; tento postup by byl namístě v případě zamítnutí žaloby (k tomu přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22, bod 27).

74. Odměna za jeden úkon právní služby počítaná z částky 15 000 činí dle § 7 bodu 5 a. t. částku 1 700 Kč (pro obě rozhodná znění a. t.). Právní zástupce žalobce vykonal celkem 6 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], sepis žaloby ze dne 26. 3. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], další porada s klientem dne 6. 3. 2025 od 15:00 do 16:30 [§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.], vyjádření ze dne 11. 3. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], účast na jednání soudu dne [datum] od 9:00 do 12:40 [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; v posledním případě jde s ohledem na délku jednání o 2 úkony právní služby. K další poradě s klientem ze dne 6. 3. 2025 soud uvádí, že ji žalobce doložil záznam z porady (se skrytým obsahem – č. l. 163) a odůvodnil ji účelností porady před nařízeným jednáním soudu a účastnickým výslechem žalobce. Soud přisvědčuje tomu, že se jednalo o účelný úkon. Bylo zřejmé, že žalobce bude na nařízeném jednání vyslechnut, jelikož v případech nemajetkové újmy se nelze bez výslechu osoby, jež újmu utrpěla, obejít. Současně je pochopitelné, že je žalobce svým právním zástupcem poučen o průběhu výslechu, včetně případné přípravy monologické části výpovědi. Uvedené není běžnou součástí první porady při převzetí a přípravě zastoupení, proto soud akceptoval další poradu jako samostatný úkon. Odměna za 6 úkonů je dána částkou 10 200 Kč[Anonymizováno](6 x 1 700). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 2 x 300 Kč u dvou úkonů vykonaných v roce 2024 a 3 x 450 Kč u tří úkonů (za účast u jednání přesahujícího 2 hodiny byl účtován jeden režijní paušál) vykonaných v roce 2025, celkem 1 950 Kč. Právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 2 551,50 Kč (0,21 x 12 150 Kč). Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 701,50 Kč (soudní poplatek 2 000 Kč + náklady právního zastoupení 14 701,50 Kč).

75. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud i zde vyhověl požadavku žalované na stanovení delší než třídenní lhůty z administrativních důvodů na straně státu. Platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení